DIRTY LITTLE BILLY (1972)

Jak Billy the Kid proseděl mládí v hospodě. V podstatě je to takový, jak by dnes napsali na Moviezone, origin story o legendárním psanci, který tu není zobrazen ani jako hrdina bojující proti bezpráví, ani jako zlotřilý padouch, ale jako drzý puberťák, který neví, co chce, ale rozhodně nechce žít tak, jak jeho rodiče chtějí. A tak než aby pomáhal na poli se zašije do saloonu, totiž rozdrbané díry, kam chodí jen lidi zadem za jedinou štětkou v okolí.

 

Kromě toho, že jde o revizionistické zpracování příběhu Billyho Kida, a plakátu s velkým sloganem BILLY THE KID WAS A PUNK, jsem o filmu nic moc nevěděl, takže na začátku jsem velmi tápal, kdy se děj odehrává, a čekal jsem, že když tedy máme celou rodinu McCarthyových přijíždějící do zablácené špinavé díry, že každou chvíli Kid někoho zabije a uvidíme přerod v obávaného pistolníka končící naturalistickým zpracováním konfliktu Kid X Garrett. Ale tohle tu přesně neuvidíme. Pokud jste si mysleli, že počátkem příběhu jsou Mladé pušky, celý děj filmu Dirty Little Billy se odehrává ještě před nimi.

 

Místo westernu tu vlastně máme komorní drama s několika málo postavami na malém prostoru, což nutně přináší různá omezení. V podstatě s výjimkou souboje na nože mezi prostitutkou Berle a nepřátelskou šlapkou, je asi nejzajímavější pasáží sblížení Kida a Berle ve scéně, kde Kid přijde o panictví. Závěr pak končí asi o deset minut později, než by dávalo z dramatického hlediska smysl. Ano, film končí zrodem obávaného střelce, ale mohlo k němu dojít tam, kde to dávalo smysl, a ne v takovémhle přílepku.

 

Trochu problém pro mě byl ne úplně funkční vztah mezi Kidem a pistolníkem Goldiem. Nemůžu říct, že by Michael J. Pollard nebo Richard Evans (ne tento) hráli špatně, ale nějak jsem jim to přátelství nevěřil, naopak s Lee Purcell má Pollard chemii skvělou. U Pollarda zamrzí, že by byl fajn Billy Kid, kdyby ho nehrál asi tak o deset let pozdě. Kid tu má být ve věku cca 16 let, a na Pollardovi je vidět, že se ráno oholil. Ze známějších herců se objeví Gary Busey, Ed Lauter a Nick Nolte v minirolích, ale kromě Buseyho jsem si nikoho z nich nevšiml. Herečka hrající Billyho matku vypadá jako Emmanuelle Béart po tom, co si nechala celou tvář napíchat botoxem.

 

Dirty Little Billy už názvem slibuje hodně, a nerad bych někoho popisem, že se celý film sedí v hospodě, odradil, třeba se vám to může pro tu komornost líbit. Ale přece jen, ty sliby nesplňuje. Dobře vykreslené prostředí totální díry uprostřed ničeho, autenticky působící postavy, dialogy, rekvizity, občas trošku špagetová atmosféra. Pokud chcete vidět příběh Billyho Kida v celku, klidn si můžete dát maraton Dirty Little Billy, Chisum, Mladé pušky, Mladé pušky 2, Pat Garrett a Billy Kid. I když upřímně za vracení se stojí jen ten poslední film (a možná první Pušky). 6/10

 

Režie: Stan Dragoti

Hrají: Michael J. Pollard, Richard Evans, Lee Purcell, Charles Aidman, Dran Hamilton, Willard Sage, Ronny Graham,  Gary Busey, Dick Van Patten, Scott Walker, Len Lesser, Ed Lauter, Nick Nolte

Hudba: Sascha Burland 

Produkce: Columbia

USA 1972 

THE AMSTERDAM KILL (1977)

 Po delší době odmlky je tu další speciál, tentokrát věnovaný Robertu Mitchumovi!

Vražda v Amsterdamu je z většiny hongkongská produkce, kde americká strana dodala jen pár takřka vyšeptalých hvězd a možnost točit v Evropě. Hlavní role tu tak mají američtí herci, ale většina vedlejších je obsazena Číňany a půlka filmu se přímo v Hong Kongu odehrává.

Děj je neskutečně spletitý, úvod je jedna expozice a vysvětlování, co se děje za druhou, a aby si člověk kreslil schémata, kdo je kdo a co se děje. Mezi pašeráky a výrobci heroinu zuří válka zasahující zejména Amsterdam. Jeden ze šéfů gangů se bojí o svou bezpečnost, a tak se dohodne s bývalým agentem v podání Roberta Mitchuma, že na oplátku za ochranu mu bude dávat tipy na dopadení konkurenčních gangů. Mitchum odletí do Hong Kongu, spojí se s tamní pobočkou CIA, kterou vede Leslie Nielsen, ale Mitchum více důvěřuje Bradfordu Dillmanovi. Udělají několik zátahů, ale zdá se, že někdo dává gangsterům tipy a zátahy vždy selžou. Do toho "práskač" uteče a Mitchumovi hrozí nebezpečí od gangsterů, kteří chtějí zjistit, kdo je jeho kontakt.

Prvních cca 65 minut se vše odehrává hrozně rychle, postavy se představují jedna za druhou, scény končí v podstatě v půlce, a mluví se a mluví... V postavách jsem tak měl docela zmatek, protože kromě Mitchuma jsem si nezapamatoval, jak se kdokoli jmenuje. Mitchum sám tu jede svojí klasiku, se kterou se mu film daří táhnout až v evropské druhé polovině, když už má trochu víc prostoru hrát. Hongkongskou část tak víc táhne Bradford Dillman, který dělá všechno pro to, aby jeho postava nebyla jen vysvětlující policajt.

Od akce jsem čekal hlavně bojová umění, ale těch se tu vůbec nedočkáme. Ne, že bych čekal, že Mitchum se do něčeho pustí, a tvůrci naštěstí byli dost soudní i na to, aby Mitchuma neukázali jako borce, co sám přepere šest o dvě generace mladších Číňanů. Většina akce jsou přestřelky se samopaly, a i v těch Mitchum prakticky nestřílí, protože v ději velmi často ještě před akcí přichází o zbraň. Jeho čínský kámoš si tu ale ani tak nezakope a většinou má střelbu na starosti on.

Závěrečná dvacetiminutovka pak dost zpomalí, což je ale dobře, a dostáváme slušnou akci na tulipánové farmě, kde se Mitchum, nemaje pistole, do akce zapojí hlavně s pomocí splašených koní a buldozeru. Ten konec docela stojí za to a vynahradí velmi průměrný předchozí děj, ve kterém prakticky nic nepřekvapí.

Ani to, že Leslie Nielsen tu hraje hlavního padoucha. Problém s ním je, že člověk od něj čeká naprosto nesmyslné hlášky pronášené se smrtelně vážnou tváří, takže jsem v každé jeho větě hledal vtip. Možná je dobře, že přestože v kazetovém dabingu dabuje Vladimír Brabec, Nielsena si dal Bohumil Švarc - s Brabcem bych čekal ten humor možná spíš. Zase Nielsenova přítomnost mi trošku ospravedlnila hudbu - hřmotný žesťový jazz se k tomu moc nehodil, ale ústřední téma zní jako znělka Bláznivé střely. 6/10

a.k.a. Vražda v Amsterdamu

Režie: Robert Clouse

Hrají: Robert Mitchum, Bradford Dillman, Richard Egan, Leslie Nielsen, Keye Luke, George Cheung

Hudba: Hal Schaffer
Produkce: Golden Harvest, Columbia

Hong Kong / USA 1977

SEVEN MOVIES FROM NOW část 7

A speciál je u konce... A proč se nevrátit k jednomu z filmů, které jsem naposledy viděl kdysi dávno, ještě než tenhle blog vůbec existoval.

3:10 TO YUMA (1957)

Klasický padesátkový western, kde hraje hlavní roli psychologie a na nějakou akci dochází až ve třetí řadě. Ale tady to vzhledem ke kvalitnímu scénáři a postupné gradaci napětí vůbec nevadí.

Film vychází z předlohy Elmore Leonarda, což samo značí kvalitu. Nedaleko malého města byl přepaden dostavník a zabit kočí. Vše viděl farmář Dan Evans, s jehož pomocí je brzy dopaden vůdce bandy lupičů Ben Wade. Je nyní třeba lupiče dopravit do věznice v Yumě, což ale komplikuje jeho banda, která je stále na svobodě a snaží se šéfa z maléru vysekat. Dan s tím nechce mít nic společného, ale s vidinou odměny, kterou životně potřebuje, se přihlásí k úkolu zástupce, který Wadea pohlídá.

Děj, podobně jako V pravé poledne, zejména ve druhé půlce skoro ubíhá v reálném čase, ale přestože půl filmu strávíme v jednom hotelovém pokoji, vůbec to nepřekáží a napětí se dá krájet. Scénář založený na Leonardově předloze je dobře propracovaný a postavám dává pádné důvody, proč se chovat tak, jak se chovají. Neexistují tu stateční hrdinové a prohnilí padouši - Dan Evans v podání Vana Heflina rozhodně nemá vizáž hrdiny, a vzhledem k jeho čistě finanční motivaci čekáme, zda nakonec Glenna Forda na svobodu nepustí. Glenn Ford pak sice hraje nebezpečného psance, ale se šarmem, kterým dokáže zblbnout kdekoho, a zároveň s určitými hodnotami.

Z dalšího obsazení je sice jako třetí hlavní role psána Felicia Farr, ale ta se objevuje jen v první třetině v roli holky ze saloonu, kterou Ford svede, větší ženskou rolí je Heflinova manželka. Spolu s Heflinem na cestu vyráží i místní opilec v podání klasika žánru Henryho Jonese, a nejvýraznějšího z banditů, Wadeovu pravou ruku, hraje Richard Jaeckel.

Co patří mezi trochu slabší články filmu jsou tak obě podzápletky s ženskými postavami, které jsou trochu navíc, a potom hudba, která často cituje už zase Greensleaves. A přece jen, po tak nervydrásajícím průběhu je ten konec trochu zklamání. 

Remake z roku 2007 jsem ještě neměl odvahu si pustit. 7/10

a.k.a. Vlak do Yumy ve 3:10, 3:10 vlak do Yumy, Cesta za záchranou, Vlak do Yumy

Režie: Delmer Daves

Hrají: Glenn Ford, Van Heflin, Felicia Farr, Leora Dana, Henry Jones, Richard Jaeckel, Robert Emhardt

Hudba: George Duning

Podle knihy Elmore Leonarda
Produkce: Columbia

USA 1957

SEVEN MOVIES FROM NOW část 2

Starý sup létá vysoko nad námi a pokračování příště.

MACKENNA'S GOLD (1969)

Stejně jako Profesionálové jeden z prvních westernů, které jsem kdysi dávno viděl. Ale naposledy někdy v roce cca 2010 v televizi. Od té doby, kdykoli jsem někde narazil na článek nebo zmínku o tomto filmu, jsem četl jen to, jaká je to hrůza, nejhorší Peckův western... A když první, co se mi vybaví při vzpomínce na tenhle film, jsou šílené zadní projekce a mizerné triky při závěrečném zemětřesení, docela jsem se bál.

Ono to je béčko s áčkovým rozpočtem. Ale je to tak i stylizováno. V podstatě je šťastná náhoda, že krátce před znovuzhlédnutím Mackennova zlata jsem si přečetl Váchalův Krvavý román, protože mi trochu otevřel oči a začal jsem nad tím filmem přemýšlet jinak. Ne jako o velkém výpravném westernu, kde se pokazilo, co mohlo, ale jako o filmové verzi šestákového románu na pokračování. Sám film je rámován vyprávěním, jako by někdo vyprávěl báchorku o hledání dávno ztraceného pokladu. A i ostatní žánrové propriety sedí: máme tu čestného ušlechtilého hrdinu, který je tak ušlechtilý, až je spíš blbý; máme tu zavilé padouchy; ctnostnou blonďatou pannu; zákeřnou sexuální dračici; urostlého násilníka vykonávajícího příkazy šéfa; mystiku, tajemné dobrodružství, jehož cíl musíme vidět; každou chvíli přijde zrada, změna, nečekané výbuchy násilí; postavy se objevují a mizí, jak jsou zrovna potřeba. 

To vše na velkém širokoúhlém plátně v sedmdesátimilimetrovém formátu, s největšími filmovými hvězdami, doplněnými... padouchy z televizního Batmana! Jo, hlavní indiánskou dvojici hrají velice sexy Julie Newmar (Catwoman) a Ted Cassidy (známější z Addamsovy rodiny, ale v Batmanovi se taky objevil), vedlejší role gentlemanů z Hadleyburgu ztvárňují Eli Wallach (Mr. Freeze) a Burgess Meredith (Tučňák). Dále se objevují v těchto minirolích i Anthony Quayle, Edward G. Robinson či Lee J. Cobb, v podstatě víc je z nich ale vidět jen Wallach, a podle zákonů šestákového krváku se všichni po tom, co splní svůj účel, totiž trochu zalidnit děj, zase poroučí v masakru zinscenovaném kavalerií. Výraznější postavu až ve druhé půlce představí Telly Savalas.

Film ale stojí na Gregorym Peckovi a Omaru Sharifovi. Peck je asi nejvhodnější obsazení, a ač bych si tu původně osloveného Clinta Eastwooda představit dokázal, Peck je rozhodně lepší v tom, že jemu toho naprostého klaďáka člověk věří. Omar Sharif sice přehrává jako blázen, jeho přízvuk nezní mexicky ani trochu, ale sem se to naprosto hodí. Nicméně ne všechny herecké výkony se dají ocenit - zejména zlatá horečka v podání Camilly Sparv je příšerná.

Zpracování je taky dost na houpačce. Jakmile dostaneme nějaký úžasný širokoúhlý záběr nádherné krajiny amerického Západu, střihne se na nějaký šedivý záběr ze studia, dokreslovačku nebo nejhůř zadní projekci. Triky jsou pak i na svou dobu na dost mizerné úrovni, zejména hrátky s miniaturním kaňonem točené ve velkém detailu na 16 mm film roztažené na šířku a zvětšené na 70 mm v závěru vypadají hrozně. Nicméně některé skály se zřítily opravdu, protože filmaři jeden kaňon skutečně odstřelili... Ovšem bylo to v seismicky nestabilní oblasti, kde hrozilo zřícení tak jako tak.

To vše je podkresleno moderním, ale dobrým sountrackem Quincyho Jonese včetně legendární písně, která přežila asi nejvíc. Mackennovo zlato rozhodně nepatří mezi top westerny, ale jako braková obdoba nacpaná lidmi, které byste tu nečekali, svoje kouzlo má. 7/10

a.k.a. Mackennovo zlato
Režie: J. Lee Thompson
Hrají: Gregory Peck, Omar Sharif, Telly Savalas, Camilla Sparv, Julie Newmar, Keenan Wynn, Ted Cassidy, Edward G. Robinson, Eli Wallach, Anthony Quayle, Lee J. Cobb, Burgess Meredith, Raymond Massey, Eduardo Cianelli, Dick Peabody, Robert Phillips, Rudy Diaz, Shelley Morrison
Hudba: Quincy Jones
Produkce: Columbia
USA 1969