THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA XXXIX - THE CASE OF THE BLOODY IRIS

Po delší době je tu opět The Show With No Name, a tentokrát se noříme do světa gialla, italského subžánru 70. let plného maskovaných vrahů, krásných žen a whisky J&B! Nejdříve je ale třeba rozdat ceny Zlatý žalud za filmy viděné v posledním roce! Kdo bude oceněn? Komu bude přerušena děkovná řeč? A kdo chce zabít Edwige Fenech? Dozvíte se pouze v tomto podcastu! (Odkaz v obrázku.)

UOMO AVVISATO MEZZO AMMAZZATO... PAROLA DI SPIRITO SANTO (1972)

O existenci tohohle filmu jsem věděl hrozně dlouho, a hrozně dlouho jsem ho chtěl vidět. Po nějaké době jsem ale spíš začal mít obavy, že to bude nakonec ta trapná komedie s lacinými rádoby gagy, které nemám rád. A hlavně, jediná dostupná verze byla prakticky nekoukatelná. Naštěstí se mi loni podařilo sehnat verzi, která má jednak čistší zvuk, než všechny předtím, jednak lepší obraz. Před několika lety totiž film odvysílala v HD a původním formátu španělská televize. Jenže tady problémy nekončí, protože španělská verze je o jedenáct minut kratší. Takže verze, kterou jsem viděl, je složená hned ze tří (!) zdrojů - španělského TV ripu v HD, italského DVD, které je ale trochu zkrácené a ořezané do 16:9, a anglického VHSripu, rovněž s ořezem.

Jasně, už máme rok 1972, tuíž ano, tento film je komedie. Ovšem to neznamená, že se nezačne masakrem, a padouši nebudou bezlítnostně popravovat každého, koho zrovna můžou, a chovat se i jinak krutě. Na druhou stranu do celého vážného dění mexické občanské války vstupuje Gianni Garko. V podstatě je to jeho další Sartana, akorát dohnaný do krajností. Svatého ducha nevyvede vůbec nic z míry, vždycky má v kapse trumf, který by pravého Sartanu asi ani nenapadl (lesknoucí se oděv je top), nosí s sebou holubici, která je přesvědčená, že je orel (není to podáno tak pitomě, jak by se mohlo zdát) a oproti Sartanovi choí celý v bílém. Vedle něj Carnimeo tentokrát postavil Crise Huertu v jedné z jeho rolí, kde napodobuje Buda Spencera, ale ne tak docela, takže je celkem v pohodě, a jeho dvojka s Garkem funguje.

No a jinak je to přehlídka známých tváří, které u Carnimea najdeme úplně vždycky. Počínaje Federicem Boidem přes Nella Pazzafiniho či Roberta Dell'Acquu až po Franca Pesceho, snad každou roličku (a je jich hodně) hraje někdo, koho ze spousty dalších spaghetti westernů bezpečně poznáte. Hlavní ženskou roli hraje krásná Pilar Velazquez, padoucha opět Paolo Gozlino, Eduarda Fajarda v roli generála schopně nahradil Poldo Bendandi s černými brýlemi. Vše doplňuje tradičně pěkná Nicolaiova hudba.

Asi tak do tří čtvrtin jsem se dobře bavil nad absurditou a černým humorem, který vším prochází. Je to celé na stejné úrovni, jako první Aleluja, a ten se mi líbil. Jenže konec sklouzne bohužel, na úroveň druhého Aleluji a skoro i hůř, se závěrečnou bitkou, která se změní v totální frašku s chlapy převlečenými za ženské, a pitomě knokautovanými vojáky. Hrozná škoda. Úplný závěr to sice zase trochu vylepšuje, ale škoda už byla napáchána. Jako by si tvůrci najednou řekli, že se musí co nejvíc přiblížit vzoru Trinityovek a pokud možno je i předehnat. 7/10

a.k.a. His Name Was Holy Ghost

Režie: Giuliano Carnimeo

Hrají: Gianni Garko, Pilar Velazquez, Cris Huerta, Poldo Bendandi, Paolo Gozlino, George Rigaud, Aldo Barberito, Fortunato Arena, Nello Pazzafini, Carlo Gaddi, Tomas Rudy, Franco Pesce, Federico Boido, Claudio Ruffini, Roberto Dell'Acqua, Piero Ceccarelli, Riccardo Petrazzi, Gildo de Marco, Salvatore Baccaro, Dada Gallotti, Furio Meniconi

Hudba: Bruno Nicolai
Produkce: Titanus

Itálie / Španělsko 1972

COMING SOON... OD 80. LET

Našel jsem pár (řekněme více) plakátů, kterými filmové společnosti oznamovaly vznik nových filmů, případně s jejich pomocí získávali peníze prodejem distribučních práv, ještě než filmy vůbec vznikly. Co se týče společnosti Cannon, je to kapitola sama pro sebe a o tom někdy příště, dneska se podíváme na jiné společnosti.

 

 Zatímco Cannonball jako Cannonbal Run vznikl, The Texans Sama Peckinpaha bohužel ne.

 Kanibalské děti od Deodata a LamBavy?

 Útěk z New Yorku. Snake tu vypadá spíše jako Burt Reynolds.

 Kirk Douglas jako Trautman. Nene, bude muset stačit Crenna.

 Frankenstein George A. Romera! Taky nevznikl...

 Klaus Kinski a Harvey Keitel v jednom filmu! Režírovat měl někdo neznámý, no, kdo ví, co by z toho vylezlo.

 Sybil Danning, její fotka z jiného filmu a plány na akčňák, co nevznikl. Až později měla L.A. Bounty.

 Tohle vypadá na devadesátky - Lolita vznikla, u Manthattan Ghost Story nevím, ale už tehdy měl být Rambo IV a dokonce Spider-man Jamese Camerona!

 Tohle vzniklo, kdopak ví, jak se to nakonec jmenuje?

 Lucio Fulci a Nibelungové! To by mě zajímalo!

A tohle vypadá na původní název filmu, z nějž se stal Zombi 2.

ANNA, QUEL PARTICOLARE PIACERE (1973)

Co se mi na Edwige Fenech, kromě zjevných věcí, líbí, je i její snaha zahrát co nejlépe i ve filmech, které si to vlastně nezaslouží (a bohužel vlastně jiné netočila). Tenhle film sama chápala jako příležitost předvést, že je v ní víc než její svůdné tělo. Scénář není špatný, ovšem režisér Carnimeo znatelně lépe točil akci než drama, o které tu jde především, a dovršil to producent (a hereččin manžel) Luciano Martino, který se nakonec film rozhodl prodávat jako další sexy film a zpeněžit tak co nejvíc tělo své ženy.

Spíše než o klasické poliziottesco se jedná o drama o dívce, která se nešťastně zamiluje a proti své vůli se zaplete s mafiánským syndikátem v Miláně, který nevede nikdo jiný, než Richard Conte. A Richard Conte je vždycky ten nejzlejší mafiánský boss ze všech. Takže šance hrdinky na vysvobození jsou pramalé, zvláště proto, že Corrado Pani, do kterého se zamilovala, je zkurvysyn, který ji hned na prvním rande zfackuje. Nečekejte žádné odlehčení, ale ani moc akce - trochu se střílí snad jen na začátku, jinak tu není žádná honička v autech, mrtví se dají spočítat na prstech jedné ruky, ale hrozba nad Annou visí po celou dobu.

Film plyne zběsilým tempem, takže nudit se člověk skoro nestihne, na druhou stranu nikde nestrávíme moc času, snad kromě předlouhého koukání na striptýz v nightclubu. S žádnou postavou také nestrávíme tolik času jako s Edwige, ovšem zadání znělo jasně, takže se svléká až moc často. Na druhou stranu si scenárista zase nedal moc práce s jejím přesvědčením, aby teda propašovala drogy přes hranici, aby se nechala prodávat... Trochu jsem se bál, že film bude dlouho sledovat její nejrůznější "kšefty", aby se divák nemrava pokochal (a že je čím), ale to se naštěstí nesplnilo.

Edwige se tedy snaží hrát, co jí scénář dovoluje, a skutečně jí divák nic z toho, co ji ve filmu potká, nepřeje. Ale snad jediný další herec, který nějak hraje, je John Richardson, objevující se až v druhé polovině. Corrado Pani není příliš dobře obsazený, tohle měl hrát Tomas Milian, lépe by člověk uvěřil, že se do něj může Anna zamilovat i že je to taková svině. Richard Conte si vystačí s jedním výrazem ve tváři (ale zase fakt vystačí), a ostatní hrají to, co v poliziotteschi hrají vždycky. Ať je to Corazzari nebo třeba Ettore Manni. Přidejme přepjatě dramatickou hudbu Luciana Micheliniho (dokážu si představit, že na hudbu, která doprovází milostné scény, by mohl se Štaidlovým textem zpívat Karel Gott) a máme, řekněme, průměrný až lehce nadprůměrný  romantický thriller, občas až moc zjevnou citovou vydíračku (ale na konci i mě málem rozplakali.) 6,5/10

a.k.a. Anna the Pleasure the Torment, Secrets of a Call Girl, Secrets of a Mafia Mistress
Režie: Giuliano Carnimeo
Hrají: Edwige Fenech, Richard Conte, Corrado Pani, John Richardson, Ettore Manni, Laura Bonaparte, Corrado Gaipa, Antonio Casale, Umberto Raho, Bruno Corrazari, Shirley Corrigan, John Bartha, Tom Felleghy, Aldo Barberito, Ennio Balbo
Hudba: Luciano Michelini
Produkce: Interfilm
Itálie 1973

IL MOMENTO DI UCCIDERE (1968)

Dva parťáci Lord a Bull přijíždějí do malého města, kde hledají soudce Warrena, který pro ně má práci. Ve městě, které ovládá rančer Forrester se svým synem, se však všichni bojí cokoli říct, soudce zmizel a nikdo o něm neví. Když se, přes všechny nástrahy, podaří Lordovi a Bullovi soudce najít, oznámí jim, že jde o skryté zlato z války, o němž však ví jen zmrzačená dcera Forresterova bratra. Tu nyní její bratranec vězní...

První Carnimeův samostatný western jako by předznamenával všechno, co režisér později dovede k dokonalosti ve svých filmech se Sartanou. Zapletený příběh s bohatstvím na konci, spousta vrahů, kteří se hrdinu snaží dostat, lidé s tajemstvím a záhadný hrdina, který se vším proplouvá zcela nad věcí. Už tady se coby hrdina objevuje George Hilton, a takhle ho mám ve westernech asi nejradši. Nicméně hrdina tu není sám. Carnimeo se tu zjevně inspiroval Colizziho filmem Bůh odpouští, já ne! a podle vzoru ještě ne úplně dvojice Hill - Spencer přidal Hiltonovi jako parťáka rovněž zavalitého siláka, zde představovaného Walterem Barnesem. Nicméně zatímco Spencer a Hill si ve svých filmech vždy byli tak nějak rovni a nelze říct, že by Spencer byl Hillovým poskokem či naopak, Barnes je přesně tím. Mnohokrát se o něm ve filmu mluví jako o "andělu strážném", a jak se o Lordově charakteru nedozvíme skoro nic, o Bullovi vůbec nic. Prostě tam je s brokovnicí a skoro nemluví. O rok později ve svém prvním Sartanovi se Carnimeo vlastně pokusil postavit vedle Garka podobnou postavu rovněž, tam představovanou Frankem Wolffem, ale pak už tento model opustili.

Hlavního padoucha pak hraje Horst Frank, což je výborná volba. Což mi připomíná, že už jsem s ním vlastně viděl všechny spaghetti westerny. Jinak se moc známých tváří v obsazení neobjevuje, kamenná tvář Pietra Ceccarelliho ovšem potěší. Ovšem co nepotěší je, že film není zrovna nejzábavnější. I přes dostatek akce se docela táhne, a byť některé scény působí zajímavě (například prostředí jatek), tak vlastně vyšumí a vše se vyřeší klišovitě, tak, jak to bezpečně známe odjinud. Asi to bude i nepropracovaností hlavních postav, o kterých, jak jsem naznačil, nevíme skoro nic. Z letargie tak člověka vyruší snad jen dvě poměrně násilné scény, jedna, když se Frank cvičí ve střílení, přičemž jako terč používá černého otroka (nicméně nestřílí do něj, ale kolem, aby se bál), druhá, když banda přepadne invalidní dívku a cloumají s ní na vozíku po celé místnosti a hrozí jí znásilněním. Pochválit by šla hudba, včetně pěkné ústřední písně, a rozhodně kamera Stelvia Massiho, kterou mi však kazil ořez do 16:9 a vůbec mizerná kopie. 6,5/10

a.k.a. The Moment to Kill
Režie: Giuliano Carnimeo
Hrají: George Hilton, Walter Barnes, Horst Frank
Hudba: Francesco De Masi
Produkce: Euro International Film
Itálie/SRN 1968