BORSALINO (1970)

Jo, tak konečně, kooonečně po těch mnoha letech, co o filmu vím, co ho i mám na DVD, konečně jsem se podíval... protože jsem našel kopii ve francouzštině. Na českém DVD je totiž buď jen český dabing, kterým se nehodlám mučit (sedmdesátiletý Krampol a šedesátiletý Trávníček) nebo z nepochopitelného důvodu italský dabing. Což by asi bylo lepší než ta česká verze, ale o kolik...

 

Vzhledem k rovnocenné účasti dvou francouzských superhvězd je Borsalino spíše událost než plnohodnotný film, ale to neznamená, že jde o film špatný. Produkce ale víc sází na Delonův chladný vzhled a Belmondovo rošťáctví než na příběh, který se snaží vyprávět. První polovina je překvapivě skoro komediální a kousky, které dva wannabe mafiáni vyvádí, ať už je to organizace boxerského zápasu s falešným německým boxerem, nebo zničení konkurence podstrčením několika zkažených ryb (Je čerstvá! Není čerstvá!), mají k nějakému organizovanému zločinu daleko. Vše zhoustne ve chvíli, kdy si Belmondo i Delon políčí na nebezpečného gangstera, který ovládá Marseille - Delon na jeho podnik, Belmondo na jeho dceru.

 

První půlka se tak nese v poměrně veselé náladě a odehrává se v poměrně nečekaných prostředích - například u jezera, kam se gangsteři jen tak vyrazí koupat. Druhá už je trochu tradičnější, plná mrtvých a temnější atmosféry. Každopádně stále jde o klasický příběh vzestupu dvou ničemů na vrchol. Člověka jen mrazí při pomyšlení, že v reálu se sympatickým Belmondem a charismatickým Delonem skutečné předobrazy neměly nic společného a pravděpodobně šlo prostě o dva sicilské hrdlořezy. Veselé atmosféře napomáhá i Bollingův soundtrack s ragtimovou melodií, která hraje pořád a pořád.

 

Druhý díl jsem viděl tak dávno, že si z něj pamatuju jen zlomky, ale hlavně si pamatuju mnohem temnější a drsnější atmosféru. První Borsalino mě vlastně ani moc nezklamal a byl přesně takový, jak jsem ho čekal. Sice pořád nechápu, proč nebyl v 70. letech u nás uveden, narozdíl od dvojky, ale taková klasika jako jiné filmy s Belmondem z této doby to není. 7/10

 

Režie: Jacques Deray

Hrají: Jean-Paul Belmondo, Alain Delon, Catherine Rouvel, Françoise Christophe, Corinne Marchand, Laura Adani, Nicole Calfan, Hélène Rémy, Odette Piquet, Mario David, Lionel Vitrant, Dennis Berry, Jean Aron, Pierre Koulak, Yvan Chiffre, Arnoldo Foà, Daniel Ivernel, Christian de Tillière, Julien Guiomar, Michel Bouquet

Hudba: Claude Bolling

Produkce: Paramount

Francie / Itálie 1970 

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA XLII - SICILSKÝ KLAN

Slavný film s legendami francouzské kinematografie, který rozebereme, probereme a zhodnotíme. Dozvíte se, proč pořád zní ve filmu brumle a proč existuje více českých dabingů. Mimo to se na úvod dozvíte i něco o slovanské mytologii a každý představí svou top 3 počítačových her z doby, kdy jsme ještě hráli.

LE SAMOURAÏ (1967)

Asi není úplně nejlepší příležitost vrátit se k filmům, které jsem kdysi nedokoukal, z důvodu, že zemře hlavní představitel. Samuraje jsem kdysi dávno viděl asi prvních deset minut, a pak jsem asi musel odejít od počítače, který jsem tehdy sdílel, a když jsem se ke sledování filmů mohl vrátit (klidně až tak za tři čtyři dny), asi už jsem měl chuť na něco jiného a Samuraje jsem odložil.

Nicméně jedná se o nejzásadnější film Jeana-Pierra Melvilla, jeden z nejzásadnějších filmů s Delonem a jeden ze 1001 filmů, které bychom, dle knihy, měli vidět, než zemřeme. Po ne úplně dobré zkušenosti s Melvillem z Policajta a z napodruhé nedokoukaného Osudového kruhu jsem nečekal moc, ale nakonec se mi to líbilo mnohem víc, než jsem čekal.

Samuraj je velmi jednoduchý film. Žádná přesložitělá zápletka. Většinu filmu v naprostém tichu sledujeme lidi, jak něco dělají. Alain Delon hledá správný klíček, který by nastartoval kradené auto. Policisté instalují štěnici do Delonova bytu. Delon se stará o svého ptáčka v kleci. Delon si nechává vyměnit SPZ na autě. Může to znít nudně, ale právě tohle lpění na detailech posouvá film od běžného krimithrilleru k zážitku. 

Delon dostane úkol a splní ho. Policie v čele se slizkým komisařem ho vyslýchá, Delon si ale vytvořil neprůstřelné alibi. Slizký komisař se na něj ale upne a nechá ho sledovat. Delonovi najímatelé navíc znejistí po Delonově zatčení a rozhodnou se eliminovat riziko, že by mohl mluvit. Jenže Delon není jen tak nájemná zbraň. Je to člověk naprosto bez emocí, bez závazků, plně oddaný svojí práci. Naprosto dokonalý profesionál. Takového člověka není radno nasrat.

Dost zvláštní je vztah mezi Delonem a ženou, která mu dělá alibi, a kterou hraje Delonova tehdejší manželka Nathalie. Její naprostá oddanost k Delonovi je pro děj klíčová, ale jejich vztah není nijak vysvětlen. Vlastně to ale ničemu nevadí. Jestliže Delon sám řekne asi třicet slov za celý film a Nathalie taky ve většině svých scén mlčí. François Périer jako policejní komisař toho řekne asi třikrát tolik, co všichni ostatní. Jeho postava, podobně jako postavy Paula Meurisse a Paula Frankeura v o rok starším Druhém dechu jsou představiteli naprosto nesympatických, ohavných, slizkých a na důkazy nehledících fašistických poldů - od tohoto vykreslení ale Melville později ustoupil a Bourvil v Osudovém kruhu už tak jednoznačně záporný není a jeho posledním filmem je příznačně Policajt, kde sice Delon nehraje žádného ukázkového poldu, ale celý film si vlastně nejsme jisti, na čí straně jsme, zda u policajta Delona nebo zloděje Crenny.

Co je ale, jako obvykle u Melvilla, perfektní, je vizuální stránka. Všechno je šedé, případně modré nebo béžové, prakticky žádná jiná barva se tu nevyskytuje. Červená je jen krev, a té uvidíme docela málo. Postavy nosí zásadně oblečení v roce 1967 dávno z módy, vše jako by vypadlo z filmu noir z roku 1947 - a dá se říct, že tyhle Melvillovy, Derayovy a některé další filmy se dají za čistokrevný noir považovat. 

I přes to, jak je děj jednoduchý a pomalý, atmosféra houstne, a vrcholí zejména sledovací scénou v metru, kde může být policistou prakticky každý. Nicméně, jak tady Delon hraje naprosto přesně, tj. prakticky vůbec, že bych měl touhu se podívat na něco dalšího s ním, to úplně říct nemůžu. 8,5/10

a.k.a. Samuraj, The Godson

Režie: Jean-Pierre Melville

Hrají: Alain Delon, François Périer, Nathalie Delon, Cathy Rosier, Jacques Leroy

Hudba: François de Roubaix
Produkce: S.N. Prodis

Francie / Itálie 1967

ALAIN DELON 1935-2024

Poslední legenda francouzského filmu odešla. RIP

LES AVENTURIERS (1967)

Na Dobrodruhy jsem se chystal už hodně hodně dlouho. Jenže napoprvé jsem si četl komentáře na čsfd, které mohou sice hodně inspirovat ke zhlédnutí, ale pokud zde řádí LiVenturové a další, mohou odradit tím naprosto nejhorším způsobem - vyzradit konec. Nejlépe kdo z postav přežije. Paráda. Pak jsem konec viděl v jednom jinak pěkném sestřihu, a ještě jsem se to jednou, abych na to náhodou nezapomněl, dočetl v biografii Lina Ventury, kterou napsala jeho žena Odette. A vykecala tam konce mnoha Linových filmů. Díky, paní Venturová, to jste fakt nemusela. Taxi do Tobruku teď asi taky ještě nějakou dobu neuvidím, snad se mi podaří zapomenout, jak píše, že končí.

Jinak znělo to samozřejmě velice dobře, námětem, obsazením, ale trochu mě odrazoval i autor scénáře, kterým byl José Giovanni. Ten měl u svých filmů dobré náměty, ale neměl je moc zvládnuté dramaturgicky, většinou se rozpadají do několika epizodických částí, kdy se dlouho čeká, jak nová souvisí s tou předcházející. To je bohužel případ i Dobrodruhů, kteří jsou vlastně rozděleni na tři třetiny. A je sice hodně sympatické, že naprostou většinu času strávíme s hlavními hrdiny, které si nejde neoblíbit, ale doplácejí na to negativní postavy, které se zjevují z čistého nebe a bez jasných pohnutek. Chyběla mi tam větší provázanost, sevřenost, napětí. Nechci spoilovat, ale řekněme že od jisté chvíle jsem potřeboval nějaké výraznější pojítko, abych měl důvod zajímat se o hrdiny dál.

Jinak se ale moc nedá vytknout. Scény nejsou napsané špatně, všechny tři hlavní postavy jsou trojrozměrné a jejich vztah zajímavý, každá má svou motivaci, své plány a svůj důvod konání. Ze všech tří je výkonem i charakterem jasně nejlepší Lino Ventura, Delon se snaží, hraje dobře, ale nemůžu si pomoct, prostě je mi pořád trochu protivný. A Joanna Shimkus je krásná a hraje taky dobře. Ze známějších tváří se objevuje Serge Reggiani jako nebezpečný vágus (trochu jsem si vzpomněl na Corbucciho Hellbenders a žebráka Ala Mulocka - Reggianiho postava je ale větší a zajímavější), Paul Crauchet coby podvodník a Guy Delorme, Rochefort ze Tří mušketýrů z roku 61, jako nemluvný zabiják, ovšem ten má jen omezenou roli. De Roubaixova hudba je celkem pěkná, ale občas jsem měl dojem, že dodal jen pár skladeb, takže titulní hraje i v nepříliš vhodných scénách. Byť nejen hudbou jsem měl z filmu takové smíšené pocity, na jednu stranu spíš smutek (možná ale ovlivněné vědomím těch hnusných spoilerů), na druhou veselé bláznění hlavní trojice. 7,5/10
PS. Závěrečný záběr připomíná konec Násilníka s Eastwoodem, ale pevnost Boyard má mnohem lepší atmosféru než Alcatraz ;)

a.k.a. Dobrodruzi
Režie: Robert Enrico
Hrají: Alain Delon, Lino Ventura, Joanna Shimkus, Serge Reggiani, Paul Crauchet, Guy Delorme, Hans Meyer
Hudba: Francois De Roubaix
Scénář: José Giovanni, Robert Enrico
Produkce: Societe Nouvelle De Cinematographie
Francie / Itálie 1967

LES SEINS DE GLACE (1974)

Skoro jako od Hitchcocka, akorát bez něj. Když rozšafný spisovatel François potká na pláži záhadnou krásku, pokouší se ji svést. Žena ho však chladně odmítá, což ho čím dál více přitahuje. Jak se jí dostává blíž, je stále zřetelnější, že něco není pořádku. Kdo jsou všichni ti divní muži? Proč žije sama v tak velkém domě?

Zamotaný příběh, napětí od začátku do konce. Zvláště scéna na podzemním parkovišti a pak závěr jsou skutečně mrazivé. Občas jsem se sice ztratil, ale to byl nepochybně záměr. A k vysvětlení naštěstí nebyla použita obligátní scéna: "teď vám všechno vysvětlíme", celé to vyšlo najevo postupně. Celý film pak stojí na trojlístku Brasseur - Darc - Delon. Zatímco Claude Brasseur je ve své živelné roli skvělý, Delon toho na práci moc nemá a výše zmínění ho překonávají. Myslím, že byl poměrně nevhodně obsazený, na tuhle roli byl až moc výrazný. Zpočátku se navíc objevoval poměrně sporadicky, až jsem si říkal, že je v titulcích první snad jen kvůli své slávě, ale postupně se jeho postava dostává víc do popředí a ta Brasseurova zase do pozadí. Celé se to však točí kolem Mireille Darc, která je coby křehká, ale zároveň nebezpečná femme fatale výborná.

Film je poměrně komorní, přesto byl vytvořen v koprodukci s Itálií, takže v těch několika málo rolích se objevují i tamější herci. Takže tu můžeme vidět Nicolettu Machiavelli coby zhrzenou Delonovu manželku či Emilia Messinu v jeho asi největší roli coby Delonova řidiče. A objeví se i Michel Peyleron, čili Kamil z Policajt nebo rošťák, tentokrát z něj však jde hrůza.

Chladná atmosféra, výborné výkony většiny herců, napětí od začátku do konce, kazí to snad jenom ten Delon a zvolená hudba, která je až příliš dramatická. Celkově bych ale i tak dal 7/10.

a.k.a. Ledová ňadra
Režie: Georges Lautner
Hrají: Alain Delon, Mireille Darc, Claude Brasseur, Nicoletta Machiavelli, Michel Peyleron, Emilio Messina
Hudba: Philippe Sarde
Produkce: Fox-Lira
Francie 1974