CENTOMILLA DOLLARI PER RINGO (1965)

Raná špageta, která se snaží o to, aby v ní bylo úplně všechno. Ale úplně. Hrdina je tak cizincem ve městě a zároveň i mstitelem, který se vrací po letech na místo činu. Padouch je zlodějem půdy i překupníkem se zbraněmi. Máme tu klasické přestřelky s padouchovou bandou, mexickou armádu i Apače. A k tomu vedlejší vlastně totálně zbytečný romantický příběh padouchovy milenky prchající s místním ožralou.

 

Čím je film zajímavý je snad leda místo natáčení v okolí Barcelony, které vypadá dost autenticky na pomezí USA a Mexika, na druhou stranu je znát, že se to celé točilo na poměrně malé ploše a tábor indiánů v tomto prostředí nedává smysl vůbec. Slušná je akce, hlavně tím, že jí je hodně, a dostaneme několik poměrně zbytečných pěstních bitek, velkých bitev a i pár duelů. Záhadou je identita hlavního hrdiny, který se samozřejmě nejmenuje Ringo, nicméně všichni ho považují za před lety do války odešlého rančera Warda Clustera, a předpokládají, že přišel zabít hlavního padoucha. A i pod vlivem přítomnosti Clusterova syna nakonec protagonista vlastně Clusterovu identitu přijímá. 

 

Richard Harrison mi tu nijak zvlášť ani nevadil, ani nezaujal. Obsazení je vlastně vesměs průměrné, hlavně ti romští Apačové jsou k smíchu. Gérard Tichy jako padouch byl vždy nevýrazný, Fernando Sancho hraje to, co vždycky (zde sidekicka lačnícího po penězích), Guido Lollobrigida zaujme jen podobou k Lee Van Cleefovi. Otravné dítě neotravuje až tolik, a ženské obsazení je vlastně spíš jako doplněk než co jiného. Podle obsazení si tipněte, kdo hraje šerifa. Nicolaiova hudba pak sice je pěkná, ale ještě to není to nejlepší, co (pod vlivem Morriconeho) skládal později. Zábavný kousek, ale poměrně zapomenutelný. Možná ani scénu, kde Harrison vytlačí z hořícího domu jednou rukou piáno a druhou střílí po padouších, si nebudu za chvíli pamatovat. 6,5/10

 

a.k.a. $100.000 for Ringo, One Hundred Thousand Dollars for Ringo

Režie: Alberto de Martino

Hrají: Richard Harrison, Fernando Sancho, Gérard Tichy, Massimo Serato, Mónica Randall, Guido Lollobrigida, Francisco Oliveras, Luis Induni, Tomás Torres, Eleonora Bianchi, Francisco Sanz, Loris Loddi, Rafael Albaicín, Rosa Biadiú

Hudba: Bruno Nicolai

Produkce: Fida Cinematografica

Itálie / Španělsko 1965 

LA CAZA DEL ORO (1972)

Na Steffenovku z roku 1972, částečně ovlivněnou trinityovkami, to nebylo vůbec špatné. Jasně, je to další z vykrádaček Hodného, zlého a ošklivého, silně mi připomínající Steffenův starší film Ringo, il volto della vendetta. Nicméně se mi to líbilo vlastně víc a rozhodně to lépe odsýpalo.

 

Z vězení má být po dvaceti letech propuštěn vězeň Dan Carver, který kdesi ukryl hromadu zlata. TO by rád získal jeho bývalý společník (Luis Induni), ovládající městečko, kde je vězení, banda psanců v čele s Trashem (Anthony Steffen), a vlastně i sám ředitel věznice (Raf Baldassare). Vězeň se tedy bojí vyjít ven, proto si pro něj Trash, který se na svoji bandu vykašle, sám vleze. Na útěku s sebou musí vzít i ukecaného Mexičana Paca (Daniel Martín), a Carver rozhodně nehodlá spolupracovat a své tajemství prozradit. Steffen a Martín tedy musí ochraňovat živý plánek cesty, zatímco jim jsou v patách dozorci z věznice i Steffenovi bývalí kumpáni, kterým vévodí Indián s tomahawky a Kazatel, vzdáleně připomínající Lee Van Cleefa. Induni nikoho nepronásleduje, protože se už během Steffenova, Martínova a Carverova útěku jeho a Kazatelova banda pustí do sebe...

 

Je to zábavný, akcí nabitý kousek, kde se pořád něco děje. Jasně, je to pořád docela průměr, většinu toho, co tu uvidíme, jsme už někde viděli, hůře i lépe. Druhá polovina se celá odehrává ve vesničce, kde se má zlato skrývat, a zasáhne do ní banda vedená Fernandem Sanchem, který se tu neustále koupe nebo jí. A tady přijde jediná originální scéna, kdy si Sancho vybírá, jestli nechá naživu Steffena nebo Martína tím, že je sváže, do pusy jim dá zapálenou tyčku dynamitu, a přežije ten, kdo se první dostane k sudu s vodou, aby dynamit uhasil, takže se vlastně přetahují. I přes pár vážnějších momentů je to ale pořád spíše komedie, i Steffen se tu pokouší o legraci, Martín je chvílemi moc otravný, ale většinou se přežít dá. Škoda hudby, která byla složena pro film Go for Broke - v podstatě žánrově spřízněný. 7/10

 

a.k.a. Too Much Gold For One Gringo, Lo credevano uno stinco di santo, They Believed He Was No Saint

Režie: Juan Bosch

Hrají: Anthony Steffen, Daniel Martín, Tania Alvarado, Manuel Guitián, Gustavo Re, Fernando Sancho, Gaspar 'Indio' González, Ricardo Moyán, Raf Baldassarre, Juan Miguel Solano, Luis Induni

Hudba: Marcello Giombini (nepůvodní)
Produkce: Filmax, PEA

Španělsko / Itálie 1972 

UNA CUERDA AL AMANECER (1972)

Bože mi netrestej, tohle byla hrůza. Ačkoli jeden z největších problémů jsem viděl ve střihu španělské verze, a střih americké (vycházející z italské) se velmi liší. Scény ze začátku jsou uprostřed, scény z konce na začátku a na závěr se totálně mění pointa jednoho podpříběhu a vyznění celého filmu! Americká verze se mi jeví jako logičtější, zda lepší, to nevím, bohužel jsem viděl tu španělskou, a ta je sestříhaná hrozně. Na druhou stranu, nemám zájem někdy zkoušet tu americkou, o tolik lepší asi nebude.

Vlivem příšerného střihu a řazení scén jsem tak většinu filmu se snažil pochopit, kdo je kdo, co se zrovna děje a proč. Jediná jistota je Fernando Sancho coby ožralý zlatokop, jehož největší kamarád je jeho osel (který taky chlastá). Na začátku se nám ale představí záhadná postava se zvonečkem na botě, která beze slova odstřelí nějakého muže. Záhy zjistíme, že je to nejlepší lovec hlav, o kterém nikdo nic neví. A pak se tento lovec objeví až na konci, aniž by ho během filmu někdo zmínil! Americká verze tento prolog posouvá až někam po čtvrt hodině a začíná podivným flashbackem, u kterého mi ani nedošlo, že je to flashback, dokud se nevrátili zase na detail zírajících Bricových očí...

Armáda posílá svého vyšetřovatele do malého městečka, kde boháči za záhadných okolností vykupují pozemky. (Španělská verze nás v tomto případě naštěstí připravila o tříminutovou milostnou scénu agenta a jeho ženy.) Agenta hraje Steven Tedd, člověk, u kterého si můžeme být jednou věcí jistí - jak je ve spaghetti westernu, bude to bída. Tady sice tolik nevypadá jako Gott, ale vzhledem se sem vůbec nehodí. Než se ale někam vůbec vydá, sledujeme bankovní loupež, kterou provede Antonio Molino Rojo. Sledují ho dva muži, oba je odstřelí a vrátí se zpátky do města za svým šéfem... co?

Šéfa hraje Pierre Brice. Na Vinnetoua jsem si prakticky nevzpomněl, což je dobře, padoucha nehraje špatně, čekal jsem, že se objeví tak na tři minuty, ale to naštěstí ne. Škoda, že nepáchá zlo v lepším filmu. Brice touží po dívce z kasina, která ho odmítá. Zdá se, že i ta má svoje tajemství. Jako skoro každ v tomhle filmu, protože postav tu moc nenajdeme. Ještě méně komparsu, a v interiérech naprosto chybí jakékoli vybavení, takže agent s manželkou žijí v naprosto holých zdech.

Sancho najde zlato a taky je svědkem jedné Bricovy vraždy, takže se ocitne v ohrožení a musí se skrývat. Z neznámého důvodu mu pomáhá Tedd, což vede k tomu, že Sancho v půlce filmu jen polehává, chlastá a vyznává lásku svému oslu. Po skoro hodině ho padouši chytí a mučí, aby jim prozradil... co vlastně? Kde je jeho důl? Proč to tak nutně potřebují? Nakonec uělají něco, co neměli, a dochází ke konci, který je ve španělském střihu tak splašený, že si na to, a na porovnání s americkou, totálně odlišnou verzí, nechám zvlášť odstavec.

SPOILER Takže Sancho se jde pomstít za svého osla (!), Brice ho v duelu zabije. Následně se krupiérka vydává pomstít svého otce a ve flashbacku se dozvídáme, že Brice byl během této vraždy ocejchován. (Přišli jsme o milostnou scénu krupiérky a Brice, která tomuto dění předcházela, a kde krupiérka tento cejch našla.) Brice zabije krupiérku a utíká. Tedd, který před asi dvaceti minutami úplně zmizel z děje, vejde k vdově, která ovdověla asi před hodinou filmu, a zjišťuje od ní okolnosti vraždy... (V americké verzi je tato scéna zhruba v polovině filmu.) Následně se vydává pryč, přičemž se střetne s Rojem, který nám taky nějak zmizel z očí. Po podivně nastříhané přestřelce ho zabije. (V americké verzi je tato scéna asi o čtvrt hodiny dříve a nekončí Rojovou smrtí. Rojo prostě nasedne na koně a odjede.) Brice dorazí do hospody, kde se konečně objeví lovec z prologu. Dojde k souboji. K hospodě přijíždí Tedd, Brice vyjde ven a padne mrtev. Ukáže se, že lovcem je skutečně jediná ještě živá postava, která by odpovídala postavou, totiž bláznivý kněz. V americké verzi je ovšem lovcem Rojo (jakto?), Brice ho zabije a následně je před hospodou zabit Teddem! KONEC SPOILERU

Tak tohle je guláš v obou verzích a jen mi to potvrzuje, že celou americkou verzi nikdy zkoušet nebudu. K tomu ještě, hudba je kradená, v každé verzi je uveden jiný skladatel - ve španělské Daniele Patucci, v americké Vassily Koyucharov. Upřímně, poznal jsem nějaké skladby od Koyucharova, ale nedivil bych se, kdyby zazněli i jiné skladatelé - i titulní melodie mi připadala povědomá. Španělé měli kliku, že i kolem Barcelony to vypadalo pěkně, včetně místního městečka Esplugas, o kterém taky brzo něco napíšu, takže se aspoň obešli bez pískoven. Ale to je tak všechno. 1/10

a.k.a. The Federal Man, Sei una carogna e t'ammazzo!, You Are a Traitor and I Will Kill You!, A Cry of Death, You Are Carrion and I Will Kill You

Režie: Manuel Esteba

Hrají: Fernando Sancho, Pierre Brice, Steven Tedd, Monica Randall, Antonio Molino Rojo, Pajarito, Marta Flores, Raúl Aparici

Hudba: Daniele Patucci, Vassily Koyucharov a další

Španělsko/Itálie 1972

SPAGTEMBER 2022

Už několik let zasvěcuji spaghetti westernům měsíc listopad a loni a předloni se mi dokonce povedlo vidět o dost více filmů než jindy. K tomu samozřejmě přispěla covidová situace, kdy jsem byl doma a měl jsem čas. Na druhou stranu, když mám, nabuzen nedávnou návštěvou míst, kde se ty filmy točily, na ně chuť teď, proč čekat na listopad, když stejně nevím, co bude? Proč si špagetový měsíc neudělat už v září? Uvidíme, jak to vyjde, ale začal jsem rovnou dvojákem.

 

1. Django spara per primo (1966) (1.9.)

Naposledy jsem to viděl poté, co jsem film přeložil, od té doby semtam kousek. Kromě závěrečné bitky na tom v podstatě je všechno ok, akorát ani nic moc zapamatovatelného, kromě Nicolaiovy hudby a úsměvu Galliové.

2. Sonny and Jed (1972) (1.9.)

Ve srovnání Corbucci jasně vede. Sonny a Jed nejsou jeho nejlepší western a Milian tu víc než dost přehrává, ale vyrovnávají to skvělí Georgeová a Savalas. A vlastně to, ač jsem to viděl po velice dlouhé době, jako celek mám radši než Djanga.

3. Buddy míří na západ (1981) (2.9.)

Slabší než Trinity, ale lepší než velká část spencerovek té doby. A jak teď ve filmu vidím Mini Hollywood, hned mám radost.

 

4. Sette winchester per un massacro (1967) (5.9.)

Článek bude. 

 

5. Blindman (1971) (7.9.)

Nekorektní ujetost s nezpívajícím Broukem. Dřív se mi to líbilo víc, ale určitý šmrnc si to uchovalo pořád.

6. Pro hrst dolarů (1964) (10.9.)

Pár dní jsem musel vynechat, ale pokračuju s klasikou.

 

7. The Federal Man (1972) (11.9.)

Článek bude. 

8. Cena moci (1969) (12.9.)

Snaha o konspirační politický thriller, která je ale dost naivní. Jinak to je ale celkem v klidu a kulisy použité po Tenkrát na Západě jsou fajn.

9. One Dollar Too Many (1968) (13.9.)

Článek bude.

10. Bůh odpouští, já ne! (1967) (14.9.)

Další mnohokrát viděná, ale pořád dobrá, klasika. Jen ji trochu zpomaluje scéna, kde bandité přivlečou mrtvého šerifa do kantýny.

11. If You Meet Sartana, Pray For Your Death (1968) (16.9.)

Já to pochopil! Jo, trvalo mi to asi čtyři nebo pět zhlédnutí, ale konečně je mi jakž takž jasný, co se v tom filmu vlastně děje a kdo je kdo :D

12. I am Sartana, Your Angel of Death (1969) (17.9.)

A tentokrát se mi to zase líbilo víc. Škoda jen, že závěrečná přestřelka ve tmě je tak táhla a nepřehledná. Kinski tu má asi nejneobvyklejší roli, co kdy hrál.

13. Have a Good Funeral, My Friend... Sartana Will Pay (1970) (18.9.)

Tentokrát mě to už moc nebavilo. Napínavé scény spíše nudí a příliš se v tom kecá oproti předchozím dílům. Čtvrtý jsem měl vždy nejradši, uvidíme, jak obstojí.

 

14. Light the Fuse... Sartana is Coming (1970) (18.9.)

Jo, čtvrtý film s Garkem je rozhodně nejlepší. Určitě pomohla větší finanční injekce i trochu jinak vyprávěný příběh než obvykle. Díl s Hiltonem asi vynechám...

15. Poklad na Stříbrném jezeře (1962) (23.9.)

Pár dní jsem vynechat musel, tentokrát kvůli oční operaci, po které jsem napřed nemohl vidět vůbec nic. Ale pár filmů do konce měsíce ještě zvládnu. A že Vinnetou není spaghetti western? No a co... Kéž by si Herbert Lom zapadoušil i v nějakém opravdovém špageťáku.

16. Vinnetou (1963) (23.9.)

Nevíme, jestli jsou tito muži vinni. My si to myslíme, ale nevíme to. Tak to by nás měli pustit, jestli se nepletu, hihihi!

17. Vinnetou - rudý gentleman (1964) (23.9.)

Mrtvej indián, dobrej indián!

 

18. Vinnetou - poslední výstřel (1965) (24.9.)

Tak se mi, koukám, ze spagtemberu stalo opakování vinnetouovek. Ale tak aspoň jsem si je mohl pustit z kazety, což má svoje kouzlo.

19. Old Surehand (1965) (25.9.)

Pár dobrých momentů se najde, ale jsou totálně zabité přehráváním zejména Srdoće, Románové a Grangera, a scenáristou, který je nedokáže využít a na jeden dobrý nápad navrší hromadu hnoje. 

20. Vinnetou a Old Shatterhand v údolí smrti (1968) (25.9.)

Pořád na Mayovské vlně, ale všechny ty filmy jsou jednak koprodukce s Itálií, jednak tenhle je hodně pod vlivem špaget, nejvíc ze všech, jednak třeba městečko z tohohle filmu se tuším objevilo v Ballata per un pistolero. Bílé pero Vinnetouovi rozumí. Kanoe je pro něj připravena.

 

21. Vinnetou a míšenka Apanači (1966) (26.9.)

Sežeru smeták, jestli to nebyl Vinnetouův vraník! Vlastně nevím, jestli je horší Old Surehand nebo tohle. Blbé je to asi stejně oboje, u Surehanda mě sice hlavní postavy nebetyčně serou, ale tady je snad smutnější sledovat, co udělali z Vinnetoua, Shatterhanda a Hawkense. Místo hrdého náčelníka Apačů tu máme hodného kámíka německých dětiček čtoucích Bravíčko, Shatterhand nabádá dělníky k násilí a Hawkens je už úplný debil. Jo, díky za Údolí smrti, aspoň série nemusela končit tak trapně tímhle a Firehandem. 

ZLATÝ KOLT 2022

Nejlepší film: Poklad na Stříbrném jezeře

(nominace Pro hrst dolarů, Vinnetou, Bůh odpouští, já ne!, Sonny and Jed)

 

Nejlepší režie: Sergio Corbucci (Sonny and Jed)

(nominace Harald Reinl, Sergio Leone, Giuliano Carnimeo, Giuseppe Colizzi)

 

Nejlepší herec v hlavní roli: Tomas Milian (Sonny and Jed)

(nominace Lex Barker, Gianni Garko, Clint Eastwood, Giuliano Gemma)

 

Nejlepší herečka v hlavní roli: Ida Galli (Django spara per primo)

(Nominace Karin Dor, Susan George, Daniela Giordano, Marianne Koch)

 

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Frank Wolff (Bůh odpouští, já ne!)

(nominace Gian Maria Volonté, Ralf Wolter, Telly Savalas, Fernando Sancho)

 

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Nieves Navarro (Light the Fuse... Sartana is Coming)

(nominace Marie Versini, Agneta Eckemyr, Erika Blanc, Karin Dor)

 

Nejlepší hudba: Luis Bacalov (Cena moci)

(nominace Martin Böttcher, Ennio Morricone, Bruno Nicolai, Stelvio Cipriani)

 

Nejlepší souboj: Pro hrst dolarů

Nejlepší přestřelka: Light the Fuse... Sartana is Coming (střílející varhany)

Nejlepší hrdina: Old Shatterhand (Poklad na Stříbrném jezeře)

Nejlepší padouch: Ramon Rojo (Pro hrst dolarů)

Nejlepší překvapivá hostující hvězda: Ringo Starr (Blindman)

Nejlepší slepec: Tony Anthony (Blindman)

Nejlepší skalp: Sam Hawkens (Poklad na Stříbrném jezeře)

Nejlepší karbaník: Sartana (If You Meet Sartana... Pray For Your Death)

Nejlepší pončo: Clint Eastwood (Pro hrst dolarů)

SETTE DOLLARI SUL ROSSO (1966)

Tradičně dávám do spagvemberu aspoň jednoho Steffena, kterého jsem ještě neviděl, což při počtu nějakých 25 spaghetti westernů s ním není zase tak těžké. 8 filmů mi ještě zbývá, takže osm let mám ještě co dohánět. Tenhle film patří mezi ty nejranější steffenovky, a člověk už tak nějak ví, co čekat - Tondu s malým kloboukem, hodně pěstních bitek, pomstu až za hrob, trochu romantiky a samozřejmě klasický trik se skočením na zem a válením sudů těsně před odstřelením padoucha. Také stojí za povšimnutí poměr mezi padouchy odstřelenými, a padouchy, kteří padnou tak, že se při rvačce na něco nabodnou.

Začátek je klasická zívačka, pak se to docela ale rozjede. Jenže následných cca čtyřicet minut pokrývá nějakých dvacet let, takže jsou nabité dějem. Pak ale bandité pod vedením Sancha začnou plánovat přepadení banky v malém městečku, aděj hodně zpomalí, začnou se budovat charaktery a vztahy... a už je pozdě. Oživí to pak závěrečná čtvrthodina, ta je docela dobrá. 

Herci tu hrají to, co vždycky, Steffen je toporný, Sancho přehrává a střílí bez míření, Montes se usmívá, Nusciak se mračí, Conversi se šklebí, Martín je zbabělá svině. Jediné, co je zajímavější, je námět s hledáním ztraceného syna, kterého ale zloduch převychoval k obrazu svému. To určitě obšlehli z nějaké antické tragédie. De Masiho hudba je tradiční a moc nezaujme. Zkrátka, na jedno zkouknutí, proč ne, ale asi si brzo tenhle film pamatovat nebudu. 6/10

a.k.a. Seven Dollars on the Red, Seven Dollars to Kill

Režie: Alberto Cardone

Hrají: Anthony Steffen, Fernando Sancho, Roberto Miali, Loredana Nusciak, Carla Calo, Elisa Montes, Spartaco Conversi, Franco Fantasia, José Manuel Martín, Fortunato Arena, Gino Marturano, Silvana Bacci

Hudba: Francesco de Masi

Itálie / Španělsko 1966

ÉCHAPPEMENT LIBRE (1964)

V podstatě jen další Belmondův film, kde hraje rozhněvaného mladého muže, který je jednak vlečen láskou k vypočítavé ženě, jednak ale tentokrát má vlastní plán, i když to tak dlouho nevypadá. Tvůrci jako by se v první polovině 60. let snažili udělat další U konce s dechem, ale pro běžného diváka. A úplně to nevychází.

Belmondo tu hraje pašeráka, kterému vlastně nemáme důvod fandit. Nejdřív ho nezajímá nic než peníze, a pak se zblázní do Jean Sebergové a ukradne pro ni zboží, které pašuje. V druhé polovině navíc dost ubývá humoru, a očekáváte prakticky jakýkoli konec, včetně možnosti smrti obou hlavních postav. A v té první ho taky nebylo tolik.

V centru dění je Belmondo, obklopený spoustou dalších známých herců z různých končin světa. Vzhledem k francouzsko-italsko-španělsko-německé koprodukci tu najdeme opravdu kdekoho. Jenže jen Sebergová, Gert Fröbe coby hlavní zloduch (co jiného) a Enrico Maria Salerno jako Belmondův líný italský kámoš mají trochu více prostoru. Z klasických Belmondových soupputníků se prakticky jen mihnou Michel Beaune a Jean-Pierre Marielle - a to Marielle vypadá na poměrně důležitou postavu! Ne, jak náhle se objevil, tak náhle zmizí. Zrovna tak Fernando Rey jako podezřívavý celník, nemluvě o Fernandu Sanchovi jako libanonském trhovci, Robertu Camardielovi jako řeckému zubaři nebo Dianě Lorys jako italské krásce. Takže díky aspoň za svůdnou Sebergovou a Goldfingera Fröbeho.

Celkově, ne, že bych se u toho nudil. Ale je to jedna z těch belmondovek vidět a zapomenout. V posledních dnech jsem si pár dlouho neviděných belmondovek zopakoval, a tahle nová byla jednoznačně nejslabší. Sám Jean-Paul tu vlastně zanechá menší dojem než ve Sto tisících dolarech na slunci, kde hrál vedlejší postavu ve svém vlastním filmu... A to je co říct. Jestli se na tohle někdy podívám znovu, leda by se objevil původní kinodabing s Třískou. 6/10

a.k.a. Záhadný kontraband
Režie: Jean Becker
Hrají: Jean-Paul Belmondo, Jean Seberg, Gert Fröbe, Enrico Maria Salerno, Wolfgang Preiss, Petar Martinovitch, Fernando Rey, Jean-Pierre Marielle, Michel Beaune, Fernando Sancho, Roberto Camardiel, Diana Lorys, José Jaspe, Dominiqe Zardi
Hudba: Martial Solal
Produkce: C.C.F.C.
Francie / Itálie / SRN / Španělsko 1964