2023 HALLOWEEN SPECIAL část 5

Dracula je zpátky, tentokrát ale zase v trochu jiném podání.

 

EL CONDE DRACULA (1970)

Tohohle jsem se docela bál a zvláště po loňském seznámení s velmi pornograficky zaměřenou tvorbou Jesuse Franca. Nakonec to ale nebylo špatné a abych rozptýlil obavy - neuvidíme jedinou obnaženou ženu, o sexu se ani nemluví, nejsou tu žádné roztáhlé erotické scény. A vlastně ani skoro žádná krev.

Do role hrabětě Franco získal zase jednou Christophera Leeho, který v tomto roce hrál Drákulu nakonec třikrát, ač ani jednou vlastně nechtěl. Tuto adaptaci přijal hlavně proto, že byla velmi věrná předloze. Tu jsem si stále nepřečetl, po zhlédnutí mnoha adaptací téhož příběhu si však troufám tvrdit, že věrnost tu skutečně bude. Jen abych srovnal děj, tak jako u Lugosiho verze:

 

Harker přijíždí do Transylvánie prodat Drákulovi panství Carfax

1922 ano

1931 ne, je to Renfield

1958 ne, jede ho zlikvidovat

1970 Franco ano

1970 Racek ano

1979 ne

Draculovy ženy

1922 ne

1931 ano

1958 je tam jedna

1970 Franco ano

1970 Racek ano

1979 ne

Dracula ovládá vlky

1922 ne

1931 ne

1958 ne

1970 Franco ano (ačkoli jsou to viditelně psi)

1970 Racek ano (tam to taky asi byli psi)

1979 ne

 

Dracula se mění v netopýra

1922 ne

1931 ano

1958 ne - až v dílu Scars of Dracula, paradoxně z roku 1970

1970 Franco ano

1970 Racek ano

1979 ano

Dracula se po napití krve omladí

1922 ne

1931 ne

1958 ne

1970 Franco ano

1970 Racek ne

1979 ne

Cesta na lodi

1922 ano

1931 ano

1958 ne

1970 Franco ne - ta tu chybí, zjevně nebyly prachy

1970 Racek ne - týž problém

1979 ano

Renfield v blázinci

1922 ano, ale okrajově

1931 na začátku plní úlohu Harkera, později už je šílencem

1958 úplně chybí - podobná postava se objevuje v dalším dílu Dracula, Prince of Darkness

1970 Franco ano

1970 Racek ne

1979 ano

Lucy coby upírka

1922 ne

1931 ne

1958 ano

1970 Franco ano

1970 Racek ano

1979 je to Mina - Lucy a Mina mají prohozené role

Dracula odcestuje zpět na svůj hrad

1922 ne

1931 ano

1958 ano

1970 Franco ano

1970 Racek ano

1979 ne, ale vydá se na cestu

Problém tohoto filmu je docela v tom, že vlastně jen odškrtává jednotlivé body dějové linky, ale jinak nic moc nenabízí. Franco, který si sám zahrál zřízence v blázinci, kde se většina děje odehrává, nedokáže vytvořit působivou atmosféru. Ze všeho křičí doba vzniku, protože na lepší kulisy prostě nebylo. Záběry na sebe těžko navazují, většina scén je točena v pár záběrech s mohutným využíváním zoomů, většina herců hraje velmi toporně. Všude je strašně moc světla. Dokoukal jsem to před patnácti minutami a už teď si nevybavím žádnou působivější scénu, jen takové, které se mi nelíbily vůbec.

Moc tomu nepomáhá ani Nicolaiova hudba, ve velkém používající cimbál, a jinak znějící tak spaghetti westernově, že jsem čekal, že zpoza rohu vyleze Yul Brynner se svou puškou a ozve se jeho znělka se sborem "Indio Black".

Mohl to býval zachránit Christopher Lee, který tu dostal mnohem víc dialogů i scén než u Hammeru. Jenže Dracula je vždycky prostě vedlejší role ve svém vlastním příběhu, takže pokaždé, když se po dlouhých minutách strávených s Francovými topornými oblíbenci Williamsem, Taylorem, Mullerem a Rohmovou objevil Lee, byl jsem překvapen, že v tom vlastně je. Mohl to držet Herbert Lom, který je skvělý Van Helsing, tradičnější než ten Cushingův - jenže jeho scény mi vždy připadají ustřižené ještě předtím, než se vůbec může rozehrát. Renfielda pak ztvárnil Klaus Kinski, jehož scény mi připadaly jako přistřižené z jiného filmu. A přitom by stačilo ztlumit světlo. Konec je pak naprosto fádní a nezajímavý. I ta verze s Rackem měla napínavější finále.

Francova verze je lepší, než by člověk od režiséra jeho pověsti a schopností čekal. S lepší výpravou a vůbec lepším ztvárněním by mohla aspirovat na jednu z nejlepších adaptací. Bohužel je až příliš doslovná a neinvenční. 6/10

a.k.a. Hrabě Dracula, Count Dracula, Il conte Dracula, Nachts, wenn Dracula erwacht

Režie: Jesus Franco

Hrají: Christopher Lee, Klaus Kinski, Herbert Lom, Soledad Miranda, Fred Williams, Maria Rohm, Paul Muller, Jack Taylor, Franco Castellani, Emma Cohen, Teresa Gimpera, Jesus Franco

Hudba: Bruno Nicolai

Na motivy románu Brama Stokera
Produkce: Arce Film

Španělsko / SRN / Itálie / Lichtenštejnsko 1970

SHOCKTOBER SPECIAL část 1

Začínáme další, ani už nepočítám kolikátý, hororový speciál... Tak snad letos víc než 6 filmů.

DRACULA A.D. 1972 (1972)

První pokus přesunout Drákulu do dvacátého století nedopadl zase tak strašně, jak jsem se bál. Je to především díky tomu, že po několika dílech, kde zářil pouze a výhradně Lee, se vrátil i Peter Cushing do role Van Helsinga. Tedy, do rolí dvou Van Helsingů. A ani jeden se nejmenuje Abraham.

Začínáme v roce 1872, kde zničehonic sledujeme bitku mezi Drákulou a Lawrencem Van Helsingem. V londýnském Hyde Parku. Na jedoucím kočáře. Drákula je probodnut loukotí jednoho z kol, Van Helsing záhy umírá na následky zranění. Přijíždí neznámá postava, která ukradne Drákulův prsten a sebere část jeho ostatků do lahvičky. Během titulků už se přesouváme o sto let dopředu, a přestože je nám slíbeno, že v hlavních rolích hrají Christopher Lee a Peter Cushing, docela dlouho strávíme na jakési oslavě s hipíky, rockovou skupinou a párečkem nepříliš zdařile píchajícím pod klavírem. Člověk má spíš pocit, že se ocitl v nějakém italském giallu. Po nějaké chvilce se ukáže, že hipísačka s nejdivněji ostříhanými vlasy je vnučkou profesora Lorrimera Van Helsinga, vnuka toho z prologu. Také ho hraje Peter Cushing, ale zatím se objeví jen krátce. Partička pod vedením záhadného Johnnyho Alucarda se totiž ve zrušeném kostele na předměstí rozhodně provést satanský obřad! A ukáže se, že Johnny měl úplně jiné plány, když se během obřadu vytasí s lahvičkou s Drákulovými ostatky a jeho prstenem, a následně Drákulu přivede zpět k životu.

S Bramem Stokerem to nemá společného nic. Partička hipíků je poměrně nesympatická. Lee je opět jen hostující hvězdou. Přesto film docela baví a hodinka a půl uteče jako voda. I přes nesympatičnost hipíků to aspoň nejsou taková dřeva jako herci ze Scars of Dracula, Christopher Neame je docela fajn hnusák a Stephanie Beacham jako Jessica má sice divný účes, ale jinak je celkem v pohodě. Kameru ovšem opět zajímá především její vyvinuté poprsí, navíc v roce 1972 je možné mít ho pod šaty bez podprsenky. Kromě ní tu ještě máme začínající hvězdičku Hammerovských filmů a pozdější bondgirl Caroline Munro, ovšem jen v menší roli.

Kdo film zejména ve druhé polovině ovšem ovládne je jednoznačně Peter Cushing. Sice zestárlý, ale pořád naprosto skvěle hrající, zapálený a strhující všechnu pozornost na sebe. Je fajn, že se vrátil, bohužel jen na tři poslední filmy, v nichž mu nebylo zrovna dopřáno zahrát si s Leem společně. Lee tu, jak jsem psal, jen hostuje. Ale zanechá větší a zapamatovatelnější dojem než většina ostatního obsazení.

Co je velké mínus, je hudba. Zní jako z československé soudobé kriminálky a zejména k upírským scénám se vůbec nehodí. Jasně, k hipíkům se zase nehodily smyčce Jamese Bernarda, ale poslouchat funkové rytmy a dechy při souboji člověka s upírem, kde se šermuje křížky a stříbrnými dýkami? To je přece nesmysl. Ale jinak docela příjemné překvapení. 7/10

a.k.a. Drákula roku 72

Režie: Alan Gibson

Hrají: Christopher Lee, Peter Cushing, Stephanie Beacham, Christopher Neame, Michael Coles, Caroline Munro

Hudba: Mike Vickers
Produkce: Hammer

Velká Británie 1972

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA XXVIII - DRACULA

Jsme zpátky, jsme čtyři, jsme pohromadě a při povídání o hammerovksém Draculovi jsme se docela rozjeli. 

SCARS OF DRACULA (1970)

Pátý díl jsem nenašel na disku, takže jsem ho musel skočit a pustit si z Netflixu rovnou šestý. No, zastoupení obou vlajkových sérií Hammeru na Netflixu je dost tristní - z Draculy je tam jen tohle, z Frankensteina jen jediný díl, a to právě ten bez Petera Cushinga. Tady sice Lee je, ale to je jedna z mála pozitivních věcí, co o tomto filmu můžu říct.

Minule jsem psal o dvou podtextech Draculova zla. Tady už se na ten dichotomický podtext dobra a zla totálně stírá - Drákula je sice zlo, ale najít tu jednoznačně pozitivní postavu, která by zároveň nebyla tupá jak poleno, je strašně těžké, vlastně nemožné. Všechny postavy jsou zkažené, buď strachem, nebo chtíčem, nebo svou nekonečnou tupostí. Takže nám tu zbývá jen sexuální podtext a ten je využit do mrtě v jasně exploatační rovině. Co kameramana na herečkách zajímá nejvíc, jsou jejich prsa. Vraždy zakousnutím tu zcela jasně vypadají vyloženě jako ani ne romantické, ale takřka pornografické scény. Jo a taky tu máme jednu babu nahou a hrdinu obviněného ze znásilnění (což má být snad i vtipné), přičemž je to takový donchuan, aby se v něm zhlédli náctiletí borečci chodící na tento typ filmů.

Roy Ward Baker byl béčkař a jeho pokusy o gotiku nemají takřka žádnou atmosféru. Kulisy hradu jsou jasně kašírované, nebo namalované, a nejvíc k smíchu jsou loutkoví netopýři, s kterými herci zápasí obdobně jako Bela Lugosi s chobotnicí. I skupina Jaroslava Vidlaře v ČST by udělala lepší práci. Jinak netopýři pro Drákulu dělají totéž, co sojka pro Krakonoše. Vedle koz se také Baker snaží zaujmout značně zvýšenou krvavostí, včetně dlouhých scén mučení, rozsekávání mrtvol a jejich likvidaci v kyselině sírové, a detailních záběrů na zohavená těla. 

Hlavní představitelé jsou nesympatičtí, hrdinka je sice pěkná a vnadná, ale třeba do Veronicy Carlsonové jí chybí jak talent, tak charisma. Zbývá nám tak Christopher Lee. Ten je tu, zaplaťpánbůh, docela hodně. Sice některé jeho počínání totálně nedává smysl, občas mi ho bylo i líto, v jaké srágoře to zase je, jeho make up nevypadá nejlépe, ale spousta jeho scén patří k tomu nejikoničtějšímu, co v sérii udělal. Jeho odchod ze scény je ale totálně debilní.

Jen díky Leemu a Jamesi Bernardovi a jeho hudbě se na to tudíž dalo tak nějak koukat. Drákula se tu naposledy objevuje v tradičnějším gotickém provedení - ani tohle asi nestačilo, takže příště se s Drákulou setkáváme ve 20. století, což slibuje větší brutalitu, větší výstřihy a mnohem méně látky na šatečkách vnadných obětí. 5,5/10

a.k.a. Drákulovo znamení

Režie: Roy Ward Baker

Hrají: Christopher Lee, Dennis Waterman, Jenny Hanley, Patrick Troughton, Michael Gwynn, Michael Ripper, Christopher Matthews, Wendy Hamilton, Anouska Hempel, Delia Lindsay

Hudba: James Bernard
Produkce: Hammer

Velká Británie 1970

DRACULA HAS RISEN FROM THE GRAVE (1968)

Christopher Lee se vrací potřetí ve své nejikoničtější roli, ve čtvrtém dílu, který měl původně celou sérii ukončit. Ale ne, vzniklo pět dalších. Lee tentokrát stráví na scéně mnohem více času a mluví, takže to je určitě oproti předchozímu filmu zlepšení. A co jinak?

Překvapilo mě to, ale že Hammer natočí roku 1968 nejnáboženštější díl série, to bych skutečně nečekal. Drákulovo zlo má dvě podstaty, jednak je to často v adaptacích zdůrazňované (protože divácky atraktivní) narušení přísné morálky viktoriánské společnosti, mající až sexuální podobu, a jednak je to ztělesnění absolutního zla, které může být poraženo pouze absolutním dobrem, tedy Bohem. Hammer v prvních dvou filmech zkoumal pouze první podstatu a v podobě Van Helsinga bojuje proti zlu nejen dobro, ale i věda. Ve třetím dílu bojuje s Drákulou řekněme pokrokově smýšlející kněz, ale tady už je to vyšší církevní hodnostář, představitel establishmentu a patriarchátu. V roce 1968 je nečekané, že je taková postava vykreslena kladně, jako jeden z hrdinů, jehož definující vlastností nakonec ovšem není zbožnost, ale takřka otcovská starost o svou neteř.

Druhým hrdinou je student, který je a teď se podržte, ateista! A ten zjišťuje, že proti absolutnímu zlu se svými vědeckými poznatky bez víry nevystačí. Naštěstí nás tvůrci šetří nějakých zdlouhavých disputací na téma jestli Bůh je nebo ne, ani tu nenajdeme nějakou velkou manipulaci, přesvědčující diváky, aby po zhlédnutí filmu mazali do kostela. Ostatně, příznačné už je to, že Drákulovým sluhou, který vozí rakev a shání pro svého pána oběti, je zkažený kněz.

A přes to všechno je tenhle díl dobrý. Možná se mi asi líbil nejvíce ze všech, až na druhé jednání, kde se, jako vždy, musí představit hlavní postavy po úvodu, kde je Drákula oživen. Takže chviličku to drhne, než se zase něco začne dít. Ale když se začne, je na co koukat. Tedy hlavně, pokud jsou na scéně Christopher Lee, Rupert Davies jako onen kladný kněz a Veronica Carlson jako jeho neteř. Bohužel zvláště pokud se děj točí kolem nesympatické hostinské Zeny nebo záporného kněze, jehož představitel je dost toporný, trochu se to táhne. Druhá polovina už je ale skoro bez výhrad. Atmosféra řádně hustá, Drákula řádí (byť tentokrát má políčeno jen a pouze na Carlsonovou) a hrdinové až příliš pozdě zjišťují, s čím přišli do styku. Jasně, děj dost kopíruje první díl. Ale nijak zvlášť to nevadí.

Terence Fisher před natáčením utrpěl zranění při autonehodě, takže ho za kamerou vystřídal kameraman Freddie Francis. Možná to sérii trochu oživilo. Zajímavá kamera a svícení, i když některé scény jsou fikaně točené přes barevnou fólii, která zabarvuje film po stranách, což dost přidává na atmosféře. Tu umocňuje opět výborná Bernardova hudba, trochu mi připomínala Dvořákovo Largo. Zkrátka, díl trochu neférově hodnocený na čsfd, je určitě působivý, napínavý, zajímavý, Leeho je tu poměrně dost a rozhodně patří mezi to lepší ze série, byť konec je trochu uspěchaný. Teď už to vypadá, že bude jen hůř. 7,5/10

PS. Veronica Carlson je tu naprosto k sežrání, a je mi strašně líto, že jsem tímto viděl všechny hammerovské filmy, kde se objevila. A o moc víc toho, bohužel, nenatočila.

Režie: Freddie Francis

Hrají: Christopher Lee, Rupert Davies, Veronica Carlson, Barry Andrews, Michael Ripper, Ewan Hooper

Hudba: James Bernard
Produkce: Hammer

Velká Británie 1968