UN BIANCO VESTITO PER MARIALÉ (1972)

Tohle jsem si pustil kvůli obsazení, a taky to byl jediný důvod u toho vydržet. No posuďte sami:

 

V úvodní scéně se v dlouhých šatech oblečená Ida Galli miluje někde v lese s úplně nahým mužem. Přijede auto, v něm jakýsi muž a dítě. Muž vezme pistoli a oba milence odstřelí, vzápětí si zřejmě prostřelí hlavu, což nechá děvčátko v slzách. Po titulcích přijíždí Ivan Rassimov kamsi na hrad, kde mu sluha s drsnou tváří sdělí, že ho nepustí dovnitř. Rassimov ale trvá na tom, že vstoupí, dostal přece pozvánku. Když ani tak není vpuštěn, pokouší se přelézt zeď. Vzápětí střih zjevně dovnitř, kde sedí živá Ida Galli spolu s Luigim Pistillim, který do ní násilím cpe prášky. Střih, divný chlapík a jeho černá milenka staví autem někde uprostřed pole, protože mají rozbité auto. Po různých prostřizích sem tam se konečně Rassimov, párek z auta, a náhle se zjevivší trojice dvou mužů a jedné dívky, kterou je Pilar Velazquez, a může začít divná párty. Hosté jeden druhého nemají rádi, včetně párů, všichni jsou zlí, divní, kromě Ivana Rassimova v roli Mirka Dušína. Radost naruší jen drobnosti, jako že někdo do místnosti vpustí hada, nebo že při prohlídce hradu všichni zajdou do sklepení plného morbidních figurín, zrovna když začne bouřka. Dále se dočkáme mohutné chlastačky včetně tančící nahé černošky, muže v převleku za vojáka bičujícího muže v převleku za baletku, pokusu o znásilnění, lesbické scény, no a na závěr i několika vražd.

 

Já to ani nebudu označovat za giallo, v podstatě je to spíš takový hodně divný horor, kde se tvůrci na konci snaží vytvořit tajemství, kdopak asi začne účastníky párty jednoho po druhém vraždit. Což nám v podstatě nepřímo silně naznačili už na začátku a přijít na to není žádný oříšek.

 

Idu Galli mám hrozně rád, a když hraje ve filmu titulní a hlavní roli, není co řešit, to chci vidět. Jenže tady zase tak často není, většinou jen mlčí a nemrká, hraje hrozně strnule, a evidentně je tak prostě narežírována. Luigi Pistilli a Ivan Rassimov si drží svůj standard, Pilar Velazquez je jako vždy krásná, ale zbytek obsazení a hlavně to, v čem se pinoží, slabota. Hudba zní jako od Nicolaie, ale většinu jí pravděpodobně složil Fiorenzo Carpi. Nicolai ale skladby aranžoval a dirigoval, čímž jim vtiskl svůj nezaměnitelný zvuk. A hudba je asi to jediné, co se dá opravdu ocenit. Kamera není špatná, ale po srovnání s Le orme je to celé fádní. 4/10

 

a.k.a. Spirits of Death, A White Dress for Mariale

Režie: Romano Scavolini

Hrají: Ida Galli, Luigi Pistilli, Ivan Rassimov, Pilar Velazquez, Edilio Kim, Shawn Robinson, Gengher Gatti, Giancarlo Bonuglia, Ezio Marano, Gianni Dei, Franco Calogero, Carla Mancini, Bruno Boschetti 

Hudba: Fiorenzo Carpi, Bruno Nicolai

Produkce: KMG Cinema

Itálie 1972 

THE SHOW WITH A NAME - GIALLO část 1 - ARGENTO, BAVA, FULCI

 Moje kolekce DVD a Blu Ray filmů subžánru giallo. Dnes se v rychlosti podíváme na filmy tří nejslavnějších tvůrců tohoto žánru, Daria Argenta, Maria Bavy a Lucia Fulciho. Pouze na ty, které mám ve sbírce.

L'IGUANA DALLA LINGUA DI FUOCO (1971)

Tohle mě naopak velmi pobavilo, ač je to jednoznačně béčko námětem i provedením. Ale aspoň se tu podíváme do pro giallo netradičních lokací, tedy zejména Irska a na chvíli rovněž Švýcarska.

Námět trochu připomíná díl Columba s názvem Případ diplomatické identity, protože policie tu vyšetřuje vraždy točící se kolem velvyslance nespecifikované země. Jenže zatímco Columbo se celý díl oháněl, aby podezřelého arabského diplomata mohl vůbec vyšetřovat, zdejší policie nasadí neortodoxní metody - soukromé očko, bývalého poldu v podání Luigiho Pistilliho. Toho většinou vídáme ve vedlejších rolích, a v drtivé většině záporných. Tady hraje kladného hrdinu bogartovského střihu a jde mu to skvěle, škoda, že takových neměl víc. Takže Pistilli se do případu pouští na vlastní pěst, přičemž mu nevadí sem tam někoho zmlátit nebo svést velvyslancovu dceru.

Děj tentokrát nedává smysl vůbec, a s čím si tvůrci naprosto nelámali hlavu, to je motivace, proč vůbec k vraždám dochází. Prostě se dějí, Pistillimu vraždí svědky před nosem a smyčka se začíná zatahovat i kolem jeho rodiny, hluché staré matky a dospívající dcery. A právě postavy jsou tím, co film táhne. Pistilli má nevyřešené problémy z minulosti, má rodinu, o kterou se musí starat, začne si se svědkyní - nebo je to podezřelá? Zajímavostí je zjevná inspirace případem italského policisty, který byl známý tvrdými metodami výslechu a byl suspendován poté, co jeden z vyslýchaných spáchal sebevraždu při výslechu (tento policista se stal významnou inspirací pro všechny postavy hrané později Mauriziem Merlim). A zde má Pistilli právě trauma z toho, že se mu při výslechu zabil vyslýchaný poté, co ho zbil a zkopal.

Hvězdy tu nehledejme, ale známých tváří je vedle Pistilliho dost a dost, ať už je to Dagmar Lassander v roli právě oné velvyslancovy dcery - tady film nestojí na jejím výkonu, takže se mi tu líbila. Anton Diffring hraje strohého velvyslance, Valentina Cortese jeho manželku, v menších rolích se míhají Renato Romano, Werner Pochath nebo oslňující Dominique Boschero.

Co potěší, je, že film se aspoň z části opravdu točil v Irsku, ze Švýcarska zase uvidíme jízdu na bobu, což skoro připomene bondovky. Co nepotěší, jsou velmi mizerné triky. Vrah nejen řeže břitvou, ale používá i kyselinu, a masky popálených i pořezaných obětí jsou tak viditelně kašírované, až to bolí. Celková atmosféra taky není nějak moc temná a film je stylem dost průměrný, občas dost naivní tím, jak v první půlce pořád zoomuje na něčí černé brýle s hudební smyčkou, nebo jak se snaží vzbudit zdání, že vrah je naprosto každý.

Ale jak říkám, bavily mě tu postavy, a to zas tak často v giallech nebývá. Vlastně jsem i Pistillimu a Lassander přál, aby skončili spolu, v bytě s hluchou babkou. Cipriani tu obšlehl svůj soundtrack k Death Walks on High Heels, ale nevadí to. Béčková giallo zábava, porovnatelná třeba s Eyeball nebo The Case of the Bloody Iris. 7/10

PS. Riccardo Freda je tu z nějakého důvodu podepsán jako Willy Pareto. Naštěstí neuplatnil Paretovo pravidlo a film není z 80% nuda o ničem a 20% zajímavý děj ;) 

a.k.a. The Iguana With the Tongue of Fire

Režie: Riccardo Freda

Hrají: Luigi Pistilli, Dagmar Lassander, Anton Diffring, Valentina Cortese, Renato Romano, Werner Pochath, Dominique Boschero, Arthur O'Sullivan, Sergio Doria, Ruth Durley

Hudba: Stelvio Cipriani
Produkce: Variety Distribution

Itálie / SRN / Francie / Irsko / Švýcarsko 1971

THE SHOW WITH A NAME - HORORY MARIA BAVY

 Další díl The Show With a Name se tentokrát zařazuje k halloweenskému speciálu a pojednává o hororech a giallech Maria Bavy.

KILL ME QUICK, RINGO, SAID THE GRINGO

Když už je dostupná kvalitní verze Tenkrát v Hollywoodu, rozhodl jsem se trochu rozebrat italskou kariéru Ricka Daltona, a do jaké míry odrážejí jeho filmy skutečnou italskou kinematografii roku 1969.

Rick odlétá do Itálie v únoru 1969, aby natočil western v režii Sergia Corbucciho s názvem Nebraska Jim. Nebraska Jim je alternativní název filmu z roku 1966 (Ringo del Nebraska). Roku 1969 už by pravděpodobně nikdo film s tímto názvem netočil, a nejméně ze všech Sergio Corbucci. Už z plakátu Nebraska Jim vypadá jako snaha o americké béčko v italsko-španělském provedení. Poslední western tohoto typu natočil Corbucci v roce 1965. Nejsem si jist, jestli existuje spaghetti western tohoto typu natočený po roce 1967.

Na plakátu, který koluje po síti, bohužel nevidíme víc, než jméno režiséra. Ve filmu krátce můžeme zahlédnout pár jmen, která se ve filmu měla rovněž objevit: Frank Wolff, Aldo Sambrell, Eduardo Fajardo, Luigi Pistilli, a neidentifikované jméno pravděpodobně ženské herečky. //EDIT 1.11.2024 - Jde o fiktivní herečku Daphnu Ben-Cobo, jejíž představitelkou je Daniella Pick, Tarantinova manželka. Vystupuje na záběrech z natáčení a z premiéry. Je fakt, že bych rád viděl Corbucciho western, kde by hráli spolu Wolff, Sambrell, Fajardo a Pistilli (přičemž všichni u Corbucciho hráli významné role). K plakátu byla ve filmu přiádna hudba ze staršího (1966) Balcazarova westernu Dynamite Jim.

Druhým westernem má být film Kill Me Quick, Ringo, Said the Gringo, režírovaný Giorgiem Ferronim (a.k.a. Calvinem Jacksonem Padgetem). No, budiž, ale pod něčím takovým bych čekal spíš podpis někoho jako byl Castellari nebo ještě spíš Garrone. Rick Dalton tu už vypadá drsněji, tohle je film, který mohl vzniknout v roce 1969, ale spíš bych ho čekal podle názvu tak 1967 nebo 8. S Rickem se ve filmu měli objevit Ida Galli a.k.a. Evelyn Stewart, Germán Cobos, Gino Pernice (který se stoprocentně objevil i u Corbucciho ;) ), Giovanni Cianfriglia a.k.a. Ken Wood, Massimo Righi a.k.a. Max Dean a Andrea Bosic, a jako vedlejší hvězda Joseph Cotten. Dokonce víme, že scénář měli napsat Fernando di Leo a Ernesto Gastaldi. Nejsem si jist Gastaldim a Cottenem, ale opět jde o lidi, kteří aspoň v jednom Ferroniho westernu předtím hráli nebo na něm spolupracovali. To už je celkem pečlivost. Z tohohle jsem doufal v nějakou ukázku, ale bohužel...

Třetím westernem má být Red Blood Red, Skin podle románu The Only Good Indian is a Dead Indian. Plakát je tentokrát pouze úpravou plakátu k filmu Land Raiders, akorát se změnily nápisy a z George Maharise (který je ve filmu zmíněn jako jeden z Rickových věčných rivalů) se stal Rick Dalton. V obsazení zůstal Telly Savalas, dál tu má hrát Carroll Baker a Francesca Capucci, což je smyšlená postava italské herečky, kterou si Rick vezme. Ve filmu ji hraje Lorenza Izzo. Film má být natočen Joaquínem Luisem Romero Marchentem, spolunapsán jeho bratrem Rafaelem. Nejsem si jist, jestli existoval producent Poncho Sanchez.

A posledním italským filmem je eurospy Operazione Dyn-O-Mite, z kterého uvidíme i ukázku. Akorát je to Corbucciho film Pohyblivý terč (Bersaglio mobile) z roku 1967, kde akorát nahradili Ty Hardina Leonardem DiCapriem. Podle plakátu viděného ve filmu dále hrají Margaret Lee, Gordon Mitchell (jehož tvář i uvidíme v ukázce), Lloyd Battista, Michael Rennie, Aldo Berti, Guido Lollobrigida a.k.a. Lee Burton, opět Francesca Capucci a opět Cianfriglia a.k.a. Ken Wood, to vše pod taktovkou Antonia Margheritiho.

Italské angažmá Ricka Daltona je jen kapitolkou v celém filmu, a jeho dilema, zda má hrát v Itálii nebo ne, jen vedlejším motivem. Mrzí mě, že jsme z žádného z westernů neviděli ukázky. Co se týče dalších, amerických Rickových rolí, vidíme plakát a úvodní titulky westernu Tanner, občas zahlédneme plakát westernu Comanche Uprising a hlavně vidíme ukázku (ale ne plakát, bohužel), válečného akčního filmu 14 Fists of McCluskey.

Dva fiktivní herci - Francesca Capucci a Rick Dalton, neboli Lorenza Izzo a Leonardo DiCaprio. Tou svatbou s italskou herečkou zase Daltonova postava připomíná Richarda Harrisona.

Jinak herci, kteří měli inspirovat postavu Ricka Daltona, měli být tito: Ty Hardin (začínal v televizních westernech a pak odešel do Itálie), Burt Reynolds (začínal v TV westernu, přátelství s kaskadérem Halem Needhamem), Steve McQueen (Rickův seriál Bounty Law je šit podle seriálu Wanted Dead or Alive, i Steve navíc měl svého dabléra kamaráda), Ralph Meeker, Edd Byrnes, Pete Duel.

Fiktivní americký western, s plakátem inspirovaným Navajo Joem.

Když k McCluskeymu neexistuje oficiální plakát, udělali ho aspoň fanoušci.

CADAVERI ECCELLENTI (1976)

Lino Ventura by oslavil stovku, což je příležitost se zase jednou podívat na pár filmů s ním. Tohle nevypadalo špatně. Politický thriller o zkorumpované justici a bezmocném policistovi, snažícím se zjistit pravdu? Ve skutečnosti bolševická propaganda, za kterou by se nestyděl ani Vasil Biľak.

Stařičký soudce chodí ve sklepení kostela, kde jsou vystaveny mumie, sám vypadá jako jedna z nich. Vyjde ven, ozve se rána a soudce je mrtev. Případu se ujímá inspektor Rogas (Lino Ventura) a už od začátku mocní tvrdí, že vše je dílem levičáků. Rogas však chytí jinou stopu, mezitím však mrtví soudcové přibývají. Sotva se však Rogas dostane blíže k řešení, objeví se nová skutečnost, která celým případem řádně zatřese...

Kupředu levá, zpátky ni krok! Kdo není komunista, ten je fašista. Tečka. Aspoň to se mi snažil film celou dobu tvrdit. Ze začátku je film neskutečně zmatený. O Venturovi ani vyšetřování se nedozvíme nic. Lino tu chodí, čumí, sem tam řekne větu, a pak najednou přijde s hypotézou, která je sama o sobě šílená. Ale budiž, proč ne. Jenže v půlce se politické pozadí projeví naplno, a tak se dozvíme, že policisté jsou jen loutkami politiků, kteří dopředu ukáží na ty, kteří mají přiznat to, co v životě neudělali, a soudci si přejí, aby mohli odsuzovat k smrti namátkou. Ti zlí se navíc chovají naprosto dementně. Pokud jste soudce v čele pokusu o fašistický převrat, a máte pocit, že policista, jehož blízký přítel je navíc komunistický novinář, vám jde po stopě, co uděláte? a) snažíte se ho zmást nepravidvými informacemi, b) pokusíte se ho ujistit, že jste na jeho straně, c) přednesete mu projev o tom, jak se svět řítí do hajzlu a je třeba stanné právo, o neomylnosti soudců a neexistenci justičního omylu. Ano, Max Von Sydow udělá c.

Takže jak úvod vypadá na něco ve stylu Damianiho filmů, konec ne jen v náznacích, ale přímo v záběrech z demonstrací mává rudými vlajkami a mává a mává a mává... To, co je v první půli zajímavé, je v druhé kvůli politice odsunuto naprosto na nejen vedlejší, ale přímo slepou kolej. Proč se podezřelý vystříhal ze všech fotek? Proč si nikdo nepamatuje, jak vypadal? Nezájem. Navíc je v tom šílené množství postav, jež si skoro nelze zapamatovat. Pak už se člověk orientuje jen podle těch pár herců, které zná odjinud, ať je to sám Ventura, ať je to úlisný soudce Sydow, slizký ministr Rey, slizký policajt Salvatori, novinář Pistilli, vágus Bozzuffi (naprosto zbytečná role pro tohoto herce) či děvka Aumontová. Pár dobrých scén vražd soudců, pár pěkných obrazů osamělých postav v obrovských justičních palácích, ale jinak rudo před očima. Škoda Ventury v tomhle - vůbec se divím, že v tom hrál, sám ztělesněním naprosté antirevoluce. Původně to měl snad být Volonté, ten by sem patřil - ale taky bych tenhle film asi neviděl. Vlastně naštěstí... 4/10

a.k.a. Ctihodné mrtvoly
Režie: Francesco Rosi
Hrají: Lino Ventura, Max Von Sydow, Fernando Rey, Renato Salvatori, Charles Vanel, Luigi Pistilli, Tina Aumont, Alain Cuny, Marcel Bozzuffi, Claudio Nicastro, Corrado Gaipa
Hudba: Piero Piccioni
Produkce: United Artists
Itálie / Francie 1976

IL DOLCE CORPO DI DEBORAH (1968)

Giallo založil Mario Bava svými dvěma filmy z let 63 a 64. Giallo proslavil Dario Argento Ptákem s kříšťálovým peřím roku 1970. Debořino sladké tělo je takovým mezičlánkem - filmem, který ignoruje Bavu, ale předznamenává celou spoustu dalších giall, která během dalších let vznikla. Ostatně už po tomto filmu začaly vznikat podobné, často právě s Carroll Bakerovou v hlavní roli.

Bohužel, Tělo je i z těchto čtyř startovních snímků jednoznačně nejslabší. Ani by nevadilo, že tu tentokrát nemáme žádného maníka v černém a spoustu vražd, problém je, že v celém filmu se neděje zhola nic, a zápletka nedává příliš mnoho smyslu. Nechci spoilovat, takže to neupřesním, ale námět je hodně podobný dalším několika giallům, na kterých se rovněž podílel scenárista Ernesto Gastaldi. Všechna pak vycházejí ze skutečného případu, který otřásl Itálií na přelomu 50. a 60. let. Tahle vědomost mě přivedla k tomu, že (protože v giallu nikdy nic není tak, jak se zpočátku zdá) jsem zatraceně rychle uhodl pointu, a pak jsem jen čekal, až se potvrdí naprosto všechna moje podezření.

Děj se točí kolem mladého novomanželského páru, Švýcara Marcela (Jean Sorel) a Američanky Deborah (Carroll Baker). Ti přijedou na líbánky do jeho rodné Ženevy, záhy se však setkávají s jeho bývalým přítelem Philippem (Luigi Pistilli), který jim oznámí, že Marcelova bývalá přítelkyně Suzanne (Ida Galli) spáchala sebevraždu, z čehož viní Marcela. Otřesený Marcel pak vypráví Deboře, jak se se Suzanne hrozně milovali, ale on rozhodl odjet a osamostatnit se, aby jí mohl splatit dluh. Snaží se zjistit, co se vlastně stalo, avšak brzy začne Deboře kdosi vyhrožovat po telefonu a navíc to v Suzannině bývalém opuštěném domě vypadá, jako by tam strašilo. Novomanželé odjedou na Riviéru, ale kam se hnou, tam jakoby se přízrak minulosti táhl za nimi...

Jak už sami vidíte, nepůsobí to nijak chytře. Většinu filmu pak sledujeme Sorela a Bakerovou, jak se milují, jak tančí, jak se válí v posteli, jak se sprchují, jak se opět, znovu a zase milují... A v jejich případě tak nějak není na co koukat, protože ač oba jsou pohlední, tak zároveň jsou tak mělcí, že na nich není špetka čehokoli zajímavého. Pistilli nemá moc příležitosti vyniknout a zaujmout svým děsivým ksichtem, a krásná Ida Galli je promarněna v roli mrtvé milenky. Zajímavostí je role George Hiltona, který vypadá, jako by se sem vloupal z nějakého westernu a ve společných scénách ústřední pár zcela přehrává.

SPOILERY Ok. Takže pokud vám už došlo, v čem tkví pointa, ač jsem se snažil nic nenaznačovat, nedivím se. Je to vážně průhledné. Nenapíšu to sem, kdyby náhodou, ale srovnám to s dalšími dvěma filmy, které to připomíná - Forbidden Photos of a Lady Above Suspicion a The Strange Vice of Mrs. Wardh. Pokud jste oba filmy viděli, a asi i tenhle, pokud tento odstavec čtete, víte, že pointa je ve všech stejná. V obou je plán příliš složitý, stejně jako zde, ve všech třech je až moc náhod. Mrs. Wardh je z nich nejlepší, neboť i když na scéně není vrah, pořád se něco děje, a Edwige Fenech umí zaujmout tak, jak se to Carroll Baker vůbec nepodařilo. Stejně tak Hilton je lepší než Sorel, přestože zrcadlovým Sorelem je ve Wardh spíše Mendoza. Vlastně jsem si říkal, že Dolce Corpo je Wardh optikou Mendozovy postavy. KONEC SPOILERŮ

Deborah je krásně natočené, ohudebněné (Nora Orlandi) a zabalené nic. Pokud chcete podobný film v lepším a zábavnějším podání, a s lepším obsazením, volte The Strange Vice of Mrs. Wardh. Tam je vlastně totéž, co tady, s mnoha zábavnými a napínavými scénami, máte tam vraždy, máte tam kozy (tady se sice objeví taky, ale jak u Carroll, tak u Idy to vypadá spíš jako nehoda), máte tam Edwige Fenechovou, Ivana Rassimova. A pokud chcete Pistilliho a Galliovou, jsou o film vedle, v The Case of the Scorpion's Tail. (Byť tam to Idě nesluší zdaleka tolik. Ale vlastně má víc prostoru.) Se Sorelem vám neporadím, Bakerová nejlíp v úplně jiném žánru a zemi, ve Velké zemi. Tomuhle se snad radši vyhněte - jen pro kompletisty. 5/10

Klub s komiksovou výzdobou

a.k.a. The Sweet Body of Deborah
Režie: Romolo Guerrieri
Hrají: Carroll Baker, Jean Sorel, George Hilton, Luigi Pistilli, Ida Galli
Hudba: Nora Orlandi
Scénář: Ernesto Gastaldi, Luciano Martino
Produkce: Variety Film
Itálie / Francie 1968