THE SHOW WITH A NAME - REVIZIONISTICKÉ WESTERNY část 3 - DIVOCÍ BANDITÉ

Ve třetím díle se podíváme na pár významných filmů, které určitě všichni viděli. Demýtizace hlavních postav pokračuje a dřívější padouši se stávají protagonisty díky Samu Peckinpahovi, Georgi Royi Hillovi nebo Robertu Altmanovi.

 

BADLANDS (1973)

Pomalý, baladický film o dvou vraždících teenagerech na cestě napříč Amerikou 50. let. Martina Sheena už nebaví vynášet odpadky, Sissy Spacek nebaví chodit do školy, tak zabijí jejího tvrdého tatíka Warrena Oatese a vydají se na cestu, na které nejdřív žijí jako robinsoni v lese, následně přepadají osamělé usedlosti, aby zjistili, že ač postupují pořád k obzoru, nikdy ho nemůžou dosáhnout.

 

Film byl inspirován skutečným případem párečku vrahů z Nebrasky, ale oproti realitě byla spousta událostí upravena. Malickovi nejde o krvavou kroniku skutečného případu, ale spíše o vykreslení vztahů dvou mladých lidí, kteří se toužili zbavit okovů, aby zjistili, že za svobodu musí zaplatit obrovskou cenu. Kde by jiní tvůrci tlačili na pilu při zobrazování Sheenových zločinů, Malick vlastně jen přihlíží - ne okem dokumentaristy, ale okem malíře, který scénu zachycuje v dokonale vycizelovaném provedení. Přestože se na filmu postupně vystřídali tři kameramani, je jasné, že natáčení zcela ovládal sám režisér a producent, který přináší jeden fantasticky vypadající záběr za druhým.

 

Martin Sheen i Sissy Spacek v hlavních rolích jsou fajn, zbytek obsazení se spíše tak mihne, včetně Warrena Oatese, kterého si tu bohužel moc neužijeme. Prominentní místo v soundtracku má převzatá xylofonová skladba od Carla Orffa - tak jako Zapadákov inspiroval Tarantina při psaní Pravdivé romance, Hans Zimmer při skládání soundtracku tuto inspiraci pochopil a ústřední téma se té Orffově skladbě podobá jako vejce vejci. 7,5/10

 

 

a.k.a. Zapadákov

Režie: Terrence Malick

Hrají: Martin Sheen, Sissy Spacek, Warren Oates, Ramon Bieri, Alan Vint, Gary Littlejohn, Terrence Malick, Charlie Sheen, Emilio Estevez, Charles Fitzpatrick, John Carter

Hudba: George Tipton, Carl Orff, Eric Satie

Produkce: Warner Bros

USA 1973 

WARREN OATES (1928-1982)

Warrena Oatese si většinou vybavíme jako představitele vedlejších rolí z filmů Sama Peckinpaha, byl ale mnohem více, než to. Zejména v 60. a 70. letech se stal vyhledávaným představitelem vedlejších, občas ale i hlavních rolí v nejrůznějších westernech, dramatech i akčních filmech, a ke konci života i komediích.

Narodil se 5. července 1928 v Kentucky, do venkovské rodiny vlastnící malý obchod. Po škole dva roky sloužil u námořní pěchoty, následně studoval na University of Louisville, kde ho zaujalo divadlo. Poté se přestěhoval do New Yorku, kde začal získávat první role v divadelních hrách a v televizi. Na svůj jižanský původ byl hrdý a byl odhodlán svými rolemi změnit image, kterou jižní postavy v amerických filmech 30., 40. a 50. let měly.

Koncem 50. let se pak přesunul do Los Angeles, kde hrál v řadě televizních seriálů, často westernů. S McQueenem ve Wanted: Dead or Alive, s Eastwoodem v Rawhide, s Richardem Boonem v Have Gun - Will Travel a mnohých dalších. Nejdůležitějším setkáním ale byla spolupráce se Samem Peckinpahem na seriálech The Rifleman a The Westerner. S Peckinpahem ho pojilo osobní přátelství i podobný náhled na svět, a později spolu natočili čtyři filmy, vedlejšími rolemi v Majoru Dundeem, Jízdě vysočinou počínaje, přes kultovní roli v Divoké bandě až po hlavní roli v Přineste mi hlavu Alfreda Garcii, kde se Oatesova a Peckinpahova osobnost propojily a Oates ve filmu ztvárňuje přímo Peckinpaha.

První filmy ale natočil už v roce 1959, válečný film Barakuda čeká (Up Periscope) a western Yellowstone Kelly s Clintem Walkerem. Ve filmu Private Property z roku 1960 si pak zahrál první téměř hlavní roli. V roce 1966 si zahrál v acid westernu Střelba (The Shooting) Monte Hellmana, tvůrce nízkorozpočtových kultovních snímků, který se stal jeho dalším zásadním režisérem. V roce 1971 navázali další spolupráci Dvouproudou asfaltkou (Two-Lane Blacktop) (podle kritika Leonarda Maltina měl Oates za tuto roli získat Oscara). v roce 1974 natočili drama The Cockfighter a v roce 1978 spaghetti western Žena pro dva střelce (Amore, piombo e furore), kde si Sam Peckinpah zahrál vedlejší roli. Oatesova žena Teddy řekla, že Peckinpah a Hellman byli režiséři, pro které by Oates vždy pracoval při jakékoli příležitosti.

Z dalších významných Oatesových filmových prací lze určitě jmenovat hlavní roli v Dillingerovi (1973) Johna Miliuse, kde se opětovně sešel s Benem Johnsonem i Harrym Deanem Stantonem, vedlejší roli v oceňovaném dramatu V žáru noci (In the Heat of the Night, 1967) Normana Jewisona či spolupráci s Peterem Fondou coby hvězdou i režisérem na filmech Muž na výpomoc (The Hired Hand, 1971), Závod s ďáblem (Race with the Devil, 1975) a 33 stupňů ve stínu (92 In the Shade, 1975). V roce 1978 si zahrál ve filmu Williama Friedkina Kasař Tony (The Brink's Job) a o rok později v komedii Stevena Spielberga 1941.

I počátek osmdesátých let přinesl Oatesovi poměrně úspěšné role, ať už v komedii s Billem Murrayem Lampasy (Stripes, 1981) nebo v kriminálním filmu Hranice (The Border, 1982) s Jackem Nicholsonem. Vydání posledních dvou filmů, Létající oko (Blue Thunder) a Příliš tvrdý (Tough Enough, oba 1983) se už ale nedožil. Zatímco se léčil s chřipkou, dostal 3. dubna 1982 nečekaně infarkt, který mu byl osudný. Pitva ukázala že trpěl chronickou obstrukční plicní nemocí.

Filmy:

1962 - Jízda vysočinou

1965 - Major Dundee

1966 - Návrat sedmi statečných

1967 - Vítejte do Zlých časů

1968 - The Split

1969 - Divoká banda

1971 - Dvouproudá asfaltka

1973 - Dillinger
1973 - Zapadákov

1974 - Přineste mi hlavu Alfreda Garcii

WARREN OATES - PLAKÁTY

Sotva jsem vyhlásil speciál, omarodil jsem, Dívat se na filmy můžu v pohodě, ale psát o nich moc nevydržím. Takže pro dnešek jen plakáty, ať to tu neusne.

TWO-LANE BLACKTOP (1971)

Závod přes celou Ameriku.

Tohle je film velmi v duchu konce šedesátek, prakticky bez děje, bez výrazných postav, ale zachycující atmosféru doby. Dva závoďáky se trumfují, kdo je lepší, tak dlouho, až se vsadí, že kdo dojede dřív do Washingtonu, získá vůz toho druhého. Místo divokého závodu plného napětí a různých překážek, které osazenstvo obou vozů musí překonávat, ale sledujeme něco úplně jiného. Něco, co se těžko popíše, aniž by to znělo fádně. Prostě jenom sledujeme čtyři lidi ve dvou autech na cestě. Silnice je dlouhá, rovná, auta jsou rychlá a na tom, kdo dojede první, vlastně vůbec nezáleží.

Kdyby film byl komerčněji zaměřený, vše by bylo postaveno tak, abychom fandili osazenstvu Chevroletu. Dva dlouhovlasí maníci zapálení do svého auta, jeden řidič, druhý mechanik, kteří se živí tím, že sem tam někoho vyzvou na závod o peníze. K tomu mladičká stopařka, která se k nim beze slova, bez dotazů přidá a projede s nimi celou trasu. Jenže o nikom z nich se nedozvíme dost na to, aby nás zajímali. Řidič i mechanik (nikdo ve filmu nemá jméno) jsou zkrátka ztotožněni se svým autem. Hrají je ve svých prvních filmových rolích hudebníci James Taylor a Dennis Wilson z Beach Boys.

Posádkou druhého vozu je pouze Warren Oates, podle svého auta nazývaný jen GTO. O Oatesovi se dozvíme dost, otázkou je, co je pravda. Oates celý film průběžně bere stopaře a každému z nich, aniž by je to zajímalo, vypráví svůj životní příběh, jenže pokaždé jiný. Film naštěstí neubíhá epizodicky a Oates dost času stráví nejrůznějším setkáváním a prolínáním s posádkou druhého auta.

Akorát kdo vyhraje, je nám úplně jedno. I rychlostní závody v průběhu filmu jsou natočeny tak, že spíš jen dokreslují atmosféru a nakonec ani nezjistíme, kdo vyhrál. Z herců film táhne především právě Oates na svém zkušeném hereckém výkonu, Taylor, Wilson a Laurie Bird coby stopařka jsou tehdy módně obsazení neherci, kteří sice typově zapadají, ale nijak zvlášť zaujmout nemohou. Z ostatních herců si všimneme Harryho Deana Stantona coby jednoho ze stopařů, autor scénáře Rudolph Wurlitzer (dále Pat Garrett a Billy Kid) se mihne coby chlapík v hospodě. Vidět se to dá, ale tempo je velmi volné, a kromě atmosféry Ameriky přelomu 60. a 70. let už dnes nic moc nenabízí. 6/10

PS. Nevím, jestli jsem sledoval nějaký oficiální titulkový překlad, ale překladatel film evidentně neviděl a spoustu frází překládá doslova. 

a.k.a. Dvouproudá asfaltka

Režie: Monte Hellman

Hrají: James Taylor, Warren Oates, Laurie Bird, Dennis Wilson, Harry Dean Stanton, Rudolph Wurlitzer, Alan Vint
Produkce: Universal

USA 1971

DILLINGER (1973)

 

Začínáme týden s Warrenem Oatesem, který si zahrál v lecčem...

Podobně jako Bonnie a Clyde, na jejichž úspěchu se film veze, tu máme portrét řádění skutečného gangstera ze stejné doby a prostředí. John Dillinger byl obávaný bankovní lupič, který řádil na středozápadě USA a vykrádal jednu banku za druhou, aby byl nakonec dopaden v přestrojení a okamžitě zastřelen FBI. Miliusův film sleduje jak titulního lotra, tak agenta FBI Purvise, který Dillingera dopadl. Věrnost historickým faktům je samozřejmě velmi volná...

John Milius byl počátkem 70. let zaveden jako scenárista, ale se zpracováním svých scénářů do filmu byl málokdy spokojen. Pro možnost režijního debutu se obrátil mimo studiový systém na béčkovou firmu American International Pictures pod vedením Samuela Z. Arkoffa, který mu nedal úplně volnou ruku, ale nabídl mu tři témata - hororový blaxploitation (z kterého vznikl Blacula), film o vězenkyních na útěku (z toho vzniklo Černá, bílá) a film o gangsterech 30. let. Je jasné, že ambiciózní scenárista a režisér si vybral raději historické téma. A co se týče režie, tak velmi dobře - kvalita produkce je vyšší, než je u AIP zvykem, i když tak spíš jenom vypadá, než že by film měl nějak závratný rozpočet. Navíc se podařilo nalákat do filmu poměrně zvučná jména - Warren Oates byl spíše kultovní herec než skutečná hvězda, ale svoje publikum měl, Ben Johnson byl poměrně čerstvým držitelem Oscara, v Dillingerově bandě najdeme Harryho Deana Stantona, Geoffreyho Lewise, Steva Kanalyho, Johna P. Ryana či Richarda Dreyfusse, epizodní postavu si zahrála Cloris Leachman a filmový debut si tu odbyla Michelle Phillips z The Mamas and the Papas.

S čím jsem měl trochu problém, byl scénář. První polovina jde ve velmi rychlém tempu, člověk si postavy moc nezapamatuje a plete si je mezi sebou, a opravdu zajímat mě začala až druhá polovina, když FBI obklíčí bandu na ranči Little Bohemia. Postava Michelle Phillipsové pak nemá v ději skoro žádné opodstatnění, snad kromě určitého zlidštění Oatesovy postavy (byť to tak zpočátku nevypadá) a aby měl v některých scénách co dělat. 

Warren Oates skutečně jako Dillinger vypadal, stejně jak Geoffrey Lewis vypadá velmi autenticky. Postava Bena Johnsona byla ve skutečnosti stejného věku jako Dillinger, oba herci byli starší a Johnson vypadá ještě výrazně starší než Oates - což ale dává smysl, protože Dillinger je tak trochu populární rebel, zatímco Johnson je ten páprda prosazující zákon - nebo spíše osobní pomstu.

Moc to připomíná Bonnie a Clyde, akorát to je přece jen o dost lepší film. Možná, že kdybych oba filmy viděl s větším odstupem, líbil by se mi Dillinger víc. Hodnocení nakonec bude ucházející, zvláště kvůli druhé polovině a především všemu, co se týče Harryho Deana Stantona. 7/10

Režie: John Milius

Hrají: Warren Oates, Ben Johnson, Michelle Phillips, Cloris Leachman, Harry Dean Stanton, Geoffrey Lewis, Steve Kanaly, John P. Ryan, Richard Dreyfuss

Hudba: Barry de Vorzon
Produkce: AIP

USA 1973

RIDE THE HIGH COUNTRY (1962)

Poslední film Randolpha Scotta s pro něj netradiční rolí.

Tenhle film jsem kdysi dávno viděl na ČT, a samozřejmě jsem tehdy neměl tušení, kdo je Sam Peckinpah, natož Randolph Scott, Warren Oates, L.Q. Jones, R.G. Armstrong a další. Líbil se mi, ale cítil jsem z něj atmosfér, kterou úplně ve westernech běžně nehledám, a tím spíše jsem ji nehledal tehdy.

Film totiž spadá do subžánru "umírající západ, umírající hrdinové," a tak si říkám, jestli vlastně není první, který takhle vznikl. Jsou to ty westerny, které hodně vypráví o zašlé slávě, nových časech, hrdinové bývají přestárlí a nesmíření s novou dobou, často se v nich objevují moderní vynálezy. Od Peckinpaha tam spadají snad všechny westerny (nejsem si jist Kumpány smrti, ty jsem neviděl), dál třeba Tenkrát na Západě, ale tahle nostalgie neznamená, že vždy jde o smrtelně vážné filmy, takže se sem v klidu zařadí i Dobří a špatní hoši (kam taky jinam), Podivné dědictví, Mé jméno je Nikdo nebo Život a doba soudce Roye Beana. (Na druhou stranu, Butche Cassidyho a Sundance Kida bych tam asi neřadil.)

Tehdy to nebylo něco, co by mě úplně lákalo, zvláště auta ve westernu jsem považoval za něco nepatřičného. Dneska mi tohle samozřejmě vůbec nevadí, ale ačkoli je Jízda vysočinou jasně tím nejlepším filmem, který kdy Randolph Scott natočil, a vysoce převyšuje kvalitu jeho běžných kousků, pořád jsou v ní věci, kvůli kterým se mi moc nelíbí. Asi to budou hlavně postavy Mariette Hartleyové a Rona Starra, které mě prostě nebaví sledovat, ovšem bohužel, točí se kolem nich celá zápletka. Vše, co se ale týká Scotta a McCrey, případně bratrů Hammondů, což je rozkošná pětice křupanů, stojí za to.

Scott a McCrea měli původně hrát role opačně, takže Scott měl být znovu tím morálním sloupem, zatímco McCrea si měl zahrát nepříliš důvěryhodného parťáka. Oba si role ale vyměnili a je to dobře. McCrea totiž hraje prakticky bez změny výrazu ve tváři, zatímco Scott je ve svojí roli perfektní a ukazuje, že uměl víc než jen toho osamělého jezdce. No a pětice bratrů Hammondů stojí za to. Nejvýraznějšího bratra hraje James Drury, který coby kladný Virginian uchvacoval divačky americké televize, takže v téhle roli je asi musel šokovat. Zabržděné ucho hraje mladý John Davis Chandler, ještě zabržděnějšího kuchaře L.Q. Jones, nejstaršího bratra John Anderson, a nejzvrhlejšího a nejodpornějšího z bratrů si dal Warren Oates. Není divu, že Oates, Jones a Chandler si později u Peckinpaha ještě zahráli hodněkrát.

V něčem je to asi ten nejryzejší Peckinpah s tím, co se vlastně většinou ve svých filmech snažil sdělit, aniž by to ještě překrývala zobrazovaná brutalita, ani mu do toho moc nezasahovalo studio, které film považovalo za béčko a nevěnovalo mu moc pozornosti. Škoda vlastně jen nedobře napsaných postav mladé dvojice, to ten film dost kazí a chvílemi hodně zpomaluje. 7,5/10

a.k.a. Jízda vysočinou
Režie: Sam Peckinpah
Hrají: Randolph Scott, Joel McCrea, Mariette Hartley, Ron Starr, James Drury, Warren Oates, John Anderson, L.Q. Jones, John Davis Chandler, Edgar Buchanan, R.G. Armstrong
Hudba: George Bassmann
Produkce: MGM
USA 1962