UN BIANCO VESTITO PER MARIALÉ (1972)

Tohle jsem si pustil kvůli obsazení, a taky to byl jediný důvod u toho vydržet. No posuďte sami:

 

V úvodní scéně se v dlouhých šatech oblečená Ida Galli miluje někde v lese s úplně nahým mužem. Přijede auto, v něm jakýsi muž a dítě. Muž vezme pistoli a oba milence odstřelí, vzápětí si zřejmě prostřelí hlavu, což nechá děvčátko v slzách. Po titulcích přijíždí Ivan Rassimov kamsi na hrad, kde mu sluha s drsnou tváří sdělí, že ho nepustí dovnitř. Rassimov ale trvá na tom, že vstoupí, dostal přece pozvánku. Když ani tak není vpuštěn, pokouší se přelézt zeď. Vzápětí střih zjevně dovnitř, kde sedí živá Ida Galli spolu s Luigim Pistillim, který do ní násilím cpe prášky. Střih, divný chlapík a jeho černá milenka staví autem někde uprostřed pole, protože mají rozbité auto. Po různých prostřizích sem tam se konečně Rassimov, párek z auta, a náhle se zjevivší trojice dvou mužů a jedné dívky, kterou je Pilar Velazquez, a může začít divná párty. Hosté jeden druhého nemají rádi, včetně párů, všichni jsou zlí, divní, kromě Ivana Rassimova v roli Mirka Dušína. Radost naruší jen drobnosti, jako že někdo do místnosti vpustí hada, nebo že při prohlídce hradu všichni zajdou do sklepení plného morbidních figurín, zrovna když začne bouřka. Dále se dočkáme mohutné chlastačky včetně tančící nahé černošky, muže v převleku za vojáka bičujícího muže v převleku za baletku, pokusu o znásilnění, lesbické scény, no a na závěr i několika vražd.

 

Já to ani nebudu označovat za giallo, v podstatě je to spíš takový hodně divný horor, kde se tvůrci na konci snaží vytvořit tajemství, kdopak asi začne účastníky párty jednoho po druhém vraždit. Což nám v podstatě nepřímo silně naznačili už na začátku a přijít na to není žádný oříšek.

 

Idu Galli mám hrozně rád, a když hraje ve filmu titulní a hlavní roli, není co řešit, to chci vidět. Jenže tady zase tak často není, většinou jen mlčí a nemrká, hraje hrozně strnule, a evidentně je tak prostě narežírována. Luigi Pistilli a Ivan Rassimov si drží svůj standard, Pilar Velazquez je jako vždy krásná, ale zbytek obsazení a hlavně to, v čem se pinoží, slabota. Hudba zní jako od Nicolaie, ale většinu jí pravděpodobně složil Fiorenzo Carpi. Nicolai ale skladby aranžoval a dirigoval, čímž jim vtiskl svůj nezaměnitelný zvuk. A hudba je asi to jediné, co se dá opravdu ocenit. Kamera není špatná, ale po srovnání s Le orme je to celé fádní. 4/10

 

a.k.a. Spirits of Death, A White Dress for Mariale

Režie: Romano Scavolini

Hrají: Ida Galli, Luigi Pistilli, Ivan Rassimov, Pilar Velazquez, Edilio Kim, Shawn Robinson, Gengher Gatti, Giancarlo Bonuglia, Ezio Marano, Gianni Dei, Franco Calogero, Carla Mancini, Bruno Boschetti 

Hudba: Fiorenzo Carpi, Bruno Nicolai

Produkce: KMG Cinema

Itálie 1972 

LE ORME (1975)

Filmy Luigiho Bazzoniho bývají vizuálně vymazlené, ale obsahově ne tak výrazné. To se týká i Footprints on the Moon, které zaujmou poměrně bizarním názvem, budícím zvědavost, jak se do gialla gá narvat kosmická výprava na Měsíc. No jak, je to fantazie, samozřejmě. Co je ovšem realita a co je fantazie je hlavním tématem filmu.

 

Tlumočnice Alice zjistí, že si vůbec nepamatuje dva poslední dny. Jedinou stopu představuje roztrhaná pohlednice s obrázkem hotelu v neznámém městě Garma. Alice zjišťuje, že se tam bude muset vydat, aby přišla na kloub tomu, co s ní poslední dva dny bylo. K záhadě v jinak vylidněném arabském letovisku po sezóně přidává i to, že v Garmě ji lidé poznávají a tvrdí jí, že s ní před dvěma dny mluvili. Co před ní tají? Nedošlo k záměně? A proč víc a víc stop ukazuje do lesa?

 

Kromě vynikající vizuální stránky, zachycené mistrem Vittoriem Storarem, docela stojí za zmínku, že se jedná sice nakonec o giallo, nicméně dlouho film působí jako mysteriózní film bez vražd i většího napětí, což sem naprosto sedí. Na giallo je ovšem netypické i to, že převážnou většinou důležitých postav jsou ženy, které nejsou sexualizovány. Nejen, že tu máme hlavní hrdinku v podání trochu asexuálně působící Florindy Bolkan, ale s výjimkou muže, který Alici sveze do města, manažera hotelu a staršího pána, který v Garmě Alici pozná, tu všechny důležité role hrají ženy - malá Nicoletta Elmi jako další ze svých záhadných děti (vedle Tomáše Holého jedna z mála dětských hereček, které mám docela rád a netoužím po jejich odstranění z filmu), Lila Kedrova v roli babky pletoucí na pláži, mihne se Ida Galli v roli kamarádky na začátku filmu. Výraznější mužskou postavu muže s autem hraje britský herec Peter McEnery, u kterého jsem celou dobu myslel, že jde o italského herce, a marně jsem se snažil vzpomenout si na jeho jméno. 

 

No a pak je tu samozřejmě Klaus Kinski, kvůli kterému si zřejmě spousta lidí film pustí. Kinski i v italském dabingu mluví anglicky nesedícím hlasem a hraje záhadnou postavu ve snu, který se Alici neustále vrací. Jeho scény zaberou nanejvýš dvě minuty. Takže kvůli němu na to fakt nekoukejte.

 

Nicméně asi tu není nic, kvůli čemu bych si film pustil znovu. Chvílemi se trochu táhne, a ač je obsazení Florindy Bolkan do hlavní role v pořádku, Alice nemá být sexy krasavice, takže s herečkou jako je Fenech nebo Bouchet by to prostě nefungovalo, možná to ale chtělo ještě výraznější herečku. Giovannu Ralli, Sophii Loren, z Francie přizvat Annie Girardot, někoho takového. 7/10

 

a.k.a. Footprints on the Moon, Footprints, Primal Impulse

Režie: Luigi Bazzoni

Hrají: Florinda Bolkan, Peter McEnery, Nicoletta Elmi, Lila Kedrova, Ida Galli, Caterina Boratto, Rosita Torosh, Esmeralda Ruspoli, John Karlsen, Klaus Kinski

Hudba: Nicola Piovani

Produkce: Cineriz

Itálie / Turecko 1975 

ADVENTNÍ KALENDÁŘ 2/2

Druhá půlka adventního kalendáře! Jste připraveni?

 

Giornata nera per l'ariete (1971)

Franco Nero chlastá a pátrá po vrahovi, který si vybírá oběti podle zvěrokruhu. Vizuálně perfektní film, byť bez nějakých legendárních scén, jaké známe od Argenta, Fulciho nebo Martina.

 

Batman (1989)

Michael Keaton JE Batman, a proč si na Vánoce nepřipomenout Burtonovo pojetí klasického komiksu, ještě než přišel Nolan se snahou o realističnost a Warner Bros se snahou vyrovnat se Marvelu? 

 

Sette note in nero (1977)

Co do násilí mírný, co do atmosféry výborný Fulci, podpořený legendárním soundtrackem (Bixio-Frizzi-Tempera) a obsazením (Jennifer O'Neill, Gianni Garko, Marc Porel, Gabriele Ferzetti, Ida Galli). 

 

Run of the Arrow (1957)

Pojďme zase jinam - Rod Steiger po prohrané občanské válce radši bude žít s Indiány (vedenými Bronsonem) než se Seveřany. Nicméně zas tak jednoduché to také není. Zajímavý, a dost přehlížený western. 

 

Pickup on South Street (1953) 

Samuel Fuller ve výběru podruhé, tentokrát v noirovém provedení. Protisovětskou agitku si spolu s Widmarkem upravil tak, že sám J. Edgar Hoover chtěl film zakázat. Což je dobře, že se nepovedlo. 

 

Piu forte, ragazzi! (1972)

Bud Spencer a Terence Hill opět v exotice, a zde doporučuji delší verzi, kterou jsem před lety opatřil titulky u nenadabovaných částí. Oficiální verze je hrozně překotná, tato plyne o dost lépe. 

 

Red River (1948)

Westernová klasika o muži, který měl býka, a chlapci, který měl krávu. Rozhodně stojí za vidění. 

 

Les fous du stade (1972)

Jiné filmy od Bažantů bych asi dneska už nedal, ale tohle bych ještě snad zvládnout mohl. Asi to nejvtipnější, co natočili, čemuž vydatně pomáhá Paul Préboist ve vedlejší roli.

 

The Great Escape (1963)

Steve McQueen s baseballovým míčkem. Bronson kopající tunel. Coburn jen se tak potloukající po táboře a nenápadně mizící. Pleasence ztrácející zrak. Garner kradoucí na co přijde. A masivní útěk z nacistického zajateckého tábora. Už jsem dlouho neviděl, měl bych si zas někdy pustit...

 

The Last of Sheila (1973)

Naopak pozapomenutý film s neméně legendárním obsazením (Coburn, Benjamin, Welch, Mason, Cannon) vycházející z detektivní hry, která se promění ve skutečný thriller. Netradiční, nečekané, dobré. 

 

Adéla ještě nevečeřela (1977)

Nedávno jsem byl u Pinkasů, a tam opravdu je výčepní, co to pivo ale úplně hejčká. Nekupujte vánoční hvězdy, Adéla vám Vánoce ozdobí lépe! 

 

Invasion U.S.A. (1985) 

Že nezačínají Vánoce, dokud Hans Gruber nespadne z Nakatomi Plaza? Co jestli nezačínají, dokud Chuck Norris Rostovovi neřekne, že je čas? Cannonovská nálož, před jejíž explozivností by si i Arnold s Brucem Willisem sedli na zadek. Chuck Norris projíždějící s uzinami vánočním nákupákem. Richard Lynch raketometem likvidující vánočně ozdobené rodinné domky. Pokus o odpálení kostela při půlnoční mši. Nefunguje to? Tohle bude. 

GIALLO APRIL

Nějak teď jedu na giallo vlně, koukám na dávno viděné kousky, zkouším i nějaké dosud neviděné. Asi z toho nebude celoměsíční záležitost, jako je spagvember, ale schválně, jak dlouho mi to vydrží.

 

1. Lo strano vizio della signora Wardh (1971) /5.4./

Jestli v nějakém giallu záleží na vrahovi méně, tak snad jen v Your Vice is a Locked Room... Začátek je možná až moc hambatý, ale čím dál to postupuje, tím je to lepší, a až na to zbrklé vysvětlení v autě, které jsem ani teď pořádně nestíhal, je konec perfektní.

 

2. Smrtící spona (1984) /6.4./

Článek byl vydán, takže si přečtěte tam.

 

3. Una lucertola con la pelle di donna (1971) /6.4./

Už se mi to asi nelíbilo tolik jako napoprvé, ale halucinogenní scény s Florindou Bolkan jsou skvělé a napínat a děsit umí Fulci jako málokdo. Jean Sorel jedinkrát snesitelný, protože hraje podobné vakuum (díky Kubasovi za toto přirovnání), jako byl ve všech rolích.

 

4. La coda dello scorpione (1971) /8.4./

Od Martina asi jediné klasické giallo s vrahem v černém, kde se po něm opravdu pátrá, aby přišel na konci s nečekaným zvratem. Tak si říkám, že pokud tu měla být původně Edwige, mohla hrát spíš roli Idy Galli, bylo by zajímavější ji na začátku, jak jsme zvyklí, sledovat jako hrdinku, aby po necelé půlhodině skončila podřezaná. Alberto de Mendoza neplánovaně potřetí a topornější než jinde.

 

5. Gatti rossi in un labirinto di vetro (1975) /9.4./

Trash od Lenziho, většinou ale zábavný, občas chtěně, občas nechtěně komický. Nicolaiův soundtrack a komické role Baldassareho, Barthy a Vargase jsou na tom to nejlepší, zatímco protagonisté Richardson a Brochard jsou dost toporní a zklamou. 

6. Sette scialli di seta gialla (1972) /11.4./

Článek bude. 

 

7. Čtyři mouchy na šedém sametu (1971) /18.4./

Jako vždycky mi do všeho vlezla práce, takže jsem celý týden vynechal. Asi mám podobný názor jako napoprvé, kvůli nevýrazným hlavním postavám se film dost vleče a naopak ty vedlejší jako by každá vpadla z jiného filmu. Michael Brandon je mizerně nadabovaný, Mimsy Farmer rovnou mizerně hraje. Právní pozadí toho, proč film na dlouhá léta zmizel, je také zajímavé, a uvedení na nějaké kabelovce v 90. letech v ČR bylo zřejmě nelegální. 

Bud Spencer je Bůh

8. Amuck (1972) /19.4./

Hitchcockovina s Barbarou Bouchet v roli Grace Kelly a Jamese Stewarta v jednom a Rosalbou Neri v roli, o které Hitchcock radši ani nesnil. Občas opravdu dobré, občas příjemně brakové, pomalé, ale zábavné. Údajně měla hrát roli Eleanory původně Edwige, ale Rosalba sem sedí mnohem lépe.

 

9. Paní z neděle (1975) /19.4./

Článek bude.

10. Naked Girl Murdered in the Park (1972) /19.4./

Článek bude.

 

11. Torso (1973) /20.4./

Oproti ostatním Martinovým giallům se mi zdá opravdu slabší, navíc už sem míchá prvky z komedií s Fenech, co v té době točil (slintající vidláci) a je to spíš předchůdce slasheru. Až se divím, že to někde na kazetě nevyšlo třeba jako Halloween 4 (než vznikl) nebo Pátek třináctého 26.  

ZLATÁ BŘITVA 2025

Nejlepší film: Lo strano vizio della signora Wardh

Nejlepší režie: Lucio Fulci (Una lucertola con la pelle di donna)

Nejlepší herec v hlavní roli: Marcello Mastroianni (Paní z neděle)

Nejlepší herečka v hlavní roli: Jacqueline Bisset (Paní z neděle) 

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Ivan Rassimov (Lo strano vizio della signora Wardh)

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Rosalba Neri (Amuck)

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Una lucertola con la pelle di donna)

Nejlepší vražda: chloroform, plyn a kostka ledu (Lo strano vizio della signora Wardh)

Nejlepší Bůh: Bud Spencer (Čtyři mouchy na šedém sametu) 

Nejlepší záměna šátků: Torso

Nejbizarnější vražedná zbraň: keramický penis (Paní z neděle)

Nejlepší sluha: Umberto Raho (Crimes of the Black Cat a Amuck)

TRE CROCI PER NON MORIRE (1968)

Sergio Garrone a jeho další pískovnová záležitost. 

Námět nezní špatně. Tři muži se sejdou ve vězení - jeden za cizoložství, jeden za krádež koně a jeden za přestřelku. Mladý Mexičan má být oběšen za vraždu, o které je jeho bohatý otec přesvědčen, že ji nespáchal. Zoufalý otec proto najímá ony tři výtečníky, aby zjistili pravdu, což samozřejmě nebude jednoduché.

Tři výtečníky hrají Craig Hill, tentokrát více připomínající jmenovce Terence než Eastwooda, Giovanni Cianfriglia a Franco Cobianchi d'Este, nahrazující zjevně Pedra Sancheze, který asi zrovna neměl čas. A je to docela škoda, protože Cobianchi moc nezaujme, nepobaví a je spíše protivný. Čekal jsem samozřejmě, že finále se rozřeší mezi nimi a la Hodný, zlý a ošklivý, ale jak film postupoval, doufal jsem, že to tak nebude. Doufal jsem ale taky, že už to brzo skončí.

Začátek sice není nejslabší, ale zhruba v polovině mě to přestalo bavit, a vydržel jsem už jen ze setrvačnosti. Až závěr, který probíhá trochu jinak, než jsem očekával, mě trochu vytrhl z naprosté nudy. Moc tomu nepomáhá nevhodná hudba dvojice Vasco-Mancuso, nepomáhá tomu natáčení ve stále stejných lokacích - pořád ta samá pískovna, ten samý srub na kopci, ten samý mlýn u vodopádu. Navíc se točilo v zimě, takže film je pěkně ošklivý.

Nepomáhá ani ostatní obsazení. Idu Galli mám moc rád, ale její role tady mě moc nebavila, navíc hraje Mexičanku s chemlonovou parukou, zpod které září její bílá pleť... Mariangela Giordano tu zase většinu filmu jen leží s vytřeštěnýma očima. O tom, že hlavního padoucha hraje necharismatický Jean Louis ani nemluvě.

Zkrátka je to nakonec naprosto typický Garroneho western. Levná, pískovnová záležitost. Dobré je akorát to, že tu máme Cianfrigliu ve větší roli na kladné straně, a narozdíl od Superarga mu je i vidět do obličeje. 4/10

a.k.a. No Graves on Boot Hill, Three Crosses Not To Die

Režie: Sergio Garrone

Hrají: Craig Hill, Ida Galli, Giovanni Cianfriglia, Franco Cobianchi d'Este, Jean Louis, Ivan Scratuglia, Amedeo Timpani, Bruno Arié, Giuseppe Castellano, Mariangela Giordano, Sandro Scarchilli, Franco Gula, John Bartha, Angelo Susani

Hudba: Vasco - Mancuso

Itálie 1968

NAKED YOU DIE! GIALLO SPECIAL část 2

Známé tóny Petra Iljiče Čajkovského otevírají film, který první půlku giallo skoro nepřipomíná.

UNA FARFALLA CON LE ALI INSANGUINATE (1971)

V Bergamu se stane vražda a policie se hned pustí do pátrání. Poněkud zvláštní svědectví přivede policii na stopu televizního moderátora, proti kterému se začnou vršit jeden důkaz za druhým. Je ale skutečně vrahem?

Tohle je otázka, kterou si klademe celou první půlku. Ta totiž částečně připomíná spíš klasickou detektivku, a pak se změní v soudní drama. Giallo film začne připomínat až někde za půlkou, kdy počet vražed stoupne. S tím, jak je film vystavěn, se nepracuje úplně špatně, akorát, to bude asi můj problém, něco nejde úplně na úrodnou půdu. V prologu jsou nám titulky představeny hlavní postavy. Už teď jich je hodně a kromě asi dvou jsem si nedokázal zapamatovat jejich jména. Většina představitelů navíc není zrovna známých. V podstatě jsem znal jen Idu Galli, překvapivě ve svých dvaatřiceti hrající matku plnoleté dcery, Silvana Tranquiliho jako komisaře, Günthera Stolla jako právníka a samozřejmě Helmuta Bergera v nejednoznačné roli bohatého klavíristy s psychickými problémy. Což nám samozřejmě nabízí, že vrahem bude on.. Ale je to giallo, takže se nejde spolehnout na brzká podezření.

Nasnímáno je to velmi pěkně, a obrazová stránka je asi to nejlepší, co tu můžeme vidět. Herci kromě přehrávajícího Bergera nemají moc prostoru něco předvést, hudba je sice pěkná, ale nic vyčnívajícího, A přece jen, děj sice nenudí a může zaujmout, ale vyšetřování a soudní drama, to je oproti giallo standardu trochu slabý čajíček. Násilí skoro žádné, krve jen troška. Není to vyloženě špatné, ale asi nic, co bych si extra pamatoval. 6,5/10

a.k.a. Motýl s křídly od krve, The Bloodstained Butterfly

Režie: Duccio Tessari

Hrají: Helmut Berger, Giancarlo Sbragia, Ida Galli, Silvano Tranquilli, Wendy d'Olive, Günther Stoll, Wolfgang Preiss, Lorella de Luca, Dana Ghia, Carole André

Hudba: Gianni Ferrio
Produkce: Titanus

Itálie 1971