Zobrazují se příspěvky se štítkem80's ACTION. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem80's ACTION. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 21. března 2026

THE HERO AND THE TERROR (1988)

Chuck Norris dal kyklopovi ránu pěstí mezi oči. 
Na Chuckovu památku jsem si pustil tento film, který mám na originální VHS. Nicméně ač cannonovka ze zlaté éry, bývá velmi málo zmiňován vedle ostatních Chuckových filmů té doby, a vlastně kromě fotky v černých brýlích jsem z něj nikdy neviděl žádnou ukázku. Jméno režiséra mi také nebylo nijak povědomé.
 
Jediné, co film pojí s ostatními norrisovkami od Cannonu, je, že ve flashbacku má Chuck knír a v přítomnosti vousy. Jinak je tohle blíž k třeba Zákonu mlčení a vlastně se jedná víc o drama než o akční film. Z čehož plyne, že divák může být třeba i příjemně překvapen, většinou se ale spíš moc nepobaví.
Danny O'Brien před několika lety dostal za mříže po brutální rvačce monstrózního vraha řečeného Teror, načež média ho překřtila na Hrdinu. Odtud název. Nicméně oslavovaný policista má dodnes noční můry (ano! Tady je má Chuck!) a radši by se staral o těhotnou přítelkyni. Teror uteče z blázince, ale vypadá to, že je mrtvý. Nedlouho na to se ale začnou objevovat vraždy podobné těm, které páchal před lety, a Hrdina se Teroru opět musí postavit.
 
Snad jediné, co se dá pochválit, je, že se film snaží Norrise představit v jiném světle. Dává mu více příležitostí pokoušet se o herectví (a pravda je, že tu působí poměrně přirozeně), nicméně pořád není dost silný herec na to, aby dramatické a milostné scény byly něčím zajímavé, zvlášť, když nejsou ani nijak zajímavě napsané. Když má hrdina těhotnou přítelkyni, a jde po vrahovi mladých žen, očekáváme, že na konci bude hrdina svou milou před vrahem v napínavé scéně chránit. SPOILER: Ne. Celá tahle linka spíš film natahuje a zajímavého na ní není vůbec nic. Navíc, chceme vidět Chucka Norrise u porodu, zatímco Steve James obíhá divadlo?
 
Závěrečná bitka na střechách divadla by mohla připomenout řadu podobných scén, které jsou ale lepší (Blade Runner, Strach nad městem...). Vedle Chucka se sice pár známějších tváří objeví, ale nikdo nijak moc nezaujme - Steve James hraje ukecaného parťáka, Ron O'Neal starostu, který není tak prohnilý, jak si Chuck myslí, čímž se zabije další potenciální dramatická linka, Billy Drago malou roli lékaře. Jediné, co tak trochu člověka vytrhne z únavy nad nepříliš zajímavou rutinou, je scéna, kde se Cordell Walker utká s Bobbym Sixkillerem. 5/10
a.k.a. Sám proti teroru
Režie: William Tannen
Hrají: Chuck Norris, Brynn Thayer, Steve James, Jack O'Halloran, Jeffrey Kramer, Ron O'Neal, Billy Drago, Karen Lorre, Branscombe Richmond
Hudba: David Michael Frank
Produkce: Menahem Golan, Yoram Globus
USA 1988 

pondělí 30. prosince 2024

MIAMI CONNECTION (1987)

Miamskému ninjovi nikdo neuteče. Ani mezinárodní taekwondo rocková skupina Dragon Sound, složená z pěti studentů pobíhajících po plátně do půli těla svlečených, která chce hrát písně jako Against the Ninja nebo Friendship, Honesty, Loyalty, a objíždět světové taekwondo tělocvičny. Jenže mají několik mocných nepřátel (paradoxně v Orlandu, ne v Miami) - skupinu, která hrála v klubu před nimi, a jejich fanoušky, drogové dealery v čele s šéfem posilovny, jehož sestra je přítelkyní basáka z Dragon Sound, a miamské motorkáře ve dne a ninjy v noci. Zmatení? Tak vězte, že tohle je asi půlka toho, co se ve filmu děje.

Film je projektem představitele hlavní role, scenáristy i producenta Y. K. Kima, který sice neuměl dobře anglicky, takže mu většina dialogů není rozumět, neuměl ani naskočit do kabrioletu, zato uměl předstírat bojové umění, takže se rozhodl, že natočí film, kde bude za největšího machra, i když předstírá, že jde o týmovku. Jeden z týmu ale ve všech důležitých scénách chybí, a jeden (černoch) zřejmě Kima přesvědčil, že je nejlepší herec, takže jen sem tam zadeklamuje příšerné monology, které nedávají smysl.

Zorientovat se v ději, kdo je kdo (zvláště když půlka padouchů jsou blízkovýchodní typy s vousy a dva členové skupiny si jsou naopak velmi podobní navzájem) bylo náročné, i když děj sám se dá shrnout jednou větou. Navíc je natahován mnoha písničkovými sekvencemi, pod kterými sledujeme nic neříkající montáže nebo kapelu, která drží nástroje v ruce poprvé v životě.

Miami Connection je kvalitativně blízko věcem, jako je Smrtelná kořist nebo Policajt samuraj, ale chybí jí dostatek vypečených momentů, ke kterým se člověk rád vrací, a přebývá v ní moc písniček. Stejně jako Policajt samuraj se na světlo světa dostala až v posledních letech, kdy byla náhodně nalezena poničená kopie, zrestaurována a vydána na DVD.
Režie: Y. K. Kim, Woo-Sang Park
Hrají: Y. K. Kim, Vincent Hirsch, Joseph Diamand, Maurice Smith, Angelo Janotti, Kathy Collier, Woo-Sang Park
Hudba: Jon McCallum
Produkce: P.J.K. Group
USA 1987

neděle 1. prosince 2024

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA XLIII - KOMANDO

The Show With No Name je tu znovu, tentokrát s akční klasikou osmdesátých let! Zemře Sully poslední? Pomstí se Bennett? Je rock'n'roll diverze? Kolik prvotin napsal Brian Sanderson? Proč akční filmy v 80. letech přestaly dávat smysl? Který osmdesátkový akční hrdina je ten nej? Kolik slov najednou zvládne vyslovit Sylvester Stallone? Na všechny tyto otázky najdete odpověď v dnešním podcastu!

neděle 11. srpna 2024

RUNAWAY (1984)

V kómatu byla adaptace cizího románu jen s velmi lehkými prvky sci-fi (nebo spíš skoro žádnými). Tenhle Crichtonův film pak má celkem zajímavou sci-fi myšlenku, kterou ale bohužel nevhodně obaluje do naprosto všech klišé kriminálních filmů, která existují.

Tom Selleck hraje policistu ve světě budoucnosti, kde ale, vzhledem k rozpočtu, jedinou budoucnost představují všudypřítomní roboti. Roboti vám uvaří, pohlídají vám dítě, napráskají ho, že ještě nespí, pracují v továrnách, na stavbách, na polích. Občas se ale nějaký poškodí a začne vyvádět, a Selleckova práce je takového robota zneškodnit. Když se ale stane, že robot v jedné rodině začne členy rodiny vraždit, Selleck zpozorní. A brzy zjistí, že nešlo o nehodu, ale o přeprogramování. Proč kdo přeprogramoval domácího robota, aby vraždil?

Těch klišé je tu plno. Máme tu policistu, který má trauma z minulosti, které musí překonat (z Vertiga vykradená závrať), novou parťačku, naštvaného šéfa (G.W. Bailey), psychopatického šílence, spiknutí, ovdovělého policistu s malým synem... Chybí už jen stárnoucí kolega pár dní před důchodem.

Dost zvláštní je i volba představitele hlavní záporné role. Gene Simmons působí, jako by sem vpadl z úplně jiného vesmíru. Měl jsem pocit, že Klaus Kinski Crichtona odmítl, tak hledal někoho jiného s divným ksichtem. G.W. Baileyho si moc neužijeme, hraje opravdu jen malou roličku, takže všechno to drží Selleck. Nejzábavnější postavou filmu je ale Selleckův domácí robot.

V podstatě pokud jsem se u filmu zasmál, mám pocit, že to nebylo úplně v plánu. Původní nápad, totiž co kdyby se lidstvo stalo závislým na robotech a jak se dají zneužít, není špatný, bohužel zpracování scénáře z toho dělá nechtěně směšnou kovbojku. 6/10
a.k.a. Útěk robotů
Režie: Michael Crichton
Hrají: Tom Selleck, Cynthia Rhodes, Gene Simmons, Kirstie Alley, G.W. Bailey
Hudba: Jerry Goldsmith
Produkce: Tri-Star
USA 1984

pátek 31. května 2024

LICENCE TO KILL (1989)

Poslední osmdesátková bondovka, poslední režírovaná Johnem Glenem, druhá a poslední s Timothym Daltonem. Což je docela škoda, protože tady už si spolu s tvůrci našel svou cestičku a Moorea bych si tady už moc představit nedokázal. Bohužel, jinak to lepší není.

S kým se Bond potýkal doposud? S megalomany, zločineckými korporacemi, superpadouchy toužícími ovládnout svět, tajnými službami. A tady má jako nepřítele drogového dealera. Přestože se jedná o opravdu hnusného a brutálního padoucha, je to padouch z úplně jiného světa a máte pocit, že snad ani nesledujete bondovku. Bonda navíc pohání osobní msta za zmrzačeného Leitera, kterého dealer Sanchez nechal napůl sežrat žralokem. Leitera tu hraje David Hedison, který si ho už jednou zahrál - ale ne v předchozím Dechu života, ale už v Žít a nechat zemřít! Tahle nekontinuita opravdu nedává moc smysl, navíc, podobně jako v Goldfingerovi tu Leiter vypadá spíš jako Bondův tatík než generační souputník, kterým byli všichni předešlí.
Příběh se také odvíjí dost nepravděpodobným způsobem a obsahuje až moc proměnných, které nikam nevedou. V jednu chvíli například M odebere Bondovi povolení zabíjet, Bond se vzbouří a uteče. A nic z toho není! Celá MI6 je navíc na jeho straně, takže za zády M mu pomáhá jak Moneypenny, tak Q, který tu má asi největší roli, jakou kdy měl.

Bondgirls jsou tentokrát dvě, ale je pravda, že u Daltona mám pocit, že na ženské moc nemá čas a milostné scény má jen tak z povinnosti. Tyhle dvě stránky Bondovy osobnosti asi nejlépe ze všech vyvážil Connery, Moore byl zase viditelně víc doma v posteli než v akci - to byl svůdce, který se často dostal do nebezpečí, zatímco Dalton je spíš zabiják, který si sem tam bokem nabalí ženskou. Závěrečná scéna, kdy Bonda nejdřív líbá sexy hispánka, aby se vzápětí vrhl do bazénu pro sexy krátkovlasou Američanku, v Daltonově podání vyznívá nepatřičně, kdežto s Moorem ani s Connerym by to tak mimo nevyznělo.

Z dalšího obsazení jsem v podstatě poznával lidi spíš podle obličeje, ale neznal moc jména. Jednoho z vedlejších padouchů si ale zahrál začínající Benicio del Toro, Sanchezovu pravou ruku hraje Don Stroud, a sám Sanchez je sice dobře zahraný, ale herec mi připomínal Henryho Silvu a tak si říkám, že kdyby to hrál on, to by bylo něco. Mihne se Peckinpahův stálý herec Jorge Russek, malou roli sehrál i Bobby Sixkiller z Odpadlíka. Hudbu bohužel už nikdy víc nedělal John Barry, ale tady ho více než zručně nahradil Michael Kamen - vtipné je, že včetně falešné spaghetti westernové skladby, která zní z televize.

Povolení zabíjet diváci v roce 1989 nechtěli a série se dostala do krize. Po ní už se do role dostal Pierce Brosnan. Otázka je, zda byli tak navyklí na Mooreův styl (a pár přiblblých vtípků z jeho filmů se dostalo i sem), nebo jim nesedělo tvrdší pojetí Daltonových filmů. Osobně mi tahle změna nevadí, ale i tak mi tahle bondovka k srdci moc nepřirostla. 6,5/10
a.k.a. Povolení zabíjet
Režie: John Glen
Hrají: Timothy Dalton, Carey Lowell, Robert Davi, Talisa Soto, Frank McRae, Anthony Zerbe, Don Stroud, Benicio del Toro, Pedro Armendáriz jr., Desmond Llewellyn, Robert Brown, Caroline Bliss, David Hedison, Priscilla Barnes, Christopher Neame, Claudio Brook, Jorge Russek, Jeff Moldovan, Branscombe Richmond
Hudba: Michael Kamen
Produkce: MGM / United Artists
Velká Británie / USA 1989

čtvrtek 30. května 2024

THE LIVING DAYLIGHTS (1987)

Je zvláštní, že se Bond až v osmdesátých letech teprve pořádně zapojil do studené války a podíval se za železnou oponu. Po výletu do NDR v Chobotničce tu tak začínáme pěkně zostra - ok, začátek je na Gibraltaru, ale následně se přesouváme do Bratislavy, ve které strávíme docela dost času, včetně honičky s žigulíky VB!

Máme tu ale nového Bonda. Přestárlého a suchým humorem sršícího Rogera Moorea a jeho věčně pozdvižené obočí vystřídal mladší, energičtější a vážnější Timothy Dalton. Ve své ztvárnění Bonda se blíží víc Connerymu v jeho vážnějších momentech, ale vtípky, kterých tu pár taky má, jeho silnou stránkou úplně nejsou. Ale ono je znát, že tohle se ještě psalo pro Moorea - tak jako Žít a nechat zemřít a snad i Muž se zlatou zbraní se psaly ještě pro Conneryho. Narozdíl od Lazenbyho tak Moore nedostal vůbec žádnou cool nástupní scénu a Dalton ji sice dejme tomu má, ale s Moorem by fungovala taky.

Jinak můžeme na mapě odškrtávat místa, kam se Bond podívá, kde ještě nebyl - Gibraltar, Slovensko, Rakousko, Maroko, Afghánistán, kde se zapojí i do právě probíhající války. A část se stihne odehrát i v Anglii. Slovenské reálie působí celkem uvěřitelně, akorát na Slovensku skoro všichni mluví česky, slovenská bondgirl se jmenuje Kara Milovy a Bratislava na adrese je psána jako Bratislavia. Jestli by Státní bezpečnost do pronásledování jednoho auta tak rychle poslala i tanky a granátomety, to teda nevím, a rozhodně nejde o KGB, protože i vojáci na tancích na sebe řvou slovensky.

Když jsem viděl v titulcích jméno Johna Rhyse-Daviese, a vzpomněl si na obrázky z filmu, kde byl Bond zahalen v turbanu, čekal jsem, že bude hrát dalšího Araba. Ale překvapivě tu hraje šéfa KGB (generál Gogol povýšil) a je namaskovaný tak, že dost vypadá jako Rod Steiger. Joe Don Baker tu hraje skoro hlavního padoucha, který je asi ten vůbec nejsympatičtější ze všech - on vlastně ani nic moc zlého nedělá, jen žere, hraje si na vojáčky, modeluje si figuríny světových vojevůdců se svým obličejem a všechnu zápornost za něj zvládá ruský falešný přeběhlík, hraný dost nevýrazným hercem. 

Samotná bondgirl je vlastně jen jedna, což je nezvyk. Je spíše z rodu těch, které jen volají "Jamesi pomoc" a spíš se mu plete do cesty. Narozdíl od třeba Mary Goodnight z Muže se zlatou zbraní mi ale nevadila - Mary byla agentka a její chování bylo jako pěst na oko, zatímco Kara je hudebnice, která se do toho zamíchá, ani neví pořádně jak.

Co tu ještě máme? Pár dobrých a pár rutinních akčních scén. Jednoznačně vede sjíždění hor na futrálu od cella, které samo slouží jako štít proti kulkám. (Kudy to z Bratislavy proboha Bond vzal do Rakouska přes hory snad ani nemá cenu řešit.) Barryho jako vždy suverénní hudbu. Novou mladou nevýraznou Moneypenny, druhého M a starého dobrého Q, který Bonda zásobuje vylepšeným modelem auta z Goldfingera a pípajícími klíči. Asi nejnudnějšího Felixe Leitera, který se objevil po dlouhé pauze. Čili vlastně všechno, co od bondovky čekáme. Pobaví, nenadchne. 7/10





a.k.a. Dech života
Režie: John Glen
Hrají: Timothy Dalton, Maryam d'Abo, Jeroen Krabbé, John-Rhys Davies, Joe Don Baker, Art Malik, Andreas Wisniewski, Desmond Llewelyn, Robert Brown, Walter Gotell, Caroline Bliss, Virginia Hey
Hudba: John Barry
Produkce: MGM / United Artists
Velká Británie / USA 1987