ADVENTNÍ KALENDÁŘ 1/2

V poslední době, když už se na něco podívám, je to klasika, kterou dávno znám a nemá cenu tu o ní psát. Například není nic nového, co bych napsal o Blade Runnerovi, a není důvod se tu rozepisovat o Cestě do hlubin študákovy duše. Nicméně abyste neřekli, že se tu nic neděje, a vzhledem k tomu, že půlka předvánočního času je pryč, rozbalíme si teď zpětně dvanáct okének pomyslného adventního kalendáře a podíváme se na dvanáct tipů, na co se v prosinci podívat, většinou z toho, o čem jsem tu už před delší dobou psal.

 

Jackie Brown (1997)

Jedna z nejlepších a zároveň nejméne tradičních tarantinovek, o které jsem tu nikdy nepsal (ale byl podcast). Nemá energii jeho jiných filmů, ale zato jede na úplně jiné, klidnější, vyrovnanější vlně, aniž by šlo o nějaký čajíček. Pam Grier a Robert Forster jsou naprosto skvělí, nicméně to se dá říct o celém obsazení. 

 

The Outfit (1973)

Na ČT poměrně nedávno uvedeno jako Černá výprava. Pokud se vám líbil Point Blank s Marvinem, je to film pro vás, zpracovává předlohu ze stejné série knih od Donalda Westlakea. Pokud se vám nelíbil Point Blank a máte radši méně experimentální sedmdesátkové thrillery, je to film pro vás a uvidíte v něm určitě řadu svých oblíbenců (Robert Duvall, Joe Don Baker, Karen Black, Sheree North, Bill McKinney). Pokud máte radši padesátkové noiry, i tak je to film pro vás, protože jede na této estetice včetně obsazení řady noirových legend (Robert Ryan, Jane Greer, Marie Windsor, Timothy Carey, Richard Jaeckel).

 

Babylon (2022)

Lesk a bída Hollywoodu přelomu 20. a 30. let. Ne úplně originální, občas až moc snaživě šokující, příliš dlouhý, ale pořád dost dobrý film s výbornými výkony zejména Margot Robbie a Brada Pitta. Kdybych dostal na výběr, jestli radši na Vánoce sledovat Robbie, jak pozvrací milionáře na snobském večírku, nebo ztrapňující se obsazení kterékoli Troškovy pohádky, je jasné, co si vyberu...

 

Hold-up (1985)

Tohle je možná i tip pro mě, protože jsem to od doby, co jsem si to koupil na trafikovém DVD (cca 2008?) neviděl. Přitom první půlka se mi, co se pamatuju, líbila velmi. Belmondo jako další sympatický dareba přepadávající banku v Kanadě, Kim Cattrall dávno před tím, než začala se Sexem ve městě.

 

La via della droga (1977) 

Eurocrime akční oddechovka od Castellariho s Testim v hlavní roli. Občas moc zamotaná, občas moc jednoduchá, ale závěr s neutuchající akcí včetně riskantního letu pod mostem stojí za to.

 

Rustlers' Rhapsody (1985)

Limonádový Joe po americku, a vůbec ne špatně. Tom Berenger jako seriálový kovboj, který si uvědomí, že je v seriálu, to má nečekaný přesah, stejně jako jeho vztah se sidekickem G. W. Baileym. A perfektně zužitkovali i to, že z ekonomických důvodů natáčeli ve Španělsku.

 

Sanjuro (1962)

A tohle by taky i pro mě stálo za to zopakovat. Samurajská klasika se na Vánoce hodí. Ať nemáchá mečem jenom Bajaja, princ Velen a princ Jasoň. 

 

Trumbo (2015)

Ne, že by tohle drama nemělo svoje mouchy, ať už v ne úplně dobře prokresleném prostředí nebo velmi naivním pohledu na ideologii, kterou Dalton Trumbo a další zastávali, ale jako takový odlehčený příspěvek k filmům o Honu na čarodějnice se to vidět dá. Stojí to ovšem hlavně na hercích - bez Bryana Cranstona, Johna Goodmana nebo Christiana Berkela by to snad ani za vidění nestálo.

 

Happy end (1967)

Banální příběh z černé kroniky zpracovaný tak originálním způsobem, že člověku jde hlava kolem. Doporučuju po filmu trochu oddech a srovnat si, jak v reálném světě funguje následnost.

 

Death Wish V: The Face of Death (1994)

Vánoční Bronson! Ano, i v porovnání s trojkou je to šmíra. Ale pár vychytaných smrťáků, které ukazují, že ani tvůrci film nebrali úplně vážně, stojí za to. Kremrole jsou top!

 

Das Vermächtnis des Inka (1966)

Vinnetou běží do omrzení, proč nemrknout na málo uváděnou Mayovku, protože v ní nejsou ani Brice, ani Barker? Francisco Rabal v roli bandity, zvláště s dabingem Soběslava Sejka, je fantastický, a i toho Vladimíra Ráže tu uslyšíte - tentokrát ovšem dabujícího Rika Battagliu.

 

Chi trova un amico, trova un tesoro (1981)

Alan je moudrý a Charlie je jeho prorok. I když jsem to viděl milionkrát, stejně si musím někdy pustit plnou italskou verzi, kde je pár scén navíc, které u nás neběžely. Na druhou stranu doufám, že kvůli tomu nikdo neudělá nový dabing. Zjakatum! 

 

Pokračování na Vánoce. 

MINIRECENZE - REWATCH SPECIAL xy

Už nevím, kolikátý tohle je rewatch speciál, takže už bez čísla. Jinak letos nebude Spagtember a s největší pravděpodobností ani Spagvember. Ne, že bych na spaghetti westerny zanevřel, spíš jde o čas. Čas od času si samozřejmě nějakou klasiku pustím.

PANOPTIKUM HŘÍŠNÝCH LIDÍ

 

Partie krásného dragouna (1970)

Hříšné lidi města pražského miluju. Ne všechny díly, ale jinak ten seriál považuju za skvělý. Panoptikum mám velmi rád, i když některé díly jsou opět slabší. S čtyřmi filmy, které vznikly najednou v letech 1970 a 1971, je to složitější. Rada Vacátko se z černobílé obrazovky přesunul na barevné širokoúhlé plátno, a nejsem si úplně jist, zda mu to prospělo. Druhá věc je, že Markovy povídky jsou krátké a s vtipnou pointou, což kolikrát nestačilo ani na epizodu televizního seriálu. Třeba z povídky Náhoda zůstal jen nástin děje, mnohonásobně rozpracovaný, a úplně se vytratila pointa s náhodou hrající významnou roli (díl Případ lichého střevíce). U Partie krásného dragouna je oproti povídce zcela nová zápletka s proutníkem Rudym a jeho podezřelou bytnou. Nicméně, tenhle film je sice zábavný, ale až moc uřvaný a příliš tlačící na pilu ve snaze dělat humor. Menšík to tu už docela přehnal, řekl bych.

 

Pěnička a Paraplíčko (1970)

Nejslavnější film, ale pro mě celkem průměrný. Závěrečná půlhodina s přestřelkou v domě je sice dobře vygradovaná, ale člověk má pocit, že tu hodinu předtím se vlastně nic moc nedělo. Uřvanou Bohdalku bych zaškrtil.

Smrt černého krále (1971)

Tenhle film je sice nejdelší, ale asi nejlepší. Pánové ze čtyřky ve všech čtyřech filmech sice hrají vlastně vedlejší role, ale tady se ta přehlídka podezřelých povedla a Somr, Fišer, Čepek, Brejchová a další ty svoje křiváky zvládají s přehledem.

Vražda v hotelu Excelsior (1971)

Pro mě nejslabší ze všech čtyř. Prostředí luxusního hotelu, ze kterého nevytáhneme paty, není pro Vacátka a spol. to pravé ořechové, tam měl přijet Hercule Poirot. Navíc Kopecký, který je jinde skvělý, mi tu připadá toporný a otrávený. A těch nově vymyšlených zápletek s gotesem a arabským princem je až moc. Aspoň se pro jednou vrátil i pan Mrázek.

 

SKYNET

 

The Terminator (1984) 

Kdysi jsem nejdřív viděl dvojku v rozšířené verzi a moc se mi nelíbila. Až za pár let jedničku, a jako dobrý. Teď jsem si po dlouhé době pustil filmy oba a docela mě překvapilo, jak moc se mi líbily. Jediné, co platí pro oba, je, že cca ve dvou třetinách jim na chvilku dojde dech. Docela bych chtěl Terminátora 2 vidět poprvé, aniž bych věděl, že Arnold není člověk.

Terminator 2: Judgment Day (1991)

Docela bych chtěl Terminátora 2 vidět poprvé, aniž bych věděl, že Arnold není padouch. Úvodní cca půlhodině by to dalo úplně jiný náboj. Jinak kinoverze je samozřejmě super, zatímco tu dlouhou asi dost táhlo dolů těch dvacet minut scén navíc, nový závěr a pár změn. Trojku a výš vidět asi ani nechci, a co jsem slyšel o posledním dílu, kde se vrátila i Sára, připadá mi to dost smutné.

OSTATNÍ

The Disaster Artist (2017)

Film o natáčení jednoho z nejhorších filmů (nebo nejslavnějších špatných), který z toho všeho udělal pohádku. Podle Sesterovy knihy jeho přátelství s Wiseauem zdaleka tak růžové nebylo, jak ho film vykresluje, tudíž Wiseau se nechoval do natáčení jako fajn chlap a najednou se změnil v příšeru - on byl příšera vždycky.

Taxi Girl (1977)

Kdybych nenašel původní český dabing, nikdy bych se k tomuhle filmu nevracel. Díky Haně Talpové, Janu Pohanovi, Eduardu Cupákovi a Václavu Postráneckému to jde přežít o dost lépe, ptákovina je to ale pořád. Vystříhání svlečených scén nepřekvapí, ale bez některých děj nemůže dávat zbla smyslu. U některých scén ale jejich vystřižení nechápu.

Inglorious Bastards (1978)

Příjemné překvapení po letech, opravdu jsem se bavil, což jsem vůbec nečekal. Petera Hootena bych ale zaškrtil. Fred Williamson a Bo Svenson rulez.

Prime Cut (1972)

A tohle se mi po letech taky líbilo víc než jsem čekal. Dějově béčko, ale Marvin a Hackman to drží, Spaceková a Walcott nic nekazí a sedmdesátkové thrillery bez Schifrinovy hudby jsou prostě poloviční. Většinou.

Kill Them All and Come Back Alone (1968)

Tady mě Castellari napodruhé už moc nepotěšil. Akce je hromada, ale chybí tu cokoli dalšího. Děj nedává smysl a o postavách se nedozvíme lautr nic. Dabing ČT potěšil obsazením neoposlouchaných hlasů, ale co z toho, když řeknou dvě věty za film a nejvíc toho nakecá Ross dabující Franka Wolffa, který se na něj ani trochu nehodí.

Lethal Weapon (1987)

Já mám trochu s těmihle filmy Shanea Blacka problém - na komedii jsou moc drsné (mučení proudem) a vážné (pokusy o sebevraždu), na vážný akčňák moc humorné a odlehčené. Neřekl bych, že jsem na ty sračky moc starej, jen chtěly víc vyvážit.

Asterix et Obelix contre César (1999)

První hraný Asterix sice proti komiksům a některým animovaným filmům působí trochu těžkopádně, ale některé scény jsou prostě legendární. Jen škoda, že si scenáristé vyzobali tolik z různých alb a děj většinově vymysleli. Chápu, že jedno osmačtyřicetistránkové album je na dvouhodinový film málo, nové nápady ale většinou nejsou moc v Goscinnyho duchu.

THE SHOW WITH A NAME - ITALSKÉ RIP-OFFY 80. LET 2 - SCI-FI A FANTASY

Předposlední díl rip-offů v The Show With A Name.

THE SHOW WITH A NAME - ITALSKÉ RIP-OFFY 80. LET 2 - ŽRALOCI

 Druhý díl ze série o italských filmových vykradačkách osmdesátých let, kde se podíváme na zoubek vlně filmů o žralocích a dalším přírodním nebezpečí. Dozvíte se, co točil James Cameron, ještě než se stal slavným, projdeme si filmy Enza G. Castellariho a podíváme se na to, jak doslovná taková vykradačka může být.

IL CACCIATORE DI SQUALI (1979)

A pokračujeme s Castellarim. Jak jsem zjistil, je tohle už devatenáctý film, co jsem od něj viděl. A pokud se nepletu, je to jeho v pořadí pátý film s Francem Nerem (dohromady jich natočili sedm nebo osm).

Čekal jsem DALŠÍ vykradačku Čelistí, ale jestli má tohle něco společného s jiným filmovým hitem své doby, je to Hlubina. Přičemž děj filmu Hlubinu nevykrádá tak strašně, jako Poslední žralok vykrádá Čelisti.

Franco Nero tu má šílenou hipísáckou paruku a dělá starého zadumaného lovce žraloků na karibském ostrově, který je vždy nad věcí, má přítelkyni, která ho zbožňuje, ale on na ni kašle, a jen tak si loví žraloky, z jejichž zubů ona dělá ozdoby. Bezva kšeft. Jenže má stín minulosti, který ho i zde dostihne. Před lety totiž přežil havárii letadla, které převáželo sto milionů dolarů. A jen on ví, kde jsou trosky. Jenže se to domákne jednak místní mafián Gomez a jeho pravá ruka Ramon, jednak americký mafián Donovan, takže tu máme tři strany proti sobě, které všechny chtějí jediné - dostat peníze zpod hladiny.

Není to tak strašně pitomé, jako Poslední žralok, bohužel po většinu času je to pěkná zívačka. Nero si sedí, čumí, žvýká žvýkačku, kterou s oblibou lepí Wernerovi Pochathovi na čelo, a sem tam chytá žraloka. Archivní záběry žraloků zase nesedí, k sobě, naštěstí tu není žádná gumová příšera a žraloci jsou tu spíše kořistí než lovci. Mexická koprodukce si vyžádala, aby Nerova parťáka hrál Jorge Luke, který je dost otravný a nevtipný, Werner Pochath je slizký jako vždy, ale on je slizký takovým způsobem, že mi je nepříjemné ho ve filmech sledovat. Amerického mafiána hraje dabér Michael Forest, který vzhledem dost připomíná Bruce Derna. Možná ho obsadili právě proto. Hlavního padoucha pak hraje Eduardo Fajardo, který to aspoň trochu zvedne z té zívačky, a do role drsného nájemného vraha Enzo obsadil sám sebe! Což je asi největší role, kterou si kdy zahrál. A to se obsazoval do malých rolí skoro vždy.

V druhé půlce aspoň dostaneme pár akčních scén, jako třeba honičku mezi člunem a letadlem, závěrečná akce pod mořem je ale dost nepřehledná. Je těžké od sebe soupeře odlišit, protože všichni mají černé neoprény. (Proto má možná Franciscus v Posledním žralokovi červený.) Zvedá to ještě aspoň hudba De Angelisů. Jinak ale na tohle asi brzo docela zapomenu, tak jako Kubaso, který už si po cca roce nepamatoval, že tohle vůbec kdy viděl. 5,5/10

a.k.a. Lovec žraloků, The Shark Hunter, Dschungel Django

Režie: Enzo G. Castellari

Hrají: Franco Nero, Eduardo Fajardo, Jorge Luke, Werner Pochath, Michael Forest, Mirta Miller, Patricia Rivera, Enzo G. Castellari, Rocco Lerro

Hudba: Guido a Maurizio de Angelis
Produkce: T.E.I Film International

Itálie / Španělsko / Mexiko 1979

COLPI DI LUCE (1985)

Od tohohle jsem čekal nudnou hrůzu, už jen při pohledu na hlavního představitele Erika Estradu. Já vím, že je to Američan, zřejmě portorikánského původu, ale vypadá jako turecký prodavač kebabu. Navíc když si člověk přečte námět o sci-fi zbrani, která roztaví všechno v okolí... Ale výsledek se mi zamlouval mnohem víc, než jsem čekal.

Úvodní scéna sice pobaví, ale člověk si říká, proboha, do čeho to jdu. Na nádraží vlezou dva teenageři do opuštěného nákladního vagonu a jdou si to rozdat V tu chvíli přijede auto s anténou, které neřídí nikdo jiný než Enio Girolami, a v něm se skrývá světelná zbraň, kterou roztaví půl nádraží včetně vagonu s naším párečkem, který se roztaví úplně jako náckové v Dobyvatelích ztracené archy! Ano, Enzo G. Castellari se nejspíš zamiloval do tohoto speciálního efektu a tak vytvořil film, kde by ho aspoň několikrát mohl udělat znova. Samozřejmě to vypadá o dost blběji než u Spielberga, ale zase se toho dočkáme vícekrát.

Mezitím, v San Franciscu, jak zjistíme, probíhá loupež v bance. Vše jde řešit hlavní macho, policajt ve slipech, který si pistoli přinese v pečeném krocanovi! Je to náš kebabář Estrada, takže je příznačné že přinesl jídlo. Girolami mezitím poslal starostovi Frisca výhružku, že bude zabíjet svou superzbraní, pokud nedostane výkupné. Estrada a jeho velký, tlustý a ukecaný parťák, který Estradu totálně přehraje a máte pocit, že vše je spíš o něm (taky je vedle toporného Estrady mnohem lepší herec) se chytnou stopy vedoucí na automobilové závody. No a tam Girolami zaútočí podruhé a roztaví mnohem víc lidí. Estrada a jeho parťák se pak chytají dalších stop a pátrají, sledují, honí a střílí, dokud nevypátrají Girolamiho identitu, kterou je ruský vědec jménem Svoboda!

Začátek skoro vypadá, že se tu hodně bude řešit i Estradův vztah s jeho přítelkyní, ale naštěstí ne. Hlavní je akce, akce a ještě jednou akce. Celá řada honiček, přestřelek, výbuchů, rvaček, a ačkoli samotný paprsek se použije ve filmu po začátku už jen jednou, nakonec to nevadí. Za půlkou Castellarimu dojde, že s tlustým parťákem zastiňujícím Estradu moc akce nevytáhne, takže ho nechá postřelit, aby se do všeho Estrada v růžové košili a neprůstřelné vestě mohl pustit sám.

Bavilo mě to čím dál víc a závěr stál na jediné věci. Když Svoboda utíká od místa, kde na Estradu připravil past, mine mechaniky spravující závoní bugyny. V tu chvíli jsem měl jasno - chci, aby v tom byla honička. A taky jo! Jak do toho konečně Estrada sedne a spustí se prďácká hudba od De Angelisů, je vystaráno.

Jen je docela škoda, že kromě Girolamiho (zde připomínajícího Jaroslava Uhlíře) a Massima Vanního v miniroli se tu žádná známá tvář už neobjeví. Točilo se v Americe s neznámými americkými herci ve vedlejších rolích, a jakou star power měl ve skutečnosti Estrada, to fakt netuším. Na druhou stranu jsou tu vidět prachy, film měl určitě trojnásobný rozpočet oproti předchozím Enzovým filmům, San Francisco není točené v Římě (minimálně z většiny) a když auta vybuchují, nejsou to miniatury. V podstatě to kazí jen ten paprsek. 7/10

a.k.a. Light Blast

Režie: Enzo G. Castellari

Hrají: Eric Estrada, Enio Girolami, Michael Pritchard, Peggy Rowe, Steven Kravitz, Massimo Vanni, Nancy Fish, Andrea Girolami

Hudba: Guido a Maurizio de Angelis
Produkce: Overseas FilmGroup

Itálie 1985

L'ULTIMO SQUALO (1981)

Jsou vykradačky, které se aspoň snaží trochu odlišit, a pak jsou takové, kde kdybyste popsali děj filmu, bude s originálem prakticky totožný. Tohle je ten druhý případ.

V malém přímořském městečku zaútočí na nic netušícího surfaře žralok. Má se konat závod na regatách, který místní starosta i přes hrozby odmítne zrušit. Když žralok přesto zaútočí, starý mazák, lovec žraloků a odborník na žraloky se vydávají žraloka ulovit. Jo a starosta si to vezme jako osobní zodpovědnost, takže se v helikoptéře vydá na žraloka sám a žralok ho sežere a následně stáhne pod vodu i vrtulník. A taky tu máme filmaře, které nezajímá nic než co nejvíc cool záběry na žraloka, jak žere lidi.

Ty poslední dvě věty jsem přidal jen proto, aby to tolik jako Čelisti neznělo. Ale vždyť i Vic Morrow je tak namaskovaný, aby vypadal jako Robert Shaw. Hlavní postavu, která vlastně moc hlavní není, hraje James Franciscus, a hraje spisovatele knih o moři jménem Peter Benton. Podoba s Peterem Benchleym čistě náhodná. Není úplně jasné, proč se na žraloka vydává zrovna on, když je na začátku několikrát řečeno, že o nich jen píše. Dál tu máme Castellariho bratra Enia, který tu silně připomíná Pavla Zednička, a Enzovu šestnáctiletou dceru Stefanii, která hned několikrát za film zpomaleně spadne do vody. Cynického reportéra, který předznamenává podobnou postavu ve Smrtonosné pasti, hraje Giancarlo Prete, kameramana Massimo Vanni, mihne se i Romano Puppo, takže celé to vypadá, že Castellari s rodinou a kamarády si vyjel k moři, vzali s sebou nafukovacího žraloka a natočili z toho film.

Většinou je to docela nuda, ale jakmile se objeví žralok, je to najednou výborná komedie. Spielberg měl asi podobnou maketu žraloka, která fungovala podobně blbě, ale co udělal? Skoro ji neukazoval. Castellari ji ale ukazuje pořád, za každou cenu. Takže vidíme gumovou maketu, které z huby visí hadrový panák. A podmořské záběry jsou archiv, kdy bylo tvůrcům úplně jedno, že vzali záběry na různé žraloky různých tvarů a velikostí. Castellarimu u spousty scén asi šlo o to, aby se divák bál, co žralok postavám udělá. Já si naopak přál, aby se rozjel a začal to žrát jednoho po druhém, zhruba jako když vlk na zemědělském stroji balíkoval slepice. U scény s vrtulníkem jsem se vyloženě válel smíchy a Lofreddova reakce na to, že mu žralok ukousl nohy, vypadá, jako by si řekl "Dneska je den blbec."

U těchhle filmů je smůla to, že se na ně člověk podívá, aby zjistil, že kdyby si pustil originál, bohatě by to stačilo. Zvláště když tím originálem jsou opravdu kvalitní filmy jako Čelisti nebo Predátor, kde už se nic nového vymyslet nedá. Hudba De Angelisů sice není špatná, ale s Williamsem se měřit nemůžou, legendární scény z originálu tu chybí úplně a zbývá jen nuda nebo nezamýšlená sranda. 4/10

a.k.a. The Great White, The Last Jaws, The Last Shark, Poslední žralok

Režie: Enzo G. Castellari

Hrají: James Franciscus, Vic Morrow, John Loffredo, Giancarlo Prete, Micaela Pignatelli, Stefania Girolami, Massimo Vanni, Enio Girolami, Romano Puppo

Hudba: Guido a Maurizio de Angelis
Produkce: Variety Distribution

Itálie 1981

I NUOVI BARBARI (1983)

Pamatujete si na rok 2019? Jak došlo k nukleárnímu holokaustu, země se změnila v pískovny a všichni se báli strašlivého gangu Templářů, kteří v bugynách přijížděli vyvraždit každého, koho potkali? Že ne? Tenhle film vám osvěží paměť!

Chápu, že umístění děje do blízké budoucnosti vždy má značit hrozící nebezpečí, ale zpětně je to pak trochu k smíchu. Tomu se, bohužel, nevyhnuly ani klasiky jako Útěk z New Yorku nebo Blade Runner. 2019: Noví barbaři si ale hlavní inspiraci berou z dvojky Mad Maxe. Pořád jsem ji ještě neviděl, takže nevím, do jaké míry kopírují i děj, ale předpokládám, že ne tak doslovně jako Robowar kopíruje Predátora.

Jinak tyhle osmdesátkové vykradačky, opakuju to znova, mívají největší problém s ústředním hrdinou. Buď dostanete toporná dřeva jako Mark Gregory nebo Michael Sopkiw, kteří se jinak ve filmech moc neohřáli (Sopkiw natočil celkem tři), nebo obstarožního Connellyho, svalnatá dřeva Daniela Greenea či Reba Browna, nebo v tomto případě Giancarla Preteho. Zde se opět zamaskoval anglickým pseudonymem Timothy Brent a ztvárnil roli drsného hrdiny Scorpiona, jezdícího v černé káře a likvidujícího Templáře ve velkém. Jenže už z obrázků je jasné, že Prete na to nemá. Já ho celkem můžu ve vedlejších rolích, ale na toho hlavního borce vážně není vhodný. Co na tom, že jako kaskadér byl schopen dělat vlastní kaskadérské kousky.

Naštěstí je tu od cca třetiny filmu i lučištník Fred Williamson, sice bez doutníku, ale opět cool a nad věcí. Navíc Preteho stejně ze všeho musí vysekávat. Co nepotěší, je malý kluk na kladné straně, který nevadí ve své první scéně, kdy jsem si myslel, že byla i poslední, ale když dojde na závěrečnou přestřelku a většinu Templářů likviduje klučina prakem a Williamson lukem... 

Námět je jinak klasický western přemístěný do post-apo prostředí, a nejvíc mi paradoxně připomněl Pravou a levou ruku ďábla, protože tu taky máme náboženskou komunitu (zde ji vede Venantino Venantini) a vztah Preteho a Williamsona silně připomíná Spencera a Hilla. Na konci pak dostaneme doslovnou citaci Pro hrst dolarů.

Důležitou ženskou postavu, o které se vůbec nic nedozvíme, ale má s Pretem sex v průsvitném zeleném gumovém stanu, hraje Anna Kanakis z Ohnivého blesku, pokud se nepletu, v té době manželka Claudia Simonettiho, který film opatřil šílenou synťákovou hudbou.

Jinak levnota z toho číší daleko, ale o to je to snad zábavnější, i když zhruba kolem půlky je to spíš trochu nuda. Pak ale Templáři vedení Georgem Eastmanem (a Enniem Girolamim s šílenou parukou) Preteho zajmou a znásilní! A nějak dává smysl, proč v tom všichni působí tak nějak jako teplouši. Kromě Williamsona, který si u hrdinky nejdřív prohlédne rozkrok, a mezi sektáři si hned nabalí největší krásku v okolí.

Je to samozřejmě strašná pakárna, ale tak šílená, že pobaví. Není až tak praštěná jako 1990: Bojovníci z Bronxu, a bavilo mě to o něco víc než Escape From the Bronx, abych to srovnal s celou uměle vytvořenou trilogií. Někdy musím dohnat toho Mad Maxe, abych věděl, nakolik je tohle kopírka. 6,5/10

a.k.a. 2019: Noví barbaři, The New Barbarians, Warriors of the Wasteland

Režie: Enzo G. Castellari

Hrají: Giancarlo Prete, Fred Williamson, Anna Kanakis, George Eastman, Ennio Girolami, Massimo Vanni, Venantino Venantini, Stefania Girolami, Enzo G. Castellari, Riccardo Petrazzi, Zora Ulla Keslerová (dle titulků)

Hudba: Claudio Simonetti
Produkce: Titanus

Itálie / USA 1983