80's HALLOWEEN SPECIAL 2025 část 3

Na základě doporučení dnes do českých luhů a hájů.

 

PROKLETÍ DOMU HAJNŮ (1988)

 

O Havlíčkově předloze a o čem je jsem ze studií samozřejmě věděl, byť jsem knihu nečetl, ale na existenci Svobodova filmu jsem vlastně zapomněl, v povědomí jsem měl jen existenci adaptace s Rudolfem Hrušínským v roli neviditelného strýčka. Námět, kdy do sešněrovaného prostředí, kde se absurdní situace předkládá jako normální, by klidně mohl sloužit jako námět pro komedii, ale román i obě adaptace jdou samozřejmě cestou psychologického dramatu.

 

Nicméně Jiří Svoboda film natočil způsobem pro československé filmy a televizi konce 80. let velmi typickým. Celé to vypadá jako klip Pražského výběru (Pražákům, těm je hej, je natočen stejně). Divoká ruční kamera se širokou čočkou hraje důležitější roli než sami herci. Kamera se nezastaví a zabírá všechno ze všech stran, z výšky, zespoda, ze strany. U těch pár scén točených ze stativu jsem si i ulevil, že konečně má člověk možnost si prostředí prohlédnout, a ne čekat, co mu kameraman, často nejspíš přivázaný na nějakém laně a vytahovaný do vzduchu a spouštěný zase na zem, ukáže.

 

Film se tak snaží vytvořit až nesnesitelnou, těkavou atmosféru místa, kde sice lidé žijí jako v hrobce, ale každou chvíli tu může vybuchnout nálož. Mezi škrobenou rodinku tvořenou krutou tetičkou, šílencem trpícím bludy, jeho slabošským bratrem, vypočítavou sestřenicí a na první pohled nevinnou dcerkou přijíždí nikoli ušlechtilý hrdina, jak by tomu bylo ve filmu s Vincentem Pricem (seděl by spíše do role Cyrila nebo Huga?), ale sobecký, vypočítavý a chladný muž, který se nepřijel oženit s dívkou, ale s dědictvím. Čili divák je vržen mezi řadu nesympatických postav, a jak to tak bývá, záleží na tom, jak je herci sehrají, aby divák udržel pozornost. 

 

Nejlepší z obsazení je jednoznačně Valerie Kaplanová v roli zlé tetičky, která svýma ledovýma očima a svým už obvykle nepříjemným vzhledem působí jako magnet, a bylo mi líto, že ve druhé polovině z děje skoro mizí. Petr Čepek toho na práci bohužel moc nemá. Radoslav Brzobohatý, Evelyna Steimarová i František Husák jsou ve vedlejších rolích v pohodě, bohužel tíha filmu spočívá na mladé dvojici. Emil Horváth ml. se šedinami vypadá starší než Radek Brzobohatý st., ale je v pohodě, byť možná by bylo lepší, kdyby to rovnou hrál Martin Stropnický, který ho dabuje (a titulky to hned přiznávají). Ovšem Petronela Vančíková je neskutečně protivná a proti zbytku obsazení značně slabší, bohužel zejména druhá polovina filmu stojí na jejím ztvárnění šílenství. Ne, že bych nevěřil, že je magor, ale nebavila mě sledovat.

 

Jestli film označit přímo za horor bych váhal. Stylem natočení i některými aspekty má film k hororu blízko, ale psychologické drama je pořád lepší označení. Psychologické drama, které asi nemusím vidět znovu, leda bych chtěl vidět Petra Bruknera, jak zachraňuje sebevražedkyni před skokem z okna.  6,5/10

 

a.k.a. The Damned House of Hajn, Uncle Cyril

Režie: Jiří Svoboda

Hrají: Emil Horváth ml., Petronela Vančíková, Valerie Kaplanová, Petr Čepek, Radoslav Brzobohatý, Evelyna Steimarová, František Husák, František Švihlík, František Řehák, Petr Brukner, Ondřej Pavelka

Hudba: Jozef Revallo

Produkce: Ústřední půjčovna filmů Praha 

ČSSR 1988 

NICK CARTER, QUEL PAZZO DETECTIVE AMERICANO

 Taliáni promítali film, kde se jedí taliáni. Kolik normalizačních filmů se dostalo do zahraniční distribuce, to je otázka. S Robertem Redfordem by to koupili hned, ale Adéla se, díky úspěchům na světových festivalech, určitě dostala do USA a zjevně i do Itálie. Tak si aspoň z Hrušínského udělali Rudolfa Rusina.

 Questo è un momento storico. La birra di U Fleků è nata! - Tuhle větu určitě v italském překladu nenajdeme...

Ještě jsem našel španělský dabing...

THE SHOW WITH A NAME - VÁNOČNÍ SPECIÁL ČÁST 3

 Dokončení speciálu v půlce února s pohádkami od 80. let dodnes.

THE SHOW WITH A NAME - VÁNOČNÍ SPECIÁL ČÁST 2

Ještě opožděnější druhý díl. Pohádky 70. a první poloviny 80. let včetně přesahu do televizní tvorby. 

THE SHOW WITH A NAME - VÁNOČNÍ SPECIÁL část 1

 Opožděný vánoční speciál, a to ještě k tomu teprve první díl!

VÁNOČNÍ MINIRECENZE

Přeji všem Veselé Vánoce spolu s Genem Hackmanem...

A dnes sice ne vyloženě pohádky (většinou), ale podívejme se na takovou tu klasiku, bez které si naše televizní stanice neumí už žádné svátky ani představit. Výběr je velmi namátkový.

NA SAMOTĚ U LESA (1976)

Některým starším českým filmům remastrování do HD vyloženě prospívá. To byly hrozné kopie, které léta kolovaly (a na komerčních stanicích možná ještě kolují), vyblité, špinavé, všechno tam vypadá tak nezajímavě, a najednou v HD z toho vyleze nejen scénářem a herecky, ale i vizuálně dobře natočený film. Já si normálně říkal, že některé záběry by stály za zarámování. Jinak u Smoljaka a Svěráka je škoda, že jejich filmy byly devalvovány na studnici hlášek, protože toho nabízí mnohem víc. Film, jaký by Jan Svěrák chtěl natočit a nedokáže to.

DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1956) a POSLUŠNĚ HLÁSÍM (1957)

K oběma filmům mám stejný vztah jako ke knižní předloze, korát filmy jsou ještě o stupínek níž. Kniha byla psána na pokračování, a tak jde o nekončící sérii příhod bezcharakterního kecálka, který se setkává s nejrůznějšími blby, jež vyprovokuje k tomu, aby naprosto odkryli svou podstatu, skrývající se za nějakou maskou. Mezitím vypráví, vypráví a vypráví a občas je to vyprávění zábavné, občas ne. Jsou pasáže v knize i ve filmech, které jsou legendární, a pak jsou části, kde je to nuda. Taky to chtělo lepšího režiséra než soudruha Steklého, že.

KULOVÝ BLESK (1978)

Mezi filmy Smoljaka a Svěráka je tenhle trochu zapadlý, přitom je to škoda. Jasně, je tu babka se sklepem, a osobní vlak z Vizovic. Ale když se někoho zeptáte na tři filmy od Svěráka a Smoljaka, tenhle bude jmenovat málokdo. U mě je asi nejoblíbenější.

PELÍŠKY (1999)

Loni jsem byl nucen je po letech vyhýbání znovu vidět. Světe div se, on je to opravdu dobrej film. Bohužel, spolu se Samotáři, se pro české filmaře stal šablonou, jak točit, a tím začala jít česká kinematografie naprosto do pekel horoucích. A Hřebejk ji tam bohužel neohroženě vedl. Přitom tady a v následném Musíme si pomáhat navíc ještě dokázal to, co málokdo - vybalancovat tragiku a komiku tak, aby z toho nebyl kýč. Kdo kromě Menzela, Formana a Smoljaka to vlastně takhle dobře uměl?

PÁNI KLUCI (1975)

Jako malé dítě jsem nesnášel filmy o malých dětech. Nevím proč, ale kolik jich v televizi šlo, nechtěl jsem je vidět. Jedinou výjimkou byly Rychlé šípy a Páni kluci. Měl jsem je nahrané na kazetě a točil je pořád dokola. Přitom i ostatní filmy režisérky Plívové Šimkové pro mě byly spíše otravné. Tady se to prostě sešlo - Procházkův utajený scénář, atmosféra, herci, hudba, všechno do sebe zapadá.

AŤ ŽIJÍ DUCHOVÉ (1977)

Ok, existuje výjimka. Ale jsou u ní Lipský a Svěrák. I díky obsazení stejných dětských herců pro mě něco jako Páni kluci 2, akorát úplně jiné. Písničky zlidověly, a ačkoli se původní záměr natočit pionýrskou agitku úplně potlačit nepodařilo, pořád je to koukatelné dílo.

U POKLADNY STÁL (1939)

Když mi bylo něco kolem deseti, koukal jsem na každého Buriana, který v televizi běžel. Dneska už se vracím snad jenom k tomuhle. Jedna geniální scénka střídá druhou a výstupy zejména s Čeňkem Šléglem stojí za to. Snad jen škoda, že herec hrající primáře Marka je takové šílené dřevo.

POSTŘIŽINY (1980)

Z Menzelových adaptací Hrabala za mě asi tahle je nejlepší. Oslava života, ženské krásy a technického pokroku, plná krásných nadějí, které 20. století tak dokonale zničilo. Menzel mistrovsky střídá lyrickou a komickou linku, aniž by přešel do kýče, v čemž mu vydatně napomáhají zejména Hanzlík a Schmitzer. V osmi letech pro mě scéna, kde se Magda Vášáryová koupe v pivu, byla zásadním objevem.

OIK'S OUT OF GRAVE RISING OCTOBER SPECIAL část 7

Tajemné karpatské rokliny, dávná tajemství a křivdy, legendy, strašení. Inu, vědeckotechnická revoluce není žádná idyla.

TAJEMSTVÍ HRADU V KARPATECH (1981)

Čórtův hrááád! Tam strašá! Tohle přece není žádný horor, známe to od dětství, v televizi to je každý rok kolikrát hned po obědě. Navíc je to podle Julese Verna. Upřímně, jestli něco lze považovat z českého filmu za horor, tenhle film tomu svými tématy a pojetím má nejblíž, ačkoli v první řadě je to samozřejmě komedie. A výborná, inteligentní, nápaditá, s dokonalými dialogy, jak je u pánů Brdečky a Lipského zvykem. Ale počítejte se mnou - šílený baron, jeho šílený poskok se sci-fi vynálezy, ponurý hrad, mrtvá snoubenka, pověry, vesničani, Tóma Hluchoněmec, závěrečný krvavý masakr. Kdyby se z toho odstranily vtipy, mohlo to být klidně tak děsivé, jak mě tento film děsil coby malého.

Verneovu předlohu jsem, bohužel, nečetl. Předpokládám, že nejvíc ze všeho v ní budou akcentovány Orfanikovy vynálezy, jako zvláště film a gramofon. Ty i vee filmu samozřejmě hrají hlavní roli, jestli i v knize se Orfanik snažil čtyřistakrát strefit na měsíc, nebo si vyrobil likvidátor zemské přitažlivosti, to netuším.

Tölökö?

Karbonizujte koksohydráty! Termujte nukleáry! Akcelerujte moderáty! Ohřejte mi párek!

Ať žijí vaše továrny na falešné šeky!

Tož bitvu jsem presrál, ale dobro sa vyspál!

Až řeknu krleš, vezmem to šturmem!

Falešný plnovous? Padouch! Oklamal mne!

Nesmrtelné hlášky, které si pamatuje každý. Dokonalý Brdečkův scénář, který perfektně zapadá do řady jím vytvořených filmů s Oldřichem Lipským. A samozřejmě výborné obsazení, které zde již bylo z předchozích filmů autorské dvojice osvědčeno: Michal Dočolomanský znovu v hlavní roli po Adéle, tentokrát snad ještě lepší, Rudolf Hrušínský tentokrát jako šílený vynálezce, Miloš Kopecký v tradiční roli arcipadoucha s obrovitým plnovousem, Vlastimil Brodský jako sluha, Jan Hartl jako lidový lesník, tentokrát jen v menším obsazení dámy - Evelyna Steimarová jako signorina Salsa Verde a Jaroslava Kretschmerová jako Hartlova snoubenka (ovšem i Steimarové zde propůjčila hlas Kretschmerová - snad proto, že lesník si nedokáže představit jiný?).Všichni naprosto perfektní, dokonalí a už ani nevím, jak je více vychválit. Dočolomanskému zde propůjčil hlas pro změnu Ladislav Županič a dopadlo to snad ještě lépe než v Adéle.

Nelze nezmínit výborné triky (Švankmajer), výpravu, a úžasnou Fišerovu hudbu včetně té nejvlezlejší operní árie, kterou kdy kdo složil. Opernímu duchu je nakonec i celý film vlastně přizpůsoben, od úvodních titulků, kde jsou protagonisté uvedeni podle svého hlasu a klasických operních rolí (hrabě - tenorista, primadona), až po závěrečné titulky s mohutnou kódou a nastoupeným ensemblem, byť v poněkud nečekaných dvojicích.

Hele já už nevím, jak ten film víc vychválit. Z trojice Joe - Adéla - Tajemství je tenhle film asi až na třetím místě, ale to neznamená, že by byl o strašně moc slabší, to ani omylem. Všichni jste to viděli; kdo ne, urychleně to napravte. 9,5/10
Easter egg: Orfanik si v jedné scéně čte verneovku. Dost možná právě tuto.

Režie: Oldřich Lipský
Hrají: Michal Dočolomanský, Evelyna Steimarová, Vlastimil Brodský, Jan Hartl, Miloš Kopecký, Rudolf Hrušínský, Augustín Kubáň, Jaroslava Kretschmerová, Oldřich Velen, Jan Skopeček, Václav Kotva, Jiří Lír
Hudba: Luboš Fišer
Scénář: Jiří Brdečka
Podle románu Julesa Verna
Produkce: Ústřední půjčovna filmů Praha
ČSSR 1981

KRÁLOVÉ VIDEA (2020)

Běžte všichni do kina, pokud můžete. Tenhle dokument fakt stojí za to. Jo a najdete mě v titulcích - trochu jsem přispěl v kampani na Startovači ;)

Tak jsem vás na to poslal a teď trošku shrnutí dojmů, názory atp. Já jsem se narodil, až když už u nás byly první videopůjčovny a celá tahle vlna amatérských rychlodabingů mě naprosto minula. První video jsme měli, až když mi bylo pět let, první kazeta, kterou jsem kdy viděl, byla Sněhurka a sedm trpaslíků, pěkně originálka, žádné pirátství. Tudíž pro mě už je to spíš věc zájmu o filmy obecně a o určitou část historie, která ani tak moc historií není a nikdo se jí moc nezabývá. S čím se já ztotožňuju je složité, pokoutné shánění filmů, které nejsou běžně dostupné, amatérský překlad (sám jsem kdysi překládal titulky podobně šíleným způsobem) a nadšení, bez kterého to nejde. 

Jiné recenze si stěžují na zmatečný začátek, ale já se v pohodě orientoval už od něj. I když jsem si u většiny dabérů nepamatoval jména, jsou to tak výrazné typy, že je nejde zaměnit. A samozřejmě tu máme i celebrity jako Hejmu, Neffa, do jisté míry Hábovou, Šarocha a Fuku. Kromě vysvětlení, jak se kazety do ČSSR dostávaly, jak se dabing vyráběl a jak se pak dostávaly dál nechybí ani spousta veselých historek včetně ilustrace v podobě konkrétní ukázky, takže uslyšíme i to, jak Ondřeji Hejmovi během dabingu zvoní telefon, jak do Kvílení vlkodlaků štěká pes Ondřeje Neffa nebo jak neznámého dabéra během dabingu seřve manželka. Ukázek se dočkáme hodně, všech samozřejmě v patřičné VHS kvalitě. 

Opravdu se to povedlo, dokument ani na chvilku nenudí, aniž by měl divák pocit, že nějak moc spěchá, ne, že by mě třeba nezajímalo blíže, jak se to technicky vlastně dělalo, ale to už by asi zabíhalo do detailů až příliš. Také se mohl zmínit rychlodabing studiový, kdy v první polovině 90. let takovéhle voiceovery vycházely běžně i na oficiálních kazetách a dokonce je vyráběly i televize včetně ČT. Ale nutné by to rozhodně nebylo. Nejen, že je skvělé, že tenhle projekt vůbec vznikl, ale hodně se povedl. Je fajn vidět, že i amatéři, pokud vyberou dost peněz, mohou udělat něco, co působí profesionálně. Jak říkám, běžte na to, rozhodně to stojí za vidění.

JULIÁN ODPADLÍK (1970)

V poslední době je času málo, přes den nevím co dřív a večer na filmy nemám energii. Aspoň jsem se na youtube podíval na tuto celkem zajímavou inscenaci, která zpodobňuje vládu málo známého římského císaře Juliána Apostaty (vládl 361-363) a jeho konfliktu s rostoucím vlivem křesťanství, které si dal za úkol vymýtit. Film je samozřejmě silně omezen mizivým televizním rozpočtem. Tuíž císařský palác je umístěn někde ve sklepě, druhá polovina se skoro celá odehrává ve stanu, a všechny akční scény jsou nám odvyprávěny, což vyznívá směšně hlavně při útoku na palác, kdy Munzar, aniž by se trochu vzdálil, oznamuje císaři, co rozzuřený dav právě provádí. Statičnost je ještě zdůrazněna tím, jak moc filozoficky jsou pojaté dialogy. Tudíž hlavně ve druhé půlce je film trochu repetitivní. Naštěstí není dlouhý, a je dostatečně zajímavý a hlubokomyslný, aby to tolik nevadilo.

Zapomeňte na černou a bílou, na to, kdo je hodný a kdo zlý. Sledujeme několik mužů, kteří všichni dělají chyby, protože chtějí jedno a dostávají druhé. Císař chce moc bez zodpovědnosti, ale má zodpovědnost a nemá moc; chce mír a lásku ve světě, kde se všichni nenávidí a vraždí. Biskup Řehoř z Nazianzu naopak cítí zodpovědnost, ale ve skutečnosti má moc, o jakou nestojí; zatímco pohanský císař považovaný křesťany za ďábla hlásá mír, křesťané kolem sebe šíří jen zkázu a smrt. Situace nevede k ničemu než k tomu, kdo a kdy císaře konečně zabije. Křesťanů stále přibývá a Juliánův boj je marný.

Co hru táhne nahoru jsou vynikající herecké výkony. Režisér často sázel ve svých inscenacích na Hrušínského, který hru táhne jako magnet, a zvláště pokud má vedle sebe protihráče, jakými jsou Munzar nebo Cupák, se dá na film výborně dívat. Slabší je to s ostatními - Brousek má příliš jednorozměrnou postavu (velitel pretoriánů prostě musel být trochu šablona) a zbytek obsazení čtveřici Hrušínský - Munzar - Cupák - Řehoř nestíhá. Zvlátě zdlouhavě působí scény s otrokyní, která ani skoro nemluví. Na druhou stranu, čekali byste v československém TV filmu z roku 1970 postavu, která má po celý film nahá prsa? Což tedy přestane být zajímavé asi tak ve chvíli, kdy si uvědomíte, že ano, opravdu je nahá. Na nic než na přemýšlení tu není čas.

I přes to všechno filmu chybí větší sepětí. Děj není až tak dramatický, aby opravdu napínal. Škodí tomu hlavně televizní omezenost. Nemám rád filmové násilí za každou cenu, ale kdybychom skutečně viděli, jak pretoriáni rdousí mnichy, když je měli jen pozatýkat, jak se zuřivý dav dere do paláce, jak krvežíznivé legie provolávají císařem Germána, zkrátka kdyby nad Apostatou visela jiná než pouze vyřčená hrozba, působilo by to lépe. Což je ovšem v TV filmu z Československa dost utopie. Jinak je zjevná paralela s Pražským jarem, Odpadlík je stejně nerozhodný jako Dubček, Brežněva ani Husáka tu však nehledejte. 7/10

Režie: Jiří Bělka
Hrají: Rudolf Hrušínský, Luděk Munzar, Eduard Cupák, Zdeněk Řehoř, Otakar Brousek, Jiří Němeček, Richard Záhorský, Karel Houska
Hudba: Luboš Fišer
ČSSR 1970

SIGNUM LAUDIS (1980)

Druhá světová válka byla zásadní událostí dvacátého století, není divu, že se v ní odehrává řada filmů. První ale byla rovněž důležitá, kolik filmů z ní ale vyjmenujeme? Švejka... a Signum laudis. Příznačně právě tyto dva tvoří naprostý protipól. Švejk válku zesměšňuje, Signum laudis není k smíchu vůbec. Švejk válku dehonestuje, Signum laudis nemilosrdně odhaluje skutečné charaktery, které se v ní vyskytují. Ve filmovém Švejkovi se neumírá (knižního jsem nikdy nedočetl, takže nevím), v Signum laudis je smrt na denním pořádku.

Poselství filmu se dá shrnout epigramem Karla Havlíčka Borovského:
"Nechoď, Vašku, s pány na led,
mnohý příklad máme,
pán že sklouzne a sedlák si
nohu za něj zláme."
Kaprál Hoferik vidí ve válce příležitost, jak se z mizerného prodavače koní stát něčím víc. Zatímco na podřízené je jako pes, nadřízeným se snaží vetřít do přízně, přičemž to samozřejmě nedělá tak komicky okatým způsobem jako Louis de Funes. I přesto, že je mizerný velitel, a většina mužů v jeho útoku zahyne, nový velitel štábu se v zájmu morálky mužstva rozhodne Hoferika vyznamenat, a to medailí udělovanou do té doby pouze důstojníkům. Záhy je ležení napadeno, vojáci musejí odejít, a Hoferik se chápe svojí šance, jak si velení naklonit ještě více...

Snad žádná z postav není jednoznačná, a i přes na československé poměry epické válečné scény (A stačí málo, pár zákopů, hodně kouře, špína a sem tam výbuch, kterých je o dost více pouze na zvukové stopě) jde o psychologické drama několika postav, z nichž každá v krizové situaci musí ukázat svou pravou tvář. Kdo se jevil jako důstojný a tvrdý se může ukázat jako nerozhodný slaboch, kdo se jevil jako kamarád, může se ukázat jako nejcyničtější svině, které záleží jen na vlastním přežití. I Hoferik, rozhodně ne nejkladnější postava, je nakonec spíše politováníhodný, protože vlastně věci nevidí, tak jak opravdu jsou.

Vše to podporují vynikající herecké výkony snad každého. Vlado Müller dává zapomenout na Horynu i na svou vzhledovou podobnost s Budem Spencerem a vytváří životnou postavu, stejně jako Ilja Prachař, Josef Bláha, Jiří Kodet či dokonce i Pavel Zedníček v rolích důstojníků, stejně jako Jiří Zahajský či Jan Skopeček v rolích unavených otrávených vojáků.

V podstatě jsem na filmu našel jen dva kazy. Prvním, celkem pominutelným, je zbytečná okrajová podzápletka s ženou z vybombardované vsi. Druhým, poměrně horším, je Liškova naprosto nevhodná hudba. Liška uměl dělat výbornou hudbu, pokud neskládal ke komediím, jeho skladby ke Spalovači mrtvol, Hříšným lidem města pražského i tomu Majoru Zemanovi jsou perfektní. Signum laudis se zdálo jako ideální látka pro tohoto skladatele, bohužel hudba je buď moc moderní, nebo jde o příliš rozjuchanou dechovku. To jsou ale oboje celkem podružnosti. Signum laudis je poměrně přehlížený film, pokud na něj narazíte, určitě se podívejte. 9/10
PS. Film byl vyráběn na Slovensku slovenským režisérem a se slovenským hlavním hercem, ale je mluven česky.

Režie: Martin Hollý
Hrají: Vlado Müller, Josef Bláha, Ilja Prachař, Jiří Kodet, Radovan Lukavský, Pavel Zedníček, Ladislav Frej, Jiří Zahajský, Jan Skopeček, Vítězslav Jandák, Jan Pohan, Miroslav Zounar, Oldřich Velen, Jiří Krampol, Ivan Palúch, Luděk Kopřiva, Jana Břežková
Hudba: Zdeněk Liška
Produkce: Ústřední půjčovna filmů Praha
ČSSR 1980

OIK'S HORRIFYING HALLOWEEN SPECIAL - part 7

Na Facebooku byl vznesen požadavek, abych opět zařadil něco českého. Výběr je poměrně omezený, paradoxně víc věcí se snad dá najít mezi televizními inscenacemi než mezi filmy. Dostal jsem i několik doporučení, ale nakonec jsem se rozhodl jinak, pro zpracování další hororové klasiky.

ZÁHADNÝ PAN HYDE (1964)

Tahle inscenace má celou řadu zvláštností. Tou asi nejzajímavější je, že byla natáčena a vysílána živě. Takže všechno muselo být nazkoušeno, pečlivě připraveno, střihač prostě přepínal mezi jednotlivými kamerami a v podstatě je to nakonec jako divadlo natáčené ve studiu bez diváků. Občas tak můžeme zahlédnout rychle mizejícího kameramana, stín mikrofonu, nebo slabě zaslechnout pokyny režie, jsou to však jen velice řídké případy. Prakticky jsem si každé téhle věci všiml jednou. Složité podmínky se odrazily i v tom, že jindy dvojrole Jekylla a Hydea musela být rozdělena mezi dva herce, aby se nemusel jeden narychlo převlékat.

Příběh je jinak klasický, podle slavného Stevensonova románu. Přátele filantropického doktora Jekylla trápí, že jeho záhadný asistent Hyde je ten nejneslušnější člověk na světě. Jekyll se však Hydea zastává a dokonce ho učiní svým univerzálním dědicem. Brzy se Hyde pokusí svést Jekyllovu pacientku, lady Denversovou. Když je odmítnut, vymyslí složitý komplot, kterým může lady skandalizovat. Zatímco Hyde svým skandálním chováním šokuje celý Londýn, přátelé se bojí o Jekyllovo zdraví.

Všechno se samozřejmě odehrává v kulisách, postavy jsou možná oproti románu seškrtány a stejně tak děj. Když Hyde umlátí psa nebo se jinak vzteká, musíme si hodně domyslet, za těchhle podmínek tyto scény nebylo možno jinak natočit. Celá inscenace tím ale možná i získala na tísnivosti. Kamera je skoro pořád v pohybu a skoro pořád v poměrně velkých detailech na obličeje postav. A mnoho scén začíná tím, že vidíme z poloviny jen něčí záda a nejsme si jisti, zda je to Jekyll nebo Hyde.

Vzhledem k divadelní stylizaci celá inscenace stojí na hercích, kteří se svých rolí zhostili znamenitě. Martin Růžek i Ilja Racek coby Jekyll a Hyde jsou nejen každý zvlášť skvělí, ale navíc jsou ještě sehraní a skutečně působí uvěřitelně, že to může být tatáž osoba (což ví každý). Z vedlejších herců bych vypíchl asi zvláště naprosto přesného Oldřicha Nového coby starostlivého komorníka. Jednou tu byl požadavek na články o jeho filmech, a už je to za krátkou dobu druhý. Nezklamou ani Blanka Bohdanová, Svatopluk Beneš či Jiří Kodet. A překvapil mě Felix le Breux, kterého jsem doteď znal jen jako hlas Cornela z Pokladu na Stříbrném jezeře, a ani ve snu mě nenapadlo, že majitel tohoto hlasu vypadal spíše jako Jan Werich. Jinak Josef Gruss, který hraje lorda Denverse, je nejznámější asi jako autor textu písně Chlupatý kaktus.

Záhadný pan Hyde je velice omezený tím, že byl natočen za večer v laciných kulisách, námět, scénář, herci a celkové provedení ho však drží vysoko nad vodou. Zvláště ve scénách Jekyllových záchvatů je inscenace skutečně děsivá, kdy jen čekáme, až se změní v Hydea. Kdyby takovéhle věci, s technickými možnostmi, které má, vyráběla televize dnes, možná bych se na ni i díval. 7,5/10

A to už je konec speciálu? Jej, chtěl jsem se ještě podívat na Suspirii od Argenta, Invazi lupičů těl od Dona Siegela, The Devil's Wedding Night s Rosalbou Neri a na něco od Bavy... Tak zas příště ;)

Režie: Georgis Skalenakis
Hrají: Martin Růžek, Ilja Racek, Felix Le Breux, Blanka Bohdanová, Oldřich Nový, Svatopluk Beneš, Jiří Kodet, Josef Gruss, Marie Rosůlková
Hudba: Ivo Vyhnálek
Podle románu Roberta Louise Stevensona
ČSSR 1964