WATERLOO (1970)

Opět Rod Steiger v roli skutečné historické postavy, tentokrát Napoleona, a to rovnou v bizarní italsko-sovětské koprodukci. Waterloo, jak název napovídá, se zabývá Napoleonovým definitivním pádem, poslední prohranou bitvou, po které už se vrátit nemohl.

 

Dino de Laurentiis vymyslel natolik epický projekt, že se nedal udělat jinak, než spoluprací se SSSR, která do filmu nasadila kromě režiséra a dalších tvůrců i tisíce vojáků, přebagrovala kus krajiny na Ukrajině a to vše za zlomek ceny, kterou by taková věc stála na Západě. A upřímně, právě tahle velkolepost je to nejlepší, co se na filmu dá vidět. První cca půl hodiny sledujeme Napoleona opouštějícího Francii po abdikaci v roce 1814, hned po titulcích se vrací, dává dohromady vojsko, dobývá (ani se nemusí snažit) jedno město za druhým a chystá se vyřídit si účty. Následně sledujeme vévodu Wellingtona, jak se chystá v Belgii na Napoleonův útok, přípravy na bitvu u Waterloo a druhá polovina už je jenom bitva. Z toho plyne, že tempo není úplne nejlepší. Začátek, který celý táhne fantastický Steiger, se mi líbil, nicméně od chvíle, kdy se centrum přesouvá k Wellingtonovi, mě to nějak přestalo bavit, a probraly mě právě až dechberoucí letecké záběry bitvy.

 

Je to paradoxní u filmu ruského režiséra, ale od chvíle, kdy se děj přepne k samotné přípravě bitvy, jsem měl pocit, že sleduji film Johna Forda. První, kam se totiž podíváme, je bál, který trvá hrozně dlouho, a kromě jízlivého a nepřístupného Wellingtona v podání Christophera Plummera tu máme postavičky přesně jako z něčeho jako Fort Apache nebo Měla žlutou stužku. Včetně ukecaného kaprála kradoucího prase. Útok francouzské jízdy na anglické jednotky vlastně připomíná útok Apačů na konvoj krytých vozů. A upřímně, asi to došlo i Ninovi Rotovi - nejen, že jeho soundtrack cituje hymny jednotlivých států, tj. Marseillaisu, God Save Our King a Zachovej nám hospodine, ale v jednu chvíli zazní pochod důvěrně známý právě z Fordových kavalerijních westenů. Bohužel se mi nedaří najít jeho jméno, ale zde je z úvodních titulků Měla žlutou stužku. Určitě jste ho v nějakém westernu slyšeli.

 

Tím hlavním, co film táhne, tak nakonec nejsou herci, i když Rod Steiger se může roztrhat, ale prostor má hlavně v první polovině, Christopher Plummer je rovněž skvělý coby stoický důstojník, v cameu Ludvíka XVIII. se nakrátko objeví Orson Welles, a v miniroličce dělostřelce Drouota se objeví Gianni Garko. Jsou to bitevní scény. Nicméně Bondarčuk se s nimi rozjede pořádně až někde v půlce, ze začátku mě moc neuchvacovaly ani ty.

 

Jak televizní Napoleon s Christianem Clavierem, tak Waterloo se mi rozhodně líbily víc než Scottův poměrně nedávný velkofilm. Mají svoje mouchy, ani jedno nejsou ideální napoleonovské filmy, ale doporučit se dají spíše ty. 7/10

 

Režie: Sergej Bondarčuk

Hrají: Rod Steiger, Christopher Plummer, Orson Welles, Jack Hawkins, Virginia McKenna, Dan O'Herlihy, Rupert Davies, Ian Ogilvy, Philippe Forquet, Gianni Garko, Ivo Garrani, Jevgenij Samoljov, Sergo Zakariadze

Hudba: Nino Rota

Produkce: Dino de Laurentiis, Mosfilm

Itálie / SSSR / USA 1970

ADVENTNÍ KALENDÁŘ 2/2

Druhá půlka adventního kalendáře! Jste připraveni?

 

Giornata nera per l'ariete (1971)

Franco Nero chlastá a pátrá po vrahovi, který si vybírá oběti podle zvěrokruhu. Vizuálně perfektní film, byť bez nějakých legendárních scén, jaké známe od Argenta, Fulciho nebo Martina.

 

Batman (1989)

Michael Keaton JE Batman, a proč si na Vánoce nepřipomenout Burtonovo pojetí klasického komiksu, ještě než přišel Nolan se snahou o realističnost a Warner Bros se snahou vyrovnat se Marvelu? 

 

Sette note in nero (1977)

Co do násilí mírný, co do atmosféry výborný Fulci, podpořený legendárním soundtrackem (Bixio-Frizzi-Tempera) a obsazením (Jennifer O'Neill, Gianni Garko, Marc Porel, Gabriele Ferzetti, Ida Galli). 

 

Run of the Arrow (1957)

Pojďme zase jinam - Rod Steiger po prohrané občanské válce radši bude žít s Indiány (vedenými Bronsonem) než se Seveřany. Nicméně zas tak jednoduché to také není. Zajímavý, a dost přehlížený western. 

 

Pickup on South Street (1953) 

Samuel Fuller ve výběru podruhé, tentokrát v noirovém provedení. Protisovětskou agitku si spolu s Widmarkem upravil tak, že sám J. Edgar Hoover chtěl film zakázat. Což je dobře, že se nepovedlo. 

 

Piu forte, ragazzi! (1972)

Bud Spencer a Terence Hill opět v exotice, a zde doporučuji delší verzi, kterou jsem před lety opatřil titulky u nenadabovaných částí. Oficiální verze je hrozně překotná, tato plyne o dost lépe. 

 

Red River (1948)

Westernová klasika o muži, který měl býka, a chlapci, který měl krávu. Rozhodně stojí za vidění. 

 

Les fous du stade (1972)

Jiné filmy od Bažantů bych asi dneska už nedal, ale tohle bych ještě snad zvládnout mohl. Asi to nejvtipnější, co natočili, čemuž vydatně pomáhá Paul Préboist ve vedlejší roli.

 

The Great Escape (1963)

Steve McQueen s baseballovým míčkem. Bronson kopající tunel. Coburn jen se tak potloukající po táboře a nenápadně mizící. Pleasence ztrácející zrak. Garner kradoucí na co přijde. A masivní útěk z nacistického zajateckého tábora. Už jsem dlouho neviděl, měl bych si zas někdy pustit...

 

The Last of Sheila (1973)

Naopak pozapomenutý film s neméně legendárním obsazením (Coburn, Benjamin, Welch, Mason, Cannon) vycházející z detektivní hry, která se promění ve skutečný thriller. Netradiční, nečekané, dobré. 

 

Adéla ještě nevečeřela (1977)

Nedávno jsem byl u Pinkasů, a tam opravdu je výčepní, co to pivo ale úplně hejčká. Nekupujte vánoční hvězdy, Adéla vám Vánoce ozdobí lépe! 

 

Invasion U.S.A. (1985) 

Že nezačínají Vánoce, dokud Hans Gruber nespadne z Nakatomi Plaza? Co jestli nezačínají, dokud Chuck Norris Rostovovi neřekne, že je čas? Cannonovská nálož, před jejíž explozivností by si i Arnold s Brucem Willisem sedli na zadek. Chuck Norris projíždějící s uzinami vánočním nákupákem. Richard Lynch raketometem likvidující vánočně ozdobené rodinné domky. Pokus o odpálení kostela při půlnoční mši. Nefunguje to? Tohle bude. 

GIANNI GARKO 90

Have a nice birthday party, my friend... Sartana will pay! Všechno nejlepší!

OIK'S REDEMPTION TOUR část 6

Všichni je milovali. Mně se nelíbily. Po letech je čas je znovu prověřit. Mýlí se ostatní nebo já? Je něco, co jsem v nich z nějakého důvodu neviděl? Které filmy budou nadále zatraceny, a které dojdou vykoupení?

 

IL BOSS (1973)

Poprvé viděno: 2015

Hodnocení tehdy: 6/10

Hodnocení ČSFD: 69 %

Hodnocení IMDB: 6,9/10

Nakonec jsem to zvládl a podíval se ještě na jeden film, který jsem původně neměl v plánu. Ale vím, že se mi před lety moc nelíbil. Kdyby se mi nelíbil ani teď, ani bych ho nepřidával. Ale nakonec jsem po letech značně spokojenější.

Na vině je tehdy zhlédnutá verze, která u nás vyšla na DVD. Je totiž zkrácená asi o pětadvacet minut. Prve jsem psal, že děj je zmatený a není jasné, kdo je proti komu. Nevím už, co přesně v DVD sestřihu chybělo, ale ve verzi mající 110 minut jsem se pěkně orientoval a neměl jsem pocit zmatku.

Z původního textu: Třetí díl Di Leovy volné mafiánské trilogie (ještě Milano Calibro 9 a La mala ordina), který tu jako jediný vyšel na DVD. Mám pocit, že oproti předchozím dvěma dílům ještě přibylo akce a to už je co říct. Vlastně se v tom filmu neděje nic, než že se všichni mezi sebou vraždí. Tak tohle už v plné verzi není pravda, na DVD vystříhali celou řadu dialogových scén, včetně, jak předpokládám, většiny rolí Vittoria Caprioliho, Corrada Gaipy a Richarda Conteho. 

Pokračujme v citaci: Jeden klan vyvraždí (rukou drsného nájemného vraha Henryho Silvy) členy druhého, šéf toho druhého Cocchi tedy přísahá pomstu a unese dceru jednoho z nepřátelských bossů, dona Giuseppeho. Zatímco don Giuseppe je ochoten udělat cokoli, aby svou dceru získal zpět, nejvyšší boss Richard Conte jedná především v zájmu celé mafiánské rodiny a uloží Silvovi, věrnému služebníkovi dona Giuseppeho, aby jej v případě potřeby odstranil. Tím hraje Silvovi, který má vyšší ambice, do karet...

Úvodní masakr v pornokině byl určitě taky na DVD dost zkrácený, ne o akci, spíše o sprosté dialogy mezi mafiány. A z gangsterského filmu, nesoucího se na vlně Kmotra, je najednou jen akční vyprávěnka plná krve, výbuchů a spalování lidí zaživa. Veškerý smysl a podtext se ztratil. Na to jsem si minule stěžoval nejvíc a to mi teď v plné verzi nechybělo. Akorát tenkrát jsem ani nevěděl, že existuje.

Fernando di Leo je určitě mezi všemi tvůrci, kteří točili v žánru poliziotteschi či eurocrime, můj oblíbený. Jeho pohled na gangstery a boj se zločinem je až nihilistický, nezaklíná se levicovými ideály ani příběhem o drsném poldovi, co vykydlí všechny mafiány v boji za spravedlnost, naopak najít aspoň trochu pozitivní postavu v tomhle filmu vůbec nejde, snad až na Caprioliho, jehož komické scény film na vhodných místech aspoň trochu prosvětlují. Silva je sadistický chladnokrevný hajzl, Conte si hraje na aristokrata, ale připomíná spíše Machiavelliho Vladaře a je stejný podrazák jako pašerák Cocchi (Capponi), který si aspoň na nic nehraje. Unesené dívky nám taky záhy přestane být líto, když se ukáže, že je to zfetovaná nymfomanka. Sartana Gianni Garko se ukáže jako zbabělý kripl. V Kmotrovi sice tohle prosakuje taky, ale vše je zahaleno gloriolou rodinné cti, loajality a držení slova - což je zde odhaleno v celé nahotě jako ubohé kecy, které jdou v kritickém momentě stranou.

Oproti Kmotrovi ale film taky působí nejen agresivněji, ale občas i dost že byl dělán na koleně, máme tu celé scény, které byly natočeny na jeden záběr. Z hereckých výkonů lze vyzdvihnout právě snad jen Richarda Conteho, který se pro role mafiánských bossů narodil, a Vittoria Caprioliho. Silva v některých momentech svoji roli moc nezvládá, Garko svou snahu o Sicilana přehrává a o ostatních je skoro škoda mluvit. I když je fakt, že svou roli mohl sehrát i uřvaný italský dabing. U Claudia Nicastra jsem litoval, že to tu neběželo v sedmdesátkách a nemluvil ho Miloš Kopecký, který ho tak skvěle namluvil ve Vyšetřování skončilo - zapomeňte. Bacalovovu hudbu jsem měl tentokrát netknutou a byla fajn.

Nové hodnocení: 7,5/10

Verdikt: Spolu s ostatními díly trilogie jeden z nejdůležitějších filmů žánru, a v plné verzi za vidění stojí. Tu zkrácenou ani nezkoušejte.

a.k.a. Boss- Smrt na zakázku
Režie: Fernando Di Leo
Hrají: Henry Silva, Richard Conte, Gianni Garko, Pier Paolo Capponi, Antonia Santilli, Vittorio Caprioli, Howard Ross, Pietro Ceccarelli, Marino Masé, Claudio Nicastro, Gianni Musy, Mario Pisu, Andrea Aureli, Salvatore Billa, Omero Capanna, Pietro Torrisi, Fernando di Leo
Hudba: Luis Bacalov
Produkce: Cineproduzioni Daunia 70
Itálie 1973

SPAGVEMBER 2023

Přes dvacítku se asi letos nedostanu, koneckonců začínám později. Ale co půjde, to dám.

Už jsem připraven. Tři formáty domácího videa + disky + stream čekají. Chybí jen 35 mm filmy.

 

Tady si AI, až na obličej, poradila se zadáním dobře.

Po zadání "spaghetti western" ale vyjelo toto.

 

1. Colorado Charlie (1965) /4.11./

Z VHSky. Článek bude.

2. Tre pistole contro Cesare (1966) /4.11./

Nic světoborného, ale pořád dost zábavný kousek. Lepší obsazení by byl George Hilton než Thomas Hunter, ale nevadí mi tu, plusem je ale především Giombiniho hudba a Delia Boccardo.

3. Pravá a levá ruka ďábla (1970) /5.11./

Mnohokrát viděná klasika, o které asi už nic nového napsat nemůžu.

4. Malý unavený Joe (1971) /5.11./

Vlastně totéž. 

5. Co my máme společného s revolucí? (1972) /5.11./

Hele, dohnal jsem to. Článek bude.

6. Velká přestřelka (1966) /7.11./

Blu Ray od Powerhouse - nádherná kvalita. Nový překlad italské verze, ne ten vyhádaný od Franco Cleefa, trochu odhalil nové významy některých scén.

7. And God Said to Cain (1970) /8.11./

Bůh není, ďábel není, a je-li, má tvář Klause Kinskiho. Blu Ray od Arrow opět výborné, zejména vynikne vynikající vizuální stránka.

8. Navajo Joe (1966) /10.11./

A víte že se mi to po letech líbilo víc, než kdysi? Reynolds jako hrdina ani Sambrell jako hlavní padouch mi sice pořád moc nesedí, ale dějově už mi to nepřipadalo tak strašně zlé a má to tu správnou špagetovou atmosféru. Top 5 Corbucci to sice pořád není, ale posunulo se to o něco výš.

9. Specialista (1969) /10.11./

Tohle jsem neviděl ještě déle. Ze začátku jsem měl pocit, že tohle asi bude opravdu spíš podprůměr, ale od objevení se Mario Adorfa se to dost zvedne a ujetý konec se mi tentokrát líbil. V místě, kde přestala platit jakákoli pravidla, se totiž může opravdu stát naprosto cokoli. 

10. Two Faces of the Dollar (1967) /11.11./

Článek bude.

11. Gentleman Killer (1967) /13.11./

Článek bude.

12. Žoldnéř (1968) /15.11./

Blu Ray od 88 Films. Vypadá pěkně, ale Arrow či Powerhouse si daly větší práci.

13. Napřed střílej, pak se ptej (1975) /16.11./

Zopakovat veškerého Corbucciho, co můžu a dlouho jsem neviděl, nebyl v tomhle případě nejlepší nápad. Wallach a Gemma se snaží, natočené to není blbě, ale je to nevtipná nuda a Milian se zbytečně ztrapňuje. Rozjuchaná hudba od De Angelisů to taky moc nezachraňuje. 

14. Stříbrné sedlo (1978) /19.11./

Pomrkávání na starší Gemmovy westerny je fajn, Geoffrey Lewis dělá se svými ksichty konkurenci Kinskimu, potěší účast Fulciho stálice Cinzie Monreale i stálice pozdních špaget Donalda O'Briena, rovněž špagetové legendy Aldo Sambrella, natočené je to dobře... Jenže co je to platné, když ten spratek je nejotravnější dítě v dějinách filmu. Od začátku jsem měl chuť ho zabít sám.

15. Valdezovi koně (1973) /21.11./

Článek bude.

16. Chuck Moll (1970) /22.11./

Poprvé jsem to viděl po hodně dlouhém hledání jen v němčině a líbilo se mi to. Podruhé už moc ne. Teď po nějakých dalších deseti letech, některé nápady jsou dobré, Barboni režíruje úplně jinak než pak Trinityho, hlavní čtyřka funguje (nebo spíš trojka, Woody Strode je tu opravdu hodně dřevěný), jen té Idy je tu hrozně málo. Ale proč by jí taky mělo být víc, že. Úvodní pasáž s hořícím blázincem by fungovala i v hororu.

17. Kill, Django, Kill First! (1971) /24.11./

Článek bude.

18. $10.000 Blood Money (1967) /27.11./

Vizuálně i režijně výborné, jen scénář je trochu slabší a předvídatelný a kazí to postava komického fotografa, která se sem vůbec nehodí. Ale oceňuje se uvěřitelná romance i vztah hlavního padoucha a jeho otce, to jsou detaily, na které se ve špagetách většinou celkem kašlalo.

19. They Call Me Hallelujah (1971) /28.11./

Většinou dobře vyrovnané mezi klasickými špagetami a komedií, jen občas je humor nemístně laciný. Co do toho ale vůbec nepatří je postava kozáka v podání Charlese Southwooda. Stejně se objeví až za půlkou a působí v tom silně zbytečně.

ZLATÝ KOLT 2023

Nejlepší film: Velká přestřelka

(Nominace Žoldnéř, Pravá a levá ruka ďábla, $10.000 Blood Money, Co my máme společného s revolucí?)

 

Nejlepší režie: Sergio Corbucci (Žoldnéř)

(Nominace Sergio Sollima /Velká přestřelka/, Lucio Fulci /Stříbrné sedlo/, Romolo Guerrieri /$10.000 Blood Money/)

 

Nejlepší herec v hlavní roli: Charles Bronson (Valdezovi koně)

(Nominace Gianni Garko, Klaus Kinski, Lee Van Cleef, Paolo Villaggio)

 

Nejlepší herečka v hlavní roli: Delia Boccardo (Death Walks in Laredo)

(Nominace Ida Galli, Yanti Somer, Loredana Nusciak, Giovanna Ralli)

 

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Claudio Camaso ($10.000 Blood Money)

(Nominace Tomas Milian, Jack Palance, Geoffrey Lewis, Robert Camardiel)

 

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Nieves Navarro (Velká přestřelka)

(Nominace Anna Orso, Cinzia Monreale, Krista Nell, Francoise Fabian)

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Velká přestřelka)

(Nominace Bruno Nicolai, Nora Orlandi, Guido a Maurizio de Angelis, Angelo Francesco Lavagnino)

Nejlepší souboj: Žoldnéř

Nejlepší přestřelka: 

Nejlepší bitka: závěr Pravé a levé ruky ďábla

Nejlepší šerif: Bambino (Pravá a levá ruka ďábla)

Nejlepší vrah šerifů: Stardust (Fernando Sancho v $10.000 Blood Money)

Nejlepší Caesar: Enrico Maria Salerno (Death Walks in Laredo) 

Filmy, které už ve Spagvemberu/Spagtemberu byly: Velká přestřelka

THE SHOW WITH A NAME - DJANGO A JEHO (NEOFICIÁLNÍ) SEQUELY

Když má člověk nohu v sádře, má čas na spoustu věcí... Takže je tu další SWAN, tentokrát na staré dobré spaghetti westernové téma.

SPAGTEMBER 2022

Už několik let zasvěcuji spaghetti westernům měsíc listopad a loni a předloni se mi dokonce povedlo vidět o dost více filmů než jindy. K tomu samozřejmě přispěla covidová situace, kdy jsem byl doma a měl jsem čas. Na druhou stranu, když mám, nabuzen nedávnou návštěvou míst, kde se ty filmy točily, na ně chuť teď, proč čekat na listopad, když stejně nevím, co bude? Proč si špagetový měsíc neudělat už v září? Uvidíme, jak to vyjde, ale začal jsem rovnou dvojákem.

 

1. Django spara per primo (1966) (1.9.)

Naposledy jsem to viděl poté, co jsem film přeložil, od té doby semtam kousek. Kromě závěrečné bitky na tom v podstatě je všechno ok, akorát ani nic moc zapamatovatelného, kromě Nicolaiovy hudby a úsměvu Galliové.

2. Sonny and Jed (1972) (1.9.)

Ve srovnání Corbucci jasně vede. Sonny a Jed nejsou jeho nejlepší western a Milian tu víc než dost přehrává, ale vyrovnávají to skvělí Georgeová a Savalas. A vlastně to, ač jsem to viděl po velice dlouhé době, jako celek mám radši než Djanga.

3. Buddy míří na západ (1981) (2.9.)

Slabší než Trinity, ale lepší než velká část spencerovek té doby. A jak teď ve filmu vidím Mini Hollywood, hned mám radost.

 

4. Sette winchester per un massacro (1967) (5.9.)

Článek bude. 

 

5. Blindman (1971) (7.9.)

Nekorektní ujetost s nezpívajícím Broukem. Dřív se mi to líbilo víc, ale určitý šmrnc si to uchovalo pořád.

6. Pro hrst dolarů (1964) (10.9.)

Pár dní jsem musel vynechat, ale pokračuju s klasikou.

 

7. The Federal Man (1972) (11.9.)

Článek bude. 

8. Cena moci (1969) (12.9.)

Snaha o konspirační politický thriller, která je ale dost naivní. Jinak to je ale celkem v klidu a kulisy použité po Tenkrát na Západě jsou fajn.

9. One Dollar Too Many (1968) (13.9.)

Článek bude.

10. Bůh odpouští, já ne! (1967) (14.9.)

Další mnohokrát viděná, ale pořád dobrá, klasika. Jen ji trochu zpomaluje scéna, kde bandité přivlečou mrtvého šerifa do kantýny.

11. If You Meet Sartana, Pray For Your Death (1968) (16.9.)

Já to pochopil! Jo, trvalo mi to asi čtyři nebo pět zhlédnutí, ale konečně je mi jakž takž jasný, co se v tom filmu vlastně děje a kdo je kdo :D

12. I am Sartana, Your Angel of Death (1969) (17.9.)

A tentokrát se mi to zase líbilo víc. Škoda jen, že závěrečná přestřelka ve tmě je tak táhla a nepřehledná. Kinski tu má asi nejneobvyklejší roli, co kdy hrál.

13. Have a Good Funeral, My Friend... Sartana Will Pay (1970) (18.9.)

Tentokrát mě to už moc nebavilo. Napínavé scény spíše nudí a příliš se v tom kecá oproti předchozím dílům. Čtvrtý jsem měl vždy nejradši, uvidíme, jak obstojí.

 

14. Light the Fuse... Sartana is Coming (1970) (18.9.)

Jo, čtvrtý film s Garkem je rozhodně nejlepší. Určitě pomohla větší finanční injekce i trochu jinak vyprávěný příběh než obvykle. Díl s Hiltonem asi vynechám...

15. Poklad na Stříbrném jezeře (1962) (23.9.)

Pár dní jsem vynechat musel, tentokrát kvůli oční operaci, po které jsem napřed nemohl vidět vůbec nic. Ale pár filmů do konce měsíce ještě zvládnu. A že Vinnetou není spaghetti western? No a co... Kéž by si Herbert Lom zapadoušil i v nějakém opravdovém špageťáku.

16. Vinnetou (1963) (23.9.)

Nevíme, jestli jsou tito muži vinni. My si to myslíme, ale nevíme to. Tak to by nás měli pustit, jestli se nepletu, hihihi!

17. Vinnetou - rudý gentleman (1964) (23.9.)

Mrtvej indián, dobrej indián!

 

18. Vinnetou - poslední výstřel (1965) (24.9.)

Tak se mi, koukám, ze spagtemberu stalo opakování vinnetouovek. Ale tak aspoň jsem si je mohl pustit z kazety, což má svoje kouzlo.

19. Old Surehand (1965) (25.9.)

Pár dobrých momentů se najde, ale jsou totálně zabité přehráváním zejména Srdoće, Románové a Grangera, a scenáristou, který je nedokáže využít a na jeden dobrý nápad navrší hromadu hnoje. 

20. Vinnetou a Old Shatterhand v údolí smrti (1968) (25.9.)

Pořád na Mayovské vlně, ale všechny ty filmy jsou jednak koprodukce s Itálií, jednak tenhle je hodně pod vlivem špaget, nejvíc ze všech, jednak třeba městečko z tohohle filmu se tuším objevilo v Ballata per un pistolero. Bílé pero Vinnetouovi rozumí. Kanoe je pro něj připravena.

 

21. Vinnetou a míšenka Apanači (1966) (26.9.)

Sežeru smeták, jestli to nebyl Vinnetouův vraník! Vlastně nevím, jestli je horší Old Surehand nebo tohle. Blbé je to asi stejně oboje, u Surehanda mě sice hlavní postavy nebetyčně serou, ale tady je snad smutnější sledovat, co udělali z Vinnetoua, Shatterhanda a Hawkense. Místo hrdého náčelníka Apačů tu máme hodného kámíka německých dětiček čtoucích Bravíčko, Shatterhand nabádá dělníky k násilí a Hawkens je už úplný debil. Jo, díky za Údolí smrti, aspoň série nemusela končit tak trapně tímhle a Firehandem. 

ZLATÝ KOLT 2022

Nejlepší film: Poklad na Stříbrném jezeře

(nominace Pro hrst dolarů, Vinnetou, Bůh odpouští, já ne!, Sonny and Jed)

 

Nejlepší režie: Sergio Corbucci (Sonny and Jed)

(nominace Harald Reinl, Sergio Leone, Giuliano Carnimeo, Giuseppe Colizzi)

 

Nejlepší herec v hlavní roli: Tomas Milian (Sonny and Jed)

(nominace Lex Barker, Gianni Garko, Clint Eastwood, Giuliano Gemma)

 

Nejlepší herečka v hlavní roli: Ida Galli (Django spara per primo)

(Nominace Karin Dor, Susan George, Daniela Giordano, Marianne Koch)

 

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Frank Wolff (Bůh odpouští, já ne!)

(nominace Gian Maria Volonté, Ralf Wolter, Telly Savalas, Fernando Sancho)

 

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Nieves Navarro (Light the Fuse... Sartana is Coming)

(nominace Marie Versini, Agneta Eckemyr, Erika Blanc, Karin Dor)

 

Nejlepší hudba: Luis Bacalov (Cena moci)

(nominace Martin Böttcher, Ennio Morricone, Bruno Nicolai, Stelvio Cipriani)

 

Nejlepší souboj: Pro hrst dolarů

Nejlepší přestřelka: Light the Fuse... Sartana is Coming (střílející varhany)

Nejlepší hrdina: Old Shatterhand (Poklad na Stříbrném jezeře)

Nejlepší padouch: Ramon Rojo (Pro hrst dolarů)

Nejlepší překvapivá hostující hvězda: Ringo Starr (Blindman)

Nejlepší slepec: Tony Anthony (Blindman)

Nejlepší skalp: Sam Hawkens (Poklad na Stříbrném jezeře)

Nejlepší karbaník: Sartana (If You Meet Sartana... Pray For Your Death)

Nejlepší pončo: Clint Eastwood (Pro hrst dolarů)

UOMO AVVISATO MEZZO AMMAZZATO... PAROLA DI SPIRITO SANTO (1972)

O existenci tohohle filmu jsem věděl hrozně dlouho, a hrozně dlouho jsem ho chtěl vidět. Po nějaké době jsem ale spíš začal mít obavy, že to bude nakonec ta trapná komedie s lacinými rádoby gagy, které nemám rád. A hlavně, jediná dostupná verze byla prakticky nekoukatelná. Naštěstí se mi loni podařilo sehnat verzi, která má jednak čistší zvuk, než všechny předtím, jednak lepší obraz. Před několika lety totiž film odvysílala v HD a původním formátu španělská televize. Jenže tady problémy nekončí, protože španělská verze je o jedenáct minut kratší. Takže verze, kterou jsem viděl, je složená hned ze tří (!) zdrojů - španělského TV ripu v HD, italského DVD, které je ale trochu zkrácené a ořezané do 16:9, a anglického VHSripu, rovněž s ořezem.

Jasně, už máme rok 1972, tuíž ano, tento film je komedie. Ovšem to neznamená, že se nezačne masakrem, a padouši nebudou bezlítnostně popravovat každého, koho zrovna můžou, a chovat se i jinak krutě. Na druhou stranu do celého vážného dění mexické občanské války vstupuje Gianni Garko. V podstatě je to jeho další Sartana, akorát dohnaný do krajností. Svatého ducha nevyvede vůbec nic z míry, vždycky má v kapse trumf, který by pravého Sartanu asi ani nenapadl (lesknoucí se oděv je top), nosí s sebou holubici, která je přesvědčená, že je orel (není to podáno tak pitomě, jak by se mohlo zdát) a oproti Sartanovi choí celý v bílém. Vedle něj Carnimeo tentokrát postavil Crise Huertu v jedné z jeho rolí, kde napodobuje Buda Spencera, ale ne tak docela, takže je celkem v pohodě, a jeho dvojka s Garkem funguje.

No a jinak je to přehlídka známých tváří, které u Carnimea najdeme úplně vždycky. Počínaje Federicem Boidem přes Nella Pazzafiniho či Roberta Dell'Acquu až po Franca Pesceho, snad každou roličku (a je jich hodně) hraje někdo, koho ze spousty dalších spaghetti westernů bezpečně poznáte. Hlavní ženskou roli hraje krásná Pilar Velazquez, padoucha opět Paolo Gozlino, Eduarda Fajarda v roli generála schopně nahradil Poldo Bendandi s černými brýlemi. Vše doplňuje tradičně pěkná Nicolaiova hudba.

Asi tak do tří čtvrtin jsem se dobře bavil nad absurditou a černým humorem, který vším prochází. Je to celé na stejné úrovni, jako první Aleluja, a ten se mi líbil. Jenže konec sklouzne bohužel, na úroveň druhého Aleluji a skoro i hůř, se závěrečnou bitkou, která se změní v totální frašku s chlapy převlečenými za ženské, a pitomě knokautovanými vojáky. Hrozná škoda. Úplný závěr to sice zase trochu vylepšuje, ale škoda už byla napáchána. Jako by si tvůrci najednou řekli, že se musí co nejvíc přiblížit vzoru Trinityovek a pokud možno je i předehnat. 7/10

a.k.a. His Name Was Holy Ghost

Režie: Giuliano Carnimeo

Hrají: Gianni Garko, Pilar Velazquez, Cris Huerta, Poldo Bendandi, Paolo Gozlino, George Rigaud, Aldo Barberito, Fortunato Arena, Nello Pazzafini, Carlo Gaddi, Tomas Rudy, Franco Pesce, Federico Boido, Claudio Ruffini, Roberto Dell'Acqua, Piero Ceccarelli, Riccardo Petrazzi, Gildo de Marco, Salvatore Baccaro, Dada Gallotti, Furio Meniconi

Hudba: Bruno Nicolai
Produkce: Titanus

Itálie / Španělsko 1972