TOM HORN (1980)

Sedmdesátková westernová elegie. 

 

Jeden z posledních filmů Steva McQueena, který odráží hned několik smutných faktů - úpadek westernového žánru a vážnou nemoc hlavního představitele. Nicméně vyšel nakonec mnohem lépe, než jsem čekal. Přestože vznik provázely potíže už při vzniku, stříhání i premiéře, výsledek je nakonec nad očekávání dobrý.

 

Leccos má společného s Ciminovou Nebeskou bránou, pokud jde o příběh - skoro by mohlo jít o tamní dění viděné optikou postavy Christophera Walkena. Ale jen skoro. Tom Horn je legendární stopař, kterého si asociace rančerů najme, aby jim pomohl zlikvidovat zloděje dobytka. Nicméně pustí se do toho s takovou vervou a naprosto bez skrupulí, rovnou střílí a ani se neptá, a neváhá útočit uprostřed klidného městečka. Asociaci hrozí špatná publicita, takže se rozhodnou nepohodlného zabijáka zbavit.

 

Oproti Nebeské bráně, s kterou jsem film výše srovnal, nicméně na začátku stojíme spíše na straně rančerů, strana zlodějů není nijak romantizována ani polidšťována, žádní nebozí proletáři, na které si došlápl kapitál apod. Rančer, který McQueena najme, je navíc celý film vykreslován jako kladná a důvěryhodná postava, což jsem i vzhledem k obsazení Richarda Farnswortha nechtěl celou dobu přijmout. McQueen pak rozhodně nehraje žádného Mirka Dušína, naopak v řadě jiných westernů by mohl být klidně záporákem. Nicméně když se asociace podělá a připraví léčku, jednoznačně stojíme na McQueenově straně. A v tu chvíli si film začne výborně hrát s diváckými očekáváními. Všichni čekáme, co se tak běžně děje v podobných příbězích... A ono to je vždycky trochu jinak.

 

Ocenit se dá výborná kamera, výprava... Ten film jako by chvílemi vypadl z filmografie Sama Peckinpaha, včetně zpomalovaček. Máme tu i pár herců, které jsme v jeho filmech často vídali - kromě samotného McQueena je to i Slim Pickens v roli šerifa nebo Elisha Cook jr., dále se ze známých tváří objeví Geoffrey Lewis v roli slizkého právníka. Sám McQueen je výborný, věk i nemoc jsou na něm sice docela znát, ale k téhle roli to vlastně patří.

 

Jediné, co je ve filmu trochu navíc, je romance s učitelkou v podobě Lindy Evans. Moc se to sem nehodilo, a kromě poukazování na to, jak Tom Horn nezapadá do nové doby,což máme i jinde, to byla i zbytečná postava. Jinak lze ale Toma Horna coby netradiční završení revizionistických westernů 70. let vřele doporučit. 8,5/10

 

Režie: William Wiard (většinu filmu natočil nejspíš sám McQueen, původně točil Don Siegel)

Hrají: Steve McQueen, Linda Evans, Richard Farnsworth, Billy Green Bush, Slim Pickens, Peter Canon, Elisha Cook jr., Roy Jenson, James Kline, Geoffrey Lewis, Jim Burk, Chuck Hayward

Hudba: Ernest Gold

Produkce: Warner Bros

USA 1980 

STEVE MCQUEEN - TRAILERY

 

 Trailery na to nejlepší se Stevem McQueenem.

STEVE MCQUEEN - PLAKÁTY

 

Tradice. Který se vám líbí nejvíce?

THE THOMAS CROWN AFFAIR (1968)

Steva McQueena jsme tu měli v nedávné době už několikrát, tak proč se na něj na chvíli nezaměřit?

Znovu McQueen, Jewison a Ashby za střihačským pultem, jištění začínajícím Walterem Hillem coby asistentem režie. I když do téhle role Jewison McQueena vůbec nechtěl, šla proti všemu, co do té doby McQueen hrál. Uhlazený nudící se boháč, vždy perfektně oblečený v nejdražších oblecích, zní to skoro jako Bond s pár drobnými odchylkami. Místo špionování pro Její Veličenstvo se totiž Thomas Crown baví vykrádáním bank. Po zvláště vypečené krádeži na něj pojišťovna nasadí nejtěžší kalibr - mladou svůdnou vyšetřovatelku v podání Faye Dunaway, která neváhá udělat cokoli, aby peníze získala zpátky.

 

Původně tvůrci zvažovali obsazení Seana Conneryho, což naprosto dává smysl, ale upřímně, člověk by měl pocit, že se dívá na další bondovku, a k loupeži došlo v rámci nějaké akce proti Spectre. McQueen je v hlavní roli přesný. Chladný, kalkulující, pohrávající si s okolím, chvíli sympatický, chvíli až protivný. Faye Dunaway, sotva přišlá z natáčení Bonnie a Clyde, vypadající naprosto fantasticky, se nenechává zahanbit herecky, ale ze začátku mi pár věcí na její postavě vadilo. Chvíli je super inteligentní a mazaná a v následujícím okamžiku se chová jako ta nejtupější nanynka. Nicméně poté, co přestala většinu scén sdílet s nadutým policejním vyšetřovatelem, a místo toho začala šachová partie s McQueenem, bylo jasné, že šlo spíše o způsob jednání s konkrétní osobností, vůči McQueenovi se takhle nechová.

 

Šachovou partii nezmiňuji náhodou, jde o stěžejní scénu, kdy McQueen a Dunaway hrají šachy - nicméně celé je to spíš jako erotická předehra, a tak celá scéna i končí. Zároveň ale jde vlastně o metaforu k celému příběhu, měření sil, používání neortodoxních metod, a zároveň předznamenává konec - ten, kdo, když je v úzkých, přestane hrát, to může udělat jak v šachu, tak v životě.

 

Proslulé jsou rovněž dělené obrazovky, zachycující zejména loupeže a předělové scény. Oproti Bostonskému případu z téhož roku jsou využity mnohem vhodněji a ne tak matoucím způsobem, mají svou funkci - nepřekvapí nás však, že vznikly z nouze, protože film dosáhl neúměrné délky, a Ashby spolu s technikem Pablem Ferrem využili tento postup, aby zachovali co nejvíce z materiálu, ale nenatahovali čas. Pochválit lze i Wexlerova kamera, Legrandova hudba, nicméně mezi moje nejoblíbenější filmy s McQueenem se to nezařadí asi hlavně závěrečné třetině, která mi zas tak moc neseděla. Ale to může být můj osobní problém. 7,5/10

PS. Remake asi nepotřebuju vidět, a tam toho Bonda i obsadili. Hm. 

 

a.k.a. Případ Thomase Crowna 

Režie: Norman Jewison

Hrají: Steve McQueen, Faye Dunaway, Paul Burke, Jack Weston, Yaphet Kotto

Hudba: Michel Legrand

Produkce: United Artists

USA 1968 

THE CINCINNATI KID (1965)

Většinou, pokud je film o nějakém sportu nebo hře, je pro zážitek nejen vhodné, ale docela i nutné znát pravidla. Copak u boxu, tam je to jednoduché, u hokeje to taky zvládne každý, ale třeba první Bláznivá střela má pro mě trochu slabší finále, protože nerozumím podrobně pravidlům baseballu, která jsou tam právě terčem mnoha vtipů. Pokeru nerozumím taky, ale tvůrcům tohoto filmu díky za to, že nejen, že si neřekli, že musí diváka nakrmit v nějaké expozici pravidly, ale ještě natočili hru, kolem které se film točí, tak, že jsem si napětím málem kousal nehty.

 

Steve McQueen je jako vždy mlčenlivý hrdina, hráč pokeru, který je nejlepší v New Orleans. Když se tam objeví legendární hráč, údajně nejlepší ze všech, v podání Edwarda G. Robinsona, má samozřejmě zájem ho vyzvat. Nicméně Robinson nejdřív oholí nafoukaného Ripa Torna (který asi nikdy nehrál ani trochu sympatické postavy) a ten chystá pomstu - a to skrze Cincinnati Kida a jeho kamaráda Shootera (Karl Malden), který má rozdávat, a zajistit, aby Kid dostal správné karty. Vše ještě zkomplikuje rozmarná Shooterova žena Ann-Margret.

 

Ze začátku mi to přišlo poměrně průměrné, a je mi jasné, že původní scénář asi nebyl nic extra, pár klišé a nedobře provedených scén tam ještě zůstalo. Nicméně co neseškrtal McQueen, který zejména svoje dialogy nechal na naprostém minimu, to dost vylepšil režisér, který se soustředí víc na atmosféru než na děj samotný. Romantické scény s Tuesday Weld jsou poměrně průměrné, zatímco cokoli se točí kolem karet, Ripa Torna, Ann-Margret nebo scéna s kohoutími zápasy, to už vypadá mnohem líp.

 

Postavy jsou rovněž sympaticky nečernobílé, snad s výjimkou příliš kladné Tuesday Weld a příliš záporného, ale o to zábavnějšího Torna, který, když si zavolá Karla Maldena k sobě, zlověstně střílí celou dobu na terče. McQueenovi sice člověk drží palce, na druhou stranu jeho touha vyhrát má ničivou sílu vůči všemu ostatnímu, na čem by mu mělo záležet. Robinson hraje prostě profíka, který jinak není nijak nesympatický, přesto v závěrečném karetním duelu člověk musí vyloženě držet palce McQueenovi, tak šikovně je to natočené. Karl Malden má jedinou vadu - člověk nepochopí, proč si ho Ann-Margret vzala ;) A v menších roličkách najdeme klasiky jako jsou Jeff Corey, Dub Taylor, Joan Blondell nebo Karl Swenson.

 

Do toho všeho tu máme klasický jazzový soundtrack doplněný hudbou Lalo Schifrina a s písní zpívanou Rayem Charlesem. Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že hlavní téma, které je i melodií písně, bylo vykradeno v nějakém spaghetti westernu.

 

Vzhledem k době vzniku, i faktu, že z natáčení byl vyhozen původní režisér Sam Peckinpah, jsem nečekal moc, ale nakonec se mi film dost líbil a můžu ho jen doporučit. 7,5/10

 

a.k.a. Cincinnati Kid

Režie: Norman Jewison

Hrají: Steve McQueen, Edward G. Robinson, Karl Malden, Ann-Margret, Tuesday Weld, Rip Torn, Joan Blondell, Jeff Corey, Jack Weston, Cab Calloway, Milton Selzer, Dub Taylor, Karl Swenson

Hudba: Lalo Schifrin

Produkce: MGM

USA 1965