PANCHO VILLA (1972)

Když je Den boje za svobodu a demokracii, tak proč ne film o boji za svobodu. I když... přestože tenhle film je o Pancho Villovi, rozhodně se nedá považovat za klasický film z Mexické občanské války.

 

Příběh vychází ze skutečné události, kdy Villa skutečně překročil hranice a zaútočil na město Columbus v USA. Nicméně asi to nebyla taková fraška jako tady. Na začátku pošle Pancho Villa svého pobočníka, Američana Scottyho, aby v Novém Mexiku koupil zbraně. Když Scottyho obchodníci podvedou, Villa se rozhodne pro odplatu - překročí hranice a zbraně si vezme sám. Což by nemělo nechat v klidu americkou armádu, která ovšem není schopna efektivně jednat, protože velitel posádky plukovník Wilcox je zaneprázdněn pólem, cvičením vojáků v plížení se pod ostrou kulometnou palbou nebo chytáním mouchy.

 

První půlhodina se mi docela líbila. Jasně, bylo to trochu odlehčené, ale ne moc. Jenže pak do děje vpadne Chuck Connors, příšerně toporně se snažící o herectví v roli Wilcoxe, a jeho scény jsou humorem někde na úrovni Fantozziho. Z odlehčeného pojetí Pancho Villy se stává groteska. Lepší herec by to asi zvládl tak, aby to ještě šlo sledovat, ale Connors je fakt utrpení.

 

Naproti tomu obsazení Tellyho Savalase a Clinta Walkera je povedené. Walker ojediněle v evropském westernu, v podobné úloze jako Mitchum v Pancho Villově jízdě, ale nechává o dost lepší dojem, stejně tak Savalas nehraje hrdinu revoluce, ale požitkářského banditu, který si dává záležet na své mediální image, takže hranice překračuje s fotografem a kapelou. Nejvýraznější ženskou roli, Walkerovu odcizenou manželku, hraje americká herečka Anne Francis, jejíž postava je v ději zbytečná a její komické scény s Walkerem nejsou úplně vtipné. 

 

Režisér Eugenio Martín sice dokázal asi přesvědčit producenty, že dokáže dělat velké produkce za hodně peněz (dále Řeka zlého muže, Expres hrůzy), nicméně jeho starší western Bounty Killer, natočený za pár šupů, dopadl mnohem lépe. Pancho Villa není zase tak hrozný, přežít se dá, ale některé scény (američtí důstojníci na Connorsův rozkaz loví jednu mouchu) se vůbec neměly točit, a zase zklame závěr, kdy dojde jen ke srážce dvou miniaturních vlaků. Na závěr dostaneme píseň zpívanou samotným Savalasem, která se k filmu moc nehodí. 6/10

 

a.k.a. El desafío de Pancho Villa

Režie: Eugenio Martín

Hrají: Telly Savalas, Clint Walker, Chuck Connors, Anne Francis, Ángel del Pozo, José Maria Prada, Luis Davila, Mónica Randall, Antonio Casas, Dan van Husen, Fernando Sanchez Polack, Gene Collins

Hudba: Anton Garcia Abril

Produkce: Scotia International Film Distributors 

Španělsko / Velká Británie 1972 

FEDRA WEST (1968)

Podobně jako Forgotten Pistolero nebo Ringo se vrací je i Phaedra West adaptací antické předlohy, tentokrát tragédie, již zpracovalo více autorů pod názvy Faidra nebo Hippolytos, podle toho, na kterou z postav se soustředí. Zde si vzal antický námět na paškál praotec evropského westernu Joaquín Luis Romero Marchent.

 

Příběh je jednoduchý a klasický, i když vlastně dost skandální - odcizený syn se po letech vrací do domu svého bohatého otce, kde se setkává se svou mladou a půvabnou macechou. Ta je v manželství nešťastná, mladík je pohledný a naivní, a tak rzy podléhá jejím svodům. Což samozřejmě nemůže skončit dobře. Oproti antickým i klasicistním předlohám se film samozřejmě odehrává v Mexiku, místo krále Thésea tu máme mocného rančera a Mexičani si musejí pomoci bez zásahu bohů.

 

Euripidova původní tragédie o Hippolytovi i Racinova klasicistní adaptace jako hrdinu jednoznačně berou Hippolyta, který odmítá stát se Faidřiným milencem, avšak podléhá žárlivosti svého otce, který na něj poštve Poseidóna. Senecova verze naopak straní nešťastné Faidře, která podléhá svým citům a vášním a nenachází pochopení. Marchent je blíže této verzi, ale jednak nechává vztah mezi synem a macechou naplnit, tedy syn (zde Stuart) není bez viny, jednak byť Faidru do jisté míry chápe, pořád ji vykresluje jako vypočítavou ženu, která se vdala pro peníze a pak okrádá svého muže. Nicméně sympaticky nečernobílé je i podání rančera Ramóna, který sice je krutým a sobeckým tyranem, ale zároveň má svého syna skutečně rád a snaží se k němu najít cestu.

 

Bohužel je film dost zkratkovitý (což je umocněno i dostupnou kopií, scanem z ojeté kopie, kde části scén vypadly úplně), má jen 79 minut, a tak úplně asi nevyzní, jak Marchent zamýšlel. Zvláště finále není moc dobře vygradované. Obsazení hlavních rolí není vyloženě špatné, Norma Bengell svoji roli utáhne, byť její jméno není moc známé, Simón Andreu coby Stuart má sice nejtěžší práci vzhledem k tomu, jak kladnou postavu většinu filmu hraje, ale zvládá to, akorát James Philbrook je sice přesvědčivý jako krutý rančer, ale ne jako Mexičan - půlku filmu jsem si myslel, že jeho postava je Američan žijící někde na pomezí, a pak ho manželka osloví Ramóne. Z dalšího obsazení už je známou tváří asi jen Luis Induni v poměrně důležité roli (a nehraje šerifa!). Piccioniho hudba je povedená a sedící, ale ve scéně fiesty z nějakého důvodu hraje Bacalovova hudba z Djanga. Anglické dialogy jsou pak občas vyloženě k smíchu. ("Proč mám americké jméno?" "Bylo to přání tvé zesnulé matky." "Ale proč zrovna Stuart?" "Nevím." nebo "Běda, Fedro, měla jsem vidění, vše se zbarvilo krví..." "Už jsi zase kouřila marihuanu, jako obvykle?") 6,5/10

 

a.k.a. Phaedra West, I Do Not Forgive... I Kill!, Ballad of a Bounty Hunter, Wanda West, Io non perdono... uccido!

Režie: Joaquín Luis Romero Marchent

Hrají: Norma Bengell, James Philbrook, Simón Andreu, Emilio G. Caba, Maria Silva, Alfonso Rojas, Luis Induni, Maria Cumani Quasimono, Alvaro de Luna, Alfonso de la Vega

Hudba: Piero Piccioni

Španělsko / Itálie 1968 

LA CAZA DEL ORO (1972)

Na Steffenovku z roku 1972, částečně ovlivněnou trinityovkami, to nebylo vůbec špatné. Jasně, je to další z vykrádaček Hodného, zlého a ošklivého, silně mi připomínající Steffenův starší film Ringo, il volto della vendetta. Nicméně se mi to líbilo vlastně víc a rozhodně to lépe odsýpalo.

 

Z vězení má být po dvaceti letech propuštěn vězeň Dan Carver, který kdesi ukryl hromadu zlata. TO by rád získal jeho bývalý společník (Luis Induni), ovládající městečko, kde je vězení, banda psanců v čele s Trashem (Anthony Steffen), a vlastně i sám ředitel věznice (Raf Baldassare). Vězeň se tedy bojí vyjít ven, proto si pro něj Trash, který se na svoji bandu vykašle, sám vleze. Na útěku s sebou musí vzít i ukecaného Mexičana Paca (Daniel Martín), a Carver rozhodně nehodlá spolupracovat a své tajemství prozradit. Steffen a Martín tedy musí ochraňovat živý plánek cesty, zatímco jim jsou v patách dozorci z věznice i Steffenovi bývalí kumpáni, kterým vévodí Indián s tomahawky a Kazatel, vzdáleně připomínající Lee Van Cleefa. Induni nikoho nepronásleduje, protože se už během Steffenova, Martínova a Carverova útěku jeho a Kazatelova banda pustí do sebe...

 

Je to zábavný, akcí nabitý kousek, kde se pořád něco děje. Jasně, je to pořád docela průměr, většinu toho, co tu uvidíme, jsme už někde viděli, hůře i lépe. Druhá polovina se celá odehrává ve vesničce, kde se má zlato skrývat, a zasáhne do ní banda vedená Fernandem Sanchem, který se tu neustále koupe nebo jí. A tady přijde jediná originální scéna, kdy si Sancho vybírá, jestli nechá naživu Steffena nebo Martína tím, že je sváže, do pusy jim dá zapálenou tyčku dynamitu, a přežije ten, kdo se první dostane k sudu s vodou, aby dynamit uhasil, takže se vlastně přetahují. I přes pár vážnějších momentů je to ale pořád spíše komedie, i Steffen se tu pokouší o legraci, Martín je chvílemi moc otravný, ale většinou se přežít dá. Škoda hudby, která byla složena pro film Go for Broke - v podstatě žánrově spřízněný. 7/10

 

a.k.a. Too Much Gold For One Gringo, Lo credevano uno stinco di santo, They Believed He Was No Saint

Režie: Juan Bosch

Hrají: Anthony Steffen, Daniel Martín, Tania Alvarado, Manuel Guitián, Gustavo Re, Fernando Sancho, Gaspar 'Indio' González, Ricardo Moyán, Raf Baldassarre, Juan Miguel Solano, Luis Induni

Hudba: Marcello Giombini (nepůvodní)
Produkce: Filmax, PEA

Španělsko / Itálie 1972 

UNA CIUDAD LLAMADA BASTARDA (1971)

Tento britsko-španělský western (tedy ne v pravém slova smyslu spaghetti) jsem se léta snažil sehnat, ale nedařilo se. Obsazení vypadá naprosto perfektně - Robert Shaw, Martin Landau a Al Lettieri ve spaghetti westernu? K tomu Telly Savalas, Stella Stevens nebo Fernando Rey? Jenže nemožnost nalezení koukatelné verze, titulků a tušení, že to asi nebude taková bomba, vzhledem k neznámému režiséru (jediný další film, který jsem od něj viděl, je Casino Royale...) i celkové obskurnosti filmu, mě zase odrazovaly. A pak to zničehonic uvedla letos ČT. A nechala dlouho po vysílání na svém webu k přehrání.

Mám pocit, že tenhle film jako povídka a potom scénář asi vypadal lépe, než jaký je výsledek. Když nad tím zpětně přemýšlím, asi to na papíře dávalo smysl, ale když se na to člověk dívá, je to pěkný guláš. Postavy se zjevují a zmizí, a asi čtvrthodinový flashback ve druhé polovině přijde tak náhle, bez varování a nesouvisle, že jsem měl pocit, že nechápu už vůbec nic. Navíc mám pocit, že v různých verzích jsou scény nastříhány různě za sebou, takže některá začíná úvodními titulky, kde Stella Stevens přijíždí do městečka v pohřebním voze, a prolog o deset let dříve se objeví až později, nebo možná vůbec.

Film se snaží vyprávět o pomstě a revoluci najednou, ale dost nepřehledně, a navíc nejzajímavější postavy filmu nejsou ty hlavní. Robert Shaw je celou dobu spíše přihlížejícím, Stella Stevens se jen občas mihne a v roli anděla zkázy není moc přesvědčivá, a Martin Landau vytváří kreaci a la gestapák z Alles Gute. Nejvíc baví Telly Savalas v naprosto cool roli šéfa města, který s chutí vraždí nejrůznějšími způsoby kohokoli, kdo se mu znelíbí (věšení a la pirátská loď), polonahý jen s napůl oblečenou uniformou, a vedle šílených špinavých paruk zářící pleší, jenže cca po půl hodině se poroučí, a pak nás nejvíc zajímá jeho pohůnek Lettieri, který se poměrně brzy poroučí taky.

Hudba je od Walda de los Rios, který podobně nesedící hudbu složil i ve stejném roce k Řece zlého muže s Lee Van Cleefem a Ginou Lollobrigidou, rovněž letos odvysílanou na ČT. Tady aspoň na člověka zničehonic nevyskočí beatová píseň, ale stejně, až na titulní skladbu, moc přesvědčivá není. 6/10

a.k.a. Město bastardů, A Town Called Bastard, A Town Called Hell

Režie: Robert Parrish, Irving Lerner

Hrají: Robert Shaw, Stella Stevens, Martin Landau, Telly Savalas, Fernando Rey, Al Lettieri, Michael Craig, Dudley Sutton, Paloma Cela, Aldo Sambrell, Tito Garcia, Maribel Hidalgo, Antonio Mayans, Luis Rivera, George Rigaud

Hudba: Waldo de los Rios
Produkce: Scotia International

Velká Británie / Španělsko 1971

SUMMERTIME KILLER (1972)

 "Řada lidí je ošklivějších než ty. Třeba Karl Malden. A to byl slavný herec!"

Tenhle film jsem měl v merku od chvíle, kdy jsem slyšel soundtrack ke Kill Bill 2, kde zazněla jedna z Bacalovových skladeb k tomuto filmu. A vzhledem k tomu, že se stala i znělkou Tarantinova Video Archives Podcastu, tak každý díl jako by mi připomínal, že se na to mám podívat. No, mrkl jsem se až teď, když to bylo nahrané na kazetě hned za V kómatu, takže taky s německým dabingem a českým rychlodabingem. V tomhle případě to ale nebyla dobrá volba, protože Němci film značně sestříhali (ze závěrečné honičky je půlka!) a konec zčásti kvůli tomu nedával moc smysl. Rychlodabér Niňja pak zvuk nijak nemíchal, takže půlce dialogů není rozumět, protože nahrávka je tišší než zvuk filmu.

Jde o film o pomstě, neúnavném pátrání a Stockholmském syndromu. Mafiáni zabijí otce malého chlapce tím, že ho utopí v bazénu. Chlapec vyroste a začne se mstít. Jezdí na motorce, má věrného psího společnéka a slunce mu ozařuje jeho blonďatou hřívu. Bohužel Christopher Mitchum po svém otci nezdědil tajemný drsný sex appeal, takže vypadá většinu filmu jako tydýt. A prvních pár vražd mafiánských bossů proběhne velmi rychle na začátku. To přivede na stopu policistu Karla Maldena, který si tipne, že na řadě je další boss v podání Rafa Valloneho. A skutečně je, akorát Vallone má docela kliku a u dvou pokusů o vraždu Mitchum selže. Nic naplat, vymyslí nový plán. Plán, ve kterém důležitou roli sehraje Valloneho unesená dcera Olivia Hussey.

Když se nad tím člověk zamyslí, tak ono to moc nedává smysl celkově. Maldenovo pátrání po Mitchumově identitě a poté lokalizaci připomíná silně pozdější pátrání doktora Loomise po uprchlém Michaelu Myersovi - prostě nesouvislé scény, kde hvězda vystupuje jen, aby v tom měla roli. Zajímavější drama se odehrává mezi unesenou Hussey a mlčenlivým Mitchumem, ale rozuzlení celého příběhu je dost nesouvislé. Vůbec nemám problém s tím, že film není zrovna akční a dostaneme jen dvě honičky s motorkou (u obou hrají obě ikonické Bacalovovy skladby), ale ty neustálé prostřihy na to, co nezajímavého právě dělá Malden, docela rušily. Hlavně proto, že na Olivii Hussey, zejména v plavkách, se kouká milionkrát lépe. 6/10

PS. Zajímalo by mě, jak to ve skutečnosti bylo se vztahem Luis Bacalov - Sergio Bardotti. Tady je totiž také v titulcích podepsán Bardotti, ale na všech deskách je podepsán Bacalov a hudba chvílemi silně připomíná jeho soundtrack k Milano Calibro 9. To, co o tom vykládá Giancarlo Santi v rozhovoru v knize Fenomén italský western neberu vážně, tvrdí tam, že Bacalov byl nula, která se kryla za slavnějším Bardottim. Kdyby na LP nebyl jako skladatel podepsán Bacalov, tipl bych si, že úspěšný popový autor Bardotti dodal pár písniček a z komerčních důvodů byl uveden jako autor celého soundtracku, ale vinyl jeho jméno vůbec neuvádí. Španělské vydání soundtracku uvádí Bardottiho jako textaře dvou písní. Viz discogs.

a.k.a. Un verano para matar, Ricatto alla mala, Letní zabiják

Režie: Antonio Isasi-Isasmendi

Hrají: Karl Malden, Olivia Hussey, Christopher Mitchum, Raf Vallone, Claudine Auger, Gérard Barray, Gérard Tichy, Umberto Raho, Gustavo Re, Víctor Israel, José Nieto

Hudba: Luis Enriquez Bacalov, Sergio Bardotti
Produkce: Embassy Pictures

Španělsko / Francie / Itálie 1972