VAMPIRE HOOKERS (1978)

Projekce z Festivalu otrlého diváka s živým dabingem. Tudíž z velmi špatného filmu se stala výborná komedie pravděpodobně o něčem úplně jiném. John Carradine vystupuje jako Jan Ámos Komenský veršující o prdění, vše se odehrává v Děčíně místo v Manile a soundtrack tvoří osmdesátkové hity s upravenými texty. To, co dokážu od nových dialogů oddělit, je křeč - velmi amatérsky natočená věc, ani vtipná, ani napínavá, ani strašidelná, kterou bych v originále nedokoukal.

 

Děj se dá shrnout asi takto: pár námořníků si chce v Manile (nebo Děčíně, Manile Polabí) vrznout, ale úspěch u krásné prostitutky má jen jejich šéf, hlavní námořníci jsou totiž naprostí tupci. Prostitutka však šéfa zavede na hřbitov, kde jej zakousne. Námořníci pátrají po tom, co se stalo, přičemž sledujeme jejich bloudění po Manile, několikerý příjezd a zase útěk ze hřbitova, jen aby film měl aspoň 80 minut, protože děje moc nebylo, a recitující Carradine se třemi luznými modelkami v průsvitných šatičkách to nevytrhne. Ani prdící a neskutečně se ztrapňující Vic Diaz.

 

Nicméně Carradina v tom nakonec je o dost víc, než jsem čekal. Hlavní roli sice nehraje, ale ve druhé polovině se objevuje docela dost. Nicméně nepochybuji, že se účastnil tak maximálně na dva natáčecí dny. Cirio H. Santiago točí vše na 16mm film z jednoho úhlu, aby se točilo co nejrychleji. A když mu dojde materiál, recykluje ho. To je nejnápadnější u scény, která přijde asi po padesáti minutách - tvůrcům došlo, že na to, že se film jmenuje Vampire Hookers, tak v tom zatím nebyla žádná nahota. Následuje tedy devítiminutová zpomalená erotická scéna... z materiálu tak na dvouminutovou! V Aeru si s tím poradili výborně - doprovodili ji hned třemi hitovkami s novým textem - Zaprděné upírajdy (původně Promovaní inženýři), Šukotám (to uhodnete) a ještě stihli Není nutno. 

 

Bez hodnocení. Abych se rozloučil slovy klasika flatulentní lyriky Jana Ámose Komenského:

Byl pozdní večer, první máj

Večerní máj byl prdů čas

Hrdliččin zval ku bzdění hlas

Kde surový zaváněl prd

 

a.k.a. UpíRajdy

Režie: Cirio H. Santiago 

Hrají: John Carradine jako Jan Ámos Komenský, zaprděné upírajdy Nácinka, Lucinka a Macinka, Vic Diaz

Hudba: Jaime Mendoza-Nava, klasika 60.-80. let

Filipíny / USA 1978 

FIGHTING MAD (1976)

Americké drama režiséra Jonathana Demmeho nastavuje zrcadlo korporátnímu kapitalismu, který nemilosrdně pohlcuje pracující lid. Představitelé důlní společnosti nemilosrdně likvidují drobné farmáře, aby na jejich pozemcích těžili uhlí, tak cennou komoditu pro buržoazní kapitalistickou společnost. 

Ne, tenhle film žádné zrcadlo nenastavuje. Tohle je film pro středozápad USA, který měl tamní diváky dojmout a naštvat, aby fandili Peteru Fondovi, když se vydá střílet. Bohužel se vydá něco dělat až v posledních deseti minutách a těch osmdesát předchozích strávíme především sledováním toho, jak těžební společnost ničí babičkám domečky a sem tam se poperou s Fondou, který jako by se zrovna vrátil z natáčení Bezstarostné jízdy. Bohužel jen málokdy.

Původně jsem si myslel, že se budu dívat na úplně jiný film, spletl jsem s totiž Fighting Mad a Open Season. Takže jsem ze začátku čekal, kdy se ukáže, že Fonda je vietnamský veterán. Asi v půlce mi došlo, že jsem na omylu, každopádně těžební společnost už za tu dobu napáchala tolik škod, že jsem čekal, že každou chvíli už sakra musí Fonda vzít luk, pušku nebo ty baseballové pálky, které slibuje oficiální obsah distributora, a vyrazit na cestu pomsty. Ne, Fonda asi v půlce filmu vyhodí do vzduchu jeden buldozer a pak zas dlouho jen okouní.

Demme režíruje na úrovni, ale film si prostě říkal o víc akce a méně komplotů a intrik ze strany padouchů. Nic proti Philipu Careymu v roli hlavního kapitalisty, který má to nejstereotypnější sídlo ze všech zlých kapitalistů vůbec (snipeři na hlídkových věžích, tenisové kurty, bazének v domě...). Nic proti většině herců, od samotného Fondy juniora přes představitele jeho otce, který synovi není ani trochu podobný, ani proti představitelce Fondovy přítelkyně, která je dost netypickou kráskou. Trochu bych měl proti tomu, že Fonda tu má malého synka, který na jednu stranu diváka moc nerozčiluje, na druhou je v ději skoro úplně zbytečný.

A proč to tu za minulého režimu neuvedli, ač by se to do portfolia západních protikapitalistických filmů hodilo? Ve stejné době se masově rozšiřovala těžba v severních Čechách, včetně zániku mnoha obcí a celého původního města Most. Možná by se v tom někdo poznal? 5,5/10

a.k.a. Slepý hněv

Režie: Jonathan Demme

Hrají: Peter Fonda, Philip Carey, Noble Willingham, Lynn Lowry, Scott Glenn, Harry Northup

Hudba: Bruce Langhorne
Produkce: 20th Century Fox

USA 1976

FEAR CITY (1984)

Tom Berenger s kámošem jsou pasáci, kteří posílají striptérky do nočních klubů po celém New Yorku. Najednou na jejich striptérky někdo začne útočit. Konkurenční boj? Mafie? Nebo nějaký šílenec?

No a to je tak nějak všechno. Režisér se vyloženě vyžívá v zobrazování 42. ulice, jejích podniků a zejména vystoupení striptérek. A ve zbytku jen vrší klišé na klišé. Velmi nesympatický hrdina má trauma z minulosti, vrah je psychopat, který, když nevraždí štětky a nepíše o tom knihu, tak cvičí nahý v prázdné místnosti, mafiánský don sedí v oblíbené restauraci, pije kafíčko a jí špagety, policie kromě buzerování neumí nic. Čekal jsem, co vyleze z role Billyho Dee Williamse v roli policejního vyšetřovatele, ale místo jakéhokoli pátrání jen slouží k vykreslení toho, jak je systém vůči hlavnímu hrdinovi nespravedlivý. 

V podstatě hlavním cílem filmu bylo ukázat šokující obraz New Yorku. Striptýz, obchod s bílým masem, organizovaný zločin, drogy, násilí, vraždy, homosexualita (zde jsou striptérky lesby), policie, která je naprosto k ničemu a jen otravuje vzduch. Všechno ostatní bylo navěšeno jen tak, aby se neřeklo. Vraha se ve skutečnosti nikdo doopravdy nesnaží najít. Drogovou závislost Melanie Griffith se nikdo nesnaží řešit. Berenger se stará doopravdy jen o svoje trauma z boxu (dostaneme tréninkovou pasáž a la Rocky!). Všechny jeho zdánlivé snahy o polapení vraha spočívají jen v tom, že někoho sem tam náhodně přepadne a zmlátí.

Což by bylo v pořádku v tom, že jádrem filmu rozhodně není detektivní pátrání. Jenže chování postav popírá jakoukoli logiku. Například Melanie Griffith se rozešla s Berengerem, protože je ve skutečnosti lesba a spí teď s kolegyní. Po jejím napadení a smrti se zhroutí a vrátí se k drogové závislosti. Nechodí do práce, nikdo o ní neví. Co dělají její zaměstnavatelé, Berenger s kámošem? Nic. Nikdo kromě majitele klubu, kterému tam ze strachu chodí tančit už jen tlusté ošklivé netanečnice, to neřeší. Berenger jednou ke Griffithové zajde, ale z jiného důvodu, a když Griffithová neotvírá, zase odejde. Jasně, je ROZPOLCENÝ, ale jak máme věřit, že před začátkem filmu s tímhle přístupem vybudoval úspěšnou "agenturu"? 

Bizarní jsou i scény vražd. Už mě docela unavuje, jak člověk hned pozná, že začíná scéna s vraždou, vždycky je to natočené stejně - osamělá žena v temné uličce nebo chodbě domu, sledujeme ji shora či z dálky pod nezvyklým úhlem, stíny, ujelo jí metro nebo autobus, už před útokem je na nervy. Jakmile ale dojde na útoky, najednou je to celé točeno jako kung fu film! Nejen, že vrah používá bojová umění, ale celé je to tak i natočeno, jako když Bruce Lee bojuje s protivníkem!

Kdyby se dali aspoň pochválit herci, ale tady nemá nikdo příležitost vyniknout a jindy spolehlivý Berenger, jehož přítomnost mě před zhlédnutím tak nějak ujišťovala, že by to mohlo být koukatelné, mi tu připadal v některých momentech vyloženě hrozný. Billyho Dee Williamse je tu hrozně málo. Chyběl mi tu Joe Spinell v jakékoli roli. Přirovnání k Rozparovači z New Yorku celkem sedí, ale ten je i tak lepší. 4,5/10

a.k.a. Strach v New Yorku, Strach v New York City

Režie: Abel Ferrara

Hrají: Tom Berenger, Billy Dee Williams, Melanie Griffith, Jack Scalia, Rossano Brazzi, Rae Dawn Chong, Joe Santos, Michael V. Gazzo

Hudba: Dick Halligan
Produkce: Aquarius Releasing

USA 1984

'GATOR BAIT (1974)

Jižanské exploitation plné horalských negramotů, mokřin, krokodýlů, blbých tlustých šerifů, incestu a všeho, co si s americkým Jihem spojujeme.

V podstatě je to takový předchůdce Smrtelné kořisti, kde místo gumy Mikea Dantona máme Playboy modelku Claudii Jennings, hvězdičku exploitation filmů, která bohužel koncem sedmdesátých let zahynula při autonehodě. Už v tom film nad Smrtelnou kořistí vyhrává - v úvodních titulcích sledujeme Jennings v roli holky z bažin Desiree, kterak na lodi loví do pytle vodní hady holýma rukama. Netuší ale, že na ni čeká zástupce šerifa a jeho křupanský kámoš, kteří si s ní chtějí užít. Nejen, že evidentně nikdy neviděli takhle pěknou ženskou - nikdy asi žádnou jinou než svou mámu a sestru neviděli. Desiree je ale víc než schopná s lodí a oběma chlípníkům ujíždí. Nakonec je zatáhne do pasti, hodí na ně hady a ujede. Zástupce začne střílet všude okolo a nejen že si pod sebou potopí loď, ale zabije i svého kámoše. Ten pochází z rodinky ukázkových hillbillyů - bezzubý špinavý fotr, který pořádek v rodině udržuje bičem, jeden syn magor s brokovnicí, druhý tak nadržený, že se neustále snaží znásilnit svou vlastní sestru. Zástupce a jeho fotřík šerif jen krvelačné rodince vysvětlí, že jejich třetího bráchu zabila Desiree, a už se vydávají na cestu pomsty. Netuší ale, koho pronásledují, a jak snadné je z lovce stát se kořistí.

Jednoduchý námět, jednoduché provedení. Celé to bylo natočeno velmi lacině v exteriérech, v bažinách, v lese, jediná scéna se odehrává ve městečku. Herci většinou oscilují od příšerných až po poměrně dobré, kteří naštěstí dostali největší role, totiž špinavý tatík a magor s brokárnou. Ikonou filmu je ale Claudia Jennings. Ona prostě vypadá jako by zrovna odešla z focení pro Playboy, ale nějak se ten její nepatřičně perfektní vzhled k té postavě hodí. Samozřejmě jako herečka je příšerná, ale skoro nemluví, a divák jí proti té bandě dementů prostě musí držet palce. Už proto, že jí i tvůrcům je úplně jedno, že jí občas vítr odfoukne vestičku tak, že vidíme vše, čím ji příroda obdařila.

Překvapivé je, že tvůrci filmu jsou manželé, a v podstatě je film rodinný podnik. Skoro každý v titulcích má jméno Sebastian. I country hudba je z jejich dílny - k tomuhle typu filmu se ale hodí a ústřední písnička Desiree se mi líbila natolik, že mě mrzí, že není na YouTube k poslechu. I kameru překvapivě dělal sám režisér, scenárista, skladatel a bůhvíco ještě Ferd Sebastian, a zrovna u té jsem si říkal, jak je ten film pěkně natočen.

Škoda finále, které je dost nevyhrocené. Film prostě dojede do konce ve stejné náladě, jako byla většina filmu. I samotný závěr vlastně tu Smrtelnou kořist připomene, ale ne tak pamětihodně. S vypečenějším koncem to mohla být klasika hixploitation, takhle je to jen film, kde Playboy modelka kosí v lese křupany. 6/10

PS. V roce 1988 vznikla dvojka, kde hlavní roli dostala dcera Sebastianových. Už podle náhledů z Cinemageddonu jde o mnohem přímočařejší rape and revenge film (v tomhle k žádnému znásilnění nakonec ani nedojde), plný detailních záběrů na velká prsa "hereček", točený přímo na video.

PPS. Představitel tatíka s bičem Sam Gilman si o dvacet let dříve zahrál ve filmu s názvem Desirée s Marlonem Brandem v hlavní roli. 

a.k.a. Swamp Bait

Režie: Beverly a Ferd Sebastianovi

Hrají: Claudia Jennings, Sam Gilman, Bill Thurman, Douglas Dirkson, Clyde Ventura, Janit Baldwin, Don Baldwin, Ben Sebastian, Tracy Sebastian

Hudba: Ferd Sebastian

Scénář: Beverly Sebastian

Kamera: Ferd Sebastian 
Produkce: Sebastian International Pictures, Dimension Pictures

USA a Ferd Sebastian 1974

THE TOUCH OF SATAN (1971)

U rybníka: "This is where the fish lives."

Namátkou jsem si pustil jednu epizodu Mystery Science Theater 3000 a dle názvu si vybral tohle. Pokud nevíte, MST3K je americká lepší verze Kouzelné školky. V Kouzelné školce Michal se skřítkem Františkem pohádky jen uváděli, MST3K obsahuje také moderátora a loutky, ale místo pohádek se pouští nejzapadlejší public domain béčka a céčka a moderátor a loutky se na ně celou dobu v popředí dívají a komentují. Původní seriál byl vysílán mezi lety 1988-1999, v posledních letech byl dvakrát obnoven a nyní běží na vlastním online kanálu Gizmoplex. Poprvé jsem na to narazil, když jsem kdysi hledal peplum filmy, a některé jsem našel jen v ripech právě z tohoto seriálu, a tehdy jsem to nesnášel. Chtěl jsem vidět film, ne přes to poslouchat kecy nějakých robotů. Ale čím víc člověk zjišťuje, tím mu ten formát připadá zábavnější.

The Touch of Satan bych asi bez těch "keců robotů" ani nedal. Film začíná tak, že čekáte něco jako předchůdce Texaského masakru motorovou pilou - na farmě je zavražděn farmář, následně přijíždí mladík v červeném bouráku, setkává se s krásnou neznámou u rybníka, ta ho zavede na farmu, kde se ale její otec a jeho žena chovají docela podivně, a navíc tu žije někdo, koho radši neukazují. Postupem času se ale začnou objevovat, velmi pozvolna, nadpřirozené motivy.

Nemá to úplně špatný scénář, byť občas některé dialogy jsou padlé na hlavu (viz citát shora). Provedení, na kterém je znát velmi rychlé natáčení, to ale hodně sráží dolů. Režisér všechny scény točí z jednoho statického záběru, jen občas se kamera třeba otáčí. Navíc herci hrají tak, aby film co nejvíce natáhli, takže dělají příšerně dlouhé pauzy. Bez výplně od loutek bych u toho asi usnul. A i tak jsem se začal ve druhé polovině slušně nudit a jen čekal, jak to skončí. No, aspoň to nebylo tak šílené jako The Devil's Rain na obdobné téma. Na druhou stranu, z toho si aspoň Shatnera a Borgninea pořád pamatuju, z tohohle těžko říct, jestli mi v hlavě vůbec něco zůstane. Možná Emby Mellay, která na poměry tohoto filmu nehraje zase tak špatně. 5/10

a.k.a. Night of the Demon, Pitchfork

Režie: Don Henderson

Hrají: Michael Berry, Emby Mellay (to není jméno, to je špatně sestavenej Scrabble), Lee Amber a řada dalších, o kterých jste nikdy neslyšeli

Hudba: Robert O. Ragland
Produkce: Futurama International Pictures

USA 1971