TOM HORN (1980)

Sedmdesátková westernová elegie. 

 

Jeden z posledních filmů Steva McQueena, který odráží hned několik smutných faktů - úpadek westernového žánru a vážnou nemoc hlavního představitele. Nicméně vyšel nakonec mnohem lépe, než jsem čekal. Přestože vznik provázely potíže už při vzniku, stříhání i premiéře, výsledek je nakonec nad očekávání dobrý.

 

Leccos má společného s Ciminovou Nebeskou bránou, pokud jde o příběh - skoro by mohlo jít o tamní dění viděné optikou postavy Christophera Walkena. Ale jen skoro. Tom Horn je legendární stopař, kterého si asociace rančerů najme, aby jim pomohl zlikvidovat zloděje dobytka. Nicméně pustí se do toho s takovou vervou a naprosto bez skrupulí, rovnou střílí a ani se neptá, a neváhá útočit uprostřed klidného městečka. Asociaci hrozí špatná publicita, takže se rozhodnou nepohodlného zabijáka zbavit.

 

Oproti Nebeské bráně, s kterou jsem film výše srovnal, nicméně na začátku stojíme spíše na straně rančerů, strana zlodějů není nijak romantizována ani polidšťována, žádní nebozí proletáři, na které si došlápl kapitál apod. Rančer, který McQueena najme, je navíc celý film vykreslován jako kladná a důvěryhodná postava, což jsem i vzhledem k obsazení Richarda Farnswortha nechtěl celou dobu přijmout. McQueen pak rozhodně nehraje žádného Mirka Dušína, naopak v řadě jiných westernů by mohl být klidně záporákem. Nicméně když se asociace podělá a připraví léčku, jednoznačně stojíme na McQueenově straně. A v tu chvíli si film začne výborně hrát s diváckými očekáváními. Všichni čekáme, co se tak běžně děje v podobných příbězích... A ono to je vždycky trochu jinak.

 

Ocenit se dá výborná kamera, výprava... Ten film jako by chvílemi vypadl z filmografie Sama Peckinpaha, včetně zpomalovaček. Máme tu i pár herců, které jsme v jeho filmech často vídali - kromě samotného McQueena je to i Slim Pickens v roli šerifa nebo Elisha Cook jr., dále se ze známých tváří objeví Geoffrey Lewis v roli slizkého právníka. Sám McQueen je výborný, věk i nemoc jsou na něm sice docela znát, ale k téhle roli to vlastně patří.

 

Jediné, co je ve filmu trochu navíc, je romance s učitelkou v podobě Lindy Evans. Moc se to sem nehodilo, a kromě poukazování na to, jak Tom Horn nezapadá do nové doby,což máme i jinde, to byla i zbytečná postava. Jinak lze ale Toma Horna coby netradiční završení revizionistických westernů 70. let vřele doporučit. 8,5/10

 

Režie: William Wiard (většinu filmu natočil nejspíš sám McQueen, původně točil Don Siegel)

Hrají: Steve McQueen, Linda Evans, Richard Farnsworth, Billy Green Bush, Slim Pickens, Peter Canon, Elisha Cook jr., Roy Jenson, James Kline, Geoffrey Lewis, Jim Burk, Chuck Hayward

Hudba: Ernest Gold

Produkce: Warner Bros

USA 1980 

MCCABE & MRS. MILLER (1971)

Po několika filmech si na Roberta Altmana dávám bacha. Jeho styl mi nevyhovuje, Altman si drží film i diváky od těla, prostě se do toho nikdy nedokážu dostat, vedlejší postavy jsou sice četné a mají dost prostoru, ale Altman je točí a stříhá tak, že si je člověk nezapamatuje. Do toho hlavní roli hraje Warren Beatty, zde trochu zapamatovatelnější díky hustému plnovousu, ale celý film mi připomínal Paula Newmana v Royi Beanovi a bylo mi líto, že tu není on.

 

První polovina filmu navíc vypadá, že vlastně o žádný western nejde - záhadný McCabe (možná dříve pistolník) přijede do hornického městečka, založí tam bordel, do kterého se mu nakvartýruje děvka od rány Julie Christie a ta mu začne řídit byznys. Místním vadí, že se musí před "transakcí" umýt, jinak se tu ale nic moc neděje. Ve druhé polovině se ale ukáže, že kvetoucí obchod je trnem v oku důlní společnosti, která by na bordelu radši vydělávala sama. Když McCabe nechce svůj majetek prodat za směšnou částku, je jasné, že se společnost rozhodne pro jiné řešení, jak majetek levně získat.

 

A řekněme, že druhá polovina se mi už docela líbila, zatímco v první jsem se mohl akorát kochat úžasnými záběry krajiny, byť prostředí je skoro tak nehostinné jako v Djangovi a Velkém tichu zároveň (občas prší, občas sněží). Závěrečná přestřelka ve sněžení je skoro výborná. Hudbu obstarávají songy Leonarda Cohena, které se ale dost opakují a i když navozují nějakou náladu, v některých scénách by tomu seděl spíš jiný soundtrack, byť třeba ve stejném stylu. 6,5/10

 

a.k.a. McCabe a paní Millerová

Režie: Robert Altman

Hrají: Warren Beatty, Julie Christie, René Auberjonois, William Devane, John Schuck, Bert Remsen, Shelley Duvall, Keith Carradine, Michael Murphy, Antony Holland, Hugh Millais, Manfred Schulz, Jace Van Der Veen

Hudba: Leonard Cohen

Produkce: Warner Bros

USA 1971 

DIRTY LITTLE BILLY (1972)

Jak Billy the Kid proseděl mládí v hospodě. V podstatě je to takový, jak by dnes napsali na Moviezone, origin story o legendárním psanci, který tu není zobrazen ani jako hrdina bojující proti bezpráví, ani jako zlotřilý padouch, ale jako drzý puberťák, který neví, co chce, ale rozhodně nechce žít tak, jak jeho rodiče chtějí. A tak než aby pomáhal na poli se zašije do saloonu, totiž rozdrbané díry, kam chodí jen lidi zadem za jedinou štětkou v okolí.

 

Kromě toho, že jde o revizionistické zpracování příběhu Billyho Kida, a plakátu s velkým sloganem BILLY THE KID WAS A PUNK, jsem o filmu nic moc nevěděl, takže na začátku jsem velmi tápal, kdy se děj odehrává, a čekal jsem, že když tedy máme celou rodinu McCarthyových přijíždějící do zablácené špinavé díry, že každou chvíli Kid někoho zabije a uvidíme přerod v obávaného pistolníka končící naturalistickým zpracováním konfliktu Kid X Garrett. Ale tohle tu přesně neuvidíme. Pokud jste si mysleli, že počátkem příběhu jsou Mladé pušky, celý děj filmu Dirty Little Billy se odehrává ještě před nimi.

 

Místo westernu tu vlastně máme komorní drama s několika málo postavami na malém prostoru, což nutně přináší různá omezení. V podstatě s výjimkou souboje na nože mezi prostitutkou Berle a nepřátelskou šlapkou, je asi nejzajímavější pasáží sblížení Kida a Berle ve scéně, kde Kid přijde o panictví. Závěr pak končí asi o deset minut později, než by dávalo z dramatického hlediska smysl. Ano, film končí zrodem obávaného střelce, ale mohlo k němu dojít tam, kde to dávalo smysl, a ne v takovémhle přílepku.

 

Trochu problém pro mě byl ne úplně funkční vztah mezi Kidem a pistolníkem Goldiem. Nemůžu říct, že by Michael J. Pollard nebo Richard Evans (ne tento) hráli špatně, ale nějak jsem jim to přátelství nevěřil, naopak s Lee Purcell má Pollard chemii skvělou. U Pollarda zamrzí, že by byl fajn Billy Kid, kdyby ho nehrál asi tak o deset let pozdě. Kid tu má být ve věku cca 16 let, a na Pollardovi je vidět, že se ráno oholil. Ze známějších herců se objeví Gary Busey, Ed Lauter a Nick Nolte v minirolích, ale kromě Buseyho jsem si nikoho z nich nevšiml. Herečka hrající Billyho matku vypadá jako Emmanuelle Béart po tom, co si nechala celou tvář napíchat botoxem.

 

Dirty Little Billy už názvem slibuje hodně, a nerad bych někoho popisem, že se celý film sedí v hospodě, odradil, třeba se vám to může pro tu komornost líbit. Ale přece jen, ty sliby nesplňuje. Dobře vykreslené prostředí totální díry uprostřed ničeho, autenticky působící postavy, dialogy, rekvizity, občas trošku špagetová atmosféra. Pokud chcete vidět příběh Billyho Kida v celku, klidn si můžete dát maraton Dirty Little Billy, Chisum, Mladé pušky, Mladé pušky 2, Pat Garrett a Billy Kid. I když upřímně za vracení se stojí jen ten poslední film (a možná první Pušky). 6/10

 

Režie: Stan Dragoti

Hrají: Michael J. Pollard, Richard Evans, Lee Purcell, Charles Aidman, Dran Hamilton, Willard Sage, Ronny Graham,  Gary Busey, Dick Van Patten, Scott Walker, Len Lesser, Ed Lauter, Nick Nolte

Hudba: Sascha Burland 

Produkce: Columbia

USA 1972 

THE LONG RIDERS (1980)

Další zpracování příhod James-Youngerova gangu, kde ozvláštněním je, že sourozenecké skupiny hrají skuteční sourozenci. Takže bratry Jamese hrají bratři Keachové, bratry Youngery bratři Carradineové, bratry Millerovy bratři Quaidové a bratry Fordy měli hrát původně bratři Bridgesové, ale kvůli jejich vytíženosti je nakonec hrají bratři Guestové. To vše v režii Waltera Hilla, který se snažil co nejvíce napodobit svůj velký vzor, Sama Peckinpaha.

 

Děj začíná už někdy v půlce loupeží Jamesova-Youngerova gangu, sleduje bandu v době, kdy je na vrcholu, až dokud není rozehnána Pinkertonovými agenty. Pak samozřejmě přichází slavná Northfieldská loupež, a osudy lupičů na útěku jsou završeny vraždou Jesse Jamese a vzdáním se jeho bratra Franka. Vzhledem k uvedení Davida Carradinea na prvním místě v titulcích jsem čekal, že se, stejně jako Velká northfieldská loupež, děj bude více soustředit kolem postavy Colea Youngera, ale nejdůležitější postavy v gangu mají poměrně vyrovnaný prostor a každý má šanci zazářit. Každý z banditů má také romantickou podzápletku, z nichž nejvíc prostoru je tedy věnováno románku Colea Youngera s Belle Starr, završeném bitkou na nože s jejím indiánským manželem (v podání Jamese Remara). 

 

Nejvíc prostoru je ale věnováno akci, na které je tak jasně vidět inspirace Samem Peckinpahem, ještě víc krve, ještě víc slow motion, závěrečná přestřelka je spíše než poctou doslova kopírkou úvodní přestřelky z Divoké bandy. Stejně tak přepadení chlíva někde v polovině filmu připomene Pata Garretta a Billyho Kida. (Zase vzor od Forda bychom mohli najít v několika hudebních scénách na začátku nebo v obsazení Harryho Careyho jr. do vedlejší role.)

 

Film vznikla v roce 1980, stejně jako Nebeská brána (a rovněž u United Artists). Nezařadil bych ho ale mezi vyložené antiwesterny, nebo revizionistické westerny, Hill (a bratři Keachové, kteří film i produkovali a spolunapsali) se nesnaží o nějakou demýtizaci banditů, spíše jen o realističtější vyprávění o slavných banditech. Film sice vizuálně vypadá podobně jako sedmdesátkové antiwesterny, které občas vypadaly, jako by se točily v trampských osadách na Sázavě a postrádaly exotičnost Fordových filmů z Monument Valley nebo Leoneho spaghetti westernů, ale co se týče akce, zvláště bitky na nože, ta už je osmdesátková. Vlastně zatímco Nebeská brána je poslední sedmdesátkový western, Psanci jsou první osmdesátkový... po kterém žádná řada dalších nepřišla. Vlastně až za pět let Silverado a Bledý jezdec. 7/10
PS. Koordinátorem kaskadérů nebyl nikdo jiný než Craig Baxley, pozdější režisér Temného anděla.

 

a.k.a. Psanci

Režie: Walter Hill

Hrají: David Carradine, Keith Carradine, Robert Carradine, James Keach, Stacy Keach, Dennis Quaid, Randy Quaid, Kevin Brophy, Harry Carey jr., Christopher Guest, Nicholas Guest, Shelby Leverington, Felice Orlandi, Pamela Reed, James Remar, Amy Stryker, Edward Bunker

Hudba: Ry Cooder

Produkce: United Artists 

USA 1980 

HEAVEN'S GATE (1980)

Legendární propadák, ve své době zatracovaný (a ještě v roce 2000 prohlašovaný za nejhorší film všech dob), dnes možná nekriticky vyzdvihovaný jako ve své době nepochopené dílo. Já bych pro Nebeskou bránu spíš použil Truffautův termín "velký chorý film." Je za tím vidět nápad, je za tím vidět ambice, a ta ambice tak silně převyšuje ten nápad, že děj, na který by stačilo nějakých 140 minut nanejvýš, je roztažen na tři a tři čtvrtě hodiny. A ten děj ani není tak dobře provázaný a promyšlený.

 

Úvodní čtvrthodina se odehrává na univerzitě na Harvardu, kde hlavní hrdina Averell (ne Dalton) v podání Krise Kristoffersona, a jeho kamarád John Hurt právě absolvovali. Po tanečcích, bitkách mezi kolejemi a balení usměvavé dívky se přesouváme o dvacet let dopředu do Wyomingu, kde se místní dobytkářští magnáti rozhodli zatočit s přistěhovalci, kteří jim kradou dobytek a půdu. Proto najímají padesátku ostrých hochů a vypisují seznam 125 lidí, které je potřeba zabít. To vše posvěceno guvernérem státu, kongresem a prezidentem Spojených států. Zatímco Kristofferson se coby šerif snaží svůj okrsek bránit proto vraždění, Christopher Walken je jedním z najatých střelců, který bez mrknutí oka vraždí přistěhovalce. Oba je spojuje láska ke kurvě Isabelle Huppert, která si mezi nimi nemůže vybrat. Jenže i ona se ocitá na onom nechvalně proslulém seznamu. Což je možná spoiler, protože to se dozvíme až někdy po dvou hodinách.

 

Ono to s tou dobytkářskou válkou v Johnsonském okrsku bylo dost jinak, než jak to film zpolitizovaně líčí. Například tam nebyli žádní Rusáci. To jen Cimino se snažil o komentář ke Studené válce a ukázal Američany jako vraždící bestie, kdežto nebohé Východoevropany jako... vlastně dost zbídačenou necivilizovanou chásku, která nemá šanci se proti státnímu fašismu bránit. Upřímně ale to zdaleka není hlavní problém filmu. Perfekcionismus, který přinesl ve spojení tvrdohlaévho režiséra a geniálního kameramana Zsigmonda tak nádherné obrazy, by se dal vítat, bohužel scénář je děravý jako ústa staré ženy. Cimino vlastně neví, jestli chce vyprávět o milostném trojúhelníku, o třídním boji nebo o starých přátelích z Harvardu, kteří se potkávají na opačných stranách barikády. Vlastně tohle ví, na tuhle linii kašle a tím vlastně nechává Harvardský prolog jako totálně zbytečnou část filmu. John Hurt se ve většině filmu buď neobjevuje, nebo jen v totálně zbytečné roli.

 

Copak zdlouhavé tanečky a slavnosti vykradené od Forda, Cimino vůbec cituje leccos, takže dost značnou inspirací mu muselo být Tenkrát na Západě (scény, kdy regulátoři v dlouhých kabátech kráčí ke kameře nebo od kamery jako by z Leoneho vypadly, stejně jako představovačka Walkena skrz prostěradlo), scéna v podstatě zbytečné vraždy nádražáka jako by vypadla ze špaget taky (záběr s regulátory zjevujícími se nad kopcem mi silně připomněl Tváří v tvář). Vůbec příjezdem vlaku s regulátory jako by se film přepnul, do té doby to byl spíš historický příběh zasazený na Západ, kdežto od téhle chvíle je to western včetně zbytečného a velmi brutálního násilí. Závěrečná nepřehledná bitva mi pak silně připomněla moment z druhého dílu Vinnetoua, ale toho asi Cimino necitoval.

 

Kris Kristofferson je spíš ikona žánru v hlavní roli, Walken podává jednoznačně lepší výkon. Hurt by je oba přehrál, ale nedostává prostor. Úlisného padoucha vytvořil Sam Waterston, v menších rolích se objeví Jeff Bridges, Brad Dourif nebo Joseph Cotten. Nejlepší scéna je pak s lovcem vlků Geoffreym Lewisem a začínajícím Mickey Rourkem. Isabelle Huppertová zápasí s angličtinou a hraje v tom zejména proto, že americké herečky jejího věhlasu a kvalit by asi odmítly ukázat tolik a tak často. Nicméně na fóbii z oblečení z Kubasova výstižného komentáře na čsfd jsem si vzpomněl, sotva se poprvé svlíkla.

 

Co se mi nelíbilo, byla hudba. Nebo spíš její použití a mix. To, že vychází z východoevropských lidovek (i nějaké české jsem zaslechl), nevadí vůbec, ale moc na sebe strhává pozornost, a hraje ve scénách, kde by být nemusela. Třeba v první scéně s Walkenem a Huppertovou, kdy ještě divák neví, jestli se za ní přišel milovat, nebo ji přišel zabít. Je to natočené tak, že bez hudby by z toho mohlo mrazit, ale hraje přes to moc nahlas romantická skladba, která se k tomu vůbec nehodí. Motiv z An der schönen blauen Donau jsem považoval za motiv spojující bývalé spolužáky z Harvardu, a hraje i při scénách Kristoffersona nejen s Hurtem, ale i s Walkenem. Takže jsem přemýšlel, kde jsem Walkena na začátku přehlédl, než mi došlo, že tam prostě nebyl, a že to není film o bývalých spolužácích, kteří se o dvacet let později setkali na opačných stranách barikády. Čímž je ale prolog zbytečný, nicméně ve zbytečnosti kraluje epilog, který sám musel stát půl milionu dolarů, aniž by filmu cokoli přinesl a cokoli se v něm stalo.

 

Kdyby měl Cimino rozum a sestříhal dvě hodiny rovnou, byl by to dneska nejspíš pozapomenutý antiwestern. Monumentální stopáž tomu vytváří legendární status, který ale bohužel nenáleží filmu samotnému, spíše pověstem o jeho natáčení a jeho dopadu na americký studiový systém. Dvouapůlhodinová verze sice opravdu existuje, ale vznikla až po neúspěchu té původní, a pochybuji, že byla krácena úspěšně, tedy tak, aby se ořezalo to zbytečné a zůstalo to zásadní. 6/10

 

a.k.a. Nebeská brána

Režie: Michael Cimino

Hrají: Kris Kristofferson, Christopher Walken, John Hurt, Isabelle Huppert, Sam Waterston, Jeff Bridges, Brad Dourif, Joseph Cotten, Ronnie Hawkins, Geoffrey Lewis, Mickey Rourke, Paul Koslo, Richard Masur, Terry O'Quinn, Rosie Vela, Tom Noonan, David Mansfield, Willem Dafoe

Hudba: David Mansfield 
Produkce: United Artists

USA 1980