THE BIG STEAL (1949)

Setkali se na lodi v přístavu ve Veracruz. On na útěku před záhadným surovcem s doklady armádního kapitána, které mu hbitě odcizí, ona na cestě za snoubencem, kterému půjčila peníze, aby následně zmizel. Její snoubenec je ovšem také mužem, kterého on hledá, přičemž zjevně mu dluží mnohem více. Ač neradi, musejí spolupracovat, aby ho dohnali.

 

The Big Steal by se měl spíš jmenoval The Big Chase, protože je to jedna velká honička. Velkou devizou je krátká stopáž (71 minut), rychlé tempo, děj, který se nezastaví a odlehčený tón, který dává vyniknout dialogům mezi osvědčenou dvojicí Robert Mitchum - Jane Greer. Tak odlehčený, že skoro jako by nešlo o noir - Greer tu nehraje femme fatale, ale veskrze sympatickou postavu, většinu filmu jsem si myslel, že v tom snad ani nebudou mrtví, záporáci nepůsobí moc hrozivě - s Patricem Knowlesem při jeho útrapách na útěku před hrdiny člověka je skoro až líto, zatímco William Bendix připomíná nejvíc ze všeho tasmánského čerta. Do toho ještě děj dál prosvětluje vychytralý mexický policista Ramón Novarro, který se snaží zapůsobit svojí lámanou angličtinou. Nicméně vyvážené je to tak akorát.

 

Zajímavé je, že je to jeden z prvních filmů režírovaných Donem Siegelem, a už tady se ukazují jeho hlavní silné stránky. Honička na mexických serpentýnách je napínavá i přes značné využití zadní projekce, na druhou stranu výkony kaskadérů za volantem v tomhle prostředí ohromí i tak. I pro mexické prostředí mi bylo trochu líto, že film není barevný, nicméně existující kolorovanou verzi vidět nechci. Jasně, chybí v tom jakákoli zapamatovatelnější scéna, takže za pár dní už si to možná nebudu moc pamatovat. Ale jako zábavná jednohubka to stačí dokonale. 7,5/10

 

Režie: Don Siegel

Hrají: Robert Mitchum, Jane Greer, William Bendix, Patric Knowles, Ramón Novarro

Hudba: Leigh Harline

Produkce: RKO

USA 1949 

THE WILD GEESE (1978)

Když už ne Němci, aspoň Britové věděli, že Old Surehand je zmrd.

 

Od Andrewa V. McLaglena nikdy nic moc po mnoha zkušenostech nečekám, v nejlepším průměr. Divoké husy tím pádem budou asi jeho nejlepší film, byť je zachraňuje hlavně jejich druhá polovina. Filmů o žoldácích poslaných na zdánlivě jednoduchou misi, která se ale vlivem politiky zvrtne, je víc. Mnohokrát jsem si při sledování vzpomněl na Profesionála s Belmondem - pokud chcete vidět celovečerní verzi jeho prvních deseti minut, tady v podstatě máte možnost. Sice tu Bébel není, ale je tu Richard Burton, Roger Moore a Richard Harris, kteří ho velmi dobře zastoupí.

 

Nicméně úvodní titulky spíš vypadají, že půjde o něco snažící se těžit z toho, že jednu z hlavních rolí vytvořil Roger Moore. Produkce totiž najala spoustu lidí pracujících na bondovkách, včetně Maurice Bindera, který za tklivého songu prezentuje vlastně totéž, co ve stejné době tvořil pro Bonda. Střihačem byl zase John Glen. Veškerá podobnost s Bondem ale zmizí ve chvíli, kdy se na scéně objeví Richard Burton, aby ukázal, kdo je hlavní hvězda. Ano, pro svou roli byl jednoznačně starý a neforemný. Nicméně jeho herectví a charisma spolehlivě všechny pochybnosti zatlačí a v roli žoldáka je nakonec velmi rychle uvěřitelný.

 

McLaglen byl ale nejspíš blázen a do Afriky na natáčení kromě Burtona vzal i Richarda Harrise. Dva těžcí alkáči na natáčení... muselo to být peklo. Ale zvládli to. Film na jejich mediálně propíranou závislost i naráží. (Burton: Ve smlouvě vždy mám, že moje játra mají být pohřbena odděleně od těla s vojenskými poctami.) Právě Burton a Harris jednoznačně film táhnou, kdežto přestože se z Moorea snaží dělat v podstatě Bonda s jiným jménem, je jimi dost zatlačen do pozadí a funguje jen v roli spolehlivého parťáka.

 

Kromě Bonda a Profesionála mi ale film překvapivě připomněl něco, co jsem nečekal. Žoldáci totiž mají za úkol vysvobodit z vězení bývalého vůdce nyní utlačovaného lidu, jehož jméno je symbolem, a tento vůdce během cesty promlouvá do duše ideově omezenému žoldákovi v podání Hardyho Krügera, který se nakonec obrátí na správnou stranu. Corbucciho Vamos a matar companeros je sice lepší film i v tom, že nedává tolik důraz na klišovité ideje proklamované oním lídrem, ale Hardy Krüger v roli Tomase Miliana mě vlastně pobavil. Co má ještě film trochu společného s Itálií jsou akční scény, které jako by vypadly z Castellariho filmů - piruety, které kaskadéři metají po výbuších granátů, jsou až neuvěřitelné.

 

Ano, je to film plný klišé, ale zvláště ve druhé polovině také napětí a překvapivě dobré akce. Trochu ho kazí příliš rozjuchaná hudba Roye Budda, mohla být hutnější atmosféra už v první půlce, kdyby seskok padákem na nepřátelském území s tímto doprovodem nevypadal jako představení létajícího cirkusu. Ale díky Burtonovi a Harrisovi, a Stewartu Grangerovi v roli zlého kapitalisty za vidění stojí. 7/10 

 

a.k.a. Divoké husy

Režie: Andrew V. McLaglen

Hrají: Richard Burton, Roger Moore, Richard Harris, Hardy Krüger, Stewart Granger, John Kani, Winston Ntshona, Frank Finlay, David Ladd, Barry Foster, Ronald Fraser, Jeff Corey, Patrick Allen

Hudba: Roy Budd

Produkce: Rank Film Distributors

Velká Británie / Švýcarsko 1978 

SEVEN MOVIES FROM NOW část 2

Starý sup létá vysoko nad námi a pokračování příště.

MACKENNA'S GOLD (1969)

Stejně jako Profesionálové jeden z prvních westernů, které jsem kdysi dávno viděl. Ale naposledy někdy v roce cca 2010 v televizi. Od té doby, kdykoli jsem někde narazil na článek nebo zmínku o tomto filmu, jsem četl jen to, jaká je to hrůza, nejhorší Peckův western... A když první, co se mi vybaví při vzpomínce na tenhle film, jsou šílené zadní projekce a mizerné triky při závěrečném zemětřesení, docela jsem se bál.

Ono to je béčko s áčkovým rozpočtem. Ale je to tak i stylizováno. V podstatě je šťastná náhoda, že krátce před znovuzhlédnutím Mackennova zlata jsem si přečetl Váchalův Krvavý román, protože mi trochu otevřel oči a začal jsem nad tím filmem přemýšlet jinak. Ne jako o velkém výpravném westernu, kde se pokazilo, co mohlo, ale jako o filmové verzi šestákového románu na pokračování. Sám film je rámován vyprávěním, jako by někdo vyprávěl báchorku o hledání dávno ztraceného pokladu. A i ostatní žánrové propriety sedí: máme tu čestného ušlechtilého hrdinu, který je tak ušlechtilý, až je spíš blbý; máme tu zavilé padouchy; ctnostnou blonďatou pannu; zákeřnou sexuální dračici; urostlého násilníka vykonávajícího příkazy šéfa; mystiku, tajemné dobrodružství, jehož cíl musíme vidět; každou chvíli přijde zrada, změna, nečekané výbuchy násilí; postavy se objevují a mizí, jak jsou zrovna potřeba. 

To vše na velkém širokoúhlém plátně v sedmdesátimilimetrovém formátu, s největšími filmovými hvězdami, doplněnými... padouchy z televizního Batmana! Jo, hlavní indiánskou dvojici hrají velice sexy Julie Newmar (Catwoman) a Ted Cassidy (známější z Addamsovy rodiny, ale v Batmanovi se taky objevil), vedlejší role gentlemanů z Hadleyburgu ztvárňují Eli Wallach (Mr. Freeze) a Burgess Meredith (Tučňák). Dále se objevují v těchto minirolích i Anthony Quayle, Edward G. Robinson či Lee J. Cobb, v podstatě víc je z nich ale vidět jen Wallach, a podle zákonů šestákového krváku se všichni po tom, co splní svůj účel, totiž trochu zalidnit děj, zase poroučí v masakru zinscenovaném kavalerií. Výraznější postavu až ve druhé půlce představí Telly Savalas.

Film ale stojí na Gregorym Peckovi a Omaru Sharifovi. Peck je asi nejvhodnější obsazení, a ač bych si tu původně osloveného Clinta Eastwooda představit dokázal, Peck je rozhodně lepší v tom, že jemu toho naprostého klaďáka člověk věří. Omar Sharif sice přehrává jako blázen, jeho přízvuk nezní mexicky ani trochu, ale sem se to naprosto hodí. Nicméně ne všechny herecké výkony se dají ocenit - zejména zlatá horečka v podání Camilly Sparv je příšerná.

Zpracování je taky dost na houpačce. Jakmile dostaneme nějaký úžasný širokoúhlý záběr nádherné krajiny amerického Západu, střihne se na nějaký šedivý záběr ze studia, dokreslovačku nebo nejhůř zadní projekci. Triky jsou pak i na svou dobu na dost mizerné úrovni, zejména hrátky s miniaturním kaňonem točené ve velkém detailu na 16 mm film roztažené na šířku a zvětšené na 70 mm v závěru vypadají hrozně. Nicméně některé skály se zřítily opravdu, protože filmaři jeden kaňon skutečně odstřelili... Ovšem bylo to v seismicky nestabilní oblasti, kde hrozilo zřícení tak jako tak.

To vše je podkresleno moderním, ale dobrým sountrackem Quincyho Jonese včetně legendární písně, která přežila asi nejvíc. Mackennovo zlato rozhodně nepatří mezi top westerny, ale jako braková obdoba nacpaná lidmi, které byste tu nečekali, svoje kouzlo má. 7/10

a.k.a. Mackennovo zlato
Režie: J. Lee Thompson
Hrají: Gregory Peck, Omar Sharif, Telly Savalas, Camilla Sparv, Julie Newmar, Keenan Wynn, Ted Cassidy, Edward G. Robinson, Eli Wallach, Anthony Quayle, Lee J. Cobb, Burgess Meredith, Raymond Massey, Eduardo Cianelli, Dick Peabody, Robert Phillips, Rudy Diaz, Shelley Morrison
Hudba: Quincy Jones
Produkce: Columbia
USA 1969

THE WORLD IS NOT ENOUGH (1999)

Pierce Brosnan jako Bond potřetí, a jako obvykle se třetí bondovka nového herce řadí mezi jeho nejlepší.

Což je zde ale zejména vlivem hlavní bondgirl, kterou ztvárňuje Sophie Marceau. Její postava je velmi zajímavá, nepředvídatelná, s bohatě vytvořeným pozadím a motivacemi, a Marceau ji ztvárňuje perfektně, je překrásná, vášnivá i chladná, tajemná, jednou odpuzující, jindy (většinou) neobyčejně svůdná. Komplexnější ženskou postavu jsme v bondovce asi neměli, a dokonale ilustruje, jak se bondgirls v sérii vyvíjely - od bezduchých husiček čekajících na zachránění (Ursula Andress, Daniela Bianchi, Britt Ekland, Tanya Roberts, Claudine Auger a mnohé další), přes sveřepé protivnice měnící se ve spojence (Honor Blackman, Maud Adams, Grace Jones) až po Bondovy ženské protipóly, které se o sebe dokáží postarat a leckdy Bonda přetrumfnout (Barbara Bach, Carey Lowell, Michelle Yeoh), ovšem tak komplexní postavu, jakou je Elektra King v podání Marceau, jsme naposledy viděli v podání Diany Rigg. A není náhoda, že právě na V tajné službě Jejího Veličenstva se tu několikrát navazuje, nejen letmou zmínkou o smrti Bondovy ženy, ale i lyžařskou honičkou zakončenou lavinou a tím, co má Marceau v této scéně na sobě.

Vše ostatní kromě Marceau je standartní devadesátková bondovka, docela na dobré úrovni, ale dostaneme snad vše, co čekáme. Hnusného padoucha, další krásné bondgirls, hodně akce, výbuchů, napínavé finále, zrady, přepadání, únosy a tak podobně. Děj se po předchozích osmnácti dílech, které se povětšinou odehrávaly v turisticky atraktivních lokacích, odehrává v postsovětských republikách Ázerbajdžánu a Kazachstánu, ale dává to smysl, a nemusí se v každém dílu divák kochat krásnými pozadími (krajin, ne hereček). 

M v podání Judi Dench tu má větší roli než dosud, což je dobře, v docela dojemné scéně se loučí Desmond Llewelyn, který roli Q předává Johnu Cleeseovi. Já mám Cleese samozřejmě moc rád, ale sem nějak nesedí... Samantha Bond (vhodné jméno do série) navazuje na Lois Maxwellovou lépe než její předchůdkyně. Ze Zlatého oka se vrací i postava hraná Robbiem Coltranem, kterého si tu také užijeme víc.

Jedinou skvrnou v obsazení je tak Denise Richards. A není to chyba její, ale producentů, kteří přitáhli bez rozmýšlení žhavou hvězdičku erotických Nebezpečných her. Do role, kam by seděl spíš někdo jako byla Izabella Scorupco. Její postava je jaderná fyzička, ale Richards prostě vypadala jako středoškolská studentka a hned v první scéně je oblečená jako Lara Croft. Richards by prostě byla dokonalou bond girl z rodu těch naivních husiček, ale do role vysoce vzdělané a inteligentní ženy se nehodí. (Čímž nechci říct, že si myslím, že Richards není vzdělaná a inteligentní.) No, na herečku, která by se do role opravdu hodila, by možná zase nebyl tak hezký pohled ve scénách v zatopené ponorce, a kamera nám vždy zaměřuje především její prsa...

Zase tolik tam ta Richards ale nevadí. Odsýpá to, k hudbě se vrátil z minulého filmu osvědčený David Arnold. Je pravda, že co do akčních scén, asi se mi víc líbil předchozí díl, tady mě žádná z těch scén tolik nevtáhla jako tamní honičky a sponzorské BMW vylepšené Q se tu objevuje jen na chvíli. (Ale taky hodinky Roberta Shawa ze Srdečných pozdravů z Ruska!) Ale vše okolo Marceau film pozvedá na vyšší úroveň. 7,5/10

a.k.a. Jeden svět nestačí

Režie: Michael Apted

Hrají: Pierce Brosnan, Sophie Marceau, Denise Richards, Robert Carlyle, Judi Dench, Robbie Coltrane, Desmond Llewelyn, John Cleese, Samantha Bond, Maria Grazia Cucinotta

Hudba: David Arnold
Produkce: MGM

Velká Británie / USA 1999

TOMORROW NEVER DIES (1997)

Bondovka, ve které je hlavním padouchem Rupert Murdoch, bondgirl je kung-fu mistryně a jinak... je to zase to samé.

Tenhle film velmi silně jede podle šablony. Šílený megalomanský padouch s neomezenými prostředky, který si za ně buduje zbraně, s nimiž hodlá rozpoutat světovou válku mezi velmocemi. Chyběla mu jen kočka a jizva, aby si mohl říkat Ernst Stavro Blofeld, ale tvůrci si tady našli reálný terč, do kterého se jejich padouch trefuje, takže míří na moc médií, šíření dezinformací a informační válku, což je poměrně originální, bohužel asi jako jedna z mála věcí v tomto filmu. Dál to šablonu plní - aspoň dvě sličné bondgirls, hovaďácký poskok, honičky, střílečky, cestování, potápění, skákání z letadla, infiltrování, vydávání se za někoho jiného.

I tak některé prvky moc nefungují. Teri Hatcher jako žena hlavního padoucha, kterou Bond kdysi miloval, a za kterou se chce mstít, funguje dobře, jen je tu zase ten ohraný prvek osobní msty a dávných nevyřešených vztahů. Snad to Brosnana nepronásleduje věčně, narozdíl od Craiga, který si v minulých ztrátách libuje. Michelle Yeoh je zajímavá postava z rodu Anyi Amasové či Pam Bouvierové, tedy žena, která vedle Bonda v akci víc než obstojí (a proto vždy zamrzí, když ji padouši snadno chytnou, aby s ní mohli Bonda vydírat), jenže mezi nimi vůbec nefunguje jakákoli romantická chemie a závěr mi připadal dost na sílu, jen aby si divák vzpomněl na Conneryho bondovky, které takto končily snad pokaždé.

Německý blonďatý hovaďák je tak ohraná postava, že jsem přesně čekal, jak to s ním bude, a přesně se dočkal. V bondovkách nebyla taková postava poprvé, a navíc vystupuje snad ve všech devadesátkových akčňácích počínaje Smrtonosnou zbraní. A Bruce Willis měl tyhle hovaďáky vždycky lepší, než Bond (proč pan Milo přešel ulici?).

Abych ale jen nehanil, po poměrně průměrném začátku si mě film získal výbornou scénou s nájemným zabijákem v podání Vincenta Schiavelliho. Takhle dobrou a vtipnou vedlejší postavu jsme v bondovce viděli naposled snad někde... u Conneryho? Zejména honička v parkovacím domě s dálkově řízeným BMW a potom honička v Saigonu na motorce jsou skvěle vygradované. Mnohem více se mi líbila kamera, hudba a konečně sám Brosnan, který už je tu v roli Bonda jako doma. Akorát jeho hlášky po smrti padouchů nebyly zas tak vtipné, jako ty Mooreovy. Závěrečná akce v ponorce se mi sice nijak extra nezamlouvala a dojela jen tak do konce podle šablony, ale nakonec se mi to jako celek asi líbilo víc než předchozí Zlaté oko. 6,5/10

a.k.a. Zítřek nikdy neumírá

Režie: Roger Spottiswoode

Hrají: Pierce Brosnan, Jonathan Pryce, Michelle Yeoh, Teri Hatcher, Ricky Jay, Götz Otto, Joe Don Baker, Vincent Schiavelli, Judi Dench, Desmond Llewelyn, Samantha Bond, Geoffrey Palmer, Michael Byrne

Hudba: David Arnold
Produkce: MGM

Velká Británie / USA 1997