THE POSTMAN ALWAYS RINGS TWICE (1946)

 

Často tu nepíšu o knižních adaptacích, jejichž předlohu jsem již četl. Před zhlédnutím filmu jsem na většinu obsahu Cainovy novely zapomněl, pamatoval jsem si jen zápletku v hrubých obrysech, ale film je knize nakonec docela dost věrný a děj mi dobře osvěžil. Dokonce jsem si i vzpomněl na pár věcí, které mi oproti knize nesedí, ale o tom později.

 

Tulák Frank se dostane do motorestu vedeného postarším chlapíkem Nickem, který má nepatřičně mladou a krásnou ženu Coru. Není to láska na první pohled, ale Frank a Cora se do sebe brzy zamilují, nicméně Cora nechce s Frankem jen tak utéct, protože život s Nickem jí dává aspoň nějaké postavení. Touha však oba po nějaké době přesvědčí, že jediný způsob, jak být šťastni, je zbavit se Nicka. Důležité je ovšem říct, že Cora i Frank jsou totální packalové, aniž by byli jakkoli k smíchu, takže cokoli naplánují, nevyjde ani omylem tak, jak to naplánovali.

 

V podstatě každý se ve filmu tváří, jako že je chytřejší než je. Pro Coru je loser Frank cestou k lepšímu životu, Nick se považuje za skvělého obchodníka, který ale v osudové chvíli udělá tak blbé rozhodnutí, že i hlupáci jako Cora a Frank vidí, jaká je to stupidita, státní návladní se chystá podezřelé usvědčit, aniž by měl v ruce jediný důkaz, vyděrači nemají tak promyšlený plán, jak si mysleli. Tudíž situace, která se může zdát jako klasicky tragická, se hroutí pod vlivem toho, že ten či onen přehlédne zdánlivou drobnost, která ho pošle tu do propasti, tu před soud, tu do plynové komory.

 

Film oproti původní předloze mění etnicitu některých postav, což nakonec není moc zásadní - Nick je původně řecký emigrant (zde je z Kanady) a jeho žena každému na potkání vysvětluje, že fakt není Mexičanka. U Lany Turner by vás ani pomýšlet na mexický původ nenapadlo. Pěkná snědá černovláska někde v Kalifornii žijící s postarším Řekem zní uvěřitelněji než blond sexbomba, která nechce opustit motorest uprostřed ničeho, ale vlastně to ani nakonec nevadí. Co mi ze změn oproti předloze vadilo víc je vyznění konce, který je v knize cynický, kdežto ve filmu strašně sentimentální. A zatímco v knize vše dávalo smysl, aby tam bylo, tady se mělo spěchat ke konci už po soudu a některé další twisty se klidně mohly vynechat. 7/10

 

a.k.a. Pošťák vždy zvoní dvakrát

Režie: Tay Garnett

Hrají: Lana Turner, John Garfield, Cecil Kellaway, Hume Cronyn, Leon Ames, Audrey Totter, Jeff York, Byron Foulger, Jeffrey Sayre, Harold Miller, Frank Mayo

Hudba: George Bassmann

Podle knihy Jamese M. Caina

Produkce: MGM

USA 1946  

THE BIG STEAL (1949)

Setkali se na lodi v přístavu ve Veracruz. On na útěku před záhadným surovcem s doklady armádního kapitána, které mu hbitě odcizí, ona na cestě za snoubencem, kterému půjčila peníze, aby následně zmizel. Její snoubenec je ovšem také mužem, kterého on hledá, přičemž zjevně mu dluží mnohem více. Ač neradi, musejí spolupracovat, aby ho dohnali.

 

The Big Steal by se měl spíš jmenoval The Big Chase, protože je to jedna velká honička. Velkou devizou je krátká stopáž (71 minut), rychlé tempo, děj, který se nezastaví a odlehčený tón, který dává vyniknout dialogům mezi osvědčenou dvojicí Robert Mitchum - Jane Greer. Tak odlehčený, že skoro jako by nešlo o noir - Greer tu nehraje femme fatale, ale veskrze sympatickou postavu, většinu filmu jsem si myslel, že v tom snad ani nebudou mrtví, záporáci nepůsobí moc hrozivě - s Patricem Knowlesem při jeho útrapách na útěku před hrdiny člověka je skoro až líto, zatímco William Bendix připomíná nejvíc ze všeho tasmánského čerta. Do toho ještě děj dál prosvětluje vychytralý mexický policista Ramón Novarro, který se snaží zapůsobit svojí lámanou angličtinou. Nicméně vyvážené je to tak akorát.

 

Zajímavé je, že je to jeden z prvních filmů režírovaných Donem Siegelem, a už tady se ukazují jeho hlavní silné stránky. Honička na mexických serpentýnách je napínavá i přes značné využití zadní projekce, na druhou stranu výkony kaskadérů za volantem v tomhle prostředí ohromí i tak. I pro mexické prostředí mi bylo trochu líto, že film není barevný, nicméně existující kolorovanou verzi vidět nechci. Jasně, chybí v tom jakákoli zapamatovatelnější scéna, takže za pár dní už si to možná nebudu moc pamatovat. Ale jako zábavná jednohubka to stačí dokonale. 7,5/10

 

Režie: Don Siegel

Hrají: Robert Mitchum, Jane Greer, William Bendix, Patric Knowles, Ramón Novarro

Hudba: Leigh Harline

Produkce: RKO

USA 1949 

THE SET-UP (1949)

Co v jiných filmech slouží jen jako úvod k dalšímu ději tu máme jako hlavní děj sledovaný v reálném čase. Zápletka je jednoduchá - stárnoucí boxer Stoker zápasí s novou nadějí, kterou si ale platí mafián Little Boy. Takže Stokerův manažer dostane padesát dolarů, aby zařídil, že ve třetím kole Stoker prohraje. Jenže mazaný manažer natolik spoléhá na to, že Stoker je padavka, že si prachy nechá pro sebe. Stoker navíc, už kvůli své nespokojené družce, tentokrát hodlá vyhrát.

 

Na ději není nic moc překvapivého, ale velmi krátký (72 minut) film svižně odsýpá a poměrně úzké prostředí boxerského ringu a blízkého okolí zalidní spoustou zábavných postaviček v obecenstvu - slepec s doprovodem, tlustý žrout, sázející se muž, zprvu se hrozící, poté krvelačná dáma, nebo i mezi boxery, kteří se v ringu střídají v první polovině, aniž bychom jejich zápasy viděli. Jediné, co odvádí trochu pozornost, jsou scény se Stokerovou družkou, která ani nechce zápas vidět a místo toho se toulá po městě, kde jí však všechno připomíná box. Její představitelka je navíc docela slabá herečka.

 

Ve středu dění je ale Robert Ryan, dávající zapomenout na všechny své padouchy té doby, člověk mu prostě musí držet palce, a zároveň podávající ohromující fyzický výkon v ringu. Jasně, části zápasu určitě odmlátili dabléři, ale značnou část si herci museli odboxovat sami. 

 

V jiném noiru by toto vše bylo odbyto během dvaceti minut jako katalyzátor dalšího děje (a nejen v noiru, vzpomeňte na Pulp Fiction), ale takhle jde o velmi zajímavou, i když ne úplně dokonalou žánrovou odbočku. 7,5/10

 

a.k.a. Podvod

Režie: Robert Wise

Hrají: Robert Ryan, Audrey Totter, George Tobias, Alan Baxter, Wallace Ford
Produkce: RKO

USA 1949 

GUN CRAZY (1950)

Noirová nálada, navozená nedávno viděným filmem Proklít, se mě drží, tak proč toho nevyužít. A dvakrát jsem se trefil velmi dobře, ač vědom si toho, že toto natočil Joseph H. Lewis, režisér Velké kombinace, jsem měl trochu obavy.

 

Nicméně Gun Crazy naštěstí disponuje na béčko velmi dobrým scénářem a režisér byl při natáčení pod takovým tlakem, že začal improvizovat tak, až to bylo ku prospěchu věci. Scénář napsal oceňovaný autor Dalton Trumbo, který se v roce 1947 pro svoje politické postoje ocitl na černé listině, a dokonce byl i vězněn. Vzhledem k nulové možnosti práce začal spolupracovat s béčkovými produkcemi a pod pseudonymi pro ně psát a upravovat scénáře filmů, které by předtím byly pod jeho úroveň. Během té doby samozřejmě tajně napsal i pár áčkových věcí, jako třeba Prázdniny v Římě. Scénář Gun Crazy tak není jen krvavou kronikou inspirovanou osudy Bonnie Parker a Clydea Barrowa, ale poměrně přesvědčivě vykresluje vztah fanatického střelce a psychopatické vražedkyně, kteří se, aby nemuseli pracovat, rozhodnou pro dráhu zločinu. A ještě stíhá být krok napřed před divákem - chvílemi jsem si říkal, že teď je mi jasné, co bude dál, a v tu chvíli se stalo něco, co jsem vůbec neočekával.

 

 A scénář dostal do rukou režisér, který se pod vlivem finanční a časové tísně rozhodl pro několik nekonvenčních kroků. Ten nejzásadnější a nejznámější je způsob natáčení scén loupeží - je v tom čtyřminutová scéna, kdy se kamera vůbec nehne z auta a vše, příjezd na místo, loupež i útěk, snímá v jediném záběru. Ale vůbec i to, že většina filmů dvojice v autech točila zepředu, zatímco Lewis kameru drží za postavami a točí z kufru se sundanými zadními sedačkami. Dost scén se točilo bez povolení ve skutečném provozu, ručními kamerami, včetně některých přestřelek. 

 

Na koho všeho měl tento film značný vliv, se nedá ani spočítat. Scéna přepadení obchodu, kde Bart a Laurie prchají v dlouhých kabátech a černých brýlích, snímaná ruční kamerou, jako by vypadla spíše z francouzského filmu počátku 60. let než amerického filmu roku 1950. Vliv bychom tu našli na Quentina Tarantina (opět na Pravdivou romanci i Takové normální zabijáky), ale třeba i na Umberta Lenziho, který ve svých filmech některé prvky použil taky (Il cinico, l'infame, il violento začíná rovněž rozbitím výlohy a jejím vykradením). A skvěle gradující závěrečná scéna mi evokovala atmosféru samurajských filmů i zombie hororů, ale nebudu psát jak, abych nezkazil překvapení.

 

Jediné, co je tak na škodu, je toporný výkon Johna Dalla v hlavní roli. Peggy Cummings je ale velmi dobrá. Zbytek herců skoro nemá cenu jmenovat, tohle je two-man show. Nicméně jinak lze Gun Crazy jednoznačně doporučit. V roce 1992 vznikl film téhož názvu, ale už podle popisu děje půjde o něco dost jiného. 8/10

 

a.k.a. Deadly Is The Female, Blázni do zbraní

Režie: Joseph H. Lewis

Hrají: Peggy Cummings, John Dall, Berry Kroeger, Morris Carnovsky, Anabel Shaw, Harry Lewis, Nedrick Young, Trevor Bardette, Mickey Little, Russ Tamblyn

Hudba: Victor Young

Produkce: United Artists

USA 1950  

THE KILLERS (1946)

Noirová klasika částečně podle povídky Ernesta Hemingwaye, která značně předčila moje očekávání. Z toho mála, co jsem o filmu věděl, jsem měl představu přeslazené limonády plné milostných scén mezi Burtem Lancasterem a Avou Gardnerovou. A to se naštěstí nenaplnilo.

 

Prvních cca 15 minut je dost doslovná adaptace Hemingwayovy povídky. Dva zabijáci přijedou do malého města, kde si v místním lokále hodlají počkat na jakéhosi Švéda. Ten však nepřijde a zabijáci odejdou. Jeden z hostů běží Švéda varovat, ale ten je smířený s tím, že po něm jdou. Tady adaptace končí a zbytek filmu je fantazie tvůrců, která sice popírá název celého filmu, protože se vůbec netočí kolem dvojice zabijáků (z nichž jeden je sám Tlusťoch William Conrad), ale drží se zásadního motivu, totiž proč vlastně k vraždě došlo a proč s tím byl Švéd smířený. Do děje tak vstupuje pojišťovací agent Riordan, který se chytá matných stop, aby vypátral nejprve identitu a poté i životní příběh zavražděného.

 

První film s Burtem Lancasterem vůbec, kde sice je uveden už na prvním místě v titulcích a hraje hlavní postavu, ale vlastně se objevuje, mimo prologu, jen ve flashbacích, ve kterých často ani nehraje centrální roli. Přesto dojem udělá stokrát více on než Edmond O'Brien, noirový dříč, který opět hraje roli, co to všechno odmaká, aby byl zcela zastíněn všemi okolo. A to není vůbec nic proti němu, jen to není poprvé, kdy jsem ho takto viděl. Stejně tak ultimátní femme fatale Ava Gardner se objevuje překvapivě málo, ale dojem jednoznačně zanechá. Předpokládám, že za pár týdnů, až si na film vzpomenu, si vybavím stejně hlavně Lancastera a Gardnerovou.

 

Protože je film retrospektivně vyprávěn očima ostatních postav, opravdu nejsme svědky mnoha milostných scén. O'Brien prostě zarputile skládá dohromady skládačku životního příběhu jednoho ztroskotance, a všechno to, čím přesvědčí svého šéfa, aby ho v tom nechal pokračovat (např. najít ztracené peníze z lupu) je jen zástěrka, stejně jako diváka ho nejvíc ze všeho zajímá pravda. V podstatě se jedná o projekci diváka do postavy ve filmu, proto je tak bezemoční, chladný a přísně profesionální.

 

Pokud vás noir zajímá, Zabijáky nelze než doporučit. Zajímavý příběh, skvělé podání, od začátku do konce diváka zajímá, co se bude dít. V roce 1964 natočil Don Siegel barevný remake, kde už jsou titulní zabijáci v podání Lee Marvina a Clu Gulagera postaveni do ústředních rolí. Léta se na to chystám. Siodmakův film (ano, tohle točil ten samý člověk, který natočil Poklad Aztéků) ale stojí za to i bez Marvina. 8,5/10

 

a.k.a. Zabijáci

Režie: Robert Siodmak

Hrají: Burt Lancaster, Ava Gardner, Edmond O'Brien, Albert Dekker, Sam Levene, Vincent Barnett, Virginia Christine, Jack Lambert, Charles D. Brown, Charles McGraw, William Conrad

Hudba: Miklos Rozsa

Produkce: Universal

USA 1946