Většinou, pokud je film o nějakém sportu nebo hře, je pro zážitek nejen vhodné, ale docela i nutné znát pravidla. Copak u boxu, tam je to jednoduché, u hokeje to taky zvládne každý, ale třeba první Bláznivá střela má pro mě trochu slabší finále, protože nerozumím podrobně pravidlům baseballu, která jsou tam právě terčem mnoha vtipů. Pokeru nerozumím taky, ale tvůrcům tohoto filmu díky za to, že nejen, že si neřekli, že musí diváka nakrmit v nějaké expozici pravidly, ale ještě natočili hru, kolem které se film točí, tak, že jsem si napětím málem kousal nehty.
Steve McQueen je jako vždy mlčenlivý hrdina, hráč pokeru, který je nejlepší v New Orleans. Když se tam objeví legendární hráč, údajně nejlepší ze všech, v podání Edwarda G. Robinsona, má samozřejmě zájem ho vyzvat. Nicméně Robinson nejdřív oholí nafoukaného Ripa Torna (který asi nikdy nehrál ani trochu sympatické postavy) a ten chystá pomstu - a to skrze Cincinnati Kida a jeho kamaráda Shootera (Karl Malden), který má rozdávat, a zajistit, aby Kid dostal správné karty. Vše ještě zkomplikuje rozmarná Shooterova žena Ann-Margret.
Ze začátku mi to přišlo poměrně průměrné, a je mi jasné, že původní scénář asi nebyl nic extra, pár klišé a nedobře provedených scén tam ještě zůstalo. Nicméně co neseškrtal McQueen, který zejména svoje dialogy nechal na naprostém minimu, to dost vylepšil režisér, který se soustředí víc na atmosféru než na děj samotný. Romantické scény s Tuesday Weld jsou poměrně průměrné, zatímco cokoli se točí kolem karet, Ripa Torna, Ann-Margret nebo scéna s kohoutími zápasy, to už vypadá mnohem líp.
Postavy jsou rovněž sympaticky nečernobílé, snad s výjimkou příliš kladné Tuesday Weld a příliš záporného, ale o to zábavnějšího Torna, který, když si zavolá Karla Maldena k sobě, zlověstně střílí celou dobu na terče. McQueenovi sice člověk drží palce, na druhou stranu jeho touha vyhrát má ničivou sílu vůči všemu ostatnímu, na čem by mu mělo záležet. Robinson hraje prostě profíka, který jinak není nijak nesympatický, přesto v závěrečném karetním duelu člověk musí vyloženě držet palce McQueenovi, tak šikovně je to natočené. Karl Malden má jedinou vadu - člověk nepochopí, proč si ho Ann-Margret vzala ;) A v menších roličkách najdeme klasiky jako jsou Jeff Corey, Dub Taylor, Joan Blondell nebo Karl Swenson.
Do toho všeho tu máme klasický jazzový soundtrack doplněný hudbou Lalo Schifrina a s písní zpívanou Rayem Charlesem. Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že hlavní téma, které je i melodií písně, bylo vykradeno v nějakém spaghetti westernu.
Vzhledem k době vzniku, i faktu, že z natáčení byl vyhozen původní režisér Sam Peckinpah, jsem nečekal moc, ale nakonec se mi film dost líbil a můžu ho jen doporučit. 7,5/10
a.k.a. Cincinnati Kid
Režie: Norman Jewison
Hrají: Steve McQueen, Edward G. Robinson, Karl Malden, Ann-Margret, Tuesday Weld, Rip Torn, Joan Blondell, Jeff Corey, Jack Weston, Cab Calloway, Milton Selzer, Dub Taylor, Karl Swenson
Hudba: Lalo Schifrin
Produkce: MGM
USA 1965
Žádné komentáře:
Okomentovat