O CANGACEIRO (1969)

Oléééé mulééér rendéééraaaa... Asi poslední špageťák s Milianem, který mi ještě chyběl. Nebo o jiném aspoň nevím. //Ne, kecam, ještě mi chybí ty dvě komedie, kde je maskovaný jako Chaplin.// Nicméně tady bychom mohli označení spaghetti western snadno rozporovat, protože film se odehrává až ve 20. letech 20. století v Brazílii, a nic už tady skoro western nepřipomíná. S výjimkou uniforem brazilské armády, které jsou prostě ty samé, co sloužily jako uniformy mexické armády, jen s jinými nášivkami. Jinak tu jezdí poměrně běžně auta, vyskytují se tu američtí gangsteři ozbrojení samopaly Thompson a závěr se odehrává v naftovém vrtu.

 

Jde o remake slavného brazilského filmu z 50. let, který ale neznám, takže o věrnosti předloze nemohu nic říct. Celé to je ale prostě další film z řady Tomas Milian se bouří proti (většinou) Eduardu Fajardovi. Tak jako Milian je ikonou revolucionářů, Fajardo je ikonickým kapitalistou nebo fašistickým přisluhovačem kapitalismu. Sviniar! Koukal jsem s původním slovenským dabingem, a to určitě bylo dobré ozvláštnění. 

 

Takže Milian s hlasem Kukury je naprostý venkovský somár, kterému na začátku zabijí kravičku, a vzápětí uvěří, že je vtělení Ježíše, které má vést prostý lid k vítězství nad lží, nenávistí, armádou a kapitálem. Cesta k tomu je nakonec vlastně jednodušší, než čekal, ale v tu chvíli se do věci vloží ropná společnost představovaná Larrym Matejkou, čekoameričanem... Pardon, holandským agentem, který ale úplně vypadá jako Michal Dočolomanský s blond parukou. Už jsme ho v jednom filmu viděli, a i tady mi chybělo, aby se představil jako hrabě Teleke z Tölökö, a že ho ve slovenském dabingu z roku 1974 Dočolomanský nemluví, považuji za hřích.

 

Nicméně celkově jsem měl dost asociace na spoustu filmů z pera Franca Solinase, až se divím, že tohle nepsal. Tu jsem si vzpomněl na Žoldnéře, tu na Kulku pro generála, tu na Tepepu, tu, a to asi nejčastěji, na Ostrov v ohni. Jediný rozdíl je, že aký somár je Milian na začátku, taký somár je na konci. U Solinase jsou lidoví hrdinové sice negramotní, ale uvědomělí, kdežto Milian chce prostě pomstít kravičku, pobít všechny nepřátele, a pak se mít jako prase v žitě. I obrat hrabětě Teleke na konci nepůsobí jako uvědomění a přihlášení se k levicové myšlence, ale spíš jako "tak s týmto svinstvom nechcem nič mať." 

 

Zatímco Ortolaniho hudba stojí na dvou tématech, z nichž jedno pochází z lidové písně u nás proslavené Kučerovci, a druhé hraje skoro celou druhou půlku jako kolovrátek, až mi lezlo na nervy, pochválit se dá kamera, výprava a pár zajímavých nápadů. Ale jako celek je Píseň ohlašuje pomstu spíš průměrná záležitost jenom pro ty, kteří ty spaghetti westerny musí vidět všechny, nebo si chtějí připomenout film, co kdysi dávno viděli v televizi. 6/10

 

a.k.a. Píseň ohlašuje pomstu, The Magnificent Bandits

Režie: Giovanni Fago

Hrají: Tomas Milian, Ugo Pagliai, Eduardo Fajardo, Renato Rossini, Alfredo Santacruz, Claudio Scarchilli, Jesús Guzmán, Leo Anchoriz

Hudba: Riz Ortolani

Produkce: Medusa Distribuzione

Itálie / Španělsko 1969 

HALLOWEEN SPECIAL MMXXVI část 6

 

Edgar Allan Poe po italsku. Takže ho hraje Kinski.

 

NELLA STRETTA MORSA DEL RAGNO (1971) 

 

Česky toto kdysi uvedla Premiéra pod názvem Pomsta vlkodlaka. Netuším, kde toho vlkodlaka vzali, protože tady sice najdeme strašidelný hrad a duchy křížené s nemrtvými a upíry, ale vlkodlaky fakt ne.

 

Novinář Alan se vydává do Velké Británie, kde práve pobývá Edgar Allan Poe, aby s ním udělal rozhovor. Nejvíc ho zajímá jeho zpodobnění smrti, šílenství a záhrobních témat, která si jako ryze racionalisticky uvažující člověk nedokáže vysvětlit. Přítomný baron Blackwood se s mladým novinářem vsadí - pokud přežije noc na jeho opuštěném sídle, vyhraje deset liber. Navíc Poe i Blackwood jsou přesvědčeni, že tento zážitek, který se nikomu ještě nepovedlo přežít, může odpovědět na některé novinářovy dotazy.

 

Alan se asi tak čtvrt hodiny prochází po opuštěném zámku a kromě neustále se zastavujících hodin a znovu běžících se nic moc neděje. Až se objeví záhadná krásná žena, která tvrdí, že je Blackwoodovou sestrou. Alan obdivuje krásnou ženu na obraze, která se záhy objevuje také, a zjevně se s Elizabeth nesnášejí. Vypadá to, že obě svedou o nově příchozího boj, který ale záhy vyhrává Elizabeth, jež se s Alanem pomiluje. Záhy se ale objevuje záhadný muž se zakrvácenou tváří, který Elizabeth zavraždí, a následně záhadně mizí. Proč jsou tito lidé na zjevně neobydleném zámku? Kam záhadně mizí? Kdo vlastně jsou?

 

Film vyšel v X různých sestřizích s X různými názvy, ale plná kopie trvající 110 minut zřejmě zmizela, takže na německém DVD, na které jsem se díval (Němci si do názvu vrazili Drákulu), je plná verze sestavena ze tří zdrojů - 90 minut trvající anglické verze s názvem Web of the Spider, podobně dlouhé, ale zjevně alternativně sestříhané německé a plné italské, která se ale dochovala jen ve VHS kvalitě. Přechody mezi všemi třemi verzemi jsou znát (anglická je z HD zdroje, německá koukatelná, ale slabší, italská příšerná) a zvuk se několikrát přepne do italštiny i němčiny. Mám ale pocit, že kdybych se díval na kratší sestřih, o některé části děje a vysvětlení bych byl ochuzen.

 

Problém, jak už je asi jasné z popisu děje, je bohužel v tom, že film nevytváří fikční svět, který by držel pohromadě. Máme tu doktora, který do všeho vnáší kapku metafyziky a přináší pseudovědeckou teorii o tom, že duše, která zemřela násilně, nikdy neumírá, duchové ale mají fyzická těla, ale dokážou se různě zjevovat a mizet, zhmotňují se z páry, a potřebují krev obětí k tomu, aby přežili. To už je trochu moc zamotaný, aby to dávalo smysl. Margheriti za pomoci kamery bratrů Mancoriových a hudby Rize Ortolaniho dělá co může, aby vytřískal co nejvíc atmosféry, přičemž nejvydatnějšími pomocníky jsou mu strnule děsivý Peter Carsten, nádherná Michele Mercier a částečně Klaus Kinski v cameu v první čtvrthodině filmu. O hereckých výkonech se bohužel moc dobrého říct nedá, ale Margheriti nikdy nebyl dobrý v práci s herci, takže jejich výkony jsou od standardně profesionálních (Silvano Tranquili, Karin Field, Raf Baldassare, Peter Carsten) přes toporné (bohužel i Mercier, která se občas viditelně dívá do kamery) až po šílené přehrávání (u Kinskiho jsme na to zvyklí, kdežto Anthony Franciosa předvádí na konci něco, na co by i Anthony Steffen pokoušející se předstírat šílenství hleděl s úžasem). 

 

Zajímavé jsou flashbacky vytvořené jako zhmotnění a přenesení minulé události do současnosti, takže spíš připomínají návštěvy Harryho Pottera v myslánce. Nicméně díky bohu za ně, protože po sedmdesáti minutách aspoň začnou přinášet nějaké vysvětlení, kterého se můžeme chytit.

 

Tohle je film, na který jsem se dlouho těšil, a bohužel mě docela zklamal. Ne, že bych se u něj nudil, i když se v něm v dlouhých scénách skoro nic neděje. Ale je to film, který se zasekl v první půlce šedesátých let, a že je z roku 1971 napoví snad jen několik málo odhalených ňader (zklamu vás, Angelika opět neukáže nic). Margheriti bývá vedle Bavy jmenován jako top režisér italských gotických hororů, ale tohle je zrovna zjevně slabší kousek. Údajně jde o remake staršího Margheritiho filmu Danza macabra, který ale je hodnocen lépe. 6/10

 

a.k.a. Pomsta vlkodlaka, Web of the Spider, Dracula in the Castle of Blood, And Comes the Dawn... But Colored Red,  In the Grip of the Spider

Režie: Antonio Margheriti

Hrají: Anthony Franciosa, Michele Mercier, Klaus Kinski, Peter Carsten, Karin Field, Silvano Tranquilli, Raf Baldassare, Irina Maleeva, Enrico Osterman, Carla Mancini, Vittorio Fanfoni

Hudba: Riz Ortolani

Produkce: Panta Cinematografica

Itálie / Francie / SRN 1971 

HALLOWEEN SPECIAL 2024 část 4

Mučící nástroje, starobylý hrad a Kat, který trestá hříšné ženy.

LA VERGINE DI NORIMBERGA (1963)

Vlastně námětem film docela podobný Krvavému Baronovi, akorát tohle se mi líbilo o dost víc. Mladí manželé se vrátí na hrad v Německu, který patří manželově rodině. Manželka je tam poprvé, ale už první noc prožije hrůzu, kdy má pocit, že slyší výkřiky děsu, vidí temnou záhadnou postavu, která ji sleduje, a v muzeu mučících nástrojů na hradě v železné panně objeví mrtvou dívku. Děs ale nekončí ani ráno - manžel se chová dost podezřele (což umocňuje i Ortolaniho soundtrack) a služebnictvo je taky podezřelé, zamračenou komornou počínaje a zjizveným Christopherem Lee konče. A nikdo jí nevěří, co se jí v noci stalo.

Antonio Margheriti tento film natočil v době, kdy byl italský gotický horor na vrcholu, a oproti pozdějšímu Bavovu filmu si tady skoro nevšimneme, že se děj odehrává v roce 1963, jen podle auta (které ale designem do pojetí filmu zapadá) a zmínek o druhé světové válce. I co se týče módy, Rosanna Podesta většinu filmu stráví v noční košili a staromódním županu. Nejmodernějším prvkem je tak občas nevhodně jazzová Ortolaniho hudba.

Jinak námětově je to klasický Gastaldi, tedy k smrti vyděšená žena a všichni jsou podezřelí z toho, e ji chtějí zabít. Margheriti se ale mnohem víc soustředí na budování napínavých scén, na perfektní vizuál a zvukovou stránku a na natáčení Christophera Leeho tak, aby vypadal co nejděsivěji. Právě Lee je ale jednoznačně nejsilnějším článkem v obsazení - Georges Riviere se mi coby podezřelý manžel moc nezamlouvá, Rossana Podesta sice nehraje vyloženě špatně, ale oproti Barbaře Steeleové, která většinou v této době tyto role hrála, je přece jen co do krásy i působivosti níž. 

Sympatická je délka (80 minut), většina průběhu děje, akorát na konci dostaneme něco tak bizarně nezapadajícího, co vysvětluje celou pointu, že druhá půlka konce, která je správně působivá, kvůli tomu nefunguje úplně nejlíp. Na 7,5 to nevidím, ale o něco lepší než Frankensteinova pomsta to bylo. Takže neobvyklé bodování 7,2/10.

a.k.a. Horror Castle, The Virgin of Nuremberg, Back to the Killer, Terror Castle, The Castle of Terror

Režie: Antonio Margheriti

Hrají: Rossana Podesta, Georges Riviere, Christopher Lee, Laura Nucci, Jim Dolen, Leonardo Severini, Anny Degli Uberti, Luciana Milone, Mirko Valentin

Hudba: Riz Ortolani
Produkce: Atlantica Cinematografica

Itálie 1963

I GUERRIERI DELL'ANNO 2072 (1984)

Původně jsem plánoval ještě Dům u hřbitova (Brána do záhrobí je v pytlíku do The Show With No Name, tak ji zatím nechávám stranou), ale nakonec jsem se rozhodl pro něco lehčího, kde nebudou vypichované či vytrhávané oči a vyzvracené vnitřnosti.

Což neznamená, že tu neuvidíme Cinziu Monreale podřezanou kyvadlem.

Celý film jsem si kontroloval, že tohle skutečně vzniklo o tři roky dřív než Běžící muž. Celou dobu jsem totiž měl pocit, že se dívám na jeho totální kopírku. Dystopická budoucnost tu totiž vypadá tak, že svět je ovládán médii a počítači, a televizní stanice ve snaze o přilákání publika vysílají brutální pořady, ve kterých se lidé opravdu zabíjejí. Šéfredaktor jedné ze stanic, Claudio Cassinelli, přijde s plánem na nejvelkolepější show, ve které se jako novodobí gladiátoři utkají odsouzenci k smrti, kteří tak mají možnost se "vykoupit". Jako tahák si do show "pozve" hvězdu konkurenční televize.

Tou je motorkář Drake, který sice o sobě celý film říká, že není zabiják, a odmítá násilí, ale že jeho protivníci v show většinou končí dost brutálně zabití, to je jaksi druhá věc. Drake (Jared Martin) se právě v přímém přenosu oženil a jeho novomanželka na něj čeká v jejich domě... Kam pronikne několik tanečníků, kteří ji podřežou, Vzápětí se dovídáme, že Drake byl odsouzen k smrti za brutální vraždu jejích vrahů. Fulci, tys nám to neukázal??? A je nucen přidat se do soutěže. Děj se tu trochu od Běžícího muže odlišuje, ten jde na show hned, a nechává Arnolda postupně se vyhýbat hned několika lovcům. Drake je podroben tréninku pod vedením sadistického Ravena (Howard Ross z Rozparovače z New Yorku) a potýká se i s ostatními "šampiony", mezi kterými vynikají Fred Williamson, Al Cliver a Hal Yamanouchi.

Abychom se ale od Běžícího muže neodchýlili moc, tak důležitou roli hraje zaměstnankyně televize, která začne mít podezření, že ve Drakeově případu něco nehraje, zjistí, že vraždu, za kterou byl odsouzen, nespáchal, a vyvíjí "podzemní" činnost proti svým nadřízeným. Eleonora Brigliadori vypadá jako postava ze Saudkova komiksu (přesně takovou ženskou jsem u něj někde viděl), ale její postava, ač má být počítačová expertka, je tupá jak poleno a hlavně v závěru totálně na zabití.

A abychom nebrali jen ty hlavní příběhové inspirace, v závěru, kdy konečně dojde na show, je použit i plamenomet, tak jako s ním Arnolda pronásledoval Jim Brown.

Kingova kniha, podle které Běžící muž vznikl, vyšla skutečně už v roce 1982. Takže je možné, že buď Fulci, nebo spíše scenárista Dardano Sacchetti, ji četl, a nechal se silně inspirovat. Na druhou stranu, jak si čtu popis na Wikipedii, tak film Běžící muž se od knihy taky značně odlišuje. Tak že by někdo z tvůrců Běžícího muže viděl někde na kazetě tohle a prvky z toho zapletl do vysokorozpočtového filmu s Arnoldem, věda, že nikdo z italských tvůrců rozhodně nebude Tri-Star žalovat.

Inspiraci jedním starším filmem jsem tu ale našel, ale jen okrajově. Průlety nad Římem budoucnosti byly určitě inspirovány Blade Runnerem. S miniaturami a vánočními světýlky sice nešlo udělat tak dechberoucí podívanou, jakou jsme viděli u Ridleyho Scotta, ale zejména dekorace interiérů nejsou špatné. Ale na film bylo zjevně velmi málo peněz, takže se většina odehrává v noci, divákům na závody radši rovnou zakázali přístup, aby se nemusel platit kompars, a některé scény jsou umístěny do interiérů, kde je jen tma. A pak se spustí stroboskopické blikání. Film určitě není vhodný pro epileptiky. (Předpokládám, že blikání vzniko tak, že se vždy každé druhé okénko nahradilo černým.)

Musím říct, že jsem se u filmu i přes jeho povědomost a mizerné herecké výkony i dialogy docela bavil. Ze všech herců nejpřirozeněji působil opět Fred Williamson, který prostě zůstal sám sebou a hlavně neřval. Al Cliver a Hal Yamanouchi vypadali slibně ze začátku, ale scénář je nakonec docela odsunul do pozadí, což je škoda. O Ortolaniho hudbě radši nevím, co si myslet. Nicméně, do cca posledních deseti minut to bylo docela dobré, dokud se nezjistilo, že hrdinové jsou v časové tísni a proto všechno dělali strašně zpomaleně a chovali se, jako by měli všechen čas na světě. Při každé další dramatické pauze, zejména právě od Brigliadori, jsem se nahlas smál. 6,5/10

a.k.a. Válečníci roku 2072, The New Gladiators, Lucio Fulci's New Gladiators, Warriors of the Year 2072

Režie: Lucio Fulci

Hrají: Jared Martin, Fred Williamson, Eleanora Brigliadori, Claudio Cassinelli, Howard Ross, Al Cliver, Hal Yamanouchi, Valeria Cavalli, Cosimo Cinieri, Penny Brown, Donald O'Brien, Mario Novelli, Omero Capanna, Cinzia Monreale

Hudba: Riz Ortolani
Produkce: Titanus

Itálie 1984