THE SHOW WITH A NAME - TERENCE HILL & BUD SPENCER část 4

 Ve čtvrté části už se přesouváme k té největší klasice - Pravá a levá ruka ďábla, její volné pokračování a Podivné dědictví. Tady začíná legenda Terence Hilla a Buda Spencera.

MINIRECENZE - REWATCH SPECIAL II

V poslední době, uznávám, je tu celkem mrtvo. Ne, že bych neměl čas, ale spíš se dívám na filmy, které jsem už viděl a většinou tu o nich už i psal. Ne, že by se moje názory na ně nějak moc měnily, ale přece jen pár slov tu napsat můžu. ¨

SPENCER-HILL RECAPITULATION 2020

NATI CON LA CAMICIA (1983)

Po delší době jsem se pustil zase do opakování klasik s Budem Spencerem a Terencem Hillem. Jdi na to je taková klasika, kterou můžu asi pokaždé. Měl jsem si na sledování vzít svoje tričko I love K1.

I QUATTRO DELL'AVE MARIA (1968)

Tohle jsem celé neviděl, ani nepamatuju. Do mojí top 10 spaghetti westernů to rozhodně patří právem, a v prodloužené verzi obzvlášť. Celé to působí jako crossover Bůh odpouští, já ne a Hodný, zlý a ošklivý, a Leonemu to vůbec nedělá ostudu. Hill teda jen v menší roli, ale Wallach a Spencer to táhnou skvěle a Kevin McCarthy je výborný padouch.

PIEDONE A HONG KONG (1975)

Asi nakonec můj nejobíbenější díl celé série. A to si pamatuju, že napoprvé se mi moc nelíbil. Není to tak infantilní jako další dva díly, a ten první už si vlastně moc nepamatuju, ale nějak nemám nikdy moc chuť si ho pouštět znova, nevím proč. Ke Spencerovi další dvě americké hvězdy, Al Lettieri a Robert Webber, a oba jsou skvělí, tedy hlavně Al.

CHI TROVA UN AMICO, TROVA UN TESORO (1981)

Tohle si ze setrvačnosti pouštím při každém spencer-hillovském maratonu, ale příště to asi vynechám, už jsem to asi viděl až mockrát.

CONTINUAVANO A CHIAMARLO TRINITA (1971)

A dvojka Trinityho sice má svoje momenty, ale už mi taky připadá poněkud slabší. Prodloužená verze tomu ale spíš pomáhá, ta zkrácená z DVD mi připadala vždycky trochu divná.

FROM THE FILES OF THE POLICE SQUAD

THE NAKED GUN: FROM THE FILES OF THE POLICE SQUAD (1988)

O Bláznivé střele jsem tu asi nikdy nepsal, ale ono je to i tím, že vedle Žhavých výstřelů je to jedna z těch notoricky proslulých amerických bláznivých parodií, o kterých ani nevím, co vlastně napsat. Leslie Nielsen je komediální bůh spíše bezděčně, dokud netlačí na pilu a nesnaží se být vtipný za každou cenu, tak je super, stejně tak George Kennedy a vlastně všichni tady pochopili skvěle, že čím vážněji se budou tvářit, tím větší to bude zábava. U scény v nemocnici jsem se neskutečně řezal smíchy, jen škoda finále na baseballu, kde bych asi musel znát pravidla, abych se pobavil. 8,5/10

THE NAKED GUN 2 1/2: THE SMELL OF FEAR (1991)

Jednička a dvojka se mi vždycky pletly dohromady. Jednička je jednoznačně lepší, ale dvojka je skoro na stejné úrovni. Ony jsou to prakticky dva stejné filmy, jen tady je více Nordberga. Ale už máte pocit, že tohle už jste viděli. Finále je tu ale, myslím, lepší. 7,5/10

THE NAKED GUN 33 1/3: THE FINAL INSULT (1994)

Sympatické je, že se jedná o "remake" Bílého žáru, ale hrozně moc ubylo gagů. Trojku už dělali jiní tvůrci a u některých scén jsem si říkal, co všechno by do nich zvládli zamontovat Zuckerové s Abrahamsem. Ne, že by to místy nebyla legrace, ale už je to o dost slabší. Kennedyho je tu hrozně málo, Simpson je nevtipný, Anna Nicole Smith ani neví, co to znamená hrát, což u ní ani tak moc nevadí, pasáže s Priscillou Presley jsou celkem trapné, takže už to drží jen Nielsen. Raquel Welch je protivná i ve svém cameu. 6,5/10

Mimochodem taky koukám na Columba. Včera tam na mě vykouknul Leslie Nielsen. Čekal jsem na vnitřní monology a na to, co se stane, až zavěsí telefon, ale marně :(

GIALLO ROOM

TUTTI I COLORI DEL BUIO (1972)

Tak jsem si u tohohle filmu, jak moc se mi líbí, říkal, že u těch italských žánrovek je všechno přes míru. Každý záběr je tak pečlivě zkomponovaný, že by se dal zarámovat a pověsit na zeď. Hudba je naprosto perfektní. Na druhou stranu příběh dvakrát smysl nedává, dialogy jsou šroubované. Herecké výkony jsou odpovídající v rámci žánru, tzn. od toporného odříkávání textu přes přehrávání až na půdu po celkem slušné civilní hraní. Hrdinka není jen pěkná, ale naprosto nádherná, stejně tak padouši nejsou jen oškliví, ale extra ohavní. A takhle je to s Itálií prakticky pořád. A vlastně je to jedna z věcí, které se mi na ní líbí. Jinak hned čtyři giallo queens v jednom filmu, kde navíc nehrají jen maso na porážku v jedntlivých scénách vražd, to se hned tak nevidí.

PROFONDO ROSSO (1975)

Napodruhé už jsem se celkem smířil s tím, nakolik je to remake Ptáka s křišťálovým peřím, a kolik náhod v tom celém hraje roli, ale ty humorné scény vážně jen zdržují a nehodí se sem. Navíc jsou natočeny tak, že jsem u nich měl takový zvláštně těžký pocit, ač jsem se měl smát. Profesor vypadá jako Jan Kanyza. Soundtrack od Goblinů si asi seženu na vinylu.

L'UCCELLO DALLE PIUME DI CRISTALLO (1970)

Tohle mi naopak napodruhé přišlo slabší. Nenašel jsem v tom nic nového, hrdinové jsou celkem nesympatičtí (což má Argento často). Hrdinu jsem si překřtil na Sama Mamlase. Asi jsem nekoukal pozorně, ale narozdíl od Deep Red, kde si člověk skutečně může všimnout něčeho zvláštního už na začátku spolu s Hemmingsem, tady jsem nic podezřelého nezaregistroval, i když jsem věděl, co hledat. Taky mě překvapilo, že scén vražd je tu tak strašně málo. Každopádně utkví nejvíc ze všeho. Humor ještě umírněný, ale občas už taky leze na nervy.

RENEGADE (1987)

Pohodová komedie se stárnoucím Terencem Hillem. Není to nic objevného, do kvalit starších kousků to má daleko, ale na nic si to nehraje. Hill jezdí v džípu po silničkách v Arizoně, za sebou vozí koně, jí fazole a nic neřeší. Když ho někdo naštve, tak ho buď přepere, nebo převeze a jede dál. Náhoda mu přivede do cesty frajerského kluka, který se ukáže být synem Hillova dávného přítele. Ten je teď v base, ale krátce předtím vyhrál v pokru pozemek, který nyní přepsal na syna a pověřil Hilla, aby se o kluka staral. Nesourodá dvojice se tak vydává na dlouhou cestu, a ani příjezd na místo není zdaleka vítězstvím, kdosi si nepřeje, aby se Hill s klukem na pozemku usadili...

Klasický námět, smíchaný z několika starších filmů se Spencerem a Hillem, včetně třeba rodiny mormonů. Tenhle film je, jak jsem napsal, slabší, než dřívější kousky, a myslím, že je to vina hlavně obsazení kluka, jehož hraje Hillův adoptivní syn Ross. Ten bohužel vůbec na tu roli nemá, navíc mezi ním a Hillem není žádné požadované napětí (právě pro jejich reálný vztah), a Hill sám to svými naštvanými pohledy nevybalancuje. Zajímavějším Hillovým parťákem je tu tak překvapivě kůň.

Bitek je tu tradičně míň, než u Spencera, ale nějaké se objeví. Taky tu máme skvadru stále se opakujících vedlejších postav, tu vtipnějších, tu méně, ale jak třeba zlí kamioňáci jsou podle mě až nadužívaní, z motorkářské bandy se nakonec nevyvrbí vůbec nic, stejně jako z nadržené policistky či omezeného šerifa. A obsadit jako hlavního padoucha Roberta Vaughna a dát mu jenom tak omezený prostor... Navíc celá ta zápletka kolem něj mi připadá jako připláclá na poslední chvíli. Ale nakonec to celé zachraňuje celkově pohodová atmosféra, krajina amerického západu a hudba. Přesněji dvě převzaté skladby od Lynyrd Skynyrd, původní hudba složená pro film těm dvěma písním nesahá ani po paty. 6,5/10

a.k.a. Dobrodruh
Režie: Enzo Barboni (E.B.Clucher)
Hrají: Terence Hill, Ross Hill, Robert Vaughn, Cole S. McKay, Cyrus Elias, Beatrice Palme, Norman Bowler
Hudba: dvě písně od Lynyrd Skynyrd
Produkce: CDI
Itálie 1987

MALÝ, UNAVENÝ A SESTŘÍHANÝ

Dnes se opět podíváme na jeden z westernů se Spencerem a Hillem, které u nás běžely poněkud v kratší podobě. Dlužno říct, že to není chyba českých distributorů, několik různých verzí vyšlo i v samotné Itálii. Podívejme se na ně.
1) Kinosestřih (118 minut) - verze, která pravděpodobně běžela v Itálii v kinech, u nás pak běžela v 90. letech na VHS a posléze v televizi. Verze, kterou jsem viděl první.
2) Německá verze (126 minut) - obsahuje několik scén, které v žádné jiné verzi nejsou. Proč jsou jen v německé, těžko říct. Docela bych si tipnul, že to bude jako s Hodným, zlým a ošklivým, 126 minut byla původní verze při premiéře a do následné distribuce všude ve světě byl film zkrácen.
3) DVD sestřih (108 minut PAL, tzn. 113 minut při rychlosti 23,976 fps) - zatímco v USA vyšel film na DVD v kinoverzi, italské DVD bylo ještě zkráceno o cca 5 minut. Tato verze vyšla na DVD i u nás - jak jsem ji viděl, hned jsem měl pocit, že tam něco bude chybět. Střihy nejsou nijak zásadní, ale zamrzí. Narozdíl od Pravé a levé ruky ďábla nejsou vystřiženy celé scény, ale většinou jen části, někdy třeba jen pársekundové.
(číst dál)

ANCHE GLI ANGELI MANGIANO FAGIOLI (1973)

Dva troubové se zapletou do problémů, pomáhají chudé rodině a předstírají, že jsou něco jiného, než jsou. Tenhle námět provázel Spencera a Hilla vlastně celou jejich kariéru, aspoň část je snad v každém jejich filmu, režírovaném Enzem Barbonim. Jednou dva lupiči dělají, že jsou šerifové, příště rovnou vládní agenti, ve Dvou poldech se proti své vůli stanou policisty, v Jdi na to jsou považováni za tajné agenty a ve Dvojnících se vydávají za své vlastní bohaté dvojníky. Tady je ta zápletka na druhou, protože jednak se proti vlastnímu přesvědčení stávají gangstery, ale zároveň se vydávají za vládní vyšetřovatele. Ačkoli už bych neměl psát oni, protože ze slavné dvojice je tu už jenom Spencer. Hill tady chybí. A to docela citelně.

Těžko říct, jestli Terence Hill (pro kterého role Sonnyho zjevně psána byla) odmítl tento film kvůli Sergiu Leonemu, nebo kvůli něčemu jinému. Barboni se ho pokusil nahradit Giulianem Gemmou, který je v této roli dost otravný. Já se na několika místech snažil představit si místo něj Hilla... a nešlo to. Vážně si nedokážu představit Hilla, jak jde tanečním krokem se samopalem v ruce k zajatým gangsterům. Prostě je rozdíl mezi Hillovou určitou introvertností a Gemmovou extrovertností a exhibicionismem. V každičké chvíli z něj sálá přesvědčení "podívejte na mě, jakej já jsem machr". Občas byla Hillova role co do protivnosti taky přehnaná, ale takovýhle pocit jsem z nej nikdy neměl. Paradoxně Gemma tu Spencera štve méně, než Hill běžně.

Kdysi se mi tenhle film i přes absenci Hilla docela líbil, ale teď po letech uznávám, že to dopadlo dost bídně. Ale na vině je hlavně scénář. Nějak se tu nedaří skloubit drsné podsvětí a komedii, a většina vtipů tu vyjde nazmar kvůli přílišnému přehánění. Od věčného zakopávání Fortunata Areny na policejní stanici až po pitvořícího se Gemmu, nic nesedí k tomu, že ve filmu je několik lidí zavražděno a Gemma se pořád vytahuje, že je zkušený vrah. Pak je tam ještě ta zmatená scéna, která je Gemmovou představou, totiž jak sám postřílí všechny gangstery a Spencer se bojí - když jsem to viděl poprvé, nechápal jsem to.

Prostředí (navíc působící dost lacině, i přes natáčení v New Yorku) není jediný problém. Ten film je šíleně dlouhý (dvě hodiny a kousek) a skoro vůbec není ani vtipný, ani akční. Na začátku z akce dostaneme předlouhý zápas v ringu, pak krátkou bitku s policisty a pak až na konci bitku ve skladišti. Třeba ve Dvou poldech taky není přehršel akce, ale scénář je vyplněn jednotlivými vtipnými scénkami, které baví. Tady není nic. Respektive film se o vtipné scény snaží, ale některé vyzní do prázdna vlivem trapnosti některých představitelů (Victor Israel coby udavač Giuda), a samotného Gemmy. A Spencer tu příležitost vyniknout sám nedostane. V podstatě tu hraje Gemmovi druhé housle, byť všechny sympatie diváka jsou samozřejmě na jeho straně. Vlastně jenom Spencer a Pizzuti coby gangster Kobra to celé drží (a samozřejmě hlavně Spencer, Pizzutiho prostor je taky omezený).

Já budu nakonec docela přívětivej, hudba bratrů De Angelisů se povedla, sem tam jsem se i dneska usmál a i sám Spencer natočil horší kusy. 6,5/10

a.k.a. Také andělé jedí fazole, Even Angels Eat Beans
Režie: Enzo Barboni
Hrají: Giuliano Gemma, Bud Spencer, Robert Middleton, Riccardo Pizzuti, Bill Vanders, Steffen Zacharias, Giovanni Cianfriglia, George Rigaud, Pietro Ceccarelli, Victor Israel, Fortunato Arena, Claudio Ruffini, Gerald Landry, Salvatore Baccaro, Mario Brega, Enrico Chiappafreddo, Emilio Messina, Roberto Messina, Furio Meniconi
Hudba: Guido a Maurizio De Angelis
Produkce: C.I.D.I.F.
Itálie / Francie / Španělsko 1973

OBLÍBENÉ TITULKOVÉ SCÉNY - část 29

Vláček, písnička, klasika. To nejlepší s Terencem Hillem.

...CONTINUAVANO A CHIAMARLO TRINITA (1971)

A neříkej mi Bambino!
Původně jsem tu chtěl psát o italských westernových komediích souhrnně s tím, že bych kromě Malého unaveného Joe a Podivného dědictví zopakoval ještě třeba Karamboly se Smithem a Cantaforou a možná ještě něco - ale po dvaceti minutách mě první Karambol přestal bavit a tak jsem od tohoto záměru upustil. Nakonec tedy jen po letech znovu zrecenzuju Malého unaveného Joe, protože těch pár řádků, kterými jsem před několika lety nahradil původní nicneříkající hloupý článek z počátků, asi nestačí.

Zároveň tím tak trochu reaguju na diskuzi, která se vedla u odpadlice na blogu pod článkem o Vůni cibule, kde se o tomto filmu zmiňuje jako o filmu urážejícím spaghetti westerny a vysmívajícím se jejich podstatě. Já jak jsem na to dneska koukal, možná trochu chápu, co jí vadí. Vždyť Spencer je v prologu představen v podstatě jako padouch! Přepadne čtyři nijak moc podezřelé chlapíky, co na tom, že jsou hledaní zákonem, on taky, a pak je okrade o jídlo a koně a odjede. Nebýt to Bud Spencer, fakt by člověk myslel, že je to nějaký záporák. S Hillem se to už otočí, když Hill dělá blbečka, zatímco touha oněch čtyř okrást tentokrát jeho je od začátku zřejmá. No, dopadne to stejně, tentokrát je to už ale o dost vtipnější. Úvod Dvou poldů má zhruba stejnou stavbu, kdy už u Spencera jsme ale jednoznačně na jeho straně. Ostatně Joe, Také andělé jedí fazole a Dva poldové jako by tvořily volnou trilogii, která má v podstatě stejný námět - dva vandráci se dají náhodou dohromady, v touze po zbohatnutí se jsou nuceni vydávat za někoho jiného... Ten poslední je nejpovedenější, ten druhý je asi nejslabší.

To jsem trochu odbočil. S tím, že Spencer by měl být kladná postava, se vlastně Barboni vyrovná až po pětadvaceti minutách při "přepadení" farmářů, ještě předtím se snaží Hilla zabít. Moc se spoléhá na to, že divák si k postavám vytvořil vztah už v předcházejícím filmu. Sice jsem to viděl jako prvního celou spencer-hillovku a první spaghetti western, ale předtím jsem viděl druhou půlku (nebo závěrečnou třetinu) Jestli se rozzlobíme, takže už jsem pravděpodobně věděl, že Spencer a Hill jsou hrdinové. A ve třinácti tak moc morálku a podobně neřešíte. Od přepadení-pomoci farmářům tedy nemám problém se Spencerem, s Hillem v tomhle filmu nemám problém vůbec. Po švejkovsku dělá ze sebe před protivníkem blbečka, aby ho pak setřel - Gemma tohle v komediích tak trochu dělal taky, jenže ten vždycky působil dost povýšeně. Hill má v sobě určitou bezelstnost, díky které mu toho blbečka člověk snadno sežere - a určitě to pak i líp funguje.

S čím ovšem mám problém, je scénář. U Dvou poldů mi nevadí, že se náznak příběhu objeví až po nějakých padesáti minutách. U westernu by ale nějaký cíl hrdinové mít měli. Tady to vypadá, že se jen tak bezcílně pohybují po Západě, a náhodou se zamotají do nejasného překupování zbraní přes klášter (???). Přičemž padouši jsou tentokrát dost slabí - ostatně hlavního drsňáka Murdocka si člověk skoro nevšimne, boss Parker je taky skoro neviditelnej, a Riccardo Pizzuti, Benito Stefanelli, šerif či Wildcart Hendricks jsou jen epizodky. Ostatně z epizodek se ten film skládá především, prakticky je jedno, v jakém sledu se odehrají. Někdy jsou zábavnější (setkání u rodičů, burani v restauraci, Spencer u zpovědi), někdy méně (přepadení dostavníku), některé elementy mi vyloženě vadí (prdící mimino). Nuda tak nehrozí, ale přece jenom, člověk ztrácí zájem, když tam ten příběh prostě absentuje úplně. Závěrečná bitka je pak vlastně docela nudná a nepřehledná. Ostatně nějak mám pocit, že jako vyloženě komická dvojice sedí ti dva lépe do moderní doby než do westernu. Když všichni nosí u pasu kvér, je strašně divné "ok, sundáme zbraně a uvidíme jak to zvládnete s pěstmi". Samozřejmě na druhou stranu do westernu ti dva prostě patří. A je zase pravda, že v těch Barboniho komediích působí jako dvojka mnohem lépe než v těch Colizziho vážných (kde tak fungovali nejvíce kupodivu v tom prvním).

Takže můžeme tomu vytýkat neexistující děj. Můžeme tomu vytýkat slabé padouchy. Můžeme tomu vytýkat dětinský humor. Můžeme tomu vytýkat přílišné spoléhání na popularitu svých hvězd. Zajímalo by mě ale, v čem by ten film měl dehonestovat vážné spaghetti westerny. Vážně jsem v tom nic takového nenašel. Je to prostě jenom takový odpočinkový filmek na nedělní odpoledne, který diváci ve své době po záplavě příliš vážně se beroucích a příliš drastických krváků přijali velice příznivě. A co se týče ostatního Barboniho, tam už nevidím vůbec nic. Hrdinové jsou představováni jako ochránci slabších, a pokud je nějaká nejasnost (jako u zdánlivě fanatického kazatele v Podivném dědictví), okamžitě je vše uvedeno na pravou míru. Žádný film (od kohokoli), který by ty filmy nějak shazoval, si ani nevybavuju. Takže doufám ve vysvětlení, byť se nejspíš neshodneme, ale prostě tomu nerozumím, jak to vlastně myslí.

Teď bych se měl vrátit k Joeovi konkrétně, ale už jaksi není kam, protože žádné další myšlenky nemám. Je to zábavný film, který ale působí dost epizodicky a neuspořádaně. Spencer a Hill i s Barbonim vytvořili lepší filmy. A Hill jeden s Barbonim sám. 7/10

a.k.a. Trinity is still my name, All the way, Trinity, Malý unavený Joe
Režie: Enzo Barboni (E.B. Clucher)
Hrají: Terence Hill, Bud Spencer, Yanti Somer, Pupo de Luca, Enzo Fiermonte, Harry Carey Jr., Jessica Dublin, Dana Ghia, Enzo Tarascio, Emilio Delle Piane, Jean Louis, Riccardo Pizzuti, Enrico Chiappafreddo, Fortunato Arena, Giancarlo Bastianoni
Scénář: Enzo Barboni (E.B. Clucher)
Hudba: Guido a Maurizio De Angelis
Produkce: West Film, Delta
Itálie 1971