LA CAZA DEL ORO (1972)

Na Steffenovku z roku 1972, částečně ovlivněnou trinityovkami, to nebylo vůbec špatné. Jasně, je to další z vykrádaček Hodného, zlého a ošklivého, silně mi připomínající Steffenův starší film Ringo, il volto della vendetta. Nicméně se mi to líbilo vlastně víc a rozhodně to lépe odsýpalo.

 

Z vězení má být po dvaceti letech propuštěn vězeň Dan Carver, který kdesi ukryl hromadu zlata. TO by rád získal jeho bývalý společník (Luis Induni), ovládající městečko, kde je vězení, banda psanců v čele s Trashem (Anthony Steffen), a vlastně i sám ředitel věznice (Raf Baldassare). Vězeň se tedy bojí vyjít ven, proto si pro něj Trash, který se na svoji bandu vykašle, sám vleze. Na útěku s sebou musí vzít i ukecaného Mexičana Paca (Daniel Martín), a Carver rozhodně nehodlá spolupracovat a své tajemství prozradit. Steffen a Martín tedy musí ochraňovat živý plánek cesty, zatímco jim jsou v patách dozorci z věznice i Steffenovi bývalí kumpáni, kterým vévodí Indián s tomahawky a Kazatel, vzdáleně připomínající Lee Van Cleefa. Induni nikoho nepronásleduje, protože se už během Steffenova, Martínova a Carverova útěku jeho a Kazatelova banda pustí do sebe...

 

Je to zábavný, akcí nabitý kousek, kde se pořád něco děje. Jasně, je to pořád docela průměr, většinu toho, co tu uvidíme, jsme už někde viděli, hůře i lépe. Druhá polovina se celá odehrává ve vesničce, kde se má zlato skrývat, a zasáhne do ní banda vedená Fernandem Sanchem, který se tu neustále koupe nebo jí. A tady přijde jediná originální scéna, kdy si Sancho vybírá, jestli nechá naživu Steffena nebo Martína tím, že je sváže, do pusy jim dá zapálenou tyčku dynamitu, a přežije ten, kdo se první dostane k sudu s vodou, aby dynamit uhasil, takže se vlastně přetahují. I přes pár vážnějších momentů je to ale pořád spíše komedie, i Steffen se tu pokouší o legraci, Martín je chvílemi moc otravný, ale většinou se přežít dá. Škoda hudby, která byla složena pro film Go for Broke - v podstatě žánrově spřízněný. 7/10

 

a.k.a. Too Much Gold For One Gringo, Lo credevano uno stinco di santo, They Believed He Was No Saint

Režie: Juan Bosch

Hrají: Anthony Steffen, Daniel Martín, Tania Alvarado, Manuel Guitián, Gustavo Re, Fernando Sancho, Gaspar 'Indio' González, Ricardo Moyán, Raf Baldassarre, Juan Miguel Solano, Luis Induni

Hudba: Marcello Giombini (nepůvodní)
Produkce: Filmax, PEA

Španělsko / Itálie 1972 

SPAGVEMBER 2025

Upřímně: Nevím, kolik toho letos zvládnu. Zároveň zas se celý měsíc omezovat jen na jeden žánr se mi úplně nechce. Ale tradice je tradice.

 

1. Ať žije Django! (1968) /1.11./

Co o tomhle napsat nového? Nic. Klasika, byť ne zrovna skvělá. Ale s trojicí Terence Hill - George Eastman - Horst Frank to stojí za to.

 

2. Too Much Gold For One Gringo (1972) /2.11./

Článek bude. 

 

3. The Stranger Returns (1967) /3.11./

I don't want any trouble.  

 

4. Django the Last Killer (1967) /5.11./

Článek bude. 

 

5. Pro pár dolarů navíc (1965) /7.11./

Film, který jsem viděl stokrát, jsem si pro změnu pustil s rychlodabingem z německé verze. Značná úprava dialogů by mi nevadila tolik jako zkrácení na 102 minut, a jakým způsobem byl film vystříhán. Spousta skvělých momentů chybí, některé kvůli násilnosti, některé neznámo proč (This train'll stop at Tucumcari). 

 

6. Kapsy plné dynamitu (1971) /8.11./

Dřív jsem věřil spoustě různých věcí. Dnes už věřím jenom v dynamit. 

 

7. Podivné dědictví (1972) /9.11./

Angličan byl gentleman a vzdělanej chlap. 

 

8. Bůh odpouští, já ne! (1967) /12.11./

Byl to Giuseppe Colizzi, kdo dal Sergiovi Leonemu přečíst knihu The Hoods, na jejímž základě vzniklo Tenkrát v Americe. A zatímco u Trumfového esa už jsem narazil na názory, že se děj knihou inspiroval, některé prvky jsou možná už tady? Jako třeba člověk, který se vydává za mrtvého, a za vraždu je viněn hlavní hrdina?

 

9. Phaedra West (1968) /16.11./

V pár dnech volna se pokusím aspoň něco dohnat. Článek bude. 

 

10. And For a Roof A Sky Full of Stars (1968) /16.11./

Dobrý film, ale komické a vážné pasáže spolu neladí, a ke konci už mi neustálé odbočky a epizodičnost začaly vadit (hlavně zbytečná pasáž s loupeží zlata z dolu). 

 

11. Stranger, Say Your Prayers! (1967) /16.11./

Článek bude. 

12. Pancho Villa (1972) /17.11./

Článek bude.

13. Velké ticho (1968) /20.11./

Viděno v kině. Kromě Leoneho samozřejmě zatím nejlepší film za celý měsíc. Výborný překlad přímo z italštiny odhalil další podtexty. 

 

14. Sbohem, Kalifornie (1977) /22.11./

Mělo to náběh na něco jako Velké ticho z občanské války, ale děj je přece jen dost rozpadlý na třetiny a postavy se chovají jako ve westernu a ne jako v reálu, tzn. v nejnepravděpodobnějších situacích se začnou prát. Dabing Vapetu je příšernost, nejen obsazením, ale i použitím sice původního soundtracku, ale na špatných místech, a střídáním původních a nových, zcela odlišných zvukových efektů.

 

15. Minnesota Clay (1964) /22.11./

Pro slepnoucí hrdiny mám slabost, zvláště když Cameron Mitchell tu ještě dobře hraje, dávno předtím, než se jen ožrale motal po place. Zase s ním byla možná větší sranda. V některých momentech ještě ryze raný spaghetti, jindy už předzvěst pozdějšího Corbucciho, hlavně jeho tzv. Mud and Blood trilogy (Django, Velké ticho, Specialista). Tady bohužel ještě producenti Corbucciho k happyendu, působícímu jako pěst na oko, donutili...

16. Hodný, zlý a ošklivý (1966) /28.11./

Verze od Arrow trvající 182 minut. Delší už to nebude - doufám. Ne nadarmo se říká, že dokonalé dílo se nepozná tak, že se z něj nedá nic odebrat, ale že se k němu nedá už nic přidat. Přidané sekvence jsou sice zajímavé, ale vlastně stačí v bonusech. Arrow to ovšem vědí a tato verze na Blu-Rayi je jako bonus. A ještě schovaná. Kdo ví, třeba někdo za pár let objeví někde scény z mexického městečka a přestřelku s děly před hřbitovem, a dočkáme se nějaké cca 193 minutové verze... 

 

17. Muž proti muži (1967) /29.11./

Klasika, překvapuje mě, že jsem ji naposledy zařadil před pěti lety. Nicméně pozor na Blu Ray vydané společností Screenbound, anglické titulky nejsou dobře načasované a v závěrečné přestřelce se rozjedou úplně mimo. Nicméně tam se toho stejně moc neřekne. Aspoň opravili podivnou chybu z verze MGM, kde se v obraze vlevo a vpravo na samém konci objeví v některých záběrech černé pruhy.

SETTE SCIALLI DI SETA GIALLA (1972)

Giallo netradičně z Kodaně, ale lokalita tu vůbec nehraje roli, kdyby se děj odehrával v Římě, nemuselo by se měnit vůbec nic. 

Anthony Steffen tu "hraje" slepého klavíristu, který právě skládá hudbu k filmu A Lizard in a Woman's Skin (uvidíme scénu vraždy Anity Strindberg!). Jednoho večera čeká na svou dívku v baru, ale ta mu jen nechá vzkaz, že se s ním rozchází. V baru však zaslechne podezřelý rozhovor, z nějž ale zaslechne jen útržky o vydírání, a všimne si podivné ženy, která odchází. Záhy je Steffenova bývalá přítelkyně zavražděna v módním salonu, kde pracovala. Mrtvoly se brzy začnou vršit, slepý génius s věrným sluhou a se sekretářkou z onoho salonu začínají pátrat na vlastní pěst, když jsou na místě vraždy vždy o chlup dříve než policie, a podivná neznámá s černou kočkou se prochází ulicemi Kodaně...

Ze Steffenových giall bylo tohle asi zatím nejlepší, ale pořád je to béčko, které dost silně vykrádá zejména Argenta, Bavu i Fulciho. Prvky v ději značně připomenou Ptáka s křišťálovým peřím i Devítiocasou kočku, ovšem jsou tu i prvky, které jako by si naopak půjčil později Argento do Tmavě červené. Děj je klasický pátrací, takže se odvíjí naprosto očekávatelným způsobem - vražda - podezření - pátrání - vražda - pátrání - podezření - vražda, která podezření popírá - další pátrání - další vražda - další podezření atd. Provedení vražd je většinu filmu docela bizarní, ale dozvíme se ho až někde v půlce, takže nebudu vyzrazovat, na závěr ale dostaneme dvě pěkné brutalitky, z nichž vedle jedné scéna z Fulciho filmu vypadá poměrně krotce. Důraz kladen na stylový design, žlutého Brouka, žluté šály a bílou kápi.

Steffen hraje slepce tak, že na vteřinku nevěříme, že nevidí. Nevím, koho napadalo ho obsazovat do rolí, kde se od něj očekává herecký výkon. Jeho batmanovské pojetí hlavní postavy, včetně sluhy v podání klasika žánru Umberta Raha, věčného falešného podezřelého, ale pobaví. Shirley Corrigan coby hlavní hrdinka je hezká, sympatická, ale ne dost charismatická, aby konkurovala královnám žánru, Sylva Koscina se objevuje spíše ve vedlejší roli, Giacomo Rossi Stuart je tu toporný jako vždycky a Annabella Incontrera je tu zase málo. Jinak se tu známé tváře moc neobjevují.

Nejlepší pasáží je tak napínavá scéna ve sklárně, kde vrah na slepého Steffena připraví docela dobrou past. Soundtrack se mi nejdřív moc nelíbil, ale některé silně experimentální skladby mě celkem zaujaly, a to, že všichni ve filmu poslouchají desky s bigbítem je taky fajn. Je to hodně vykradačské béčko, kterému v atmosféře dost pomáhá správně zrnitá kopie z Blu Ray, ale kromě šokující brutální vraždy ve sprše si z něj nebudu zanedlouho asi pamatovat už nic. 6/10

a.k.a. Crimes of the Black Cat, Seven Shawls of Yellow Silk

Režie: Sergio Pastore

Hrají: Anthony Steffen, Sylva Koscina, Giacomo Rossi Stuart, Shirley Corrigan, Umberto Raho, Giovanna Lenzi, Renato De Carmine, Annabella Incontrera, Isabelle Marchall, Imelde Marani, Liliana Pavlo

Ze záznamu Anita Strindberg, Florinda Bolkan

Hudba: Manuel De Sica  
Produkce: Capitolina Produzioni Cinematografiche

Itálie 1972

GIALLO APRIL

Nějak teď jedu na giallo vlně, koukám na dávno viděné kousky, zkouším i nějaké dosud neviděné. Asi z toho nebude celoměsíční záležitost, jako je spagvember, ale schválně, jak dlouho mi to vydrží.

 

1. Lo strano vizio della signora Wardh (1971) /5.4./

Jestli v nějakém giallu záleží na vrahovi méně, tak snad jen v Your Vice is a Locked Room... Začátek je možná až moc hambatý, ale čím dál to postupuje, tím je to lepší, a až na to zbrklé vysvětlení v autě, které jsem ani teď pořádně nestíhal, je konec perfektní.

 

2. Smrtící spona (1984) /6.4./

Článek byl vydán, takže si přečtěte tam.

 

3. Una lucertola con la pelle di donna (1971) /6.4./

Už se mi to asi nelíbilo tolik jako napoprvé, ale halucinogenní scény s Florindou Bolkan jsou skvělé a napínat a děsit umí Fulci jako málokdo. Jean Sorel jedinkrát snesitelný, protože hraje podobné vakuum (díky Kubasovi za toto přirovnání), jako byl ve všech rolích.

 

4. La coda dello scorpione (1971) /8.4./

Od Martina asi jediné klasické giallo s vrahem v černém, kde se po něm opravdu pátrá, aby přišel na konci s nečekaným zvratem. Tak si říkám, že pokud tu měla být původně Edwige, mohla hrát spíš roli Idy Galli, bylo by zajímavější ji na začátku, jak jsme zvyklí, sledovat jako hrdinku, aby po necelé půlhodině skončila podřezaná. Alberto de Mendoza neplánovaně potřetí a topornější než jinde.

 

5. Gatti rossi in un labirinto di vetro (1975) /9.4./

Trash od Lenziho, většinou ale zábavný, občas chtěně, občas nechtěně komický. Nicolaiův soundtrack a komické role Baldassareho, Barthy a Vargase jsou na tom to nejlepší, zatímco protagonisté Richardson a Brochard jsou dost toporní a zklamou. 

6. Sette scialli di seta gialla (1972) /11.4./

Článek bude. 

 

7. Čtyři mouchy na šedém sametu (1971) /18.4./

Jako vždycky mi do všeho vlezla práce, takže jsem celý týden vynechal. Asi mám podobný názor jako napoprvé, kvůli nevýrazným hlavním postavám se film dost vleče a naopak ty vedlejší jako by každá vpadla z jiného filmu. Michael Brandon je mizerně nadabovaný, Mimsy Farmer rovnou mizerně hraje. Právní pozadí toho, proč film na dlouhá léta zmizel, je také zajímavé, a uvedení na nějaké kabelovce v 90. letech v ČR bylo zřejmě nelegální. 

Bud Spencer je Bůh

8. Amuck (1972) /19.4./

Hitchcockovina s Barbarou Bouchet v roli Grace Kelly a Jamese Stewarta v jednom a Rosalbou Neri v roli, o které Hitchcock radši ani nesnil. Občas opravdu dobré, občas příjemně brakové, pomalé, ale zábavné. Údajně měla hrát roli Eleanory původně Edwige, ale Rosalba sem sedí mnohem lépe.

 

9. Paní z neděle (1975) /19.4./

Článek bude.

10. Naked Girl Murdered in the Park (1972) /19.4./

Článek bude.

 

11. Torso (1973) /20.4./

Oproti ostatním Martinovým giallům se mi zdá opravdu slabší, navíc už sem míchá prvky z komedií s Fenech, co v té době točil (slintající vidláci) a je to spíš předchůdce slasheru. Až se divím, že to někde na kazetě nevyšlo třeba jako Halloween 4 (než vznikl) nebo Pátek třináctého 26.  

ZLATÁ BŘITVA 2025

Nejlepší film: Lo strano vizio della signora Wardh

Nejlepší režie: Lucio Fulci (Una lucertola con la pelle di donna)

Nejlepší herec v hlavní roli: Marcello Mastroianni (Paní z neděle)

Nejlepší herečka v hlavní roli: Jacqueline Bisset (Paní z neděle) 

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Ivan Rassimov (Lo strano vizio della signora Wardh)

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Rosalba Neri (Amuck)

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Una lucertola con la pelle di donna)

Nejlepší vražda: chloroform, plyn a kostka ledu (Lo strano vizio della signora Wardh)

Nejlepší Bůh: Bud Spencer (Čtyři mouchy na šedém sametu) 

Nejlepší záměna šátků: Torso

Nejbizarnější vražedná zbraň: keramický penis (Paní z neděle)

Nejlepší sluha: Umberto Raho (Crimes of the Black Cat a Amuck)

LA NOTTE CHE EVELYN USCI DALLA TOMBA (1971)

Film, který začíná šíleným pokusem dřevěného Steffena o nervový záchvat. A zároveň film, který působí jako dva filmy v jednom. Jeden je klasický horor a la Vincent Price o šíleném vraždícím lordovi, druhý je giallo a la Sergio Martino/Ernesto Gastaldi/Agatha Christie s dědicem velkého sídla a spoustou potenciálních dědiců v případě jeho smrti. A pak je tu třetí - film, ve kterém je Steffen akčním hrdinou.

První cca třičtvrtěhodina je tak dost ubíjející, protože se točí pořád dokola to samé. Steffen sbalí zrzavou prostitutku, odveze si ji na hrad, zavede ji do mučírny a tam ji zabije. To se stane dvakrát! A podruhé se to dá přežít jen proto, že druhou striptérku hraje Erika Blanc, která se uvede žhavým tancem, při kterém vyleze z rakve, a většinou své role se protančí nebo běhá jen v kalhotkách a kozačkách. Steffen navíc není člověk, kterému by při pohledu na rusé vlasy hráblo a začal vraždit, spíše naopak, do barů si jde vytipovat vyloženě oběti vražd, a když během nich dostane záchvat, zastaví ho to.

Většina postav ve filmu navíc o jeho koníčku ví a kryjí ho. Ať je to hajný, bratr Steffenovy zesnulé ženy, jejíž duch Steffena pronásleduje. Trochu. Hajný věčně Steffenovi vyčítá, že může za smrt jeho sestry, ale stejně ho kryje. Ukázka dialogu:
"Vím, co se tu včera v noci stalo."
"Tady máš sto liber."
"Myslíš, že si za peníze můžeš koupit všechno?"
Vezme peníze a odchází, aby příště šmíroval znovu.

Ví to i psychiatr v rovněž dřevěném podání Giacoma Rossi Stuarta, ví to i Steffenův bratranec v nepřesvědčivém podání Enza Tarascia, ví to i invalidní teta, která hraje stařenu, ač vypadá nejvýš na čtyřicet. V půlce se Steffen rozhodne, že s vražděním sekne a ožení se. Na hrad si přivede blond Marinu Malfatti, a když se začnou dít divné věci, Marina začne pátrat.

Takže bychom si mohli myslet, že je to italská verze Ligeiny hrobky. JENŽE v tuhle chvíli NĚKDO JINÝ NEŽ STEFFEN začne vraždit všechny okolo ve filmu, a do konce přijde asi tak deset různých twistů. Jeden šílenější než druhý.

MEGA SPOILER: V závěrečné scéně uvidíme dům, kde si v klídku skladují kyselinu sírovou hned vedle bazénu.

A s tou druhou půlkou mám ten problém, že z vraždícího psychopata je najednou kladný hrdina. Zklamáním je i strašně špatně využitý motiv toho, že Steffen je přesvědčen, že jeho první žena vstala z mrtvých a pronásleduje ho.

Dočkáme se velkého množství odhalených ňader, trošky brutality, i když směšné (jedna oběť je předhozena liškám, které ji sežerou, ale vypadá to tak, že přímo pod kabátem měla očištěná střeva bez krve. V podstatě to jediné, co se mi líbilo, byla kamera a Nicolaiova hudba. Jinak je tenhle směšný kočkopes naprosto zapomenutelná záležitost. 4,5/10

a.k.a. The Night Evelyn Came Out of the Grave, Noc, kdy Evelyn vylezla z hrobu

Režie: Emilio Miraglia

Hrají: Anthony Steffen, Marina Malfatti, Giacomo Rossi-Stuart, Enzo Tarascio, Umberto Raho, Erika Blanc, Robert Maldera, Joan C. Davis, Maria Teresa Toffano

Hudba: Bruno Nicolai
Produkce: Cineriz

Itálie 1971

GENTLEMAN JO... UCCIDI (1967)

Jedna z těch lepších steffenovek, která je docela zábavná, Tonda se tu nesnaží pomstít až za hrob a hraje spíše postavu typu Sartany, a překvapivě tu ani jednou neudělá svůj ikonický trik, kdy padne na zem, překulí se a střílí.

Děj trochu připomíná pozdějšího Shanga, protože sadistická banda vedená sadistickým Fajardem terorizuje malé městečko v pohraničí. Zde s tím, že se snaží vydírat obyvatele, aby je platili za ochranu. Místní vojenský správce má však silnou autoritu a na podmínky nepřistoupí. Fajardo se ho proto rozhodne v tichosti odstranit, do města však přijel záhadný uhlazený gentleman, který ale možná něco skrývá. Přestože kapitán zemře, gentleman si navlékne jeho uniformu a udržuje bandu v přesvědčení, že je naživu a je jim v patách.

Mezi pozitiva určitě patří Fajardův padouch a jeho banda zahrnující i zjevy typu Antonia Iranza nebo Benita Stefanelliho, sám Steffen tu ale taky není vyloženě špatný, takže co se týče dvou hlavních postav, děj neselhává. Slabší je to s ženami, představitelka salonní zpěvačky mě nezaujala vůbec a krásná Anna Orso v roli bankéřovy manželky má jen velmi omezený prostor. Děj se ubírá občas docela nečekanými cestami a krutost mexických banditů nezná mezí, takže ač neuvidíme moc krve, jen to, čeho se neštítí je docela síla, zvlášť v porovnání se směšnými padouchy z dalšího Steganiho westernu Mimo zákon.

Když film srovnám právě s Mimo zákon, ač je tam Lee Van Cleef i Bud Spencer, je to docela uspávačka, tohle nenudí, má to spád, akci a asi na to má velký vliv soundtrack. Tamní uspávací hudba od Ortolaniho nedosahuje kvalit zdejšího doprovodu od Bruna Nicolaie, které překvapivě dirigoval sám Ennio Morricone. Dlužno ovšem říct, že v hlavním tématu se Nicolai inspiroval u Carla Orffa.

Jinak jde o jeden z ryze barcelonských spaghetti westernů, vše se točilo právě v okolí katalánské metropole a v tamním městečku na pozemku producenta Balcazara (dále viz Ringo se vrací, například).

Anthony Steffen spaghetti westerny chrlil jako na běžícím páse. Tohle je jeden z řady, další z nekonečného seriálu, ale vidět se dá a jak říkám, patří mezi ty lepší. 6,5/10

a.k.a. Gentleman Killer, Zabiják gentleman

Režie: Giorgio Stegani

Hrají: Anthony Steffen, Eduardo Fajardo, Silvia Solar, Anna Orso, Antonio Iranzo, Benito Stefanelli, Frank Oliveras, Marino Vidal Molina, Joaquin Blanco, Luis Barboo, César Ojinaga

Hudba: Bruno Nicolai

Itálie / Španělsko 1967