THE SHOW WITH A NAME - GIALLO část 2 - MARTINO, LENZI A DALŠÍ

Moje kolekce DVD a Blu Ray filmů subžánru giallo je zpátky. Dnes se v rychlosti podíváme na zbytek - filmy Sergia Martina, Umberta Lenziho, Riccarda Fredy a dalších.

 

GIALLO APRIL

Nějak teď jedu na giallo vlně, koukám na dávno viděné kousky, zkouším i nějaké dosud neviděné. Asi z toho nebude celoměsíční záležitost, jako je spagvember, ale schválně, jak dlouho mi to vydrží.

 

1. Lo strano vizio della signora Wardh (1971) /5.4./

Jestli v nějakém giallu záleží na vrahovi méně, tak snad jen v Your Vice is a Locked Room... Začátek je možná až moc hambatý, ale čím dál to postupuje, tím je to lepší, a až na to zbrklé vysvětlení v autě, které jsem ani teď pořádně nestíhal, je konec perfektní.

 

2. Smrtící spona (1984) /6.4./

Článek byl vydán, takže si přečtěte tam.

 

3. Una lucertola con la pelle di donna (1971) /6.4./

Už se mi to asi nelíbilo tolik jako napoprvé, ale halucinogenní scény s Florindou Bolkan jsou skvělé a napínat a děsit umí Fulci jako málokdo. Jean Sorel jedinkrát snesitelný, protože hraje podobné vakuum (díky Kubasovi za toto přirovnání), jako byl ve všech rolích.

 

4. La coda dello scorpione (1971) /8.4./

Od Martina asi jediné klasické giallo s vrahem v černém, kde se po něm opravdu pátrá, aby přišel na konci s nečekaným zvratem. Tak si říkám, že pokud tu měla být původně Edwige, mohla hrát spíš roli Idy Galli, bylo by zajímavější ji na začátku, jak jsme zvyklí, sledovat jako hrdinku, aby po necelé půlhodině skončila podřezaná. Alberto de Mendoza neplánovaně potřetí a topornější než jinde.

 

5. Gatti rossi in un labirinto di vetro (1975) /9.4./

Trash od Lenziho, většinou ale zábavný, občas chtěně, občas nechtěně komický. Nicolaiův soundtrack a komické role Baldassareho, Barthy a Vargase jsou na tom to nejlepší, zatímco protagonisté Richardson a Brochard jsou dost toporní a zklamou. 

6. Sette scialli di seta gialla (1972) /11.4./

Článek bude. 

 

7. Čtyři mouchy na šedém sametu (1971) /18.4./

Jako vždycky mi do všeho vlezla práce, takže jsem celý týden vynechal. Asi mám podobný názor jako napoprvé, kvůli nevýrazným hlavním postavám se film dost vleče a naopak ty vedlejší jako by každá vpadla z jiného filmu. Michael Brandon je mizerně nadabovaný, Mimsy Farmer rovnou mizerně hraje. Právní pozadí toho, proč film na dlouhá léta zmizel, je také zajímavé, a uvedení na nějaké kabelovce v 90. letech v ČR bylo zřejmě nelegální. 

Bud Spencer je Bůh

8. Amuck (1972) /19.4./

Hitchcockovina s Barbarou Bouchet v roli Grace Kelly a Jamese Stewarta v jednom a Rosalbou Neri v roli, o které Hitchcock radši ani nesnil. Občas opravdu dobré, občas příjemně brakové, pomalé, ale zábavné. Údajně měla hrát roli Eleanory původně Edwige, ale Rosalba sem sedí mnohem lépe.

 

9. Paní z neděle (1975) /19.4./

Článek bude.

10. Naked Girl Murdered in the Park (1972) /19.4./

Článek bude.

 

11. Torso (1973) /20.4./

Oproti ostatním Martinovým giallům se mi zdá opravdu slabší, navíc už sem míchá prvky z komedií s Fenech, co v té době točil (slintající vidláci) a je to spíš předchůdce slasheru. Až se divím, že to někde na kazetě nevyšlo třeba jako Halloween 4 (než vznikl) nebo Pátek třináctého 26.  

ZLATÁ BŘITVA 2025

Nejlepší film: Lo strano vizio della signora Wardh

Nejlepší režie: Lucio Fulci (Una lucertola con la pelle di donna)

Nejlepší herec v hlavní roli: Marcello Mastroianni (Paní z neděle)

Nejlepší herečka v hlavní roli: Jacqueline Bisset (Paní z neděle) 

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Ivan Rassimov (Lo strano vizio della signora Wardh)

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Rosalba Neri (Amuck)

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Una lucertola con la pelle di donna)

Nejlepší vražda: chloroform, plyn a kostka ledu (Lo strano vizio della signora Wardh)

Nejlepší Bůh: Bud Spencer (Čtyři mouchy na šedém sametu) 

Nejlepší záměna šátků: Torso

Nejbizarnější vražedná zbraň: keramický penis (Paní z neděle)

Nejlepší sluha: Umberto Raho (Crimes of the Black Cat a Amuck)

THE SHOW WITH A NAME - GIALLO část 1 - ARGENTO, BAVA, FULCI

 Moje kolekce DVD a Blu Ray filmů subžánru giallo. Dnes se v rychlosti podíváme na filmy tří nejslavnějších tvůrců tohoto žánru, Daria Argenta, Maria Bavy a Lucia Fulciho. Pouze na ty, které mám ve sbírce.

LUCIO FULCI A JEHO FILMY

Zatím nemám úplně energii na klasickou biografii, pojďme se tedy podívat na Fulciho filmografii. Nemohu podrobně projít všechny jeho filmy, zejména ty první, ale to nejdůležitější si připomeneme.

 

První filmy samostatně Fulci natočil v roce 1959. 

BARBARA BOUCHET 80

 80. narozeniny dnes slaví německo-americko-italská herečka, giallo queen a rodačka z Liberce Barbara Bouchet. Všechno nejlepší!

THE RED SHOW WITH SEVEN NAMES - MUKA NEVIŇÁTEK

Yellow Killer vytvořený umělou inteligencí, je zpět, aby vám nakecal spoustu nesmyslů o Fulciho klasice, které pak musím vyvrátit.

EDWIGE FENECH A JEJÍ FILMY

Většinou ve speciálech přikládám biografii, jenže Edwige už ji tu samozřejmě má. Takže tak jako onehdy u Merliho, trochu si projedeme filmy s Edwige, protože v nich může být zmatek.

Na internetu se dá narazit na rozhovor s Edwige, který v roce 1970 vedl ještě coby novinář Luigi Cozzi. V něm Edwige tvrdila, že už natočila asi dvacet filmů, a zrovna se chystala na Lo strano vizio della signora Wardh. Brzy zjistíme, že ač už v prvních třech letech kariéry točila jako divá, dvacet filmů to před Signorou Wardh nebylo. Ale popořadě:

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA XIV - CASINO ROYALE

A jsme zpět s naším již 014. podcastem! Tentokrát, pokud očekáváte, že zemřeme, vás zklamu, očekávejte, že budeme mluvit, a to o filmu s největší hustotou Jamesů Bondů.

BARBARA BOUCHET 75

Před 75 lety se v Liberci narodila původem německá herečka, působící napřed v USA, a potom od 70. let v Itálii, Barbara Bouchet. Všechno nejlepší!

THE YELLOW AND YET BLOODY GIALLO SPECIAL - part 1

Slíbil jsem na začátku roku speciály. Zatím proběhl jen ten westernový. Zatím jsem se však nedostal k ničemu dalšímu, času bylo málo a když jsem vyzkoušel něco jiného, tak jsem po jednom, nanejvýš dvou filmech hned skončil. Ke spaghetti westernům jsem se taky letos moc nedostal. Takže pro tento týden znovu do žlutého subžánru.

LA DAMA ROSSA UCCIDE SETTE VOLTE (1972)

Napůl gotické giallo, které vypadá lákavě, obsazením, hudbou, kamerou. Čekáte, že přijde ale. Ale prostě to není úplně ono a může za to scénář. Už jen začátek mi připadal trochu přiblblý. S dětskými herci je potíž, ještě je dabovat druhá. Tady asi pět minut sledujeme dvě protivné uřvané holčičky, které se perou, než je děda na vozíčku uklidní, aby jim vyprávěl rodovou legendu o mstící se červené dámě. Po titulcích naštěstí jsme v době, kdy by dívky měly být dospělé - a jako by se legenda začala naplňovat, červená dáma vstala z hrobu a začala vraždit. Takže dědičky Barbara Bouchet a Marina Malfatti se zatím dědictví nedočkají, Barbařin přítel se ovšem dočká povýšení na post generálního ředitele módní firmy, kde Barbara fotí. Zájem o něj však ale mají i modelka Sybil Danning a sekretářka Pia Giancaro, takže se policejní inspektor Freddie Mercury při hledání vraha pěkně zapotí.

Ne, inspektor vážně Mercuryho jen vzhledem připomíná. Obsazení vskutku vypadá, zvláště v ženské části, lákavě - Barbara Bouchet, Marina Malfatti, Sybil Danning... Ale dá se říct, že herecké výkony jsou tu veskrze průměrné, Barbara nijak dobře nehraje a Sybil tu paradoxně patří do té lepší části obsazení - protože tu nic víc než svlékání a svůdnost na starosti nemá. Ovšem kdo vybral tohoto nudného panáka do role hrdiny, to by mě fakt zajímalo. Vypadá trochu jako Michal Dočolomanský, ale oproti němu nemá nic. Talent, šarm, charisma, vypadá blběji.

J&B, červený telefon, to je v pořádku. Volající není.

No, největší problém jsem měl stejně se scénářem. Ne, že by byl nějak extra dementní, ale chvílemi jsem se dost ztrácel, no a závěrečná pointa je ještě blbější, než jsem se obával. Osobu vraha jsem uhodl poměrně rychle, i když je fakt, že do konce jsem si nebyl na sto procent jistý. Ale byl to ten první tip od boku, který vyšel. Navíc, scénář dejme tomu, ale režisér taky nebyl nic moc. Sice má dobrou kameru, skvělou hudbu, ale natočit opravdu napínavou nebo nějak zajímavou scénu neumí. Pak trčí špatné dialogy a mizerní herci. Ale budiž, vlastně skoro až do konce jsem uvažoval, že to ohodnotím trochu výše, ale ta pointa mi to srazila.

Show must go on...

Přestože se film odehrává v módní firmě, výtvarník si nějak nedokázal vybrat, jestli chce retro nebo sedmdesátky, takže postavy občas mají negližé s obrovitým výstřihem a k tomu účes jak ze 30. let, snad jen Sybil Danning vypadá vždycky dobově. Máme tu barokní zámek a k tomu moderní vilu hrdiny s pokojem s naprosto stejnou tapetou, jakou měla v hotelu Edwige Fenech v The Strange Vice of Mrs. Wardh. Bruno Nicolai přinesl vlastně stejnou hudbu jako vždycky, ale zase tak pěknou, že mu budiž odpuštěno. Hlavní motiv je z těch, které utkví. Vzhled vraha, nebo vlastně vražedkyně, rovněž. A to je z toho asi tak všechno. 6,5/10

a.k.a. The Red Queen Kills Seven Times, The Lady In Red Kills Seven Times, Blood Feast, Feast of Flesh, The Corpse Which Didn't Want to Die
Režie: Emilio P. Miraglia
Hrají: Barbara Bouchet, Ugo Pagliai, Marina Malfatti, Sybil Danning, Pia Giancaro, Marino Masé, Nino Korda, Carla Mancini
Hudba: Bruno Nicolai
Produkce: Cineriz
Itálie / SRN 1972

HEREČKY ITALSKÝCH ŽÁNROVÝCH FILMŮ

Dnes si uděláme takový menší přehled různých hereček, které se objevovaly v 60. a 70. letech v různých italských žánrovkách, jako třeba v poliziottescu či giallu, ale se spaghetti westerny příliš spjaté nejsou. Herci se v těchto žánrech většinou rekrutovali z bývalých kovbojů, ovšem pro ženy ve westernech příliš prostoru nebylo. Velká část giallo thrillerů se kolem žen naopak točí, ovšem bohužel s typickou italskou machistickou mentalitou i tak mají jen role pasivních obětí, čekajících na pomoc od mužského hrdiny.
Nejsou to všechno moje vyložené oblíbenkyně, s některými jsem viděl jen několik málo filmů. Spíše mi jde o přehled těch nejzásadnějších, nejpopulárnějších a vůbec jinak nej hereček z těchto filmů. Přece jen deset let tu vedu blog víceméně zaměřený na italský žánrový film a z těchhle osobností jsem psal jen o zlomku svých oblíbenkyň. Takže tady je výběr pár hvězd či polohvězd.

BARBARA BOUCHET (1943)

Původem sudetská Němka z Liberce po odsunu žila v Německu, následně dělala kariéru v USA, kde si zahrála po boku Johna Wayna či Kirka Douglase ve filmu Po zlém, objevila se i ve Star Treku. Na počátku 70. let ale zakotvila v Itálii, kde se stala jednou z největšch hvězd. Giallo, eurocrime, erotické komedie, střídala žánry hodně, především asi v eurocrime se zapsala nejvíc. Jen ty westerny ji minuly. Možná i proto jsem toho s ní zatím moc neviděl. Což se pokusím napravit.
Významné filmy: Milano Calibro 9, Ricco, Muka neviňátek, La dama rossa uccide a sette volte

MARISA MELL (1939-1992)

Původem rakouská herečka, která začínala v šedesátkách třeba po boku Klause Kinského. Její kariéra málem ztroskotala už v roce 1963, kdy utrpěla těžkou nehodu a málem přišla o oko, nakonec ale i díky plastickým operacím mohla pokračovat. Objevovala se ve filmech mnoha žánrů, v 70. letech samozřejmě především v giallech, ale i v několika westernech, včetně epizodky ve filmu Ben a Charlie, která patří k asi nejpamětihodnějším momentům z filmu. Její kariéru poznamenaly mnohé aféry i závislost na drogách, nakonec zemřela krátce po padesátce na rakovinu hrtanu.
Významné filmy: Una sull'altra, Ben and Charlie, Diabolik, Sedm krvavých orchidejí, La belva col mitra

LAURA GEMSER (1950)

Původem indonéská modelka se k filmu dostala v roce 1974, kdy si zahrála v erotickém filmu Amore libero. O rok později si zahrála vedlejší roli ve druhém dílu francouzské erotické série Emmanuelle se Sylvií Kristel v hlavní roli. Netrvalo dlouho a lační italští tvůrci spustili paralelní sérii o černé Emanuelle s jedním m, kterou ztvárnila právě Laura. Přitom druhý díl obsahoval jinou herečku, Laura se však dala, kromě novomanžela Gabriele Tintiho, dohromady i s režisérem Joe d'Amatem, který se pustil do exploatační série, kde fotoreportérka Emanuelle procestuje celý svět (jeden díl se tak přímo jmenuje), setkává se s kanibaly, pornografy, sektáři, obchodníky s bílým masem, v osmdesátých let pod vedením pro změnu jiného mistra trashe Bruno Matteie se dvakrát dostala do vězení. Jednou dokonce byla jeptiškou! Každý film zneužíval jiné populární téma, přičemž vždy převažovala erotika nad vším ostatním. Do mnohých filmů byly přistříhávány hardcore záběry, ovšem s dubléry, sama Laura podle výpovědí svědků byla vždy s Tintim. Také se po jeho smrti v roce 1991 ze světa filmu nadobro stáhla, poté co její pokusy o novou kariéru ve významnějších filmech pod jménem Moira Chen nevyšly. Nejvíce se tak z její filmografie vyjímají Dva poldové s Budem Spencerem a Terencem Hillem, kde se jedinkrát vůbec nesvlékla.
Významné filmy: Emanuelle nera, Emanuelle in America, Dva poldové, Emanuelle e gli ultimi cannibali, Suor Emanuelle

ANITA STRINDBERG (1937)

Švédská modelka, která se objevovala ve filmech mezi lety 1971 a 1981, především v giallech, ale i v kriminálkách a jiných žánrech. Western se jí opět vyhnul - ve filmu Odešli jsme jako kněží, vrátili jsme se jako kuráti bohužel ve skutečnosti nehraje. Fanoušky jistě zaujala její severská krása, blond vlasy, modré oči, ale i její přepevné (uměle zvětšené) poprsí. Člověk by řekl, že to začalo až s osmdesátkama a Pobřežní hlídkou. Nicméně Anita se naposledy objevila ve dvou filmech v roce 81 (z toho v Salamandru s Francem Nerem či Anthony Quinnem se jen mihla), a od té doby zmizela z pláten i z povědomí. Předtím ale měla rovněž pět let pauzu. Moc toho tedy nenatočila, je to docela škoda - její výkony v některých filmech nebyly vůbec špatné.
Významné filmy: La coda dello scorpione, Your Vice is a Locked Room and Only I Have the Key, Almost Human, Who saw her die, A Lizard in a Woman's Skin

FLORINDA BOLKAN (1941)

Rovněž Florinda Bolkan začínala jako modelka, když přišla v 60. letech do Francie studovat jazyky a literaturu ze své rodné Brazílie. Na dovolené v Jugoslávii se seznámila s režisérem Luchinem Viscontim, kterého okouzlila natolik, že jí svěřil roli ve svém filmu Soumrak bohů (1969). Už předtím se objevila v několika filmech, ale díky Viscontimu začala dostávat více rolí a větších. Průlomem pro ni byl Oscarem oceněný film Podivné vyšetřování (1970), kde si zahrála po boku Giana Maria Volontého. V průběhu 70. let hrála v nejrůznějších žánrech, v giallu (Muka neviňátek, A Lizard in a Woman's Skin), historických filmech (Flavia, la monaca musulmana), dobrodružných (Manaos), komediích (Royal Flash s Malcolmem McDowellem). V koprodukčním filmu Sarajevský atentát si dokonce zahrála Žofii Chotkovou, manželku Ferdinanda d'Este (ztvárněného Maximilianem Schellem). Objevovala se rovněž v televizi, v novém století se v domovské Brazílii představila i jako režisérka. V roce 2004 byla členkou poroty na MFF v Karlových Varech.
Významné filmy: Podivné vyšetřování, A Lizard in a Woman's Skin, Muka neviňátek

SUZY KENDALL (1944)

Britská modelka a herečka se narodila jako Freida Harrison, ale pro filmovou dráhu si zvolila pseudonym Suzy Kendall. Ve filmu se v Británii začala objevovat v roce 1965 a hned jedním z prvních filmů byla bondovka Thunderball. Roku 1967 hrála v americkém filmu Panu učiteli s láskou se Sidney Poitierem. V italském filmu se poprvé objevila roku 1969 snímkem Špionka beze jména, kde sehrála německou špionku v Anglii za 1. světové války, průlom nastal následujícího roku, kdy sehrála hlavní ženskou roli v Argentově giallu Pták s křišťálovým peřím. V žánru se objevila ještě v Martinově Torsu (1973) či Lenziho Spasmu (1974). Krátce poté ovšem její kariéra skončila. Po čtyřiceti letech se ale Suzy k filmu vrátila rolí v poctě giallům s názvem Berberian Sound Studio (2012).
Významné filmy: Pták s křišťálovým peřím, Torso, Spasmo

MARGARET LEE (1943-2024)

Margaret Lee je rovněž Angličanka, která však svou kariéru zahájila počátkem 60. let v Itálii. Obsazována byla do filmů všech druhů, do komedií (Toto v noci č. 1), sandálovek (Maciste contro i mostri), dramat (Casanova '70), westernů (Djurado), špionážních filmů (Tajný agent na Blízkém východě), kriminálek (I Bastardi, Bandité v Miláně), válečných filmů (Pět pekelných mužů), gialla (La bestia uccide a sangue freddo). Zahrála si ve slavné Kleopatře s Elizabeth Taylor či s Jeanem Gabinem ve Slunci rošťáků. Na přelomu 60. a 70. let se objevila v několika filmech španělského trashového režiséra Jesúse Franca. Počátkem 70. let kariéru ukončila, ale o deset let později se ještě objevila ve dvou filmech, ty však byly její definitivně poslední.
Významné filmy: Slunce rošťáků, Bandité v Miláně, Pět pekelných mužů, La bestia uccide a sangue freddo

KARIN SCHUBERT (1944)

Asi nejsmutnější příběh. Německá modelka zahájila koncem šedesátých let kariéru paralelně v italských i německých filmech, opět všeho druhu, od westernů (Vamos a matar, companeros) přes erotické komedie (Quel gran pezzo della Ubalda, tutta nuda e tutta calda s Edwige Fenech), giallo (Gli occhi freddi della paura) až po horory (La casa della paura). V roli královny se rovněž objevila v Ouryho komedii Pošetilost mocných (1971) s Louisem de Funèsem a Yvesem Montandem. V polovině 70. let však se svým nedostačujícím talentem a zároveň pohledným, byť pravděpodobně vylepšeným tělem byla nucena přejít k erotickým filmům, k čemuž ji nutila i její závislost na drogách. Pokud by hrála jen ve filmech Joea d'Amata a sérii o Emanuelle s Laurou Gemserovou, bylo by to ještě dobré. Drogová závislost ji však v osmdesátých letech dohnala do regulérní pornografie, následně ke službě sex po telefonu a nakonec k pokusům o sebevraždu.
Významné filmy: Pošetilost mocných, Ubalda, All Naked and Warm, Black Emanuelle

PATRIZIA ADIUTORI (1950-2005)

Jestli se o Anitě Strindberg ví málo, o Patrizii Adiutori se neví nic. Dohledatelné jsou jen její role ve filmech. Pokud budeme věřit stránce s diskutabilním obsahem ancensored.com, narodila se 21. února 1947, jinde jsem však toto datum nenalezl. //IMDB až teď tvrdí 1950-2005, ale data narození a úmrtí 1. ledna jsou trochu podezřelá. - edit 2025/ První roli hrála v roce 1969 ve filmu Die nackte Bovary, erotické adaptaci Flaubertovy Paní Bovaryové, kde titulní roli sehrála Edwige Fenech. Zbytek své poměrně skromné filmografie natočila v letech 1971 - 73, přičemž většinou sehrávala role svůdnic. Objevila se s Francem Nerem v thrilleru Vyšetřování skončilo - zapomeňte, s Alainem Delonem ve filmu První klidná noc, ve westernu Shoot the Living and Pray for the Dead s Klausem Kinskim. Jinak většina jejích rolí zasahovala do subžánru giallo, od filmu Naked Girl Killed in a Park (1972), kde ztvárnila titulní roli, až po Torso, jeden z jejích posledních filmů. Úplně poslední pak byly dvě komedie, z nichž v jedné, Giovannona Long-Thigh (1973), se opět sešla s Edwige Fenech. Poté zmizela z pláten a nic se o ní neví. Patrizia Adiutori nikdy nehrála hlavní role, a nikdy nebyla hvězdou. Přesto, myslím, stojí za připomenutí.
Významné filmy: Vyšetřování skončilo, zapomeňte, První klidná noc, Shoot the living and pray for the dead, Naked Girl Killed in a Park, Torso

GLORIA GUIDA (1955)

S každou z hereček, o které jsem výše psal, jsem alespoň jeden kousek viděl. Gloria Guida je pro mne vlastně neznámá, protože drtivá většina filmů, které natočila, spadá do žánru erotických komedií, které mě nelákají. Oproti Edwige Fenech, královně žánru, která ztvárňovala zralejší svůdné ženy, o sedm let mladší Guida se svým jemným vzhledem a drobným tělem ztvárňovala rozpustilé studentky a celkově mladistvé dospívající lolitky. První filmy natočila v 19 letech roku 1974 a oba již spadají do žánru erotických komedií či dramat. Z filmů lze jmenovat například Blue Jeans (1975) či La liceale ze stejného roku. Mimo svůj žánr se během své krátké kariéry podívala jen párkrát - v mexickém hororu The Bermuda Triangle (1978) s Johnem Hustonem, v Di Leově komedii s údajně šokujícím koncem Avere vent'anni (1978) či v eurocrime Indagine su un delitto perfetto (1978). Poslední filmy natočila roku 1982, z nichž jeden, Do postele vždy a ochotně, tu vyšel na DVD. Hvězdou je v něm však Laura Antonelli, objevuje se tam i Margaret Lee. Poté ze světa filmu zmizela, stále je však pravděpodobně činná v televizi - viděl jsem nějaký rozhovor, kde zpovídala Quentina Tarantina ohledně Hanebných panchartů.
Významné filmy: Avere vent'anni, Blue Jeans

LA TARANTOLA DAL VENTRE NERO (1971)

Na tohle giallo můžete narazit v nejrůznějších žebříčcích či recenzích jako na jedno z těch nejlepších. Ve skutečnosti o žádnou bombu nejde. Jako vždy maskovaný vrah, který vraždí krásné ženy, a mladý policejní inspektor na jeho stopě. Ze začátku to vypadalo, že to bude jeden z lepších zástupců žánru, ale druhá polovina filmu najednou ztratila směr a film už si jen tak doplandá v zajetých kolejích. Identitu vraha jsem odhalil brzy a vyústění jde přesně opačně, než by mělo, tzn. napřed vysvětlení motivace a až pak závěrečná akce. Giancarlo Giannini je sice v hlavní roli hodně fajn, ale autoři (dokonce tentokrát autorka!) z jeho postavy udělali idiota, který při vyšetřování seká jednu botu za druhou. Vraždy jsou zajímavě vymyšlené, ale když se potřetí, počtvrté opakuje ten stejný scénář, je to už nuda. Nakonec mi zůstane v hlavě snad jen účast neobvykle mnoha známých hereček v rolích obětí (Barbara Bouchet, Claudine Auger, Annabella Incontrera, Barbara Bach a Stefania Sandrelli coby Gianniniho manželka), dokonce i Morriconeho hudbu už jsem dočista zapomněl. 6/10
PS: Jo, týden po zhlídnutí už si vzpomenu snad jen na to, že jsem ten film viděl a z herců jen na Gianniniho a Bouchetovou.

a.k.a. Black Belly of the Tarantula
Režie: Paolo Cavara
Hrají: Giancarlo Giannini, Stefania Sandrelli, Silvano Tranquilli, Barbara Bouchet, Claudine Auger, Annabella Incontrera, Barbara Bach, Ezio Marano, Giancarlo Prete, Eleonora Giorgi
Hudba: Ennio Morricone
Produkce: C.I.C.
Itálie / Francie 1971