STEVE MCQUEEN - PLAKÁTY

 

Tradice. Který se vám líbí nejvíce?

THE SHOW WITH A NAME - KLASICKÉ WESTERNY ČÁST 6 - PISTOLE MNOHA STATEČNÝCH

Šestý díl už přesahuje do 60. let. Nejdříve se podíváme na dva hrdiny, jejichž jména se dostala i do názvů filmů, abychom přešli přes filmy s Randolphem Scottem k nejslavnějšímu americkému westernu vůbec a jeho třem pokračováním, která původnímu filmu nesahají po kotníky. Konečně ale také blíže prozkoumáme pistole, které leží celou dobu před námi!

ROBERT MITCHUM - PLAKÁTY

 Pár plakátů.

VILLA RIDES (1968)

"Pancho, nebav se s ním, zastřel ho a jdeme."

Příběh Pancho Villy se Hollywood snažil natočit už dávno, počátkem šedesátých let na filmu pracoval i Sam Peckinpah, nakonec byl ale přepsán a natočen ve Španělsku. Dlouho jsem se tomu docela vyhýbal v obavě, že půjde o nudné melodrama s plakátově kladným hrdinou Brynnerem a důležitým milostným příběhem v podání přestárlého Mitchuma. No a to ten film není.

Děj celkem připomíná, až na jeho závěr, klasické špageťácké revoluční filmy. Máme tu hrdinu revoluce, který je svými věrnými zbožňován, a máme tu amerického cynika, který do všeho jde jen z donucení nebo pro peníze. Ozvláštněno je to tím, že gringo je tu pilot a tak dostaneme spoustu akce s letadlem. Rovněž dostaneme spoustu nákladných bitevních scén, které vypadají vážně skvěle. Na druhou stranu, některé sety vypadají tak jasně studiově, až to bolí.

Ta akce to ale hodně vytahuje nahoru. K Pancho Villovi si za celý film tak nějak cestu nenajdeme a Yul Brynner s vlasy a knírem je prostě divnej. Robert Mitchum je zase asi tak o dvacet let starší, než by bylo vhodno, a zvláště jeho románek s mladou Mexičankou, jejímž by mohl být otcem, je dost mimo. Ale přestárlé hvězdy byly v šedesátých letech ve westernech problém celkově. Proč tu nedostal šanci třeba Robert Redford? Mám Mitchuma rád, ale tady neměl co dělat.

Aspoň že si tu užijeme Charlese Bronsona mnohem víc, než naznačují úvodní titulky, kde je označen jako "and with". Bronson hraje Villovu pravou ruku, popravčího, který má na jakýkoli problém velmi jednoduché řešení - pistoli. Přestože Brynner trval na tom, aby Villa byl vylíčen jako hrdina, film zobrazuje celou řadu dost krutých poprav bezbranných vojáků právě rukou Bronsona, který jim buď dá marnou naději, že když doběhnou ke zdi, jsou volní (nedoběhnou), nebo si třeba seřadí tři za sebe a střelí je všechny jednou ranou. Bronson tu má navíc vůbec poprvé svoje dva trademarky - knírek a Jill Ireland v malé roli až na samotném konci.

Hlavního padoucha, generála Victoriana Huertu, ztvárnil Herbert Lom, a asi nemusím říkat, že skvěle, ačkoli moc prostoru nemá, v další velmi záporné roli se objeví Frank Wolff, uvidíme tu i Fernanda Reye a na samém konci nečekaně v titulcích neuvedeného Johna Irelanda. Jinak z obsazení nikdo moc známý není, snad až na kluka, který v Pro pár dolarů navíc práskal Clintovi.

Rozjuchanou hudbou film doprovodil Maurice Jarre, je dost podobná hudbě z Profesionálů a ne moc vhodná. Když Pancho Villovu jízdu srovnám s o rok mladšími 100 puškami, tohle vychází trochu lépe. Může za to ale prakticky jen Bronson, Lom a velkolepé bitevní scény. Jinak na podobné téma spíš radši italského Tepepu nebo Žoldnéře. 7/10

PS. O tři roky později ve Španělsku ztvárnil Villu Telly Savalas. Proč ho hrál vždycky plešatý herec s parukou?

PPS. Můj čtyřicátý Bronson!

a.k.a. Pancho Villova jízda, Villa jede!

Režie: Buzz Kulik

Hrají: Yul Brynner, Robert Mitchum, Charles Bronson, Herbert Lom, Maria Grazia Buccella, Frank Wolff, Robert Viharo, Fernando Rey, Alexander Knox, Diana Lorys, John Ireland, Jill Ireland

Hudba: Maurice Jarre

Scénář: Robert Towne, Sam Peckinpah
Produkce: Paramount

USA 1968

SPAGVEMBER 2021

Tak jo. Hororový speciál se mi do konce dotáhnout nepodařilo, a že se pouštím hned do ještě ambicióznějšího projektu? No, loni jsem zvládl 23 filmů během celého měsíce, letos si ani zdaleka nemyslím, že bych to dotáhl takhle vysoko. Ale proč to nezkusit. Nadšení do hororového speciálu vyprchalo ve dnech, kdy jsem neměl čas, a tou dobou jsem se naopak nadchl do zopakování spousty různých špaget. Samozřejmě zkusím i něco nového, ale mám toho na opakování dost. A právě jsem třeba objevil existenci filmu, o kterém jsem dosud vůbec nevěděl.

Tento týden navíc slaví 100 výročí narození Charles Bronson. Že už jsem všechny spaghetti westerny s ním viděl? No, tak zařadíme i filmy, které přímo spaghetti nejsou, ale mají nějakou návaznost. Loni jsem se hodně pouštěl do Lee Van Cleefa, letos to vidím hodně na Gemmu.

 

1. Podivné dědictví (1972) (1.11.)

Klasika, ale už se mi trochu okoukala. Pět let jsem ji neviděl, a stejně si to pořád pamatuju scénu za scénou, slovo od slova. Budu muset dělat delší pauzu.

2. Django (1966) (2.11)

Další klasika, tentokrát mi padla do nálady trochu víc.

3. Companeros (1970) (6.11.)

Pár dní jsem musel vynechat, tak snad to doženu.

 

4. Cut-throats Nine (1972) (6.11.)

Článek bude. 

5. His Name Was Holy Ghost (1972) (7.11.)

Článek bude.

6. Velká přestřelka (1966) (8.11.)

Další klasika, která se dá vidět vždycky.

 

7. Seven Dollars on the Red (1966) (9.11.)

Článek bude. 

8. Ať žije Django! (1968) (11.11.)

Ani nevím, kolikrát už jsem tohle viděl - dokud jsem měl prakticky vyjma Leoneho a trinityovek ze špageťáků jen tohle a Dnes já, zítra ty!, koukal jsem na oba pořád dokola a těšil se, až někdy uvidím spoustu dalších spaghetti westernů s podobnou atmosférou. A ono jich zas tolik není.. Jinak Terence Hill tu chvílemi vážně vypadá naprosto stejně jako Franco Nero.

9. A Stranger in Town (1967) (12.11.)

Čím víc spaghetti westernů vidím, tím víc u tohohle žasnu, jak se za pár kaček a s naprosto minimalistickým scénářem dá natočit tak atmosferický a zábavný film.

10. Důvod žít a zemřít (1972) (14.11.)

Teď už na tom vidím řadu chyb, od dost pomalé a rozvláčné režie, přes unylé výkony většiny herců, scénář děravý jako ve filmu zmíněný ementál, až po samotnou premisu sedmi chlapů, kteří postřílí celé cca dvoustovkové osazenstvo pevnosti. Ale jako úplně nejnudnější pasáž se mi zdál úvod. Možná bylo od tvůrců amerického sestřihu vlastně chytré, že ho ustřihli a začali až v samotné pevnosti s popravami. Od té chvíle jsem se už díval celkem se zájmem a občas, zvláště při Spencerově působení v pevnosti, i s napětím.

11. Sabata (1969) (15.11.)

Díky společnosti Eureka za výborný Blu ray boxset - ne tak vymazlený, jako ten sartanovský od Arrow, ale i tak pěkný. Takže čísla 11, 12 a 13 budou Sabatovky, a dost možná je dám všechny ještě dneska.

12. Sbohem, Sabato (1970) (15.11.)

K tomuhle v podstatě už nic nového asi napsat nemůžu, jen, že mě štve, jak anglická verze zprznila Nicolaiovu hudbu.

13. Návrat Sabaty (1971) (15.11.)

Kdyby to nebyl třetí díl Sabaty, asi už bych na něj nekoukal nikdy.  Žel, třetí díl to je, a tak jsem ho zase protrpěl. Děj nedává smysl, pobaví jen máloco, a drží to už jen sám Lee Van Cleef. A i ten má paruku.

14. Trumfové eso (1968) (16.11.)

Patnáct let jsem snil o tomhle okamžiku. Patnáct let. Každou noc. A vždycky tam hrála hudba. V mojí představě hrály smyčce pomalej, roztouženej waltz. Já potřebuju hudbu.

15. Captain Apache (1971) (17.11.)

Článek bude.

16. Don't Wait, Django, Shoot! (1967) (20.11.)

Dva dny jsem zase musel vynechat, ale zítra plánuju menší gemma-fest, tak to snad doženu aspoň trochu. Tohle je natahované až běda, ale z Mulargiových westernů je to asi nejlepší, už jen díky Rassimovovi, který je rozhodně lepší hrdina než Steffen.

17. Arizona Colt (1966) (21.11.)

Viděno v plné dvouhodinové verzi, a popravdě, líbilo se mi to o dost víc než napoprvé. Nevím, jestli za to může jen předchozí zkrácená verze, nebo jestli mi to teď nějak víc sedlo, naposledy jsem to viděl kdysi dávno a okolnosti si nepamatuju. Jediné, s čím mám pořád problém, je představitelka hlavní hrdinky. Původně ji měla hrát Ida Galli, ale francouzská koprodukce trvala na francouzské herečce.

18. Fort Yuma Gold (1966) (21.11.)

Další Gemma, kterého jsem naposled viděl před lety, a dost mě to bavilo. Jasně, je to naivní, ale pořád se něco děje. Záběry na krajinu jsou v HD verzi dechberoucí.

19. The Long Days of Vengeance (1967) (22.11.)

U tohohle jsem se ale už ani napodruhé moc nepobavil, i přes nezkrácenou a kvalitnější verzi. Jinak zaujalo mě, v kolika filmech Gemma uteče nebo je propuštěn z basy či zajateckého tábora.

20. In a Colt's Shadow (1965) (27.11.)

Pár dní jsem zase musel vynechat, ale jsem teda na dvacítce. Článek bude.

21. Kapsy plné dynamitu (1971) (28.11.)

Tentokrát jsem si film pustil z Blu Raye s komentářem Christophera Fraylinga. Spousta zajímavých informací.

22. Pistole pro Ringa (1965) (29.11.)

Opět jsem si film pustil s komentářem na Blu Ray. Na Fraylinga to nemělo, ale pár zajímavých věcí jsem se dozvěděl.

ZLATÝ KOLT 2022

Nejlepší film: Companeros 

(nominace Kapsy plné dynamitu, Django, Trumfové eso, Velká přestřelka)

Nejlepší režie: Sergio Leone (Kapsy plné dynamitu) 

(nominace Sergio Corbucci, Sergio Sollima, Giuseppe Colizzi)

Nejlepší herec v hlavní roli: Rod Steiger (Kapsy plné dynamitu) 

(nominace Bud Spencer, Eli Wallach, Franco Nero, James Coburn)

Nejlepší herečka v hlavní roli: Yanti Somer (Podivné dědictví) 

(nominace Rada Rassimov, Sophie Daumier, Pilar Velazquez, Iris Berben)

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Eduardo Fajardo (Django)

(nominace Fernando Rey, Fernando Sancho, Kevin McCarthy, Romolo Valli) 

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Rosalba Neri (Arizona Colt)

(nominace Nieves Navarro za více filmů, Emma Cohen) 

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Kapsy plné dynamitu)

(nominace Bruno Nicolai, Armando Trovajoli, Francesco de Masi, Gianfranco Reverberi) 

Nejlepší souboj: nůž vs pistole (Velká přestřelka)

Nejlepší přestřelka: Django a jeho překvapení v rakvi (Django)

Nejlepší pohledy: Lee Van Cleef (Sabata)

Nejlepší využití minimálního rozpočtu: A Stranger in Town

Nejlepší kulomet: Django

SABATOVINY

V poslední době to vypadá, že už se na spaghetti westerny skoro nedívám. Nové články moc nepřibývají, za poslední rok jsem viděl stejně nových špageťáků, jako za půl některého předchozího. Jak se blížím k dvoustovce, nějak už nemám chuť do dříve neviděných filmů. Na každý přijatelný kousek už připadají tak čtyři podprůměry a jeden naprostý odpad. Ale docela opakuju klasiku, kterou už jsem viděl, což jsem pro změnu dřív, snad s výjimkou Leoneho filmů, nedělal. Když sečtu počet všech spaghetti westernů, které jsem viděl loni, nové i dříve viděné, je to průměrně zhruba stejně, jako dřív jen novinek (a k tomu minimum opakování). Jen už se to tady neodráží v nových článcích. Proč tu psát o tom, že jsem podesáté nebo po kolikáté viděl Pro hrst dolarů. Můžu na ten film ještě změnit někdy názor? Asi těžko.

Se Sabatou je to jiné, protože toho jsem viděl naposledy v době, kdy jsem tenhle blog zakládal. Jedničku jsem potom jednou zopakoval a znovu o ní napsal, ale zbylé dva díly jsem celé viděl skutečně naposledy tehdy. S ohavným dabingem MGM, kde všechno zní jak v jeskyni a hlasy jsou silně nepatřičně obsazeny (Pavel Soukup jako Lee Van Cleef! Proboha! A všechny ostatní větší role mluví monotonní Libert a uhýkaný Terš.)

Teď jsem všechny tři viděl v angličtině. První s českými titulky, které jsem přepsal podle dabingu několik let zpátky, další dva pouze s anglickými (kdybych náhodou z mluvené AJ něco nechytil). Dlužno říct, že všem filmům to pomohlo, resp. dabing jim hodně ubral na snesitelnosti. Popořádku:

Stejně jako první Sartana, i první Sabata se mi teď už celkem líbí. Problém, stejně jako u zbylých dílů, je, že se děj velice rychle vyčerpá a situace se začínají opakovat. V prvním díle žádná záhada, prostě padouši posílají na Sabatu další a další zabijáky. Berger svoji nesympatickou postavu stíhá vybalancovat, Sanchez je otravný, Canti divný a Resselovi hodně pomáhají nalíčené oči, jinak by si ho člověk, stejně jako Rizza, skoro nevšiml. Celé to tedy stojí a padá s Van Cleefem, který se eviddentně dobře bavil a svým typickým humorem to celé hodně vylepšil. U obou dílů s Leem se mi tentokrát už soundtrack zamlouvá. I u Návratu Sabaty.

U kterého je prakticky největší, zato obrovský problém se scénářem. Já pořád tápu a nemám ponětí, o co tam vlastně doopravdy šlo. A tím tenhle díl nudí ze všech nejvíc. Něco se tam děje, ale nikdo neví proč. Postavy mizí a objevují se, jak je zrovna potřeba. (Kde se najednou vzal Sanchez vedle Van Cleefa po loupeži? Do té doby tam vůbec nebyl!) Vedle skákajícího Cantiho přibyl Vassili Karis s prakem, na vyškrtnutí jsou oba. Reiner Schöne připomíná Ringa, ale ani bez Libertova dabingu není výrazný. A Giampiero Albertini je suverénně nejhorší padouch ze všech. Lee má skoro celý film klobouk, ale v jedné scéně ukáže, že má paruku! Proč je v 70. letech proboha nosil? Snad jen v Captain Apache je to pochopitelné. Ale Sabata? Navíc tak hrozné tupé?

Sbohem Sabato, natočený druhý, je ze všech tří nejklasičtější špageťák. Salóny a zbohatlíky a prostitutky nahradila revoluce, agenti, vojáci a odbojáři. Trhlou Giombiniho hudbu nahradila klasická špagetová od Bruna Nicolaie, jeho asi nejlepší soundtrack, který se směle vyrovná Morriconemu. Sanchez je tu pořád a stále stejný, skokana Cantiho nahradil sice typově vhodný, ale jinak nevýrazný Persaud, doplněný vtipným němým Borgesem. Plukovník Skimmel v podání Gérarda Hertera je jednoznačně nejlepším padouchem série, navíc kromě tradičně nevýrazného Rizza, který, stejně jako Sanchez, prošel všemi třemi filmy, vedle něj úřaduje třeba Bruno Corazzari.

Ale jistě, vlastně tohle ani není Sabata, protože v originále je to Indio Black a Van Cleefa nahradil Yul Brynner. A Brynner to hraje neskutečně vážně. Přitom scénář zřejmě počítal s Leem a jeho smyslem pro humor. Ne, že by Brynner nebyl dost cool a netáhl film dobře. Je to jiné. Není to Sabata. Mihne se tu Nieves Navarro ve zbytečné roli. Dobrý film s dvěma nedostatky. Prvním je až příliš slizký Dean Reed, který je nesnesitelný, i když člověk odhlédne od jeho pozdější rudé kariéry. No a hlavně, stejně jako ostatní díly, se i tenhle hrozně rychle vyčerpá a zvláště přípravy na závěrečnou akci už celkem nudí.

Ninjaplech! Anglická verze přestříháním zničila úžasný soundtrack, jen aby se neozvalo jméno Indio Black. Dokud jsem nezjistil, že v originále to skutečně je Indio Black, nevnímal jsem, co sbor zpívá, a bylo mi to fuk. Nevím, co je divnější, jestli anglická vystříhaná hudba, nebo německé přezpívané "Adios Zabáta".Zajímavé je, že v českém dabingu "inďoblek" zůstal. Navíc oproti anglické verzi Rakušané nadávají německy.

Celkově si u mě první Sabata polepšil, druhý zůstal nastejno, třetí vlastně taky. První dva jsou asi kvalitou vyrovnané, byť těžko porovnatelné, když každý je jiný, víc mi ale vyhovuje prostředí revoluce než gamblerů. Na druhou stranu rozhodně radši Van Cleefa než Brynnera. Třetí díl je pořád hrozný, ale má pár dobrých scén.

THE MAGNIFICENT SEVEN (1960)

Chris. Vin. Britt. Bernardo. Harry. Lee. Chico. Tohle je pravých a jediných Sedm statečných, a nic na tom nezmění ani několik filmových pokračování, ani neúspěšný televizní seriál, a konečně ani efektní, ale vyprázdněný loňský remake. Ten jsem v recenzi srovnával s originálem, nyní tradičně napíšu sedm poznámek k tomuhle a neodpustím si se k remaku ještě takhle nevrátit.

1) Pořád jsem neviděl originálních Sedm samurajů. Viděl jsem kdysi hodinu a pak už jsem se k tomu nevrátil, asi z důvodů celkové délky. I tak ale myslím, že vím, co přesně bylo z předlohy převzato (možná i tak trochu zploštěno, ale pořád to zůstalo v dobré formě). Hloubka. Sedm statečných není, narozdíl od remaku či kteréhokoli pokračování příběhem sedmi borců, co zachránili partu poserů. Je to příběh malé vesnice, které sedm hrdinů vrátilo sebevědomí a pomohlo jim postavit se na nohy. Stejně tak jsou prohloubeny i motivace hlavních postav, které si zoufalou akcí vlastně vrací sebevědomí sami. A když padnou, cítíte, že se neobětovali nadarmo - nejen kvůli vesnici, ale i kvůli sobě. A kromě toho tu máme i téma nadšeného mladíka, který poznává, že pistolník není tak super řemeslo, jak si myslel. Tohle v tom remaku prostě místo nemělo.

2) Multikulturní obsazení nového filmu mi vadilo především proto, že to byl jediný způsob, jakým scenárista jednotlivé hrdiny odlišil. Tady je pět bílých, jeden míšenec a jeden Mexičan, na první pohled zdánlivě tak snadno rozlišitelní nejsou. Zdejší scenáristé si ale dali sakra záležet na charakterech - měli to tedy snazší v tom, že některé převzali z originálu, některé sloučili z více jiných původních, a některé vytvořili nově (Lee). Díky tomu je každá postava zapamatovatelná. Chris je schopný šéf, Vin je spolehlivý vtipálek, Chico zbrklý kluk, Harry bodrý, ale trochu chamtivý, Bernardo je zdánlivě nepřístupný, ale sblíží se s dětmi, Britt je zádumčivý mistr a Lee řeší komplexy z minulosti - na jednu stranu vypadá chladně, na druhou se odkrývá jeho strach. A díky tomu všemu se o postavy i zajímáme až do konce.

3) Co vím, proti originálu Sturges a spol. věnovali mnohem větší péči padouchům. Ti sice tvoří obrovskou masu banditů v sombrerech, vyčnívá však jejich šéf Calvera. Není to generický padouch z westernů, jakých je všude plno. Není ani sadistický, ani megalomanský, ani šílený. Ba dokonce se nedá říct, že by byl vyloženě sobecký. Naopak je to sice samolibý bezohledný zloděj, který se ale stará o svoji bandu. Jeho banda nejsou pro něj jen štíty, které před sebe nastavuje při přestřelce, ale vlastně rodina, kterou musí zabezpečit a živit. Dělá to ovšem na úkor chudých vesničanů. Se statečnými nejedná, jak je v běžných westernech u padouchů zvykem, jako s póvlem, ale jako se sobě rovnými, právě proto, že není schopen pochopit morální rozdíl mezi nimi. Perfektní jsou pak scény, kdy se snaží se statečnými dokonce vtipkovat. Eli Wallach si toho ve filmu před Statečnými moc nezahrál, tímhle ale nastartoval hvězdnou kariéru, která trvala skoro až do jeho poměrně nedávné smrti.

4) Co pak film dělá nezapomenutelným, jsou legendární scény, které si každý pamatuje. Ať je to úvod s Calverou, nebo jízda na pohřebním voze, verbování Britta a jeho souboj s noži (perfektně vygradovaný s množstvím skvělých detailů, jako třeba smějící se chlap), trénink vesničanů, korida s krávou u potoka, jednotlivé přestřelky, hlášky, rozhovor o údělu pistolníka v závěru filmu... Ještě bych vypíchl zajímavou a nevídanou pasáž po první přestřelce, kdy se ukáže, že boj není ještě zdaleka vyhraný. Místo další akce, kterou čekáme, dojde k několika zajímavým rozhovorům, které prohlubují charaktery postav.

5) V roce 1960 bylo možná docela riskantní obsadit hlavní role velké westernové produkce, natáčené v Mexiku, hvězdami tehdy druhé kategorie (Yul Brynner), herci z TV seriálů (Steve McQueen, Charles Bronson), nebo v podstatě začátečníky (James Coburn).Taky se původně uvažovalo o tom, že by Chrise ztvárnil Anthony Quinn. Ale dnes už je vpravdě nepředstavitelné, že by se v čele party objevil někdo jiný než holohlavý Brynner. Většině zúčastněných film nastartoval hvězdnou kariéru, někteří naskočili rychle (McQueen), další se k hvězdným výšinám ještě chvíli propracovávali (Bronson, Coburn), jiní, jako Horst Buchholz, se nakonec vrátili do Evropy, ale v rozjeté kariéře pokračovali tam, snad jen Brad Dexter už si toho moc nezahrál a v budoucnu se věnoval spíše produkci. Každý herec je jiný, všichni do rolí sedí a ztvárnili je nezapomenutelně.

6) Jak už jsem zmínil, natáčelo se v Mexiku, což filmu jen prospělo. Prostředí působí opravdově, mexičtí herci se snaží, a záběry mexické krajiny jsou úchvatné. Z těch technických záležitostí je ovšem zcela po zásluze nejlegendárnější hudba. Je až škoda, že Elmer Bernstein se ve všech dalších svých westernových soundtracích v podstatě vykrádal a skládal pořád podobnou hudbu (třeba téma k Synům Katie Elderové je tak podobné zdejšímu, až je to zarážející). Soundtrack k tomuto filmu je skutečně legendární a zná ho každý. Já ho z mnoha četných zhlédnutí znám nazpaměť natolik, že bych ho valnou část snad dokázal zapískat :)

7) Bylo jich sedm, já už to viděl víckrát než sedmkrát a ještě to určitě hodněkrát uvidím. Není to ten nejlepší western na světě, ale mezi ty nejoblíbenější a nejzábavnější se řadí určitě. A nejen u mě. Po celém světě je to legenda, u nás i díky tomu, že šlo v šedesátých letech o jeden z vůbec prvních westernů, které sem soudruzi pustili, a televize jej dodnes často opakují. A nebylo potřeba přidělávat další zbytečná pokračování, a nebylo potřeba natáčet znovu film s názvem Sedm statečných, který myšlenku tohoto filmu zcela překroutil a vyprázdnil. 10/10

a.k.a. Sedm statečných
Režie: John Sturges
Hrají: Yul Brynner, Eli Wallach, Steve McQueen, Charles Bronson, James Coburn, Brad Dexter, Robert Vaughn, Horst Buchholz
Hudba: Elmer Bernstein
Scénář: Walter Bernstein, William Roberts
Podle filmu Sedm samurajů Akiry Kurosawy 
Produkce: United Artists
USA 1960