THE SHOW WITH A NAME - GIALLO část 2 - MARTINO, LENZI A DALŠÍ

Moje kolekce DVD a Blu Ray filmů subžánru giallo je zpátky. Dnes se v rychlosti podíváme na zbytek - filmy Sergia Martina, Umberta Lenziho, Riccarda Fredy a dalších.

 

GIALLO APRIL

Nějak teď jedu na giallo vlně, koukám na dávno viděné kousky, zkouším i nějaké dosud neviděné. Asi z toho nebude celoměsíční záležitost, jako je spagvember, ale schválně, jak dlouho mi to vydrží.

 

1. Lo strano vizio della signora Wardh (1971) /5.4./

Jestli v nějakém giallu záleží na vrahovi méně, tak snad jen v Your Vice is a Locked Room... Začátek je možná až moc hambatý, ale čím dál to postupuje, tím je to lepší, a až na to zbrklé vysvětlení v autě, které jsem ani teď pořádně nestíhal, je konec perfektní.

 

2. Smrtící spona (1984) /6.4./

Článek byl vydán, takže si přečtěte tam.

 

3. Una lucertola con la pelle di donna (1971) /6.4./

Už se mi to asi nelíbilo tolik jako napoprvé, ale halucinogenní scény s Florindou Bolkan jsou skvělé a napínat a děsit umí Fulci jako málokdo. Jean Sorel jedinkrát snesitelný, protože hraje podobné vakuum (díky Kubasovi za toto přirovnání), jako byl ve všech rolích.

 

4. La coda dello scorpione (1971) /8.4./

Od Martina asi jediné klasické giallo s vrahem v černém, kde se po něm opravdu pátrá, aby přišel na konci s nečekaným zvratem. Tak si říkám, že pokud tu měla být původně Edwige, mohla hrát spíš roli Idy Galli, bylo by zajímavější ji na začátku, jak jsme zvyklí, sledovat jako hrdinku, aby po necelé půlhodině skončila podřezaná. Alberto de Mendoza neplánovaně potřetí a topornější než jinde.

 

5. Gatti rossi in un labirinto di vetro (1975) /9.4./

Trash od Lenziho, většinou ale zábavný, občas chtěně, občas nechtěně komický. Nicolaiův soundtrack a komické role Baldassareho, Barthy a Vargase jsou na tom to nejlepší, zatímco protagonisté Richardson a Brochard jsou dost toporní a zklamou. 

6. Sette scialli di seta gialla (1972) /11.4./

Článek bude. 

 

7. Čtyři mouchy na šedém sametu (1971) /18.4./

Jako vždycky mi do všeho vlezla práce, takže jsem celý týden vynechal. Asi mám podobný názor jako napoprvé, kvůli nevýrazným hlavním postavám se film dost vleče a naopak ty vedlejší jako by každá vpadla z jiného filmu. Michael Brandon je mizerně nadabovaný, Mimsy Farmer rovnou mizerně hraje. Právní pozadí toho, proč film na dlouhá léta zmizel, je také zajímavé, a uvedení na nějaké kabelovce v 90. letech v ČR bylo zřejmě nelegální. 

Bud Spencer je Bůh

8. Amuck (1972) /19.4./

Hitchcockovina s Barbarou Bouchet v roli Grace Kelly a Jamese Stewarta v jednom a Rosalbou Neri v roli, o které Hitchcock radši ani nesnil. Občas opravdu dobré, občas příjemně brakové, pomalé, ale zábavné. Údajně měla hrát roli Eleanory původně Edwige, ale Rosalba sem sedí mnohem lépe.

 

9. Paní z neděle (1975) /19.4./

Článek bude.

10. Naked Girl Murdered in the Park (1972) /19.4./

Článek bude.

 

11. Torso (1973) /20.4./

Oproti ostatním Martinovým giallům se mi zdá opravdu slabší, navíc už sem míchá prvky z komedií s Fenech, co v té době točil (slintající vidláci) a je to spíš předchůdce slasheru. Až se divím, že to někde na kazetě nevyšlo třeba jako Halloween 4 (než vznikl) nebo Pátek třináctého 26.  

ZLATÁ BŘITVA 2025

Nejlepší film: Lo strano vizio della signora Wardh

Nejlepší režie: Lucio Fulci (Una lucertola con la pelle di donna)

Nejlepší herec v hlavní roli: Marcello Mastroianni (Paní z neděle)

Nejlepší herečka v hlavní roli: Jacqueline Bisset (Paní z neděle) 

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Ivan Rassimov (Lo strano vizio della signora Wardh)

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Rosalba Neri (Amuck)

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Una lucertola con la pelle di donna)

Nejlepší vražda: chloroform, plyn a kostka ledu (Lo strano vizio della signora Wardh)

Nejlepší Bůh: Bud Spencer (Čtyři mouchy na šedém sametu) 

Nejlepší záměna šátků: Torso

Nejbizarnější vražedná zbraň: keramický penis (Paní z neděle)

Nejlepší sluha: Umberto Raho (Crimes of the Black Cat a Amuck)

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA XXXIX - THE CASE OF THE BLOODY IRIS

Po delší době je tu opět The Show With No Name, a tentokrát se noříme do světa gialla, italského subžánru 70. let plného maskovaných vrahů, krásných žen a whisky J&B! Nejdříve je ale třeba rozdat ceny Zlatý žalud za filmy viděné v posledním roce! Kdo bude oceněn? Komu bude přerušena děkovná řeč? A kdo chce zabít Edwige Fenech? Dozvíte se pouze v tomto podcastu! (Odkaz v obrázku.)

UN POKER DI PISTOLE (1967)

Setkání Eastmana a Hiltona v jednom filmu, kdy navíc Eastman hraje kladnou a Hilton nejednoznačnou postavu, zní zajímavě, dokud si nepustíte úvodní titulky, kde vidíte tu naprosto nejošklivější pískovnu, která kdy suplovala pouště Nového Mexika. Navíc za zvuků nepkné hudby Lallo Goriho a celé to režíroval Giuseppe Vari, tvůrce podprůměrných špaget. A tahle k nim patří.

Eastman je karetní hráč, Hilton je karetní hráč, jednoho dne se sejdou u partičky, ale protože Hilton podvádí líp než Eastman, vyhraje a Eastman mu dluží peníze. Hilton nabídne Eastmanovi kšeft  odvézt vůz naložený papírem do městečka, kde na něj čekají. Jenže projet šestkrát dokola jednou pískovnou (=ujet padesát mil) a nechat vůz ve stáji není tak jednoduchý úkol, jak by se zdálo - ještě je třeba zjistit, o co vlastně jde, a dostat za dovoz zaplaceno. To vše z povzdálí sleduje záhadný Mexičan José Torres, namaskovaný tak, aby co nejvíce vypadal jako Lee Van Cleef.

Ze začátku se film snaží být netradiční a nejde mu to, takže můžeme být rádi, když najede na vcelku tradiční koleje v druhé půlce. Co Varimu rozhodně nejde, toho by se dalo jmenovat hodně, ale dost bije do očí příšerně nastříhaná akce. Tam jsem si několik míst vracel a snažil se pochopit, co se vlastně stalo - protože Vari použil jednu postavenou část chodby dvakrát proti sobě! To jsem ještě neviděl...

Z herců je jednoznačně nejlepší Hilton, který nejvíc zaujme. Eastman je prostě spíš záporácký typ a role skoro kladného pistolníka mu moc nesedí. Mimmo Palmara byl jako hlavní padouch vždycky nějak mimmo a Annabella Incontrera dělá jenom křoví.

Poker with Pistols nijak neurazí. Ale ani omylem nenadchne. Leda snad fanoušky George Eastmana, kteří tu mají jednu z mála možností vidět svého oblíbence v hlavní kladné roli. 5,5/10

a.k.a. Poker With Pistols

Režie: Giuseppe Vari

Hrají: George Eastman, George Hilton, José Torres, Mimmo Palmara, Annabella Incontrera

Hudba: Lallo Gori

Itálie 1967

SPAGVEMBER 2023

Přes dvacítku se asi letos nedostanu, koneckonců začínám později. Ale co půjde, to dám.

Už jsem připraven. Tři formáty domácího videa + disky + stream čekají. Chybí jen 35 mm filmy.

 

Tady si AI, až na obličej, poradila se zadáním dobře.

Po zadání "spaghetti western" ale vyjelo toto.

 

1. Colorado Charlie (1965) /4.11./

Z VHSky. Článek bude.

2. Tre pistole contro Cesare (1966) /4.11./

Nic světoborného, ale pořád dost zábavný kousek. Lepší obsazení by byl George Hilton než Thomas Hunter, ale nevadí mi tu, plusem je ale především Giombiniho hudba a Delia Boccardo.

3. Pravá a levá ruka ďábla (1970) /5.11./

Mnohokrát viděná klasika, o které asi už nic nového napsat nemůžu.

4. Malý unavený Joe (1971) /5.11./

Vlastně totéž. 

5. Co my máme společného s revolucí? (1972) /5.11./

Hele, dohnal jsem to. Článek bude.

6. Velká přestřelka (1966) /7.11./

Blu Ray od Powerhouse - nádherná kvalita. Nový překlad italské verze, ne ten vyhádaný od Franco Cleefa, trochu odhalil nové významy některých scén.

7. And God Said to Cain (1970) /8.11./

Bůh není, ďábel není, a je-li, má tvář Klause Kinskiho. Blu Ray od Arrow opět výborné, zejména vynikne vynikající vizuální stránka.

8. Navajo Joe (1966) /10.11./

A víte že se mi to po letech líbilo víc, než kdysi? Reynolds jako hrdina ani Sambrell jako hlavní padouch mi sice pořád moc nesedí, ale dějově už mi to nepřipadalo tak strašně zlé a má to tu správnou špagetovou atmosféru. Top 5 Corbucci to sice pořád není, ale posunulo se to o něco výš.

9. Specialista (1969) /10.11./

Tohle jsem neviděl ještě déle. Ze začátku jsem měl pocit, že tohle asi bude opravdu spíš podprůměr, ale od objevení se Mario Adorfa se to dost zvedne a ujetý konec se mi tentokrát líbil. V místě, kde přestala platit jakákoli pravidla, se totiž může opravdu stát naprosto cokoli. 

10. Two Faces of the Dollar (1967) /11.11./

Článek bude.

11. Gentleman Killer (1967) /13.11./

Článek bude.

12. Žoldnéř (1968) /15.11./

Blu Ray od 88 Films. Vypadá pěkně, ale Arrow či Powerhouse si daly větší práci.

13. Napřed střílej, pak se ptej (1975) /16.11./

Zopakovat veškerého Corbucciho, co můžu a dlouho jsem neviděl, nebyl v tomhle případě nejlepší nápad. Wallach a Gemma se snaží, natočené to není blbě, ale je to nevtipná nuda a Milian se zbytečně ztrapňuje. Rozjuchaná hudba od De Angelisů to taky moc nezachraňuje. 

14. Stříbrné sedlo (1978) /19.11./

Pomrkávání na starší Gemmovy westerny je fajn, Geoffrey Lewis dělá se svými ksichty konkurenci Kinskimu, potěší účast Fulciho stálice Cinzie Monreale i stálice pozdních špaget Donalda O'Briena, rovněž špagetové legendy Aldo Sambrella, natočené je to dobře... Jenže co je to platné, když ten spratek je nejotravnější dítě v dějinách filmu. Od začátku jsem měl chuť ho zabít sám.

15. Valdezovi koně (1973) /21.11./

Článek bude.

16. Chuck Moll (1970) /22.11./

Poprvé jsem to viděl po hodně dlouhém hledání jen v němčině a líbilo se mi to. Podruhé už moc ne. Teď po nějakých dalších deseti letech, některé nápady jsou dobré, Barboni režíruje úplně jinak než pak Trinityho, hlavní čtyřka funguje (nebo spíš trojka, Woody Strode je tu opravdu hodně dřevěný), jen té Idy je tu hrozně málo. Ale proč by jí taky mělo být víc, že. Úvodní pasáž s hořícím blázincem by fungovala i v hororu.

17. Kill, Django, Kill First! (1971) /24.11./

Článek bude.

18. $10.000 Blood Money (1967) /27.11./

Vizuálně i režijně výborné, jen scénář je trochu slabší a předvídatelný a kazí to postava komického fotografa, která se sem vůbec nehodí. Ale oceňuje se uvěřitelná romance i vztah hlavního padoucha a jeho otce, to jsou detaily, na které se ve špagetách většinou celkem kašlalo.

19. They Call Me Hallelujah (1971) /28.11./

Většinou dobře vyrovnané mezi klasickými špagetami a komedií, jen občas je humor nemístně laciný. Co do toho ale vůbec nepatří je postava kozáka v podání Charlese Southwooda. Stejně se objeví až za půlkou a působí v tom silně zbytečně.

ZLATÝ KOLT 2023

Nejlepší film: Velká přestřelka

(Nominace Žoldnéř, Pravá a levá ruka ďábla, $10.000 Blood Money, Co my máme společného s revolucí?)

 

Nejlepší režie: Sergio Corbucci (Žoldnéř)

(Nominace Sergio Sollima /Velká přestřelka/, Lucio Fulci /Stříbrné sedlo/, Romolo Guerrieri /$10.000 Blood Money/)

 

Nejlepší herec v hlavní roli: Charles Bronson (Valdezovi koně)

(Nominace Gianni Garko, Klaus Kinski, Lee Van Cleef, Paolo Villaggio)

 

Nejlepší herečka v hlavní roli: Delia Boccardo (Death Walks in Laredo)

(Nominace Ida Galli, Yanti Somer, Loredana Nusciak, Giovanna Ralli)

 

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Claudio Camaso ($10.000 Blood Money)

(Nominace Tomas Milian, Jack Palance, Geoffrey Lewis, Robert Camardiel)

 

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Nieves Navarro (Velká přestřelka)

(Nominace Anna Orso, Cinzia Monreale, Krista Nell, Francoise Fabian)

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Velká přestřelka)

(Nominace Bruno Nicolai, Nora Orlandi, Guido a Maurizio de Angelis, Angelo Francesco Lavagnino)

Nejlepší souboj: Žoldnéř

Nejlepší přestřelka: 

Nejlepší bitka: závěr Pravé a levé ruky ďábla

Nejlepší šerif: Bambino (Pravá a levá ruka ďábla)

Nejlepší vrah šerifů: Stardust (Fernando Sancho v $10.000 Blood Money)

Nejlepší Caesar: Enrico Maria Salerno (Death Walks in Laredo) 

Filmy, které už ve Spagvemberu/Spagtemberu byly: Velká přestřelka

THE RED SHOW WITH SEVEN NAMES - THE STRANGE VICE OF MRS. WARDH

Umělá inteligence dokáže leccos. I psát scénáře podcastů. Jen je třeba je pak uvést na pravou míru. Každopádně mě tím inspirovala k dalším nepravidelným vlogům, kde se budu věnovat některým giallo filmům. Tu je první z nich.

THE SHOW WITH A NAME - DJANGO A JEHO (NEOFICIÁLNÍ) SEQUELY

Když má člověk nohu v sádře, má čas na spoustu věcí... Takže je tu další SWAN, tentokrát na staré dobré spaghetti westernové téma.

NAKED YOU DIE! GIALLO SPECIAL část 7

Na závěr jsem hledal něco pokud možno co nejtradičnějšího. A tohle se zrovna hodilo.

MIO CARO ASSASSINO (1972)

Film režíroval Tonino Valerii a je plný tváří známých ze spaghetti westernů, ale vlastně až na pár drobností jsem měl pocit, že tohle se drží Argenta, jak jen může. Jasně, hrdinou je tentokrát policista, to u Argenta není, ale jinak to k němu má dost blízko.

Na začátku dojde k poměrně kuriózní vraždě v lomu, kdy je neznámému muži uštípnuta hlava stavebním strojem. Jeho řidič je záhy nalezen sice oběšený, ale vše nasvědčuje tomu, že došlo k vraždě. Policejní inspektor George Hilton se pouští do pátrání, ale prakticky každý, koho vyslechne, a může ho posunout o krůček dál, je poměrně brutálním způsobem zavražděn.

Některé vraždy jsou teda dost samoúčelně brutální. Ta nejzapamatovatelnější je vraždou mladé učitelky, která se dívá na televizi na Djanga! Nevědomky vpustí vraha dál, a ten u ní na kuchyňské lince najde brusku. K čemu mladá osamělá učitelka s bytem jak ze škatulky potřebuje brusku? Vrah brusku vezme a jde s ní přes půl bytu, tam brusku spustí (to kabel dosáhne tak daleko?) a učitelku pořeže. Následně běžící brusku odhodí, a ta se točí a namotá na sebe krátký kabel, který je vytažený ze zásuvky... A bruska běží dál...

Známých tváří tu je opravdu překvapivě mnoho. Hilton je starý harcovník gialla, na toho jsme zvyklí, ale tváře jako Williama Bergera nebo Williama Bergera člověk v giallu zase tak moc nevídá. Ženské obsazení doplňují Marilu Tolo jako Hiltonova přítelkyně, Patty Shepard jako ona nešťastná učitelka, Dana Ghia jako matka unesené dívky či Monica Randall jako její upovídaná švagrová. No a tím výčet známějších obličejů nekončí. Je pravda, že u několika jsem si na jméno hned nevzpomněl a dokonce jsem hledal, jestli v tom opravdu hraje Keenan Wynn a já ho přehlédl v titulcích. Ne, je to Alfredo Mayo.

K tomu všemu nám hraje Ennio Morricone, hudba právě taky dost připomíná jeho hudbu k Argentově trilogii, ale moc zapamatovatelná není. A zhruba taková je i Valeriiho režie, sice zručná, ale nijak vybočující. Vzhledem k tomu, že se vyučil od Leoneho, člověk čeká, že u něj uvidí aspoň záblesky podobně kvalitní práce, ale většinou to tak není. Tady je to aspoň poměrně slušně opsaný Argento. 6,5/10

a.k.a. Můj milovaný vrah, My Dear Killer, Time to Kill, Darling

Režie: Tonino Valerii

Hrají: George Hilton, Salvo Randone, William Berger, Marilu Tolo, Manuel Zarzo,Patty Shepard, Piero Lulli, Helga Liné, Dante Maggio, Tullio Valli, Dana Ghia, Alfredo Mayo, Monica Randall, Corrado Gaipa, Lara Wendell, Sofia Dionisio, Enzo Fiermonte, Pietro Ceccarelli

Hudba: Ennio Morricone
Produkce: Jumbo Cinematografica

Itálie / Španělsko 1972

I PREDATORI DI ATLANTIDE (1983)

Je fajn, že Netflix nabízí i takovéhle filmy, ale tohle mě hodně těžce zklamalo. Film neví, co vykrádat dřív, jestli filmy o ztracených světech, nebo Útěk z New Yorku, nebo Přepadení 13. okrsku nebo co vlastně. Na začátku mi část děje trochu utekla, a zbytek filmu už neudělal nic, abych se zase chytil. Vědci na nějaké plošině v moři dělají jaderné pokusy, čímž probudí Atlantidu, která na břehy vyšle bandu punkových motorkářů (!), kteří všechny, koho potkají, povraždí. Z nějakého důvodu mají zájem na vědkyni, co pracovala na té plošině. Část přeživších vědců zachrání dvojice žoldáků Christopher Connelly a jeho černý parťák Wash... teda Mohamed, a mezi vědci jsou i Ivan Rassimov a George Hilton! Rassimov teda hraje pilota vrtulníku. A oba dva dělají jen křoví. Prim tu hraje přestárlý vychlastaný Connelly, který musel mít velké známosti s producenty těchhle osmdesátkových filmů, nebo na ně něco věděl, jinak si nedokážu vysvětlit, proč hraje v tolika z nich. Hilton jen celý film čučí jak vyoraná myš, a ve chvíli, kdy se konečně rozhodně něco udělat, je jasné, že brzo půjde pod kytičky. Jinak celý film sestává jen z dlouhých přestřelek a házení molotovů. Pořád něco bouchá, pořád někdo umírá, ale jinak se nic moc neděje. Když už se objeví třeba nové postavy, je to jen proto, že jim scenáristé vymysleli zvlášť kruté smrťáky, takže se dočkáme probodnuté gumové hlavy, nebo ženy v plamenech. Vše je doprovozeno discem bratrů De Angelisů, ale většinu filmu hrají jen bicí. 4/10

a.k.a. Nájezdníci z Atlantidy, Raiders of Atlantis, Atlantis Inferno, Útok z Atlantidy, Atlantis Interceptors

Režie: Ruggero Deodato

Hrají: Christopher Connelly, Tony King, Gioia Scola, Ivan Rassimov, George Hilton, Mike Monty, Mike Miller, Michele Soavi, Bruce Baron

Hudba: Guido a Maurizio de Angelis
Produkce: Indipendenti Regionali

Itálie / Filipíny 1983

EDWIGE FENECH A JEJÍ FILMY

Většinou ve speciálech přikládám biografii, jenže Edwige už ji tu samozřejmě má. Takže tak jako onehdy u Merliho, trochu si projedeme filmy s Edwige, protože v nich může být zmatek.

Na internetu se dá narazit na rozhovor s Edwige, který v roce 1970 vedl ještě coby novinář Luigi Cozzi. V něm Edwige tvrdila, že už natočila asi dvacet filmů, a zrovna se chystala na Lo strano vizio della signora Wardh. Brzy zjistíme, že ač už v prvních třech letech kariéry točila jako divá, dvacet filmů to před Signorou Wardh nebylo. Ale popořadě:

TAXI GIRL (1977)

Začínáme týden s Edwige Fenech, a asi to bude kapku náročnější.

Taxi Girl, film, který tu dokonce Ústřední půjčovna filmů za socialismu uvedla a dokonce nadabovala (zajímalo by mě, jestli nebyly vystřiženy odhalené scény),má dvě pozitiva. Jedno, to slabší, je, že to není erotická komedie. Když už se někdo svléká, nebo když už tam jde o sex, je to všechno jen okrajové, asi jako v Slunce, seno, jahody. Což nás ale přivádí k jednomu z hlavních problémů, protože úroveň humoru je asi ta stejná, jako u Trošky. Druhým pozitivem je hlavní představitelka, a to i bez toho, že je to moje oblíbenkyně.

Děj skoro neexistuje. Mladá a pitomá taxikářka Edwige jezdí s taxíkem po Římu a skáče z maléru do maléru. Na začátku je svědkem přepadení banky, což mě celkem navnadilo, protože jsem doufal, že z toho bude částečně poliziotteschi, ale ne, ukáže se, že Edwige zavolala policii na natáčení filmu. Jindy sveze mafiánského bosse Tassina (tedy Alda Maccioneho, ne, nejmenuje se tu Tassin) a přivede tak policii na jeho stopu. Pak zase sveze arabského šejka, který se ji snaží získat do svého harému. Do všeho se přimotává George Hilton coby nadržený španělský model, který se celý film marně snaží se zamilovanou Edwige podvést svou tlustou manželku, debilní taxikář s rádoby komickým obličejem, který si celý film nevtipně omylem ubližuje, nebo dvojice policistů, z nichž jeden se zamiluje do Edwige a touží si ji vzít, a druhý si hraje na filmové hrdiny, což končívá katastrofou. Až ke konci se znovu vrátí Tassin a jako příběh, kdy se Edwige coby policejní špeh vydává za striptérku, aby zjistila, kde mafióso přechovává drogy.

Půlku problémů už nastínily předchozí odstavce, ještě přidáme. Pamatujete si na pohádku Byl jednou jeden král?

král Já I.: Hej osobo! Osobo, neviděla jsi Marušku?
bába kořenářka: Proč já bych lezla na hrušku?
král Já I.: Ne, ptám se, jestli jsi tu neviděla moji dcerku?
bába kořenářka: A tak, že tu číháš na veverku.
král Já I.: Né, jestli jsi neviděla holku, děvče, dceru mojí?
bába kořenářka: Á ták, že se lesní včely rojí.
V jedné scéně, kde babka navíc předstírá hluchotu, je to vtipné. Jenže Maccione tu má poskoka, který je nahluchlý, a podobným způsobem svému šéfovi na všechno odpovídá celý film! Už ve druhé scéně to bylo strašně otravné. Na závěr se pak film totálně zvrhne do šílené honičky, která mi ze všeho nejvíc připomněla Casino Royale, tedy to s Peterem Sellersem. Jenže tam ta praštěná bitka v casinu na závěr v podstatě byla vysvobozením od nudných dvou hodin předtím, tady to jen přidává k nehumornosti celého filmu.

A teď říct, že Edwige Fenech tu podává výborný komediální výkon je dost zarážející. Jenže ono je to tak, ať je to nevtipné sebevíc, proti jejímu hraní nejde říct ani popel, jako jedna z mála v obsazení se nepitvoří a s lepším scénářem by se tomu opravdu dalo zasmát. Manžel producent a jeho bratranec režisér ale přece jen pořád sází na půvab své ženy/příbuzné, a Tarantini dokonce ještě slizčeji, než snad kdo jiný. Pod půlkou úvodních titulků sledujeme ve velkém detailu nahé poprsí hlavní herečky. Na druhou stranu, obnažených scén je tu fakt málo, a až na ty úvodní titulky děj nijak neruší a nepůsobí tu zas tak samoúčelně. Na druhou stranu, pokud je soudruzi z Barrandova v sedmdesátkách vystřihli, s filmem to asi neudělalo vůbec nic.

Všechno, co na italském humoru nemám rád, je tady přítomno. Vzpomněl jsem si na film Colpo in canna s Ursulou Andress, kde jsem si postěžoval, že komedie s Edwige Fenech nebyly aspoň takové. No, tahle k tomu má blízko, ale to neznamená, že je dobrá, spíš pravý opak. 5/10

a.k.a. Taxikářka

Režie: Michele Massimo Tarantini

Hrají: Edwige Fenech, Aldo Maccione, George Hilton, Alvaro Vitali, Michele Gammino, Enzo Cannavale
Produkce: Titanus

Itálie 1977