THE SHOW WITH A NAME - BOND, JAMES BOND část 2

 V poslední době nestíhám skoro nic, a když mám chvilku času, dělám něco jiného. Tak aspoň druhá část povídání o bondovkách, natáčená už na jaře.

SCREAMERS (1979)

Naivní dobrodružný film s hororovými prvky, který se Roger Corman a Joe Dante (a Jim Wynorski) pokoušeli v USA prodávat jako horor. Celé jako by to vypadlo z románu 19. století, což není náhoda - jde o vykradačku Ostrova doktora Moreaua, jehož předlohu napsal H.G. Wells už v roce 1896. A celý Martinův film se nese v takovém starosvětském, vlastně zastaralém duchu, k čemuž moc neladí gore efekty přitočené americkým distributorem.

Verze Screamers, kterou New World Pictures uvedly v roce 1981, je kratší a je v ní Cameron Mitchell, což nás vedlo k projekci právě této verze. Takže na začátku dostaneme asi patnáct minut úplně nových scén s Cameronem Mitchellem a Melem Ferrerem, kteří prozkoumávají jeskyni na pobřeží uprostřed noci. Všechny je rozsápou záhadné stvůry. V průběhu děje je pak ještě jedna scéna s extra vraždou a pár záběrů s novým vizuálním trikem. Je třeba říct, že americké masky vypadají mnohem líp než ty italské, na druhou stranu, scény dost mění očekávání od filmu. Americké části jsou horor, italské jsou dobrodružný film s děsivými příšerami. Jinak Dante se podílel na střihu verze Screamers, Wynorski udělal trailer se spoustou falešných záběrů, které lákaly na moderně pojatý film včetně nahé prsaté ženské ve stanu. Nic takového ve filmu není.

Po novém úvodu dostáváme úplně nový začátek, na kterém několik trosečníků na záchranném člunu je záhadnou silou přihnáno k pobřeží neznámého ostrova. Trosečníky jsou vězni z vězeňské lodi a lodní lékař. Trosečníci začnou ostrov zkoumat, ale jednoho po druhém cosi likviduje. Následně objeví sídlo záhadného pána ostrova s jeho záhadnou krásnou společnicí a kdo ví, kolik záhad ostrov ještě skrývá.

Největší problém filmu je, že se docela táhne a nic moc nového nebo překvapivého nepřináší. Do všeho jsou navíc dost násilně zapojeny domorodé pověry a náhle aktivní sopka. 

Claudio Cassinelli tady toho moc na práci vlastně nemá a nijak zvlášť nezaujme, Richard Johnson přehrává i svůj anglický přízvuk, Joseph Cotten se zastavil na dva dny a předvádí etudu na téma "starý nešťastný muž plný bolesti, kterému za dvacet minut jede taxík zpátky do hotelu", takže nejvíc se mi vlastně líbily oči Barbary Bachové, což není úplně kvalita filmu. Kamera je pěkná, hudba není vyloženě špatná, ale pokud se zkrácená verze Screamers tak táhne, původní italská Island of the Fishmen už musí být úplné utrpení. Škoda. 6/10

a.k.a. Island of the Fishmen (alternativní verze), L'isola degli uomini pesce (původní verze)

Režie: Sergio Martino, Miller Drake (přidané scény)

Hrají: Barbara Bach, Claudio Cassinelli, Richard Johnson, Joseph Cotten, Roberto Posse, Giuseppe Castellano, Beryl Cunningham, Cameron Mitchell, Mel Ferrer, Eunice Bolt

Hudba: Luciano Michelini
Produkce: Medusa Distribuzione, New World Pictures

Itálie / USA 1979

10x BOND

Jak už jsem tu asi psal, v dětství mě Bond tak nějak minul, nezajímalo mě to,jen jsem vždy po obědě viděl předtitulkové scény, jak to běhalo na Nově. Když jsem si před sedmi a půl lety dal předsevzetí, že konečně zkouknu všechny bondovky, Dr. No mě nebavil natolik, že jsem zbytek odložil. O něco později jsem viděl další dvě, ale přípravy na SZZ mě donutily opět přestat ve sledování. Předloni jsem se na to po V tajné službě Jejího Veličenstva vybodnul asi z toho samého důvodu, ale teď už mě asi zastaví jen práce a nechuť cokoli dělat, nebo začnu sledovat něco jiného a Bonda uložím zase na nějakou dobu k ledu. Což by ale bylo docela škoda, když jsou všechny bondovky na HBO GO.

Každopádně jsem si říkal, že bych tu mohl udělat pár osobních žebříčků. Takže ten první je jasný: od nejlepší po nejhorší:

1. Agent, který mne miloval
Viz nedávný článek.

2. Žiješ jenom dvakrát
Ano, je to ptákovina, ale skoro až v duchu Bob Saint Claira

3. Srdečné pozdravy z Ruska
Robert Shaw, vykradačky Hitchcocka, Connery!

4. Goldfinger
Čekáte, že promluvím? Ne, čekám že zemřete! Tohle bude ít v top 5 asi každý.

5. no divil jsem se, ale nakonec to vyšlo na Diamanty jsou věčné

6. V tajné službě Jejího Veličenstva
Zamilovaný Bond, Telly Savalas, lanovka a celkově větší hloubka než obvykle.

7. Muž se zlatou zbraní
Christopher Lee, Christopher Lee a ještě jednou Christopher Lee

8. Žít a nechat zemřít
Vyjádřil jsem se nedávno, ale nad poslední dvě to vytahují hlavně Kotto a Seymourová.

9. Thunderball
Adolfo Celi i Claudine Auger jsou tak nevýrazní, příběh tak snadno zapomenutelný, že je mi až líto Luciany Paluzzi, ta si mohla udělat bondgirl v lepším filmu.

10. Dr. No
Škoda, ale asi se mi fakt líbila nejmíň. Ale až uvidím víc, asi poslední nezůstane.

Taky bych mohl dát dohromady žebříček nejlepších padouchů.

1. Auric Goldfinger (Gert Fröbe)
2. Francisco Scaramanga (Christopher Lee)
3. Donald Grant (Robert Shaw)
4. Ernst Stavro Blofeld (v podání Tellyho Savalase asi nejlepší)
5. Karl Stromberg (Curd Jürgens)

Nejvíce zapomenutelní hlavní padouši: Emilio Largo (Adolfo Celi), Dr. No (Joseph Wiseman).

A jejich poskoků.

1. Jaws (Richard Kiel)
2. pan Kidd a pan Wint (Bruce Glover a Putter Smith)
3. Oddjob (Harold Sakata)
4. Nick Nack (Hervé Villechaize)
5. Tee Hee (Julius Harris)

Nejvíce zapomenutelní: ti z Žiješ jenom dvakrát, tam si pamatuju jen Karin Dor, a Thunderballu.

No a samozřejmě, topka bondgirls. Asi ne úplně překvapivá i dle preference hereček i v jejich dalších rolích.

1. Anya Amasova (Barbara Bach)
2. Honey Rider (Ursula Andress)
3. Fiona Volpe (Luciana Paluzzi)
4. Solitaire (Jane Seymour)
5. Pussy Galore (Honor Blackman)

Ta nejhorší: Goodnight (Britt Ekland) - dokud jsem film neviděl, věřil jsem, vzhledem k hereččiným půvabům, že ji sem fakt rozhodně řadit nebudu... Ale ta role je fakt hrozná.

A samozřejmě... nejlepší Bond:

3. George Lazenby

2. Roger Moore

takže číslo 1 je samozřejmě Sean Connery. A nejsem si jist, zda ty první dva překonají pánové Dalton, Brosnan nebo dokonce Putin Craig.

THE SPY WHO LOVED ME (1977)

Desátá a za mě zatím nejlepší bondovka. Tahle má konečně úplně všechno, co od toho člověk očekává - Bonda trousícího vtipné hlášky jednu za druhou a nonšalantně likvidujícího úskočné padouchy, nepřetržitou akci a napětí, padoucha se šíleným plánem a nejrůznějšími pastmi, jeho tvrdého, nezničitelného poskoka, sexy a sympatické, v tom hlavním případě navíc i inteligentní bondgirl, exotické lokace, šílené vynálezy pana Q a martini s vodkou, protřepané a nemíchané. Roger Moore už dává na Conneryho prakticky zapomenout, když je na plátně Barbara Bach, ještě ke všemu s hlubokým výstřihem nebo dokonce nahá, dává zapomenout na všechno okolo, a když je na plátně zároveň s Caroline Munro, máte pocit, že asi exploduje vesmír. Curd Jürgens je padochem zcela blofeldovského formátu, a řekl bych, že tvůrcům Blofeld asi hodně chyběl... Ale to nevadí. Jinak jeho závěrečné střetnutí s Bondem silně připomíná Sabatu... A když už se může zdát, že napětí i akce poleví, vždy se odněkud vynoří brutální a nezničitelný Jaws Richarda Kiela, kterému ale snad ani nepřejete, aby se na konci poroučel pod kytičky. Slabším článkem je snad jen hudba, která je už moc poplatná své době a disko vlně, přičemž titulní song je snadno zapomenutelný. Hudební narážka na Lawrence z Arábie ale pobavila. Příště by se Bond měl vrátit v Jen pro tvé oči, ale nakonec se mezi tyto dva flmy ještě vklínil Moonraker... 8,5/10

a.k.a. Agent, který mě miloval, Špion, který mě miloval
Režie: Lewis Gilbert
Hrají: Roger Moore, Barbara Bach, Curd Jürgens, Richard Kiel, Caroline Munro, Walter Gotell, Bernard Lee, Desmond Llewellyn, Lois Maxwell, Olga Bisera, Valerie Leon
Hudba: Marvin Hamlisch
Produkce: Eon Productions
Velká Británie 1977

LA TARANTOLA DAL VENTRE NERO (1971)

Na tohle giallo můžete narazit v nejrůznějších žebříčcích či recenzích jako na jedno z těch nejlepších. Ve skutečnosti o žádnou bombu nejde. Jako vždy maskovaný vrah, který vraždí krásné ženy, a mladý policejní inspektor na jeho stopě. Ze začátku to vypadalo, že to bude jeden z lepších zástupců žánru, ale druhá polovina filmu najednou ztratila směr a film už si jen tak doplandá v zajetých kolejích. Identitu vraha jsem odhalil brzy a vyústění jde přesně opačně, než by mělo, tzn. napřed vysvětlení motivace a až pak závěrečná akce. Giancarlo Giannini je sice v hlavní roli hodně fajn, ale autoři (dokonce tentokrát autorka!) z jeho postavy udělali idiota, který při vyšetřování seká jednu botu za druhou. Vraždy jsou zajímavě vymyšlené, ale když se potřetí, počtvrté opakuje ten stejný scénář, je to už nuda. Nakonec mi zůstane v hlavě snad jen účast neobvykle mnoha známých hereček v rolích obětí (Barbara Bouchet, Claudine Auger, Annabella Incontrera, Barbara Bach a Stefania Sandrelli coby Gianniniho manželka), dokonce i Morriconeho hudbu už jsem dočista zapomněl. 6/10
PS: Jo, týden po zhlídnutí už si vzpomenu snad jen na to, že jsem ten film viděl a z herců jen na Gianniniho a Bouchetovou.

a.k.a. Black Belly of the Tarantula
Režie: Paolo Cavara
Hrají: Giancarlo Giannini, Stefania Sandrelli, Silvano Tranquilli, Barbara Bouchet, Claudine Auger, Annabella Incontrera, Barbara Bach, Ezio Marano, Giancarlo Prete, Eleonora Giorgi
Hudba: Ennio Morricone
Produkce: C.I.C.
Itálie / Francie 1971

OIK'S GRANDIOSO GIALLO SPECIAL - part 7

Většina giall se odehrává ve vzdálených místech - dnes se podíváme do města, které máme na dosah ruky.

LA CORTA NOTTE DELLE BAMBOLE DI VETRO (1971)

Pustíte si italské giallo a zjistíte, že úvodní scenérie je vám jaksi povědomá. Kostel Panny Marie před Týnem? Chrám sv. Mikuláše? Pražský hrad? Ba ne, samozřejmě jsem věděl, že se film natáčel a odehrává v Praze, byť velká část natáčení se z nějakého důvodu přesunula do Záhřebu (odtud i chorvatské nápisy na sanitce či nádraží Bizarním prvkem je česká občanka s razítkem Croatia). Možná i pro ty pražské reálie jsem měl možná až moc velká očekávání.

 

Bohužel ani svým druhým (vlastně prvním) giallem mě Aldo Lado moc nepřesvědčil. Výchozí situace je zajímavá - najde se mrtvé tělo novináře, ovšem novinář, ač nejeví známky života, je stále živý a vzpomíná na události, které jeho "smrti" předcházely. Jenže v Ladově podání vše vyšlo poměrně zmateně. Inspirace Kafkou je zcela evidentní, máme tu společnost, která nikoho nepustí mezi sebe, a čím více se do ní snažíte dostat, tím méně to jde, člověka, který se nemůže dorozumět s okolním světem, lidé mizejí, nikdo nechce mluvit, a do toho estébáci na každém kroku. Problém je, že abyste mohli vylíčit nějaké prostředí, musíte ho znát. I když pominu zkomolená nečeská jména a názvy ulic, přijde mi třeba zvláštní, že estébák v klidu nechá na mostě zpívat máničku anglicky. Stejně tak americké milionářské dcerky v Praze (málem jsem napsal milicionářské, což by šlo, ale zase by tam vadila ta Amerika), nebo večírek honorace, kde lidi skutečně vypadají vznešeně a elegantně. Koncert, kde přestárlé publikum vypadá jako sedící mrtvoly, byl ale zase dobrý nápad. Možná jsem měl problém celý příběh akceptovat i proto, že prostředí znám až moc dobře. Celou tu zápletku jsem prostě odmítal přijmout, že by byla možná v Praze roku 71. Barokně-historizující ulice Prahy ovšem udělají svou atmosféru a celý film působí dosti stísněně.

 

K českým reáliím - italský dabing je zjevně uvádí trochu jinak než anglický. V italštině se Barbara Bach jmenuje Mia Šerkova, v angličtině (ale i v cestovním pase) Myra Svoboda. Dále tu máme Irinu Dubček, komisaře Kierkoffa, rodinu Sequencových, primáře Kartinga a advokáta Velinskiho (schválně jsem to sklonil blbě, abych ukázal tvar jména). Zprávy i noviny v češtině, v angličtině ale Sorel žádá Rudy Pravo. Ulice, ve které bydlí, je Wodikova. Máme tu pár embéček. Je zvláštní, že slovenský překladatel nechal v titulcích tyhle špatně přečtené reálie (jako ulici a z Rudého práva udělal dokonce Grude Pravo), přitom musel vědět, co to má být. Možná se na to vybodnul, možná to byl dokonce záměr....

 

K názvu - k filmu nemá žádný vztah. Původně se film měl jmenovat Malastrana, což producenti zavrhli. Název Short Night of the Butterflies, který by se vztahoval k metafoře použité ve filmu, padl po premiéře Tessariho filmu The Bloodstained Butterfly. Kdo přišel s tímhle, netuším.

 

Hlavní roli sehrál Jean Sorel, kterého taky moc nemusím. Připadal mi jako další z řady dvojníků Franca Nera a celý film prošel s jedním výrazem ve tváři. Ingrid Thulin taky není nic moc, takže nejvíc se mi asi zamlouval Mario Adorf coby Sorelův požitkářský kamarád. Typově výborně obsazená je Barbara Bach, která skutečně vypadá "česky", narozdíl od většiny komparsistů. Bohužel si jí moc neužijeme. Zbytek rolí obstarali Italové a Jugoslávci, což je škoda. Je fajn, že aspoň primář chirirgie připomínal Václava Lohniského. Ovšem kdyby ho hrál skutečně Lohniský, komisaře Hrušínský, advokáta Šmeral a slepce Hlušička, a určitě by se nějaká role našla i pro Prachaře, ten by mi sem, ani nevím proč, sednul. To by bylo maso. Bohužel. Enniova hudba je tentokrát méně melodická, a ne moc výrazná. Pochválit tak lze především Ruzzoliniho kameru. 6,5/10

 

a.k.a. Short Night of the Glass Dolls
Režie: Aldo Lado
Hrají: Jean Sorel, Ingrid Thulin, Mario Adorf, Barbara Bach, José Quaglio, Relja Bašić, Fabian Šovagović, Piero Vida, Luciano Catenacci, Jürgen Drews
Hudba: Ennio Morricone
Produkce: Doria Cinematografica
Itálie / SRN / Jugoslávie 1971