THE SHOW WITH A NAME - TERENCE HILL & BUD SPENCER: PĚSTI A FAZOLE část 7

Další díl série se podívá na první část filmů, které Spencer a Hill vytvořili na Floridě, která se stala dějištěm většiny jejich filmů ze 70. a 80. let. Ať už jako superpoldové, agenti nebo cokoli jiného se oba z Miami prakticky nehnuli, a když, tak ve velmi výjimečných případech.

THE SHOW WITH A NAME - REVIZIONISTICKÉ WESTERNY část 5 - MSTITELÉ, STŘELCI A STOPAŘI

V pátém díle se podíváme na další westerny 70. let, kde uvidíme několik filmových legend v poměrně netradičním vydání. Je libo ženská mstitelka v podání Raquel Welch? Bláznivý lovec v podání Marlona Branda? Drsný šerif s tváří Richarda Harrise? Nebo umírající pistolník John Wayne?

THE SHOW WITH A NAME - REVIZIONISTICKÉ WESTERNY část 3 - DIVOCÍ BANDITÉ

Ve třetím díle se podíváme na pár významných filmů, které určitě všichni viděli. Demýtizace hlavních postav pokračuje a dřívější padouši se stávají protagonisty díky Samu Peckinpahovi, Georgi Royi Hillovi nebo Robertu Altmanovi.

 

HUSTLE (1975)

Od spojení Roberta Aldriche a Burta Reynoldse jsem čekal jednak víc, jednak něco úplně jiného. Na filmu je bohužel silně znát, že jde o zhuštěnou adaptaci knihy, jejíž scénář si napsal autor předlohy sám. Projevuje se to zejména tím, že se ve filmu objevuje spousta linek a podzápletek, které se načnou a nikam nevedou.

Na pláži se najde mrtvola mladé dívky. K případu je povolán poručík Burt Reynolds a jeho parťák, kteří na základě pitevní zprávy uzavřou případ jako sebevraždu. Otec dívky Ben Johnson se ale s výsledkem vyšetřování odmítá smířit a na vlastní pěst se pouští do vyšetřování toho, co se dívce stalo. Policisty to nezajímá. Burt Reynolds si řeší zejména vlastní problémy - žije s prostitutkou Catherine Deneuve a jejich vztah, zprvu založený pouze na sexu a přátelství, se začíná měnit a jemu začíná vadit její živnost. Postupně také zjišťujeme, že ve smrti oné dívky je zapleten vlivný právník Eddie Albert, který je zároveň zapleten v dalších vraždách. Z vězení uprchne nebezpečný zločinec, kterého tam Reynolds dostal. Reynolds i přes nejasnosti v případu mrtvé dívky, která nebyla až tak nevinnou, jak si Johnson myslí, naopak byla prostitutkou, striptérkou i pornoherečkou, odmítá cokoli vyšetřovat.

To, že tu máme případ, který případem není, a policistu, který od něj, ať už z jakéhokoli důvodu, dává ruce pryč, by bylo i zajímavé. Bohužel film si neumí vybrat hledisko. Zajímavějším protagonistou je rozhodně Johnson, ale ten hraje jen vedlejší roli a děj se točí spíše kolem neaktivního Reynoldse. Na druhou stranu, scény s Reynoldsem a Deneuve jsou ve filmu jednoznačně ty nejlepší. Ne všechny, ale třeba jejich úvodní scéna mě docela navnadila. Oba podávají ve svých rolích výborné výkony a atmosféra připomíná francouzské filmy, kde by vedle Deneuve byl na místě Reynoldse Belmondo. Úvodní scéna s nimi je dobrá, obě postavy se vykreslí, kdo jsou, jejich sny, plány, krutá realita, která jim nedává možnost je realizovat. A pak totéž sledujeme celý film pořád dokola, až jako by některé pasáže byly zdvojené.

A s těmi slepými odbočkami? Reynolds a jeho parťák Winfield dostanou v půlce filmu za úkol sledovat nebezpečného teroristu, který přiletěl do LA. Přijedou na letiště počkat na letadlo, poklábosí u whisky, okukují sexy Asiatku... A o celém úkolu už do konce filmu neuslyšíme. Zápletka s vraždou v autě se taky nijak neřeší, ve druhé půlce se na chvilku ozve a pak zase zmizí.

Kromě Reynoldse, Deneuve a Johnsona z obsazení stojí za zmínku už jen Eileen Brennan, která tu vypadá asi nejmíň, co jsem ji kdy viděl, že právě dostala kladivem do nosu. Zbytek filmu ale působí dost nepřesvědčivě a falešně. Nejméně ze všeho scény s policejním šéfem v podání žoviálně přehrávajícího Ernesta Borgninea, za nímž nevidíme výhled z výškové budovy, ale černobílou fotku... Eddieho Alberta jsem nemusel nikdy a tady hraje stejně nesympaticky jako v Columbovi.

Kromě charakterů a prostředí prostituce a pornografie je vlastně dost nepřesvědčivé i vyznění. Film působí, jako by Aldrich chtěl zapadnout mezi filmy, které se natáčely o nějakých pět let dřív. V roce 1970 by tento typ kriminálního filmu působil jako svěží vítr. V roce 1975, včetně ironického konce (ale máme tam Roberta Englunda), působí jako přežitek. Kdybych se díval v originálním znění, asi bych to ani nedokoukal, dabing s Bartoškou, Zawadskou a Moravcem coby Borgninem je ale velmi zdařilý. Asi lepší než film sám. 6/10

a.k.a. Podivná spravedlnost

Režie: Robert Aldrich

Hrají: Burt Reynolds, Catherine Deneuve, Ben Johnson, Eileen Brennan, Eddie Albert, Paul Winfield, Ernest Borgnine, Catherine Bach, Colleen Brennan, Patrice Rohmer, Robert Englund

Hudba: Frank De Vol
Produkce: Paramount

USA 1975

CONVOY (1978)

Když člověk zapomene, že na začátku bylo psáno "režie Sam Peckinpah", tak to docela jde  Akorát na thriller o kamionech je to moc nepatřičně legrační, na komedii moc vážné.

Pár nezávislých kamioňáků v čele s Gumovým Kačerem (Kris Kristofferson) se dostane do křížku se zákonem v podobě mstivého a zkorumpovaného šerifa Lylea (Ernest Borgnine). Dají se na útěk a přidávají se k nim další a další kamiony a další vozy, až se vytvoří obrovský konvoj, omylem považovaný za lidové hnutí a masový protest. Zkorumpovaný senátor se snaží na celé věci nahrabat politické body, zatímco Borgnine neustále vymýšlí, jak Kristofffersona dostat.

Původní sestřih prý trval přes tři hodiny, než studio Peckinpaha jako vždy vyrazilo a sestříhalo z toho jakéhosi Poldu a banditu bez Reynoldse. Spousta postav tak dějem víceméně proplouvá a mizí jejich načrtnuté dějové linky. Nejvíce se to týká asi postavy Ali McGraw, která se v jednu chvíli rozvykládá, že se jede vdávat, abychom o tom do konce filmu už neslyšeli. Stejně tak postava Burta Younga kromě řízení a občasného promluvení do vysílačky nic na práci nemá, není také úplně zřejmé, že servírka, kterou Kačer ojede v motorestu, je Borgnineova žena. Mně to došlo, ale bylo zjevné, že tam nějaká ta scéna chybí.

Pozitivní je přítomnost mnoha Peckinpahových stálic, včetně třeba Donnieho Frittse jako bláznivého kazatele a la David Warner v Cable Hogueovi, prostředí jihozápadu USA i práce kamery. Nepotěší moc to, že chvíli se film tváří vážně a za chvíli jako groteska, zejména Borgnine chvílemi působí jako kdyby sem vpadl z jiného filmu, a jindy zase ne. Při zpomalené bitce, do které hraje zvláště nevhodná hudba, jsem si tak říkal, jak by tohle mnohem líp fungovalo, kdyby to byl film se Spencerem a Hillem. Tam by ale zase neseděla ta politická kritika a film se vydává nakonec jiným směrem. Vidět se to dá, ale brát jako filmo kamioňácích, ne jako další film Sama Peckinpaha, zvláště v porovnání s jeho předchozím Železným křížem tohle vyjde hodně slabě. 6/10

a.k.a. Konvoj

Režie: Sam Peckinpah

Hrají: Kris Kristofferson, Ali McGraw, Burt Young, Ernest Borgnine, Madge Sinclair, Franklin Ajaye, Seymour Cassel, Donnie Fritts, Jorge Russek

Hudba: Chip Davis
Produkce: United Artists

USA 1978

HALLOWEEN SPECIÁL 2023 část 8

 

Horečka sobotní noci někde v Mexiku...

 

THE DEVIL'S RAIN (1975)

V klasických hororech je náboženský podtext vždycky, ale tady jde zejména o něj, protože jde o vyznavače kultu Satana a rodinu, která před třemi sty lety zradila velekněze kultu a dostala ho na hranici. Po třech stech letech se tak vrací pomstít. Nicméně do všeho je ještě zamotaná parapsychologie a telepatie.

Béčkový film s áčkovým obsazením. Všichni na to kývli bezpochyby s vidinou dalšího Vymítače ďábla, jenže tento režisér nebyl William Friedkin a film vznikl hlavně jako čistička prachů mafie, takže třeba Ernest Borgnine nedostal nikdy zaplaceno. Dost bizarní je fakt, že v titulcích je dokonce uveden jako poradce skutečný velekněz satanistické církve!

Ernie hraje právě velekněze, ďábelského padoucha. Původně tvůrci chtěli obsadit Vincenta Price, ale ten v téhle době herectví na chvíli opustil a vařil v televizi. Borgnine hraje velmi jednostrunnou, zlou postavu. nicméně jeho démonický pohled, obrovské zuby a obočí jdou jednoznačně v jeho prospěch. Na druhé straně najdeme dvojici bratrů, Williama Shatnera a Toma Skerritta. Oba jsou psáni až jako vedlejší role, a vlastně oba je i hrají - Shatner je hrdinou ze začátku, pak je ale satanisty lapen a vystřídá ho právě Skerritt se svým pornoknírkem. V roli matky obou bratrů se objevuje Ida Lupino, šerifa hraje Keenan Wynn, psychologa Eddie Albert, který tu působí dost nepatřičně a stejně hraje jen miniroli, ač je spolu s Borgninem uváděn jako hlavní role, a hlavní ženskou roli ztvárňuje krásná Joan Prather. Ti všichni se ale jen tak nahodile objevují a mizí a nikoho z nich si pořádně neužijeme. Film má krátkou stopáž, já viděl ještě navíc vystříhanou verzi s rychlodabingem, ale nemyslím, že jsem v těch chybějících osmi minutách přišel o něco zásadního.

Nejhůř na tom ale je John Travolta. Je to jeho první role, je uveden v titulcích, dokonce má jeho role i jméno - ale protože hraje oživlou mrtvolu, je namaskován tak, že nejde poznat. Asi vím, který z těch satanistů to byl, ale i tak, naprosto k nepoznání.

Masky lidí zasvěcených ďáblů, s prázdnýma očima, pak vypadají úplně stejně jako ta falešná maska Krytináře s vybuchujícíma očima v Kvílení vlkodlaků 2.

Jinak tento film není vhodný pro slabší povahy ne kvůli krvavosti, ale na závěr se všichni pěkně roztečou a deset minut sledujeme, jak se pomalu rozpouštějí.

Co se dá pochválit, je kamera (Álex Phillips, jr.). Některé obrazy i v té VHS kopii, kterou jsem sledoval, vypadaly úchvatně. Ze začátku mi přišlo celkem legrační sledovat horor v prostředí moderního westernu, ale nakonec to opuštěné westernové městečko vypadalo dost děsivě. Masky jsou jak co, lidi bez očí nevypadají moc přesvědčivě, rozpouštění vypadá lépe, Borgnine s kozlím ksichtem vypadá jako z československé tv pohádky. 

Celkově bych asi spíš doporučil se filmu vyhnout, pokud nechcete nutně vidět kapitána Kirka v zajetí satanistů, Ernesta Borgninea s kozlím ksichtem nebo Toma Skerritta s vizáží mexického zpěváka. Jinak nic moc. 5/10

Režie: Robert Fuest

Hrají: Ernest Borgnine, Eddie Albert, William Shatner, Tom Skerritt, Joan Prather, Ida Lupino, Keenan Wynn, John Travolta, Claudio Brook, Anton LaVey

Hudba: Al De Lory
Produkce: Bryanston Distributing Company

USA 1975

THE SHOW WITH NO NAME - TUCET ŠPINAVCŮ

Na stránce The Show With No Name najdete další epizodu podcastu, tentokrát o klasice s Charlesem Bronsonem, Lee Marvinem a dalším více než tuctem klasiků.

Odkaz ZDE.

QUALCUNO PAGHERA (1988)

Česky vyšlo pod názvem Soupeř. Mohli bychom to označit jako vykradačku Rockyho, ale spíš je to sbírka těch nejklasičtějších klišé z filmů o boxu, vracející se třeba i k filmům noir. A na Sergia Martina v pozdních osmdesátkách to nebylo vůbec špatné.

Daniel Greene, akční hrdina, kterého můžeme srovnat se Sylvestrem Stallonem, jak tvrdí český distributor Paca - stroje smrti, zde hraje postavu poměrně mladší, než byl on sám. Mladého začínajícího boxera, který touží po slávě. Boxerský byznys je ale prorostlý úplatky, od čehož se ho jeho trenér snaží uchránit. Paco (budu mu tak říkat, i když se tu tak nejmenuje) na to ale nedá a různými okolnostmi se vlichotí mocnému mafiánovi, který má veškeré boxerské zápasy pod palcem. S rostoucí Pacovou kariérou ale zamíchá mafiánova blonďatá, věčně nalitá a nadržená nabíječka, takže Paco je pod výhružkami nucen sehrát dohodnutý zápas. Paco se ale vzepře. A mafián neodpouští.

Jsou tu úplně všechna klišé, a ač se film odehrává v Miami, všechno je na první pohled italské. V americkém filmu by ustaraný otec vzpurné dceři nedal ve své první scéně facku. Ale když si člověk zvykne, dá se to. Děj dává povětšinou smysl, i když nikoho nemůže ničím překvapit, hudba je bohužel dost synťáková, ale ujde. V sérii, kterou jsme s Kubasem natočili a postupně přijde, mluvíme o tom, že režiséři ze šedesátek a sedmdesátek už v těchhle pozdních filmech nejdou moc poznat. Ale tady mi to, oproti třeba tomu Pacovi, ani nepřišlo, že točí někdo jiný než Sergio Martino - ne ten, co natočil Tutti i colori del buio, ale ten, který natočil Podezřelou smrt nezletilé nebo Mannaju. Navíc v titulcích je Martino překvapivě uveden pod svým jménem. Český distributor Q-Film ho ale přesto na obalu uvádí jako M. Dolman.

Martino v druhé polovině 80. let točil s Greenem opravdu hodně. Skoro až to budí otázku, zda s ním nakonec nenatočil víc filmů než s Edwige Fenech. Nevím, co na Greeneovi italští tvůrci v té době viděli, kromě svalů. Ano, jako boxer vypadá věrohodně. Hrát neumí, a vypadá prostě minimálně na třicet, ne jako začínající ucho. Giuliano Gemma tu naopak hraje dobře a vytvořil pěkného slizáka, nejlepší je ale Ernest Borgnine, zvláště jak štítivě pronáší slovo "boxování". Ostatní herci jsou obsazeni hlavně pro svou podobu s někým jiným. Nabíječka vypadá jako Morgan Fairchild, soupeř v posledním zápasu jako Carl Weathers.

Není to samozřejmě nic světoborného a působí to dost televizně chvílemi (vyloženě si to tu říkalo o to, aby nabíječka ukázala kozy, na druhou stranu, když ji na začátku proti její vůli Gemma zatáhne do sprchového koutu, bál jsem se, co všechno tvůrci ukážou - a byl jsem rád, že nic), ale jak říkám, po Pacovi a Ohnivém blesku, což jsou opravdu trashe, tak tohle je vedle nich normální film. Ne zrovna originální, ale na unavené odpoledne celkem vhodný. 6/10

a.k.a. Soupeř, The Uppercut Man, The Opponent

Režie: Sergio Martino

Hrají: Daniel Greene, Ernest Borgnine, Giuliano Gemma, Mary Stavin, Keeley Shaye Brosnan

Hudba: Luciano Michelini
Produkce: Medusa Distribuzione

Itálie 1988