MINIRECENZE STRIKE BACK

Už jsou tu zas a tentokrát hlavně na klasiky, které jsem v posledních pár letech viděl a netoužil o nich psát celé články.  

 

The Godfather Part II (1974)

Tři a půl hodiny Ala Pacina, který se velmi chladnokrevně zbaví každého, kdo mu stojí v cestě, i kdyby to trvalo léta a muselo se čekat, až mu zemře matka, přičemž vlastně všechno rozesere. A to vše prostříháváno s italsky mluvenými pasážemi v New Yorku 20. let, kde De Nirův Vito stoupá na vrchol, získává respekt a uznání a zakládá to, co jeho syn nepřímo pohřbívá. Velmi dobrý film, ale jeden z těch, co stačí vidět jednou za docela dlouhou dobu. 8/10

 

 

Rocky (1976)

Léta se mi do toho nechtělo, ale nakonec přece jen Rocky je spíš drama než vyloženě sportovní film. Hlavně mě ale překvapil jeho charakter - z podobných filmů jsem zvyklý na hlavní postavu, která touží po tom, aby jí někdo dal šanci a mohla se předvést, jak je nejlepší na světě. Rocky Balboa má naopak velmi nízké sebevědomí a to, že se dokáže s Apollem udržet v ringu, chce dokázat především sám sobě. Vlastně se mi líbilo, jak se to strašně vyhýbalo všem klišé - čekal jsem, že když kámoše lichváře hraje Zmrd, bude klasická zápletka s tím, že mu půjčil peníze a najednou je chce zpátky a nutí Rockyho podvádět. Ne. 7,5/10 

 

 

Rocky II (1979)

Bez dvojky bych se obešel, to je učiněná nastavovaná kaše, kde zaujme snad jen scéna, kde Rocky chytá slepici. Jinak se Rocky mele v telenovelovém příběhu o jeho vztahu s manželkou a novorozeným dítětem, konfliktu se starým trenérem a stále stejným soupeřem Apollem. 4/10 

 

 

Rocky III (1982)

Tohle mohlo být pokračování klidně rovnou. Namachrovaný oponent Rockyho nejdřív zlomí, aby se Rocky, podporovaný bývalým rivalem, zase vrátil. Je to béčko, ale jako pokračování to spíš stojí za to. K dalším dílům jsem se ale zatím nedostal. 6/10 

 

 

Apocalypse Now (1979)

Kdysi jsem zkoušel a nedokoukal prodlouženou verzi. Kinoverze je ale perfektní a víc nepotřebuju. Žádné scény s playmates, žádné Francouze v místě, kde už má začínat peklo, stačí vůně napalmu po ránu a ta hrůza... ta hrůza... 10/10 

 

 

Raging Bull (1980)

Když box, tak brutálně a bez okrasy. Rocky je sice legenda, ale Scorsese s De Nirem ho filmařsky strkají do kapsy. Jen jsem poznamenal, že je to vlastně Casino, akorát místo geniálního sázkaře je tu vymlácený boxer. Jinak sedí všechno - De Niro, Pesci, blond sexy manželka, které ne úplně radno věřit, vzestup a pád. Není to samozřejmě chyba Zuřícího býka a obě podání jsou skvělá. 9/10

 

  

Reservoir Dogs (1992) 

Tohle je naopak film, který znám léta, viděl jsem ho xkrát a mám ho hrozně rád. Loni jsem na něj zašel i do kina. Jeden z nejlepších debutů vůbec. Ono mě vlastně nic moc než superlativy nenapadá. RIP Michael Madsen. 9/10

 

 

Smoke (1995)

Takový evropský americký film. Harvey Keitel vlastní malou trafiku a jednotlivé příběhy se točí kolem něj a jeho zákazníků. Spisovatele, který se ujme mladého uprchlíka, onoho uprchlíka, který se sbližuje s léta neviděným otcem, i samotného trafikanta, který se nakonec nesblíží s exmanželkou. Keitel je výborný, ale v jednu chvíli jsem kvůli tomu, v jakých rolích jsem zvyklý ho vídat (viz zrovna Gauneři), měl problém přijmout, jak se v jedné scéně chová. Možná bych s tím problém neměl, kdyby scéna, kterou film končí, a ve které se Keitelova postava dokonale představí, byla už někdy z kraje. Ale pak by ten film neměl tak skvělý konec. 8/10  

 

 

Heat (1995) 

Jako kriminální thriller je to super, ale mohlo to být kratší o všechny ty vztahové pasáže, ze kterých bych zachoval jen vztah mezi Kilmerem a jeho ženou. Pacinův vztah s rodinou ještě ujde, hlavně díky tomu, že jeho dceru hraje Natalie Portman, ale vztah De Nira s holkou z baru je prostě divnej a jenom De Nirovi dává příležitost říkat monology. Pacino zase hraje jako sjetej - už před natáčením ze scénáře odstranili motiv, že jeho policista je na kokainu, ale asi mu to zapomněli říct. Jak dojde na akci, plánování loupeže, její provedení a dohru, je to skvělý, ale mohlo to být lepší... 7,5/10 

 

ADVENTNÍ KALENDÁŘ 1/2

V poslední době, když už se na něco podívám, je to klasika, kterou dávno znám a nemá cenu tu o ní psát. Například není nic nového, co bych napsal o Blade Runnerovi, a není důvod se tu rozepisovat o Cestě do hlubin študákovy duše. Nicméně abyste neřekli, že se tu nic neděje, a vzhledem k tomu, že půlka předvánočního času je pryč, rozbalíme si teď zpětně dvanáct okének pomyslného adventního kalendáře a podíváme se na dvanáct tipů, na co se v prosinci podívat, většinou z toho, o čem jsem tu už před delší dobou psal.

 

Jackie Brown (1997)

Jedna z nejlepších a zároveň nejméne tradičních tarantinovek, o které jsem tu nikdy nepsal (ale byl podcast). Nemá energii jeho jiných filmů, ale zato jede na úplně jiné, klidnější, vyrovnanější vlně, aniž by šlo o nějaký čajíček. Pam Grier a Robert Forster jsou naprosto skvělí, nicméně to se dá říct o celém obsazení. 

 

The Outfit (1973)

Na ČT poměrně nedávno uvedeno jako Černá výprava. Pokud se vám líbil Point Blank s Marvinem, je to film pro vás, zpracovává předlohu ze stejné série knih od Donalda Westlakea. Pokud se vám nelíbil Point Blank a máte radši méně experimentální sedmdesátkové thrillery, je to film pro vás a uvidíte v něm určitě řadu svých oblíbenců (Robert Duvall, Joe Don Baker, Karen Black, Sheree North, Bill McKinney). Pokud máte radši padesátkové noiry, i tak je to film pro vás, protože jede na této estetice včetně obsazení řady noirových legend (Robert Ryan, Jane Greer, Marie Windsor, Timothy Carey, Richard Jaeckel).

 

Babylon (2022)

Lesk a bída Hollywoodu přelomu 20. a 30. let. Ne úplně originální, občas až moc snaživě šokující, příliš dlouhý, ale pořád dost dobrý film s výbornými výkony zejména Margot Robbie a Brada Pitta. Kdybych dostal na výběr, jestli radši na Vánoce sledovat Robbie, jak pozvrací milionáře na snobském večírku, nebo ztrapňující se obsazení kterékoli Troškovy pohádky, je jasné, co si vyberu...

 

Hold-up (1985)

Tohle je možná i tip pro mě, protože jsem to od doby, co jsem si to koupil na trafikovém DVD (cca 2008?) neviděl. Přitom první půlka se mi, co se pamatuju, líbila velmi. Belmondo jako další sympatický dareba přepadávající banku v Kanadě, Kim Cattrall dávno před tím, než začala se Sexem ve městě.

 

La via della droga (1977) 

Eurocrime akční oddechovka od Castellariho s Testim v hlavní roli. Občas moc zamotaná, občas moc jednoduchá, ale závěr s neutuchající akcí včetně riskantního letu pod mostem stojí za to.

 

Rustlers' Rhapsody (1985)

Limonádový Joe po americku, a vůbec ne špatně. Tom Berenger jako seriálový kovboj, který si uvědomí, že je v seriálu, to má nečekaný přesah, stejně jako jeho vztah se sidekickem G. W. Baileym. A perfektně zužitkovali i to, že z ekonomických důvodů natáčeli ve Španělsku.

 

Sanjuro (1962)

A tohle by taky i pro mě stálo za to zopakovat. Samurajská klasika se na Vánoce hodí. Ať nemáchá mečem jenom Bajaja, princ Velen a princ Jasoň. 

 

Trumbo (2015)

Ne, že by tohle drama nemělo svoje mouchy, ať už v ne úplně dobře prokresleném prostředí nebo velmi naivním pohledu na ideologii, kterou Dalton Trumbo a další zastávali, ale jako takový odlehčený příspěvek k filmům o Honu na čarodějnice se to vidět dá. Stojí to ovšem hlavně na hercích - bez Bryana Cranstona, Johna Goodmana nebo Christiana Berkela by to snad ani za vidění nestálo.

 

Happy end (1967)

Banální příběh z černé kroniky zpracovaný tak originálním způsobem, že člověku jde hlava kolem. Doporučuju po filmu trochu oddech a srovnat si, jak v reálném světě funguje následnost.

 

Death Wish V: The Face of Death (1994)

Vánoční Bronson! Ano, i v porovnání s trojkou je to šmíra. Ale pár vychytaných smrťáků, které ukazují, že ani tvůrci film nebrali úplně vážně, stojí za to. Kremrole jsou top!

 

Das Vermächtnis des Inka (1966)

Vinnetou běží do omrzení, proč nemrknout na málo uváděnou Mayovku, protože v ní nejsou ani Brice, ani Barker? Francisco Rabal v roli bandity, zvláště s dabingem Soběslava Sejka, je fantastický, a i toho Vladimíra Ráže tu uslyšíte - tentokrát ovšem dabujícího Rika Battagliu.

 

Chi trova un amico, trova un tesoro (1981)

Alan je moudrý a Charlie je jeho prorok. I když jsem to viděl milionkrát, stejně si musím někdy pustit plnou italskou verzi, kde je pár scén navíc, které u nás neběžely. Na druhou stranu doufám, že kvůli tomu nikdo neudělá nový dabing. Zjakatum! 

 

Pokračování na Vánoce. 

QUENTIN TARANTINO - CINEMA SPECULATION

Po roce přišla, zatím pouze na zahraniční, trh nová kniha Quentina Tarantina. Na rozdíl od té předchozí nejde o beletrii, ani není nijak spojena s jeho filmy. Tarantino se tu rozhodl rozepsat o svých oblíbených a zásadních filmech zejména 70. let (s dvěma přesahy do 60. a 80. let), přičemž vzpomíná právě na dobu, kdy vyrůstal, a rozebírané filmy ho nejvíce ovlivnily.

 

První kapitola navodí dojem, že půjde o Tarantinovy memoáry, jelikož vypráví o tom, jak ho matka brala už od mala s sebou do kina, které chtěla vidět sama, a ne jen na filmy pro děti. Takže malý Tarantino viděl filmy jako Joe (1970) už ve velmi raném věku. Zejména fascinujícím dojmem působí dvojprogram obsahující Divokou bandu a Vysvobození, které viděl už coby devítiletý. Vzpomíná rovněž na matčina krátkodobého přítele, černocha, který ho naučil milovat filmy blaxploitation. Nakonec z nich ale pro rozbor nevybral žádný.

 

Filmy, které Tarantino rozebírá, jsou:

Bullittův případ (Peter Yates, 1968)

Drsný Harry (Don Siegel, 1971)

Vysvobození (John Boorman, 1972)

Útěk (Sam Peckinpah, 1972)

Černá výprava (John Flynn, 1973)

Sestry (Brian de Palma, 1973)

Daisy Millerová (Peter Bogdanovich, 1974)

Taxikář (Martin Scorsese, 1976)

Bez slitování (John Flynn, 1977)

Cesta k ráji (Sylvester Stallone, 1978)

Útěk z Alcatrazu (Don Siegel, 1979)

Naostro (Paul Schrader, 1979)

Panoptikum (Tobe Hooper, 1981)

 

Mezi tím máme vřazeny ještě kapitoly o filmovém kritiku Kevinu Thomasovi, který v 70. letech jako jediný psal o exploatačních filmech a tím pomohl některým tvůrcům dostat se do mainstreamu (Jonathan Demme), o dvou generacích filmařů, které tvořily 70. léta (přičemž jeho kapitola shrnuje vše, co dlouze včetně spousty drbů rozepisuje kniha Raging Bulls and Easy Riders, a ještě si z toho člověk víc odnese), hypotézu, jak by vypadal Taxikář, kdyby ho natočil Brian de Palma, kterému scénář Paul Schrader původně nabídl, a závěrečná kapitola patří osobě rodinného přítele Floyda, který u Tarantina v jeho dětství nějakou dobu bydlel a Tarantina silně jako filmového fanouška ovlivnil.

 

Vzhledem k tomu, jaký je Tarantino filmový fanatik, a co všechno ve svých filmech cituje a o čem mluví, že ho ovlivnilo, vždycky mě zajímalo, co o některých konkrétních filmech říká. Přiznám se, že jak mluvil vždy hlavně o tom, co ho ovlivnilo a co má rád, nečekal jsem, že některé klasiky stručně okomentuje jako nudné nebo dokonce příšerné. Point Blank (1967) označuje za epizodu televizního seriálu, A i na filmech, které vybral do knihy, nachází chyby, nebo věci, s nimiž nesouhlasí. O to lépe se o tom ale asi píše. Texaský masakr motorovou pilou, který označil jako jeden z mála dokonalých filmů, v knize není. Ono číst několik stran oslav by asi moc zajímavé nebylo. Jeho myšlenky jsou zajímavé, člověk s nimi nemusí vždy souhlasit, ale vždycky je lepší číst recenze člověka, který o filmech přemýšlí a píše o nich z různých hledisek, než oslavy fanouška nebo nadávání hatera.

Nečetl jsem knihu celou, nechtěl jsem se připravit o překvapení v případě zejména toho, co bych určitě viděl rád (Černá výprava, Naostro). Když něco analyzujete, nevyhnete se spoilerům. I tak mi mimoděk Tarantino vyspoiloval Nelítostný souboj, třeba i v tom, že jsem nevěděl, jakou roli v něm De Niro Hraje. Pěkně děkuju. Ale já vím, mea culpa, měl jsem to dávno vidět.

 

Svoje vlastní filmy Tarantino zmiňuje jen okrajově, pokud ho něco vyloženě inspirovalo k něčemu konkrétnímu, co se v nich objevilo. Třeba k obsazení Roberta Forstera v Jackie Brown. Nejzajímavější spojitostí je Floydův scénář k westernu o černošském kovbojovi, který svým tónem později Tarantina inspiroval k Nespoutanému Djangovi.

Proč člověka, který má rád filmy, zejména ty ze 70. let, je tahle kniha skoro povinnost. Každá kapitola ve mně vzbudila touhu si film znovu pustit (někdy určitě chci ten dvojprogram Divoká banda - Vysvobození), nebo zkouknout to, co jsem neviděl. Pro fanoušky Tarantina, kteří jsou staršími filmy nepolíbení, může jít o průvodce toho, na co se určitě podívat. Pro ostatní může jít o zajímavé čtení. Nevím, zda se chystá české vydání, pokud ovládáte angličtinu, kniha se dá pořídit i v ČR, není nutno ji objednávat ze zahraničí.

THE SHOW WITH A NAME - PULP FICTION

 Něco málo o klasice.

DJANGO & DJANGO (2021)

 

Na Netflixu se objevil tenhle dokument o westernech Sergia Corbucciho, a myslím, že určitě stojí za vidění. K filmu samotnému jen pár poznámek:

Většina Corbucciho filmografie je opomíjena, tohle je hlavně o westernech. Ukázky uvidíme z většiny, Massacro al Grande Canyon a Křiváci jsou aspoň zmínění, o Johnny Orovi a Napřed střílej, pak se ptej nepadne ani slovo.

Většinu filmu tvoří rozhovor s Quentinem Tarantinem, který tu na začátek popíše jednu scénu nezařazenou ani do filmu Tenkrát v Hollywoodu, ani do románového zpracování - setkání Ricka Daltona a Sergia Corbucciho. Člověk se trochu na začátek diví, proč se tolik času věnuje fiktivní události z fiktivního světa a většinou fiktivních postav, ale myslím, že ono vyprávění má vztah k celému dokumentu - spíš než biografický dokument o Corbuccim jde o pohled především Tarantina na jeho westerny a jeho osobnost, doplněnou výpověďmi Franca Nera a Ruggera Deodata. Django & Django má blíž k dokumentům jako je Bogdanovichův portrét Johna Forda nebo Scorseseho třídílná esej o klasických hollywoodských filmech. Tarantino komentuje Corbucciho filmy tak, jak je vnímá, a vlastně si tu tím nahrazuje svou nedopsanou knihu o Corbuccim. Nemluví o sobě, svých filmech a svém vztahu ke Corbuccimu, ale už třeba na začátek přinese interpretaci, kterou vztahuje na všechny Corbucciho westerny, vysvětlí ji a komentuje. A tohle není typ dokumentu, který by dával dohromady různé názory a přinášel polemiku, spíš ten typ, který přednese jednu interpretaci a čeká na další dokument, který by přinesl protinázor.

Vlastně je s podivem, že film režíroval italský dokumentarista, jako by vlastně přejímal Tarantinův názor a jen ho doplnil archivními materiály (včetně různých rozhovorů se samotným Corbuccim) a rozhovory s Ruggerem Deodatem a Francem Nerem, kteří přinášejí vzpomínky. Nero a Deodato mluví ve filmu italsky, Tarantino anglicky a ozve se i francouzština, v ukázce z dobového týdeníku, kde filmaři navštívili natáčení westernu Gun Shy Piluk. I zde se člověk dozví něco, co netušil - třeba, že se klidně v jedněch kulisách natáčely dva filmy najednou a stávalo se, že koně přebíhali z jednoho natáčení do druhého.

Čemu se film, ale poměrně pochopitelně, nevyhnul, to jsou spoilery. Takže pokud se na to podíváte, což doporučuji, jako první určitě zhlédněte minimálně Velké ticho, Djanga a Specialistu, doporučuje se rovněž Minnesota Clay a Žoldnéř.  Zajímavou interpretaci rovněž Tarantino přináší k filmu Sonny and Jed, což mě potěšilo, protože většinou bývá opomíjen. U filmu Co my máme společného s revolucí? pak neuvidíme bohužel ukázky přímo z filmu, ale zato bohaté materiály z natáčení.

MINIRECENZE - REWATCH SPECIAL III

 

Nějak letos moc nového nestíhám, a do psaní se mi taky zase tak moc nechce. Takže jen pár komentářů k filmům, které jsem většinou už viděl, a většinou tu o nich už i něco napsal.

 

SPENCER-HILL RECAPITULATION 2021

 

Piu forte, ragazzi! (1972)

Asi stačí přečíst si, co jsem napsal, když jsem připravil tu prodlouženou verzi před dvěma lety. Na tu krátkou se už asi ani nemám chuť dívat, dlouhá je ale možná přece jen dlouhá až moc.

Il mio nome e Nessuno (1973)

Názor se za ty roky, kdy jsem to neviděl, nezměnil, takže jen jeden postřeh - když si porovnáte americkou a italskou verzi, máte dojem, že jsou to filmy s úplně jinými herci. Že v americké jsou v úvodních titulcích jmenováni především američtí herci je pochopitelné. Italská pak uvádí především Evropany. Na druhou stranu je s podivem, že v italské verzi byste marně tápali, jestli jste ve filmu fakt viděli R.G. Armstronga, Geoffreyho Lewise nebo Steve Kanalyho. To mi u Italů připadá poměrně zvláštní.

Non c'e due sezna quattro (1984)

Za půlkou problémů, které s tímhle filmem mám, bude asi opravdu stát ten hrozný dabing. I tak si ale myslím, že oproti předchozí spolupráci obou pánů s Barbonim a jeho synem je tohle vážně o řád slabší. Pořád ale lepší než to, co přišlo potom.

I due superpiedi quasi piatti (1977)

Tady asi na nic nového objevného nepřijdu, ale pořád, tohle určitě patří k tomu nejlepšímu, co Bud a Terence vytvořili. Zajímalo by mě, jak ten film asi fungoval bez scény s April Cloughovou a Jill Flanterovou, když ho tu promítali za soudruhů v kinech...

OSTATNÍ

Tais-toi! (2003)

Komedie zpočátku nabitá gagy, které se, bohužel, v průběhu film vytrácejí, aniž by opravdu byly nahrazeny něčím závažnějším. Depardieu člověk je sice možná nesympatický blb, ale v roli Quentina ho nejde nežrat. 8/10

Monty Python's Meaning of Life (1983)

S překvapením jsem zjistil, že mám na DVD nějakou prodlouženou verzi, kde jsou však dodatečné scény kvůli jiné kvalitě obrazu jasně rozpoznatelné. Jediné, co bylo navíc, co se mi opravdu líbilo, byla ale přidaná scéna s drzou otrávenou servírkou v podání Carol Clevelandové. Jinak je to film ze skečů, takže jak co, scény z vojenského prostředí se táhnou jak týden před výplatou, takže divnou scénu s rybami člověk bere vlastně jako vysvobození. Oblíbené skeče: Porod, Every Sperm is Sacred, Can we take your liver?, Smrt a Vánoce v nebi. Pan Creosote je dost přes čáru. 7/10

Kelly's Heroes (1970)

Sorry, Clinte, tady jsi sice titulní postava, ale Telly Savalas, Carroll O'Connor, byť sporadicky, a především Donald Sutherland tě totálně zastínili. Vlastně jsem začal uvažovat o zařazení Donalda Sutherlanda do speciálu. Někdy se na pár jeho filmů určitě mrknu. Jinak tohle má asi můj nejoblíbenější soundtrack od Schifrina. 

Kill Bill vol. 1 a 2 (2003, 2004)

Jako je to slabší, ale naprosto ikonický Tarantino, kde se vydal na jinou cestu než předtím, na cestu, kterou istrovsky završil Hanebnými pancharty a ukončil Nespoutaným Djangem. Dvojka je výborná a myslím, že až do jejího zhlédnutí asi moc lidí nenapadlo, že David Carradine umí hrát. Nejlepším hercem z obou filmů je ale jednoznačně Sonny Chiba.

Amadeus (1984)

Amadeus Amadeus Rock Me Amadeus! Tři hodiny uplynou jako voda, snad až na zdlouhavou operní parodii někdy kolem druhé třetiny filmu. Ta, pokud se nemýlím, ale v původní verzi sestříhaná nebyla, zato nepochopitelně vystřihli sekvenci, kde Salieri pozve paní Mozartovou k sobě, pokud chce, aby manželovi pomohl, a pak ji polonahou vyhodí. Největší legrace je sledovat, kolik známých českých herců se mihne v bezeslovných rolích - Jiřího Líra a Vladimíra Svitáčka si člověk všimne hned, Jitka Molavcová jen tak probleskne, takže jsem chvíli přemýšlel, jestli to byla ona, to, že Dona Giovanniho hraje Limonádový Joe, jsem během filmu vážně nepoznal. Na něco dalšího od Formana se určitě brzo kouknu. 8,5/10

La folie des grandeurs (1971)

Z neustálých gest a grimas de Funese jsem asi už fakt vyrostl, ale tahle lepší adaptace Victora Huga než ta oficiální, navíc s nádechem spaghetti westernu včetně mnoha známých kovbojských tváří (Fajardo, Mendoza, Schubertová, Pica, Alvarez, Venantini, Borgese), je asi nejlepší funesovka vůbec. Musím teda někdy znova zkouknout Velký flám, abych si byl stopro jist.

BRADAVICE

Léta jsem ho nesnášel, ale asi mi ho znechutily fangirl spolužačky, které z jeho četby ani na gymplu nevyrostly. Zatímco jiní spolužáci četli poezii, já si objevoval Vonneguta a ve volných chvílích luštil záhady s Herculem Poirotem či Philem Marlowem, některé holky mlely o Harry Potterovi do zblbnutí, takže jsem ty knihy i filmy, přestože jsem je v té době už nějaký ten pátek nečetl ani neviděl, zavrhl jako odpad a oblbovačku. Ale tak když si je člověk schopen po letech přečíst Tajemství Velkého Vonta, proč by se nevrátil i k tomuhle. Ano, viděl jsem filmy, ano, znovu jsem četl i knihy.

Harry Potter and the Philosopher's Stone (2001)

První dva filmy jsou víc ilustrace ke knize než co jiného, ale vlastně u prvního dílu to stopro vyhovuje. Perfektně člověka uvádí do světa čar a kouzel včetně všech těch detailů, na které se v pozdějších filmech docela i kašlalo. Hlavní trojka představitelů ještě není tak protivná jako ve svojí odrostlejší verzi, Hagrid je sympaťák, ale překvapilo mě, jak mě tentokrát bavili Dursleyovi. Hlavně Richard Griffiths. Škoda, že v dalších filmech už se vyloženě jen míhali. 7/10

Harry Potter and the Chamber of Secrets (2002)

Tady už to trochu drhne. Problém s celou sérií je podle mě ve scenáristovi, což se ukázalo u Fénixova řádu, který napsal někdo jiný. Ilustrace knihy už přestává prostě stačit, kvůli všem těm detailům, které v prvním uvozovacím filmům dávaly smysl, se tenhle táhne. Fakt jsem si nepamatoval, kdy až se teprve k Harrymu dostane deník, kdy až teprve začnou být napadáni žáci atp. Závěr v komnatě je efektní, nově příchozí Jason Isaacs a Kenneth Branagh jsou skvělí, ale... jo, je to slabší díl. 6/10

Harry Potter and the Prisoner of Azkaban (2004)

Co celá série potřebovala, byl režisér s vizí. Jedničku nabízeli Terrymu Gilliamovi, a tohle má asi nejblíž k tomu, co by s tím asi provedl on. Spousta výborných nápadů, které nevychází z předlohy a asi je ani nenapsal scenárista, kterému snad konečně došlo, že taky může něco zkrátit. Problém je, že krátil trochu moc, takže pochopit, jaká je pointa, bez znalosti knihy, se asi napoprvé nedá. 7,5/10

Harry Potter and the Goblet of Fire (2005)

Ehhh... Tohle bylo zklamání už v kině. Tady se scenárista odvázal až moc, i když ne tolik jako ještě později, a s přispěním režiséra, specialisty na romantické komedie, udělal z Pottera něco podobného. V příběhu o vzestupu Pána zla. A tentokrát už se napřed střílí a pak teprve něco vysvětluje, takže nečíst knihu, z lodi vynořující se z jezera a přilétajícího kočáru bych byl asi silně zmaten, co se děje, proč se to děje, co to má za účel. No ale největší problém celé série je podle mě právě Voldemort. Protože působí jako necharismatický magor puštěný ze řetězu, poskakující a drmolící jak šílenec, a všechnu hrůzu za něj obstarává jeho počítačová maska. Knižní Voldemort je teda taky o ničem, ale tenhle nemá žádné charisma a nebudí rozhodně dojem, že by mu někdo mohl být oddaný až za hrob. 5,5/10

Harry Potter and the Order of the Phoenix (2007)

Tady jsem právě ocenil nového scenáristu, který z tlusté knihy, jejíž polovičku tvoří Harryho hysterické výlevy, udělal asi nejkratší film, aniž by zmizel smysl. Taky, narozdíl od Klovese, ví, že nemusí otrocky přepisovat kapitoly do scén, takže řádění Umbridgeové v Bradavicích je pojato jako montáž scén, prolínajících Filche připevňujícího další a další vyhlášky, titulky z novin a jednotlivé aktivity asi nejhnusnější postavy, která se v sérii kdy objevila. Není to nic světoborného, ale bylo to lepší, než jsem pamatoval a čekal. 6,5/10

Harry Potter and the Half-Blood Prince (2009)

Neee... Kniha je detektivním pátráním po tom, co vlastně Voldemort udělal, aby se stal nesmrtelným, a jak ho lze zničit. Film je romantický thriller, kde ústřední roli hraje nenaplněný vztah Rona a Hermiony a pomalu se naplňující vztah Harryho a Ginny. Což je akcentováno tím, že do té doby v podstatě komparsistka Ginny najednou hraje prakticky ústřední roli. Bohužel ji hraje od prvního dílu stále stejná herečka, která je toporná a pořád připomíná malé dítě. A Voldemorta z toho prakticky škrtli. Nebýt Jima Broadbenta a Alana Rickmana, asi by to opravdu nestálo za moc. 5/10

Harry Potter and the Deathly Hallows Part 1 (2011)

Tohle se mi vlastně celkem líbilo. U tohohle filmu jsem si říkal, že je asi fajn, že ho rozdělili na dva, protože věrněji sleduje knihu a může zachytit více postav a věcí, které jsou pro děj důležité. Proto jsem byl překvapen, že první díl obsahuje tři čtvrtiny děje knihy, a ještě teda dvě hodiny zbývají? Jo, tu taneční scénu jsem nepochopil, protože fakt vypadala, že si to Harry a Hermiona rozdají. Ale jinak, tohle bylo ještě dobré. Ovšem... 6,5/10

Harry Potter and the Deathly Hallows Part 2 (2011)

Dvě hodiny digibordelu a brutálně překroucené bitvy o Bradavice. Hlavně z toho úplně vypadlo, proč se to vlastně jmenuje Relikvie smrti, když, stejně jako Voldemorta, tvůrce nakonec zajímá jen bezová hůlka, a totálně opomíjejí plášť. No, aby to neznělo jen jako "kniha byla lepší", prostě mě to nebavilo sledovat. McGonagallová nakopávající zadky je cool, Hermiona hrající Belatrix je vtipná, ale jinak... nee. Co měl znamenat ten Nevillův výkřik, že miluje Lenku, když se pak Lenka na konci už prakticky neobjevila? A ten konec po devatenácti letech je tak akorát na vytrhávání vlasů studem, že takovou sloninu (to je jako konina, ale mnohem víc) vůbec člověk sleduje, a to i v knize. No, Voldemort se rozpustil, všichni vyhráli, že umřel Fred je nám ve filmu jedno, když jsme ho skoro neviděli. 4/10

QUENTIN TARANTINO - ONCE UPON A TIME IN HOLLYWOOD

Tarantino prohlásil, že natočí jen 10 filmů, tudíž mu zbývá už jen jeden. A docela to asi začíná protahovat. Místo toho, aby chystal ten "poslední", se ve skoro šedesáti letech oženil, narodil se mu syn, a vrhl se na dráhu spisovatele. A to tak, že přepsal do podoby románu svůj poslední film. Nenechte se ale zmást - nová kniha sice vychází z filmu, ale obsahuje nejen kapitoly, které se do filmu nedostaly, ale zjevně i hodně materiálu, který přibyl až po natočení filmu.

Dějj je prakticky shodný. Pohasínající westernová hvězda se musí rozhodnout mezi změnou image a novým nastartováním kariéry, byť v zámoří, nebo tvrdohlavým setrváním v televizi s image Jakea Cahilla. Jeho kaskadér a poskok Cliff se setkává s odvrácenou stranou Hollywoodu. A Rickovi sousedé Sharon Tate a Roman Polanski se naopak hřejí na výsluní. Kde se děj začíná odchylovat, jsou například značné odbočky do minulosti i budoucnosti ještě v první polovině knihy, soustředění na postavy, které byly ve filmu okrajové, nebo se v něm neobjevily vůbec, a to, že kniha je z části románem, z části encyklopedií světového filmu podle Quentina Tarantina. První dvě kapitoly jsou v tomhle extrém. V první se skrze Ricka dozvíme vše možné o áčkové i béčkové hollywoodské produkci. Ta druhá popisuje Cliffa tak, jak ho ve filmu neznáme - jako muže, který prošel takovým množstvím násilí za války, že mu hollywoodské filmy připadají k smíchu, a tak, když jde do kina, chodí především na zahraniční filmy, protože jsou reálnější - italským neorealismem a francouzskou novou vlnou počínaje, přes jeho oblíbeného Akiru Kurosawu a Toshira Mifuneho (dokonce dostaneme top 5 žebříček Kurosawových filmů) až po švédské artové filmy na hraně pornografie - s tím, že na jeden takový se dokonce s Cliffem vypravíme do kina.

Postava Cliffa vůbec prošla obrovským prohloubením. V podání Brada Pitta je to správňák za všech okolností. V knize z něj jde kolikrát strach. Ve filmu nevíme, jestli skutečně zabil svou ženu, tady se dozvíme, kolik lidí ještě zavraždil.Stejně tak tu má mnohem více prostoru Pussycat a Charles Manson, který se sám filmem jen mihl. I Cliffův pes Brandy tu je představen podrobněji, což vede k závěru, který známe z kina...Jenže kniha se odchyluje od filmu víc a víc, takže končí úplně jinak. A tím nechci říct, že se stane něco jiného, jen končí v jinou chvíli, ve chvíli, která je pro knihu a její hlavní postavu, kterou je bezpochyby Rick, mnohem důležitější. Co je potom, už jsme si v některých kapitolách přečetli.

Aby toho nebylo málo, některé kapitoly se do popisu děje seriálu Lancer zažerou natolik, že působí, jako převzaté z westernového románu. V závěru se dokonce román stane celkem osobním, a zároveň nám Tarantino jasně dá najevo, že vypravěč není on sám, když sám sebe několikrát zmíní. Povedlo se mu totiž do děje zakomponovat svého nevlastního otce, který v té době hrával v baru, kam běžně chodily celebrity, a s některými se přátelil. A v jednom z flashforwardů zjistíme, že jedna z postav v budoucnosti bude hrát ve filmu Quentina Tarantina. 

Nemám tušení, zda a na kdy se chystá české vydání, ale i v angličtině se to četlo moc dobře. Samozřejmě jsou zajímavější a lepší pasáže, které nepůsobí jen jako přepsání filmu do knihy, tudíž vlastně potěší sebemenší odchylka. Při čtení si samozřejmě člověk představuje herce z filmu, jak říkají své věty, a zamrzí, že některé od nich nemohl slyšet, zároveň by mě zajímalo, kdo by sehrál některé role, které se do filmu nedostaly vůbec (třeba Alda Raye). Až Tarantino natočí svůj poslední film, tak mi bude líto, že už není na co chodit do kina, a jeho prácei s obrazem a hudbou budou chybět, ale pokud bude pokračovat v psaní knih, snad to bude aspoň do jisté míry dostatečná náhrada.

KILL ME QUICK, RINGO, SAID THE GRINGO

Když už je dostupná kvalitní verze Tenkrát v Hollywoodu, rozhodl jsem se trochu rozebrat italskou kariéru Ricka Daltona, a do jaké míry odrážejí jeho filmy skutečnou italskou kinematografii roku 1969.

Rick odlétá do Itálie v únoru 1969, aby natočil western v režii Sergia Corbucciho s názvem Nebraska Jim. Nebraska Jim je alternativní název filmu z roku 1966 (Ringo del Nebraska). Roku 1969 už by pravděpodobně nikdo film s tímto názvem netočil, a nejméně ze všech Sergio Corbucci. Už z plakátu Nebraska Jim vypadá jako snaha o americké béčko v italsko-španělském provedení. Poslední western tohoto typu natočil Corbucci v roce 1965. Nejsem si jist, jestli existuje spaghetti western tohoto typu natočený po roce 1967.

Na plakátu, který koluje po síti, bohužel nevidíme víc, než jméno režiséra. Ve filmu krátce můžeme zahlédnout pár jmen, která se ve filmu měla rovněž objevit: Frank Wolff, Aldo Sambrell, Eduardo Fajardo, Luigi Pistilli, a neidentifikované jméno pravděpodobně ženské herečky. //EDIT 1.11.2024 - Jde o fiktivní herečku Daphnu Ben-Cobo, jejíž představitelkou je Daniella Pick, Tarantinova manželka. Vystupuje na záběrech z natáčení a z premiéry. Je fakt, že bych rád viděl Corbucciho western, kde by hráli spolu Wolff, Sambrell, Fajardo a Pistilli (přičemž všichni u Corbucciho hráli významné role). K plakátu byla ve filmu přiádna hudba ze staršího (1966) Balcazarova westernu Dynamite Jim.

Druhým westernem má být film Kill Me Quick, Ringo, Said the Gringo, režírovaný Giorgiem Ferronim (a.k.a. Calvinem Jacksonem Padgetem). No, budiž, ale pod něčím takovým bych čekal spíš podpis někoho jako byl Castellari nebo ještě spíš Garrone. Rick Dalton tu už vypadá drsněji, tohle je film, který mohl vzniknout v roce 1969, ale spíš bych ho čekal podle názvu tak 1967 nebo 8. S Rickem se ve filmu měli objevit Ida Galli a.k.a. Evelyn Stewart, Germán Cobos, Gino Pernice (který se stoprocentně objevil i u Corbucciho ;) ), Giovanni Cianfriglia a.k.a. Ken Wood, Massimo Righi a.k.a. Max Dean a Andrea Bosic, a jako vedlejší hvězda Joseph Cotten. Dokonce víme, že scénář měli napsat Fernando di Leo a Ernesto Gastaldi. Nejsem si jist Gastaldim a Cottenem, ale opět jde o lidi, kteří aspoň v jednom Ferroniho westernu předtím hráli nebo na něm spolupracovali. To už je celkem pečlivost. Z tohohle jsem doufal v nějakou ukázku, ale bohužel...

Třetím westernem má být Red Blood Red, Skin podle románu The Only Good Indian is a Dead Indian. Plakát je tentokrát pouze úpravou plakátu k filmu Land Raiders, akorát se změnily nápisy a z George Maharise (který je ve filmu zmíněn jako jeden z Rickových věčných rivalů) se stal Rick Dalton. V obsazení zůstal Telly Savalas, dál tu má hrát Carroll Baker a Francesca Capucci, což je smyšlená postava italské herečky, kterou si Rick vezme. Ve filmu ji hraje Lorenza Izzo. Film má být natočen Joaquínem Luisem Romero Marchentem, spolunapsán jeho bratrem Rafaelem. Nejsem si jist, jestli existoval producent Poncho Sanchez.

A posledním italským filmem je eurospy Operazione Dyn-O-Mite, z kterého uvidíme i ukázku. Akorát je to Corbucciho film Pohyblivý terč (Bersaglio mobile) z roku 1967, kde akorát nahradili Ty Hardina Leonardem DiCapriem. Podle plakátu viděného ve filmu dále hrají Margaret Lee, Gordon Mitchell (jehož tvář i uvidíme v ukázce), Lloyd Battista, Michael Rennie, Aldo Berti, Guido Lollobrigida a.k.a. Lee Burton, opět Francesca Capucci a opět Cianfriglia a.k.a. Ken Wood, to vše pod taktovkou Antonia Margheritiho.

Italské angažmá Ricka Daltona je jen kapitolkou v celém filmu, a jeho dilema, zda má hrát v Itálii nebo ne, jen vedlejším motivem. Mrzí mě, že jsme z žádného z westernů neviděli ukázky. Co se týče dalších, amerických Rickových rolí, vidíme plakát a úvodní titulky westernu Tanner, občas zahlédneme plakát westernu Comanche Uprising a hlavně vidíme ukázku (ale ne plakát, bohužel), válečného akčního filmu 14 Fists of McCluskey.

Dva fiktivní herci - Francesca Capucci a Rick Dalton, neboli Lorenza Izzo a Leonardo DiCaprio. Tou svatbou s italskou herečkou zase Daltonova postava připomíná Richarda Harrisona.

Jinak herci, kteří měli inspirovat postavu Ricka Daltona, měli být tito: Ty Hardin (začínal v televizních westernech a pak odešel do Itálie), Burt Reynolds (začínal v TV westernu, přátelství s kaskadérem Halem Needhamem), Steve McQueen (Rickův seriál Bounty Law je šit podle seriálu Wanted Dead or Alive, i Steve navíc měl svého dabléra kamaráda), Ralph Meeker, Edd Byrnes, Pete Duel.

Fiktivní americký western, s plakátem inspirovaným Navajo Joem.

Když k McCluskeymu neexistuje oficiální plakát, udělali ho aspoň fanoušci.

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA XVI - TENKRÁT V HOLLYWOODU

A již po šesté se letos vracíme s novým podcastem, tentokrát na téma Tarantinovy novinky! A tentokrát je skutečně o čem mluvit.

ONCE UPON A TIME IN HOLLYWOOD (2019)

Magor z videopůjčovny přehodil zase jednou výhybku a natočil něco jiného, než jsme byli zvyklí. První jeho tři filmy byly gangsterky nahlížené z nezvyklého úhlu, očima postav, které v nich jinak hrdiny nejsou, následovalo několik filmů, kde si pohrával s jednotlivými žánry a předělával je po svém, ať to byly kung-fu a samurajské filmy (Kill Bill), válečné (Hanebný pancharti), filmy o autech a sexploitation filmy (Death Proof), či westerny (Nespoutaný Django, Osm hrozných). V Tenkrát v Hollywoodu uvidíte taky westernové duely, šerify, přestřelky, zaprášené saloony či koně. Jenže uprostřed vypjaté scény se stane, že padouch náhle zapomene text a nápověda mu ho musí dodat. A za chvilku se celá jedna strana westernové ulice může zvednout a kulisáci ji mohou odnést, aby se na tomtéž místě dala natočit třeba další epizoda krimiseriálu FBI. Hollywood (nejen) 60. let je kruté místo, kde vaše nynější sláva a úspěch mohou zmizet tak snadno, jako ty kulisy westernového městečka...

Pozn. Kvůli právnímu nároku byly fotografie z filmu nahrazeny obrázky vygenerovanými AI.

RICK FUCKING DALTON

Další dva plakáty na neexistující filmy. Tohle mě baví. Nejsem si jist, kolik toho ve výsledku ve filmu bude, ale budování celýho toho světa je super.

Použití Corbucciho jména je zvláštní, ale předpokládám, že k tomu má Tarantino od jeho dědiců, stejně jako od Margaret Lee, povolení.
Mimo téma - 16. června uvidíme na obrazovkách ČT Corbucciho I crudeli (pod názvem Křiváci). Cottena by měl dělat Jiří Plachý (to sedí), u zbytku se uvidí. ČT rovněž zakoupila Hosseinův western Une corde, un colt.

DYN-O-MITE

Po Hollywoodu teď údajně visí tyto plakáty, lákající na nového Tarantina. Taková reklama se mi líbí. Rick Fucking Dalton!

 

ENTER THE BRUCE

Nový trailer na nového Tarantina je venku - zatím nevím, co si o tom myslet, ale to je i dobře. Zatím z toho nejzajímavěji vychází DiCaprio. V obsazení snad zůstali kromě něj, Pitta, Robbie a Pacina i Russell, Madsen a Roth, zesnulého Reynoldse nahradil Dern (takže hned čtyři z 8 hrozných!), snad je uvidíme příště. Chybí Samuel L. Jackson - ale kdoví, třeba odněkud vykoukne ;)
Jinak dlouhá proluka je způsobená tím, že nemám v poslední době moc času, a když na něco koukám, tak na MASH ;)

THE SHOW WITH NO NAME - epizoda XII - JACKIE BROWN

A náš podcast je opět zpět, tentokrát na téma poněkud přehlíženého filmu Quentina Tarantina s názvem Jackie Brown! Kromě něj samozřejmě probereme leccos okolo od blaxploitation filmů přes komiksy až po figurky goril a filmy The Room a Fateful Findings...

OIK'S MONSTER CLUB - HALLOWEEN SPECIAL část 4

Po upírech, strašidelných křížencích a wurdulacích se dnes podíváme na monstra vyrobená uměle, na nemrtvé nakažené chemickou zbraní. A na rozpadající se genitálie Quentina Tarantina.

PLANET TERROR (2007)

Tak z Grindhousu už jsem tímto viděl všechno, a můžu říct, že Rodriguezova část je mnohem zdařilejší než Tarantinova. Zatímco Tarantino sliboval béčkovou jízdu a přinesl cosi, co by se dalo popsat jako "áčkový režisér hluboko podlézá svoji laťku", Rodriguez jen a jen čistě baví v boji skupinky přeživších proti zombíkům požírajícím lidi zaživa. Je teda fakt, že zhruba prvních čtyřicet minut, kdy se film spíše rozjíždí, jsem byl přesvědčen, že i přes to, jak ten film zdánlivě vypadá, to ve výsledku bude ukecaná nuda. První část filmu totiž musí všechny představit, a to je právě kámen úrazu, jelikož na těchto postavách není moc co představovat. Prostě doktor Josh Brolin žárlí na svoji nevěrnou manželku Marley Sheltonovou a chce ji zabít, drsňák z vrakoviště Freddy Rodriguez se snaží znovusblížit s gogo tanečnicí Rose McGowanovou, Jeff Fahey griluje nejlepší steaky v okolí a kolem řádí nemrtví a nákaza se rychle šíří. Co chcete vědět víc?

Ovšem ve chvíli, kdy do děje vrazí poldové v čele s Michaelem Biehnem, začíná zábava. Prakticky se nic už neřeší, jen se zdrhá a bojuje, bojuje a zdrhá, a pokud se něco musí vysvětlit, je už to béčková zábava. A ve chvíli, kdy už to zase vypadá na zdlouhavé zastavení, se uprostřed žhavé scény s Rose "spálí film" a objeví se upozornění, že chybí jedna cívka. A šup skočíme přímo doprostřed další akce. Stejně jako Death Proof se i Planet Terror snaží vzbudit dojem, že sledujeme starý poškozený film, takže obraz je poškrábaný, občas divně zbarvený a podobně. Je to samoúčelné, ale tady mi to nevadilo. Respektive nepůsobilo to tak mimo jako v Death Proof, které má obraz povětšinou v pořádku.

Co bych vytkl je i přes žhavější obsah (film začíná ve stripbaru a většina hereček je obsazena pro své vnady) absence nahoty, běžné součásti filmů, jež právě Planet Terror cituje. Přece jen, tady si to aspoň o pár koziček některých vedlejších obětí říkalo. Takže ženské obsazení je sice velice sexy, ale víc neuvidíte. Rose McGowan je v hlavní roli celkem fajn a k nakousnutí i s dřevěnou nohou, ovšem Freddy Rodriguez coby hrdina není nic moc a hlasem a stylem mluvy mi silně připomněl pozdějšího Kung Fury. Takže body sbírají více představitelé vedlejších rolí - Michael Biehn a Jeff Fahey asi nejvíce. Vtipná je rolička Toma Saviniho, který jako vždy pro sebe připravil jednu z trikově nejvychytanějších smrtí, Josh Brolin je taky fajn, a je prima, že se i zde objevuje Michael Parks ve své tradiční roli šerifa McGrawa. Toho, že Marley Shelton, zde jedna z hlavních postav, se objevuje i v Death Proof ve společné scéně s Parksem, jsem si všimnout nemohl, když jsem Death Proof viděl, ale je to fajn pomrknutí. V miniroli se objeví Bruce Willis, no a pak je tu epizodka Quentina Tarantina, jehož potká zvláště nepěkný konec odkazující mj. třeba na Fulciho. A zatímco před jedenácti lety se hateři Fergie radovali z toho, že jí zde vyžerou mozek z hlavy, dneska už si pamatuju snad jen to, že nějaká zpěvačka toho jména existuje.

Celý film se nese v duchu béčkové akce plné transformací z lidí do příšer, likvidování nemrtvých brutálním způsobem po desítkách (třeba vrtulí helikoptéry) a kulometů sloužících jako umělá noha. Pasáž s Brolinem a Sheltonovou ovšem, než dojde k propojení, připomíná spíše psychohoror o maniakovi, trýznícím svoji oběť. Do téhle linie patří i jediná scéna, s kterou mám problém, a která nefunguje, totiž scéna, kde matka nechá dítěti pistoli, aby se mohlo bránit, a dítě si s ní samo ustřelí hlavu. Jestli to mělo být vtipné, nebylo.

Zatímco Tarantino ve svém filmu tradičně použil cizí hudbu, Rodriguez si, pro sebe opět tradičně, napsal vlastní. Původně ovšem uvažoval, že osloví Johna Carpentera. Bylo by to minimálně zajímavé, ale vzhledem k tomu, že nevím, jakou hudbu Carpenter skládá v dnešní době, a že Rodriguezův soundtrack naprosto sedí, vlastně mi příliš nevadí, že ke spolupráci nedošlo.

Z celého projektu Grindhouse je tak Planeta Teror jednou těch lepších částí. Když srovnám jeho jednotlivé části, nejlepší je pořád trailer Machete, pak Thanksgiving, pak Planet Terror, pak Werewolf Women of the S.S. (Nicolas Cage as FU MANCHU!!!), pak Don't, chvíli nic a nakonec Death Proof. Sorry, Quentine, ale nejlepší, čím jsi do tohoto projektu přispěl, byly tvoje rozpadající se koule a tříska v oku. 7/10

a.k.a. Planeta Teror
Režie: Robert Rodriguez
Hrají: Rose McGowan, Freddy Rodriguez, Josh Brolin, Marley Shelton, Michael Biehn, Jeff Fahey, Bruce Willis, Stacy Ferguson, Michael Parks, Tom Savini, Rebel Rodriguez, Quentin Tarantino, Naveen Andrews, Electra Avellan, Elise Avellan
Hudba: Robert Rodriguez
Produkce: Dimension Films
USA 2007