ERIKA BLANC (1942)

Rusovlasá kráska Erika Blanc českým divákům příliš známá není, ale znalci italských žánrových filmů 60. a 70. let ji znají velmi dobře. Narodila se jako Enrica Bianchi Colombato v italské Brescii 23. července 1942. V mládí studovala módní návrhářství a živila se jako modelka v Janově, než si jí všiml producent Bruno Gaburro a obsadil ji do dokumentu, který právě natáčel. Nedlouho na to se vzali a přesunuli se do Říma, kde se Erika snažila prosadit jako modelka, zatímco se živila jako servírka a exotická tanečnice.

Poprvé získala roli ve filmu u Tinta Brasse, ale dávno předtím, než točil své velmi odvážné erotické filmy, ve sci-fi komedii Il disco volante (1964). Další menší role získala v několika eurospy filmech, větší v hororech Il terzo occhio (1966) a La vendetta di Lady Morgan (1966). Téhož roku získala i hlavní roli v hororu Maria Bavy Prokletí smrti (Operazione paura), a následně rozjela kariéru pod jménem Erika Blanc, kdy se objevovala snad ve všech žánrech, které italský filmový průmysl té doby nabízel.

V prvních letech se obarvovala na blond, ale od roku 1967 se profilovala jako zrzka, občas i jako bruneta. Hrála ve westernech (Django střílí první /1966/, The Greatest Robbery in the West /1967/), válečných filmech (Peklo v Normandii /1967/), krimikomediích (Sette volte sette /1968/), eurospy (jeden díl německého Komisaře X), i prvních giallech (So Sweet, So Perverse /1969/). Asi největší rolí, kterou Erika Blanc sehrála v 60. letech, je titulní role ve filmu Cesare Canevariho Io, Emmanuelle (1969), první adaptaci románu, který byl později natočen slavněji se Sylvií Kristel, a od té doby se postava Emmanuelle objevila v nesčetném počtu nejrůznějších softerotických inkarnací, včetně italské vykradačky s jedním m. Zajímavostí je, že původně roli měla sehrát Edwige Fenech.

Sedmdesátá léta jsou pak spojena zejména s giallem a hororem. V anglicky mluvících zemích je Erika nejznámější z hororu The Devil's Nightmare (1971), kde ztvárnila ztělesnění ďábla. Téhož roku si zahrála vedlejší roli striptérky v Miragliově The Night Evelyn Came Out of the Grave s Anthonym Steffenem, s Farleym Grangerem se objevila ve filmu The Red Headed Corpse (1972), ve Španělsku se objevila v giallu Human Cobras (1971), s Peterem Leem Lawrencem v Love and Death in the Garden of the Gods (1972) či Love and Death on the Edge of a Razor (1972). Objevila se i v několika kriminálních filmech, jako byl Kmotrův přítel (1972), opět s Peterem Lee Lawrencem v The Long Arm of the Godfather (1972) - evidentně měla patent na první vykradačky Kmotra, v menší roli se mihla v Tony Arzentovi s Alainem Delonem (1974). 

V polovině 70. let ale začal italský film stagnovat a Erika nacházela méně a méně práce ve filmu a přesunula se spíše k divadlu, ke kterému ji přivedl její životní partner Alberto Lionello. K filmu a televizi se vrátila až na začátku nového století a v menších rolích je činná dodnes. Z předchozího manželství s režisérem Brunem Gaburrem má dceru Barbaru, která je také herečkou.

1965 - Colorado Charlie

1966 - Prokletí smrti

1966 - Django střílí první

1966 - Mille dollari sul nero

1967 - La piu grande rapina nel west

1968 - Spara, gringo, spara

1969 - Cosi dolce, cosi perversa

1970 - C'e Sartana... vendi la pistola e comprati la bara!

1971 - Noc, kdy Evelyn vstala z hrobu

1971 - The Devil's Nightmare

1972 - Kmotrův přítel

1974 - Tony Arzenta

1974 - La dove non batte il sole

1975 - Una libélula para cada muerto

LA NOTTE CHE EVELYN USCI DALLA TOMBA (1971)

Film, který začíná šíleným pokusem dřevěného Steffena o nervový záchvat. A zároveň film, který působí jako dva filmy v jednom. Jeden je klasický horor a la Vincent Price o šíleném vraždícím lordovi, druhý je giallo a la Sergio Martino/Ernesto Gastaldi/Agatha Christie s dědicem velkého sídla a spoustou potenciálních dědiců v případě jeho smrti. A pak je tu třetí - film, ve kterém je Steffen akčním hrdinou.

První cca třičtvrtěhodina je tak dost ubíjející, protože se točí pořád dokola to samé. Steffen sbalí zrzavou prostitutku, odveze si ji na hrad, zavede ji do mučírny a tam ji zabije. To se stane dvakrát! A podruhé se to dá přežít jen proto, že druhou striptérku hraje Erika Blanc, která se uvede žhavým tancem, při kterém vyleze z rakve, a většinou své role se protančí nebo běhá jen v kalhotkách a kozačkách. Steffen navíc není člověk, kterému by při pohledu na rusé vlasy hráblo a začal vraždit, spíše naopak, do barů si jde vytipovat vyloženě oběti vražd, a když během nich dostane záchvat, zastaví ho to.

Většina postav ve filmu navíc o jeho koníčku ví a kryjí ho. Ať je to hajný, bratr Steffenovy zesnulé ženy, jejíž duch Steffena pronásleduje. Trochu. Hajný věčně Steffenovi vyčítá, že může za smrt jeho sestry, ale stejně ho kryje. Ukázka dialogu:
"Vím, co se tu včera v noci stalo."
"Tady máš sto liber."
"Myslíš, že si za peníze můžeš koupit všechno?"
Vezme peníze a odchází, aby příště šmíroval znovu.

Ví to i psychiatr v rovněž dřevěném podání Giacoma Rossi Stuarta, ví to i Steffenův bratranec v nepřesvědčivém podání Enza Tarascia, ví to i invalidní teta, která hraje stařenu, ač vypadá nejvýš na čtyřicet. V půlce se Steffen rozhodne, že s vražděním sekne a ožení se. Na hrad si přivede blond Marinu Malfatti, a když se začnou dít divné věci, Marina začne pátrat.

Takže bychom si mohli myslet, že je to italská verze Ligeiny hrobky. JENŽE v tuhle chvíli NĚKDO JINÝ NEŽ STEFFEN začne vraždit všechny okolo ve filmu, a do konce přijde asi tak deset různých twistů. Jeden šílenější než druhý.

MEGA SPOILER: V závěrečné scéně uvidíme dům, kde si v klídku skladují kyselinu sírovou hned vedle bazénu.

A s tou druhou půlkou mám ten problém, že z vraždícího psychopata je najednou kladný hrdina. Zklamáním je i strašně špatně využitý motiv toho, že Steffen je přesvědčen, že jeho první žena vstala z mrtvých a pronásleduje ho.

Dočkáme se velkého množství odhalených ňader, trošky brutality, i když směšné (jedna oběť je předhozena liškám, které ji sežerou, ale vypadá to tak, že přímo pod kabátem měla očištěná střeva bez krve. V podstatě to jediné, co se mi líbilo, byla kamera a Nicolaiova hudba. Jinak je tenhle směšný kočkopes naprosto zapomenutelná záležitost. 4,5/10

a.k.a. The Night Evelyn Came Out of the Grave, Noc, kdy Evelyn vylezla z hrobu

Režie: Emilio Miraglia

Hrají: Anthony Steffen, Marina Malfatti, Giacomo Rossi-Stuart, Enzo Tarascio, Umberto Raho, Erika Blanc, Robert Maldera, Joan C. Davis, Maria Teresa Toffano

Hudba: Bruno Nicolai
Produkce: Cineriz

Itálie 1971

COLORADO CHARLIE (1965)

Pozapomenutý kousek, který tu ale kdysi vyšel ve Zlíně na kazetě. Jmenuje se správně, protože titulní postava v podání Livia Lorenzona je to nejlepší, co tu najdeme. Lorenzona většinou známe z vedlejších rolí, ale svým výrazným obličejem a excentrickým hraním vždycky zaujal, a tady svou zápornou postavu táhne dobře.

Horší je to, jako v těchhle béčkách obvykle, s klaďáky. Hlavní hrdina Bill, jehož jméno zná každý a proto je jako nejrychlejší střelec pronásledován (protože nikdo jiný na celém Západě se přece nejmenuje Bill) je hrán francouzským hercem Jacquesem Berthierem. Ten je jednak velmi toporný, jednak velmi nezajímavý. Jeho dějová linka je pak tak trochu opsána z Peckova filmu Pistolník. Bill si vzal vdovu s dítětem, jenže vdova odmítá násilí a přesvědčuje Billa, aby pověsil kolt na hřebík.

Film jinak jede podle klišé, ale ne špatně, občas logicky škobrtne, ale pokud je na scéně Lorenzon, dá se na to dívat dobře. Jinak jsou herci vesměs neznámí, akorát v miniroli barové zpěvačky se mihne začínající Erika Blanc - ani jsem ji nepoznal, nesoustředil jsem se na ni. Nebo je to dáno tím, že jsem se koukal z originální VHS, nevím. Hlavní hrdinka je nehezká s umělou pihou nad ústy a otravná, dítě ještě víc, ale není v tom moc.

Závěr pak přináší docela zajímavé dilema, kdy hrdina má buď na výběr postavit se padouchům s koltem, nebo potupně prchnout z města. Problém ale je, že ve městě nikdo zbraně nemá a hrdinovu vlastní jeho žena schovala. Bohužel, konečné rozřešení je strašně rychlé a tupé.

Hudba je asi nepůvodní, zněla mi povědomě, možná už předtím někde zazněla. Točilo se v Itálii, ale naštěstí ještě ne v pískovnách, kde Mauri točil většinu svých sedmdesátkových levnowesternů, stejně tak tu nemáme žádné scény vystříhané ze starších filmů. Celkově shrnuto, Colorado Charlie neurazí, ale rozhodně to není nic zásadního, bez čeho by se člověk neobešel. 6/10

a.k.a. Un meticcio chiamato Cimitero

Režie: Roberto Mauri

Hrají: Jacques Berthier, Livio Lorenzon, Brunella Bovo, Andrea Aureli, Luigi Ciavarro, Alfredo Rizzo, Erika Blanc, Alberto Cevenini, Mimmo Poli, Gladys Richener, Luigi Batzella

Hudba: Gioacchino Angelo

Itálie 1965

L'AMICO DEL PADRINO (1972)

Jeden z pár filmů, které v sedmdesátkách udělali Italové v koprodukci s Tureckem. Upřímně mám spíš pocit, že jde více o turecký než italský film. Podle toho to taky vypadá.

Poslední film s Richardem Harrisonem, co jsem viděl, byl Challenge of the Tiger. Tohle bylo v podstatě na podobné úrovni, akorát bez všeho, co dělá z Dráždění svižníka trashovou zábavu, a zůstává jenom trash. 

Richard Harrison je tu opet skoro pořád nahoře bez a sklátí snad skoro všechny ženské, které se ve filmu objeví. V dlouhých, nudných milostných scénách. S jednou z nich mu pomůže i jeho turecký parťák, do té doby velmi vedlejší postava. Jinak se v tom čumí, přemýšlí, a Harrison hraje mafiánského hitmana, který svoje nepřátele vraždí plynem ze zapalovače. Což zní bizarně, ale je to nuda, zvláště když všichni ti Turci umírají asi tak rychle, jako ta slavná nejhorší umírací scéna.

Harrison pracuje pro muže známého jako Kmotr, kterého za celý film neuvidíme, i když v jedné scéně vystupuje, a krom toho, že likviduje jeho nepřátele, vždy jsou to lidi, kteří kdysi zavraždili jeho rodinu. Což je zvláštní, že americkou rodinu vyvraždili Turci.

Když už se ve druhé polovině konečně dopíchá a začne se něco trochu dít, je akce natočená tak nezáživně, že by snad člověk radši, aby se Erika Blanc nebo Krista Nell přece jen svlékly, sotva se objeví. Blanc má hlavní ženskou roli, ale je to jen Harrisonova milenka a nic víc. Zrovna u ní je to plýtvání. Nell má zajímavější, ale dost pitomou roli.

V podstatě jediné, co stojí za vidění, jsou netradiční turecké lokace a Bongustova hudba. I když mám pocit, že byl i hodně čerpán archiv, a zaslechl jsem i něco, co znělo jako hudba z Vinnetoua. Vyšlo to tu sice u nás na DVD, ale stejně to přeskočte. 3,5/10

PS. Ač ze stejného roku, už to stíhá vykrádat Kmotra včetně hlášek. 

a.k.a. Revenge of the Godfather, The Godfather's Friend

Režie: Frank Agrama

Hrají: Richard Harrison, Erika Blanc, Krista Nell a o turecká jména se ani pokoušet nebudu

Hudba: Fred Bongusto

Itálie / Turecko 1972

BANG BANG PODCAST! EPIZODA 9

 Po dlouhé době rovnou čtyřdíl. Brzo ještě udělám poslední cca trojdíl a tím sérii zavřu.

UNA LIBÉLULA PARA CADA MUERTO (1975)

Dodatečně tento článek zařazuji do srpnového speciálu!

Kdo jiný by měl dát dohromady španělské giallo než hororový veterán Paul Naschy? Ale je prava, že v tomhle žánru samozřejmě nedělal jako jediný. Španělé se nepodíleli na italských giallech jen koprodukčně, ale vytvářeli je sami s menším poílem italské koprodukce. Oproti italským, často vizuálně vymazleným filmům mi ale ty španělské často připadají jako takoví chudší příbuzní, nevím, čím to je. Všechno jakoby v horší kvalitě, dělané mnohem více na koleně.

S Naschym, který opravdu nebyl žádný nadaný herec, vše má navíc nezaměnitelnou příchuť trashe, a spousta scén, které měly být třeba napínavé, vyznívají většinou směšně. Na druhou stranu, Naschy byl dost charizmatický, aby film utáhl i s tím svým jediným podivným výrazem a nezbytným doutníkem. Tady je takový dost usedlý, nezamiluje se do něj každá ženská, která ho uvidí, na ruhou stranu jeho postava policisty je silně inspirovaná Drsným Harrym a v přístupu ke kriminálníkům, které by nejradši hned zmlátil, si nezadá s Mauriziem Merlim.

Přestože jde o španělský film, odehrává se v Miláně. Městem otřásá série vražd, kdy vrah v dámských botách, červených kalhotách a černém kabátě vždy rozseká (často sekyrkou, někdy i po více obětech najednou) nějaké feťáky, děvky či pasáky, a na místě nechá umělou vážku, což, jak jedna postava vysvětlí, vychází z dějin Orientu a tamních zvyků. Naschy hraje policistu, který případ vyšetřuje. Takže tohle je jeden z těch giallo filmů, kde je hrdinou přímo policista, což ovšem neznamená, že tu nemáme i amatérského vyšetřovatele, byť ten hraje menší roli v ději.

Vraždy jsou sice krvavé, ale nikdy nevidíme přímo údery sekyrou, šavlí atp., vždy jen máchající zbraň a cákající krev. Je jich hodně, asi nejvíc, co jsem zatím viděl, napočítal jsem, že celkem zemře 14 lidí! Ovšem i když se vraždí, film je občas nechtěně vtipný. Například při honičce s jednou postavou tato zaběhne do lunaparku a utíká policii.. na horské dráze! Kromě mnoha nahotin tu také dostaneme další Naschyho oblíbené téma - nacismus. Že parta mlátiček, co si na Naschyho počíhá, má na loktech pásky s hákenkreuzem, prosím, ale pak se Naschy dostane do bytu jiné postavy, která s tím nemá co dělat, a na stěně visí obrovská fotka Hitlera.

Co ale film celkem vytahuje, je postava Naschyho přítelkyně, kterou hraje Erika Blanc. Nejen, že je krásná, ale její scény s Naschym (třeba když vaří špagety, nebo když ho myje!) mají šťávu, její postava je sympatická a právě ona se stane amatérským detektivem, který se chytí vlastní stopy a odhalí vraha dříve, než její přítel. Ale jsme na jihu Evropy v 70. letech, takže chlapi mají ve všem navrch, a hrát to někdo jiný, dost možná by tato postava skončila jen jako okrasa.

Režíroval Leon Klimowsky, ale po zkušenosti s jeho špagetami, kdy se jen podepsal, ale točil někdo jiný (třeba Castellari, Girolami nebo Bergonzelli), bych se nedivil, kdyby film ve skutečnosti režíroval sám Naschy, když už se i po scénář radši podepsal jako Jacinto Molina. Zrovna tak hudba je anonymní, ve skutečnosti archivní, takže zaslechneme i skladby Ciprianiho z Krvavé zátoky nebo Rustichelliho z Šesti žen pro vraha. Většinu španělských kolegů Naschyho jsem znal tak max od vidění, ale zaskočil mě José Canalejas, kterého jsem zatím viděl všude jen jako Mexičana, a bez sombrera a koltu prostě vypadal divně.

A Dragonfly for Each Corpse je giallo dost zábavné, ale taky dost přiblblé. Motivace vraha je po zkombinování více faktorů nepřesvědčivá, jeho identifikace do jisté míry snadná. A už během filmu se mi podařilo zapomínat na některé celkem důležité postavy a scény z první poloviny, a kdybych si teď nehledal screenshoty atp., už bych si dost možná nepamatoval kromě Eriky Blanc skoro nic. 6,5/10

a.k.a. A Dragnofly for Each Corpse

Režie: Leon Klimowsky

Hrají: Paul Naschy, Erika Blanc, Ángel Aranda, Maria Kosty, Ricardo Merino, Susana Mayo, Eduardo Calvo, José Canalejas, Maria Vidal

Scénář: Paul Naschy

Španělsko / Itálie 1975