O CANGACEIRO (1969)

Oléééé mulééér rendéééraaaa... Asi poslední špageťák s Milianem, který mi ještě chyběl. Nebo o jiném aspoň nevím. //Ne, kecam, ještě mi chybí ty dvě komedie, kde je maskovaný jako Chaplin.// Nicméně tady bychom mohli označení spaghetti western snadno rozporovat, protože film se odehrává až ve 20. letech 20. století v Brazílii, a nic už tady skoro western nepřipomíná. S výjimkou uniforem brazilské armády, které jsou prostě ty samé, co sloužily jako uniformy mexické armády, jen s jinými nášivkami. Jinak tu jezdí poměrně běžně auta, vyskytují se tu američtí gangsteři ozbrojení samopaly Thompson a závěr se odehrává v naftovém vrtu.

 

Jde o remake slavného brazilského filmu z 50. let, který ale neznám, takže o věrnosti předloze nemohu nic říct. Celé to je ale prostě další film z řady Tomas Milian se bouří proti (většinou) Eduardu Fajardovi. Tak jako Milian je ikonou revolucionářů, Fajardo je ikonickým kapitalistou nebo fašistickým přisluhovačem kapitalismu. Sviniar! Koukal jsem s původním slovenským dabingem, a to určitě bylo dobré ozvláštnění. 

 

Takže Milian s hlasem Kukury je naprostý venkovský somár, kterému na začátku zabijí kravičku, a vzápětí uvěří, že je vtělení Ježíše, které má vést prostý lid k vítězství nad lží, nenávistí, armádou a kapitálem. Cesta k tomu je nakonec vlastně jednodušší, než čekal, ale v tu chvíli se do věci vloží ropná společnost představovaná Larrym Matejkou, čekoameričanem... Pardon, holandským agentem, který ale úplně vypadá jako Michal Dočolomanský s blond parukou. Už jsme ho v jednom filmu viděli, a i tady mi chybělo, aby se představil jako hrabě Teleke z Tölökö, a že ho ve slovenském dabingu z roku 1974 Dočolomanský nemluví, považuji za hřích.

 

Nicméně celkově jsem měl dost asociace na spoustu filmů z pera Franca Solinase, až se divím, že tohle nepsal. Tu jsem si vzpomněl na Žoldnéře, tu na Kulku pro generála, tu na Tepepu, tu, a to asi nejčastěji, na Ostrov v ohni. Jediný rozdíl je, že aký somár je Milian na začátku, taký somár je na konci. U Solinase jsou lidoví hrdinové sice negramotní, ale uvědomělí, kdežto Milian chce prostě pomstít kravičku, pobít všechny nepřátele, a pak se mít jako prase v žitě. I obrat hrabětě Teleke na konci nepůsobí jako uvědomění a přihlášení se k levicové myšlence, ale spíš jako "tak s týmto svinstvom nechcem nič mať." 

 

Zatímco Ortolaniho hudba stojí na dvou tématech, z nichž jedno pochází z lidové písně u nás proslavené Kučerovci, a druhé hraje skoro celou druhou půlku jako kolovrátek, až mi lezlo na nervy, pochválit se dá kamera, výprava a pár zajímavých nápadů. Ale jako celek je Píseň ohlašuje pomstu spíš průměrná záležitost jenom pro ty, kteří ty spaghetti westerny musí vidět všechny, nebo si chtějí připomenout film, co kdysi dávno viděli v televizi. 6/10

 

a.k.a. Píseň ohlašuje pomstu, The Magnificent Bandits

Režie: Giovanni Fago

Hrají: Tomas Milian, Ugo Pagliai, Eduardo Fajardo, Renato Rossini, Alfredo Santacruz, Claudio Scarchilli, Jesús Guzmán, Leo Anchoriz

Hudba: Riz Ortolani

Produkce: Medusa Distribuzione

Itálie / Španělsko 1969 

SPAGVEMBER 2026

Bude? Možná... Uvidíme, jak budu zvládat.

 

1. Buddy míří na Západ (1981) /2.11./

Začátek vlastně od konce, ale dneska se mi hodila nějaká oddechovka, takže proč ne... 

 

2. Navajo Joe (1966) /3.11./ 

Vlastně čím víckrát tenhle film vidím, tím víc se mi líbí, nebo spíš tím víc ho beru pro to, co je, a ne, co by měl být. Je to nejlepší Corbucciho western? Ani zdaleka. Sedí do hlavních rolí Burt Reynolds a Aldo Sambrell? Ani moc ne. Je soundtrack naprosto geniální? To si pište.  

 

3. Píseň ohlašuje pomstu (1969) /4.11./

Článek bude. 

SPAGVEMBER 2024

Listopad je tu, špaget čas.

1. Django (1966) /1.11./

A začít klasikou se vždycky vyplatí.

2. Pistole pro Ringa (1965) /3.11./

Viděno s překrývacím dabingem TV Premiéra, což bylo hrozný, ale pravda je, že v angličtině mi ten film nikdy nepřipadal tak vtipnej. Docela překvapení.

3. Ringo se vrací (1965) /3.11./

Dva odlišné filmy od stejného týmu. Stejní herci v úplně jiných rolích. Tenhle je z těch dvou jednoznačně lepší.

4. Companeros (1970) /4.11./

Vamos a matar, companeros!! Od Corbucciho můj nejoblíbenější, vylepšená verze Žoldnéře po událostech jara 1968 a zhlédnutí Divoké bandy. Hned několik scén si z ní dost půjčuje.

5. Boot Hill (1969) /5.11./

Spencer s Hillem jsou jistota, ale tomuhle filmu strašně ubližuje nevyrovnaný, zřejmě narychlo psaný scénář, s pár skvělými scénami, pár hroznými, a celkově nedržící pohromadě. Přitom potenciál tu byl.

6. Město bastardů (1971) /6.11./

Článek bude.

7. Johnny Yuma (1967) /8.11./

Tohle jsem si asi opakovat nemusel. Engelbert Humperdinck s nejotravnějším poskokem vůbec proti dřevěnému gentlemanovi a překvapivě opravdu brutálním padouchům, kteří umlátí dítě k smrti. To už jsem si nepamatoval a nečekal to, stejně jako incestní vztah mezi hlavním padouchem a jeho sestrou. Rosalba Neri ❤

8. El Puro (1969) /9.11./

Článek bude.

9. Savage Guns (1971) /9.11./

Článek bude.

10. Taste of Killing (1966) /11.11./

Kdysi dávno jsem to bral asi moc tradičně a doslovně. Příběh, ve kterém není kladná a záporná strana, protože obránci zlata se chovají jako úplně stejné svině jako jeho dobyvatelé. Za George Martina aspoň pláče žena a dítě, kdo by plakal za Craiga Hilla, když jemu samotnému nezáleží na nikom? Napodruhé výrazně lepší dojem.

11. Pohřběte je hluboko (1968) /13.11./

Bože to je nuda. A nastříhané kusy Taste of Killing a dalších filmů do toho vůbec nepomáhají. Viděno z originální VHS od Davaye, takže většinu rolí mluví četnická pátrací stanice Brno.

12. Armáda pěti mužů (1969) /14.11./

Má to svoje mouchy, ale zejména díky Morriconemu to stojí opakovaně za vidění. Peter Graves mi tam ale nějak moc nesedí, zatímco James Daly zapadá docela dobře. Střídání italských a španělských lokací je občas hodně divoké.

13. I Want Him Dead (1968) /15.11./

Narozdíl od Taste of Killing, tohle se v mých očích nijak neposunulo. Natočené je to moc pěkně, ale děj je tak stupidní, až je to iritující, stejně jako přehrávání béčkových herců a kaskadérů v pro ně příliš důležitých rolích. Každopádně zkusím s Craigem Hillem zkouknout i něco, co jsem ještě neviděl, ať mám lepší možnost porovnat.

14. No Graves on Boot Hill (1968) /16.11./

Článek bude...

15. Mé jméno je Nikdo (1973) /16.11./

Trochu jsem si potřeboval spravit náladu klasikou, což se povedlo. Zajímavé je, že v italské verzi se divák z titulků vůbec nedoví, že ve filmu je i R. G. Armstrong, Geoffrey Lewis, Leo Gordon nebo Steve Kanaly.

 

16. Trumfové eso (1968) /22.11./

Pár dní nebyla vůbec energie ani čas, takže snad to teď aspoň trošku doženu.  

17. Hodný, zlý a ošklivý (1966) /23.11./

Proč ne trochu změny, takže Trumfové eso i GBU jsem si teď pustil z VHS kopií - tedy v případě Esa nahrávku z ČT z doby před dvaceti lety, GBU z ripu z originální VHS. On tomu ten ořez zas tak moc nakonec neubírá, ale příště samozřejmě zase pěkně kvalitní, neořezaná a nedabovaná verze.

18. The Dirty Fifteen (1967) /23.11./

Článek bude.

Tak letos jen 18. Vypadl jsem z toho a víc nedávám. I to je ale docela dost. Hrdiny letošního speciálu byli jednoznačně Craig Hill (5 filmů, z toho dva nové), Bud Spencer (3 filmy), Terence Hill (také 3 filmy) a Robert Woods (2 nové filmy). Co mě mrzí, je, že jsem nakonec nezařadil víc Lee Van Cleefa, který letos byl jen v Hodném, zlém a ošklivém, nedošlo na zopakování Kapes plných dynamitu a Run, man, run z pěkných kopií z Blu Ray, nedal jsem filmy, které jsem loni odložil, jako třeba Corbucciho Křiváci, které jsem naposledy viděl někdy v roce 2010.

ZLATÝ KOLT 2024

Nejlepší film: Hodný, zlý a ošklivý

Nominace: Companeros, Ringo se vrací, Mé jméno je Nikdo, Trumfové eso

 

Nejlepší režie: Sergio Leone (Hodný, zlý a ošklivý)

 Nominace: Sergio Corbucci (Companeros), Giuseppe Colizzi (Trumfové eso), Duccio Tessari (Ringo se vrací), Tonino Valerii (Mé jméno je Nikdo)

 

Nejlepší herec v hlavní roli: Terence Hill (Mé jméno je Nikdo)

Nominace: Eli Wallach (Trumfové eso), Franco Nero (Companeros), Clint Eastwood (Hodný, zlý a ošklivý), Henry Fonda (Mé jméno je Nikdo)

 

Nejlepší herečka v hlavní roli: Rosalba Neri (Johnny Yuma)

Nominace: Nieves Navarro (Ringo se vrací), Stella Stevens (Město bastardů), Simonetta Vitelli (Savage Guns)

 

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Eli Wallach (Hodný, zlý a ošklivý)

Nominace: Telly Savalas (Město bastardů), Bud Spencer (Trumfové eso), Lee Van Cleef (Hodný, zlý a ošklivý), Jack Palance (Companeros)

 

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Hodný, zlý a ošklivý)

Nominace: Luis Bacalov (Django), Nico Fidenco (Taste of Killing), Carlo Rustichelli (Trumfové eso), Ennio Morricone (za vše ostatní, zejména Mé jméno je Nikdo, Armádu pěti mužů, Ringo se vrací a Companeros)

Nejlepší přestřelka: Django vs 48 mužů (Django)

Nejlepší souboj: je nutné se ptát?

Nejlepší bitka: Ringo vs Paco Fuentes (Ringo se vrací) 

Nejlepší půlvoják: Shorty (Hodný, zlý a ošklivý)

Nejlepší kolt: skládačka z obchodu (Hodný, zlý a ošklivý)

Nejlepší drtič jablek: Bud Spencer (Trumfové eso)

Nejlepší tučňák: Franco Nero (Companeros)

Nejlepší nohy v punčochách: Simonetta Vitelli (Savage Guns)

Nejlepší nákup: padouši ve filmu El Puro

Nejlepší minirole, zpětně považovaná za velký part: Kevin McCarthy (Trumfové eso)

WINTER KILLS (1979)

Konspirační thrillery většinou nemám rád. Nevybavím si žádný, kromě I jako Ikaros, který bych chtěl vidět znova, a nevybavím si vůbec žádný, kde rozuzlení spiknutí dává smysl a lze ho z toho, jak se děj odvíjí, pochopit. A Zimní zabíjení je asi ten nejzmatenější ze všech.

Děj se točí kolem rodiny Keganů (což je skoro Kennedy). Už jen uvěřit bizarnímu předpokladu, že mladší syn rodiny vůbec neví nic o tom, čím se jeho rodina živí a kde se bere obrovské bohatství, které má. Jeff Bridges hraje v podstatě mladší verzi Dudea, levicového idealistu, který celý film se zděšením zjišťuje, že jeho otec je multimiliardářský kapitalistický fašista, který ovládá celou Ameriku, nechal svého staršího syna zvolit prezidentem, akorát mu ho někdo zavraždil. Na loď, kde po letech Bridges slouží jako námořník, přiletí Richard Boone s neobvyklým nákladem - zmrdem z Benátek. Ten se přizná, že byl najatým vrahem, a umře. Dude se vydává pátrat, přičemž mu s tím vlastně proti jeho vůli pomáhá jeho otec, kterého hraje sám John Huston. Na cestě, kde se ho neustále někdo snaží zabít, a svědkové umírají dřív, než se k nim Dude může dostat, se Dude setkává se všemi osobnostmi, které ve světě filmu něco znamenaly v roce 1965.

Obsazení je opravdu nabité a právě to mě přimělo se na film podívat. Kromě již zmíněných Bridgese, Boonea a Hustona tu máme:
Anthonyho Perkinse jako špionážního mistra,

Toshira Mifuneho v roli člověka v Hustonově sídle - hraje v jediné scéně a nemá v ději opodstatnění,

Dorothy Maloneovou jako Bridgesovu matku, 

Sterlinga Haydena jako armádního pošuka v tanku,

Eliho Wallacha jako mafiána,

Ralpha Meekera jako jiného mafiána,

Tomase Miliana jako mafiánského bosse,

Brada Dextera jako šéfa policie,

Joea Spinella celého zafačovaného, 

Candice Rialsonovou, Agnetu Eckemyr (z Blindmana), Tisu Farrow či Camillu Sparv jako sexy milenky Hustona.

A v titulcích neuvedenou Elizabeth Taylor, namaskovanou jako Divine z Pink Flamingos. 

Snad jen právě Perkins se z nich ale objeví trochu více. Zejména u Mifuneho dost zarazí, proč tohle vůbec vzal. U Wallacha překvapí, že narozdíl od Maloneové, Haydena nebo Meekera v tom hraje víc než v jedné scéně, ale jen ve flashbacích a důležitost jeho postavy v ději stejně nepochopíte. U Miliana překvapí, kde se v tomhle bere.

V podstatě jestli něco je zajímavé, ale vyšumí to rovněž do prázdna, je poznávání naivního Bridgese, v jak prohnilém světě žije, ať už ve vztahu k otci, tak ve vztahu k milence - která je tu stejně jen kvůli překvapivě explicitní sexuální scéně a odhalování se v restauraci. Vše, co se týče pátrání po vrazích prezidenta, je tak zamotané, že se člověk poměrně rychle ztratí, scenárista a režisér si ani neuvědomuje, že když každého svědka někdo oddělá dřív, než může Bridgesovi něco říct, tak se asi děj nemůže moc posouvat. Závěrečná pointa pak staví celý předchozí děj totálně na hlavu, s tím se ale asi počítá.

Nenechte se zlákat hvězdným obsazením. Zimní zabíjení za váš čas nestojí. Nejvíc lze ocenit kameru Vilmose Zsigmonda, ale ten stejně dobře natočil mnoho jiných, lepších filmů. 4/10

PS. Zaklínání se tím, že má jít o černou komedii, je jen zástěrka pro to, jak je film v některých momentech nechtěně vtipný. 

a.k.a. Zimní zabíjení

Režie: William Richert

Hrají: Jeff Bridges, John Huston, Anthony Perkins, Richard Boone, Eli Wallach, Sterling Hayden, Dorothy Malone, Tomas Milian, Belinda Bauer, Ralph Meeker, Toshiro Mifune, Brad Dexter, Joe Spinell, Tisa Farrow, Candice Rialson, Agneta Eckemyr, Camilla Sparv, Elizabeth Taylor

Hudba: Maurice Jarre
Produkce: Avco Embassy

USA 1979

LUCIO FULCI A JEHO FILMY

Zatím nemám úplně energii na klasickou biografii, pojďme se tedy podívat na Fulciho filmografii. Nemohu podrobně projít všechny jeho filmy, zejména ty první, ale to nejdůležitější si připomeneme.

 

První filmy samostatně Fulci natočil v roce 1959. 

SPAGVEMBER 2023

Přes dvacítku se asi letos nedostanu, koneckonců začínám později. Ale co půjde, to dám.

Už jsem připraven. Tři formáty domácího videa + disky + stream čekají. Chybí jen 35 mm filmy.

 

Tady si AI, až na obličej, poradila se zadáním dobře.

Po zadání "spaghetti western" ale vyjelo toto.

 

1. Colorado Charlie (1965) /4.11./

Z VHSky. Článek bude.

2. Tre pistole contro Cesare (1966) /4.11./

Nic světoborného, ale pořád dost zábavný kousek. Lepší obsazení by byl George Hilton než Thomas Hunter, ale nevadí mi tu, plusem je ale především Giombiniho hudba a Delia Boccardo.

3. Pravá a levá ruka ďábla (1970) /5.11./

Mnohokrát viděná klasika, o které asi už nic nového napsat nemůžu.

4. Malý unavený Joe (1971) /5.11./

Vlastně totéž. 

5. Co my máme společného s revolucí? (1972) /5.11./

Hele, dohnal jsem to. Článek bude.

6. Velká přestřelka (1966) /7.11./

Blu Ray od Powerhouse - nádherná kvalita. Nový překlad italské verze, ne ten vyhádaný od Franco Cleefa, trochu odhalil nové významy některých scén.

7. And God Said to Cain (1970) /8.11./

Bůh není, ďábel není, a je-li, má tvář Klause Kinskiho. Blu Ray od Arrow opět výborné, zejména vynikne vynikající vizuální stránka.

8. Navajo Joe (1966) /10.11./

A víte že se mi to po letech líbilo víc, než kdysi? Reynolds jako hrdina ani Sambrell jako hlavní padouch mi sice pořád moc nesedí, ale dějově už mi to nepřipadalo tak strašně zlé a má to tu správnou špagetovou atmosféru. Top 5 Corbucci to sice pořád není, ale posunulo se to o něco výš.

9. Specialista (1969) /10.11./

Tohle jsem neviděl ještě déle. Ze začátku jsem měl pocit, že tohle asi bude opravdu spíš podprůměr, ale od objevení se Mario Adorfa se to dost zvedne a ujetý konec se mi tentokrát líbil. V místě, kde přestala platit jakákoli pravidla, se totiž může opravdu stát naprosto cokoli. 

10. Two Faces of the Dollar (1967) /11.11./

Článek bude.

11. Gentleman Killer (1967) /13.11./

Článek bude.

12. Žoldnéř (1968) /15.11./

Blu Ray od 88 Films. Vypadá pěkně, ale Arrow či Powerhouse si daly větší práci.

13. Napřed střílej, pak se ptej (1975) /16.11./

Zopakovat veškerého Corbucciho, co můžu a dlouho jsem neviděl, nebyl v tomhle případě nejlepší nápad. Wallach a Gemma se snaží, natočené to není blbě, ale je to nevtipná nuda a Milian se zbytečně ztrapňuje. Rozjuchaná hudba od De Angelisů to taky moc nezachraňuje. 

14. Stříbrné sedlo (1978) /19.11./

Pomrkávání na starší Gemmovy westerny je fajn, Geoffrey Lewis dělá se svými ksichty konkurenci Kinskimu, potěší účast Fulciho stálice Cinzie Monreale i stálice pozdních špaget Donalda O'Briena, rovněž špagetové legendy Aldo Sambrella, natočené je to dobře... Jenže co je to platné, když ten spratek je nejotravnější dítě v dějinách filmu. Od začátku jsem měl chuť ho zabít sám.

15. Valdezovi koně (1973) /21.11./

Článek bude.

16. Chuck Moll (1970) /22.11./

Poprvé jsem to viděl po hodně dlouhém hledání jen v němčině a líbilo se mi to. Podruhé už moc ne. Teď po nějakých dalších deseti letech, některé nápady jsou dobré, Barboni režíruje úplně jinak než pak Trinityho, hlavní čtyřka funguje (nebo spíš trojka, Woody Strode je tu opravdu hodně dřevěný), jen té Idy je tu hrozně málo. Ale proč by jí taky mělo být víc, že. Úvodní pasáž s hořícím blázincem by fungovala i v hororu.

17. Kill, Django, Kill First! (1971) /24.11./

Článek bude.

18. $10.000 Blood Money (1967) /27.11./

Vizuálně i režijně výborné, jen scénář je trochu slabší a předvídatelný a kazí to postava komického fotografa, která se sem vůbec nehodí. Ale oceňuje se uvěřitelná romance i vztah hlavního padoucha a jeho otce, to jsou detaily, na které se ve špagetách většinou celkem kašlalo.

19. They Call Me Hallelujah (1971) /28.11./

Většinou dobře vyrovnané mezi klasickými špagetami a komedií, jen občas je humor nemístně laciný. Co do toho ale vůbec nepatří je postava kozáka v podání Charlese Southwooda. Stejně se objeví až za půlkou a působí v tom silně zbytečně.

ZLATÝ KOLT 2023

Nejlepší film: Velká přestřelka

(Nominace Žoldnéř, Pravá a levá ruka ďábla, $10.000 Blood Money, Co my máme společného s revolucí?)

 

Nejlepší režie: Sergio Corbucci (Žoldnéř)

(Nominace Sergio Sollima /Velká přestřelka/, Lucio Fulci /Stříbrné sedlo/, Romolo Guerrieri /$10.000 Blood Money/)

 

Nejlepší herec v hlavní roli: Charles Bronson (Valdezovi koně)

(Nominace Gianni Garko, Klaus Kinski, Lee Van Cleef, Paolo Villaggio)

 

Nejlepší herečka v hlavní roli: Delia Boccardo (Death Walks in Laredo)

(Nominace Ida Galli, Yanti Somer, Loredana Nusciak, Giovanna Ralli)

 

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Claudio Camaso ($10.000 Blood Money)

(Nominace Tomas Milian, Jack Palance, Geoffrey Lewis, Robert Camardiel)

 

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Nieves Navarro (Velká přestřelka)

(Nominace Anna Orso, Cinzia Monreale, Krista Nell, Francoise Fabian)

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Velká přestřelka)

(Nominace Bruno Nicolai, Nora Orlandi, Guido a Maurizio de Angelis, Angelo Francesco Lavagnino)

Nejlepší souboj: Žoldnéř

Nejlepší přestřelka: 

Nejlepší bitka: závěr Pravé a levé ruky ďábla

Nejlepší šerif: Bambino (Pravá a levá ruka ďábla)

Nejlepší vrah šerifů: Stardust (Fernando Sancho v $10.000 Blood Money)

Nejlepší Caesar: Enrico Maria Salerno (Death Walks in Laredo) 

Filmy, které už ve Spagvemberu/Spagtemberu byly: Velká přestřelka

THE RED SHOW WITH SEVEN NAMES - MUKA NEVIŇÁTEK

Yellow Killer vytvořený umělou inteligencí, je zpět, aby vám nakecal spoustu nesmyslů o Fulciho klasice, které pak musím vyvrátit.

LA POLIZIA ACCUSA: IL SERVIZIO SEGRETO UCCIDE (1975)

Luc Merenda, francouzsko-italský protipól Jirky Bartošky, vyšetřuje zamotaný zločin, přičemž se zdá, že mu hází pod nohy klacky úplně každý. Na což by měl být u italské policie zvyklý.

Poté, co jsem se nedávno vrhnul na Castellariho, rozhodl jsem se obdobně pustit do Martina a dát si pár jeho filmů, co jsem už třeba i viděl, nebo co ještě ne. Silent Action byl dlouho dost těžko dostupný, dokud v roce 2021 nevyšel v krásné edici na Blu Ray. Nemělo to pověst úplně toho nejlepšího a nejzásadnějšího, co by od Martina z poliziotteschi člověk měl vidět. A asi není, to ale neznamená, že je to vyloženě špatné.

Po všech těch osmdesátkových trashích bylo osvěžující vidět italský film, kde si tvůrci dali se scénářem práci, aby dával smysl. Bohužel taky ale zvláště první polovina v podstatě připomíná československé kriminálky té doby. Pořád se jen kecá, kecá, kecá, vrší se jméno na jméno, dva zdánlivě nesouvisející případy se prolínají a člověk aby si začal kreslit plánek, aby se v tom vůbec vyznal. Zhruba v půlce ale začne akce přibývat, a na závěr dostaneme něco, co jsem vůbec nečekal - velkou přestřelku s teroristy plnou samopalů, vrtulníků a granátů! Přičemž teda k zemi padají lidi, kteří jsou od malého výbuchu granátu poměrně daleko. Ale to je jen mírná kritika k filmu, který na akčních scénách nestojí.

Hlavního poldu ztvárnil Luc Merenda, kromě vyšetřování si najde čas i na románek s novinářkou Deliou Boccardo, ale nijak to děj neruší, spíš mu napomáhá, navíc Boccardo je vždy velmi sympatická, jen má člověk od začátku jasno, že se policistova přítelkyně konce filmu nejspíš nedožije. Zda je to tak i tady, to neprozradím. Merenda tady má poměrně jednoduchou roli a zvládá ji poměrně dobře. Ale vůbec na straně zákona a vyšetřovatelů ty postavy moc prokreslené nebývají, takže i Mel Ferrer se pohybuje v rámci své figury státního návladního. Zajímavější je to s Tomasem Milianem coby vyšetřovatelem z rozvědky, který silně překvapí velmi civilním výkonem.

Jinak tady je hromada postav, takže bohužel ani na záporné straně nenajdeme nějaké velmi výrazné postavy a vynikající herecké výkony, všichni hrají, jak jsou zvyklí. A všechny už jsme viděli v mnoha filmech. Poměrně sedící, ale ne moc výraznou hudbu složil Luciano Michelini.

Z poliziottesca mám u Martina docela deficit, narozdíl od gialla, pokusím se ho dohnat. Tohle nepatří k tomu nejlepšímu, co jsem v žánru viděl. Ale ještě je tu poznat ten Martino, co točil gialla pár let předtím, takže dostaneme dost dobrou kameru, i když na nějaké atmosferické scény můžeme zapomenout. 6,5/10

a.k.a. Silent Action

Režie: Sergio Martino

Hrají: Luc Merenda, Mel Ferrer, Tomas Milian, Delia Boccardo, Gianfranco Barra, Paola Tedesco, Claudio Gora, Claudio Nicastro, Michele Gammino, Carlo Alighiero, Antonio Casale, Carlo Gaddi, Loredana Nusciak, Arturo Dominici, Franco Giornelli, Giancarlo Badessi, Gofreddo Unger, Riccardo Petrazzi, Fortunato Arena

Hudba: Luciano Michelini
Produkce: Medusa Distribuzione

Itálie 1975