THE SHOW WITH A NAME - TERENCE HILL & BUD SPENCER: PĚSTI A FAZOLE část 5

 Pátý díl série o filmech s Terencem Hillem a Budem Spencerem nás zavede do 70. let a konečně na čas mimo westernový žánr. Takže se zastavte aspoň na čtyři slova a podívejme se, jak se původně ryze westernová dvojice stala univerzální.

PANCHO VILLA (1972)

Když je Den boje za svobodu a demokracii, tak proč ne film o boji za svobodu. I když... přestože tenhle film je o Pancho Villovi, rozhodně se nedá považovat za klasický film z Mexické občanské války.

 

Příběh vychází ze skutečné události, kdy Villa skutečně překročil hranice a zaútočil na město Columbus v USA. Nicméně asi to nebyla taková fraška jako tady. Na začátku pošle Pancho Villa svého pobočníka, Američana Scottyho, aby v Novém Mexiku koupil zbraně. Když Scottyho obchodníci podvedou, Villa se rozhodne pro odplatu - překročí hranice a zbraně si vezme sám. Což by nemělo nechat v klidu americkou armádu, která ovšem není schopna efektivně jednat, protože velitel posádky plukovník Wilcox je zaneprázdněn pólem, cvičením vojáků v plížení se pod ostrou kulometnou palbou nebo chytáním mouchy.

 

První půlhodina se mi docela líbila. Jasně, bylo to trochu odlehčené, ale ne moc. Jenže pak do děje vpadne Chuck Connors, příšerně toporně se snažící o herectví v roli Wilcoxe, a jeho scény jsou humorem někde na úrovni Fantozziho. Z odlehčeného pojetí Pancho Villy se stává groteska. Lepší herec by to asi zvládl tak, aby to ještě šlo sledovat, ale Connors je fakt utrpení.

 

Naproti tomu obsazení Tellyho Savalase a Clinta Walkera je povedené. Walker ojediněle v evropském westernu, v podobné úloze jako Mitchum v Pancho Villově jízdě, ale nechává o dost lepší dojem, stejně tak Savalas nehraje hrdinu revoluce, ale požitkářského banditu, který si dává záležet na své mediální image, takže hranice překračuje s fotografem a kapelou. Nejvýraznější ženskou roli, Walkerovu odcizenou manželku, hraje americká herečka Anne Francis, jejíž postava je v ději zbytečná a její komické scény s Walkerem nejsou úplně vtipné. 

 

Režisér Eugenio Martín sice dokázal asi přesvědčit producenty, že dokáže dělat velké produkce za hodně peněz (dále Řeka zlého muže, Expres hrůzy), nicméně jeho starší western Bounty Killer, natočený za pár šupů, dopadl mnohem lépe. Pancho Villa není zase tak hrozný, přežít se dá, ale některé scény (američtí důstojníci na Connorsův rozkaz loví jednu mouchu) se vůbec neměly točit, a zase zklame závěr, kdy dojde jen ke srážce dvou miniaturních vlaků. Na závěr dostaneme píseň zpívanou samotným Savalasem, která se k filmu moc nehodí. 6/10

 

a.k.a. El desafío de Pancho Villa

Režie: Eugenio Martín

Hrají: Telly Savalas, Clint Walker, Chuck Connors, Anne Francis, Ángel del Pozo, José Maria Prada, Luis Davila, Mónica Randall, Antonio Casas, Dan van Husen, Fernando Sanchez Polack, Gene Collins

Hudba: Anton Garcia Abril

Produkce: Scotia International Film Distributors 

Španělsko / Velká Británie 1972 

SPAGVEMBER 2025

Upřímně: Nevím, kolik toho letos zvládnu. Zároveň zas se celý měsíc omezovat jen na jeden žánr se mi úplně nechce. Ale tradice je tradice.

 

1. Ať žije Django! (1968) /1.11./

Co o tomhle napsat nového? Nic. Klasika, byť ne zrovna skvělá. Ale s trojicí Terence Hill - George Eastman - Horst Frank to stojí za to.

 

2. Too Much Gold For One Gringo (1972) /2.11./

Článek bude. 

 

3. The Stranger Returns (1967) /3.11./

I don't want any trouble.  

 

4. Django the Last Killer (1967) /5.11./

Článek bude. 

 

5. Pro pár dolarů navíc (1965) /7.11./

Film, který jsem viděl stokrát, jsem si pro změnu pustil s rychlodabingem z německé verze. Značná úprava dialogů by mi nevadila tolik jako zkrácení na 102 minut, a jakým způsobem byl film vystříhán. Spousta skvělých momentů chybí, některé kvůli násilnosti, některé neznámo proč (This train'll stop at Tucumcari). 

 

6. Kapsy plné dynamitu (1971) /8.11./

Dřív jsem věřil spoustě různých věcí. Dnes už věřím jenom v dynamit. 

 

7. Podivné dědictví (1972) /9.11./

Angličan byl gentleman a vzdělanej chlap. 

 

8. Bůh odpouští, já ne! (1967) /12.11./

Byl to Giuseppe Colizzi, kdo dal Sergiovi Leonemu přečíst knihu The Hoods, na jejímž základě vzniklo Tenkrát v Americe. A zatímco u Trumfového esa už jsem narazil na názory, že se děj knihou inspiroval, některé prvky jsou možná už tady? Jako třeba člověk, který se vydává za mrtvého, a za vraždu je viněn hlavní hrdina?

 

9. Phaedra West (1968) /16.11./

V pár dnech volna se pokusím aspoň něco dohnat. Článek bude. 

 

10. And For a Roof A Sky Full of Stars (1968) /16.11./

Dobrý film, ale komické a vážné pasáže spolu neladí, a ke konci už mi neustálé odbočky a epizodičnost začaly vadit (hlavně zbytečná pasáž s loupeží zlata z dolu). 

 

11. Stranger, Say Your Prayers! (1967) /16.11./

Článek bude. 

12. Pancho Villa (1972) /17.11./

Článek bude.

13. Velké ticho (1968) /20.11./

Viděno v kině. Kromě Leoneho samozřejmě zatím nejlepší film za celý měsíc. Výborný překlad přímo z italštiny odhalil další podtexty. 

 

14. Sbohem, Kalifornie (1977) /22.11./

Mělo to náběh na něco jako Velké ticho z občanské války, ale děj je přece jen dost rozpadlý na třetiny a postavy se chovají jako ve westernu a ne jako v reálu, tzn. v nejnepravděpodobnějších situacích se začnou prát. Dabing Vapetu je příšernost, nejen obsazením, ale i použitím sice původního soundtracku, ale na špatných místech, a střídáním původních a nových, zcela odlišných zvukových efektů.

 

15. Minnesota Clay (1964) /22.11./

Pro slepnoucí hrdiny mám slabost, zvláště když Cameron Mitchell tu ještě dobře hraje, dávno předtím, než se jen ožrale motal po place. Zase s ním byla možná větší sranda. V některých momentech ještě ryze raný spaghetti, jindy už předzvěst pozdějšího Corbucciho, hlavně jeho tzv. Mud and Blood trilogy (Django, Velké ticho, Specialista). Tady bohužel ještě producenti Corbucciho k happyendu, působícímu jako pěst na oko, donutili...

16. Hodný, zlý a ošklivý (1966) /28.11./

Verze od Arrow trvající 182 minut. Delší už to nebude - doufám. Ne nadarmo se říká, že dokonalé dílo se nepozná tak, že se z něj nedá nic odebrat, ale že se k němu nedá už nic přidat. Přidané sekvence jsou sice zajímavé, ale vlastně stačí v bonusech. Arrow to ovšem vědí a tato verze na Blu-Rayi je jako bonus. A ještě schovaná. Kdo ví, třeba někdo za pár let objeví někde scény z mexického městečka a přestřelku s děly před hřbitovem, a dočkáme se nějaké cca 193 minutové verze... 

 

17. Muž proti muži (1967) /29.11./

Klasika, překvapuje mě, že jsem ji naposledy zařadil před pěti lety. Nicméně pozor na Blu Ray vydané společností Screenbound, anglické titulky nejsou dobře načasované a v závěrečné přestřelce se rozjedou úplně mimo. Nicméně tam se toho stejně moc neřekne. Aspoň opravili podivnou chybu z verze MGM, kde se v obraze vlevo a vpravo na samém konci objeví v některých záběrech černé pruhy.

UNA CIUDAD LLAMADA BASTARDA (1971)

Tento britsko-španělský western (tedy ne v pravém slova smyslu spaghetti) jsem se léta snažil sehnat, ale nedařilo se. Obsazení vypadá naprosto perfektně - Robert Shaw, Martin Landau a Al Lettieri ve spaghetti westernu? K tomu Telly Savalas, Stella Stevens nebo Fernando Rey? Jenže nemožnost nalezení koukatelné verze, titulků a tušení, že to asi nebude taková bomba, vzhledem k neznámému režiséru (jediný další film, který jsem od něj viděl, je Casino Royale...) i celkové obskurnosti filmu, mě zase odrazovaly. A pak to zničehonic uvedla letos ČT. A nechala dlouho po vysílání na svém webu k přehrání.

Mám pocit, že tenhle film jako povídka a potom scénář asi vypadal lépe, než jaký je výsledek. Když nad tím zpětně přemýšlím, asi to na papíře dávalo smysl, ale když se na to člověk dívá, je to pěkný guláš. Postavy se zjevují a zmizí, a asi čtvrthodinový flashback ve druhé polovině přijde tak náhle, bez varování a nesouvisle, že jsem měl pocit, že nechápu už vůbec nic. Navíc mám pocit, že v různých verzích jsou scény nastříhány různě za sebou, takže některá začíná úvodními titulky, kde Stella Stevens přijíždí do městečka v pohřebním voze, a prolog o deset let dříve se objeví až později, nebo možná vůbec.

Film se snaží vyprávět o pomstě a revoluci najednou, ale dost nepřehledně, a navíc nejzajímavější postavy filmu nejsou ty hlavní. Robert Shaw je celou dobu spíše přihlížejícím, Stella Stevens se jen občas mihne a v roli anděla zkázy není moc přesvědčivá, a Martin Landau vytváří kreaci a la gestapák z Alles Gute. Nejvíc baví Telly Savalas v naprosto cool roli šéfa města, který s chutí vraždí nejrůznějšími způsoby kohokoli, kdo se mu znelíbí (věšení a la pirátská loď), polonahý jen s napůl oblečenou uniformou, a vedle šílených špinavých paruk zářící pleší, jenže cca po půl hodině se poroučí, a pak nás nejvíc zajímá jeho pohůnek Lettieri, který se poměrně brzy poroučí taky.

Hudba je od Walda de los Rios, který podobně nesedící hudbu složil i ve stejném roce k Řece zlého muže s Lee Van Cleefem a Ginou Lollobrigidou, rovněž letos odvysílanou na ČT. Tady aspoň na člověka zničehonic nevyskočí beatová píseň, ale stejně, až na titulní skladbu, moc přesvědčivá není. 6/10

a.k.a. Město bastardů, A Town Called Bastard, A Town Called Hell

Režie: Robert Parrish, Irving Lerner

Hrají: Robert Shaw, Stella Stevens, Martin Landau, Telly Savalas, Fernando Rey, Al Lettieri, Michael Craig, Dudley Sutton, Paloma Cela, Aldo Sambrell, Tito Garcia, Maribel Hidalgo, Antonio Mayans, Luis Rivera, George Rigaud

Hudba: Waldo de los Rios
Produkce: Scotia International

Velká Británie / Španělsko 1971

SPAGVEMBER 2024

Listopad je tu, špaget čas.

1. Django (1966) /1.11./

A začít klasikou se vždycky vyplatí.

2. Pistole pro Ringa (1965) /3.11./

Viděno s překrývacím dabingem TV Premiéra, což bylo hrozný, ale pravda je, že v angličtině mi ten film nikdy nepřipadal tak vtipnej. Docela překvapení.

3. Ringo se vrací (1965) /3.11./

Dva odlišné filmy od stejného týmu. Stejní herci v úplně jiných rolích. Tenhle je z těch dvou jednoznačně lepší.

4. Companeros (1970) /4.11./

Vamos a matar, companeros!! Od Corbucciho můj nejoblíbenější, vylepšená verze Žoldnéře po událostech jara 1968 a zhlédnutí Divoké bandy. Hned několik scén si z ní dost půjčuje.

5. Boot Hill (1969) /5.11./

Spencer s Hillem jsou jistota, ale tomuhle filmu strašně ubližuje nevyrovnaný, zřejmě narychlo psaný scénář, s pár skvělými scénami, pár hroznými, a celkově nedržící pohromadě. Přitom potenciál tu byl.

6. Město bastardů (1971) /6.11./

Článek bude.

7. Johnny Yuma (1967) /8.11./

Tohle jsem si asi opakovat nemusel. Engelbert Humperdinck s nejotravnějším poskokem vůbec proti dřevěnému gentlemanovi a překvapivě opravdu brutálním padouchům, kteří umlátí dítě k smrti. To už jsem si nepamatoval a nečekal to, stejně jako incestní vztah mezi hlavním padouchem a jeho sestrou. Rosalba Neri ❤

8. El Puro (1969) /9.11./

Článek bude.

9. Savage Guns (1971) /9.11./

Článek bude.

10. Taste of Killing (1966) /11.11./

Kdysi dávno jsem to bral asi moc tradičně a doslovně. Příběh, ve kterém není kladná a záporná strana, protože obránci zlata se chovají jako úplně stejné svině jako jeho dobyvatelé. Za George Martina aspoň pláče žena a dítě, kdo by plakal za Craiga Hilla, když jemu samotnému nezáleží na nikom? Napodruhé výrazně lepší dojem.

11. Pohřběte je hluboko (1968) /13.11./

Bože to je nuda. A nastříhané kusy Taste of Killing a dalších filmů do toho vůbec nepomáhají. Viděno z originální VHS od Davaye, takže většinu rolí mluví četnická pátrací stanice Brno.

12. Armáda pěti mužů (1969) /14.11./

Má to svoje mouchy, ale zejména díky Morriconemu to stojí opakovaně za vidění. Peter Graves mi tam ale nějak moc nesedí, zatímco James Daly zapadá docela dobře. Střídání italských a španělských lokací je občas hodně divoké.

13. I Want Him Dead (1968) /15.11./

Narozdíl od Taste of Killing, tohle se v mých očích nijak neposunulo. Natočené je to moc pěkně, ale děj je tak stupidní, až je to iritující, stejně jako přehrávání béčkových herců a kaskadérů v pro ně příliš důležitých rolích. Každopádně zkusím s Craigem Hillem zkouknout i něco, co jsem ještě neviděl, ať mám lepší možnost porovnat.

14. No Graves on Boot Hill (1968) /16.11./

Článek bude...

15. Mé jméno je Nikdo (1973) /16.11./

Trochu jsem si potřeboval spravit náladu klasikou, což se povedlo. Zajímavé je, že v italské verzi se divák z titulků vůbec nedoví, že ve filmu je i R. G. Armstrong, Geoffrey Lewis, Leo Gordon nebo Steve Kanaly.

 

16. Trumfové eso (1968) /22.11./

Pár dní nebyla vůbec energie ani čas, takže snad to teď aspoň trošku doženu.  

17. Hodný, zlý a ošklivý (1966) /23.11./

Proč ne trochu změny, takže Trumfové eso i GBU jsem si teď pustil z VHS kopií - tedy v případě Esa nahrávku z ČT z doby před dvaceti lety, GBU z ripu z originální VHS. On tomu ten ořez zas tak moc nakonec neubírá, ale příště samozřejmě zase pěkně kvalitní, neořezaná a nedabovaná verze.

18. The Dirty Fifteen (1967) /23.11./

Článek bude.

Tak letos jen 18. Vypadl jsem z toho a víc nedávám. I to je ale docela dost. Hrdiny letošního speciálu byli jednoznačně Craig Hill (5 filmů, z toho dva nové), Bud Spencer (3 filmy), Terence Hill (také 3 filmy) a Robert Woods (2 nové filmy). Co mě mrzí, je, že jsem nakonec nezařadil víc Lee Van Cleefa, který letos byl jen v Hodném, zlém a ošklivém, nedošlo na zopakování Kapes plných dynamitu a Run, man, run z pěkných kopií z Blu Ray, nedal jsem filmy, které jsem loni odložil, jako třeba Corbucciho Křiváci, které jsem naposledy viděl někdy v roce 2010.

ZLATÝ KOLT 2024

Nejlepší film: Hodný, zlý a ošklivý

Nominace: Companeros, Ringo se vrací, Mé jméno je Nikdo, Trumfové eso

 

Nejlepší režie: Sergio Leone (Hodný, zlý a ošklivý)

 Nominace: Sergio Corbucci (Companeros), Giuseppe Colizzi (Trumfové eso), Duccio Tessari (Ringo se vrací), Tonino Valerii (Mé jméno je Nikdo)

 

Nejlepší herec v hlavní roli: Terence Hill (Mé jméno je Nikdo)

Nominace: Eli Wallach (Trumfové eso), Franco Nero (Companeros), Clint Eastwood (Hodný, zlý a ošklivý), Henry Fonda (Mé jméno je Nikdo)

 

Nejlepší herečka v hlavní roli: Rosalba Neri (Johnny Yuma)

Nominace: Nieves Navarro (Ringo se vrací), Stella Stevens (Město bastardů), Simonetta Vitelli (Savage Guns)

 

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Eli Wallach (Hodný, zlý a ošklivý)

Nominace: Telly Savalas (Město bastardů), Bud Spencer (Trumfové eso), Lee Van Cleef (Hodný, zlý a ošklivý), Jack Palance (Companeros)

 

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Hodný, zlý a ošklivý)

Nominace: Luis Bacalov (Django), Nico Fidenco (Taste of Killing), Carlo Rustichelli (Trumfové eso), Ennio Morricone (za vše ostatní, zejména Mé jméno je Nikdo, Armádu pěti mužů, Ringo se vrací a Companeros)

Nejlepší přestřelka: Django vs 48 mužů (Django)

Nejlepší souboj: je nutné se ptát?

Nejlepší bitka: Ringo vs Paco Fuentes (Ringo se vrací) 

Nejlepší půlvoják: Shorty (Hodný, zlý a ošklivý)

Nejlepší kolt: skládačka z obchodu (Hodný, zlý a ošklivý)

Nejlepší drtič jablek: Bud Spencer (Trumfové eso)

Nejlepší tučňák: Franco Nero (Companeros)

Nejlepší nohy v punčochách: Simonetta Vitelli (Savage Guns)

Nejlepší nákup: padouši ve filmu El Puro

Nejlepší minirole, zpětně považovaná za velký part: Kevin McCarthy (Trumfové eso)

THE SHOW WITH A NAME - BOND, JAMES BOND část 1

 Již avizované dlouhé povídání o bondovkách je tu se svou první částí, která pojednává o klasických filmech se Seanem Connerym, tedy z let 1962-1971. Ano, je v tom i jeden Lazenby.

SEVEN MOVIES FROM NOW část 2

Starý sup létá vysoko nad námi a pokračování příště.

MACKENNA'S GOLD (1969)

Stejně jako Profesionálové jeden z prvních westernů, které jsem kdysi dávno viděl. Ale naposledy někdy v roce cca 2010 v televizi. Od té doby, kdykoli jsem někde narazil na článek nebo zmínku o tomto filmu, jsem četl jen to, jaká je to hrůza, nejhorší Peckův western... A když první, co se mi vybaví při vzpomínce na tenhle film, jsou šílené zadní projekce a mizerné triky při závěrečném zemětřesení, docela jsem se bál.

Ono to je béčko s áčkovým rozpočtem. Ale je to tak i stylizováno. V podstatě je šťastná náhoda, že krátce před znovuzhlédnutím Mackennova zlata jsem si přečetl Váchalův Krvavý román, protože mi trochu otevřel oči a začal jsem nad tím filmem přemýšlet jinak. Ne jako o velkém výpravném westernu, kde se pokazilo, co mohlo, ale jako o filmové verzi šestákového románu na pokračování. Sám film je rámován vyprávěním, jako by někdo vyprávěl báchorku o hledání dávno ztraceného pokladu. A i ostatní žánrové propriety sedí: máme tu čestného ušlechtilého hrdinu, který je tak ušlechtilý, až je spíš blbý; máme tu zavilé padouchy; ctnostnou blonďatou pannu; zákeřnou sexuální dračici; urostlého násilníka vykonávajícího příkazy šéfa; mystiku, tajemné dobrodružství, jehož cíl musíme vidět; každou chvíli přijde zrada, změna, nečekané výbuchy násilí; postavy se objevují a mizí, jak jsou zrovna potřeba. 

To vše na velkém širokoúhlém plátně v sedmdesátimilimetrovém formátu, s největšími filmovými hvězdami, doplněnými... padouchy z televizního Batmana! Jo, hlavní indiánskou dvojici hrají velice sexy Julie Newmar (Catwoman) a Ted Cassidy (známější z Addamsovy rodiny, ale v Batmanovi se taky objevil), vedlejší role gentlemanů z Hadleyburgu ztvárňují Eli Wallach (Mr. Freeze) a Burgess Meredith (Tučňák). Dále se objevují v těchto minirolích i Anthony Quayle, Edward G. Robinson či Lee J. Cobb, v podstatě víc je z nich ale vidět jen Wallach, a podle zákonů šestákového krváku se všichni po tom, co splní svůj účel, totiž trochu zalidnit děj, zase poroučí v masakru zinscenovaném kavalerií. Výraznější postavu až ve druhé půlce představí Telly Savalas.

Film ale stojí na Gregorym Peckovi a Omaru Sharifovi. Peck je asi nejvhodnější obsazení, a ač bych si tu původně osloveného Clinta Eastwooda představit dokázal, Peck je rozhodně lepší v tom, že jemu toho naprostého klaďáka člověk věří. Omar Sharif sice přehrává jako blázen, jeho přízvuk nezní mexicky ani trochu, ale sem se to naprosto hodí. Nicméně ne všechny herecké výkony se dají ocenit - zejména zlatá horečka v podání Camilly Sparv je příšerná.

Zpracování je taky dost na houpačce. Jakmile dostaneme nějaký úžasný širokoúhlý záběr nádherné krajiny amerického Západu, střihne se na nějaký šedivý záběr ze studia, dokreslovačku nebo nejhůř zadní projekci. Triky jsou pak i na svou dobu na dost mizerné úrovni, zejména hrátky s miniaturním kaňonem točené ve velkém detailu na 16 mm film roztažené na šířku a zvětšené na 70 mm v závěru vypadají hrozně. Nicméně některé skály se zřítily opravdu, protože filmaři jeden kaňon skutečně odstřelili... Ovšem bylo to v seismicky nestabilní oblasti, kde hrozilo zřícení tak jako tak.

To vše je podkresleno moderním, ale dobrým sountrackem Quincyho Jonese včetně legendární písně, která přežila asi nejvíc. Mackennovo zlato rozhodně nepatří mezi top westerny, ale jako braková obdoba nacpaná lidmi, které byste tu nečekali, svoje kouzlo má. 7/10

a.k.a. Mackennovo zlato
Režie: J. Lee Thompson
Hrají: Gregory Peck, Omar Sharif, Telly Savalas, Camilla Sparv, Julie Newmar, Keenan Wynn, Ted Cassidy, Edward G. Robinson, Eli Wallach, Anthony Quayle, Lee J. Cobb, Burgess Meredith, Raymond Massey, Eduardo Cianelli, Dick Peabody, Robert Phillips, Rudy Diaz, Shelley Morrison
Hudba: Quincy Jones
Produkce: Columbia
USA 1969

THE SHOW WITH NO NAME - TUCET ŠPINAVCŮ

Na stránce The Show With No Name najdete další epizodu podcastu, tentokrát o klasice s Charlesem Bronsonem, Lee Marvinem a dalším více než tuctem klasiků.

Odkaz ZDE.

VAMPIRE KILLER QUEEN (1974)

TENTO FILM NEEXISTUJE! ČLÁNEK BYL VYTVOŘEN UMĚLOU INTELIGENCÍ JAKO UKÁZKA TOHO, JAK PRACUJE.

"Vampire Killer Queen" je italský hororový film z roku 1974, režírovaný Silvem Amadiem. Hlavní role ve filmu ztvárnili Edwige Fenech a Telly Savalas. Fenech hrála mladou studentku, která je pronásledována krvavou legendou o rodinném prokletí, zatímco Savalas hrál zvláštního detektiva, který se snaží odhalit pravdu o této temné historii.

Film začíná pomalu a postupně se vyvíjí do děsivého příběhu. Hned na začátku jsou diváci představeni mladé studentce, která se vydává do opuštěného zámku, aby tam dokončila svou práci. Ale brzy zjistí, že je pronásledována hrozivými nočními můrami a prokletím, které se vztahuje k její rodině. Zároveň se objevuje zvláštní detektiv, který začne vyšetřovat neobvyklé zločiny a má podezření, že jsou spojeny s tajemstvím tohoto prokletí.

Edwige Fenech představuje svou postavu velmi uvěřitelně a podává vynikající výkon jako mladá studentka, která se snaží překonat své strachy a zároveň odhalit pravdu o rodinném prokletí. Telly Savalas představuje svou postavu detektiva se skvělým smyslem pro humor a lehkým přístupem k věcem, což dodává filmu zvláštní kouzlo.

Jedním z nejvýraznějších prvků tohoto filmu je jeho atmosféra. Režisér Silver Amadio vytvořil skvěle temnou a tajemnou atmosféru, která pomáhá divákům vcítit se do děje. Vizuální efekty jsou také velmi působivé, zejména když se objeví postava upíra, která je věrně ztvárněna jako zlověstná a nebezpečná bytost.

Někteří kritici a diváci byli ohromeni odvážností a sexuální explicitností filmu, zatímco jiní byli znechuceni a kritizovali film jako pornografický a bezcenný. Nicméně, mnoho lidí oceňovalo film pro jeho skvělou atmosféru a kvalitní herecké výkony, a i když mohli být kontroverzní, erotické scény nebyly hlavním důvodem, proč se film líbil nebo nelíbil.

Celkově lze říci, že "Vampire Killer Queen" je skvělým příkladem italského hororu 70. let. Příběh je temný, záhadný a napínavý, herecké výkony jsou vynikající a atmosféra je strašidelná a úchvatná. Pokud jste fanoušky hororů z tohoto období, tento film by neměl chybět ve vaší filmotéce.