THE CINCINNATI KID (1965)

Většinou, pokud je film o nějakém sportu nebo hře, je pro zážitek nejen vhodné, ale docela i nutné znát pravidla. Copak u boxu, tam je to jednoduché, u hokeje to taky zvládne každý, ale třeba první Bláznivá střela má pro mě trochu slabší finále, protože nerozumím podrobně pravidlům baseballu, která jsou tam právě terčem mnoha vtipů. Pokeru nerozumím taky, ale tvůrcům tohoto filmu díky za to, že nejen, že si neřekli, že musí diváka nakrmit v nějaké expozici pravidly, ale ještě natočili hru, kolem které se film točí, tak, že jsem si napětím málem kousal nehty.

 

Steve McQueen je jako vždy mlčenlivý hrdina, hráč pokeru, který je nejlepší v New Orleans. Když se tam objeví legendární hráč, údajně nejlepší ze všech, v podání Edwarda G. Robinsona, má samozřejmě zájem ho vyzvat. Nicméně Robinson nejdřív oholí nafoukaného Ripa Torna (který asi nikdy nehrál ani trochu sympatické postavy) a ten chystá pomstu - a to skrze Cincinnati Kida a jeho kamaráda Shootera (Karl Malden), který má rozdávat, a zajistit, aby Kid dostal správné karty. Vše ještě zkomplikuje rozmarná Shooterova žena Ann-Margret.

 

Ze začátku mi to přišlo poměrně průměrné, a je mi jasné, že původní scénář asi nebyl nic extra, pár klišé a nedobře provedených scén tam ještě zůstalo. Nicméně co neseškrtal McQueen, který zejména svoje dialogy nechal na naprostém minimu, to dost vylepšil režisér, který se soustředí víc na atmosféru než na děj samotný. Romantické scény s Tuesday Weld jsou poměrně průměrné, zatímco cokoli se točí kolem karet, Ripa Torna, Ann-Margret nebo scéna s kohoutími zápasy, to už vypadá mnohem líp.

 

Postavy jsou rovněž sympaticky nečernobílé, snad s výjimkou příliš kladné Tuesday Weld a příliš záporného, ale o to zábavnějšího Torna, který, když si zavolá Karla Maldena k sobě, zlověstně střílí celou dobu na terče. McQueenovi sice člověk drží palce, na druhou stranu jeho touha vyhrát má ničivou sílu vůči všemu ostatnímu, na čem by mu mělo záležet. Robinson hraje prostě profíka, který jinak není nijak nesympatický, přesto v závěrečném karetním duelu člověk musí vyloženě držet palce McQueenovi, tak šikovně je to natočené. Karl Malden má jedinou vadu - člověk nepochopí, proč si ho Ann-Margret vzala ;) A v menších roličkách najdeme klasiky jako jsou Jeff Corey, Dub Taylor, Joan Blondell nebo Karl Swenson.

 

Do toho všeho tu máme klasický jazzový soundtrack doplněný hudbou Lalo Schifrina a s písní zpívanou Rayem Charlesem. Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že hlavní téma, které je i melodií písně, bylo vykradeno v nějakém spaghetti westernu.

 

Vzhledem k době vzniku, i faktu, že z natáčení byl vyhozen původní režisér Sam Peckinpah, jsem nečekal moc, ale nakonec se mi film dost líbil a můžu ho jen doporučit. 7,5/10

 

a.k.a. Cincinnati Kid

Režie: Norman Jewison

Hrají: Steve McQueen, Edward G. Robinson, Karl Malden, Ann-Margret, Tuesday Weld, Rip Torn, Joan Blondell, Jeff Corey, Jack Weston, Cab Calloway, Milton Selzer, Dub Taylor, Karl Swenson

Hudba: Lalo Schifrin

Produkce: MGM

USA 1965 

LALO SCHIFRIN 1932-2025

 Ach jo... Když šedesátková či sedmdesátková akční kriminálka, tak se soundtrackem od Schifrina. RIP 

THE OSTERMAN WEEKEND (1983)

Poslední film Sama Peckinpaha jsem považoval za něco, co natočil v podstatě z existenčních důvoů, už v námětu to vypadalo jako něco, co se zbytkem jeho filmů nemá nic společného a hlavně už z popisu děje jsem tak nějak nechápal, o co tam má jít. Nechtěl jsem se ani moc dívat, ale jen jsem projížděl, co mám na discích, a nějak jsem u toho zůstal. Což by se asi nestalo, kdyby úvodní scéna nebyla viditelně ve VHS kvalitě. Víc, než co se děje, mě zaujalo, proč to kdo sleduje na videu.

Začátek a konec, a vůbec vše, co se týká Burta Lancastera, jsou tedy zmatené šíleně. Celou tu špionážní hru nejde nijak moc rozmotat, a vše přinásí tolik otázek... Jenže pak dojde k první honičce, kde se Peckinpah předvede v plné parádě. Zpomalovačky, střih, vše připomene jeho nejlepší kousky. A pak zhruba další hodinu a čtvrt jako by se všechny pochybnosti rozplynuly a sledujeme v podstatě hru na kočku s myší v jednom domě prošpikovaném videokamerami a videopřehrávači. Chvíli mi to až připomínalo Strašáky, zvláště při scéně s psí hlavou v ledničce.

Bohužel je na tom vidět, že jde o zhuštěnou adaptaci tlustého románu, jednoho z těch zamotaných špionážních bestsellerů, a pointa právě kvůli tomu nedává smysl vůbec. Kdoví ovšem, jestli ho dává v knize. Už jen televizní moderátor jako hlavní hrdina není nejlepší nápad, naštěstí Rutger Hauer je většinu filmu prostě otcem od rodiny, která se ocitá v nebezpečí. Mezi jeho třemi návštěvníky s manželkami najdeme i Dennise Hoppera, Craig T. Nelson jako titulní Osterman mi pořád někoho připomínal, ale za celý film jsem nepřišel na to, koho. Roli velkého šéfa CIA ztvárnil Burt Lancaster, v malé roli, ale víc, než jsem ho čekal, se tu objeví i Jan Tříska! Kdo ale filmu bezpochyby kraluje, je John Hurt, jemuž v jednu chvíli bezmezně věříte, v druhou ho naprosto nenávidíte.

Jinak moc peckinpahovských trademarků tu nenajdeme. Pár zpomalovaček v menším počtu akčních scén, ženy, s výjimkou Meg Foster, se chovají jako děvky a často se svlékají. Násilí a krve moc není, takže žádná silná káva od Sama Peckinpaha. Schifrinova hudba je ok, dokud si jí nevšímáme, všimnutelnější jsou typicky osmdesátkové saxíkové melodie, které film otvírají a zavírají. Ostermanův víkend se tak určitě neřadí k těm nejlepším Samovým filmům, je ale o dost lepší, než jsem čekal, a asi se mi líbil celkově víc, než třeba Útěk. 7/10

SPOILERŮ PLNÉ PS: Takže na začátku se dozvíme, že Lancaster nechal z nějakých špionážních důvodů zlikvidovat Hurtovu ženu. Následně se Hurta, který pátrá po vrazích, snaží svést na falešnou stopu. Hurt Hauera přesvědčí, že jeho přátelé jsou komunisti, a vypracuje plán, jehož cílem je vybít všechny účastníky víkendové akce, včetně Hauera. Na konci ale Hauera Hurt s pomocí rukojmí využije k tomu, aby v televizi vznesl obvinění proti Lancasterovi, což vypadá, že byla celou dobu ta jeho pomsta. Proč teda, kurnik, chtěl prve Hauera zabít? A proč zabil i ty ostatní? Ježíš, celé to nedává smysl.

a.k.a. Ostermanův víkend, Vražedný víkend

Režie: Sam Peckinpah

Hrají: Rutger Hauer, John Hurt, Burt Lancaster, Meg Foster, Craig T. Nelson, Dennis Hopper, Craig Sarandon, Helen Shaver, Cassie Yates, Jan Tříska

Hudba: Lalo Schifrin
Produkce: 20th Century Fox

USA 1983

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA XX - DRSNÝ HARRY

 Dnes se cítíte určitě šťastně, protože nový díl podcastu je tu! Jen si ho poslechněte, udělejte nám radost...

LALO SCHIFRIN 86

Skladatel Lalo Schifrin slaví 86. narozeniny. Všechno nejlepší!

SKY RIDERS (1976)

Zatímco dneska je příslušnost teroristů k jistému směru povětšinou jasná, v 70. letech člověk na západě nevěděl, z jaké je kdo strany. Lidová fronta Judeje, Judejská lidová fronta nebo Fronta judejského lidu? Doznívaly myšlenky šedesátých let přetavené v radikální anarchismus, docházelo k četným únosům, vraždám, bombovým útokům. Tenhle film ukazuje, že na zničení jedné takové organizace stačí pár rogal.

Dneska by v tom hrál Liam Neeson, tehdy museli zavolat Jamese Coburna. Tím, komu unesou rodinu, je ale Robert Culp coby americký milionář. Režisér se s ničím nezdržuje a okamžitě nám ukazuje, jak teroristé v maskách obklíčí vilu, postřílí služebnictvo a zajmou manželku Susannah York s dvěma dětmi. Požadavky? Neznámé. Ambiciózní řecký policista, poněkud bizarně ztvárněný francouzským zpěvákem Charlesem Aznavourem (ne, že by on hrál bizarně, ale to je role, v které by ho člověk nečekal), chce únosce dostat na vlastní pěst a na bezpečí Culpovy rodiny moc nehledí. Ještě že tu je dobrodruh Coburn, shodou okolností exmanžel Yorkové a skutečný otec staršího z dětí. Když první policejní akce selže, pustí se do toho sám, vypátrá úkryt a vymyslí plán, jak se nepozorovaně k zajatcům dostat. Na rogalech.

Škoda, že je film natočen tak strašně rutinně. Všechny skutečně zajímavé věci, jako třeba vztah Culpa a Coburna, jsou pohřbeny a odbyty a místo toho trávíme spoustu času s trpícími zajatci a nemilosrdnými teroristy vedenými Wernerem Pochathem, známým z řady italských filmů. A pak se režisér nechává unášet záběry z výšky na létající rogala. Příběh ani není moc dobře konstruován. Je sympatické, že závěrečnou půlhodinu celou tvoří vysvobozovací akce, ale až na jeden, snadno předvídatelný okamžik v první polovině filmu se všechno daří jako po másle. Co na tom, že spousta lidí umře, ani na chvíli nepochybujeme, že ti správní to ve zdraví přežijí. Ona akce navíc zase tak dobrá není. Taky je zvláštní, jak snadno akrobati přijmou nabídku, aby vnikli do pevnosti teroristů a možná i nějaké postříleli. To je přece hračka, ne?

Ani herci tu nedostávají příležitost předvést nic zaznamenáníhodného. Coburn je Coburn, Culp je Culp, tím to hasne. Zarazil mě minimální prostor Harryho Andrewse, jehož role je ve filmu naprosto zbytečná. Schifrinova hudba pak buď napodobuje řecká témata, nebo se podobá tuctu soundtracků, které udělal předtím. Není to film, který bych chtěl vidět znovu, ale řekněme, že jednou se to dalo. 6/10

a.k.a. Jezdci po nebesích, Assault on the Forbidden Fortress
Režie: Douglas Hickox
Hrají: James Coburn, Susannah York, Robert Culp, Charles Aznavour, Harry Andrews, John Beck, Zou Zou, Werner Pochath, Steven Keats
Hudba: Lalo Schifrin
Produkce: 20th Century Fox
USA 1976

OBLÍBENÉ TITULKOVÉ SCÉNY - část 32

Steve McQueen, Robert Vaughn, Jacqueline Bisset, Lalo Schifrin a výborný střih skrze titulky. A měl bych to někdy zopakovat, vůbec si nepamatuju, co v tom hraje Duvall.

NAZIS MUST BE DESTROYED

Na výročí konce války (nebo skoro v tomhle případě) zase pár minirecenzí starších válečných filmů, tentokrát už ne podle skutečných událostí. Zajímavý je, že ze druhé světové jsem jich viděl zdaleka nejvíc, ale snad jen Most přes řeku Kwai měl za protivníky někoho jiného, než Němce. Nejspíš mi ta nacistická armáda přijde jako přitažlivější coby "ti zlí". Japonci prostě nejsou to pravý ořechový, asi proto pořád odkládám zhlédnutí filmů Tora, Tora, Tora! či Bitva o Midway. A to je v Midway Fonda, Coburn, Holbrook, Mitchum a dokonce i Mifune. Dneska teda tři takové akčnější kousky... Jak se to vezme. Ale ve všech se bojuje s Němci.

THE TRAIN (1964)

Burt Lancaster coby sveřepý francouzský odbojář, snažící se zastavit elegantního esesáka, odvážejícího největší umělecké poklady do rajchu, mě nijak zvlášť nezaujal. Už si z toho filmu pamatuju jen velice málo, a ani si nejsem jistý, co tím chtěli tvůrci říct. Teď narážím na závěrečnou scénu u zastaveného vlaku. Toho nacisty mi v tu chvíli bylo líto a Lancaster proti němu působil jako negramot. Taky v tom hrála francouzská sexbomba Jeanne Moreau, která už tu působí docela staře a nehezky. A jenom se na chvilku mihne. Fakt už si moc nepamatuju, ale myslím, že i to o něčem svědčí. Následující film jsem viděl ve stejné době a pamatuju si z něj mnohem víc. 6/10

a.k.a. Vlak
Režie: John Frankenheimer, Arthur Penn
Hrají: Burt Lancaster, Paul Scofield, Jeanne Moreau, Suzanne Flon, Michel Simon, Wolfgang Preiss, Richard Münch, Jacques Marin, Howard Vernon
Hudba: Maurice Jarre
Produkce: United Artists
USA / Francie / Itálie 1964

CASTLE KEEP (1969)

Opět Burt Lancaster, tentokrát v trochu surrealistickém vydání. Parta vojáků pod velením jednookého Burta se usadí na belgickém hradě, který mají bránit proti nacistům. Ve zbytku filmu sledujeme zvláštní dění na hradě a v okolí, jednotliví vojáci se snaží zabavit, než dojde k rozhodující bitvě, každý jinak. Jeden opravuje VW Brouka, další si prohlíží umělecké sbírky, pekař Peter Falk se nastěhuje do pekárny ve vsi a pracuje tam, a taky se potýká s bandou šílených dezertérů, vedených Brucem Dernem, no a Burt se sblíží s krásnou mladou hradní paní, která pravděpodobně nikdy "nepoznala" svého výrazně staršího manžela (zato spoustu jiných). Spousta filozofických keců, docela nuda, ale ten film je tak zvláštní, že utkví. A závěrečná bitva je výborně udělaná. 6,5/10

a.k.a. Hájili jsme hrad
Režie: Sydney Pollack
Hrají: Burt Lancaster, Peter Falk, Patrick O'Neal, Jean-Pierre Aumont, Astrid Heeren, Bruce Dern, Harry Baird, Olga Bisera
Hudba: Michel Legrand
Produkce: Columbia
USA 1969

THE EAGLE HAS LANDED (1976)

Proč jsem tu o tom nenapsal už dávno? Tenhle špionážní válečný thriller sice nepatří mezi ty moje nejoblíbenější, ale určitě je super. Zvláštní je otočení stran, takže tu máme partu Němců, kteří dostanou speciální úkol - zabít Churchilla! A vede je Michael Caine. Velitelem operace je pak jednooký generál Robert Duvall a Himmlera si zahrál Donald Pleasence, podporovaní pak jsou irským separatistou Donaldem Sutherlandem. Američany pak vede nablblý "Džejár" Larry Hagman. Takže film nás vlastně nutí fandit nacistům. Přestože Caine na začátku zachrání Židovku a vůbec se vymezuje vůči ideologii, kdyby zabil Churchilla, kdo ví, jak by válka skončila. Přesto mu prostě musíme držet palce. A víme, že neuspěje. John Sturges si v sedmdesátých letech prostě nemohl dovolit to, co o třicet let později Tarantino. Ještě jsem chtěl zmínit výbornou Schifrinovu hudbu, ale neměl jsem kde. 7,5/10

a.k.a. Orel přistál, Orel přistává 
Režie: John Sturges 
Hrají: Michael Caine, Robert Duvall, Donald Sutherland, Jenny Agutter, Larry Hagman, Treat Williams, Donald Pleasence, Anthony Quayle, Judy Geeson, Jean Marsh, Michael Byrne, Siegfrie Rauch, Wolf Kahler
Hudba: Lalo Schifrin
Produkce: ITC Entertainment
Velká Británie 1976