MIAMI CONNECTION (1987)

Miamskému ninjovi nikdo neuteče. Ani mezinárodní taekwondo rocková skupina Dragon Sound, složená z pěti studentů pobíhajících po plátně do půli těla svlečených, která chce hrát písně jako Against the Ninja nebo Friendship, Honesty, Loyalty, a objíždět světové taekwondo tělocvičny. Jenže mají několik mocných nepřátel (paradoxně v Orlandu, ne v Miami) - skupinu, která hrála v klubu před nimi, a jejich fanoušky, drogové dealery v čele s šéfem posilovny, jehož sestra je přítelkyní basáka z Dragon Sound, a miamské motorkáře ve dne a ninjy v noci. Zmatení? Tak vězte, že tohle je asi půlka toho, co se ve filmu děje.

Film je projektem představitele hlavní role, scenáristy i producenta Y. K. Kima, který sice neuměl dobře anglicky, takže mu většina dialogů není rozumět, neuměl ani naskočit do kabrioletu, zato uměl předstírat bojové umění, takže se rozhodl, že natočí film, kde bude za největšího machra, i když předstírá, že jde o týmovku. Jeden z týmu ale ve všech důležitých scénách chybí, a jeden (černoch) zřejmě Kima přesvědčil, že je nejlepší herec, takže jen sem tam zadeklamuje příšerné monology, které nedávají smysl.

Zorientovat se v ději, kdo je kdo (zvláště když půlka padouchů jsou blízkovýchodní typy s vousy a dva členové skupiny si jsou naopak velmi podobní navzájem) bylo náročné, i když děj sám se dá shrnout jednou větou. Navíc je natahován mnoha písničkovými sekvencemi, pod kterými sledujeme nic neříkající montáže nebo kapelu, která drží nástroje v ruce poprvé v životě.

Miami Connection je kvalitativně blízko věcem, jako je Smrtelná kořist nebo Policajt samuraj, ale chybí jí dostatek vypečených momentů, ke kterým se člověk rád vrací, a přebývá v ní moc písniček. Stejně jako Policajt samuraj se na světlo světa dostala až v posledních letech, kdy byla náhodně nalezena poničená kopie, zrestaurována a vydána na DVD.

Režie: Y. K. Kim, Woo-Sang Park

Hrají: Y. K. Kim, Vincent Hirsch, Joseph Diamand, Maurice Smith, Angelo Janotti, Kathy Collier, Woo-Sang Park

Hudba: Jon McCallum
Produkce: P.J.K. Group

USA 1987

ERA SAM WALLASH!... LO CHIAMAVANO... E COSI SIA (1971)

 

Když jsem poprvé viděl spaghetti western od Demofila Fidaniho, byl jsem zděšen, zatímco teď si jejich nablblost užívám, o to víc, když najdu film, ve kterém se 65 minut z 85 jen nejezdí na koni napříč stále tou samou pískovnou. To je naštěstí případ i filmu, který se jmenuje Era Sam Wallach... lo chiamavano... e cosi sia, ale říkali mu taky Savage Guns.

Robert Woods je tu zas, znovu jako mstitel, znova je mu úplně jedno, jestli je divákům sympatický, ale zatímco El Puro byl ochlasta, který vzal pistoli do ruky, když už nebylo zbytí, Sam Wallash střílí od začátku, když mu hned několik lidí postupně věnuje pistoli, neomylně a šestnáctkrát po sobě bez přebití. Taky má po kapsách tisícovky dolarů a je schopen si vycucat z prstu cokoli, co potřebuje, od pastí na padouchy až po těžké zbraně. Bohužel má také fobii z klapajících dveří! Což je asi to nejvtipnější, co se dá u Fidaniho vidět, kromě Kinskiho žeroucího jablko a Gordona Mitchella hrajícího karty se svým odrazem v zrcadle.

Banda vedená Dinem Stranem a Benitem Pacificem, kteří u Fidaniho hráli ve všem pod obvyklými pseudonymy Dean Stratford a Dennis Colt, na začátku postřílí osazenstvo hospody. Jenom Robert Woods přežije a vydá se ve stopách Strana coby padoucha jménem Mash Flannagan. Brzy zjistíme, že Strano se maskuje jako boháč Donovan v jednom městě, kde ovládá i sázky na zápasy a má milenku Simonettu Vitelli. Jenže každý vlastně ví, že Donovan je Mash Flanagan. Bandité připravují různé akce, na což najímají lidi. No a jednou jim tak přijdou tři psanci, kteří se jmenují Peter Martell, Gordon Mitchell a Lincoln Tate, a hrají je Peter Martell, Gordon Mitchell a Lincoln Tate. Nikdo z nich neřekne ani slovo, jsou představeni jako důležité postavy, a do konce filmu už se potom neobjeví.

Simonetta Vitelli tu vypadá asi nejlépe, co kdy ve Fidaniho filmech vypadala, silný make up zvýrazňuje její krásné oči, silonky její nohy a korzet její poprsí a pozadí, a dokonce tu i hraje lépe než jindy. A její postava je docela vtipná a kromě typických Fidaniho blbostí, špatných akčních scén s přehnanou choreografií (dočkáme se i zpomalené salonní bitky mezi naprosto náhodnými lidmi) a Woodsových záchvatů mě dost bavila i ona. Záporná strana je tentokrát slabší, Strano i Pacifico jsou spíš v pozadí a nejvíc je vidět ze všech padouchů druhý pobočník, který moc neosloví. Chtělo to Mitchella na větší roli. Aspoň je tu ale Woods, jednoznačně (nebo snad spolu s Fabiem Testim) nejlepší Fidaniho protagonista, i když se tu vlastně ani hrát nesnaží.

Jinak tu sice je všechno, co od Fidaniho čekáme, ale většina děje se odehrává ve městě, takže jezdění pískovnou je minimum a děj se natahuje spíš zbytečnými odbočkami, které ale nenudí. Goriho hudba je tradičně mimo, Villova kamera prakticky celá zoomová nebo braná z ruky. Z Fidaniho je tohle asi zatím "nejlepší" - v dobrém i špatném slova smyslu. 6,5/10

a.k.a. Savage Guns, His Name Was Sam Walbash, But They Call Him Amen, His Name Was Sam Wallash, But They Call Him Amen

Režie: Demofilo Fidani

Hrají: Robert Woods, Dino Strano, Benito Pacifico, Simonetta Vitelli, Amerigo Castrighella, Lincoln Tate, Gordon Mitchell, Peter Martell

Hudba: Lallo Gori

Itálie 1971

HALLOWEEN SPECIAL 2024 část 7

Já už jsem toho viděl hodně. Viděl jsem hada srát. Viděl jsem koně blejt v barvách francouzský trikolory. Viděl jsem i mlátit žábu pěstí do skály. Dokonce jsem viděl i stíhačku couvat. Ale tohle... tohle jsem ještě neviděl.

 

IL ÉTAIT UNE FOIS LE DIABLE (1985)

O existenci tohoto filmu jsem nevěděl až do doby, kdy se stal highlightem posledního dílu Best of the Worst od Red Letter Media. Už jen popis na zadní straně DVD zněl šíleně, a co teprve film samotný, kde se ukázalo, že vše, co se tam píše, je pravda.

Viděl jsem dobré filmy. Viděl jsem špatné filmy. Po tom, co jsem viděl Devil Story, si nejsem jistý, co jsem to vlastně viděl. Úvod začíná skvěle - znetvořený muž s maskou á la Artur Ropotámo, oblečený v nacistické uniformě, velmi brutálně zavraždí několik lidí, ještě předtím, než začnou úvodní titulky, a po nich ještě několik dalších. Nicméně tento úvod nemá s filmem jinak kromě postavy Ropotáma co dělat, byl přidán, aby se děj trochu natáhl na požadovaných 75 minut. Otázka je, co všechno se přidávalo, aby se film natáhl, a co bylo jeho základem. Protože celý ten film vypadá jako sled výplní mezi chybějícím dějem. Dlužno říct, že takových výplní, že se u toho člověk nestihne nudit.

Děj tedy nejde popsat: mladí manželé píchnou na jakémsi místě ve Francii (přední SPZ mají francouzskou, zadní floridskou) a ubytují se na zámku nedaleko, zvláště proto, že prší. Tentokrát je tam ale nevítá grupa transsexuálů v čele s Timem Currym, ale dva staří manželé, kteří začnou vykládat nesouvislé historky o britské lodi cestující z Indie přes Egypt, kterou lupiči nechali ztroskotat na pobřeží, aby záhadně zmizela, a o potomcích oněch lupičů, staré čarodějnici, jejím znetvořeném synovi a nikdy nikým nespatřené dceři.

Vzápětí sledujeme Ropotáma ne jako vraha, ale jako debilního synka, který spolu se svou matkou chystá pohřeb své sestry.

Před zámek najednou přiběhne černý hřebec a skáče a řehtá natolik, až stařík natáhne maskáče, vezme brokovnici a musí koně odstřelit. Kůň je pravděpodobně vtělením ďábla, ale to není úplně jasné.

Mladá manželka (říkejme jí podle její představitelky Véronique, nebo zkráceně Verča) se nudí s manželem, který už usnul (a v posteli a v průsvitné košilce konečně vypadá dost pěkně) a vyběhne se podívat, co se děje s koněm. Protože začne pršet, zaleze do auta, vyleze ve žluté bundě a galoších, a pokusí se odjet. Na cestě ji ale vyděsí onen kůň, a tak vyleze z auta a prchá pryč.

Střih na staříka s brokovnicí na louce, jak se snaží toho samého hřebce umlátit brokovnicí, aniž by se k němu přiblížil.

Ropotámo s matkou přijdou na hřbitov, kde rakev s dcerou hodí do náhodného hrobu. Verča sem doběhne, s hrůzou je sleduje a spadne do jiného hrobu. Ropotámo ji po delším čumění vytáhne a pak ji hodí do hrobu k sestře.

Na pláži se dá do pohybu pod dozorem koně srandovně vypadající maketa skály, ze které vypluje srandovně vypadající maketa lodi. Z ní vypadne několik soudků s prachem a sarkofág.

Stařík se snaží zastřelit koně. Neúspěšně.

Ze sarkofágu vyleze mumie. Odchází pryč.

Následuje ještě lepší montáž, kdy už si můžete i tipovat, na co se střihne: matka a Ropotámo se snaží zavřít Verču v hrobu, ta se brání, přiběhne hřebec, Ropotámo se ho snaží odehnat, kůń ho pokope, nejdřív mu prokopne břicho a následně mu ukopne kus lebky. Střihy na krvácejícího Ropotáma, který jen chroptí a krvácí, matku snažící se zavřít hrob, Verču snažící se dostat ven a koně, který poskakuje a řehtá s pořád stejným zvukovým efektem. 

Stařík se neúspěšně snaží zastřelit koně.

Odteď nebudu prozrazovat, co se stane dál. Ale došli jsme zhruba do půlky filmu. Stejně byste mi to nevěřili a je třeba to vidět sami. Veškerá produkční kvalita je samozřejmě otřesná, herci jsou strašní, anglický dabing si z filmu sám dělá srandu, zejména ústy staříka, který se většinu filmu snaží zastřelit koně brokovnicí. Pochválit ale lze to, že i když se tam vlastně nic neděje, na Véronique Renaud, která po tomhle už radši nikdy v ničem nehrála, se velmi dobře dívá, nejen proto, že většinu filmu tráví v negližé, se staříkem střílejícím koně je legrace a Ropotámo jasně vede. Díky nim ten film prostě nenudí a člověk už jen čeká na další a další bizarní momenty, včetně několikanásobných twistů na konci. Ze slabšího soudku je mumie, která je v tom tak nějak navíc. Otázka je, co v tom vlastně není navíc. Hodnotit nebudu, ale pokud máte rádi filmové úlety, je tohle pro vás.

a.k.a. Devil Story

Režie: Bernard Launois

Hrají: Véronique Renaud, Pascal Simon, Marcel Portier, Catherine Day, Nicole Desailly, Christian Paumelle

Hudba: Paul Piot, Michel Roy

Francie 1985

2023 HALLOWEEN SPECIAL část 2

Opět, když dva dělají totéž... je to skoro totéž.

 

XING XING WANG (1977) 

Když Hollywood vyrobil v 70. letech velkofilm, menší studia nebo kinematografie hned začala vyrábět svoje klony. Nejinak tomu bylo i u King Konga, kterého se sice nechytili Italové, a kupodivu ani Japonci, ale byli to Shaw Brothers, kdo hned přispěchali se svým vlastním Kongem. Nebyli sami. Aby ale nikdo nemohl říct, že to je jen King Kong s Číňany, ještě do toho zamíchali Sheenu, královnu džungle.

Expedice jde po stopách obrovské gorily, která se vyskytla někde v Indii. Dobrodruh Ženšen (nejmenuje se tak, ale tak jsem si ho zapamatoval) se přidává, protože přistihl svou ženu v posteli se svým bratrem a nyní se utápí v alkoholu. Po mnoha útrapách, které čekají v indickém pralese (tekutý písek, tygři, sloni) se na to výprava vykašle a zůstane jen Ženšen. Ten na gorilu skutečně narazí, zachrání ho ale krásná blondýnka ve velmi úsporných kožených bikinách, kdy na ni celý film fascinovaně zíráme v očekávání, jestli něco nevypadne. 

Blondýnka se jmenuje Auvej (dobře, Ah Wei) a přestože se svými bílými rodiči kdysi spadla letadlem do džungle a vychovávala ji obří opice, umí výborně čínsky. A tady začíná teprve ta správná prdel - sledujeme dementní romantické scény, kde se Auvej mazlí s tygry, pózuje na troskách letadla, nebo se ve své květinové jeskyni miluje se Ženšenem, zatímco gorila vše sleduje otvorem! Všemu předchází scéna, kde se Auvej usadí v pralese s posekaným trávníčkem a jí mango ze stromu. A po letech v džungli, zrovna ve chvíli, kdy se setká s jiným člověkem, ji kousne jedovatý had! A to na vnitřní stehno, kousíček od rozkroku, takže scéna, kde se Ženšen snaží jed z rány vysát, působí velmi... nevhodně. Gorila naštěstí přinese to správné listí, Auvej má v jeskyni hmoždíř, takže udělat lék je otázkou pár vteřin.

Děj se bohužel rozhodne následovat svůj vzor a po odchodu z pralesa, kdy už to King Konga sleduje skoro otrocky včetně show v řetězech, ničení města a výlezu na mrakodrap, už je srandovní jen scéna, kde Ženšen koupí Auvej moderní oblečení, aby v Hong Kongu zapadla - a jsou to nějaké kurví šatičky z kůže.

Kvůli čemu rozhodně tenhle film stojí za zmínku bez odsouzení jako neinvenční kopírka King Konga je krásná Evelyne Kraft, která sice neumí hrát (a ještě je strašně špatně namluvená do čínštiny), ale její postava jednoznačně celý film ozvlaštňuje. Dál jsou to některé nečekaně brutální momenty, jako domorodec s ukousnutou nohou, které jsou vystřídány momenty jak ze žurnálu, kde se Kraft s lidožravým tygrem mazlí, věší si ho za krk, a když odchází z džungle, tygr se s ní nechce rozloučit. 

I přes všechny krvavé scény, kterých tolik zase není, a odvážný obleček Kraftové film působí jako cílený především na dětského diváka, takže když se ve druhé půlce padouch pokouší Auvej znásilnit, máte pocit, že tohle tam nepatří. Co do nějaké sem tam vypadlé bradavky nebo ukousnuté končetiny, až teď bych děti poslal z místnosti. Hudba je kradená a půlka ji zazněla v Monty Pythonovi, takže často působí dost nepatřičně. 

Pokud máte pocit, že King Konga jste ve všech verzích už viděli hodněkrát a chcete vidět jeho verzi z druhého konce světa, tohle je film pro vás. Legračně špatné miniatury vás snad neodradí.

a.k.a. The Mighty Peking Man, Goliathon

Režie: Meng Hua Ho

Hrají: Evelyne Kraft, Danny Lee, Ku Feng a spousta dalších

Hong Kong 1977