GIALLO APRIL

Nějak teď jedu na giallo vlně, koukám na dávno viděné kousky, zkouším i nějaké dosud neviděné. Asi z toho nebude celoměsíční záležitost, jako je spagvember, ale schválně, jak dlouho mi to vydrží.

 

1. Lo strano vizio della signora Wardh (1971) /5.4./

Jestli v nějakém giallu záleží na vrahovi méně, tak snad jen v Your Vice is a Locked Room... Začátek je možná až moc hambatý, ale čím dál to postupuje, tím je to lepší, a až na to zbrklé vysvětlení v autě, které jsem ani teď pořádně nestíhal, je konec perfektní.

 

2. Smrtící spona (1984) /6.4./

Článek byl vydán, takže si přečtěte tam.

 

3. Una lucertola con la pelle di donna (1971) /6.4./

Už se mi to asi nelíbilo tolik jako napoprvé, ale halucinogenní scény s Florindou Bolkan jsou skvělé a napínat a děsit umí Fulci jako málokdo. Jean Sorel jedinkrát snesitelný, protože hraje podobné vakuum (díky Kubasovi za toto přirovnání), jako byl ve všech rolích.

 

4. La coda dello scorpione (1971) /8.4./

Od Martina asi jediné klasické giallo s vrahem v černém, kde se po něm opravdu pátrá, aby přišel na konci s nečekaným zvratem. Tak si říkám, že pokud tu měla být původně Edwige, mohla hrát spíš roli Idy Galli, bylo by zajímavější ji na začátku, jak jsme zvyklí, sledovat jako hrdinku, aby po necelé půlhodině skončila podřezaná. Alberto de Mendoza neplánovaně potřetí a topornější než jinde.

 

5. Gatti rossi in un labirinto di vetro (1975) /9.4./

Trash od Lenziho, většinou ale zábavný, občas chtěně, občas nechtěně komický. Nicolaiův soundtrack a komické role Baldassareho, Barthy a Vargase jsou na tom to nejlepší, zatímco protagonisté Richardson a Brochard jsou dost toporní a zklamou. 

6. Sette scialli di seta gialla (1972) /11.4./

Článek bude. 

 

7. Čtyři mouchy na šedém sametu (1971) /18.4./

Jako vždycky mi do všeho vlezla práce, takže jsem celý týden vynechal. Asi mám podobný názor jako napoprvé, kvůli nevýrazným hlavním postavám se film dost vleče a naopak ty vedlejší jako by každá vpadla z jiného filmu. Michael Brandon je mizerně nadabovaný, Mimsy Farmer rovnou mizerně hraje. Právní pozadí toho, proč film na dlouhá léta zmizel, je také zajímavé, a uvedení na nějaké kabelovce v 90. letech v ČR bylo zřejmě nelegální. 

Bud Spencer je Bůh

8. Amuck (1972) /19.4./

Hitchcockovina s Barbarou Bouchet v roli Grace Kelly a Jamese Stewarta v jednom a Rosalbou Neri v roli, o které Hitchcock radši ani nesnil. Občas opravdu dobré, občas příjemně brakové, pomalé, ale zábavné. Údajně měla hrát roli Eleanory původně Edwige, ale Rosalba sem sedí mnohem lépe.

 

9. Paní z neděle (1975) /19.4./

Článek bude.

10. Naked Girl Murdered in the Park (1972) /19.4./

Článek bude.

 

11. Torso (1973) /20.4./

Oproti ostatním Martinovým giallům se mi zdá opravdu slabší, navíc už sem míchá prvky z komedií s Fenech, co v té době točil (slintající vidláci) a je to spíš předchůdce slasheru. Až se divím, že to někde na kazetě nevyšlo třeba jako Halloween 4 (než vznikl) nebo Pátek třináctého 26.  

ZLATÁ BŘITVA 2025

Nejlepší film: Lo strano vizio della signora Wardh

Nejlepší režie: Lucio Fulci (Una lucertola con la pelle di donna)

Nejlepší herec v hlavní roli: Marcello Mastroianni (Paní z neděle)

Nejlepší herečka v hlavní roli: Jacqueline Bisset (Paní z neděle) 

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Ivan Rassimov (Lo strano vizio della signora Wardh)

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Rosalba Neri (Amuck)

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Una lucertola con la pelle di donna)

Nejlepší vražda: chloroform, plyn a kostka ledu (Lo strano vizio della signora Wardh)

Nejlepší Bůh: Bud Spencer (Čtyři mouchy na šedém sametu) 

Nejlepší záměna šátků: Torso

Nejbizarnější vražedná zbraň: keramický penis (Paní z neděle)

Nejlepší sluha: Umberto Raho (Crimes of the Black Cat a Amuck)

EL PURO (1969)

Nejkultovnější spaghetti western od béčkaře Edoarda Mulargii. Nejkultovnější proto, že dlouho nešel sehnat, a když už, tak ve velmi osekaných kopiích, ti, kteří ho viděli, o něm mluvili a psali tak, jako by šlo o velmi nevšední záležitost. Až loni vyšel na Blu ray u Arrow Films, a i tam je poznat, že plná, 108 minut dlouhá verze, je složena z několika zdrojů. Díval jsem se na italský dabing, a i tam film několikrát přeskočil do španělštiny.

Nicméně řekl bych, že je to film, který měl potenciál a docela dobrý nápad, ale úplně neví, co s ním, a ač tu měl Mulargia zjevně vyšší rozpočet než předtím u filmů, které točil s producentem Vincenzem Musolinem, zase ten rozpočet nebyl tak vysoký, aby film nějak lépe vypadal. Zjevně museli tvůrci využívat odlehlejší části městečka ve studiu Elios, a dokonce tu uvidíme ohradu, která mi připadá, že byla přímo ohraničením filmové kulisy. Kvůli omezeným lokacím jsem pak měl dojem, že se film celou dobu odehrává v jednom městečku, ačkoli pak se ukázalo, že jsou dvě - a dokonce dvě různé postavy si byly tak podobné, že jsem je pokládal za jednu!

Děj je jednoduchý a na skoro dvě hodiny úplně neopodstatněný, že bych se ale nějak výrazněji nudil, to říct nemůžu. El Puro je obávaný pistolník, který pověsil kolty na hřebík a skrývá se v malém městě, kde ho všichni mají jen za obyčejného ožralu. Z vězení zatím uteče pětice nebezpečných zločinců, kteří se rozhodnou slavného El Pura najít a vyřídit a dostat za něj odměnu 10 000 dolarů.

No a vzhledem k tomu, že El Puro celou první půlku jenom chlastá, je větší zábava s lupiči, kteří si třeba vtipným způsobem opatří nové šaty a zbraně, nebo se usadí kde jinde než v opuštěném kostele. Nejsilnější, nejkultovnější a nejkontroverznější scéna je pak také s nimi - Aldo Berti umlátí k smrti prostitutku a nadšený šéf ho za to políbí. Druhá polovina, která pak stojí na El Purovi, jenž je donucen vystřízlivět a vzít zase do ruky zbraně, je tak o dost slabší a natahovanější, než první, a některé pasáže mi připadají nedokončené.

Díky ale bohu za to, že hlavní roli ještě nehraje Anthony Steffen, ale máme tu Roberta Woodse, kterému sice bylo vždycky úplně jedno, jestli je vůbec divákům sympatický, ale nehraje špatně. Pětice padouchů je zábavná a zajímavá - hlavního lotra Gypsyho hraje mně neznámý Marc Fiorini, jeho pobočníka Aldo Berti, objeví se tu i Mario Brega, Maurizio Bonuglia a i neznámý Fabrizio Gianni zaujme. Jinak tu ale moc dalších herců není. Hodnou holku ze saloonu hraje Rosalba Neri, její nesympatickou kolegyni Mariangela Giordano, která se mi tady snad líbila i víc. A právě ta se mi pletla s holkou ze saloonu z jiného města, kterou hraje Lisa Seagram. Hudba je od Alessandra Alessandroniho a vykrádá Morriconeho, kde jen může, což ale znamená, že se dá dobře poslouchat.

Jak píšu nahoře, potenciál to mělo, ale zpracování dost pokulhává. Pár dobrých scén, ale jinak spíš průměr. 6,5/10

a.k.a. La taglia e tua... l'uomo ammazzo io!

Režie: Edoardo Mulargia

Hrají: Robert Woods, Marc Fiorini, Rosalba Neri, Mariangela Giordano, Gustavo Re, Maurizio Bonuglia, Mario Brega, Fabrizio Gianni, César Ojinaga, Attilio Dottesio, Giusva Fioravanti, Emilio Zago, Lisa Seagram

Hudba: Alessandro Alessandroni
Produkce: Variety Distribution

Itálie / Španělsko 1969

SPAGVEMBER 2024

Listopad je tu, špaget čas.

1. Django (1966) /1.11./

A začít klasikou se vždycky vyplatí.

2. Pistole pro Ringa (1965) /3.11./

Viděno s překrývacím dabingem TV Premiéra, což bylo hrozný, ale pravda je, že v angličtině mi ten film nikdy nepřipadal tak vtipnej. Docela překvapení.

3. Ringo se vrací (1965) /3.11./

Dva odlišné filmy od stejného týmu. Stejní herci v úplně jiných rolích. Tenhle je z těch dvou jednoznačně lepší.

4. Companeros (1970) /4.11./

Vamos a matar, companeros!! Od Corbucciho můj nejoblíbenější, vylepšená verze Žoldnéře po událostech jara 1968 a zhlédnutí Divoké bandy. Hned několik scén si z ní dost půjčuje.

5. Boot Hill (1969) /5.11./

Spencer s Hillem jsou jistota, ale tomuhle filmu strašně ubližuje nevyrovnaný, zřejmě narychlo psaný scénář, s pár skvělými scénami, pár hroznými, a celkově nedržící pohromadě. Přitom potenciál tu byl.

6. Město bastardů (1971) /6.11./

Článek bude.

7. Johnny Yuma (1967) /8.11./

Tohle jsem si asi opakovat nemusel. Engelbert Humperdinck s nejotravnějším poskokem vůbec proti dřevěnému gentlemanovi a překvapivě opravdu brutálním padouchům, kteří umlátí dítě k smrti. To už jsem si nepamatoval a nečekal to, stejně jako incestní vztah mezi hlavním padouchem a jeho sestrou. Rosalba Neri ❤

8. El Puro (1969) /9.11./

Článek bude.

9. Savage Guns (1971) /9.11./

Článek bude.

10. Taste of Killing (1966) /11.11./

Kdysi dávno jsem to bral asi moc tradičně a doslovně. Příběh, ve kterém není kladná a záporná strana, protože obránci zlata se chovají jako úplně stejné svině jako jeho dobyvatelé. Za George Martina aspoň pláče žena a dítě, kdo by plakal za Craiga Hilla, když jemu samotnému nezáleží na nikom? Napodruhé výrazně lepší dojem.

11. Pohřběte je hluboko (1968) /13.11./

Bože to je nuda. A nastříhané kusy Taste of Killing a dalších filmů do toho vůbec nepomáhají. Viděno z originální VHS od Davaye, takže většinu rolí mluví četnická pátrací stanice Brno.

12. Armáda pěti mužů (1969) /14.11./

Má to svoje mouchy, ale zejména díky Morriconemu to stojí opakovaně za vidění. Peter Graves mi tam ale nějak moc nesedí, zatímco James Daly zapadá docela dobře. Střídání italských a španělských lokací je občas hodně divoké.

13. I Want Him Dead (1968) /15.11./

Narozdíl od Taste of Killing, tohle se v mých očích nijak neposunulo. Natočené je to moc pěkně, ale děj je tak stupidní, až je to iritující, stejně jako přehrávání béčkových herců a kaskadérů v pro ně příliš důležitých rolích. Každopádně zkusím s Craigem Hillem zkouknout i něco, co jsem ještě neviděl, ať mám lepší možnost porovnat.

14. No Graves on Boot Hill (1968) /16.11./

Článek bude...

15. Mé jméno je Nikdo (1973) /16.11./

Trochu jsem si potřeboval spravit náladu klasikou, což se povedlo. Zajímavé je, že v italské verzi se divák z titulků vůbec nedoví, že ve filmu je i R. G. Armstrong, Geoffrey Lewis, Leo Gordon nebo Steve Kanaly.

 

16. Trumfové eso (1968) /22.11./

Pár dní nebyla vůbec energie ani čas, takže snad to teď aspoň trošku doženu.  

17. Hodný, zlý a ošklivý (1966) /23.11./

Proč ne trochu změny, takže Trumfové eso i GBU jsem si teď pustil z VHS kopií - tedy v případě Esa nahrávku z ČT z doby před dvaceti lety, GBU z ripu z originální VHS. On tomu ten ořez zas tak moc nakonec neubírá, ale příště samozřejmě zase pěkně kvalitní, neořezaná a nedabovaná verze.

18. The Dirty Fifteen (1967) /23.11./

Článek bude.

Tak letos jen 18. Vypadl jsem z toho a víc nedávám. I to je ale docela dost. Hrdiny letošního speciálu byli jednoznačně Craig Hill (5 filmů, z toho dva nové), Bud Spencer (3 filmy), Terence Hill (také 3 filmy) a Robert Woods (2 nové filmy). Co mě mrzí, je, že jsem nakonec nezařadil víc Lee Van Cleefa, který letos byl jen v Hodném, zlém a ošklivém, nedošlo na zopakování Kapes plných dynamitu a Run, man, run z pěkných kopií z Blu Ray, nedal jsem filmy, které jsem loni odložil, jako třeba Corbucciho Křiváci, které jsem naposledy viděl někdy v roce 2010.

ZLATÝ KOLT 2024

Nejlepší film: Hodný, zlý a ošklivý

Nominace: Companeros, Ringo se vrací, Mé jméno je Nikdo, Trumfové eso

 

Nejlepší režie: Sergio Leone (Hodný, zlý a ošklivý)

 Nominace: Sergio Corbucci (Companeros), Giuseppe Colizzi (Trumfové eso), Duccio Tessari (Ringo se vrací), Tonino Valerii (Mé jméno je Nikdo)

 

Nejlepší herec v hlavní roli: Terence Hill (Mé jméno je Nikdo)

Nominace: Eli Wallach (Trumfové eso), Franco Nero (Companeros), Clint Eastwood (Hodný, zlý a ošklivý), Henry Fonda (Mé jméno je Nikdo)

 

Nejlepší herečka v hlavní roli: Rosalba Neri (Johnny Yuma)

Nominace: Nieves Navarro (Ringo se vrací), Stella Stevens (Město bastardů), Simonetta Vitelli (Savage Guns)

 

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Eli Wallach (Hodný, zlý a ošklivý)

Nominace: Telly Savalas (Město bastardů), Bud Spencer (Trumfové eso), Lee Van Cleef (Hodný, zlý a ošklivý), Jack Palance (Companeros)

 

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Hodný, zlý a ošklivý)

Nominace: Luis Bacalov (Django), Nico Fidenco (Taste of Killing), Carlo Rustichelli (Trumfové eso), Ennio Morricone (za vše ostatní, zejména Mé jméno je Nikdo, Armádu pěti mužů, Ringo se vrací a Companeros)

Nejlepší přestřelka: Django vs 48 mužů (Django)

Nejlepší souboj: je nutné se ptát?

Nejlepší bitka: Ringo vs Paco Fuentes (Ringo se vrací) 

Nejlepší půlvoják: Shorty (Hodný, zlý a ošklivý)

Nejlepší kolt: skládačka z obchodu (Hodný, zlý a ošklivý)

Nejlepší drtič jablek: Bud Spencer (Trumfové eso)

Nejlepší tučňák: Franco Nero (Companeros)

Nejlepší nohy v punčochách: Simonetta Vitelli (Savage Guns)

Nejlepší nákup: padouši ve filmu El Puro

Nejlepší minirole, zpětně považovaná za velký part: Kevin McCarthy (Trumfové eso)

LUCKY, EL INTRÉPIDO (1967)

Začínáme nový speciál plný tajných agentů, maskovaných superhrdinů a tajných plánů ďábelských padouchů! Eurospy je menší subžánr, který se sice hřál na výsluní popularity v daleko více zemích, než jen v Itálii, ale nevydržel dlouho. Jen v Itálii a Turecku se ale, i pod vlivem mexických luchadorů, propojil s komiksovými superhrdiny a maskovanými siláky, což zajistilo další přijmy vysloužilým hvězdám peplum, kterým neseděly klobouky. Pár filmů už jsem viděl, zkusím teď ale do subžánru proniknout trochu víc... Akorát začnu ve Španělsku.

Jesus Franco, ještě než začal točit laciné horory a porno, točil kdeco, včetně pokusu o parodii na bondovky. Musím říct, že anglický dabing byl pro mě tak nesrozumitelný, že jsem půlce dialogů vůbec nerozuměl a první půlku filmu se skoro neorientoval v ději. I tak ale mám pocit, že ani stoprocentní srozumitelnost by mi vůbec nepomohla.

Lucky je tajný agent, kterého každý zná. Na začátku filmu je na maškarním, kde získáme dojem, že půjde o dalšího maskovaného zloducha, ale brzy zjistíme, že je to jen na tuhle scénu. Naštěstí. Hned tam se začne rozvíjet série vražd, bitek, sledovaček a schovek, ale děj ani přesuny moc nedávají smysl. Lucky odletí nevím proč do Říma, kde ho kontaktuje blond agentka a italský agent. Ukáže se, že agentka je zrádkyně a záhy umírá, zatímco italský agent se Luckyho až do konce filmu drží jako klíště, aniž by bylo jasné, proč. Spolu odlétají do Albánie (Lucky se tu v pohodě domluví, protože mluví dvěma sty jazyky, jen albánsky s lehkým jugoslávským přízvukem), tam stráví nějakou část filmu, něco hledají, jsou zajati albánskou tajnou službou v čele s Rosalbou Neri, pak prchají do Jižní Ameriky, tam najdou, co hledali, a ještě přijde pár twistů a je konec. Jo a sám Franco se objeví hned ve třech rolích.

Ono je to moc hezky natočeno, ale tak, jak jsem to viděl, to nedává smysl ani za mák, a jediné, co to drží, je energický výkon Raye Dantona v roli Luckyho, častá akce a měnící se prostředí, sexy cameo Rosalby Neri a Nicolaiova hudba. Humor je jinak dost infantilní, italský poskok dost ruší a konec je totálně na palici. Já nebudu tentokrát hodnotit, protože srozumitelnost anglické stopy mi zabránila pochopit, o co v tom vůbec šlo, ale spíš nedoporučuju.

a.k.a. Agente speciale L.K. (Operazione re Mida), Lucky the Inscrutable

Režie: Jesús Franco

Hrají: Ray Danton, Barbara Bold, Dante Posani, Dieter Eppler, Maria Luisa Ponte, Rosalba Neri, Beba Loncar, Teresa Gimpera, Jesús Franco, Patty Shepard

Hudba: Bruno Nicolai
Produkce: Rank Film

Španělsko / Itálie / SRN 1967

TENTO POŘAD VÁM PŘINESLA AI

V poslední době je docela hit umělá inteligence vytvářející prakticky vše. Kromě obrázků, které jsem sem již dal a připomínám instagramový účet, kam sem tam něco přidám, se dá i chatovat s umělou inteligencí. Ta ale dokáže i víc než jen psát odpovědi na běžné dotazy, takže mě napadlo, zda dokáže napsat článek o filmech. Že bych si ulehčil práci? 

 

Nejdřív jsem se dotázal na filmy Martina Scorseseho a dostal jsem poměrně dobrý výtah:

Martin Scorsese je jedním z nejuznávanějších filmových režisérů své generace. Jeho filmová kariéra sahá více než padesát let a jeho jméno je spojováno s mnoha významnými a kultovními filmy. V tomto článku se podíváme na některé z jeho nejvýznamnějších a nejúspěšnějších filmů.

"Taxikář" (1976) je asi jedním z nejznámějších filmů Martina Scorseseho a jeho také jeden z jeho prvních velkých úspěchů. Film natočený v roce 1976 zobrazuje osamělého a psychicky narušeného taxikáře Travise Bickla, kterého hrál Robert De Niro. Film se stal kultovním a byl významným milníkem v kariéře režiséra. Scorsese byl za režii tohoto filmu nominován na Oscara.

"Raging Bull" (1980) je dalším filmem, který získal velkou pozornost od kritiků i diváků. Film popisuje životní příběh boxeru Jakea LaMotty, kterého ztvárnil Robert De Niro. Scorsese získal Oscara za nejlepší režii za tento film a De Niro získal Oscara za nejlepší mužský herecký výkon.

"Goodfellas" (1990) je film o mafiánském životě v New Yorku. Film byl velmi úspěšný a je stále považován za jedno z nejlepších děl Martina Scorseseho. Film byl nominován na šest Oscarů, z nichž jeden získal Joe Pesci za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli.

"Casino" (1995) je další film o mafiánském životě v Las Vegas. Hlavní role ztvárnili Robert De Niro a Sharon Stone. Film byl velmi úspěšný a vydělal více než 116 milionů dolarů. Kritici chválili výkon Stoneové, která byla za svůj herecký výkon nominována na Oscara.

"The Departed" (2006) je thriller o irské mafii v Bostonu. Hlavní role ztvárnili Leonardo DiCaprio, Matt Damon a Jack Nicholson. Film získal čtyři Oscary, včetně nejlepšího filmu a nejlepší režie.

Martin Scorsese je stále aktivním režisérem a jeho práce má vysokou hodnotu a význam nejen pro fanoušky filmu, ale i pro celou filmovou tvorbu.

Fajn. Zkusil jsem trochu méně známé téma, a to filmografii Edwige Fenech.

Edwige Fenech je italská herečka a sexuální ikona, která se proslavila především svými rolí v italských erotických filmech v 60. a 70. letech. Její kariéra trvala téměř tři desetiletí a zahrnovala více než 70 filmů. V tomto článku se podíváme na některé z jejích nejznámějších a nejúspěšnějších filmů.

"Umberto Lenzi's Orgasmo" (1969) byl prvním filmem, ve kterém Fenech hrála hlavní roli. Film se odehrává v Toskánsku a Fenech ztvárňuje mladou ženu, která přijíždí do venkovského města, aby zjistila pravdu o smrti svého manžela. Film byl velmi úspěšný a byl považován za jeden z nejlepších thrillerů své doby.

"All the Colors of the Dark" (1972) je hororový film, který se stal jedním z nejvýznamnějších filmů Fenech. Fenech zde ztvárňuje ženu, která má noční můry a snaží se překonat trauma, které utrpěla v minulosti. Film je považován za klasiku žánru giallo a Fenechova role byla výrazná pro její kariéru.

"The Strange Vice of Mrs. Wardh" (1971) byl dalším úspěšným filmem, ve kterém Fenech hrála. Film byl inspirován díly Edgara Allana Poea a zahrnuje prvky napětí a erotiky. Fenechova herecká práce zde byla chválena a film se stal kultovním dílem žánru giallo.

"La Polizia incrimina, la legge assolve" (1973) byl akční film, ve kterém Fenech hrála. Film se odehrává v Římě a zahrnuje různé prvky kriminálního thrilleru. Fenech zde ztvárňuje manželku policisty, která je svědkem vraždy a snaží se pomoci svému manželovi při vyšetřování.

"Hostel: Part II" (2007) byl posledním filmem, ve kterém Fenech hrála. Film byl pokračováním úspěšného hororu z roku 2005 a zahrnoval výraznější roli pro Fenech, která hrála matku jedné z hlavních postav.

Edwige Fenech byla jednou z nejúspěšnějších hereček italské kinematografie v 60. a 70. letech a její práce (nedokončeno. Asi příliš mnoho znaků.)

Tady už asi začnete kroutit hlavou. Fenech přece nehrála v Orgasmu a jeho děj se netočí kolem mladé ženy, která zjišťuje pravdu o smrti svého manžela. The Strange Vice of Mrs. Wardh nebyl inspirován díly Edgara Allana Poea. A co se týče La polizia incrimina, la legge assolve, nejen, že v něm Edwige nehraje, ale žádná manželka tam není svědkem vraždy a nesnaží se pomoci manželovi s vyšetřováním. A pokud vím, Edwige v Hostelu 2 nehraje matku jedné z hlavních postav, ale tady se můžu mýlit já.

 

V tuhle chvíli mě to ale začalo bavit a začal jsem hledat, jaké nesmysly z umělé inteligence vypadnou. Dál jsem požadoval článek o spaghetti westernech s Rosalbou Neri.

Spaghetti westerny jsou druhem filmů, který se stal velmi populárním v 60. letech. Tyto filmy byly natočeny italskými režiséry a obsahovaly často divoké honičky na koních, špinavé a neúprosné postavy a prachem a pískem zasypávané kraje. Jednou z nejznámějších hereček, které se objevily v těchto filmech, je Rosalba Neri.

Neri se narodila v Itálii v roce 1939 a začala hrát ve filmech v 60. letech. Její kariéra v spaghetti westernech začala v roce 1967, kdy hrála v klasickém filmu "Django Kill!" (známým také jako "Se sei vivo spara"). V tomto filmu hrála roli Isabel, jedné z nejtajemnějších a nejpodivnějších postav ve filmu. Její výkon byl chválen kritiky a ukázal, že je to herečka, na kterou si diváci budou muset dávat pozor.

Následující rok, v roce 1968, se Neri objevila v dalším spaghetti westernu, "Death Sentence" (známý také jako "La taglia è tua... l'uomo l'ammazzo io"). Tentokrát hrála roli Lany, záhadné a krásné ženy, která má vztah s hlavním hrdinou filmu. Neri ukázala svou schopnost hrát různorodé postavy a opět získala pozornost kritiků a diváků.

Dalším filmem, ve kterém se Neri objevila, byl "The Red Queen Kills Seven Times" (známý také jako "La dama rossa uccide sette volte") z roku 1972. Tento film není přímo spaghetti westernem, ale spíše giallem, žánrem italského thrilleru. Neri hrála roli Kitty Wildenbrück, dědice rodinného majetku, která se stává podezřelou z vraždy své sestry. Film byl pozitivně hodnocen a Neri se opět ukázala jako talentovaná herečka.

Rosalba Neri hrála také v mnoha dalších filmech, jako jsou "The Castle of Fu Manchu", "Lady Frankenstein" a "Amuck!". Její kariéra trvala až do 80. let, kdy se stáhla z filmového průmyslu.

V závěru lze říct, že Rosalba Neri byla jednou z nejtalentovanějších hereček, které se objevily v spaghetti westernech.

 

Asi ani nebudu poukazovat na všechny nesmysly, které AI sepsala. Dokonce se ještě opravila! A dost bizarním způsobem:

Omlouvám se, ale musím opravit předchozí odpověď, protože jsem napsal nesprávné jméno herečky. V odpovědi jsem uvedl jméno Rosalba Neri, místo toho, aby bylo správné jméno Lee Van Cleef.

 

Ještě jsem zkusil dotaz na spaghetti westerny s Laurou Gemser. Vzhledem k tomu, že v žádných nehrála, byl jsem zvědav, co se stane.

 

Laura Gemser je italská herečka a modelka, která se proslavila díky svým rolím v italských exploitation filmech v 70. a 80. letech. Ačkoli se převážně proslavila v jiných žánrech, jako jsou například erotické filmy a horory, hrála také v několika spaghetti westernech.

Jedním z filmů, ve kterých Laura Gemser hrála, je "Four of the Apocalypse" z roku 1975, který režíroval Lucio Fulci. V tomto filmu hrála roli prostitutky, která se přidává k hlavním postavám, když se stávají cílem bandy lupičů. Film byl inspirován westernem "The Magnificent Seven", ale s mnohem temnějšími a drsnějšími prvky.

Dalším filmem, ve kterém Gemser hrála, je "Black Emanuelle, White Emanuelle" z roku 1976. Tento film není přímo spaghetti westernem, ale spíše erotikou s prvky dobrodružství. Gemser hrála roli novinářky, která se vydává do Afriky, aby získala příběh o záhadném kmenu. Film byl velmi úspěšný a Gemser se stala ikonou žánru.

Posledním filmem, kterým se budeme zabývat, je "Killer vs. Killers" z roku 1985. Tento film byl natočen v Hongkongu, ale vznikl jako spaghetti western a obsahuje mnoho klasických prvků tohoto žánru. Laura Gemser hrála roli saloonačky, která se stává cílem pomsty ze strany zločinců. Film byl původně plánován jako poslední spaghetti western a vznikl jako pocta klasickým filmům žánru.

Celkově řečeno, Laura Gemser hrála pouze v několika spaghetti westernech, ale její výkony v nich byly docela pozoruhodné. Je známa spíše svými rolími v jiných žánrech, ale určitě stojí za to vidět, jak se objevila v tomto klasickém italském žánru.

 

Jo, stálo by to za to, kdyby ve zmíněných filmech hrála. A kdyby byly tím, čím AI píše, že jsou. Dalším krokem pak už bylo jen vymyslet název, rok výroby a obsazení fiktivního filmu a nechat AI, aby sepsala recenze. Ty ale vydám už zvlášť, tohle už bylo pro jeden článek čtení dost.

EDWIGE FENECH A JEJÍ FILMY

Většinou ve speciálech přikládám biografii, jenže Edwige už ji tu samozřejmě má. Takže tak jako onehdy u Merliho, trochu si projedeme filmy s Edwige, protože v nich může být zmatek.

Na internetu se dá narazit na rozhovor s Edwige, který v roce 1970 vedl ještě coby novinář Luigi Cozzi. V něm Edwige tvrdila, že už natočila asi dvacet filmů, a zrovna se chystala na Lo strano vizio della signora Wardh. Brzy zjistíme, že ač už v prvních třech letech kariéry točila jako divá, dvacet filmů to před Signorou Wardh nebylo. Ale popořadě:

ROSALBA NERI 82

Všechno nejlepší!

ROSALBA NERI 80

Všechno nejlepší ikoně gialla a spaghetti westernů!

ROSALBA NERI 79

79. narozeniny dnes slaví Rosalba Neri. Všechno nejlepší!

 

OIK'S GRANDIOSO GIALLO SPECIAL - part 6

And now for something a little bit different...

ALLA RICERCA DEL PIACERE (1972) 

Změna! Žádný černý vrah s nožem, žádné scény vražd, žádné hektolitry krve. Amuck rozkrývá zločin, o němž na začátku ani nevíme, zda se stal. Přesto to nakonec giallo nepochybně je.

Stručně k ději: Barbara Bouchet se nechá zaměstnat jako sekretářka u bohatého spisovatele Farleyho Grangera a jeho svůdné ženy Rosalby Neri. Ti žijí na ostrově u Benátek. Barbara sem ale nejde náhodou - její předchůdkyní byla její kamarádka, která záhadně zmizela a Barbara je rozhodnuta dozvědět se proč. Brzy po svém příjezdu zjistí, že Granger a Neri nejsou normální rodina, pořádají často orgie, na kterých promítají pornofilmy. A v jednom z nich Barbara svou kamarádku pozná. Brzy začíná mít pocit, že se ji její zaměstnavatelé snaží zabít...

Tenhle film plyne dost pomalu, ale jak si člověk na tempo zvykne a naladí se, nehrozí nuda. Násilí skoro žádné, lekaček taky moc ne, byť pár děsivých existencí tu máme od komorníka po podivínského rybáře. Největší strach je ale z Grangera a Neri, navenek usměvavých a vlídných, nicméně zcela evidentně krutých a podlých lidí, kteří ostatní jen zneužívají pro své radovánky. Což zní jako spoiler. Po celou stopáž jsem si kladl několik otázek - došlo vůbec k zločinu? A jak se to celé rozřeší? Závěrečná pointa mě pak docela překvapila, což je dáno hlavně chytrostí scénáře, který mě pomalu přesvědčil o naprostém opaku.

Což ovšem neznamená, že jediné, čím je tento film proslulý, je erotika. Té je tu požehnaně. Chtěli byste vidět Barbaru Bouchet a Rosalbu Neri nahé? Užijete si jich dosytosti. Dokonce spolu v lesbické scéně, která je ještě ke všemu zpomalená. Navíc tu máme ještě lesbickou scénu Barbary Bouchet s Patrizií Viotti, abyste náhodou nezmeškali fakt, že tenhle film si v oblasti sexuality servítky nebere. Tyhle scény nepochybně film posunuly mezi obskurní záležitosti, na druhou stranu, kdyby jich nebylo, dodnes by se na něj prášilo jako na nezajímavou detektivku.

Jsem rád, že už je možnost vidět film v plné širokoúhlé verzi, protože dlouho byl dostupný jen v ořezaném VHSripu. Giordaniho kamera tak vynikne v plné parádě, stejně jako krása obou hlavních představitelek. Barbaru Bouchet jsem v hlavní roli vlastně viděl poprvé a vůbec nezklamala, stejně jako Rosalba v roli dravé šelmy. Farley Granger je rovněž výborný a je na jednu stranu docela škoda, že od hlavních rolí u Hitchcocka se dostal "jen" k rolím v "obskurních" evropských filmech. Přísného komorníka ztvárnil Umberto Raho, známý třeba z Ptáka s křišťálovým peřím. Jinak si film vystačí s poměrně skromným množstvím postav - proč taky mít spoustu zbytečných lidí. Vše podkresluje povedená Usuelliho hudba, zvláště Piacere sequence je zase takový ušní červ - tato skladba se dostala i do filmu Big Lebowski. Překvapivě docela líbilo a z giallo maratonu asi celkově nejlepší zážitek, byť to samozřejmě není nic geniálního. 7,5/10
Malá anketa - Barbara Bouchet nebo Rosalba Neri? ;)

a.k.a. Amuck, Maniac Mansion, Hot Bed of Sex, In Search of Pleasure, Leather and Whips (bože to jsou názvy)
Režie: Silvio Amadio
Hrají: Barbara Bouchet, Farley Granger, Rosalba Neri, Umberto Raho, Patrizia Viotti, Nino Segurini, Petar Martinović
Hudba: Teo Usuelli
Produkce: West Film, Delta
Itálie 1972