Magor z videopůjčovny přehodil zase jednou výhybku a natočil něco jiného, než jsme byli zvyklí. První jeho tři filmy byly gangsterky nahlížené z nezvyklého úhlu, očima postav, které v nich jinak hrdiny nejsou, následovalo několik filmů, kde si pohrával s jednotlivými žánry a předělával je po svém, ať to byly kung-fu a samurajské filmy (Kill Bill), válečné (Hanebný pancharti), filmy o autech a sexploitation filmy (Death Proof), či westerny (Nespoutaný Django, Osm hrozných). V Tenkrát v Hollywoodu uvidíte taky westernové duely, šerify, přestřelky, zaprášené saloony či koně. Jenže uprostřed vypjaté scény se stane, že padouch náhle zapomene text a nápověda mu ho musí dodat. A za chvilku se celá jedna strana westernové ulice může zvednout a kulisáci ji mohou odnést, aby se na tomtéž místě dala natočit třeba další epizoda krimiseriálu FBI. Hollywood (nejen) 60. let je kruté místo, kde vaše nynější sláva a úspěch mohou zmizet tak snadno, jako ty kulisy westernového městečka...
Pozn. Kvůli právnímu nároku byly fotografie z filmu nahrazeny obrázky vygenerovanými AI.
Začnu od jediné věci, kterou bych filmu vytknul, ale hned to upřesním. Film má přes dvě a půl hodiny, ale jeho příběh by mohl být odvyprávěn v mnohem kratším čase. Zatímco vyhaslá westernová hvězda Rick Dalton fňuká nad zpackanou kariérou ve svém luxusním domě v Malibu, a jeho nejlepší přítel, dablér a v podstatě poskok Cliff Booth krmí svého psa v přívěsu na druhé straně LA, hned vedle Daltona si užívá lesku slávy hvězda Sharon Tate. Rick se snaží chytit v televizních seriálech jako hostující hvězda, věhlasný agent se ho snaží dostat do italských westernů, Cliff mu spravuje anténu a Sharon si v mezičase užívá na večírcích, na projekcích vlastních filmů a jen září ve světlech reflektorů. A to vše je trnem v oku partičce hipíků v čele s jakýmsi Charlesem Mansonem.
Zhruba tohle byl obsah prvních dvou hodin filmu. Přběh to, zrovna, není. Jenže o to ani nešlo. Jako vždycky (snad kromě Djanga) u Tarantina jde hlavně o postavy. Postavy, které nesledujeme v nějakém zapeklitém příběhu, ale vlastně s nimi chvíli žijeme. Sledujeme tři hlavní postavy, z nichž o jedné se vlastně nic moc nedozvíme, ale to ani trochu nevadí (pokud nejste feministka a nepočítáte každou slabiku, o kterou řekne na plátně žena méně než muž). Sharon Tate tu je totiž spíše symbolem - symbolem toho, čeho chce Rick Dalton dosáhnout a čeho si myslí, že už nedosáhne.
Vidět Brada Pitta a Leonarda DiCapria v jednom filmu bylo asi vlhkým snem puberťaček konce 90. let. Tak se o dvacet let později, na prahu čtyřicítky, dočkaly. Tarantino dvojici přirovnal k dvojici Newman-Redford, a vlastně se s tím dá souhlasit. Oba dva jsou skvělí samostatně a společně ještě lepší. DiCaprio je nervóznější, méně sebevědomý a uhlazený, Pitt je klidný, stoický a sebevědomý, tak cool, že se klidně porve s Brucem Lee a nezastaví ho snad nic. Více prostoru k hraní tedy dostává DiCaprio, který i hraje, že hraje, a dokonce i, že hraje špatně. Margot Robbie pak stačí ladně chodit, tančit, usmívat se na všechny strany a být krásná, ale pro film to dokonale funguje.
Fikční svět dále rozvíjejí snad všudypřítomné plakáty k filmům, které běžely v kinech, nebo které Rick Dalton natočil, ukázky ze seriálů a filmů, reklamy. Do děje jsou dokonce zapojeny ukázky ze skutečných filmů, kde jsou herci buď nahrazeni těmi, kdo je hrají v tomto filmu, případně vidíme Ricka Daltona nastříhaného jednak do akčního filmu "Operazione Dyn-O-Mite", kde můžeme zahlédnout i Gordona Mitchella (ukázka je z Corbucciho filmu Bersaglio Mobile, kde hrál hlavní roli Ty Hardin, jeden z možných vzorů pro DiCapriovu postavu), a také uvidíme ukázku z Velkého útěku, jak by vypadal, kdyby místo McQueena hrál Hiltse právě Dalton.
Právě představení světa Hollywoodu konce 60. let bylo to hlavní, co si dal Tarantino za úkol, a svoje tři hlavní postavy napsal tak, aby předvedly jeho zářivou i odvrácenou stranu. Kde Sharon Tate provází lesk, jasno a krása, u Cliffa Bootha je prach, pot a horko. Takže čekejte v klidu na závěr, kde se všechny linky protnou. Určitě půjdu ještě jednou, a pak ještě film uvidím znovu na DVD - opakované vidění určitě lépe pomůže vstřebat všechno, co film ukrývá. 9/10
A teď pár poznámek pro ty, kteří film viděli:
Název je tentokrát příznačný. Film je totiž, stejně jako Hanebný pancharti, o tom, jak dokáže jedinec změnit chod dějin. Kdyby existovali Pancharti, zabili by Hitlera; kdyby existovali Rick a Cliff, nedošlo by k vraždě Sharon Tate. Tohle by evropským filmařům neprošlo - my v Evropě spíše věříme, že dějiny změní jedince než naopak.
Tarantino celý život odmítal, že by násilí ve filmech mělo vliv na násilí v realitě. Zde představuje Mansonovu rodinu s tvrzením, že televize je naučila zabíjet. Vůbec násilí je tu minimum a skuteční mrtví jsou tu čtyři a většina až na samém konci. Dospěl Tarantino? Nebo spíše reflektuje současnou politickou korektnost?
Zajímavost, ve filmu hraje skutečná dcera Umy Thurman, i její filmová dcera z Kill Billa. Obě hipísačky.
a.k.a. Tenkrát v Hollywoodu
Režie: Quentin Tarantino
Hrají: Leonardo DiCaprio, Brad Pitt, Margot Robbie, Al Pacino, Emile Hirsch, Margaret Qualley, Timothy Olyphant, Julia Butters, Austin Butler, Dakota Fanning, Damian Lewis, Mike Moh, Bruce Dern, Luke Perry, Kurt Russell, Zoë Bell, Michael Madsen, James Remar, Nicholas Hammond, Lorenza Izzo, Damon Herriman, Brenda Vaccaro
Ve filmech: Sharon Tate, Dean Martin, Hannes Messemer, Gordon Mitchell
USA 2019
Žádné komentáře:
Okomentovat