Desátá a za mě zatím nejlepší bondovka. Tahle má konečně úplně všechno, co od toho člověk očekává - Bonda trousícího vtipné hlášky jednu za druhou a nonšalantně likvidujícího úskočné padouchy, nepřetržitou akci a napětí, padoucha se šíleným plánem a nejrůznějšími pastmi, jeho tvrdého, nezničitelného poskoka, sexy a sympatické, v tom hlavním případě navíc i inteligentní bondgirl, exotické lokace, šílené vynálezy pana Q a martini s vodkou, protřepané a nemíchané. Roger Moore už dává na Conneryho prakticky zapomenout, když je na plátně Barbara Bach, ještě ke všemu s hlubokým výstřihem nebo dokonce nahá, dává zapomenout na všechno okolo, a když je na plátně zároveň s Caroline Munro, máte pocit, že asi exploduje vesmír. Curd Jürgens je padochem zcela blofeldovského formátu, a řekl bych, že tvůrcům Blofeld asi hodně chyběl... Ale to nevadí. Jinak jeho závěrečné střetnutí s Bondem silně připomíná Sabatu... A když už se může zdát, že napětí i akce poleví, vždy se odněkud vynoří brutální a nezničitelný Jaws Richarda Kiela, kterému ale snad ani nepřejete, aby se na konci poroučel pod kytičky. Slabším článkem je snad jen hudba, která je už moc poplatná své době a disko vlně, přičemž titulní song je snadno zapomenutelný. Hudební narážka na Lawrence z Arábie ale pobavila. Příště by se Bond měl vrátit v Jen pro tvé oči, ale nakonec se mezi tyto dva flmy ještě vklínil Moonraker... 8,5/10
a.k.a. Agent, který mě miloval, Špion, který mě miloval
Režie: Lewis Gilbert
Hrají: Roger Moore, Barbara Bach, Curd Jürgens, Richard Kiel, Caroline Munro, Walter Gotell, Bernard Lee, Desmond Llewellyn, Lois Maxwell, Olga Bisera, Valerie Leon
Hudba: Marvin Hamlisch
Velká Británie 1977
Režie: Lewis Gilbert
Hrají: Roger Moore, Barbara Bach, Curd Jürgens, Richard Kiel, Caroline Munro, Walter Gotell, Bernard Lee, Desmond Llewellyn, Lois Maxwell, Olga Bisera, Valerie Leon
Hudba: Marvin Hamlisch
Velká Británie 1977
Žádné komentáře:
Okomentovat