PLÁNY

V poslední době opravdu nic nestíhám, na filmy nemám čas, a když už bych měl, zase nemám úplně buňky. Smutné. Takže nejlepší, co člověk může v takové chvíli udělat, je sepsat si, co všechno má někdy v budoucnu v plánu vidět. To by byl seznam delší než týden před výplatou. 

Díval jsem se tak na článek k narozeninám Terence Hilla, a říkal si, že jsem už dlouho vlastně neviděl nic nového s ním. Samozřejmě zrovna s Hillem jsem viděl všechno zásadní. Ale proč se od toho neodpíchnout a neudělat na pokračování takový seznam, čeho se tu v následujících... desetiletích...? můžete možná dočkat.

 

TERENCE HILL

1. Barbagia (1969)

Netradiční film pro Hilla, taky nevyšel na žádném oficiálním médiu. Hill hraje uprchlého vězně na Sardinii, takže žádná komedie. Objeví se v tom i Frank Wolff, Pietro Martellanza, Gabriele Tinti a dokonce i Rosalba Neri!

 

2. Pravda a lež (Il vero e il falso, 1971)

Ale to leda by se někdy objevilo s původním českým kinodabingem. Jinak jde o film, který sám Hill má ze své filmografie nejméně rád.

 

3. Zabiják Kid (Duell vor Sonnenuntergang, 1965)

Německý western od slovenského emigranta s Italem v ne úplně hlavní roli.

 

4. Don Camillo (1983)

Tohle jsem pro úplnost měl dát někdy dávno, dávno, když jsem ty filmy sledoval všechny... Ale na seznamu to být může.

 

5. Pan Bilion (Mr. Billion, 1977)

Druhý ze dvou pokusů Terence Hilla o to stát se světovou hvězdou. Tady mu pomáhá nedávno zesnulá Valerie Perrine, William Redfield v jedné ze svých posledních rolí, Jackie Gleason, Slim Pickens, Chill Wills, Dick Miller, R.G. Armstrong... Hergot, to je obsazení!

 

6. Pouštní květ (Il mio nome e Thomas, 2018)

Poslední Hillův film, točený v Almeríi, si vidět zaslouží, ať to bude sebevětší televizní limonáda.

 

BUD SPENCER

1. Torino nera (1972)

Opět Carlo Lizzani a opět těžko sehnatelný film. Spencer hraje muže obviněného z vraždy. Hlavní roli nicméně hraje Marcel Bozzuffi.

 

No a pak leda kouknout někdy aspoň na jeden díl Extralarge... Big Mana jsem viděl, ale ani mi tu nestál za komentář.

 

CLINT EASTWOOD

Vyberu jen pět top kousků, od Clinta by toho za vidění stálo hodně. A jenom kde hraje.

1.  Oklamaný (Beguiled, 1971)

Jednak to mám na Blu Ray, jednak by to mělo být dost dobré a netradiční. Navíc je to asi jediná spolupráce Siegela a Eastwooda, kterou jsem ještě neviděl.

 

2. Vražda na Eigeru (The Eiger Sanction, 1975)

Clint v sedmdesátkách, byť třeba ve slabším filmu, je pořád Clint v sedmdesátkách, navíc podporovaný Georgem Kennedym, Jackem Cassidym, Gregorym Walcottem, mihne se v tom hvězdička exploitation Candice Rialson. Takže důvodů vidět dost.

 

3. S nasazením života (In the Line of Fire, 1993)

Už jen proto, že to mám na DVD i na VHS origo. I proto, že hudbu složil Morricone.

 

4. Dokonalý svět (A Perfect World, 1993)

Nikdy jsem o tom filmu neslyšel nic špatného.

 

5. Honkytonk Man (1982)

Clint jako zpěvák bude sice zvláštní, ale z osmdesátek to vypadá jako jedna z nejlepších věcí.

 

CHARLES BRONSON

1. Sbohem příteli (Adieu l'ami, 1968)

Film, který Bronsona udělal v Evropě. Ale pravda, jen pro zkompletování.

 

2. You Can't Win'em All (1971)

Bronson v turecké občanské válce, s Curtisem, kterého nemusím, a s Michele Mercierovou, kterou mám rád, protože jsem nikdy neviděl Angeliku. Navíc jde o film z Bronsonova "evropského turné", jeho nejlepšího období.

 

3. Od dvanácti do tří (From Noon Till Three, 1976)

Bronson v komedii zní bizarně, ale už jen proto, že to mám z televize s původním dabingem s Bartoškou, si to určitě někdy pustím.

 

4. Hraniční čára (Borderline, 1980)

To jsem se chystal si pustit asi tak milionkrát! Tak snad někdy konečně.

 

5. Na život a na smrt (Death Hunt, 1981)

To jsem pro změnu dvakrát rozkoukal, ale nebavilo... Ale někdy to snad prolomím. Bronson, Marvin, Dickinsonová, Weathers, Lauter. Režíruje Hunt. Tak co?

 

6. Zločiny mužů (The Evil That Men Do, 1984)

Jediná osmdesátková bronsonovka po navázání spolupráce s Cannonem, kterou pro ně neudělal. Vypečených kousků jsem z toho viděl dost. Někdy musím celé.

 

7. Kinjite - Věci, o kterých se nemluví (Kinjite: Forbidden Subjects, 1989)

Poslední Bronsonova cannonovka. Bude to blbý, ale na začátku Bronson znásilní pedofila dildem a v bazénu umyje černocha doběla. Nutnost vidět.

 

LEE VAN CLEEF

Pouze hlavní role.

1. Zvláštní jednotka (Commandos, 1968)

Tohle jsem kdysi nedokoukal, ale sehnal jsem to tehdy jen s dabingem, který byl příšerný. Někdy zkusím v originále, byť hitparáda to asi nebude.

 

2. Převozník (Barquero, 1970)

Dlouho jsem měl jen dabované z MGM, takže jsem ani nezkoušel. Van Cleefův pokus o návrat do USA, který nevyšel. Ale je tam i Warren Oates.

 

3. Quel pomeriggio maledetto (1977)

Italská eurocrime, sice točená Mariem Sicilianem, mistrem trashe, ale kvůli Van Cleefovi by to mohlo stát za vidění.

 

4. The Squeeze (1978)

Možná i víc než tohle, byť je to od Antonia Margheritiho a hraje v tom i Karen Black. 

 

5. Krycí jméno: Divoké husy (Codename: Wildgeese, 1984)

Italská odpověď na Divoké husy s Moorem, Burtonem a Harrisem, zde s Collinsem, Borgninem, Van Cleefem a Kinskim. Nejhorší to být nemusí.

 

6. Výbušnina (Goma-2, 1984)

Nevím, co to je, nějaký španělský film, který mám s původním slovenským dabingem.

 

JEAN-PAUL BELMONDO

1. Ho! (1968)

 Francouzský thriller psaný Giovannim, ale jím nerežírovaný. Za něco to jistě stát bude.

 

2. Borsalino (1970)

Dejte mi francouzskou verzi s titulky někdo, prosím! Nechci přestárlého Krampola, nechci Rychlého. Kdyžtak aspoň nový dabing s Lněničkou, ten dělá Belmonda dobře. Na DVD je jako druhé znění jen italština. Možná to zkousnu tak, ale je to jako koukat na italský film v němčině, prostě divný...

 

3. Manželé z roku II (Les Mariés de l'an II, 1971)

Tohle jsem měl dávno vidět... Když jsem belmondovky hltal... Nějak mi na to nezbyl čas, netuším, zájem se mi na chvíli posunul jinam a už jsem se k tomu nevrátil...

 

4. Následník (L'Héritier, 1973)

Tohle by nemuselo být zlý, ale zase... jen s titulky. Přestárlý Krampol ne-e. Nesedící Novotný ne-e.

 

5. Cesta zhýčkaného dítěte (Itinéraire d'un enfant gâté, 1988)

To si někdy naopak pustím klidně i s tím Krampolem, to daboval v nejlepších letech. 

 

6. Bídníci 20. století (Les Misérables, 1995)

Dávno mám na DVD. Dávno mi to Kubaso doporučuje. Dokonce i v pytlíku do Show With No Name jsme to zařadili. Ale ta délka, ta délka... (Kvůli které jsme to zase vyřadili...)

 

JAMES COBURN

1. Hard Contract (1969)

Film, který se v koukatelné verzi nedá sehnat. Ale i kvůli Coburnovi a Lee Remickové by to mělo být zajímavé.

 

2. The Carey Treatment (1972)

To jsem si dokonce nedávno pořídil na Blu Ray, takže tady mi nic nebrání.

 

3. Dokonalý plán (The Internecine Project, 1974)

Tohle mělo dokonce kinodabing, jestli se nepletu? Ale myslím, že zrovna tohle nikde nemám.

 

4. Krásky (Looker, 1981)

Film Michaela Crichtona o plastickém chirurgovi v podání Alberta Finneyho.

 

5. Odplata (Payback, 1999) 

Nová adaptace knihy Richarda Starka, kterou už zfilmovali jako Point Blank s Lee Marvinem. Tentokrát s Melem Gibsonem, kromě něj a Coburna je v tom i Kris Kristofferson. Proč ne.

 

EDWIGE FENECH

1. Poslední útok (Il grande attacco, 1978)

Lenziho pokus o Příliš vzdálený most, kde hrají Henry Fonda, Stacy Keach, Giuliano Gemma, Helmut Berger, Samantha Eggar nebo právě Edwige Fenech ve vedlejší roli. Hodnocení na imdb není moc povzbudivé, ale jen kvůli výše zmíněným to za vidění asi stát bude.

 

No a dál nevím. Z komedií, které jsou na jedno brdo, a které mě zrovna nerozesmějí, mi je jedno, jestli ještě někdy nějakou uvidím. Když jo, pobaví mě snad akorát sama Fenech, která, to se musí uznat, komediální talent měla, kromě koz, které ukazuje skoro pořád. Když ne, o nic nepřijdu. Stejně jako nikdy už nemusím znova vidět Slunce, seno, jahody.

 

To jsou oblíbenci, kteří se propracovali do hlavní nabídky ve vedlejším panelu. Někdy příště si projdeme, co bych rád viděl, s pár dalšími. 

SPAGVEMBER 2025

Upřímně: Nevím, kolik toho letos zvládnu. Zároveň zas se celý měsíc omezovat jen na jeden žánr se mi úplně nechce. Ale tradice je tradice.

 

1. Ať žije Django! (1968) /1.11./

Co o tomhle napsat nového? Nic. Klasika, byť ne zrovna skvělá. Ale s trojicí Terence Hill - George Eastman - Horst Frank to stojí za to.

 

2. Too Much Gold For One Gringo (1972) /2.11./

Článek bude. 

 

3. The Stranger Returns (1967) /3.11./

I don't want any trouble.  

 

4. Django the Last Killer (1967) /5.11./

Článek bude. 

 

5. Pro pár dolarů navíc (1965) /7.11./

Film, který jsem viděl stokrát, jsem si pro změnu pustil s rychlodabingem z německé verze. Značná úprava dialogů by mi nevadila tolik jako zkrácení na 102 minut, a jakým způsobem byl film vystříhán. Spousta skvělých momentů chybí, některé kvůli násilnosti, některé neznámo proč (This train'll stop at Tucumcari). 

 

6. Kapsy plné dynamitu (1971) /8.11./

Dřív jsem věřil spoustě různých věcí. Dnes už věřím jenom v dynamit. 

 

7. Podivné dědictví (1972) /9.11./

Angličan byl gentleman a vzdělanej chlap. 

 

8. Bůh odpouští, já ne! (1967) /12.11./

Byl to Giuseppe Colizzi, kdo dal Sergiovi Leonemu přečíst knihu The Hoods, na jejímž základě vzniklo Tenkrát v Americe. A zatímco u Trumfového esa už jsem narazil na názory, že se děj knihou inspiroval, některé prvky jsou možná už tady? Jako třeba člověk, který se vydává za mrtvého, a za vraždu je viněn hlavní hrdina?

 

9. Phaedra West (1968) /16.11./

V pár dnech volna se pokusím aspoň něco dohnat. Článek bude. 

 

10. And For a Roof A Sky Full of Stars (1968) /16.11./

Dobrý film, ale komické a vážné pasáže spolu neladí, a ke konci už mi neustálé odbočky a epizodičnost začaly vadit (hlavně zbytečná pasáž s loupeží zlata z dolu). 

 

11. Stranger, Say Your Prayers! (1967) /16.11./

Článek bude. 

12. Pancho Villa (1972) /17.11./

Článek bude.

13. Velké ticho (1968) /20.11./

Viděno v kině. Kromě Leoneho samozřejmě zatím nejlepší film za celý měsíc. Výborný překlad přímo z italštiny odhalil další podtexty. 

 

14. Sbohem, Kalifornie (1977) /22.11./

Mělo to náběh na něco jako Velké ticho z občanské války, ale děj je přece jen dost rozpadlý na třetiny a postavy se chovají jako ve westernu a ne jako v reálu, tzn. v nejnepravděpodobnějších situacích se začnou prát. Dabing Vapetu je příšernost, nejen obsazením, ale i použitím sice původního soundtracku, ale na špatných místech, a střídáním původních a nových, zcela odlišných zvukových efektů.

 

15. Minnesota Clay (1964) /22.11./

Pro slepnoucí hrdiny mám slabost, zvláště když Cameron Mitchell tu ještě dobře hraje, dávno předtím, než se jen ožrale motal po place. Zase s ním byla možná větší sranda. V některých momentech ještě ryze raný spaghetti, jindy už předzvěst pozdějšího Corbucciho, hlavně jeho tzv. Mud and Blood trilogy (Django, Velké ticho, Specialista). Tady bohužel ještě producenti Corbucciho k happyendu, působícímu jako pěst na oko, donutili...

16. Hodný, zlý a ošklivý (1966) /28.11./

Verze od Arrow trvající 182 minut. Delší už to nebude - doufám. Ne nadarmo se říká, že dokonalé dílo se nepozná tak, že se z něj nedá nic odebrat, ale že se k němu nedá už nic přidat. Přidané sekvence jsou sice zajímavé, ale vlastně stačí v bonusech. Arrow to ovšem vědí a tato verze na Blu-Rayi je jako bonus. A ještě schovaná. Kdo ví, třeba někdo za pár let objeví někde scény z mexického městečka a přestřelku s děly před hřbitovem, a dočkáme se nějaké cca 193 minutové verze... 

 

17. Muž proti muži (1967) /29.11./

Klasika, překvapuje mě, že jsem ji naposledy zařadil před pěti lety. Nicméně pozor na Blu Ray vydané společností Screenbound, anglické titulky nejsou dobře načasované a v závěrečné přestřelce se rozjedou úplně mimo. Nicméně tam se toho stejně moc neřekne. Aspoň opravili podivnou chybu z verze MGM, kde se v obraze vlevo a vpravo na samém konci objeví v některých záběrech černé pruhy.

THE BIG COMBO (1955)

Bombastický název a bombastické obsazení slibují mnohem lepší podívanou, než jakou film nabízí. Tohle je jeden z těch filmů, na kterých velmi oceňuji některé části, ale celek mi moc nesedí. 

 

Když začnu tím pozitivním, tak nejen, že ve filmu hraje Lee Van Cleef, ale hraje velkou, výraznou roli, která prochází celým filmem, a tvoří bezva dvojici zabijáků s Earlem Hollimanem. Richard Conte jako hlavní padouch je pak naprosto geniální, už po jeho první scéně ho divák nenávidí a jeho mafián, na kterého nikdo nemá a je vždy o krok před všemi ostatními, a ještě se jim posmívá (scéna, kde přímo před očima bezmocné policie spálí důkazy rulez) je výborný. S lidmi, kterými pohrdá, mluví buď přes poskoka, nebo se na ně nedívá (aneb jak dobře využít dobového klišé, že spolu mluvící postavy v jednom záběru se musí dívat přímo do kamery, ač to odporuje logice). Vůbec na straně mafiánů je všechno tip top - klasik Brian Donlevy s naslouchátkem, který by se nejradši stal šéfem sám, je taky velmi zajímavá postava. A využití naslouchátka při mučení je scéna, na kterou se nezapomíná.

 

A když se mluví o pozitivech tohoto filmu, nelze nezmínit perfektní kameru Johna Altona, stíny, mlha, ten film prostě vypadá parádně. Jazzový soundtrack (tak přece jich je víc než jen Dotek zla) je taky moc fajn.

 

Jenže co je to naplat, když mě vlastně nezajímal hlavní příběh. V něm jde totiž o to, jak snaživý, protože do bossovy holky zamilovaný polda usvědčí bosse z vraždy, na kterou navíc musí nejdřív přijít. Cornel Wilde mi nejen moc neseděl a vůbec mě nezajímal, ale navíc úvodní dvacetiminutovka je přecpaná dlouhatánskou expozicí, kde se rychle střídají jména, vztahy mezi nimi a vysvětlování všeho možného. Bylo mi úplně jedno, jestli na Conteho najdou dost svědků a konečně nějaký důkaz, víc mě zajímalo, co se dělo mezi gangstery, a každá scéna s Lee Van Cleefem je pro mě cennější než kterýkoli detail na Jean Wallaceovou. Její morální dilema mělo naprosto jasnou trajektorii, a ona sama byla jen tuctová blondýna, což se s charismatickými zločinci Contem, Van Cleefem a Donlevym nedá srovnat. 6/10

a.k.a. Velká kombinace

Režie: Joseph H. Lewis

Hrají: Cornel Wilde, Richard Conte, Jean Wallace, Brian Donlevy, Robert Middleton, Lee Van Cleef, Earl Holliman, Helen Walker, John Hoyt, Jay Adler, Ted de Corsia, Helene Stanton, Roy Gordon, Whit Bissell
Hudba: David Raksin

Produkce: Allied Artists

USA 1955 

THE SHOW WITH A NAME - KLASICKÉ WESTERNY ČÁST 6 - PISTOLE MNOHA STATEČNÝCH

Šestý díl už přesahuje do 60. let. Nejdříve se podíváme na dva hrdiny, jejichž jména se dostala i do názvů filmů, abychom přešli přes filmy s Randolphem Scottem k nejslavnějšímu americkému westernu vůbec a jeho třem pokračováním, která původnímu filmu nesahají po kotníky. Konečně ale také blíže prozkoumáme pistole, které leží celou dobu před námi!

SPAGVEMBER 2024

Listopad je tu, špaget čas.

1. Django (1966) /1.11./

A začít klasikou se vždycky vyplatí.

2. Pistole pro Ringa (1965) /3.11./

Viděno s překrývacím dabingem TV Premiéra, což bylo hrozný, ale pravda je, že v angličtině mi ten film nikdy nepřipadal tak vtipnej. Docela překvapení.

3. Ringo se vrací (1965) /3.11./

Dva odlišné filmy od stejného týmu. Stejní herci v úplně jiných rolích. Tenhle je z těch dvou jednoznačně lepší.

4. Companeros (1970) /4.11./

Vamos a matar, companeros!! Od Corbucciho můj nejoblíbenější, vylepšená verze Žoldnéře po událostech jara 1968 a zhlédnutí Divoké bandy. Hned několik scén si z ní dost půjčuje.

5. Boot Hill (1969) /5.11./

Spencer s Hillem jsou jistota, ale tomuhle filmu strašně ubližuje nevyrovnaný, zřejmě narychlo psaný scénář, s pár skvělými scénami, pár hroznými, a celkově nedržící pohromadě. Přitom potenciál tu byl.

6. Město bastardů (1971) /6.11./

Článek bude.

7. Johnny Yuma (1967) /8.11./

Tohle jsem si asi opakovat nemusel. Engelbert Humperdinck s nejotravnějším poskokem vůbec proti dřevěnému gentlemanovi a překvapivě opravdu brutálním padouchům, kteří umlátí dítě k smrti. To už jsem si nepamatoval a nečekal to, stejně jako incestní vztah mezi hlavním padouchem a jeho sestrou. Rosalba Neri ❤

8. El Puro (1969) /9.11./

Článek bude.

9. Savage Guns (1971) /9.11./

Článek bude.

10. Taste of Killing (1966) /11.11./

Kdysi dávno jsem to bral asi moc tradičně a doslovně. Příběh, ve kterém není kladná a záporná strana, protože obránci zlata se chovají jako úplně stejné svině jako jeho dobyvatelé. Za George Martina aspoň pláče žena a dítě, kdo by plakal za Craiga Hilla, když jemu samotnému nezáleží na nikom? Napodruhé výrazně lepší dojem.

11. Pohřběte je hluboko (1968) /13.11./

Bože to je nuda. A nastříhané kusy Taste of Killing a dalších filmů do toho vůbec nepomáhají. Viděno z originální VHS od Davaye, takže většinu rolí mluví četnická pátrací stanice Brno.

12. Armáda pěti mužů (1969) /14.11./

Má to svoje mouchy, ale zejména díky Morriconemu to stojí opakovaně za vidění. Peter Graves mi tam ale nějak moc nesedí, zatímco James Daly zapadá docela dobře. Střídání italských a španělských lokací je občas hodně divoké.

13. I Want Him Dead (1968) /15.11./

Narozdíl od Taste of Killing, tohle se v mých očích nijak neposunulo. Natočené je to moc pěkně, ale děj je tak stupidní, až je to iritující, stejně jako přehrávání béčkových herců a kaskadérů v pro ně příliš důležitých rolích. Každopádně zkusím s Craigem Hillem zkouknout i něco, co jsem ještě neviděl, ať mám lepší možnost porovnat.

14. No Graves on Boot Hill (1968) /16.11./

Článek bude...

15. Mé jméno je Nikdo (1973) /16.11./

Trochu jsem si potřeboval spravit náladu klasikou, což se povedlo. Zajímavé je, že v italské verzi se divák z titulků vůbec nedoví, že ve filmu je i R. G. Armstrong, Geoffrey Lewis, Leo Gordon nebo Steve Kanaly.

 

16. Trumfové eso (1968) /22.11./

Pár dní nebyla vůbec energie ani čas, takže snad to teď aspoň trošku doženu.  

17. Hodný, zlý a ošklivý (1966) /23.11./

Proč ne trochu změny, takže Trumfové eso i GBU jsem si teď pustil z VHS kopií - tedy v případě Esa nahrávku z ČT z doby před dvaceti lety, GBU z ripu z originální VHS. On tomu ten ořez zas tak moc nakonec neubírá, ale příště samozřejmě zase pěkně kvalitní, neořezaná a nedabovaná verze.

18. The Dirty Fifteen (1967) /23.11./

Článek bude.

Tak letos jen 18. Vypadl jsem z toho a víc nedávám. I to je ale docela dost. Hrdiny letošního speciálu byli jednoznačně Craig Hill (5 filmů, z toho dva nové), Bud Spencer (3 filmy), Terence Hill (také 3 filmy) a Robert Woods (2 nové filmy). Co mě mrzí, je, že jsem nakonec nezařadil víc Lee Van Cleefa, který letos byl jen v Hodném, zlém a ošklivém, nedošlo na zopakování Kapes plných dynamitu a Run, man, run z pěkných kopií z Blu Ray, nedal jsem filmy, které jsem loni odložil, jako třeba Corbucciho Křiváci, které jsem naposledy viděl někdy v roce 2010.

ZLATÝ KOLT 2024

Nejlepší film: Hodný, zlý a ošklivý

Nominace: Companeros, Ringo se vrací, Mé jméno je Nikdo, Trumfové eso

 

Nejlepší režie: Sergio Leone (Hodný, zlý a ošklivý)

 Nominace: Sergio Corbucci (Companeros), Giuseppe Colizzi (Trumfové eso), Duccio Tessari (Ringo se vrací), Tonino Valerii (Mé jméno je Nikdo)

 

Nejlepší herec v hlavní roli: Terence Hill (Mé jméno je Nikdo)

Nominace: Eli Wallach (Trumfové eso), Franco Nero (Companeros), Clint Eastwood (Hodný, zlý a ošklivý), Henry Fonda (Mé jméno je Nikdo)

 

Nejlepší herečka v hlavní roli: Rosalba Neri (Johnny Yuma)

Nominace: Nieves Navarro (Ringo se vrací), Stella Stevens (Město bastardů), Simonetta Vitelli (Savage Guns)

 

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Eli Wallach (Hodný, zlý a ošklivý)

Nominace: Telly Savalas (Město bastardů), Bud Spencer (Trumfové eso), Lee Van Cleef (Hodný, zlý a ošklivý), Jack Palance (Companeros)

 

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Hodný, zlý a ošklivý)

Nominace: Luis Bacalov (Django), Nico Fidenco (Taste of Killing), Carlo Rustichelli (Trumfové eso), Ennio Morricone (za vše ostatní, zejména Mé jméno je Nikdo, Armádu pěti mužů, Ringo se vrací a Companeros)

Nejlepší přestřelka: Django vs 48 mužů (Django)

Nejlepší souboj: je nutné se ptát?

Nejlepší bitka: Ringo vs Paco Fuentes (Ringo se vrací) 

Nejlepší půlvoják: Shorty (Hodný, zlý a ošklivý)

Nejlepší kolt: skládačka z obchodu (Hodný, zlý a ošklivý)

Nejlepší drtič jablek: Bud Spencer (Trumfové eso)

Nejlepší tučňák: Franco Nero (Companeros)

Nejlepší nohy v punčochách: Simonetta Vitelli (Savage Guns)

Nejlepší nákup: padouši ve filmu El Puro

Nejlepší minirole, zpětně považovaná za velký part: Kevin McCarthy (Trumfové eso)

PRO PÁR PROJEKCÍ NAVÍC

V rámci svých dvojprogramů kultovních filmů, které od dubna začalo dělat kino Aero, jsem včera zašel na zbytek dolarové trilogie, který jsem na velkém plátně ještě neviděl. Oba filmy byly za sebou, což jsem si uvědomil, že jsem si vlastně nikdy takhle nepustil. Oba jsem je viděl hodněkrát, ale v porovnání obou dost vyrostl kvalitativní rozdíl mezi nimi, kdy první film je prostě super spaghetti western v malém měřítku, a druhý je filmový klenot, dokonalý až na kratší část před závěrem, která mi trochu slabší proti zbytku připadala vždycky (od chvíle, kdy jsou peníze vyjmuty z trezoru po chvíli, kdy se Eastwood a Van Cleef připravují na závěrečné střetnutí.

Mohl bych opisovat z článku o kinoprojekci Hodný, zlý a ošklivý, takže proč to neudělat, když to platí i tady: "Před projekcí byl pronesen sice dost zdlouhavý a pro neznalého diváka jistě velmi informativní úvod, což jsem protrpěl, ale pak se ozvaly první tóny Morriconeho melodie a celé kino bylo přeneseno do jiného světa." Proslov byl bohužel před oběma filmy, ale chápu, dalo se na ně jít zvlášť, a vzhledem k tomu, že na druhý film bylo kino plnější, tak to tak řada lidí udělala. Asi i kvůli tomu byly reakce diváků na Pro pár dolarů navíc od začátku mnohem živější, u vtipných scén se kino smálo, a naštěstí s tím nikdo nerušil u těch vážných. Připadalo mi i, že obecenstvo více reagovalo na Van Cleefa než na Eastwooda. A na konci druhého filmu zazněl potlesk, zatímco na konci prvního ne.

Ale abych byl, co se týče diváckého zážitku, spravedlivý, u prvního filmu jsem si říkal, že u přestřelky na hřbitově, která se mi nikdy moc nelíbila, si půjdu pro pivo, ale pak jsem si vzpomínal, že přijde tenhle kousek, co chci vidět, a tenhle, a nakonec jsem zůstal celý film a skvěle se bavil. U Pro pár dolarů navíc na mne dolehlo, že jsem na včerejšek spal tři hodiny a ráno pilně pracoval, takže jsem málem usnul, a to právě v té ne moc oblíbené části.

Promítané verze byly asi z UHD disků od Kina Lorber, které do filmu pravděpodobně i vestřihlo z americké verze vystřiženou krátkou scénu po mučení. Byl celkem znát rozdíl ve zvuku, trochu i v barvách. Na Blu Ray od MGM tahle scéna není.

A díky Kubasovi a Djangovi, že šli taky, Kubaso viděl oba filmy poprvé jinak než z u nás vydaných DVD, takže zvláště co se týče barev docela šok.

V létě, ale ještě není upřesněn termín, chystá kino Aero dvojprogram Peckinpahovy Divoké bandy a Útěku. Takže určitě zajdu.

SPAGVEMBER 2023

Přes dvacítku se asi letos nedostanu, koneckonců začínám později. Ale co půjde, to dám.

Už jsem připraven. Tři formáty domácího videa + disky + stream čekají. Chybí jen 35 mm filmy.

 

Tady si AI, až na obličej, poradila se zadáním dobře.

Po zadání "spaghetti western" ale vyjelo toto.

 

1. Colorado Charlie (1965) /4.11./

Z VHSky. Článek bude.

2. Tre pistole contro Cesare (1966) /4.11./

Nic světoborného, ale pořád dost zábavný kousek. Lepší obsazení by byl George Hilton než Thomas Hunter, ale nevadí mi tu, plusem je ale především Giombiniho hudba a Delia Boccardo.

3. Pravá a levá ruka ďábla (1970) /5.11./

Mnohokrát viděná klasika, o které asi už nic nového napsat nemůžu.

4. Malý unavený Joe (1971) /5.11./

Vlastně totéž. 

5. Co my máme společného s revolucí? (1972) /5.11./

Hele, dohnal jsem to. Článek bude.

6. Velká přestřelka (1966) /7.11./

Blu Ray od Powerhouse - nádherná kvalita. Nový překlad italské verze, ne ten vyhádaný od Franco Cleefa, trochu odhalil nové významy některých scén.

7. And God Said to Cain (1970) /8.11./

Bůh není, ďábel není, a je-li, má tvář Klause Kinskiho. Blu Ray od Arrow opět výborné, zejména vynikne vynikající vizuální stránka.

8. Navajo Joe (1966) /10.11./

A víte že se mi to po letech líbilo víc, než kdysi? Reynolds jako hrdina ani Sambrell jako hlavní padouch mi sice pořád moc nesedí, ale dějově už mi to nepřipadalo tak strašně zlé a má to tu správnou špagetovou atmosféru. Top 5 Corbucci to sice pořád není, ale posunulo se to o něco výš.

9. Specialista (1969) /10.11./

Tohle jsem neviděl ještě déle. Ze začátku jsem měl pocit, že tohle asi bude opravdu spíš podprůměr, ale od objevení se Mario Adorfa se to dost zvedne a ujetý konec se mi tentokrát líbil. V místě, kde přestala platit jakákoli pravidla, se totiž může opravdu stát naprosto cokoli. 

10. Two Faces of the Dollar (1967) /11.11./

Článek bude.

11. Gentleman Killer (1967) /13.11./

Článek bude.

12. Žoldnéř (1968) /15.11./

Blu Ray od 88 Films. Vypadá pěkně, ale Arrow či Powerhouse si daly větší práci.

13. Napřed střílej, pak se ptej (1975) /16.11./

Zopakovat veškerého Corbucciho, co můžu a dlouho jsem neviděl, nebyl v tomhle případě nejlepší nápad. Wallach a Gemma se snaží, natočené to není blbě, ale je to nevtipná nuda a Milian se zbytečně ztrapňuje. Rozjuchaná hudba od De Angelisů to taky moc nezachraňuje. 

14. Stříbrné sedlo (1978) /19.11./

Pomrkávání na starší Gemmovy westerny je fajn, Geoffrey Lewis dělá se svými ksichty konkurenci Kinskimu, potěší účast Fulciho stálice Cinzie Monreale i stálice pozdních špaget Donalda O'Briena, rovněž špagetové legendy Aldo Sambrella, natočené je to dobře... Jenže co je to platné, když ten spratek je nejotravnější dítě v dějinách filmu. Od začátku jsem měl chuť ho zabít sám.

15. Valdezovi koně (1973) /21.11./

Článek bude.

16. Chuck Moll (1970) /22.11./

Poprvé jsem to viděl po hodně dlouhém hledání jen v němčině a líbilo se mi to. Podruhé už moc ne. Teď po nějakých dalších deseti letech, některé nápady jsou dobré, Barboni režíruje úplně jinak než pak Trinityho, hlavní čtyřka funguje (nebo spíš trojka, Woody Strode je tu opravdu hodně dřevěný), jen té Idy je tu hrozně málo. Ale proč by jí taky mělo být víc, že. Úvodní pasáž s hořícím blázincem by fungovala i v hororu.

17. Kill, Django, Kill First! (1971) /24.11./

Článek bude.

18. $10.000 Blood Money (1967) /27.11./

Vizuálně i režijně výborné, jen scénář je trochu slabší a předvídatelný a kazí to postava komického fotografa, která se sem vůbec nehodí. Ale oceňuje se uvěřitelná romance i vztah hlavního padoucha a jeho otce, to jsou detaily, na které se ve špagetách většinou celkem kašlalo.

19. They Call Me Hallelujah (1971) /28.11./

Většinou dobře vyrovnané mezi klasickými špagetami a komedií, jen občas je humor nemístně laciný. Co do toho ale vůbec nepatří je postava kozáka v podání Charlese Southwooda. Stejně se objeví až za půlkou a působí v tom silně zbytečně.

ZLATÝ KOLT 2023

Nejlepší film: Velká přestřelka

(Nominace Žoldnéř, Pravá a levá ruka ďábla, $10.000 Blood Money, Co my máme společného s revolucí?)

 

Nejlepší režie: Sergio Corbucci (Žoldnéř)

(Nominace Sergio Sollima /Velká přestřelka/, Lucio Fulci /Stříbrné sedlo/, Romolo Guerrieri /$10.000 Blood Money/)

 

Nejlepší herec v hlavní roli: Charles Bronson (Valdezovi koně)

(Nominace Gianni Garko, Klaus Kinski, Lee Van Cleef, Paolo Villaggio)

 

Nejlepší herečka v hlavní roli: Delia Boccardo (Death Walks in Laredo)

(Nominace Ida Galli, Yanti Somer, Loredana Nusciak, Giovanna Ralli)

 

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Claudio Camaso ($10.000 Blood Money)

(Nominace Tomas Milian, Jack Palance, Geoffrey Lewis, Robert Camardiel)

 

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Nieves Navarro (Velká přestřelka)

(Nominace Anna Orso, Cinzia Monreale, Krista Nell, Francoise Fabian)

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Velká přestřelka)

(Nominace Bruno Nicolai, Nora Orlandi, Guido a Maurizio de Angelis, Angelo Francesco Lavagnino)

Nejlepší souboj: Žoldnéř

Nejlepší přestřelka: 

Nejlepší bitka: závěr Pravé a levé ruky ďábla

Nejlepší šerif: Bambino (Pravá a levá ruka ďábla)

Nejlepší vrah šerifů: Stardust (Fernando Sancho v $10.000 Blood Money)

Nejlepší Caesar: Enrico Maria Salerno (Death Walks in Laredo) 

Filmy, které už ve Spagvemberu/Spagtemberu byly: Velká přestřelka

THE SHOW WITH A NAM - ITALSKÉ RIP-OFFY 80. LET

Chtěl jsem dát ještě něco s CC, ale nálada se mi přesunula někam jinam. Takže místo toho jsem udělal speciál Show With a Name o vykrádačkách italského původu, z nichž některé další si v dohledné době zkouknu (nebo už jsem začal). Podrobněji se podíváme i na některé příklady, které už jsem viděl.

A zde jsou makety DVD, které jsem si pro video vyrobil. Disky tam, bohužel, nejsou...

THE SHOW WITH A NAME - VELKÁ PŘESTŘELKA A RUN, MAN, RUN

 Další díl The Show With a Name je o dvou westernech Sergia Sollimy, které nedávno vyšly na Blu Ray v nové edici.

LA LEGGENDA DEL RUBINO MALESE (1985)

Italská vykrádačka Indiana Jonese v režii Antonia Margheritiho. No nebylo to úplně špatné.

Dva vykukové na ostrově Borneo dělají show pro nevědomé turisty - zavedou je do jeskyně v džungli, nechají je bránit se proti domorodcům a nechají si zaplatit. To, že domorodci jsou najatí, to turisté nevědí. Jednoho dne však kapitán Yankee dostane úkol vydat se do nitra džungle skutečně, pro tajemný rubín vzývaný domorodci, o kterém nikdo ani neví, zda je pravý. Do všeho se ještě připletou bornejští piráti a naftoví magnáti.

Lee Van Cleef sice má klobouk, ale hraje jen vedlejší roli šéfa policie. Harrisona Forda tu bohužel nahrazuje stálice těchhle osmdesátkových vykradaček Christopher Connelly, opět nemastný neslaný jako vždy. I Luciano Pigozzi coby jeho starý opilý parťák je mnohem zajímavější než on. Menší roli hraje další stálice osmdesátkového trashe Mike Monty. Zbytek obsazení je neznámý, hlavní padouch vypadá jako Kamasuka z Kdo najde přítele, najde poklad, dokonce ho i dabuje Jaroslav Kaňkovský, ale bohužel to není on. Samozřejmě je tu i ženská hrdinka, protivná a nevýrazná zároveň, a dostaneme i otravné dítě s vycvičeným hadem, to ale bylo dost k smíchu, takže mi to ani nevadilo.

Dějově to není nic extra překvapivého ani vzrušivého, ale šlo se na to dívat. Dokonce to nebylo až tak strašně nejlevnější, takže jeskyně plná hořící nafty vypadá poměrně věrohodně, dostaneme akci s plamenomety a zničení naftového vrtu buldozerem a výbušninami. Co se směšnosti týče, tvůrci se o to nejspíš snažili záměrně. Ne vždycky úspěšně, ale je evidentní, že film se nebere vážně. Což bohužel znamená lehkou ragtimovou melodii, která hraje třeba při honičce v první půlce filmu a tím totálně ničí atmosféru. 5,5/10

a.k.a. Dobyvatelé džungle, Jungle Raiders, Captain Yankee

Režie: Antonio Margheriti (jako Anthony M. Dawson)

Hrají: Christopher Connelly, Marina Costa, Lee Van Cleef, Luciano Pigozzi, Mike Monty

Hudba: Cal Taormina
Produkce: Variety Distribution

Itálie 1985

JOE MILLARD - THE GOOD THE BAD AND THE UGLY

Přepisy knih do filmové podoby jsou věcí normální, ale je pravda, že původní dílo většinou v tom či onom ohledu utrpí. Doslova to nejde. Naopak přepisy filmů do knih jsem vždycky považoval za odpadek. Jen snaha nahrabat další prachy na úspěšném trháku. Autory těchhle přepisů nebývají většinou sami autoři filmů, takže pisálek je nucen držet se u prostého popisu toho, co se děje ve filmu a nemá možnost vložit do knihy nic svého. Na druhou stranu, dokud neexistovalo domácí video, často to asi byl jediný způsob, jak si film oživit, pokud ho nehrála často televize nebo se nenasadil znovu do kin.

 

U filmů jako je Leoneho dolarová trilogie mi pak jejich přepis do knih připadá vyloženě jako mrhání papírem. Onehdy už jsem tu psal, ale spíš jen info, protože jsem netušil, že dostat se k nim bude nakonec tak snadné. A ejhle, nakonec jsem natrefil na možnost, jak se ke starším knihám ze zahraničí dostat, a tak mi v poličce stojí nejen Millardova adaptace GBU, ale i románová verze Žoldnéře. Teď už nevím, kdo ho napsal, a ani se mi to nechce hledat. Objednávka z Kanady nakonec nebyla vůbec drahá a knihy přišly už asi po dvou týdnech.

 

Po kinoprojekci GBU, o které jsem tu psal minulý týden, jsem zase na nějakou dobu toho filmu plný, poslouchám pořád soundtrack, pouštím si různé videorecenze atp. A tak jsem sáhl i po knižním zpracování. A upřímně řečeno, bylo lepší, než jsem to čekal. Není to nijak tlustá kniha a čte se docela dobře.

 

Spisovatel Joe Millard vycházel z původního scénáře, což způsobuje, že se občas od knihy odchýlí, něco má přeložené jinak a najdeme tu i pasáže, které nejen nejsou v americkém střihu, ale ani v žádném jiném. Z hrdinů jméno zůstalo jen Tucovi. Zlý se tu, tak jako v italštině, jmenuje Sentenza, Blondie je přeložen jako Whitey, autor se ale, asi dle zadání, křečovitě drží spíše označení The Man With No Name nebo lovec.

Hned první kapitola překvapí, protože v ní je obsaženo, co se vlastně stalo s tou bednou zlata a jak se dostala na Sad Hill. Následně Sentenza přijíždí za farmářem (zde jménem Mondrega) a vše probíhá, jak to známe. Tuco je chycen Whiteym (který má mít dokonce tak světlé vlasy, že vypadají jako bílé) a probíhá známá výměna. Během střetu Sentenzy, Tuca a Whiteyho v jednom z měst (ve filmu Val Verde) se tu dozvíme, odkud se Tuco zná se Sentenzou a že Sentenza a Whitey o sobě slyšeli.

 

Tuco je nakonec ponechán v poušti a může si nechat provaz, zasranej blonďák odjíždí, a tady následuje další odchylka. Po výslechu Marie totiž Sentenza sleduje bitvu a následně se jede vyptávat do rozbombardované pevnosti. Bitva se, předpokládám, ani netočila, to by byly vyhozené peníze za nedůležitou scénu. Každopádně je to ta bitva, jejíž šrapnel později zasáhne do děje. Až po scéně v pevnosti následuje zajetí Whiteyho v hotelu, kde je ale Tuco na něj sám. Místo honičky za doutníky se teprve teď dá Tuco dohromady s pár Mexičany, ale bez jakékoli slepice, a poštve je na Whiteyho, který si v klídku táboří u řeky. Tohle je tak fádní akce, že se nedivím, že se do filmu nedostala. Ještě než se Tuco a Whitey dostanou do pouště, sledujeme Sentenzu, jak se poptává po zajateckém táboře Battleville (sic) a Billu Carsonovi, následně najde mrtvá těla vojáků včetně seržanta mířícího do Battleville, jemuž ukradne uniformu a identitu. Takže takhle se dostal do toho tábora! 

 

Whitey projde pouští jako na grilu, proběhne setkání s Carsonem/Jacksonem, je tu rozšířené mučení v poušti, hledání nemocnice v nočním ležení, pobyt v klášteře, střet s bratrem, Whiteyho rozjímání nad mrtvými vojáky i následné zajetí. Dozvíme se, že postava, kterou hraje Aldo Sambrell, se i zde jmenuje Sambrell. U scény v táboře jsou velmi mírné odchylky. Scéna, kdy se Sentenzovi muži přidají k Sentenzovi a Whiteymu následuje hned za jejich odjezdem z tábora.

 

Tuco Wallace vyhozením z vlaku úplně nezabije, ale jen omráčí. Když poté utíká, zjistí, že pistole, kterou měl Wallace u sebe, je ta jeho z obchodu. Proto ji pak Whitey může poznat. V rozbombardovaném městečku už nikdo není a není už ostřelováno. Pistolník s jednou rukou není známý ze začátku, který v knize chybí, a jmenuje se Elam. Jack Elam ho měl původně hrát.

 

Už se budu asi držet jen větších odchylek. Ty největší přijdou až po velké bitvě. Hned po ní totiž sledujeme Sentenzu, kterak přijíždí na Sad Hill, hledá hroby, jestli nebude mít štěstí, a pak jen čeká na Tuca a Whiteyho. Ti přijíždí spolu. Žádná děla, žádný umírající voják, žádná Ecstasy of Gold. Společně najdou hrob Arche Stantona a Tuco se pokusí Whiteyho zbavit. Jenže jeho pistole klapne naprázdno. Whitey ho donutí, aby vykopal hrob, přichází Sentenza, a teď Whitey vytáhne trumf se špatným hrobem. Jméno napíše na papír a ne na kámen a duel je pouze Whitey vs Sentenza s tím, že Tuco se oba snaží ukecat, aby se s ním po svém vítězství rozdělili. Pak už je vše jak ve filmu, jen vysvětlení, že provaz na konci je provaz z hotelu, který posléze Whitey ukradl, je docela zbytečné.

V čem se kniha silně liší od filmu je ukecanost. Kde Eastwoodovi stačí jedno slovo, obvykle následuje třířádkový proslov. Vše se dovysvětluje, dovysvětluje, dovysvětluje, až to hezké není. Navíc dialogy jsou dost šroubované a veškerý vtip v nich zaniká. Celkově si nejsem jist, jak spisovatele Millarda ohodnotit, zda to, jak se mi to dobře četlo, souvisí s tím, jak mi jel film před očima a hledal jsem hlavně rozdíly. Asi ano - třeba třístránkový popis bitvy, kterou Sentenza sleduje, mě číst opravdu moc nebavil.

Ze scén, které se prokazatelně točily, tu není úvod v městě duchů, slepice, scéna v Socorru a scéna, kde Angel Eyes Blonďákovi vysvětluje, oč vlastně jde. Otázka je, zda byly do scénáře zařazeny až později, nebo zda je Millard vynechal.

 

No, poměrně lacině jsem našel i pár dalších dílů knižní série, takže už je mám objednané. Někdy si je přečtu a uvidím. Ty, co po filmech následují, ale asi za moc stát nebudou.

THE GOOD, THE BAD AND THE SILVER SCREEN

Tak včera se mi poštěstilo vidět na velkém plátně film, který jsem tam vidět chtěl vždycky. Žižkovské kino Aero promítalo Leoneho klasiku, což byla příležitost, kterou jsem nemohl propásnout. Před projekcí byl pronesen sice dost zdlouhavý a pro neznalého diváka jistě velmi informativní úvod, což jsem protrpěl, ale pak se ozvaly první tóny Morriconeho melodie a celé kino bylo přeneseno do jiného světa.

Vzhledem k pozdějšímu začátku a dopravě jsem vlastně byl rád, že byla promítnuta americká zkrácená verze. Navíc jsem ji dlouho neviděl, chybějící scény znám zpaměti, některé návaznosti se mi asi i líbí víc (jak tu scénu v rozbombardované pevnosti miluju, návaznost od prázdné oprátky na Tuca ženoucího se za doutníky funguje líp), vlastně mi z těch přidaných chyběly stejně jen dvě - rozbombardovaná pevnost a "Six, perfect number."

Promítaná verze byla ta z roku 2017, tzn. odbarvená žlutá. Na obrazovce počítače to nevypadá nic moc. V kině to ale vypadalo pěkně. Zvuk byl mono, což bylo jen dobře, ta přemíchaná 5.1 verze je nedobrá a ty přidané zvukové efekty jsou strašné. Ale při sestavování verze při vydání Blu Ray asi došlo k několika chybkám, které byly docela dobře slyšitelné.

Co mě ale potěšilo nejvíc, to byla reakce publika. Je fajn sedět v kinosále plném stejně naladěných lidí, publikum se smálo při Tucových vtipech (nejdelší smích následoval po větě "Bůh není s námi, protože nesnáší idioty.") Na konci pak zazněl bouřlivý potlesk. V tom tahle projekce vyhrává určitě nad promítáním Tenkrát na Západě před lety, kde nás bylo docela málo, a kde, pravda, taky není moc čemu se zasmát.

EDWIGE FENECH A JEJÍ FILMY

Většinou ve speciálech přikládám biografii, jenže Edwige už ji tu samozřejmě má. Takže tak jako onehdy u Merliho, trochu si projedeme filmy s Edwige, protože v nich může být zmatek.

Na internetu se dá narazit na rozhovor s Edwige, který v roce 1970 vedl ještě coby novinář Luigi Cozzi. V něm Edwige tvrdila, že už natočila asi dvacet filmů, a zrovna se chystala na Lo strano vizio della signora Wardh. Brzy zjistíme, že ač už v prvních třech letech kariéry točila jako divá, dvacet filmů to před Signorou Wardh nebylo. Ale popořadě:

KALENDÁŘ 2022

Jako obvykle, i letos vám Santa Cleef pod stromeček přináší kalendář na další rok. Tentokrát ale se dvěma změnami - jednak je ve větším formátu, jednak jsou dva - můžete si vybrat, který by se vám líbil víc. Jeden je s plakáty k filmům s Lee Van Cleefem, druhý s Edwige Fenech.

Lee Van Cleef 2022 - ZDE.

Edwige Fenech 2022 - ZDE.

 

Můžete si je, samozřejmě, nějak nakombinovat, to je na vás.