PLÁNY

V poslední době opravdu nic nestíhám, na filmy nemám čas, a když už bych měl, zase nemám úplně buňky. Smutné. Takže nejlepší, co člověk může v takové chvíli udělat, je sepsat si, co všechno má někdy v budoucnu v plánu vidět. To by byl seznam delší než týden před výplatou. 

Díval jsem se tak na článek k narozeninám Terence Hilla, a říkal si, že jsem už dlouho vlastně neviděl nic nového s ním. Samozřejmě zrovna s Hillem jsem viděl všechno zásadní. Ale proč se od toho neodpíchnout a neudělat na pokračování takový seznam, čeho se tu v následujících... desetiletích...? můžete možná dočkat.

 

TERENCE HILL

1. Barbagia (1969)

Netradiční film pro Hilla, taky nevyšel na žádném oficiálním médiu. Hill hraje uprchlého vězně na Sardinii, takže žádná komedie. Objeví se v tom i Frank Wolff, Pietro Martellanza, Gabriele Tinti a dokonce i Rosalba Neri!

 

2. Pravda a lež (Il vero e il falso, 1971)

Ale to leda by se někdy objevilo s původním českým kinodabingem. Jinak jde o film, který sám Hill má ze své filmografie nejméně rád.

 

3. Zabiják Kid (Duell vor Sonnenuntergang, 1965)

Německý western od slovenského emigranta s Italem v ne úplně hlavní roli.

 

4. Don Camillo (1983)

Tohle jsem pro úplnost měl dát někdy dávno, dávno, když jsem ty filmy sledoval všechny... Ale na seznamu to být může.

 

5. Pan Bilion (Mr. Billion, 1977)

Druhý ze dvou pokusů Terence Hilla o to stát se světovou hvězdou. Tady mu pomáhá nedávno zesnulá Valerie Perrine, William Redfield v jedné ze svých posledních rolí, Jackie Gleason, Slim Pickens, Chill Wills, Dick Miller, R.G. Armstrong... Hergot, to je obsazení!

 

6. Pouštní květ (Il mio nome e Thomas, 2018)

Poslední Hillův film, točený v Almeríi, si vidět zaslouží, ať to bude sebevětší televizní limonáda.

 

BUD SPENCER

1. Torino nera (1972)

Opět Carlo Lizzani a opět těžko sehnatelný film. Spencer hraje muže obviněného z vraždy. Hlavní roli nicméně hraje Marcel Bozzuffi.

 

No a pak leda kouknout někdy aspoň na jeden díl Extralarge... Big Mana jsem viděl, ale ani mi tu nestál za komentář.

 

CLINT EASTWOOD

Vyberu jen pět top kousků, od Clinta by toho za vidění stálo hodně. A jenom kde hraje.

1.  Oklamaný (Beguiled, 1971)

Jednak to mám na Blu Ray, jednak by to mělo být dost dobré a netradiční. Navíc je to asi jediná spolupráce Siegela a Eastwooda, kterou jsem ještě neviděl.

 

2. Vražda na Eigeru (The Eiger Sanction, 1975)

Clint v sedmdesátkách, byť třeba ve slabším filmu, je pořád Clint v sedmdesátkách, navíc podporovaný Georgem Kennedym, Jackem Cassidym, Gregorym Walcottem, mihne se v tom hvězdička exploitation Candice Rialson. Takže důvodů vidět dost.

 

3. S nasazením života (In the Line of Fire, 1993)

Už jen proto, že to mám na DVD i na VHS origo. I proto, že hudbu složil Morricone.

 

4. Dokonalý svět (A Perfect World, 1993)

Nikdy jsem o tom filmu neslyšel nic špatného.

 

5. Honkytonk Man (1982)

Clint jako zpěvák bude sice zvláštní, ale z osmdesátek to vypadá jako jedna z nejlepších věcí.

 

CHARLES BRONSON

1. Sbohem příteli (Adieu l'ami, 1968)

Film, který Bronsona udělal v Evropě. Ale pravda, jen pro zkompletování.

 

2. You Can't Win'em All (1971)

Bronson v turecké občanské válce, s Curtisem, kterého nemusím, a s Michele Mercierovou, kterou mám rád, protože jsem nikdy neviděl Angeliku. Navíc jde o film z Bronsonova "evropského turné", jeho nejlepšího období.

 

3. Od dvanácti do tří (From Noon Till Three, 1976)

Bronson v komedii zní bizarně, ale už jen proto, že to mám z televize s původním dabingem s Bartoškou, si to určitě někdy pustím.

 

4. Hraniční čára (Borderline, 1980)

To jsem se chystal si pustit asi tak milionkrát! Tak snad někdy konečně.

 

5. Na život a na smrt (Death Hunt, 1981)

To jsem pro změnu dvakrát rozkoukal, ale nebavilo... Ale někdy to snad prolomím. Bronson, Marvin, Dickinsonová, Weathers, Lauter. Režíruje Hunt. Tak co?

 

6. Zločiny mužů (The Evil That Men Do, 1984)

Jediná osmdesátková bronsonovka po navázání spolupráce s Cannonem, kterou pro ně neudělal. Vypečených kousků jsem z toho viděl dost. Někdy musím celé.

 

7. Kinjite - Věci, o kterých se nemluví (Kinjite: Forbidden Subjects, 1989)

Poslední Bronsonova cannonovka. Bude to blbý, ale na začátku Bronson znásilní pedofila dildem a v bazénu umyje černocha doběla. Nutnost vidět.

 

LEE VAN CLEEF

Pouze hlavní role.

1. Zvláštní jednotka (Commandos, 1968)

Tohle jsem kdysi nedokoukal, ale sehnal jsem to tehdy jen s dabingem, který byl příšerný. Někdy zkusím v originále, byť hitparáda to asi nebude.

 

2. Převozník (Barquero, 1970)

Dlouho jsem měl jen dabované z MGM, takže jsem ani nezkoušel. Van Cleefův pokus o návrat do USA, který nevyšel. Ale je tam i Warren Oates.

 

3. Quel pomeriggio maledetto (1977)

Italská eurocrime, sice točená Mariem Sicilianem, mistrem trashe, ale kvůli Van Cleefovi by to mohlo stát za vidění.

 

4. The Squeeze (1978)

Možná i víc než tohle, byť je to od Antonia Margheritiho a hraje v tom i Karen Black. 

 

5. Krycí jméno: Divoké husy (Codename: Wildgeese, 1984)

Italská odpověď na Divoké husy s Moorem, Burtonem a Harrisem, zde s Collinsem, Borgninem, Van Cleefem a Kinskim. Nejhorší to být nemusí.

 

6. Výbušnina (Goma-2, 1984)

Nevím, co to je, nějaký španělský film, který mám s původním slovenským dabingem.

 

JEAN-PAUL BELMONDO

1. Ho! (1968)

 Francouzský thriller psaný Giovannim, ale jím nerežírovaný. Za něco to jistě stát bude.

 

2. Borsalino (1970)

Dejte mi francouzskou verzi s titulky někdo, prosím! Nechci přestárlého Krampola, nechci Rychlého. Kdyžtak aspoň nový dabing s Lněničkou, ten dělá Belmonda dobře. Na DVD je jako druhé znění jen italština. Možná to zkousnu tak, ale je to jako koukat na italský film v němčině, prostě divný...

 

3. Manželé z roku II (Les Mariés de l'an II, 1971)

Tohle jsem měl dávno vidět... Když jsem belmondovky hltal... Nějak mi na to nezbyl čas, netuším, zájem se mi na chvíli posunul jinam a už jsem se k tomu nevrátil...

 

4. Následník (L'Héritier, 1973)

Tohle by nemuselo být zlý, ale zase... jen s titulky. Přestárlý Krampol ne-e. Nesedící Novotný ne-e.

 

5. Cesta zhýčkaného dítěte (Itinéraire d'un enfant gâté, 1988)

To si někdy naopak pustím klidně i s tím Krampolem, to daboval v nejlepších letech. 

 

6. Bídníci 20. století (Les Misérables, 1995)

Dávno mám na DVD. Dávno mi to Kubaso doporučuje. Dokonce i v pytlíku do Show With No Name jsme to zařadili. Ale ta délka, ta délka... (Kvůli které jsme to zase vyřadili...)

 

JAMES COBURN

1. Hard Contract (1969)

Film, který se v koukatelné verzi nedá sehnat. Ale i kvůli Coburnovi a Lee Remickové by to mělo být zajímavé.

 

2. The Carey Treatment (1972)

To jsem si dokonce nedávno pořídil na Blu Ray, takže tady mi nic nebrání.

 

3. Dokonalý plán (The Internecine Project, 1974)

Tohle mělo dokonce kinodabing, jestli se nepletu? Ale myslím, že zrovna tohle nikde nemám.

 

4. Krásky (Looker, 1981)

Film Michaela Crichtona o plastickém chirurgovi v podání Alberta Finneyho.

 

5. Odplata (Payback, 1999) 

Nová adaptace knihy Richarda Starka, kterou už zfilmovali jako Point Blank s Lee Marvinem. Tentokrát s Melem Gibsonem, kromě něj a Coburna je v tom i Kris Kristofferson. Proč ne.

 

EDWIGE FENECH

1. Poslední útok (Il grande attacco, 1978)

Lenziho pokus o Příliš vzdálený most, kde hrají Henry Fonda, Stacy Keach, Giuliano Gemma, Helmut Berger, Samantha Eggar nebo právě Edwige Fenech ve vedlejší roli. Hodnocení na imdb není moc povzbudivé, ale jen kvůli výše zmíněným to za vidění asi stát bude.

 

No a dál nevím. Z komedií, které jsou na jedno brdo, a které mě zrovna nerozesmějí, mi je jedno, jestli ještě někdy nějakou uvidím. Když jo, pobaví mě snad akorát sama Fenech, která, to se musí uznat, komediální talent měla, kromě koz, které ukazuje skoro pořád. Když ne, o nic nepřijdu. Stejně jako nikdy už nemusím znova vidět Slunce, seno, jahody.

 

To jsou oblíbenci, kteří se propracovali do hlavní nabídky ve vedlejším panelu. Někdy příště si projdeme, co bych rád viděl, s pár dalšími. 

AI GIALLO ARTWORK

 Už mám asi zas na nějakou dobu dost, zakončit to Torsem je asi fajn nápad. Ale v průběhu jsem si hrál s Chatem GPT a vyrobil následující obrázky. Něco jsou upravené fotky, něco výtvory na základě promptu. Dva už jste viděli, ale přikládám znova.

GIALLO APRIL

Nějak teď jedu na giallo vlně, koukám na dávno viděné kousky, zkouším i nějaké dosud neviděné. Asi z toho nebude celoměsíční záležitost, jako je spagvember, ale schválně, jak dlouho mi to vydrží.

 

1. Lo strano vizio della signora Wardh (1971) /5.4./

Jestli v nějakém giallu záleží na vrahovi méně, tak snad jen v Your Vice is a Locked Room... Začátek je možná až moc hambatý, ale čím dál to postupuje, tím je to lepší, a až na to zbrklé vysvětlení v autě, které jsem ani teď pořádně nestíhal, je konec perfektní.

 

2. Smrtící spona (1984) /6.4./

Článek byl vydán, takže si přečtěte tam.

 

3. Una lucertola con la pelle di donna (1971) /6.4./

Už se mi to asi nelíbilo tolik jako napoprvé, ale halucinogenní scény s Florindou Bolkan jsou skvělé a napínat a děsit umí Fulci jako málokdo. Jean Sorel jedinkrát snesitelný, protože hraje podobné vakuum (díky Kubasovi za toto přirovnání), jako byl ve všech rolích.

 

4. La coda dello scorpione (1971) /8.4./

Od Martina asi jediné klasické giallo s vrahem v černém, kde se po něm opravdu pátrá, aby přišel na konci s nečekaným zvratem. Tak si říkám, že pokud tu měla být původně Edwige, mohla hrát spíš roli Idy Galli, bylo by zajímavější ji na začátku, jak jsme zvyklí, sledovat jako hrdinku, aby po necelé půlhodině skončila podřezaná. Alberto de Mendoza neplánovaně potřetí a topornější než jinde.

 

5. Gatti rossi in un labirinto di vetro (1975) /9.4./

Trash od Lenziho, většinou ale zábavný, občas chtěně, občas nechtěně komický. Nicolaiův soundtrack a komické role Baldassareho, Barthy a Vargase jsou na tom to nejlepší, zatímco protagonisté Richardson a Brochard jsou dost toporní a zklamou. 

6. Sette scialli di seta gialla (1972) /11.4./

Článek bude. 

 

7. Čtyři mouchy na šedém sametu (1971) /18.4./

Jako vždycky mi do všeho vlezla práce, takže jsem celý týden vynechal. Asi mám podobný názor jako napoprvé, kvůli nevýrazným hlavním postavám se film dost vleče a naopak ty vedlejší jako by každá vpadla z jiného filmu. Michael Brandon je mizerně nadabovaný, Mimsy Farmer rovnou mizerně hraje. Právní pozadí toho, proč film na dlouhá léta zmizel, je také zajímavé, a uvedení na nějaké kabelovce v 90. letech v ČR bylo zřejmě nelegální. 

Bud Spencer je Bůh

8. Amuck (1972) /19.4./

Hitchcockovina s Barbarou Bouchet v roli Grace Kelly a Jamese Stewarta v jednom a Rosalbou Neri v roli, o které Hitchcock radši ani nesnil. Občas opravdu dobré, občas příjemně brakové, pomalé, ale zábavné. Údajně měla hrát roli Eleanory původně Edwige, ale Rosalba sem sedí mnohem lépe.

 

9. Paní z neděle (1975) /19.4./

Článek bude.

10. Naked Girl Murdered in the Park (1972) /19.4./

Článek bude.

 

11. Torso (1973) /20.4./

Oproti ostatním Martinovým giallům se mi zdá opravdu slabší, navíc už sem míchá prvky z komedií s Fenech, co v té době točil (slintající vidláci) a je to spíš předchůdce slasheru. Až se divím, že to někde na kazetě nevyšlo třeba jako Halloween 4 (než vznikl) nebo Pátek třináctého 26.  

ZLATÁ BŘITVA 2025

Nejlepší film: Lo strano vizio della signora Wardh

Nejlepší režie: Lucio Fulci (Una lucertola con la pelle di donna)

Nejlepší herec v hlavní roli: Marcello Mastroianni (Paní z neděle)

Nejlepší herečka v hlavní roli: Jacqueline Bisset (Paní z neděle) 

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Ivan Rassimov (Lo strano vizio della signora Wardh)

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Rosalba Neri (Amuck)

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Una lucertola con la pelle di donna)

Nejlepší vražda: chloroform, plyn a kostka ledu (Lo strano vizio della signora Wardh)

Nejlepší Bůh: Bud Spencer (Čtyři mouchy na šedém sametu) 

Nejlepší záměna šátků: Torso

Nejbizarnější vražedná zbraň: keramický penis (Paní z neděle)

Nejlepší sluha: Umberto Raho (Crimes of the Black Cat a Amuck)

NICK CARTER, QUEL PAZZO DETECTIVE AMERICANO

 Taliáni promítali film, kde se jedí taliáni. Kolik normalizačních filmů se dostalo do zahraniční distribuce, to je otázka. S Robertem Redfordem by to koupili hned, ale Adéla se, díky úspěchům na světových festivalech, určitě dostala do USA a zjevně i do Itálie. Tak si aspoň z Hrušínského udělali Rudolfa Rusina.

 Questo è un momento storico. La birra di U Fleků è nata! - Tuhle větu určitě v italském překladu nenajdeme...

Ještě jsem našel španělský dabing...

VESELÉ VÁNOCE

 ... vám přeje Santa Klaus.

HALLOWEEN SPECIAL 2024 - závěr

Říjen je u konce a hororový speciál s ním. Aktivita byla bohužel kvůli pracovnímu vytížení nepravidelná, ale nakonec jsem to dotáhl na číslo devět. To není zlý, byly horší ročníky.

Na stránce, kde najdete přehledy jednotlivých speciálů, jste si určitě všimli fiktivních cen Zlatá rakev. Proč si je teda nerozmyslet rovnou? A proč nenapíšete svoje návrhy, pokud jste něco z toho, co jsem tu během měsíce měl, viděli? Nebo proč se nepodělit o jiné horory, které jste v této sezóně viděli?

Takže Zlatá rakev za tento rok:

Nejlepší film: Texaský masakr motorovou pilou (1974)

Nejlepší režie: Tobe Hooper (Texaský masakr motorovou pilou)

Nejlepší herec v hlavní roli: Tim Curry (Rocky Horror Picture Show)

(Ano, překonal i Price s Cushingem.)

Nejlepší herečka v hlavní roli: Susan Sarandon (Rocky Horror Picture Show)

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Christopher Lee (La vergine di Norimberga)

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Tilda Swinton (Mrtví neumírají)

Nejlepší hudba: Richard Hartley, Richard O'Brien (Rocky Horror Picture Show)

Nejlepší zombie: Iggy Pop (Mrtví neumírají)

Nejlepší dřevorubec: Gunnar Hansen (Texaský masakr motorovou pilou)

Nejlepší střelba mimo koně: Devil Story

Nejlepší výprava: Rocky Horror Picture Show

Nejlepší hrobka: hrobka Raye Millanda s mnoha možnostmi útěku z Předčasného pohřbu

Nejlepší imitace Vincenta Price: Joseph Cotten (Krvavý baron)

EUROSPY - SHRNUTÍ

Stačilo pět filmů a už zas nějakou dobu nemusím nic z tohohle subžánru vidět. Buď jsem měl smůlu na slabší kousky, nebo už jsem to lepší viděl dřív, ale i to, co mě pobavilo, byly vlastně hrozné ptákoviny a bavily mě jako takové.

Ve svojí době byly eurospy v Itálii menšinovým subžánrem. Vládly spaghetti westerny, a ostatní filmy se vedle nich buď krčily v koutku, nebo zanikly. Jasně, špionážní příběhy i příběhy o superzločincích či superhrdinech se datují dávno do němého filmu, ale důvod, proč se v 60. letech začaly tyhle filmy vyrábět jak na běžícím pásu, se samozřejmě jmenuje James Bond. A zatímco v jiných zemích, zejména ve Velké Británii, SRN nebo Francii, je většina eurospy filmů skutečně klonem bondovek, v Itálii se do toho zamíchala obliba fumetti a tak místo pseudobondů pobíhali po filmovém plátně i maskovaní superhrdinové i superpadouši. Jenže protože často jejich filmy měly špionážní zápletku, považujeme je rovněž za eurospy. Rozdíl je často jen v tom, že hrdina má masku. Dalším obvyklým mixem byly filmy o důmyslných loupežích, a la Rififi, Velký šéf nebo Růžový panter.

Jinak i v Itálii samozřejmě převážná část těch filmů je klonem Jamese Bonda, o kterého se mnohokrát snažili Roger Browne, Richard Harrison, Ken Clark i Gordon Scott. Němci měli Jerryho Cottona i Komisaře X, Francouzi OSS 117, Američani Matta Helma. U Italů lze snad zmínit jen kódové označení Superseven, ale i to vychází z Bonda, jinak měli agenty jako 077, 777, 2-07, 505 a podobně, na jménu záleželo spíš u těch komiksovek. Jenže ty byly málokdy tak úspěšné, aby se postava vrátila v druhém filmu. To se povedlo snad jen Kriminalovi a Superargovi. Pak ještě existovaly parodie od Bruna Corbucciho, kde vystupoval James Tont... zkrátka, nebylo to moc originální.

Problém eurospy vůči spaghetti westernům, giallu i poliziotteschi je i v tom, že u ostatních tří přišel vždy nějaký hit, který tu vlnu odstartoval (Pro hrst dolarů, Pták s křišťálovým peřím, Policie děkuje). To u eurospy není, tam je tím hitem přímo Dr. No, podle cinemageddonu nejstarším ryze italským filmem je až A.D.3 operazione squalo bianco z roku 1965. Předtím se Itálie podílela především na francouzských koprodukcích. Poslední italské eurospy filmy pak vznikly roku 1968 a pak už je vystřídaly jiné pokusy - zejména válečné, nebo pokusy o italskou Sheenu.

Paradoxním pokusem, který musím zmínit zvlášť, je Operace Mladší bratr (OK Connery, 1967) v produkci Dina de Laurentiise a režii Alberta de Martina, v hlavní roli s bratrem Seana Conneryho Neilem a v dalších s bond girl Danielou Bianchi a bond padouchem Adolfem Celim a role M a Moneypenny si přišli zahrát sami Bernard Lee a Lois Maxwell.

Mezi významné režiséry asi můžeme zařadit nejspíš Sergia Grieca, Umberta Lenziho, Antonia Margheritiho, Gianfranca Paroliniho nebo Nicka Nostra. K eurospy si ale odskočili i Ruggero Deodato, Sergio Corbucci, Mario Bava, Sergio Sollima nebo Duccio Tessari. Z herců hlavních rolích jsem už jmenoval Brownea, Harrisona, Clarka a Scotta, ve většině případů šlo o bývalé peplum herce, kteří se moc nechytli ve westernech, protože oblek jim padl lépe než pončo. Z vedlejších herců byli typově vhodnými padouchy Adolfo Celi, Daniele Vargas, George Rigaud, Klaus Kinski, Gordon Mitchell nebo Ivano Staccioli. Z hereček se poměrně často objevovaly Rosalba Neri, Helga Liné, Vivi Bach, Magda Konopka, Claudie Lange nebo Diana Lorys.

Během tří let sice vzniklo několik desítek těchto filmů, ale mezinárodního věhlasu dosáhl až jeden z posledních, Diabolik (1968). A vlastně se dá říct, že ten to celé pro Italy zavřel. Němci, Francouzi i Britové ještě několik let točili dál, ale pak to i oni vzdali. Ne, že by se špionážní filmy či parodie netočily i ve druhé polovině 70. či 80. letech i později, ale do téhle vlny už nepatří. Nakonec z tohoto souboje agent vyšel vítězně jen a pouze originální James Bond. 

OFFICIAL SOUNDTRACK - A FEW DOLLARS IN A DEAD MAN'S HAND

 V poslední době jsem objevil další možnosti, co dělat s umělou inteligencí. Po tvorbě textů (což už mě unavuje, zvláště poté, co se v práci musím prodírat miliardami generovaných prací vydávaných za vlastní dílo) a obrázků jsem objevil služby umožňující generování hudby dle zadání.

A neuvěřitelně mě překvapilo, jak dobře to zní. Jasně, kdybych to poslal někomu, kdo rozumí hudební teorii, bude nad tím vrtět hlavou, ale nástroje zní jako nástroje, je to schopno generovat docela dobré melodie, nejrůznější žánry. Písně z žánru new wave zní, jako by je přímo nahrálo Devo.

Kromě toho, že je nástroj schopen generovat texty sám, dokáže, i když ne úplně spolehlivě, zpracovat i texty, které mu napíšete. Čehož využívají různé vtipné stránky tvořící písně v duchu padesátých let se sprostými texty, jako tady.

Umí to zpívat i česky! A překvapivě dobře.
Takže proč si nevygenerovat westernový soundtrack? Občas mám pocit, že ve skutečnosti jsou to zapadlé tracky Bruna Nicolaie.

Takže jsem vytvořil celé album soundtracku fiktivního westernu. ZDE je ke stažení, přeji příjemný poslech.

LUCIO FULCI A JEHO FILMY

Zatím nemám úplně energii na klasickou biografii, pojďme se tedy podívat na Fulciho filmografii. Nemohu podrobně projít všechny jeho filmy, zejména ty první, ale to nejdůležitější si připomeneme.

 

První filmy samostatně Fulci natočil v roce 1959. 

2024: WARRIORS OF THE WASTELAND

Loni jsem psal o tom, že rok 2022 byl mizernej? Rok 2023 ještě předčil očekávání. Osobně se mi dařilo ještě hůř, tyto řádky opět píšu v neschopence po tentokrát zánětu slepého střeva, jedna válka neskončila a hned začala druhá, šílený terorista v zemi, kde je víc vražd v televizi než ve skutečnosti, se pokusil na filozofické fakultě UK srovnat skóre. Neskutečné množství nevinných obětí nejrůznějších psychopatů, lidí bez domova, ale Češi si stěžují, že jim zdražilo pivo.

Barbenheimer v živém provedení. Jinak rozhovor mezi Murphym a Robbie si na YouTube najděte, stojí za poslech.

Co se týče filmu, bylo to o trochu lepší. Letos se objevilo za dlouhou dobu asi nejvíc nových filmů, které jsem chtěl vidět, a viděl jsem i nějaké, které jsem původně nechtěl. Bohužel kvůli stávce, která Hollywood na půl roku ochromila, příští rok asi nebude žádná sláva. I když snad by měl do kin přijít aspoň další film Clinta Eastwooda, a možná nový Tarantino. V obou případech asi jejich poslední filmy, takže kino je povinnost.

Docela jsem se po tom posledním vybodl na speciály týkající se osobností. Ne, že by nebyl čas, vždyť v říjnu a listopadu jsem udělal dost nabitý hororový a spaghetti westernový měsíc, ale chuť moc nebyla. Nějak jsem ani nevěděl, koho si vybrat. Loni už jsem mluvil o Rogeru Mooreovi, do kterého se mi nějak nechce, nevím proč. Mám takové podezření, že se mi ty filmy nijak extra líbit nebudou. Každopádně, vy mi třeba někoho doporučte, na koho se mrknout, a třeba i připomeňte, co jste už doporučovali dřív. 

Takže do dalšího roku chystám obnovení speciálů, a možná zas nějakého tematického jako byl v lednu ten blaxploitation. Říkám si, že bych udělal speciál s tím, že bych se znovu po letech podíval na filmy, které jsem kdysi viděl, nelíbily se mi, ale obecně jsou uznávané jako dobré. Takže je třeba si ověřit, kdo má pravdu. Jinak chystají se samozřejmě další díly The Show With No Name, i další díly The Show With A Name, s tím, že bych rád zase udělal nějaký vícedílný speciál, jako byly loni díly o italských osmdesátkových ripoffech nebo o Cannon Films. Jen to chce nápad.

No a pojďme na statistiky.

PF 2024

Vše nejlepší do nového roku... A kdo se odváží porušit mír, stvrzený přísahou, toho Vinnetou s Old Shatterhandem potrestají.

HALLOWEEN SPECIAL 2023 - závěr

Šel jsem v podvečer městem, zvedal se vítr, byla mlha a auto za plotem samo od sebe začalo houkat. Pekl jsem kuře, píchl jsem do něj vidličkou, jestli už je hotové, a začala z něj vytékat krev. V nebývale teplém podzimu se mi do bytu z okolních stromů stahují velicí tmaví brouci, které pořád vyhazuju. Otevřely se brány pekel? Nebo prostě jen potřebuju pauzu?

I přes dlouhé mezery nakonec ve speciálu bylo deset filmů a dokonce jsem napsal krátkou povídku, což jsem udělal naposledy před nějakými pěti lety. Speciál je za námi a od vražd a hrůz si dám nějakou chvíli pauzu. V několika minulých letech následoval v listopadu hned spagvember, ale každý den jeden western rozhodně letos nedám, tak snad se podaří aspoň něco.

HALLOWEEN SPECIÁL 2023 část 8,5

A proč sem zas jednou nedat povídku...

VYMÍTÁNÍ

Otec Johann do té vesnice nechtěl. Cesta, ač pouze stokilometrová, trvala dva dny. Zpožděný vlak, navazující autobus zajížděl jen do deset kilometrů vzdálené obce. Po cestě přes les v husté mlze otec Johann zabloudil a obešel vesnici třikrát, než se dostal konečně, naprosto vyčerpaný, promočený, zpocený, špinavý, hladový, na místo, kde ho nikdo nečekal.

Liduprázdná náves s rozbitým pomníkem připomínajícím tři padlé z první a dva z druhé světové války. Přes cestu proběhla černá kočka a proletěl kus igelitu z nedaleké stavby. Toto místo už Bůh málem opustil, řekl si otec Johann. Je na čase to změnit.

Kostel byl v katastrofálním stavu. Už tři roky zde neměli kněze ani kostelníka. Hřbitov u kostela rozbitý, část hrobů rozpadlá, všude pomalu usychající, páchnoucí plevel. Uvnitř v kostele sutiny a vlhký pach, rozbité lavice, rozkradený mobiliář, oltář velmi chatrný. Prastarým varhanům chyběly tři píšťaly a klávesa malé E.

Otec Johann se celý večer poté, co zjistil, že na faře není zavedena elektřina a plynový kotel je rozbitý, modlil. Zabalil se do spacího pytle, všechny myšlenky na hřích zaplašil myšlenkou na Ježíše na kříži, a brzy usnul. Zdálo se mu, že je arcibiskupem. Zdálo se mu, jak mu papež třese rukou.

Uprostřed noci ho vzbudila rána. Otec Johann vstal, pokřižoval se a vydal se hledat její původ. Tmavá loď zčásti gotického, zčásti barokního kostela se zdála naprosto nepřehledná. Otec Johann neviděl na krok. Posvítil si baterkou, ale neviděl nic.

Ozvala se další rána.

Otec Johann pátral po tom, odkud rána přišla. Když se ozvala třetí, zdálo se mu, že z půdy. Vystoupal po dřevěných, velmi chtatrných schodech, až došel k těžkým dubovým dveřím s prastarým rezivým zámkem. Otec Johann vzal za kliku a dveře se neotevřely.

Otec Johann sešel ze schodů a došel zpět do své ložnice. Na stole ležel svazek velikých klíčů od všeho možného. Mezitím se ozvala další rána. Otec Johann se vrátil ke dveřím na půdu a začal hledat ten správný klíč.

Rány najednou přicházely rychle po sobě a byly hlasitější.

Otec Johann horečně hledal správný klíč a snažil se být co nejtišší. Kdo může na půdě být? Zloděj? Duch? Pekelný démon?

Otci Johannovi se tak třásly ruce, až mu klíče vypadly. Padaly nekonečně dlouho (aspoň to tak otci Johannovi připadalo), až dopadly na kamennou podlahu kostela, kde s ohromnou ozvěnou zazvonily.

Rány na chvíli utichly.

Otec Johann strnul a chvíli se jen tiskl ke zdi, čekaje, co se stane. Po chvíli čekání sestoupil ze schodů, klíče sebral a vyšel potichu zase nahoru. Znenadání pod ním jeden schod praskl, což ve veliké lodi kostela znělo opět jako ten nejhlasitější zvuk na světě.

Otec Johann udržel balanc a přes prasklý schod přeskočil. Vyšel úplně nahoru, našel správný klíč a odemkl.

Dveře se s hlasitým nestvůrným skřípěním ztuha otevřely a Johann stanul na půdě. Rozhlížel se po temném prostoru, ale kromě trámů, krovů, popadaných tašek a pootevřeného vikýře nic neviděl.

Ozvala se rána. Nebyla na půdě.

Otci Johannovi se pojednou zdálo, že rána vychází zvenku. Vyšel z půdy, zamkl za sebou, sešel ze schodů, dávaje pozor na prasklý schod, prošel přes kostel. Ač měl pocit, že našlapuje velmi tiše, kroky se ozývaly po celém prostoru s obrovskou ozvěnou. Konečně došel ke dveřím kostela, odemkl je a otevřel.

Vesnice byla stejně klidná jako ve dne. Vanul velmi silný vítr. V dáli vylo několik psů. Otce Johanna polekal zvláštní vřískot, než mu došlo, že to jsou mrouskající se kočky.

Náhle uviděl spoustu temných světýlek. Šel k nim blíž.

Na otce Johanna se šklebil hned tucet démonů. Z očí i rozšklebených úst jim šlo pekelné světlo a otec Johann měl pocit, že slyší i jejich pekelný smích.

Otec Johann popadl lopatu, která ležela větrem převrácená poblíž, a začal démony bít hlava nehlava. Jejich nestvůrné palice se rozlítávaly na kousky a na oděvu i těle otce Johanna ulípvala nestvůrně oranžová krev. Démoni se chechtali, ale pod ranami Johannovy lopaty zhasínala světla v jejich tvářích, které byly rozpůlené, rozčtvrcené, a ještě na menší kousky. A tu máš, ďáble! A tady! Tak! A ještě tady!

Již nesvítila světla v tvářích démonů. Před otcem Johannem byla hotová spoušť. Ale otec Johann znovu viděl, jak mu třese rukou papež, a za jeho hrdinný boj s ďáblem ho jmenuje arcibiskupem.

Druhého dne před farou zazvonili policisté. Prý že někdo zničil halloweenskou výzdobu, co si před školou udělaly místní děti. Měly tam lampičky z dýní. Škola je naproti kostelu, tak jestli otec Johann někoho neviděl.

S policisty, kteří se na Johanna dívali naprosto tupýma, mrtvýma očima, přišla místní učitelka. Otec Johann se s nenávistí díval na její ďábelsky temné oči, pekelně rudé rty a svůdná veliká kulatá prsa. Boj s peklem není v této vesnici ještě dokončen. Ďábel je tu v nové podobě a všichni okolo jsou jím již ovládnuti. Ještě bude dlouho trvat, než otci Johannovi potřese papež pravicí.

Tento příběh je zcela fiktivní a jeho podoba s jakoukoli skutečnou událostí z Moravy je čistě náhodná.

KOMENTÁŘE

 Pokoušel jsem se odpovědět na komentář u článku o posledním Indiana Jonesovi, ale systém mi nejdřív vůbec nedovolil psát, nemohl jsem se na komentář přihlásit a pak nešel odeslat. U jiného článku mi šlo poslat nesmysly, ale jakmile jsem napsal něco, co komentovalo situaci, zase nastala chyba. Tak nevím. Někde u Googlu je problém. A trvá už delší dobu.

THE STAGECOACH TO EL PASO (1962)

TENTO FILM NEEXISTUJE! ČLÁNEK BYL VYTVOŘEN UMĚLOU INTELIGENCÍ JAKO UKÁZKA TOHO, JAK PRACUJE.

"Dostavník do El Pasa" (1962) je klasický western, který přináší osvěžující vlnu do žánru. Film je režisérem Samem Peckinpahem a hvězdnou rolí zde ztvární Henry Fonda jako stíhač odměn, když se vydává na nebezpečnou cestu, aby dopravil nebezpečného zločince do El Pasa. Jeho cesta však není jednoduchá, jelikož se musí vypořádat se skupinou banditů, kteří se snaží svého kumpána osvobodit.

Začátek filmu nabízí skvělý nápad v podobě odhalení toho, co se stane s postavami v průběhu děje. To zvyšuje napětí a zároveň přináší lehkou dávku nejistoty. Sam Peckinpah se také nebojí ukázat tvrdou realitu divokého západu, a to zejména ve scénách násilí, které jsou velmi drsné a realistické.

Herci ve filmu si vedou vynikajícím způsobem. Henry Fonda zde přináší vynikající výkon jako neústupný stíhač odměn. Jeho roli vynikajícím způsobem kontrastuje Jack Palance, který zde ztvárňuje nebezpečného zločince s náležitou dávkou chladného zájmu. Také zde můžeme vidět skvělé výkony dalších herců, jako například Bena Johnsona, Warrena Oatesa nebo Strothera Martina.

Hudba ve filmu, kterou složil Jerry Fielding, je také velmi vynikající. Zvláště titulní píseň "The Ballad of Cable Hogue" se stala populární a stala se ikonou filmu.

Celkově lze říci, že "Dostavník do El Pasa" je klasický western, který nabízí skvělé výkony herců, tvrdou realitu divokého západu a vynikající hudbu. Sam Peckinpah zde ukázal své mistrovství v režii westernů a dělá z tohoto filmu nezapomenutelný zážitek pro fanoušky žánru.