THE SHOW WITH A NAME - KLASICKÉ WESTERNY ČÁST 6 - PISTOLE MNOHA STATEČNÝCH

Šestý díl už přesahuje do 60. let. Nejdříve se podíváme na dva hrdiny, jejichž jména se dostala i do názvů filmů, abychom přešli přes filmy s Randolphem Scottem k nejslavnějšímu americkému westernu vůbec a jeho třem pokračováním, která původnímu filmu nesahají po kotníky. Konečně ale také blíže prozkoumáme pistole, které leží celou dobu před námi!

SEVEN MOVIES FROM NOW část 5

Jsou filmy, ke kterým by se člověk snad ani radši vracet neměl. Je tohle jeden z nich?

THE SONS OF KATIE ELDER (1965)

 Další z westernů, které jsem viděl kdysi kdysi dávno a už se k nim nevrátil. Není divu, je to jedna z tisíce waynovek, která nakonec nevyniká vůbec ničím. Ale je to škoda, protože nezačíná vůbec špatně.

Čtveřice nezvedených synů se vrací na pohřeb své matky, aby zjistili, že jejich rodinný ranč nyní ovládá cizí zbohatlík a ve městě o ně nikdo nestojí. V době pohřbu navíc do města přijel neznámý, nebezpečně vypadající muž. Zvláště nejstarší John Elder, proslulý pistolník, by rád zjistil, co se vlastně stalo, a proč z rodinného dědictví nezůstalo vůbec nic.

Čtyři syny jejich matka porodila v rozmezí padesáti let, což je úctyhodný výkon. Wayne vypadá jako starší bratr uvěřitelně leda vůči Deanu Martinovi, a i tak ani jeden nevypadá jako maximálně třicátník. Obsazování přestárlých herců do mladších rolí byl v šedesátých letech v Hollywoodu mor. Je to paradoxní, jak role třicátníků hráli herci narození v letech 1912-1925, role dvacátníků herci narození v letech 1920-1932, a Dennis Hopper (ročník 1936) tu hraje teenagera! Prostě bylo dost filmů akorát na to, aby si zahráli Kirk Douglas, John Wayne, Henry Fonda, Dean Martin, James Stewart, Richard Widmark, Burt Lancaster, Rock Hudson nebo Gregory Peck, a zvládali vše od středoškolských studentů po armádní generály v aktivní službě. Půlka města se tu vůči Waynovi chová jako k mladšímu, přitom byl evidentně jedním z nejstarších, ne-li nejstarším obsazeným hercem.

Ale tak dobře, přijměme to, že Wayne a jeho nejmladší bratr jsou skutečně bratři, přijměme Waynovu obstarožní chůzi a padající tupé. Ostatně na člověka, kterému pár měsíců před natáčením vyoperovali rakovinou nakaženou plíci, podává úctyhodný výkon. První hodina filmu docela jde. Nic nijak extra nevyniká a nejmladšího bratra má divák chuť zabít sám a nečekat, až nudný James Gregory nebo nevyužitý George Kennedy začnou něco dělat. Pár scén je skutečně napínavých, zápletka zajímavá, i když i divákovi, který film dávno (nebo nikdy) neviděl hned jasná. Jenže druhá půlka je o hodně horší. Jako vždy, zajímavá premisa, ale scenáristé přesně nevědí, jak děj posunout dál.

A přitom právě ta druhá půlka je založena na skutečném příběhu pěti falešně obviněných bratrů, kterým se dokonce stalo i to přepadení na mostě. Každopádně přestřelka je nezajímavá, nevzrušivá a nudná, a spoustu scén jsme lépe udělaných viděli jinde.

K tomu všemu Elmer Bernstein okopíroval svůj soundtrack k Sedmi statečným, který tu zní velmi nepatřičně. Točilo se na stejných místech, jako většina šedesátkových a sedmdesátkových waynovek, takže jsem měl pocit, že sleduju další díl nekonečného seriálu. Ostatně vše je tu, jak čekáme, stále stejný Waynův kostým, stále stejní herci ve vedlejších rolích, stále stejné zápletky. Ale nakonec to bylo lepší, než jak jsem si to pamatoval už tehdy, když jsem o filmu psal poprvé. 6/10

a.k.a. Synové Katie Elderové

Režie: Henry Hathaway

Hrají: John Wayne, Dean Martin, Martha Hyer, Michael Anderson jr., Earl Holliman, Paul Fix, Jeremy Slate, James Gregory, George Kennedy, Dennis Hopper, Strother Martin 

Hudba: Elmer Bernstein
Produkce: Paramount

USA 1965

THE SHOW WITH NO NAME - TUCET ŠPINAVCŮ

Na stránce The Show With No Name najdete další epizodu podcastu, tentokrát o klasice s Charlesem Bronsonem, Lee Marvinem a dalším více než tuctem klasiků.

Odkaz ZDE.

CAHILL U.S. MARSHALL (1973)

Tohle jsem hodně dlouho odkládal, protože jednak je to John Wayne v roce 1973, jednak to točil Andrew V. McLaglen, jednak kvůli rodinnému tématu. A nakonec jsem byl nespokojen jen s tím rodinným tématem, které tvoří asi půlku filmu.

Wayne hraje spravedlivého šerifa, který kvůli práci zanedbává své dva syny. Ti se na truc spojí s nebezpečnými bandity, kteří vykradou místní banku a zabijí Waynova zástupce. Po loupeži se však zavřou zpět do vězení, odkud utekli, aby na ně nepadlo podezření. V syncích se však hne svědomí, takže se pokusí lupiče napálit, aby mohli později lup vrátit a očistit se. Což samozřejmě lupiči neuvítají. Mezitím Wayne chytí čtyři podezřelé chlapíky, kteří jsou okamžitě odsouzeni k smrti za přepadení banky.

Scénář napsali tvůrci Drsného Harryho, manželé Finkovi, a až na scény s kluky se to dá dobře sledovat. Podíl na tom má i obsazení, složené z části z Waynových klasických spoluhráčů (Harry Carey jr., Hank Worden), jednak dokonce z Clintových klasických spoluhráčů (Walter Barnes, Dan Vadis). Hlavního lotra skvěle hraje George Kennedy, kterému toho chlapa, co klidně podřízne dítě, naprosto věříte, takže je škoda, že mu jeho scény kazí právě ti dva příšerní kluci. Wayne dělá to, co vždycky, ale má s sebou parťáka, typicky pro sedmdesátky opět Indiána, avšak v podání Neville Branda, a jejich scény jsou to nejlepší, co se tu dá vidět, a docela jsem se u jejich dialogů zasmál.

Klasicky pro Wayna po roce 1960 taky soundtrack skládal Elmer Bernstein, a mírné ozvěny Sedmi statečných jsou tu patrné.

Cahill U.S. Marshall není špatná waynovka, na svou dobu staromilský průměr, ale v porovnání s tím, co Wayne v té době točil, to zase taková bída není. Kazí to jen ti dva hoši, kterým jsem tu krutou smrt z rukou Kennedyho a Vadise fakt přál. 6,5/10

Režie: Andrew V. McLaglen
Hrají: John Wayne, George Kennedy, Gary Grimes, Clay O'Brien, Dan Vadis, Neville Brand, Harry Carey jr., Walter Barnes, Paul Fix, Hank Worden
Hudba: Elmer Bernstein
Produkce: Warner Bros
USA 1973

MINIRECENZE - REWATCH SPECIAL II

V poslední době, uznávám, je tu celkem mrtvo. Ne, že bych neměl čas, ale spíš se dívám na filmy, které jsem už viděl a většinou tu o nich už i psal. Ne, že by se moje názory na ně nějak moc měnily, ale přece jen pár slov tu napsat můžu. ¨

SPENCER-HILL RECAPITULATION 2020

NATI CON LA CAMICIA (1983)

Po delší době jsem se pustil zase do opakování klasik s Budem Spencerem a Terencem Hillem. Jdi na to je taková klasika, kterou můžu asi pokaždé. Měl jsem si na sledování vzít svoje tričko I love K1.

I QUATTRO DELL'AVE MARIA (1968)

Tohle jsem celé neviděl, ani nepamatuju. Do mojí top 10 spaghetti westernů to rozhodně patří právem, a v prodloužené verzi obzvlášť. Celé to působí jako crossover Bůh odpouští, já ne a Hodný, zlý a ošklivý, a Leonemu to vůbec nedělá ostudu. Hill teda jen v menší roli, ale Wallach a Spencer to táhnou skvěle a Kevin McCarthy je výborný padouch.

PIEDONE A HONG KONG (1975)

Asi nakonec můj nejobíbenější díl celé série. A to si pamatuju, že napoprvé se mi moc nelíbil. Není to tak infantilní jako další dva díly, a ten první už si vlastně moc nepamatuju, ale nějak nemám nikdy moc chuť si ho pouštět znova, nevím proč. Ke Spencerovi další dvě americké hvězdy, Al Lettieri a Robert Webber, a oba jsou skvělí, tedy hlavně Al.

CHI TROVA UN AMICO, TROVA UN TESORO (1981)

Tohle si ze setrvačnosti pouštím při každém spencer-hillovském maratonu, ale příště to asi vynechám, už jsem to asi viděl až mockrát.

CONTINUAVANO A CHIAMARLO TRINITA (1971)

A dvojka Trinityho sice má svoje momenty, ale už mi taky připadá poněkud slabší. Prodloužená verze tomu ale spíš pomáhá, ta zkrácená z DVD mi připadala vždycky trochu divná.

FROM THE FILES OF THE POLICE SQUAD

THE NAKED GUN: FROM THE FILES OF THE POLICE SQUAD (1988)

O Bláznivé střele jsem tu asi nikdy nepsal, ale ono je to i tím, že vedle Žhavých výstřelů je to jedna z těch notoricky proslulých amerických bláznivých parodií, o kterých ani nevím, co vlastně napsat. Leslie Nielsen je komediální bůh spíše bezděčně, dokud netlačí na pilu a nesnaží se být vtipný za každou cenu, tak je super, stejně tak George Kennedy a vlastně všichni tady pochopili skvěle, že čím vážněji se budou tvářit, tím větší to bude zábava. U scény v nemocnici jsem se neskutečně řezal smíchy, jen škoda finále na baseballu, kde bych asi musel znát pravidla, abych se pobavil. 8,5/10

THE NAKED GUN 2 1/2: THE SMELL OF FEAR (1991)

Jednička a dvojka se mi vždycky pletly dohromady. Jednička je jednoznačně lepší, ale dvojka je skoro na stejné úrovni. Ony jsou to prakticky dva stejné filmy, jen tady je více Nordberga. Ale už máte pocit, že tohle už jste viděli. Finále je tu ale, myslím, lepší. 7,5/10

THE NAKED GUN 33 1/3: THE FINAL INSULT (1994)

Sympatické je, že se jedná o "remake" Bílého žáru, ale hrozně moc ubylo gagů. Trojku už dělali jiní tvůrci a u některých scén jsem si říkal, co všechno by do nich zvládli zamontovat Zuckerové s Abrahamsem. Ne, že by to místy nebyla legrace, ale už je to o dost slabší. Kennedyho je tu hrozně málo, Simpson je nevtipný, Anna Nicole Smith ani neví, co to znamená hrát, což u ní ani tak moc nevadí, pasáže s Priscillou Presley jsou celkem trapné, takže už to drží jen Nielsen. Raquel Welch je protivná i ve svém cameu. 6,5/10

Mimochodem taky koukám na Columba. Včera tam na mě vykouknul Leslie Nielsen. Čekal jsem na vnitřní monology a na to, co se stane, až zavěsí telefon, ale marně :(

GIALLO ROOM

TUTTI I COLORI DEL BUIO (1972)

Tak jsem si u tohohle filmu, jak moc se mi líbí, říkal, že u těch italských žánrovek je všechno přes míru. Každý záběr je tak pečlivě zkomponovaný, že by se dal zarámovat a pověsit na zeď. Hudba je naprosto perfektní. Na druhou stranu příběh dvakrát smysl nedává, dialogy jsou šroubované. Herecké výkony jsou odpovídající v rámci žánru, tzn. od toporného odříkávání textu přes přehrávání až na půdu po celkem slušné civilní hraní. Hrdinka není jen pěkná, ale naprosto nádherná, stejně tak padouši nejsou jen oškliví, ale extra ohavní. A takhle je to s Itálií prakticky pořád. A vlastně je to jedna z věcí, které se mi na ní líbí. Jinak hned čtyři giallo queens v jednom filmu, kde navíc nehrají jen maso na porážku v jedntlivých scénách vražd, to se hned tak nevidí.

PROFONDO ROSSO (1975)

Napodruhé už jsem se celkem smířil s tím, nakolik je to remake Ptáka s křišťálovým peřím, a kolik náhod v tom celém hraje roli, ale ty humorné scény vážně jen zdržují a nehodí se sem. Navíc jsou natočeny tak, že jsem u nich měl takový zvláštně těžký pocit, ač jsem se měl smát. Profesor vypadá jako Jan Kanyza. Soundtrack od Goblinů si asi seženu na vinylu.

L'UCCELLO DALLE PIUME DI CRISTALLO (1970)

Tohle mi naopak napodruhé přišlo slabší. Nenašel jsem v tom nic nového, hrdinové jsou celkem nesympatičtí (což má Argento často). Hrdinu jsem si překřtil na Sama Mamlase. Asi jsem nekoukal pozorně, ale narozdíl od Deep Red, kde si člověk skutečně může všimnout něčeho zvláštního už na začátku spolu s Hemmingsem, tady jsem nic podezřelého nezaregistroval, i když jsem věděl, co hledat. Taky mě překvapilo, že scén vražd je tu tak strašně málo. Každopádně utkví nejvíc ze všeho. Humor ještě umírněný, ale občas už taky leze na nervy.

GUNS OF THE MAGNIFICENT SEVEN (1969)

Ach jo. Ze všech tří pokračování Sedmi statečných bylo tohle asi nejlepší, ale pořád hodně, hodně slabý. Chris tentokrát dává partu sedmi mužů dohromady na pomoc revoluci, která tak nějak není ukotvena v čase. Podle různých náznaků by se měl děj odehrávat někddy v 70. letech, kdy se ale v Mexiku nikdo moc nebouřil. Všechno ale vypadá, jako by šlo o revoluci 1911-17, včetně zbraní. Ale zase je tu Emiliano Zapata jako dítě...

Revoluci vede zcela tradičně Fernando Rey, který však většinu děje tráví v base. Pak tu máme nevypočitatelné bandity, kteří revoluci možná pomůžou, možná ne, a vlastně jsou v ději naprosto zbyteční. Chrise samozřejmě najme mladý nadšený Mexičan v podání Reniho Santoniho, Clintova parťáka z Drsného Harryho. Nebavil vás už původní Chico? Připadal vám ve dvojce Julián Mateos otravný? Reni Santoni je noční můra. Jeho postavě jsem přál smrt. Většině ostatních jsem nepřál ani to.

Naprosto mě totiž nezajímaly. Ono se taky podle charakteristiky dá celkem snadno odhadnout, kdo zařve a kdo přežije. Chris je tu George Kennedy, a nebylo to šťastné obsazení. Kennedyho mám rád, ale do role vůdce party se prostě nehodil. Náhražkový Vin se jmenuje nevím jak a hraje ho nevím kdo, kdo je vzhledem trochu podobný McQueenovi... a to je tak všechno. Pak tu máme starého vrhače nožů, černošského siláka, jednorukého konfederačního ostrostřelce a pistolníka s tuberkulózou. Stařík (James Whitmore) se sblíží s malým Zapatou (to dítě taky bolí), černoch a jižan se samozřejmě spřátelí, tuberák se zamiluje do vesničanky. A nikdo z nich nedostane šanci předvést to, co umí. Chris celou dobu tvrdí "já mám plán", ale nikdy se ho nedozvíme. Proč najal právě tyhle lidi? Pak stejně nemá smysl to, co dělají.

Ale ono to nedává smysl skoro vůbec. Sedmička se dá dohromady a překročí hranici. Narazí na vojáky, kteří odvádějí vězně. K jednomu z nich přiběhne dítě. Voják na koni dítě začne bít. Co udělají"stateční"? Ten, kterého jsme dosud prakticky nepoznali, chytí vojáka lasem a stáhne ho z koně! Následně se sedmička setká s celou armádou. Co armáda udělá? Nechá je jet! Chris přijede do věznice, aby zjistil, jak vypadá. Většinu toho, co potřebuje, mu sám od sebe vykecá strážný. Následně vidí popravu ve věznici, a přestože dělal, že si tam jel doplnit zásoby vody, po popravě se otočí a odjede. A plukovník je ukázán jako prohnaný, protože si toho všiml! Rovněž nedává smysl role banditů v ději atd., atd., atd...

Film se, stejně jako Návrat, točil ve Španělsku, ovšem zdejším tvůrcům se tuto skutečnost celkem zadařilo kamuflovat. Jedno známé městečko, jedna známá skála, pár známých obličejů, jinak bych i věřil, že se točilo v Mexiku.

Jízdu si už skoro nepamatuju, ale asi byla i horší než tohle. Návrat už jsem taky skoro šťastně zapomněl, ale určitě se mi taky líbil méně než tohle. Ale neznamená to, že by se mi Pistole líbily. Vůbec ne. Jen mě zdaleka tolik neurazily. 4,5/10

a.k.a. Pistole sedmi statečných
Režie: Paul Wendkos
Hrají: George Kennedy, James Whitmore, Monte Markham, Reni Santoni, Joe Don Baker, Bernie Casey, Scott Thomas, Michael Ansara, Frank Silvera, Sancho Gracia, Luis Rivera, Jorge Rigaud, Fernando Rey
Hudba: Elmer Bernstein (pořád ta samá)
Produkce: United Artists
USA 1969