2019: AFTER THE FALL OF NEW YORK

Nebo Noví barbaři?

Zvláštní, že se tolik sci-fi upnulo na právě rok 2019. No a už je tady. Co od něj čekat? Pokud bych navázal na nedávný článek o rozmáhající se cenzuře, viděl bych to asi celkem negativně. Pokusím se být trochu optimističtější.


V příštím roce nás například nečekají žádné důležité volby (tedy, budou do europarlamentu, ale ty vášně moc nebudí), takže po intenzivním roce a půl plném řvaní, kdo je větší debil, a kdo volí XY je zrádce atp. si snad trochu oddechneme a média budou moci řešit důležitější věci. Třeba kolik ukrajinských mafiánů nabořila opilá Dáda Patrasová, kolik raperů si může dát do ciferníku, nebo přeměřovat nekonečně dlouhé nohy Andrey Verešové či jiné modelky, která si zrovna ten týden vezme šaty s rozparkem skoro až pod prsa, popřípadě se kdesi u moře, kde celebrity tráví svých 170 dnů dovolené, ukáže v plavkách, ušitých z látky o ploše stejné, jako jedna moje ponožka.

Kdykoli na seznamu čtu u bulváru titulek "ukázala nekonečně dlouhé nohy," představím si něco takového.

Investigativní novináři odhalí, že Andrej Babiš je lidožrout a jeho matka dělá knedlíky ve vaně, ale za pokřiku že je to kámpááň se vše podaří svést na Kalouska. Mezitím se majetek, který státu ještě i přes zásahy Klausů, Kožených, Bakalů, Nejedlých, Kellnerů a dalších zůstal, rozprodá čínským spekulantům a ruským rezidentům, pan prase ehm, prezident tu a tam někoho řádně onálepkuje a sprostě urazí a v říjnu vyznamená Miroslava Grebeníčka za boj proti komunismu. No a mezitím novináře překvapí, že na jaře prší, v létě je sucho, na podzim je bahno a v zimě nesněží. Žijeme v krásném světě přátelé - máme tak málo problémů, že si je musíme uměle vytvářet, takže se urážíme pro každou pitomost. A pokud nás něco nepálí zrovna teď, proč se nevrátit do minulosti a nevytahovat kostlivce ze skříní. Sranda musí bejt, i kdyby fotra věšeli. Takže je třeba dávat si pozor na pusu, nepsat radši vůbec nic, na nic nesahat, opatrně našlapovat, a ani to nemusí zabránit, aby vás na dovolené neubodal náboženský fanatik (čti psychopat nasraný na celý svět schovávající se za první vhodnou záminku).

Vloni jsem si směle naplánoval řadu speciálů, o kterých mi bylo jasné, že je během roku nedám všechny. Nakonec proběhly tři, z nichž dva byly pokračováním speciálů, které už proběhly dříve, tedy v lednu westerny, v srpnu giallo a v říjnu horory. Vzhledem k silné zaneprázdněnosti jsem se v červnu (asi) rozhodl ukončit ten pravidelný systém, což ve výsledku neznamenalo, že by tu bylo méně článků než předtím. Tu vyjdou za týden tři, tu nic, ale aspoň nemám honičku. No co, upletl jsem si ten bič na sebe sám. Vlastně to umožnilo i to, aby halloweenský speciál, prakticky nenarušený ničím jiným, probíhal celý měsíc a obsahoval vlastně jedenáct článků. Některé speciály mám stále rozdělané, jiné jsem vzdal - třeba Foxy Brown měla být původně součástí blaxploitation speciálu.

Už jsem tu psal, že mám různá různě dlouhá období, kdy mě třeba zajímá jeden žánr, jedna osobnost, nebo třeba hudba, knihy či něco jiného. V lednu mi tu ještě dovycházely podzimní odsouvané recenze různých giall, která jsem za ten rok prozkoumal asi do mrtě a dlouho se k nim asi nevrátím. Už jsem viděl všechno s Edwige Fenech, skoro všechno od Argenta či Bavy, sedmdesátkového Fulciho, ba dokonce skoro všechno s Rosalbou Neri či Barbarou Bouchet, takže co mi tam zbylo? Lenzi? Z toho, co jsem od něj z gialla neviděl, mě zajímá nejvíc asi Spasmo.

Jinak jsem v lednu jel hodně westerny (což je fajn), a vlastně mi vydržely až někdy do března.  V březnu jsem přeladil na originální Star Trek, z nějž jsem viděl 23 dílů a dokonce plánoval speciál. Z něj mám ale hotové jen dva články, takže ještě počkáme... Další tři měsíce byly poměrně hluché, málo času, hodně práce. V červenci jsem se dost díval na staré francouzské komedie, a pak jsem přešel zase na to giallo, opakoval jsem ale i klasické kriminálky jako Bullitta a Cooganův trik (což je lepší).

Jinak jsem spíš opakoval seriály, a to i ty, které jsem si nikdy nemyslel, že zopakuju. Třeba k IT Crowdu jsem se vrátil s chutí, ale kdybyste mi v červnu řekli, že na podzim sjedu celé Přátele, asi bych vám řekl, že to je pitomost... Září bylo slabý opět - nové zaměstnání, hodně práce a myšlenky někde jinde, takže z plánovaného maratonu k uctění památky Burta Reynoldse byl nakonec jen Polda a bandita. V říjnu to byl jeden horor za druhým, v listopadu jsem se vrátil k Bronsonovi a chtěl jsem víc i ke spaghetti westernům, ale už třetí viděný film mě spolehlivě na nějakou dobu zase odradil... A to ty předchozí dva nebyly tak špatné. Teď na přelomu roku se zajímám zase o italské poliziottesco (že by speciál?), ale času je míň...

Taky jsme během roku rozjeli podcast The Show With No Name, který je sice celkem nepravidelný a občas s velkými výpadky, ale stále běží. Zrovna včera vyšel již desátý díl. Pokud nevíte, co poslouchat, pusťte si nás a poslechněte si tu zajímavé, tu bláznivé rozhovory tří maniaků (občas jen dvou). Pokud si to někdo poslechnete a chcete, abychom probrali nějaký konkrétní film, klidně doporučte. Pokud se chcete zúčastnit, není problém se zkusit domluvit a nějak připojit.

O dost víc než loni jsem viděl i letošní filmy, byť v kině jsem byl letos jen třikrát. Šest filmů celkem není zas tak vysoké číslo, ale loni byly jen dva a jeden jsem stejně viděl až letos. Dvě z těch novinek se tu ani nehrály, stejně jako nový film Clinta Eastwooda, který se tu hrát ani nebude! Sakra, Clint Eastwood se vrací na plátno! Gran Torino se tu promítalo se zpožděním, Pašerák asi nebude vůbec. On by asi nebyl v kinech prostor pro Marvelovky, kterých je tři prdele a jsou všechny na jedno brdo. Stejně jako spinoffů Star Wars, které se naštěstí zrušily.

Pokud mi někdo loni něco doporučil, omlouvám se, že tentokrát jsem přání nesplnil. Někdo mi doporučoval filmy jako Apokalypsa (která mě kdysi moc nebavila a nedokoukal jsem), Femina ridens, Hlava XXII nebo Aguirre, hněv boží. Bohužel jsem na to totálně zapomněl. Tak třeba letos. A beru jakákoli doporučení, a tentokrát se je pokusím i splnit. :)

Já myslím, že to úplně stačí, takže rovnou sprdneme najednou i tu statistiku, kterou jsem si udělal loni.

Nejlepší filmy (nově viděné):
1) Ztratili jsme Stalina (2017)
2) Francouzská spojka 2 (1975)
3) Black Sabbath (1963)
4) Přineste mi hlavu Alfreda Garcii (1974)
5) Zvuky temna (1977)
6) Frankensteinova kletba (1957)
7) Den sovy (1968)
8) Bohemian Rhapsody (2018)
9) A Lizard in a Woman's Skin (1971)
10) Muž, který zabil dona Quijota (2018)

Nejslabší filmy:
1) I Quattro Pistoleri di Santa Trinita (1971)
2) Nájezdníci zbloudilého pozlátka (1982)
3) Death Kiss (2018)
4) El ultimo kamikaze (1984)
5) Hrůzné zrůdy (1970)
6) I'll Sell My Skin Dearly (1968)
7) The Sweet Body of Deborah (1968)
8) Toxický mstitel II (1989)
9) Madigan (1968)
10) So Sweet, So Dead (1972)

Deset nejčtenějších článků:
1. Občas se aspoň trochu daří /106/
2. A to kuře krákoře /81/
3. The Big and Wild Western Rewatch Special - část 7 - True Grit /78/
4. From the Files of the Oik Squad (in color) /69/
5. Saudek - Technické noviny 1971-1977 /62/
6. Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství /56/
7. Komentáře /53/
8. Oik's Monster Club - Halloween Special část 3 - Black Sabbath /52/
9. 4 Mosche di un velluto grigio (1971) /52/
10. Solo: A Star Wars Story (2018) /51/

Nejvíce doplňované rubriky:
Film recenze 71
Výročí 22
Novinky 15
Hudba 12
Ostatní 12

Filmy podle zemí:
USA 33
Itálie 23
Velká Británie 9
Francie 5
Španělsko 4
Japonsko 2
Německo 1

Filmy podle desetiletí:
1970's 28
1960's 20
1980's 7
2010's 6
1950's 5
1990's 3
2000's 2
1930's 1

Filmy podle žánru:
Akční 17
Western 14
Horor 13
Komedie 13
Giallo 11

Články podle osobností:
Ennio Morricone 14
Terence Hill 6
Bud Spencer 5
Nieves Navarro 4
Umberto Lenzi 4
Franco Nero 4