THE SHOW WITH A NAME - GIALLO část 2 - MARTINO, LENZI A DALŠÍ

Moje kolekce DVD a Blu Ray filmů subžánru giallo je zpátky. Dnes se v rychlosti podíváme na zbytek - filmy Sergia Martina, Umberta Lenziho, Riccarda Fredy a dalších.

 

GIALLO APRIL

Nějak teď jedu na giallo vlně, koukám na dávno viděné kousky, zkouším i nějaké dosud neviděné. Asi z toho nebude celoměsíční záležitost, jako je spagvember, ale schválně, jak dlouho mi to vydrží.

 

1. Lo strano vizio della signora Wardh (1971) /5.4./

Jestli v nějakém giallu záleží na vrahovi méně, tak snad jen v Your Vice is a Locked Room... Začátek je možná až moc hambatý, ale čím dál to postupuje, tím je to lepší, a až na to zbrklé vysvětlení v autě, které jsem ani teď pořádně nestíhal, je konec perfektní.

 

2. Smrtící spona (1984) /6.4./

Článek byl vydán, takže si přečtěte tam.

 

3. Una lucertola con la pelle di donna (1971) /6.4./

Už se mi to asi nelíbilo tolik jako napoprvé, ale halucinogenní scény s Florindou Bolkan jsou skvělé a napínat a děsit umí Fulci jako málokdo. Jean Sorel jedinkrát snesitelný, protože hraje podobné vakuum (díky Kubasovi za toto přirovnání), jako byl ve všech rolích.

 

4. La coda dello scorpione (1971) /8.4./

Od Martina asi jediné klasické giallo s vrahem v černém, kde se po něm opravdu pátrá, aby přišel na konci s nečekaným zvratem. Tak si říkám, že pokud tu měla být původně Edwige, mohla hrát spíš roli Idy Galli, bylo by zajímavější ji na začátku, jak jsme zvyklí, sledovat jako hrdinku, aby po necelé půlhodině skončila podřezaná. Alberto de Mendoza neplánovaně potřetí a topornější než jinde.

 

5. Gatti rossi in un labirinto di vetro (1975) /9.4./

Trash od Lenziho, většinou ale zábavný, občas chtěně, občas nechtěně komický. Nicolaiův soundtrack a komické role Baldassareho, Barthy a Vargase jsou na tom to nejlepší, zatímco protagonisté Richardson a Brochard jsou dost toporní a zklamou. 

6. Sette scialli di seta gialla (1972) /11.4./

Článek bude. 

 

7. Čtyři mouchy na šedém sametu (1971) /18.4./

Jako vždycky mi do všeho vlezla práce, takže jsem celý týden vynechal. Asi mám podobný názor jako napoprvé, kvůli nevýrazným hlavním postavám se film dost vleče a naopak ty vedlejší jako by každá vpadla z jiného filmu. Michael Brandon je mizerně nadabovaný, Mimsy Farmer rovnou mizerně hraje. Právní pozadí toho, proč film na dlouhá léta zmizel, je také zajímavé, a uvedení na nějaké kabelovce v 90. letech v ČR bylo zřejmě nelegální. 

Bud Spencer je Bůh

8. Amuck (1972) /19.4./

Hitchcockovina s Barbarou Bouchet v roli Grace Kelly a Jamese Stewarta v jednom a Rosalbou Neri v roli, o které Hitchcock radši ani nesnil. Občas opravdu dobré, občas příjemně brakové, pomalé, ale zábavné. Údajně měla hrát roli Eleanory původně Edwige, ale Rosalba sem sedí mnohem lépe.

 

9. Paní z neděle (1975) /19.4./

Článek bude.

10. Naked Girl Murdered in the Park (1972) /19.4./

Článek bude.

 

11. Torso (1973) /20.4./

Oproti ostatním Martinovým giallům se mi zdá opravdu slabší, navíc už sem míchá prvky z komedií s Fenech, co v té době točil (slintající vidláci) a je to spíš předchůdce slasheru. Až se divím, že to někde na kazetě nevyšlo třeba jako Halloween 4 (než vznikl) nebo Pátek třináctého 26.  

ZLATÁ BŘITVA 2025

Nejlepší film: Lo strano vizio della signora Wardh

Nejlepší režie: Lucio Fulci (Una lucertola con la pelle di donna)

Nejlepší herec v hlavní roli: Marcello Mastroianni (Paní z neděle)

Nejlepší herečka v hlavní roli: Jacqueline Bisset (Paní z neděle) 

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Ivan Rassimov (Lo strano vizio della signora Wardh)

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Rosalba Neri (Amuck)

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Una lucertola con la pelle di donna)

Nejlepší vražda: chloroform, plyn a kostka ledu (Lo strano vizio della signora Wardh)

Nejlepší Bůh: Bud Spencer (Čtyři mouchy na šedém sametu) 

Nejlepší záměna šátků: Torso

Nejbizarnější vražedná zbraň: keramický penis (Paní z neděle)

Nejlepší sluha: Umberto Raho (Crimes of the Black Cat a Amuck)

SCREAMERS (1979)

Naivní dobrodružný film s hororovými prvky, který se Roger Corman a Joe Dante (a Jim Wynorski) pokoušeli v USA prodávat jako horor. Celé jako by to vypadlo z románu 19. století, což není náhoda - jde o vykradačku Ostrova doktora Moreaua, jehož předlohu napsal H.G. Wells už v roce 1896. A celý Martinův film se nese v takovém starosvětském, vlastně zastaralém duchu, k čemuž moc neladí gore efekty přitočené americkým distributorem.

Verze Screamers, kterou New World Pictures uvedly v roce 1981, je kratší a je v ní Cameron Mitchell, což nás vedlo k projekci právě této verze. Takže na začátku dostaneme asi patnáct minut úplně nových scén s Cameronem Mitchellem a Melem Ferrerem, kteří prozkoumávají jeskyni na pobřeží uprostřed noci. Všechny je rozsápou záhadné stvůry. V průběhu děje je pak ještě jedna scéna s extra vraždou a pár záběrů s novým vizuálním trikem. Je třeba říct, že americké masky vypadají mnohem líp než ty italské, na druhou stranu, scény dost mění očekávání od filmu. Americké části jsou horor, italské jsou dobrodružný film s děsivými příšerami. Jinak Dante se podílel na střihu verze Screamers, Wynorski udělal trailer se spoustou falešných záběrů, které lákaly na moderně pojatý film včetně nahé prsaté ženské ve stanu. Nic takového ve filmu není.

Po novém úvodu dostáváme úplně nový začátek, na kterém několik trosečníků na záchranném člunu je záhadnou silou přihnáno k pobřeží neznámého ostrova. Trosečníky jsou vězni z vězeňské lodi a lodní lékař. Trosečníci začnou ostrov zkoumat, ale jednoho po druhém cosi likviduje. Následně objeví sídlo záhadného pána ostrova s jeho záhadnou krásnou společnicí a kdo ví, kolik záhad ostrov ještě skrývá.

Největší problém filmu je, že se docela táhne a nic moc nového nebo překvapivého nepřináší. Do všeho jsou navíc dost násilně zapojeny domorodé pověry a náhle aktivní sopka. 

Claudio Cassinelli tady toho moc na práci vlastně nemá a nijak zvlášť nezaujme, Richard Johnson přehrává i svůj anglický přízvuk, Joseph Cotten se zastavil na dva dny a předvádí etudu na téma "starý nešťastný muž plný bolesti, kterému za dvacet minut jede taxík zpátky do hotelu", takže nejvíc se mi vlastně líbily oči Barbary Bachové, což není úplně kvalita filmu. Kamera je pěkná, hudba není vyloženě špatná, ale pokud se zkrácená verze Screamers tak táhne, původní italská Island of the Fishmen už musí být úplné utrpení. Škoda. 6/10

a.k.a. Island of the Fishmen (alternativní verze), L'isola degli uomini pesce (původní verze)

Režie: Sergio Martino, Miller Drake (přidané scény)

Hrají: Barbara Bach, Claudio Cassinelli, Richard Johnson, Joseph Cotten, Roberto Posse, Giuseppe Castellano, Beryl Cunningham, Cameron Mitchell, Mel Ferrer, Eunice Bolt

Hudba: Luciano Michelini
Produkce: Medusa Distribuzione, New World Pictures

Itálie / USA 1979

THE SHOW WITH A NAME - ITALSKÉ RIP-OFFY 80. LET 2 - ZÁVĚR

 Závěrečné shrnutí a posledních několik neprobraných filmů z Kubových kazet.

THE SHOW WITH A NAME - ITALSKÉ RIP-OFFY 80. LET 2 - NOVÍ HRDINOVÉ

Třetí část povídání, kde se zabýváme více různými tématy, ale dost se dozvíme o tom, kdo vlastně v těch filmech hrál a proč je to poměrně problematické.

Zároveň vyšel další díl The Show With No Name, tentokrát o Trainspottingu, k odkazu vás odkážu na stránku přímo podcastu.

LA POLIZIA ACCUSA: IL SERVIZIO SEGRETO UCCIDE (1975)

Luc Merenda, francouzsko-italský protipól Jirky Bartošky, vyšetřuje zamotaný zločin, přičemž se zdá, že mu hází pod nohy klacky úplně každý. Na což by měl být u italské policie zvyklý.

Poté, co jsem se nedávno vrhnul na Castellariho, rozhodl jsem se obdobně pustit do Martina a dát si pár jeho filmů, co jsem už třeba i viděl, nebo co ještě ne. Silent Action byl dlouho dost těžko dostupný, dokud v roce 2021 nevyšel v krásné edici na Blu Ray. Nemělo to pověst úplně toho nejlepšího a nejzásadnějšího, co by od Martina z poliziotteschi člověk měl vidět. A asi není, to ale neznamená, že je to vyloženě špatné.

Po všech těch osmdesátkových trashích bylo osvěžující vidět italský film, kde si tvůrci dali se scénářem práci, aby dával smysl. Bohužel taky ale zvláště první polovina v podstatě připomíná československé kriminálky té doby. Pořád se jen kecá, kecá, kecá, vrší se jméno na jméno, dva zdánlivě nesouvisející případy se prolínají a člověk aby si začal kreslit plánek, aby se v tom vůbec vyznal. Zhruba v půlce ale začne akce přibývat, a na závěr dostaneme něco, co jsem vůbec nečekal - velkou přestřelku s teroristy plnou samopalů, vrtulníků a granátů! Přičemž teda k zemi padají lidi, kteří jsou od malého výbuchu granátu poměrně daleko. Ale to je jen mírná kritika k filmu, který na akčních scénách nestojí.

Hlavního poldu ztvárnil Luc Merenda, kromě vyšetřování si najde čas i na románek s novinářkou Deliou Boccardo, ale nijak to děj neruší, spíš mu napomáhá, navíc Boccardo je vždy velmi sympatická, jen má člověk od začátku jasno, že se policistova přítelkyně konce filmu nejspíš nedožije. Zda je to tak i tady, to neprozradím. Merenda tady má poměrně jednoduchou roli a zvládá ji poměrně dobře. Ale vůbec na straně zákona a vyšetřovatelů ty postavy moc prokreslené nebývají, takže i Mel Ferrer se pohybuje v rámci své figury státního návladního. Zajímavější je to s Tomasem Milianem coby vyšetřovatelem z rozvědky, který silně překvapí velmi civilním výkonem.

Jinak tady je hromada postav, takže bohužel ani na záporné straně nenajdeme nějaké velmi výrazné postavy a vynikající herecké výkony, všichni hrají, jak jsou zvyklí. A všechny už jsme viděli v mnoha filmech. Poměrně sedící, ale ne moc výraznou hudbu složil Luciano Michelini.

Z poliziottesca mám u Martina docela deficit, narozdíl od gialla, pokusím se ho dohnat. Tohle nepatří k tomu nejlepšímu, co jsem v žánru viděl. Ale ještě je tu poznat ten Martino, co točil gialla pár let předtím, takže dostaneme dost dobrou kameru, i když na nějaké atmosferické scény můžeme zapomenout. 6,5/10

a.k.a. Silent Action

Režie: Sergio Martino

Hrají: Luc Merenda, Mel Ferrer, Tomas Milian, Delia Boccardo, Gianfranco Barra, Paola Tedesco, Claudio Gora, Claudio Nicastro, Michele Gammino, Carlo Alighiero, Antonio Casale, Carlo Gaddi, Loredana Nusciak, Arturo Dominici, Franco Giornelli, Giancarlo Badessi, Gofreddo Unger, Riccardo Petrazzi, Fortunato Arena

Hudba: Luciano Michelini
Produkce: Medusa Distribuzione

Itálie 1975

QUALCUNO PAGHERA (1988)

Česky vyšlo pod názvem Soupeř. Mohli bychom to označit jako vykradačku Rockyho, ale spíš je to sbírka těch nejklasičtějších klišé z filmů o boxu, vracející se třeba i k filmům noir. A na Sergia Martina v pozdních osmdesátkách to nebylo vůbec špatné.

Daniel Greene, akční hrdina, kterého můžeme srovnat se Sylvestrem Stallonem, jak tvrdí český distributor Paca - stroje smrti, zde hraje postavu poměrně mladší, než byl on sám. Mladého začínajícího boxera, který touží po slávě. Boxerský byznys je ale prorostlý úplatky, od čehož se ho jeho trenér snaží uchránit. Paco (budu mu tak říkat, i když se tu tak nejmenuje) na to ale nedá a různými okolnostmi se vlichotí mocnému mafiánovi, který má veškeré boxerské zápasy pod palcem. S rostoucí Pacovou kariérou ale zamíchá mafiánova blonďatá, věčně nalitá a nadržená nabíječka, takže Paco je pod výhružkami nucen sehrát dohodnutý zápas. Paco se ale vzepře. A mafián neodpouští.

Jsou tu úplně všechna klišé, a ač se film odehrává v Miami, všechno je na první pohled italské. V americkém filmu by ustaraný otec vzpurné dceři nedal ve své první scéně facku. Ale když si člověk zvykne, dá se to. Děj dává povětšinou smysl, i když nikoho nemůže ničím překvapit, hudba je bohužel dost synťáková, ale ujde. V sérii, kterou jsme s Kubasem natočili a postupně přijde, mluvíme o tom, že režiséři ze šedesátek a sedmdesátek už v těchhle pozdních filmech nejdou moc poznat. Ale tady mi to, oproti třeba tomu Pacovi, ani nepřišlo, že točí někdo jiný než Sergio Martino - ne ten, co natočil Tutti i colori del buio, ale ten, který natočil Podezřelou smrt nezletilé nebo Mannaju. Navíc v titulcích je Martino překvapivě uveden pod svým jménem. Český distributor Q-Film ho ale přesto na obalu uvádí jako M. Dolman.

Martino v druhé polovině 80. let točil s Greenem opravdu hodně. Skoro až to budí otázku, zda s ním nakonec nenatočil víc filmů než s Edwige Fenech. Nevím, co na Greeneovi italští tvůrci v té době viděli, kromě svalů. Ano, jako boxer vypadá věrohodně. Hrát neumí, a vypadá prostě minimálně na třicet, ne jako začínající ucho. Giuliano Gemma tu naopak hraje dobře a vytvořil pěkného slizáka, nejlepší je ale Ernest Borgnine, zvláště jak štítivě pronáší slovo "boxování". Ostatní herci jsou obsazeni hlavně pro svou podobu s někým jiným. Nabíječka vypadá jako Morgan Fairchild, soupeř v posledním zápasu jako Carl Weathers.

Není to samozřejmě nic světoborného a působí to dost televizně chvílemi (vyloženě si to tu říkalo o to, aby nabíječka ukázala kozy, na druhou stranu, když ji na začátku proti její vůli Gemma zatáhne do sprchového koutu, bál jsem se, co všechno tvůrci ukážou - a byl jsem rád, že nic), ale jak říkám, po Pacovi a Ohnivém blesku, což jsou opravdu trashe, tak tohle je vedle nich normální film. Ne zrovna originální, ale na unavené odpoledne celkem vhodný. 6/10

a.k.a. Soupeř, The Uppercut Man, The Opponent

Režie: Sergio Martino

Hrají: Daniel Greene, Ernest Borgnine, Giuliano Gemma, Mary Stavin, Keeley Shaye Brosnan

Hudba: Luciano Michelini
Produkce: Medusa Distribuzione

Itálie 1988

THE RED SHOW WITH SEVEN NAMES - THE STRANGE VICE OF MRS. WARDH

Umělá inteligence dokáže leccos. I psát scénáře podcastů. Jen je třeba je pak uvést na pravou míru. Každopádně mě tím inspirovala k dalším nepravidelným vlogům, kde se budu věnovat některým giallo filmům. Tu je první z nich.

THE SHOW WITH A NAM - ITALSKÉ RIP-OFFY 80. LET

Chtěl jsem dát ještě něco s CC, ale nálada se mi přesunula někam jinam. Takže místo toho jsem udělal speciál Show With a Name o vykrádačkách italského původu, z nichž některé další si v dohledné době zkouknu (nebo už jsem začal). Podrobněji se podíváme i na některé příklady, které už jsem viděl.

A zde jsou makety DVD, které jsem si pro video vyrobil. Disky tam, bohužel, nejsou...

EDWIGE FENECH A JEJÍ FILMY

Většinou ve speciálech přikládám biografii, jenže Edwige už ji tu samozřejmě má. Takže tak jako onehdy u Merliho, trochu si projedeme filmy s Edwige, protože v nich může být zmatek.

Na internetu se dá narazit na rozhovor s Edwige, který v roce 1970 vedl ještě coby novinář Luigi Cozzi. V něm Edwige tvrdila, že už natočila asi dvacet filmů, a zrovna se chystala na Lo strano vizio della signora Wardh. Brzy zjistíme, že ač už v prvních třech letech kariéry točila jako divá, dvacet filmů to před Signorou Wardh nebylo. Ale popořadě:

NIC SE MI NEDAŘÍ

 ...všechno mě děsně žere, voda se nevaří a všude chcíplo tele, zpívá v jedné písni Jiří Schmitzer, a tak nějak vysvětluje, proč za celé září vyšel jediný článek, a to ještě jen samé obrázky. Jako obvykle v září prostě nemám na nic čas, a když už ano, tak spíš něco čtu, než že bych dělal něco, co bych sem mohl dát. 

No ale nedávno (už je to dlouho) jsem tady sliboval článek o chystaném filmu s názvem Čtyři rohy smrti, okolo kterého... se toho taky moc neděje...

Jo jo, šest let zpátky, to se to točilo. Parta studentů, kteří si jen tak přivydělávají a mají času habaděj, může během tří měsíců klidně sepsat, natočit, sestříhat a dokončit film, hodit ho na youtube a tradá. Pracující lidé, navíc většinou tak, že si práci prakticky nosíme ještě domů (já), nebo nás zaměstává příliš podobným způsobem, jako je úprava natočeného materiálu (Honza) si už ten čas a energii hledají těžko. Navíc do toho ještě vstoupil covid, který to vlastně všechno spíše oddálil než přiblížil. Takže jen pár informací o filmu a v jakém je teď stavu:

Čtyři rohy smrti (202x) je western o čtyřech mužích, kteří se snaží vydělat zabíjením lidí. Sebe navzájem. Máme tu lovce odměn drsnějšího než šmirglpapír a tupějšího než poleno (to jsem já), dva bandity, kteří v jiném státě bez vypsané odměny na svou hlavu chytají ty psance, kteří zase neutekli jinam, kde je ještě nikdo nestíhá (Honza a Tomáš), a pochybného německého obchodníka s falešným přízvukem a úzkým knírkem, který dost možná skrývá jiné motivy (Kubaso). No a uprostřed Čtyřroží, jediné místo v USA, kde jde pouhým obejitím hranice projít přes čtyři různé státy... No a jak to dopadne, na to si už musíte počkat.

- v červnu 2019 přišel Tomáš s nápadem, ve skupince jsme vymysleli hlavní postavy a o čem by to zhruba mohlo být, v červenci byl ve spolupráci s Kubasem sepsán scénář, udělána čtená zkouška, nakoupeny kostýmy a rekvizity;

- na přelomu července a srpna se začalo točit, většina filmu byla v různých lokalitách dokončena ještě během jediného týdne, na poslední dotáčky se vzhledem k letním prázdninám a potřebě sesynchronizovat zbylé představitele čekalo až do začátku září

- v mezičase Kubaso složil část soundtracku, na kterém pak průběžně pracoval, a vzhledem k pracovní vytíženosti našeho střihače, trikaře a člověka, který měl všechny zdrojové soubory u sebe, se začalo čekat.

- do Vánoc, jak jsme doufali, že se začne, se neudělalo vůbec nic.

- na jaře dokonce tento člověk zmizel a přestal komunikovat, aby se počátkem léta opět objevil

- hádky, obviňování, urážky, omluvy, vysvětlování, slibování, neplnění...

- v září 2020 konečně sestříhána první scéna

- a v říjnu jsem přes vzdálenou plochu byl schopen dostříhat celý zbytek filmu

- no a pak se zase nějakou dobu nic nedělo

- únor/březen 2021 se to zase dalo do pohybu, upravena zvuková stopa a zbavena poryvů větru, začíná práce na zvukové stopě a na obrazových úpravách

- v tu chvíli se objevuje Jarda Froněk (znáte z filmu Pár rakví navíc), kterému náš střihač/trikař už tři roky dlužil dokončení videoklipu, a bylo mu přislíbeno, že na klipu se začne pracovat dříve, a že bude dokončen velmi brzy, protože má jen tři minuty

- co nikdo netušil, je, že Jarda si nadiktoval mnohem více efektů než kolik jich je potřeba do celého cca 40 minut trvajícího filmu, takže klip byl dokončen až v průběhu září

- Kubaso to nevydržel a sestavil vlastní bootleg, ovšem tak, jak jemu vyhovuje - s VHS ořezem obrazu, rozmazaným obrazem a la Fulci, hudbou na místech, kde režisér nesouhlasí, aby byla, a s pár místy vystřihanými.

- brzy se snad začne pracovat na dokončení Director's Cutu, lépe řečeno té jediné správné verze... (hlasujte pro zveřejnění Oik Cutu Čtyř rohů!) - Ale záleží to na vytíženosti režiséra i střihače a zároveň na jeho zdravotním stavu. (Ne, nepočkali jsme si na něj s baseballovou pálkou za rohem.)

- 2051 - fanoušci volají po bootlegu jako jediné pravé verzi a hromadně pálí mkvčka s Director's Cutem...

- 2052 vychází příliš žlutá verze bez rozmazání obrazu, fanoušci jsou zklamáni...

A teď mimo náš film. Přemýšlel jsem o tom, že bych aspoň se dokopal k nějakému speciálu. Ale v poslední době jsem se začal vracet aspoň myšlenkami a poslechem dávno mrtvého podcastu ke giallu (taky jsem trochu nakupoval BD a DVD z en-filmů), takže jsem myslel na Edwige Fenech, s tím, že bych využil dvou filmů, které jsou dostupné s cz titulky na Netflixu. Jenže vždycky si pak řeknu, že teď se nechci cítit trapně u Taxi Girl (od které mě paradoxně odrazují už úvodní titulky, pod kterými jsou za zvuků přiblblé bubble gumové písničky v detailu Edwigina nahá prsa - půlka mě se ráda podívá, ale spíš mi to připadá oslizlé a pitomé), a nevím, co čekat od toho druhého filmu (Sballato, gasato, completamente fuso)... Radši bych se prostě s ní podíval na něco, co už jsem viděl, a vím, že je to dobré, než na film, u kterého mám pocit, že se stejně příliš nepobavím. Tak nevím. Asi mrknu na Mrs. Wardh, Five Dolls for an August Moon nebo Your Vice is a Locked Room, a nechám speciál s hvězdou týdne být, a místo toho se v říjnu pustím do Halloweenského speciálu.

Což znamená, že budu rád za jakákoli hororová doporučení! S tím, že určitě nevynechám svoje oblíbené trio Price - Cushing - Lee.

 

Víte co, vezmu to sakum prásk. Zmínil jsem nákupy z en-filmů, tak pár doporučení, a taky na co se třeba můžete těšit i tady:

Seven Deaths in the Cat's Eye, Short Night of the Glass Dolls, Spasmo - DVD od 88films. Kvalitní obraz, anglické i italské audio, anglické titulky. Pár celkem zajímavých bonusů.

Kapsy plné dynamitu - 2disk blu ray od Eureka!. Na jednom anglická verze, na druhém italská, obě s anglickou stopou, italská i s italskou - příště mrknu na tu, má lepší barvy a je ještě o minutu delší. Bonusy rozprostřené na obou discích. Otočný obal a booklet uvnitř!

A Pistol for Ringo / The Return of Ringo od Arrow. Zamrzí, že oba filmy jsou na stejném disku, ale na kvalitu ani na nedostatek bonusů si nelze stěžovat. Obal jsem si otočil na ten s původním plakátem, jejich nové obrázky se mi moc nelíbí...

Box Set Kinji Fukasaku's Battles Without Honour and Humanity od Arrow. Pětice japonských mafiánských filmů ze 70. let. Jsem na to docela zvědav. Každý film je na vlastním disku, ale jen ve třech krabičkách.

Další box set, Years of Lead opět ot Arrow. Pět poliziotteschi, opět ve třech krabičkách pět disků. Navíc to vyšlo i s brožurkou! Arrow letos vydali i spaghetti westernový boxset Vengeance Trails, ale ten si letos rozhodně nemůžu dovolit. Eureka chystá box set tří Sabatů... Sbohem, peníze.

The Case of the Bloody Iris, Shameless. Žlutá krabička (to se mi na těchhle zahraničních vydavatelích líbí, nedávají všechno do těch otřesných modrých krabiček), otočný obal (ale s prakticky stejným motivem, nechal jsem si ten s logem Shameless). Pěkná kvalita obrazu i zvuku,pár rozhovorů, anglické titulky - zda jsou jen přepisem dabingu, nevím, v italské a anglické stopě jsou rozdíly, např. v příjmení hlavní hrdinky.

The Strange Vice of Mrs. Wardh, Shameless. Tentýž případ. Na obalu je hned několik obrázků s omezenou přístupností, na otočném je ale bohužel původní britský plakát evokující Psycho s názvem Next! To si tam radši nechám ty kozy a správný název. Škoda, že tu nejde koupit americké vydání (ale to bych nepřehrál), to má obal vycházející z původního italského plakátu.

Silent Action, Fractured Visions. Kartonová krabička přes plastovona obalu italský plakát s italským názvem. Dva disky, booklet, hromada bonusů! Druhý disk je CD se soundtrackem, jen pro upřesnění.

40 GRADI ALL'OMBRA SU LENZUOLO (1976) - POVÍDKA LA CAVALLONA

 

Tomase Miliana člověk vídá hlavně jako revolucionáře, zločince nebo policistu. Chtěl jsem zkusit nějakou úplně odlišnou roli, a oko mi padlo na tohle - Milian jako brýlatý pošuk. Sexy komediím, zvláště italským, se vyhýbám, ale prakticky důvod, proč jsem si tohle vybral, je délka - nechtěl jsem se dívat na celý film, a povídkou s Milianem tohle začíná, a má to jen dvacet minut. Navíc je v tom Edwige. No ale...

To, že to uteče rychle, je plus, ale asi to největší. Jinak to ztělesňuje všechno, co na těchhle filmech nesnáším - muži jako ohavná uslintaná individua, ženy jako objekt jejich sexuálního zájmu a nic víc. Martino tu jde tak do extrému, že nabízí několik scén, kde se Fenech prochází po náměstí, všichni na ni čumí, a sledujeme detaily jejího poprsí a zadečku v těsných šatech. Jestli existuje něco jako sebeironický šovinismus, tak to vypadá asi takhle. Fenech tu v podstatě nedělá už vůbec nic, než erotický objekt, věčně na kameru vystavuje alespoň svoje nohy, avšak ukáže úplně všechno... No a muži jsou buď obludy typu Salvatore Baccara, nebo zakrslíci, jako je tady namaskovaný Milian s divným účesem, obrovskými brýlemi a předkusem.

Příběh na začátku působí zmateně, ale brzo se vyjasní - Fenech hraje nejhezčí ženskou v malém městě, a Milian stydlivého úchyla, který jí volá a vykládá jí své erotické fantazie. Problém je, že Fenech se to začne zamlouvat a dokonce požádá Miliana o schůzku. SPOILER PRO TY, KTEŘÍ SE NA FILM NECHTĚJÍ DÍVAT: Dostaví se tam a užije si, aby vyšlo najevo, že Milian tam nepřišel a Edwige omylem ojela někoho jiného. KONEC SPOILERU

K smíchu to není prakticky vůbec. Laciný humor z laciného prostředí. Erotická složka funguje hlavně díky Edwige, možná, že s jinou herečkou by ani tohle nefungovalo. Milian je tu spíš trapný, ale není to jeho vina, a dobře, že takových rolí nehrál víc.

V dalších čtyřech povídkách vystupují Barbara Bouchet a Enrico Montesano, Alberto Lionello a Giovanna Ralli, Marty Feldman a Dayle Haddon a v závěrečné Sydne Rome a Aldo Maccione. Možná, ale fakt jenom možná, bych se někdy podíval na části s Feldmanem a Bouchetovou, ale jen kvůli nim. Americká verze má odlišný sestřih, začíná povídkou s Bouchetovou a Milian s Edwige se objeví až někdy za půlkou. Nevím proč. Co se týče hodnocení, povídce bych dal tak 4,5/10, a to všechny body sklízí za půvab Edwige Fenech, zde bohužel zneužívaný.

a.k.a. Sex s úsměvem, Sex With a Smile

Režie: Sergio Martino

Hrají: Edwige Fenech, Tomas Milian, Salvatore Baccaro

Hudba: Guido a Maurizio de Angelis
Produkce: Medusa Distribuzione

Itálie 1976