THE SHOW WITH A NAME - TERENCE HILL & BUD SPENCER: PĚSTI A FAZOLE část 3

 Třetí část nás konečně vyvede ze spaghetti westernů 60. let, čili Terence a Bud naposledy navážno, ne ovšem naposledy v sedle.

SEVEN MOVIES FROM NOW část 1

Začínáme další celotýdenní speciál, tentokrát se opět jedná o znovuzhlédnuté klasické americké westerny, které jsem naposledy viděl kdysi dávno, a/nebo jsem je tu v článku dost odbyl. A začneme jedním z prvních, o kterých jsem tu kdy psal.

THE PROFESSIONALS (1966)

Mexická revoluce počátku 20. století nebývá v amerických westernech až tak moc reflektována, jako bývá v italských. Většinou jde o fikce o skutečných postavách války, jako lidoví vůdci Pancho Villa nebo Emiliano Zapata, v Divoké bandě pak tvoří spíše jen kulisu příběhu, který by se klidně mohl odehrávat kdykoli jindy. Tenhle film je tak v podstatě výjimkou, kdy revoluce je víc než jen kulisou děje, a zároveň jde o ryze dobrodružně založený film.

Boháč Joe Grant má problém. Mexičtí bandité mu unesli ženu a chtějí výkupné. Zaplatit? Nikdy. Poslat tam vojsko? Moc problematické, když se země sbírá z právě ukončené revoluce. Nejjednodušší je poslat tam malou skupinu odborníků, kteří jsou pro peníze ochotni ke všemu. Aspoň tak se to Grantovi zdá. Nesourodá skupinka odborníka na zbraně Rica, odborníka na výbušniny Billa, odborníka na boj Jakea a odborníka na koně Hanse si porozumí velmi rychle, problémy mají se samotným úkolem, na kterém něco nehraje. Mexická pustina je prašná, žhavá a nemilosrdná, stejně jako mexičtí muži a ženy, kteří po zuby ozbrojeni na cizince čekají. Akorát Bill a Rico nejsou až takoví cizinci, protože kus života nedávno nechali právě zde v revolučním víru.

Obsazení filmu mohlo být pro diváky ve své době docela překvapivé. Lee Marvin hrál většinou hnusáky a Oscara právě získal za roli opilce, takže jeho ztvárnění férového vůdce skupiny mohlo překvapit. Ale je to on, kdo je takovým tím morálním středem. Robert Ryan pak není zákeřným hajzlem, ale další čestnou figurou, která je paradoxně co do výdrže slabším článkem skupiny a jeho láska ke koním může výpravě i docela zavařit. Burt Lancaster naopak hraje postavu, kterou od něj diváci čekali - svůdce, dobrodruha a člověka s vyšším morálním profilem, než na kolik ho ostatní odhadují. A u Woodyho Strodea je překvapivé, kolik tu má prostoru, a byť jeho postava moc nemluví a spíš vykonává Marvinovy příkazy, divák si ho určitě oblíbí obdobně jako Jamese Coburna v Sedmi statečných.

Ale právě na falešných očekáváních je postaven celý film a na konci není skoro nic tak, jak se nám ze začátku zdálo. Škoda jen, že když už jsem to viděl potřetí, nebylo v tom vůbec nic, co by mě překvapilo. Na hlavní čtveřici je spoleh, Palance je jako Mexičan překvapivě poměrně přesvědčivý, Cardinalová je krásná, Jarreho hudba možná až moc rozjuchaná. V podstatě v tom vlastně ani není pasáž, ke které bych se s chutí vracel. Film uteče, pobaví, ale to je tak nějak všechno. Ale co bych povídal, stejně jste to všichni viděli. 7/10

a.k.a. Profesionálové
Režie: Richard Brooks
Hrají: Lee Marvin, Burt Lancaster, Robert Ryan, Woody Strode, Claudia Cardinale, Jack Palance, Ralph Bellamy, Marie Gomez, Jorge Martinez de Hoyos
Hudba: Maurice Jarre
Produkce: Columbia
USA 1966

COLPO IN CANNA (1975)

Tentokrát film, v kterém je Ursula Andress skutečně v centru dění.

Tohohle jsem se bál, že to bude jen o Ursulině těle a ničem víc. Ano, je to o jejím těle. A taky je to přehlídka skoro všech italských kaskadérů, kteří tu dostanou maximální možnost se předvést. A taky je to kriminální film. Zvláštní mix? Rozhodně.

Děj snad nemá cenu popisovat, protože zvláště v závěru se na něj sám film vykašle a jen chrlí jednu akční scénu za druhou. Začíná to jako sexy komedie o letušce, co balí chlapy tam, kam přiletí. Jenže Ursula doručí vzkaz Woody Strodemu, s nímž tu většinu stopáže není žádná prdel, a ten ji s kumpány dost surově zmlátí. Tak že by přece jen vážné poliziottesco? Ursuly se ujme akrobat Marc Porel, a hned je z toho zase sexy komedie... a pak jsou napadeni Woodyho lidmi a je z toho pro změnu film se Spencerem a Hillem... bez Spencera a Hilla! A takhle se ty nálady přelévají celý film, až ke konci zcela převládne ta akční komedie. Hvězdy z filmu zmizí a v megarvačce v lunaparku dostanou příležitost se předvést kaskadéři. Osiride Pevarello i jako plivač ohňů, a jakmile do všeho vpadne Roberto Dell'Acqua, už je celá scéna jen o něm. Blbé je, že v téhle scéně se do srandy zapojí taky Strode, což se sem vůbec nehodí Ale klobouk dolů, bylo mu už šedesát a vypadal a působil o dvacet let mladší.

Stejně tak Ursule bychom ani skoro čtyřicet nehádali. Nahá je tu často, a ukáže úplně všechno. Jinak hraje střed dění, ne holku, co visí na hrdinovi. Vlastně jestli existuje feministické poliziesco, tak je to tohle - Ursula je skutečně silná, sympatická hrdinka, která se chová k mužům přesně tak, jak se Bondové a jiní chovají k ženám. Vlastně je až s podivem, co se jí líbí na Porelovi, který je dost v pozadí a skoro si ho nevšimnete.

Byly chvíle, a bylo jich hodně, kdy jsem se překvapivě dost bavil. Ne, že bych se nějak moc zasmál, humor je skutečně laciný, ale necítil jsem se zdaleka tak trapně, jako u komedií s Fantozzim nebo s Edwige Fenech. Proč ty nemohly vypadat nějak takhle? Vadila mi Bacalovova jazzová hudba, hrající skoro u všech rvaček. Moc komické. Od Di Lea je člověk zvyklý na úplně jiné filmy. Na druhou stranu, proč měl točit jen drastické filmy o mafiánech, že ano. 6,5/10

a.k.a. Loaded Guns
Režie: Fernando di Leo
Hrají: Ursula Andress, Marc Porel, Woody Strode, Isabella Biagini, Lino Banfi, Aldo Giuffre, Maurizio Arena, Carla Brait, Renato Baldini, Raul Lovecchio, Roberto Dell'Acqua, Jimmy il Fenomeno, Pietro Ceccarelli, Omero Capanna, Romano Puppo, Gilberto Galimberti, Roberto Messina, Emilio Messina, Osiride Pevarello, Nello Pazzafini, Franco Ukmar
Hudba: Luis Bacalov
Produkce: Cineproduzioni Daunia 70
Itálie 1975

BOOT HILL UNCUT

Tak se objevily německé titulky k plné verzi Boot Hillu, tudíž jsem dopřeložil scény, které v češtině nejsou, a k tomu i písničku zpívanou během představení cirkusu. Víte, kde to najdete.
Colizziho trilogie je tak v ČJ už kompletní. Opět, scény, které chyběly, jsou pro děj nepodstatné, a po znovuzhlédnutí si říkám, že tam chybí, zvláště v závěru, scény mnohem podstatnější.
Český dabing je ten z Novy, bohužel. Obsazení není tak hrozné, ale překlad je příšerný a dialogy nedávají smysl, a střih hudby a pár nových midi skladeb to podtrhují. VHS dabing by byl asi lepší, minimálně překlad je smysluplnější, ale bohužel je to překrývačka.

INVADERS OF THE LOST GOLD (1982)

Jsou filmy blbé, horší a ty nejhorší. Nájezdníci zbloudilého pozlátka, jak to přeložil někdo, kdo film rychlodaboval, patří mezi tu poslední skupinu. Mezi horory se to snad řadí jen kvůli alternativnímu názvu Horror Safari, jinak to s hororem prakticky nemá co dělat a je to prostě dobrodružný film, přiživující se na Indiana Jonesovi, jak už napovídá název. Blbý dobrodružný film.

Na začátku sledujeme japonskou jednotku na pochodu filipínskou džunglí, kterak přenáší bednu plnou zlata. Po útoku domorodců půl jednotky zahyne a vojáci ukryjí zlato v jeskyni. I přes technickou převahu domorodci vítězí a vše přežijí jen tři důstojníci. O 36 let později je všechny vyhledá dobrodruh Larson, který se je každého snaží přimět, aby ho ke zlatu dovedli. Plukovníka nakonec zastřelí v souboji, druhý důstojník spáchá harakiri, a třetí se konečně nechá koupit. Larson vyhledá boháče Jeffersona, aby zaštítil jeho výpravu, ten však proti jeho záměrům najme dobrodruha Mikea Forresta a na výpravu jede sám i se svou dcerou Janice a poskokem Calem, a Mike přivede dalš potřebné lidi, to vše k Larsonově nespokojenosti. Jede i onen poslední důstojník. Mezi Forrestem a Larsonem je navíc dlouholeté nepřátelství. Výprava vyjíždí do džungle a záhy začnou členové postupně umírat...

Začátek je docela trashově zábavný. Japončíci střílejí po stromech a dostávají to šípy a kopími. Jenže pak se rozjede samotný příběh a vylezou rychle na povrch všechny neduhy. Je to špatně napsané, natočené i zahrané V úvodu máme zdlouhavou scénu ve stripbaru, kde napřed dlouho sledujeme svlékající se Japonky, a pak se začnou dva námořníci hádat s někým, kdo stojí mezi nimi, ale kvůli tmě (a špatné kopii) vůbec není vidět. Je to Woody Strode, což viditelnosti nijak nepomáhá. Dojde k mizerně natočené a nastříhané rvačce, v níž půlka akce stejně není vidět. Zábavnější blbá rvačka je pak ve druhé polovině mezi Strodem a japonským vojákem, hraným Haroldem Sakatou, což je ten nepřemožitelný Japončík z Goldfingera. Začne zničehonic, a zničehonic taky skončí.

No a nejlepší ze všeho jsou některá úmrtí. Nosič sedí na břehu řeky, čistí hrnek, náhle pomaličku připluje krokodýl a nosiče, který mohl desetkrát utéct, sežere! A tato smrt, stejně jako některé další, je natočena v podstatě bez triků, jen s fotografiemi a silně zpomalenými záběry křičících obětí. Těžko se to popisuje, ale vypadá to hrozně. Anebo - na jednu postavu ve stanu vleze jedovatý had. Co uděláte? Zde Laura Gemser začne křičet a stan zboří! Paráda.

Co ruší víc než mizerný obraz, který by se dal omluvit, je zvuk, nebo lépe řečeno dabing. Nadabovány jsou snad všechny postavy kromě Stuarta Whitmana, Edmunda Purdoma a Glynis Barberové, a je to hodně slyšet. V dialogu Whitmana a Strodea slyšíme kontaktní zvuk Whitmanových slov, včetně ruchů ulice, a jak začne mluvit Strode, ruchy utichnou a z úst Strodea vychází jakýsi cizí hlas. Japonci na začátku pak jsou nadabováni s vtipným jakoby japonským přízvukem.

O hercích se nedá říct nic pozitivního, snad jen, že je s podivem, kolik známých tváří do toho tvůrci sehnali. Nikdo už nebyl na vrcholu, ale že by si neuměli vybrat a šli dobrovolně do takové srajdy? U Strodea se dá ocenit fyzička, fakt by člověk neřekl, že mu táhlo na 70. Zajímavostí je role Laury Gemser, která se tu ale jen mihne, a samozřejmě se tu svlékne zcela do naha. V hlavní ženské roli se objevila jistá Glynis Barber, která se brzy proslavila jako Makepeacová (a ta se nesvlékne).

Podle všeho by to mohlo vypadat, že film je italský. Přímo italští herci tu nehrají, ale Stuart Whitman, Woody Strode, Edmund Purdom i Laura Gemser v 70. letech natáčeli právě především v Itálii. Hudbu navíc složil Francesco De Masi. Proto je zarážející, že je film Hong Kongský, vzniklý pod režií novozélandského režiséra. Inu, Hong Kong, Itálie, USA nebo Moldávie, ten film je nudná diletantská břečka. Občas se člověk zasměje celému neumětelství, ale spíš budete mít problém to dokoukat. 3/10

a.k.a. Horror Safari
Režie: Alan Birkinshaw
Hrají: Stuart Whitman, Edmund Purdom, Woody Strode, Glynis Barber, Harold Sakara, Laura Gemser, bezejmenní Japonci a domorodci
Hudba: Francesco De Masi
Scénář: Když ho dle imdb po večerech přepisovali, asi musel existovat
Hong Kong 1982

WALLPAPERY 2

Pár nových wallpaperů, které jsem si vyráběl.
Donedávna na ploše:

Clint:

Sartana:

Útěk z New Yorku (ten první aktuálně na ploše)

A taková směska: