TERENCE HILL 85

Terence Hill dnes slaví 85. narozeniny. Všechno nejlepší!

YEAR OF THE DRAGON (1985)

Stopa smrti z čínské čtvrti podle Michaela Cimina. Tváří se to jako něco většího, ale ve výsledku je to naprosto klasická a průhledná kriminálka s poldou odhodlaným zničit veškerý organizovaný zločin v čínské čtvrti. Všechno, co čekáte, že se stane, se stane:

- polda má neuspokojivý vztah s manželkou. Bye bye manželko, jdeš pod kytky.

- polda se seznámí s mladou čínskou reportérkou. Ano, začne si s ní.

- hlavní mafián nedrží žádné sliby a bezhlavě vraždí každého, kdo mu vleze do cesty

- polda a mafián jsou v podstatě úplně stejní, oba bezohlední sobci a všichni kolem nich umírají

- polda najme čínského kluka, aby mafiány šmíroval. Půl filmu o klukovi neslyšíme, pak ho najednou vidíme, jak se ochometá kolem mafiána, který právě sděluje přísně tajné informace. Můžete začít počítat do deseti do chvíle, než kluk půjde pod drn.

- polda má konflikt s nadřízenými, kteří jsou zkorumpovaní.

Ono to není špatné, ale všechno už jsme to milionkrát viděli a překvapení se nekoná, snad kromě pasáže, kdy mafián odcestuje do Bangkoku, což ale nakonec byla trochu zbytečná odbočka. Lze pochválit vysoký rozpočet, výbornou technickou stránku, Mickeyho Rourka s nezvyklým účesem v hlavní roli, i když na ni byl trochu mladý. Jinak ale je to film, který už asi nepotřebuju vidět znova. 6/10

a.k.a. Rok draka

Režie: Michael Cimino

Hrají: Mickey Rourke, John Lone, Ariane Kozumi, Leonard Termo, Raymond J. Barry, Victor Wong, Dennis Dun

Hudba: David Mansfield

USA 1985

L'IGUANA DALLA LINGUA DI FUOCO (1971)

Tohle mě naopak velmi pobavilo, ač je to jednoznačně béčko námětem i provedením. Ale aspoň se tu podíváme do pro giallo netradičních lokací, tedy zejména Irska a na chvíli rovněž Švýcarska.

Námět trochu připomíná díl Columba s názvem Případ diplomatické identity, protože policie tu vyšetřuje vraždy točící se kolem velvyslance nespecifikované země. Jenže zatímco Columbo se celý díl oháněl, aby podezřelého arabského diplomata mohl vůbec vyšetřovat, zdejší policie nasadí neortodoxní metody - soukromé očko, bývalého poldu v podání Luigiho Pistilliho. Toho většinou vídáme ve vedlejších rolích, a v drtivé většině záporných. Tady hraje kladného hrdinu bogartovského střihu a jde mu to skvěle, škoda, že takových neměl víc. Takže Pistilli se do případu pouští na vlastní pěst, přičemž mu nevadí sem tam někoho zmlátit nebo svést velvyslancovu dceru.

Děj tentokrát nedává smysl vůbec, a s čím si tvůrci naprosto nelámali hlavu, to je motivace, proč vůbec k vraždám dochází. Prostě se dějí, Pistillimu vraždí svědky před nosem a smyčka se začíná zatahovat i kolem jeho rodiny, hluché staré matky a dospívající dcery. A právě postavy jsou tím, co film táhne. Pistilli má nevyřešené problémy z minulosti, má rodinu, o kterou se musí starat, začne si se svědkyní - nebo je to podezřelá? Zajímavostí je zjevná inspirace případem italského policisty, který byl známý tvrdými metodami výslechu a byl suspendován poté, co jeden z vyslýchaných spáchal sebevraždu při výslechu (tento policista se stal významnou inspirací pro všechny postavy hrané později Mauriziem Merlim). A zde má Pistilli právě trauma z toho, že se mu při výslechu zabil vyslýchaný poté, co ho zbil a zkopal.

Hvězdy tu nehledejme, ale známých tváří je vedle Pistilliho dost a dost, ať už je to Dagmar Lassander v roli právě oné velvyslancovy dcery - tady film nestojí na jejím výkonu, takže se mi tu líbila. Anton Diffring hraje strohého velvyslance, Valentina Cortese jeho manželku, v menších rolích se míhají Renato Romano, Werner Pochath nebo oslňující Dominique Boschero.

Co potěší, je, že film se aspoň z části opravdu točil v Irsku, ze Švýcarska zase uvidíme jízdu na bobu, což skoro připomene bondovky. Co nepotěší, jsou velmi mizerné triky. Vrah nejen řeže břitvou, ale používá i kyselinu, a masky popálených i pořezaných obětí jsou tak viditelně kašírované, až to bolí. Celková atmosféra taky není nějak moc temná a film je stylem dost průměrný, občas dost naivní tím, jak v první půlce pořád zoomuje na něčí černé brýle s hudební smyčkou, nebo jak se snaží vzbudit zdání, že vrah je naprosto každý.

Ale jak říkám, bavily mě tu postavy, a to zas tak často v giallech nebývá. Vlastně jsem i Pistillimu a Lassander přál, aby skončili spolu, v bytě s hluchou babkou. Cipriani tu obšlehl svůj soundtrack k Death Walks on High Heels, ale nevadí to. Béčková giallo zábava, porovnatelná třeba s Eyeball nebo The Case of the Bloody Iris. 7/10

PS. Riccardo Freda je tu z nějakého důvodu podepsán jako Willy Pareto. Naštěstí neuplatnil Paretovo pravidlo a film není z 80% nuda o ničem a 20% zajímavý děj ;) 

a.k.a. The Iguana With the Tongue of Fire

Režie: Riccardo Freda

Hrají: Luigi Pistilli, Dagmar Lassander, Anton Diffring, Valentina Cortese, Renato Romano, Werner Pochath, Dominique Boschero, Arthur O'Sullivan, Sergio Doria, Ruth Durley

Hudba: Stelvio Cipriani

Itálie / SRN / Francie / Irsko / Švýcarsko 1971

LA NOTTE CHE EVELYN USCI DALLA TOMBA (1971)

Film, který začíná šíleným pokusem dřevěného Steffena o nervový záchvat. A zároveň film, který působí jako dva filmy v jednom. Jeden je klasický horor a la Vincent Price o šíleném vraždícím lordovi, druhý je giallo a la Sergio Martino/Ernesto Gastaldi/Agatha Christie s dědicem velkého sídla a spoustou potenciálních dědiců v případě jeho smrti. A pak je tu třetí - film, ve kterém je Steffen akčním hrdinou.

První cca třičtvrtěhodina je tak dost ubíjející, protože se točí pořád dokola to samé. Steffen sbalí zrzavou prostitutku, odveze si ji na hrad, zavede ji do mučírny a tam ji zabije. To se stane dvakrát! A podruhé se to dá přežít jen proto, že druhou striptérku hraje Erika Blanc, která se uvede žhavým tancem, při kterém vyleze z rakve, a většinou své role se protančí nebo běhá jen v kalhotkách a kozačkách. Steffen navíc není člověk, kterému by při pohledu na rusé vlasy hráblo a začal vraždit, spíše naopak, do barů si jde vytipovat vyloženě oběti vražd, a když během nich dostane záchvat, zastaví ho to.

Většina postav ve filmu navíc o jeho koníčku ví a kryjí ho. Ať je to hajný, bratr Steffenovy zesnulé ženy, jejíž duch Steffena pronásleduje. Trochu. Hajný věčně Steffenovi vyčítá, že může za smrt jeho sestry, ale stejně ho kryje. Ukázka dialogu:
"Vím, co se tu včera v noci stalo."
"Tady máš sto liber."
"Myslíš, že si za peníze můžeš koupit všechno?"
Vezme peníze a odchází, aby příště šmíroval znovu.

Ví to i psychiatr v rovněž dřevěném podání Giacoma Rossi Stuarta, ví to i Steffenův bratranec v nepřesvědčivém podání Enza Tarascia, ví to i invalidní teta, která hraje stařenu, ač vypadá nejvýš na čtyřicet. V půlce se Steffen rozhodne, že s vražděním sekne a ožení se. Na hrad si přivede blond Marinu Malfatti, a když se začnou dít divné věci, Marina začne pátrat.

Takže bychom si mohli myslet, že je to italská verze Ligeiny hrobky. JENŽE v tuhle chvíli NĚKDO JINÝ NEŽ STEFFEN začne vraždit všechny okolo ve filmu, a do konce přijde asi tak deset různých twistů. Jeden šílenější než druhý.

MEGA SPOILER: V závěrečné scéně uvidíme dům, kde si v klídku skladují kyselinu sírovou hned vedle bazénu.

A s tou druhou půlkou mám ten problém, že z vraždícího psychopata je najednou kladný hrdina. Zklamáním je i strašně špatně využitý motiv toho, že Steffen je přesvědčen, že jeho první žena vstala z mrtvých a pronásleduje ho.

Dočkáme se velkého množství odhalených ňader, trošky brutality, i když směšné (jedna oběť je předhozena liškám, které ji sežerou, ale vypadá to tak, že přímo pod kabátem měla očištěná střeva bez krve. V podstatě to jediné, co se mi líbilo, byla kamera a Nicolaiova hudba. Jinak je tenhle směšný kočkopes naprosto zapomenutelná záležitost. 4,5/10

a.k.a. The Night Evelyn Came Out of the Grave, Noc, kdy Evelyn vylezla z hrobu

Režie: Emilio Miraglia

Hrají: Anthony Steffen, Marina Malfatti, Giacomo Rossi-Stuart, Enzo Tarascio, Umberto Raho, Erika Blanc, Robert Maldera, Joan C. Davis, Maria Teresa Toffano

Hudba: Bruno Nicolai

Itálie 1971

EL VAMPIRO DE LA AUTOPISTA (1971)

Na tohle mě nalákal stupidní anglický název, který zní jako Stupid Sexy Flanders. Ale on ten španělský taky není vhodnější - Upír z dálnice není z dálnice. Zároveň mě ale ten anglický název zmátl - nějak jsem předpokládal, že tím horrible sexy upírem bude míněn ten blonďák z náhledů, a že půjde o upíra, který svoje oběti svede a pak je zakousne.

Ono by to ale asi bylo i lepší než to, o čem ten film opravdu je. Mohlo se to spíš jmenovat Mladý Drákula. Prvních pětadvacet minut je ale úplně jiných - manželský pár se ubytuje v motelu, ona se svlékne a pak jsou oba neviditelným vrahem zabiti. Po titulcích se setkáváme s policistou, kterého hraje Luis Induni, věčný spaghetti westernový šerif. Induni pátrá po vraždícím psychopatovi, protože ti dva nejsou první obdobné oběti. Patolog je ale přesvědčen, že je to jinak, a podá Indunimu důkaz svého tvrzení - paperback Stokerova Drákuly! (Tenhle paperback chci!) Ukáže se, že podobné vraždění se opakuje každých 28 let (protože 28 je 4*7, samozřejmě). (Proč se pak ukončí, nikdo neví.) Induni a patolog se vydají na zámek, kde kdysi žil podezřelý baron, pátrají... A najednou jsou oním upírem zabiti!

Nevadí, na místo policejního šéfa přichází jiná spaghetti westernová stálice, Barta Barri. A asi aby se anglicky mluvícím divákům nestýskalo, jak Induniho, tak Barriho v angličtině namluvil stejný dabér, Anthony La Penna. Což je jako by je oba v češtině mluvil Michal Pavlata. Po chvíli přijíždí také hlavní postava, hrající pod jménem Waldemar Wohlfahrt, jinak uváděn jako Wal Davis. Ten převezme zámek jako svoje dědictví, ale vraždy stále přibývají. Všechny vypadají stejně, nějaká holka se svléká na noc, otevře se okno, zhmotní se upír a holku zardousí. Jen v jednom případě ji ještě odnese na nějaký oltář a tam ji osahává - střih jinak. Ale jo, je to film, kde úplně všechny herečky ukážou prsa.

No a dědic Adolf, falešný blonďák zdálky připomínající Viktora Sodomu v době působení v Matadors, a jehož koníčkem je vycpávání zvířat, má sny, v nichž se mu upír, jeho praděda, zjevuje a řekne mu, že jedině on ho musí zbavit prokletí a vrazit mu kůl do srdce. Inspektor Barri si myslí, že jenom moc chlastá. Po hodině filmu přijede Adolfova sexy snoubenka používající úplně stejnou barvu na vlasy. Zatímco upír vraždí (tudíž jiné dívky se svlékají), snoubenka (ve španělské verzi Madeleine, v anglické Susan) se svléká taky. Upír ji chce zavraždit taky, Adolf ji jde zachránit, ale je napaden a mlácen neviditelným upírem! Tady už jsem se musel smát nahlas. Závěr se nešikovně snaží jakoby mít nějaký význam.

Když už mi došlo, že moje počáteční očekávání byla lichá, a snažil jsem se tedy vnímat film jako to, co opravdu je, stejně jsem na tom nenašel kromě kamery, lokací točených ve Stuttgartu a stylově sedícího vyblednutí filmového materiálu nic moc pozitivního. Výměna policejních inspektorů je zbytečná. Všechny vraždící scény jsou stejné. Upír je naprosto necharismatický a hraje ho rovněž Wal Davis se šedivou parukou, takže závěrečná honička a souboj působí o to komičtěji. Hlavně za celý film není vidět, že by pil něčí krev. Jenom rdousí a smrdí. Většinu filmu se vlastně nic moc neděje, jen někdo někam chodí, nebo někde sedí a přemýšlí, nebo policisté zdlouhavě mluví. Hudba se opakuje pořád dokola. Kdyby hlavní dvojroli aspoň hrál Paul Naschy. Takhle je to bohužel podprůměr. 4/10

a.k.a. The Horrible Sexy Vampire, The Vampire of the Highway

Režie: José Luis Madrid

Hrají: Wal Davis, Patricia Loran, Barta Barri, Luis Induni, Susan Carvasal, José Marco

Hudba: Ángel Arteaga

Španělsko 1971