ADVENTNÍ KALENDÁŘ 1/2

V poslední době, když už se na něco podívám, je to klasika, kterou dávno znám a nemá cenu tu o ní psát. Například není nic nového, co bych napsal o Blade Runnerovi, a není důvod se tu rozepisovat o Cestě do hlubin študákovy duše. Nicméně abyste neřekli, že se tu nic neděje, a vzhledem k tomu, že půlka předvánočního času je pryč, rozbalíme si teď zpětně dvanáct okének pomyslného adventního kalendáře a podíváme se na dvanáct tipů, na co se v prosinci podívat, většinou z toho, o čem jsem tu už před delší dobou psal.

 

Jackie Brown (1997)

Jedna z nejlepších a zároveň nejméne tradičních tarantinovek, o které jsem tu nikdy nepsal (ale byl podcast). Nemá energii jeho jiných filmů, ale zato jede na úplně jiné, klidnější, vyrovnanější vlně, aniž by šlo o nějaký čajíček. Pam Grier a Robert Forster jsou naprosto skvělí, nicméně to se dá říct o celém obsazení. 

 

The Outfit (1973)

Na ČT poměrně nedávno uvedeno jako Černá výprava. Pokud se vám líbil Point Blank s Marvinem, je to film pro vás, zpracovává předlohu ze stejné série knih od Donalda Westlakea. Pokud se vám nelíbil Point Blank a máte radši méně experimentální sedmdesátkové thrillery, je to film pro vás a uvidíte v něm určitě řadu svých oblíbenců (Robert Duvall, Joe Don Baker, Karen Black, Sheree North, Bill McKinney). Pokud máte radši padesátkové noiry, i tak je to film pro vás, protože jede na této estetice včetně obsazení řady noirových legend (Robert Ryan, Jane Greer, Marie Windsor, Timothy Carey, Richard Jaeckel).

 

Babylon (2022)

Lesk a bída Hollywoodu přelomu 20. a 30. let. Ne úplně originální, občas až moc snaživě šokující, příliš dlouhý, ale pořád dost dobrý film s výbornými výkony zejména Margot Robbie a Brada Pitta. Kdybych dostal na výběr, jestli radši na Vánoce sledovat Robbie, jak pozvrací milionáře na snobském večírku, nebo ztrapňující se obsazení kterékoli Troškovy pohádky, je jasné, co si vyberu...

 

Hold-up (1985)

Tohle je možná i tip pro mě, protože jsem to od doby, co jsem si to koupil na trafikovém DVD (cca 2008?) neviděl. Přitom první půlka se mi, co se pamatuju, líbila velmi. Belmondo jako další sympatický dareba přepadávající banku v Kanadě, Kim Cattrall dávno před tím, než začala se Sexem ve městě.

 

La via della droga (1977) 

Eurocrime akční oddechovka od Castellariho s Testim v hlavní roli. Občas moc zamotaná, občas moc jednoduchá, ale závěr s neutuchající akcí včetně riskantního letu pod mostem stojí za to.

 

Rustlers' Rhapsody (1985)

Limonádový Joe po americku, a vůbec ne špatně. Tom Berenger jako seriálový kovboj, který si uvědomí, že je v seriálu, to má nečekaný přesah, stejně jako jeho vztah se sidekickem G. W. Baileym. A perfektně zužitkovali i to, že z ekonomických důvodů natáčeli ve Španělsku.

 

Sanjuro (1962)

A tohle by taky i pro mě stálo za to zopakovat. Samurajská klasika se na Vánoce hodí. Ať nemáchá mečem jenom Bajaja, princ Velen a princ Jasoň. 

 

Trumbo (2015)

Ne, že by tohle drama nemělo svoje mouchy, ať už v ne úplně dobře prokresleném prostředí nebo velmi naivním pohledu na ideologii, kterou Dalton Trumbo a další zastávali, ale jako takový odlehčený příspěvek k filmům o Honu na čarodějnice se to vidět dá. Stojí to ovšem hlavně na hercích - bez Bryana Cranstona, Johna Goodmana nebo Christiana Berkela by to snad ani za vidění nestálo.

 

Happy end (1967)

Banální příběh z černé kroniky zpracovaný tak originálním způsobem, že člověku jde hlava kolem. Doporučuju po filmu trochu oddech a srovnat si, jak v reálném světě funguje následnost.

 

Death Wish V: The Face of Death (1994)

Vánoční Bronson! Ano, i v porovnání s trojkou je to šmíra. Ale pár vychytaných smrťáků, které ukazují, že ani tvůrci film nebrali úplně vážně, stojí za to. Kremrole jsou top!

 

Das Vermächtnis des Inka (1966)

Vinnetou běží do omrzení, proč nemrknout na málo uváděnou Mayovku, protože v ní nejsou ani Brice, ani Barker? Francisco Rabal v roli bandity, zvláště s dabingem Soběslava Sejka, je fantastický, a i toho Vladimíra Ráže tu uslyšíte - tentokrát ovšem dabujícího Rika Battagliu.

 

Chi trova un amico, trova un tesoro (1981)

Alan je moudrý a Charlie je jeho prorok. I když jsem to viděl milionkrát, stejně si musím někdy pustit plnou italskou verzi, kde je pár scén navíc, které u nás neběžely. Na druhou stranu doufám, že kvůli tomu nikdo neudělá nový dabing. Zjakatum! 

 

Pokračování na Vánoce. 

THE SHOW WITH A NAME - REVIZIONISTICKÉ WESTERNY část 3 - DIVOCÍ BANDITÉ

Ve třetím díle se podíváme na pár významných filmů, které určitě všichni viděli. Demýtizace hlavních postav pokračuje a dřívější padouši se stávají protagonisty díky Samu Peckinpahovi, Georgi Royi Hillovi nebo Robertu Altmanovi.

 

ROBERT RYAN (1909-1973)

Po delší době biografie mimo speciál, ale Robert Ryan si ji zaslouží, když se podívám na počet filmů s ním, které už jsem viděl - ani jsem si neuvědomil, že jich je tolik. 

 

Robert Bushnell Ryan se narodil 11. listopadu 1909 v Chicagu v bohaté rodině obchodníka s realitami. V mládí při studiích se věnoval úspěšně boxu, což později zúročil ve své filmové kariéře. Nejdříve ale pracoval jako námořník, kovboj i dělník, než se v roce 1936 rozhodl stát se hercem.

 

Začal u divadla v Chicagu, zúčastnil se workshopu v Hollywoodu, což mu otevřelo dveře do studia Paramount, kde dostal v roce 1939 první nabídku na filmovou roli - nejdříve byl ale najat jen do zásoby s tím, že konkrétní roli pro něj neměli. První film tak natočil v roce 1940, šlo o film Edwarda Dmytryka Zlaté rukavice. Ryan měl dokonce původně ztvárnit hned hlavní roli (koho jiného než boxera), ale nakonec si zahrál jen menší úlohu. Do roku 1941 sehrál ještě několik menších rolí u Paramountu, než byl propuštěn. Vrátil se tedy na Broadway, kde hrál ve hře Clifforda Odetse Clash by Night, režírované Lee Strasbergem, na jevišti se potkal s Lee J. Cobbem a Tallulah Bankheadovou. Zde si ho opět všimli producenti, tentokrát od studia RKO, a nabídli mu dlouhodobou smlouvu.

 

V roce 1943 ho RKO prosadilo do hlavní role v muzikálu Něžná družka s Ginger Rogersovou (režíroval opět Dmytryk), nicméně o rok později Ryan narukoval a sloužil v armádě, byť v zázemí. Z jeho vojenské kariéry vzešlo jeho přátelství s režisérem a scenáristou Richardem Brooksem, se kterým poté několikrát pracoval.

 

Po válce začíná Hollywood ovládat noirový styl, ovlivněný deziluzí vojáků vrátivších se z války a nenacházejících klid, který hledali. A Ryan byl pro tyto filmy ideálním hercem. Zejména Křížový výslech (opět od Dmytryka, podle Brooksovy knihy) s Robertem Mitchumem byl pro Ryana průlomem a výtahem ke slávě - Ryan byl dokonce nominován na Oscara za vedlejší roli. V následujících letech úspěšně hrál v noirech, westernech a dalších filmech role tvrdých mužů, kladných i záporných. Asi nejvýraznější rolí je Podvod (The Set-Up, 1949) Roberta Wise, kde si Ryan zahrál hlavní roli boxera, odmítajícího se podvolit podplacenému výsledku zápasu. V roce 1952 Ryan natočil adaptaci Clash by Night (česky jako V osidlech noci) v režii Fritze Langa s Barbarou Stanwyck a Marilyn Monroe. 

 

Padesátá léta pro Ryana pokračují stejně úspěšně, rolemi ve westernech (Odhalená stopa, 1953, The Proud Ones, 1956), noirech (House of Bamboo, 1955, Inferno, 1953) či dalších obdobných žánrovkách (noir-westernový mix Černý den v Black Rock, 1955). Vzhledem k jeho četnému angažmá ve válečných filmech nemohl chybět ve hvězdami nabitmé velkofilmu Nejdelší den (The Longest Day, 1962), ani v obdobné ultraširokoúhlé, ale ne tak zdařilé Bitvě v Ardenách (Battle of the Bulge, 1965).

 

Koncem šedesátých let pak Ryan začal brát i některé nabídky z Evropy. Ve spaghetti westernu Město psanců (Un minuto per pregare, un istante per morire, 1968) si zahrál jednu z hlavních rolí, Ryanovou kariérou se stále prolínající Edward Dmytryk v roce 1968 točil v Itálii film Anzio, kam Ryana obsadil vedle Roberta Mitchuma či Petera Falka, v Británii ztvárnil titulní roli ve verneovském dobrodružném filmu Kapitán Nemo a podmořské město (1969), v roce 1972 si zahrál ve Francii u Reného Clémenta ve filmu Běh zajíce polem (La Course du lièvre à travers les champs) s Jean-Louisem Trintignantem.

 

Nicméně roli, kterou si u něj připomínáme nejvíce, ztvárnil stejně v Americe - v legendární Peckinpahově Divoké bandě (The Wild Bunch, 1969). Ztvárnil roli starého bandity, nuceného stát na straně zákona (=železniční společnosti) v čele bandy vyvrhelů horší, než jsou ti, které stíhá. Stejně jako Peckinpah, s kterým si Ryan moc nerozuměl, v téhle době po Ryanovi začali často sahat režiséři, kteří jeho filmy znali z dětství a mládí, takže si zahrál ve Flynnově Černé výpravě (The Outfit, 1973), plné noirových legend (Timothy Carey, Marie Windsor, Jane Greer, Richard Jaeckel, Henry Jones), s Jeffem Bridgesem či Rodem Steigerem si zahrál v kontroverzním Lolly-Madonna XXX (1973), u Michaela Winnera ve Strážci zákona (The Lawman, 1971) spolu s Burtem Lancasterem či Lee J. Cobbem. Tou dobou už ale Ryan věděl, že umírá. V roce 1970 mu byla diagnostikována rakovina lymfatických žláz, na kterou 11. července 1973 zemřel. Jeho poslední filmy, The Iceman Cometh s Lee Marvinem (či Jiřím Voskovcem) a Executive Action (o atentátu na Kennedyho, s Burtem Lancasterem) byly uvedeny až po jeho smrti.

 

Kromě hraní se Ryan věnoval rovněž malování. Narozdíl od postav, které často ztvárňoval, byl přesvědčeným pacifistou, účastnil se aktivit za práva etnických menšin a podporoval černošská hnutí, stejně tak se postavil proti černé listině v 50. letech, protestoval rověž proti jadernému zbrojení. 

 

Filmy:

1947 - Křížový výslech

1948 - Return of the Bad Men

1949 - Podvod

1953 - Odhalená stopa 

1955 - Černý den v Black Rock 

1962 - Nejdelší den 

1965 - Bitva v Ardenách 

1966 - Profesionálové

1967 - Hodina pušek 

1967 - Tucet špinavců 

1968 - Město psanců 

1969 - Divoká banda

1971 - Strážce zákona

1973 - Černá výprava 

THE SET-UP (1949)

Co v jiných filmech slouží jen jako úvod k dalšímu ději tu máme jako hlavní děj sledovaný v reálném čase. Zápletka je jednoduchá - stárnoucí boxer Stoker zápasí s novou nadějí, kterou si ale platí mafián Little Boy. Takže Stokerův manažer dostane padesát dolarů, aby zařídil, že ve třetím kole Stoker prohraje. Jenže mazaný manažer natolik spoléhá na to, že Stoker je padavka, že si prachy nechá pro sebe. Stoker navíc, už kvůli své nespokojené družce, tentokrát hodlá vyhrát.

 

Na ději není nic moc překvapivého, ale velmi krátký (72 minut) film svižně odsýpá a poměrně úzké prostředí boxerského ringu a blízkého okolí zalidní spoustou zábavných postaviček v obecenstvu - slepec s doprovodem, tlustý žrout, sázející se muž, zprvu se hrozící, poté krvelačná dáma, nebo i mezi boxery, kteří se v ringu střídají v první polovině, aniž bychom jejich zápasy viděli. Jediné, co odvádí trochu pozornost, jsou scény se Stokerovou družkou, která ani nechce zápas vidět a místo toho se toulá po městě, kde jí však všechno připomíná box. Její představitelka je navíc docela slabá herečka.

 

Ve středu dění je ale Robert Ryan, dávající zapomenout na všechny své padouchy té doby, člověk mu prostě musí držet palce, a zároveň podávající ohromující fyzický výkon v ringu. Jasně, části zápasu určitě odmlátili dabléři, ale značnou část si herci museli odboxovat sami. 

 

V jiném noiru by toto vše bylo odbyto během dvaceti minut jako katalyzátor dalšího děje (a nejen v noiru, vzpomeňte na Pulp Fiction), ale takhle jde o velmi zajímavou, i když ne úplně dokonalou žánrovou odbočku. 7,5/10

 

a.k.a. Podvod

Režie: Robert Wise

Hrají: Robert Ryan, Audrey Totter, George Tobias, Alan Baxter, Wallace Ford
Produkce: RKO

USA 1949 

ROBERT MITCHUM - PLAKÁTY

 Pár plakátů.

SEVEN MOVIES FROM NOW část 1

Začínáme další celotýdenní speciál, tentokrát se opět jedná o znovuzhlédnuté klasické americké westerny, které jsem naposledy viděl kdysi dávno, a/nebo jsem je tu v článku dost odbyl. A začneme jedním z prvních, o kterých jsem tu kdy psal.

THE PROFESSIONALS (1966)

Mexická revoluce počátku 20. století nebývá v amerických westernech až tak moc reflektována, jako bývá v italských. Většinou jde o fikce o skutečných postavách války, jako lidoví vůdci Pancho Villa nebo Emiliano Zapata, v Divoké bandě pak tvoří spíše jen kulisu příběhu, který by se klidně mohl odehrávat kdykoli jindy. Tenhle film je tak v podstatě výjimkou, kdy revoluce je víc než jen kulisou děje, a zároveň jde o ryze dobrodružně založený film.

Boháč Joe Grant má problém. Mexičtí bandité mu unesli ženu a chtějí výkupné. Zaplatit? Nikdy. Poslat tam vojsko? Moc problematické, když se země sbírá z právě ukončené revoluce. Nejjednodušší je poslat tam malou skupinu odborníků, kteří jsou pro peníze ochotni ke všemu. Aspoň tak se to Grantovi zdá. Nesourodá skupinka odborníka na zbraně Rica, odborníka na výbušniny Billa, odborníka na boj Jakea a odborníka na koně Hanse si porozumí velmi rychle, problémy mají se samotným úkolem, na kterém něco nehraje. Mexická pustina je prašná, žhavá a nemilosrdná, stejně jako mexičtí muži a ženy, kteří po zuby ozbrojeni na cizince čekají. Akorát Bill a Rico nejsou až takoví cizinci, protože kus života nedávno nechali právě zde v revolučním víru.

Obsazení filmu mohlo být pro diváky ve své době docela překvapivé. Lee Marvin hrál většinou hnusáky a Oscara právě získal za roli opilce, takže jeho ztvárnění férového vůdce skupiny mohlo překvapit. Ale je to on, kdo je takovým tím morálním středem. Robert Ryan pak není zákeřným hajzlem, ale další čestnou figurou, která je paradoxně co do výdrže slabším článkem skupiny a jeho láska ke koním může výpravě i docela zavařit. Burt Lancaster naopak hraje postavu, kterou od něj diváci čekali - svůdce, dobrodruha a člověka s vyšším morálním profilem, než na kolik ho ostatní odhadují. A u Woodyho Strodea je překvapivé, kolik tu má prostoru, a byť jeho postava moc nemluví a spíš vykonává Marvinovy příkazy, divák si ho určitě oblíbí obdobně jako Jamese Coburna v Sedmi statečných.

Ale právě na falešných očekáváních je postaven celý film a na konci není skoro nic tak, jak se nám ze začátku zdálo. Škoda jen, že když už jsem to viděl potřetí, nebylo v tom vůbec nic, co by mě překvapilo. Na hlavní čtveřici je spoleh, Palance je jako Mexičan překvapivě poměrně přesvědčivý, Cardinalová je krásná, Jarreho hudba možná až moc rozjuchaná. V podstatě v tom vlastně ani není pasáž, ke které bych se s chutí vracel. Film uteče, pobaví, ale to je tak nějak všechno. Ale co bych povídal, stejně jste to všichni viděli. 7/10

a.k.a. Profesionálové
Režie: Richard Brooks
Hrají: Lee Marvin, Burt Lancaster, Robert Ryan, Woody Strode, Claudia Cardinale, Jack Palance, Ralph Bellamy, Marie Gomez, Jorge Martinez de Hoyos
Hudba: Maurice Jarre
Produkce: Columbia
USA 1966

CROSSFIRE (1947)

Po delší době jsem si zase udělal černý večer a volba byla tentokrát docela dobrá. Námět vypadal docela nevábně, čekal jsem nudnou vojenskou vyšetřovačku bez obvyklých noirových propriet - ale ono je to jako bránit se giallu proto, že se neodehrává ve městě.

Po bitce je zavražděn jistý Samuels a podezření padne na vojáka Mitchella, který ten den měl Samuelse vidět naposled. Vzhledem k tomu, že prvním svědkem, který na Mitchella poukáže a policii o všem informuje, je Robert Ryan, asi je nám jasné hned, že tu něco nehraje. Robert Mitchum pak hraje Mitchellova kamaráda, který se ho snaží najít dřív než policie a zjistit, jak to bylo doopravdy.

Postava člověka, který se omylem stává štvancem, setkává se s femme fatale a je celý film na dně, je tu tak rolí vedlejší. Ty hlavní obsadily jindy nevýrazné figurky policisty vyšetřujícího případ, kamaráda, který se snaží pomoci a padoucha, který obviněného křivě nařkne. Zajímalo by mě, jestli původní verze právě nebyla zejména o Mitchellovi, ale z důvodu obsazení Robertů Younga a Mitchuma došlo ke zvýraznění jejich rolí a potlačení té ústřední.

Ono to i takhle ale funguje docela dobře. Ze všech Robertů je jednoznačně největším tahounem Ryan, který je fantastický, jeho postavu slizkého antisemity musí člověk do morku kostí nenávidět, ale zároveň si přejete, aby neopouštěl plátno. Robert Young je v roli cynického policisty taky fajn, Mitchum tu ale moc na práci nemá a u jeho postavy nejvíce bije do očí, že byla zvětšena pro hvězdu. Femme fatale, jejíž prostor je taky omezen, sehrála Gloria Grahame (viz Velký zátah), a v malé roličce, kdo to je? Jestli to není medvědobijka a henryovka, sním svůj skalp s octem a cibulí, začínající Lex Barker. Jeho role je značně omezená, ale všimnete si ho, a McQueen se u něj určitě učil, jak na sebe strhávat pozornost - zatímco Mitchum úkoluje vojáky, Barker stojí uprostřed obrazu a upravuje si košili, takže se díváte na něj.

Výborná je práce kamery a hra se světlem a stínem. Jediné, co je trochu slabší, je závěr. Film má antirasistické poselství, to by vůbec nevadilo, akorát že dostaneme dlouhou didaktickou scénu, kde Young polopaticky vypráví, proč je rasismus špatně. Jasně, hned po válce asi celá řada Američanů nechápala, co byl holocaust, a proč to byl tak hrozný zločin. Takže kromě snímků z koncentračních táborů výchova působila i v populárních filmech. Z dnešního hlediska už to působí velmi pateticky. 7,5/10

a.k.a. Křížový výslech

Režie: Edward Dmytryk

Hrají: Robert Young, Robert Mitchum, Robert Ryan, Gloria Grahame, Paul Kelly, Sam Levene, Jacqueline White, Steve Brodie, George Cooper, Tom Keene, Lex Barker

Hudba: Roy Webb
Produkce: RKO

USA 1947

THE SHOW WITH NO NAME - TUCET ŠPINAVCŮ

Na stránce The Show With No Name najdete další epizodu podcastu, tentokrát o klasice s Charlesem Bronsonem, Lee Marvinem a dalším více než tuctem klasiků.

Odkaz ZDE.