THE POSTMAN ALWAYS RINGS TWICE (1946)

 

Často tu nepíšu o knižních adaptacích, jejichž předlohu jsem již četl. Před zhlédnutím filmu jsem na většinu obsahu Cainovy novely zapomněl, pamatoval jsem si jen zápletku v hrubých obrysech, ale film je knize nakonec docela dost věrný a děj mi dobře osvěžil. Dokonce jsem si i vzpomněl na pár věcí, které mi oproti knize nesedí, ale o tom později.

 

Tulák Frank se dostane do motorestu vedeného postarším chlapíkem Nickem, který má nepatřičně mladou a krásnou ženu Coru. Není to láska na první pohled, ale Frank a Cora se do sebe brzy zamilují, nicméně Cora nechce s Frankem jen tak utéct, protože život s Nickem jí dává aspoň nějaké postavení. Touha však oba po nějaké době přesvědčí, že jediný způsob, jak být šťastni, je zbavit se Nicka. Důležité je ovšem říct, že Cora i Frank jsou totální packalové, aniž by byli jakkoli k smíchu, takže cokoli naplánují, nevyjde ani omylem tak, jak to naplánovali.

 

V podstatě každý se ve filmu tváří, jako že je chytřejší než je. Pro Coru je loser Frank cestou k lepšímu životu, Nick se považuje za skvělého obchodníka, který ale v osudové chvíli udělá tak blbé rozhodnutí, že i hlupáci jako Cora a Frank vidí, jaká je to stupidita, státní návladní se chystá podezřelé usvědčit, aniž by měl v ruce jediný důkaz, vyděrači nemají tak promyšlený plán, jak si mysleli. Tudíž situace, která se může zdát jako klasicky tragická, se hroutí pod vlivem toho, že ten či onen přehlédne zdánlivou drobnost, která ho pošle tu do propasti, tu před soud, tu do plynové komory.

 

Film oproti původní předloze mění etnicitu některých postav, což nakonec není moc zásadní - Nick je původně řecký emigrant (zde je z Kanady) a jeho žena každému na potkání vysvětluje, že fakt není Mexičanka. U Lany Turner by vás ani pomýšlet na mexický původ nenapadlo. Pěkná snědá černovláska někde v Kalifornii žijící s postarším Řekem zní uvěřitelněji než blond sexbomba, která nechce opustit motorest uprostřed ničeho, ale vlastně to ani nakonec nevadí. Co mi ze změn oproti předloze vadilo víc je vyznění konce, který je v knize cynický, kdežto ve filmu strašně sentimentální. A zatímco v knize vše dávalo smysl, aby tam bylo, tady se mělo spěchat ke konci už po soudu a některé další twisty se klidně mohly vynechat. 7/10

 

a.k.a. Pošťák vždy zvoní dvakrát

Režie: Tay Garnett

Hrají: Lana Turner, John Garfield, Cecil Kellaway, Hume Cronyn, Leon Ames, Audrey Totter, Jeff York, Byron Foulger, Jeffrey Sayre, Harold Miller, Frank Mayo

Hudba: George Bassmann

Podle knihy Jamese M. Caina

Produkce: MGM

USA 1946  

THE BIG STEAL (1949)

Setkali se na lodi v přístavu ve Veracruz. On na útěku před záhadným surovcem s doklady armádního kapitána, které mu hbitě odcizí, ona na cestě za snoubencem, kterému půjčila peníze, aby následně zmizel. Její snoubenec je ovšem také mužem, kterého on hledá, přičemž zjevně mu dluží mnohem více. Ač neradi, musejí spolupracovat, aby ho dohnali.

 

The Big Steal by se měl spíš jmenoval The Big Chase, protože je to jedna velká honička. Velkou devizou je krátká stopáž (71 minut), rychlé tempo, děj, který se nezastaví a odlehčený tón, který dává vyniknout dialogům mezi osvědčenou dvojicí Robert Mitchum - Jane Greer. Tak odlehčený, že skoro jako by nešlo o noir - Greer tu nehraje femme fatale, ale veskrze sympatickou postavu, většinu filmu jsem si myslel, že v tom snad ani nebudou mrtví, záporáci nepůsobí moc hrozivě - s Patricem Knowlesem při jeho útrapách na útěku před hrdiny člověka je skoro až líto, zatímco William Bendix připomíná nejvíc ze všeho tasmánského čerta. Do toho ještě děj dál prosvětluje vychytralý mexický policista Ramón Novarro, který se snaží zapůsobit svojí lámanou angličtinou. Nicméně vyvážené je to tak akorát.

 

Zajímavé je, že je to jeden z prvních filmů režírovaných Donem Siegelem, a už tady se ukazují jeho hlavní silné stránky. Honička na mexických serpentýnách je napínavá i přes značné využití zadní projekce, na druhou stranu výkony kaskadérů za volantem v tomhle prostředí ohromí i tak. I pro mexické prostředí mi bylo trochu líto, že film není barevný, nicméně existující kolorovanou verzi vidět nechci. Jasně, chybí v tom jakákoli zapamatovatelnější scéna, takže za pár dní už si to možná nebudu moc pamatovat. Ale jako zábavná jednohubka to stačí dokonale. 7,5/10

 

Režie: Don Siegel

Hrají: Robert Mitchum, Jane Greer, William Bendix, Patric Knowles, Ramón Novarro

Hudba: Leigh Harline

Produkce: RKO

USA 1949 

FAT MAN AND LITTLE BOY (1989)

Vyskočilo na mě neskutečně iritující video, u kterého jsem přemýšlel, zda nejde o parodii. Naprosto typicky vypadající ultralevicová feministka, tj. nehezká ve vlněném svetru a s tlustými brýlemi, v něm kritizovala film Oppenheimer, protože jeho ústřední postavou je muž. Jestli mě její kritika (fakt to bylo míněno vážně?) k něčemu přiměla, tak k zájmu podívat se na Oppenheimera znovu. Pak jsem si ale řekl, že mám ještě jiný film na totéž téma, a navíc o hodinu kratší.

 

Jako hvězda je psán Paul Newman, ale ve skutečnosti má film tři centrální postavy - generála Grovese, který za každou cenu musí splnit vojenský úkol a na ničem jiném mu nezáleží (Newman), J. Roberta Oppeneimera, který lavíruje mezi vlastním egem a morálkou (Dwight Schultz), a pomocného technika Merrimana, vymyšlené postavy obyčejného chlapíka, který je částečně vypravěčem příběhu (John Cusack). Nosným prvkem je konflikt mezi chladným a manipulátorským Grovesem a inteligentním, ale povahově slabým Oppenheimerem, bohužel třetina filmu se věnuje nezajímavému Merrimanovi a jeho nezajímavé romanci se sestřičkou v podání Laury Dern. Zatímco proti Newmanovi není v podstatě výhrad, snad kromě toho, že už byl na roli přece jen trochu starý, Dwight Schultz v roli Oppenheimera nijak moc neoslní.

 

Jinak kdo viděl Oppeheimera, moc ho nepřekvapí, snad kromě určitých odlišností - Damonův Groves byl o poznání přátelštější a sympatičtější postavou, než je ten Newmanův, postava Oppenheimerovy ženy má v podání Bonnie Bedelie taky víc rozměrů byť na menším prostoru, než v podání Emily Bluntové, byť tam to bylo dáno spíše scénářem. Nechci oba filmy moc srovnávat, jsou záležitosti, které Nolan podal lépe než Joffé (test Trinity, byť zde opravdu vrchol filmu, po Nolanově zpracování ohromit nemůže), jsou záležitosti, které mi připadají lépe zpracované zde (etický rozměr tvorby jaderné zbraně). Pochválit lze hlavně Zsigmondova kamera, zatímco Enniova hudba je sie pěkná, ale už jsem ji všechnu slyšel někde jinde. A nevykrádá jenom sebe (hlavně Bitvu o Alžír a Tenkrát na Západě), ale i Glenna Millera. Za zhlédnutí Tlusťoch a chlapeček stojí, ale když se k tématu budu někdy chtít vrátit, i přes rady feministek ze socek sáhnu spíše po Nolanovi. 7/10

 

a.k.a. Tlusťoch a chlapeček

Režie: Roland Joffé

Hrají: Paul Newman, Dwight Schulz, John Cusack, Bonnie Bedelia, Laura Dern, John C. McGinley, Natasha Richardson, John Considine, Allan Corduner, James Eckhouse, Todd Field, Mary Pat Gleason, Péter Halász, Ed Lauter

Hudba: Ennio Morricone

Produkce: Paramount

USA 1989 

THE HERO AND THE TERROR (1988)

Chuck Norris dal kyklopovi ránu pěstí mezi oči. 

Na Chuckovu památku jsem si pustil tento film, který mám na originální VHS. Nicméně ač cannonovka ze zlaté éry, bývá velmi málo zmiňován vedle ostatních Chuckových filmů té doby, a vlastně kromě fotky v černých brýlích jsem z něj nikdy neviděl žádnou ukázku. Jméno režiséra mi také nebylo nijak povědomé.

 

Jediné, co film pojí s ostatními norrisovkami od Cannonu, je, že ve flashbacku má Chuck knír a v přítomnosti vousy. Jinak je tohle blíž k třeba Zákonu mlčení a vlastně se jedná víc o drama než o akční film. Z čehož plyne, že divák může být třeba i příjemně překvapen, většinou se ale spíš moc nepobaví.

Danny O'Brien před několika lety dostal za mříže po brutální rvačce monstrózního vraha řečeného Teror, načež média ho překřtila na Hrdinu. Odtud název. Nicméně oslavovaný policista má dodnes noční můry (ano! Tady je má Chuck!) a radši by se staral o těhotnou přítelkyni. Teror uteče z blázince, ale vypadá to, že je mrtvý. Nedlouho na to se ale začnou objevovat vraždy podobné těm, které páchal před lety, a Hrdina se Teroru opět musí postavit.

 

Snad jediné, co se dá pochválit, je, že se film snaží Norrise představit v jiném světle. Dává mu více příležitostí pokoušet se o herectví (a pravda je, že tu působí poměrně přirozeně), nicméně pořád není dost silný herec na to, aby dramatické a milostné scény byly něčím zajímavé, zvlášť, když nejsou ani nijak zajímavě napsané. Když má hrdina těhotnou přítelkyni, a jde po vrahovi mladých žen, očekáváme, že na konci bude hrdina svou milou před vrahem v napínavé scéně chránit. SPOILER: Ne. Celá tahle linka spíš film natahuje a zajímavého na ní není vůbec nic. Navíc, chceme vidět Chucka Norrise u porodu, zatímco Steve James obíhá divadlo?

 

Závěrečná bitka na střechách divadla by mohla připomenout řadu podobných scén, které jsou ale lepší (Blade Runner, Strach nad městem...). Vedle Chucka se sice pár známějších tváří objeví, ale nikdo nijak moc nezaujme - Steve James hraje ukecaného parťáka, Ron O'Neal starostu, který není tak prohnilý, jak si Chuck myslí, čímž se zabije další potenciální dramatická linka, Billy Drago malou roli lékaře. Jediné, co tak trochu člověka vytrhne z únavy nad nepříliš zajímavou rutinou, je scéna, kde se Cordell Walker utká s Bobbym Sixkillerem. 5/10

a.k.a. Sám proti teroru

Režie: William Tannen

Hrají: Chuck Norris, Brynn Thayer, Steve James, Jack O'Halloran, Jeffrey Kramer, Ron O'Neal, Billy Drago, Karen Lorre, Branscombe Richmond

Hudba: David Michael Frank

Produkce: Menahem Golan, Yoram Globus

USA 1988 

NUREMBERG (2025)

"Ten tlusťoch byl Göring. Šňupal kokain a byl transvestita. Za jinejch okolností by se stal filmovou hvězdou." David Cinzano Bianco Lister

 

Květen 1945. Válka skončila, nacisté se buď sebevraždí nebo prchají, a americkým jednotkám se podaří zajmout Herrmanna Göringa. Zatímco význační američtí právníci se rozhodnou uspořádat soudní proces, který má obnažit zrůdost nacismu a tím zabránit opakování válečných zločinů, ke Göringovi a dalším vězňům je poslán psychiatr Douglas Kelley, který má za úkol je vyšetřit, zjistit, co stojí za jejich zrůdností, a hlavně je udržet v dost vysoké morálce do procesu. Ambiciózní Kelley si chce na případu postavit kariéru, zdá se však, že s charismatickým a výmluvným Göringem si vytváří zvláštní pouto.

 

Pro školu je tohle naprosto ideální film. Je v něm všechno vysvětleno, zabývá se vším, co je potřeba mladým sdělit - co byla Třetí říše, kdo byli nacisté, proč byli tak populární, co bylo šoa, morální otázky, zda byl proces oprávněný apod. Všechny postavy si pamatují všechna data (kromě Rudolfa Hesse, který si nepamatuje vůbec nic - nebo to aspoň tvrdí), přiblíží své osudy, tak spletité a přitom tak dokreslující, co se za války dělo a o co vlastně šlo. Didaktičnost je filmu na škodu pro běžného diváka, ale učiteli dějepisu ušetří dvě vyučovací hodiny a mnohem atraktivnější formou. Když vám to všechno vysvětlí Russell Crowe nebo Rami Malek, nemáte proti nim šanci.

 

Nicméně nechci film moc shazovat, protože i tak se mi docela líbil. Ano, je příliš doslovný a popisný, ano, občas si úplně vymýšlí, aby doložil svou myšlenku (například setkání soudce Jacksona s papežem), ale je zručně natočený, dialogy jsou většinou dobře napsané a herci jsou výborní. U Russella Crowea, který v první čtvrtině filmu mluví jen německy, jsem si říkal, proč nenajali německého herce? Ale z ospravedlněných, byť rovněž ne pravdivých důvodů potom začne mluvit převážně anglicky, a přesvědčí, Rami Malek je rovněž výborný, byť mi jeho postava ne úplně vždy seděla, stejně jako Michael Shannon v roli žalobce Jacksona. Herec hrající mladého vojáka, který pro Maleka překládá němčinu, rozhodně není špatný, ale pak dostane ne úplně povedený dlouhý monolog shrnující jeho životní příbě, a to by uhrál málokdo. Bohužel kromě Göringa a maličko Streichera se dalším obviněným film nevěnuje, takového Von Ribbentropa nebo Speera neuvidíme vůbec, a Dönitz po pár scénách na začátku zmizí. 

 

Musím říct, že v první polovině jsem ale měl trochu obavy, protože se začalo zdát, že Göring je vykreslen až moc sympaticky a skoro až jsem se bál, že se nás tvůrci budou snažit přesvědčit, že byl "jenom" šéf Luftwaffe a s holocaustem neměl nic společného. Tak jako mu podléhá Malek, podléhají mu i diváci. To se naštěstí nestane, ale je fakt, že obezlička v podobě záběrů z koncentračních táborů může působit jako dramatický bod zvratu docela lacině. Navíc mi tato scéna silně připomněla Norimberský proces z roku 1961, který říká prakticky ty samé myšlenky, lépe a kompaktněji. Pokud se k nějakému Norimberskému procesu vrátím, určitě k tomu Kramerovu, ale Vanderbiltův není zlá volba. 7,2/10

 

a.k.a. Norimberk

Režie: James Vanderbilt

Hrají: Russell Crowe, Rami Malek, Michael Shannon, Leo Woodall, Richard E. Grant, John Slattery, Mark O'Brien, Colin Hanks, Wrenn Schmidt, Lydia Peckham

Hudba: Brian Tyler

Produkce: Sony Pictures

USA 2025