ADVENTNÍ KALENDÁŘ 1/2

V poslední době, když už se na něco podívám, je to klasika, kterou dávno znám a nemá cenu tu o ní psát. Například není nic nového, co bych napsal o Blade Runnerovi, a není důvod se tu rozepisovat o Cestě do hlubin študákovy duše. Nicméně abyste neřekli, že se tu nic neděje, a vzhledem k tomu, že půlka předvánočního času je pryč, rozbalíme si teď zpětně dvanáct okének pomyslného adventního kalendáře a podíváme se na dvanáct tipů, na co se v prosinci podívat, většinou z toho, o čem jsem tu už před delší dobou psal.

 

Jackie Brown (1997)

Jedna z nejlepších a zároveň nejméne tradičních tarantinovek, o které jsem tu nikdy nepsal (ale byl podcast). Nemá energii jeho jiných filmů, ale zato jede na úplně jiné, klidnější, vyrovnanější vlně, aniž by šlo o nějaký čajíček. Pam Grier a Robert Forster jsou naprosto skvělí, nicméně to se dá říct o celém obsazení. 

 

The Outfit (1973)

Na ČT poměrně nedávno uvedeno jako Černá výprava. Pokud se vám líbil Point Blank s Marvinem, je to film pro vás, zpracovává předlohu ze stejné série knih od Donalda Westlakea. Pokud se vám nelíbil Point Blank a máte radši méně experimentální sedmdesátkové thrillery, je to film pro vás a uvidíte v něm určitě řadu svých oblíbenců (Robert Duvall, Joe Don Baker, Karen Black, Sheree North, Bill McKinney). Pokud máte radši padesátkové noiry, i tak je to film pro vás, protože jede na této estetice včetně obsazení řady noirových legend (Robert Ryan, Jane Greer, Marie Windsor, Timothy Carey, Richard Jaeckel).

 

Babylon (2022)

Lesk a bída Hollywoodu přelomu 20. a 30. let. Ne úplně originální, občas až moc snaživě šokující, příliš dlouhý, ale pořád dost dobrý film s výbornými výkony zejména Margot Robbie a Brada Pitta. Kdybych dostal na výběr, jestli radši na Vánoce sledovat Robbie, jak pozvrací milionáře na snobském večírku, nebo ztrapňující se obsazení kterékoli Troškovy pohádky, je jasné, co si vyberu...

 

Hold-up (1985)

Tohle je možná i tip pro mě, protože jsem to od doby, co jsem si to koupil na trafikovém DVD (cca 2008?) neviděl. Přitom první půlka se mi, co se pamatuju, líbila velmi. Belmondo jako další sympatický dareba přepadávající banku v Kanadě, Kim Cattrall dávno před tím, než začala se Sexem ve městě.

 

La via della droga (1977) 

Eurocrime akční oddechovka od Castellariho s Testim v hlavní roli. Občas moc zamotaná, občas moc jednoduchá, ale závěr s neutuchající akcí včetně riskantního letu pod mostem stojí za to.

 

Rustlers' Rhapsody (1985)

Limonádový Joe po americku, a vůbec ne špatně. Tom Berenger jako seriálový kovboj, který si uvědomí, že je v seriálu, to má nečekaný přesah, stejně jako jeho vztah se sidekickem G. W. Baileym. A perfektně zužitkovali i to, že z ekonomických důvodů natáčeli ve Španělsku.

 

Sanjuro (1962)

A tohle by taky i pro mě stálo za to zopakovat. Samurajská klasika se na Vánoce hodí. Ať nemáchá mečem jenom Bajaja, princ Velen a princ Jasoň. 

 

Trumbo (2015)

Ne, že by tohle drama nemělo svoje mouchy, ať už v ne úplně dobře prokresleném prostředí nebo velmi naivním pohledu na ideologii, kterou Dalton Trumbo a další zastávali, ale jako takový odlehčený příspěvek k filmům o Honu na čarodějnice se to vidět dá. Stojí to ovšem hlavně na hercích - bez Bryana Cranstona, Johna Goodmana nebo Christiana Berkela by to snad ani za vidění nestálo.

 

Happy end (1967)

Banální příběh z černé kroniky zpracovaný tak originálním způsobem, že člověku jde hlava kolem. Doporučuju po filmu trochu oddech a srovnat si, jak v reálném světě funguje následnost.

 

Death Wish V: The Face of Death (1994)

Vánoční Bronson! Ano, i v porovnání s trojkou je to šmíra. Ale pár vychytaných smrťáků, které ukazují, že ani tvůrci film nebrali úplně vážně, stojí za to. Kremrole jsou top!

 

Das Vermächtnis des Inka (1966)

Vinnetou běží do omrzení, proč nemrknout na málo uváděnou Mayovku, protože v ní nejsou ani Brice, ani Barker? Francisco Rabal v roli bandity, zvláště s dabingem Soběslava Sejka, je fantastický, a i toho Vladimíra Ráže tu uslyšíte - tentokrát ovšem dabujícího Rika Battagliu.

 

Chi trova un amico, trova un tesoro (1981)

Alan je moudrý a Charlie je jeho prorok. I když jsem to viděl milionkrát, stejně si musím někdy pustit plnou italskou verzi, kde je pár scén navíc, které u nás neběžely. Na druhou stranu doufám, že kvůli tomu nikdo neudělá nový dabing. Zjakatum! 

 

Pokračování na Vánoce. 

WINTER KILLS (1979)

Konspirační thrillery většinou nemám rád. Nevybavím si žádný, kromě I jako Ikaros, který bych chtěl vidět znova, a nevybavím si vůbec žádný, kde rozuzlení spiknutí dává smysl a lze ho z toho, jak se děj odvíjí, pochopit. A Zimní zabíjení je asi ten nejzmatenější ze všech.

Děj se točí kolem rodiny Keganů (což je skoro Kennedy). Už jen uvěřit bizarnímu předpokladu, že mladší syn rodiny vůbec neví nic o tom, čím se jeho rodina živí a kde se bere obrovské bohatství, které má. Jeff Bridges hraje v podstatě mladší verzi Dudea, levicového idealistu, který celý film se zděšením zjišťuje, že jeho otec je multimiliardářský kapitalistický fašista, který ovládá celou Ameriku, nechal svého staršího syna zvolit prezidentem, akorát mu ho někdo zavraždil. Na loď, kde po letech Bridges slouží jako námořník, přiletí Richard Boone s neobvyklým nákladem - zmrdem z Benátek. Ten se přizná, že byl najatým vrahem, a umře. Dude se vydává pátrat, přičemž mu s tím vlastně proti jeho vůli pomáhá jeho otec, kterého hraje sám John Huston. Na cestě, kde se ho neustále někdo snaží zabít, a svědkové umírají dřív, než se k nim Dude může dostat, se Dude setkává se všemi osobnostmi, které ve světě filmu něco znamenaly v roce 1965.

Obsazení je opravdu nabité a právě to mě přimělo se na film podívat. Kromě již zmíněných Bridgese, Boonea a Hustona tu máme:
Anthonyho Perkinse jako špionážního mistra,

Toshira Mifuneho v roli člověka v Hustonově sídle - hraje v jediné scéně a nemá v ději opodstatnění,

Dorothy Maloneovou jako Bridgesovu matku, 

Sterlinga Haydena jako armádního pošuka v tanku,

Eliho Wallacha jako mafiána,

Ralpha Meekera jako jiného mafiána,

Tomase Miliana jako mafiánského bosse,

Brada Dextera jako šéfa policie,

Joea Spinella celého zafačovaného, 

Candice Rialsonovou, Agnetu Eckemyr (z Blindmana), Tisu Farrow či Camillu Sparv jako sexy milenky Hustona.

A v titulcích neuvedenou Elizabeth Taylor, namaskovanou jako Divine z Pink Flamingos. 

Snad jen právě Perkins se z nich ale objeví trochu více. Zejména u Mifuneho dost zarazí, proč tohle vůbec vzal. U Wallacha překvapí, že narozdíl od Maloneové, Haydena nebo Meekera v tom hraje víc než v jedné scéně, ale jen ve flashbacích a důležitost jeho postavy v ději stejně nepochopíte. U Miliana překvapí, kde se v tomhle bere.

V podstatě jestli něco je zajímavé, ale vyšumí to rovněž do prázdna, je poznávání naivního Bridgese, v jak prohnilém světě žije, ať už ve vztahu k otci, tak ve vztahu k milence - která je tu stejně jen kvůli překvapivě explicitní sexuální scéně a odhalování se v restauraci. Vše, co se týče pátrání po vrazích prezidenta, je tak zamotané, že se člověk poměrně rychle ztratí, scenárista a režisér si ani neuvědomuje, že když každého svědka někdo oddělá dřív, než může Bridgesovi něco říct, tak se asi děj nemůže moc posouvat. Závěrečná pointa pak staví celý předchozí děj totálně na hlavu, s tím se ale asi počítá.

Nenechte se zlákat hvězdným obsazením. Zimní zabíjení za váš čas nestojí. Nejvíc lze ocenit kameru Vilmose Zsigmonda, ale ten stejně dobře natočil mnoho jiných, lepších filmů. 4/10

PS. Zaklínání se tím, že má jít o černou komedii, je jen zástěrka pro to, jak je film v některých momentech nechtěně vtipný. 

a.k.a. Zimní zabíjení

Režie: William Richert

Hrají: Jeff Bridges, John Huston, Anthony Perkins, Richard Boone, Eli Wallach, Sterling Hayden, Dorothy Malone, Tomas Milian, Belinda Bauer, Ralph Meeker, Toshiro Mifune, Brad Dexter, Joe Spinell, Tisa Farrow, Candice Rialson, Agneta Eckemyr, Camilla Sparv, Elizabeth Taylor

Hudba: Maurice Jarre
Produkce: Avco Embassy

USA 1979

AKAGE (1969)

Mifune znovu, tentokrát ne jako samuraj.

Ani jsem to nevěděl, ale tohle je už v pořadí třetí film Kihachiho Okamota, který jsem viděl, a zvláště ze začátku mi silně připoínal jeho o rok starší Kiru! s Tatsuyou Nakadaiem. Zde je ovšem hrdinou Mifune, ač jeho postava má rozhodně blíž k postavě rádobysamuraje z Kiru! než k Sanjurovi. Představitel onoho rádobysamuraje tu je ovšem také, jeho postava má ale blíž k Mifuneho Yojimbovi ze Zatoichi to Yojinbo, který, světe div se, rovněž točil Okamoto.

Děj se odehrává v roce 1868, kdy padl rod Tokugawa a nový císař vyslal jednotky, aby ovládly území, dosud spravovaná šogunovými krutými správci. S příslibem velkých úlev pro rolníky se nechá do armády naverbovat i sedlák Gonzo, který se následně vydává do své rodné vsi, aby zvěstoval novou dobu a připravil vše pro příchod armády. Ovšem přestože ze začátku se zdá, že úspěch bude snadný, vše se značně zkomplikuje, a končit se rozhodně nebude tak zvesela, jak film začíná.

Trochu mi vážně připadalo, že v některých momentech Okamoto jakoby rozpracovává motivy ze svého předchozího filmu, ovšem zde je posouvá jiným směrem. Těžko se mi teď ale popisuje, jakým, protože bych nerad něco vyzradil. Takže snad jen, že Rudá hříva je dalším z těch japonských samurajských filmů, kde kromě akce a uřvaných zbabělců najdeme i celkem dost hloubky, a pod povrch se vydáváme dost pozvolna. Postavy zloduchů, kteří chtějí zvrátit situaci zpátky, jsem si sice celkem dost pletl, a za celý film jsem si zapamatoval jen dvě jména, ale to nevadí, na to už jsem u Japonců zvyklý. Mifune svým výkonem dává vzpomenout více na Kikuchyia než na Sanjura, možná byl na roli kapku starý, ale vůbec to nevadí, ostatní jsou celkem odpovídající, ale je fakt, že u japonských filmů se herci těžko hodnotí.

Jinak Okamotův styl je dost jiný než Kurosawův, působí o dost zbrkleji, akčněji, zároveň trochu uřvaněji, ale vždy s požadovaným efektem. Taky jsou zde jasně vidět značné inspirace nejen americkým, ale i evropským westernem. I hudba Masaru Satóa zní kolikrát až špagetově. A ostatně téma zrazené revoluce najdeme v Itálii často. A zde možná i působivěji a ne tak plakátově podané jako třeba v Kulce pro generála. Tak si říkám, že bych se snad měl po letech podívat znova na toho Zatoichiho vs. Yojimba, co si pamatuju, stálo to za to. 7,5/10

a.k.a. Rudá hříva, Red Lion
Režie: Kihachi Okamoto
Hrají: Toshiro Mifune, Shima Iwashita, Etsushi Takahashi a další
Hudba: Masaru Sató
Produkce: Toho
Japonsko 1969

TOSHIRO MIFUNE (1920-1997)

Asi nejslavnější japonský herec vůbec, který jako jeden z mála překročil hranice své země a stal se ikonou samuraje i na Západě.

Narodil se v dubnu 1920 v Číně, v době mezi válkami zmítané ve vnitřních bojích a částečně okupované Japonci. V Číně Toshiro strávil i druhou světovou válku v řadách armády, ovšem jako letecký fotograf. Do Japonska se tak dostal až roku 1946. Napřed pracoval jako pomocný kameraman ve společnosti Toho, následně se ale rozhodl stát hercem, a již roku 1947 se objevil v prvních filmech.

Zásadní setkání pro Mifuneho přišlo roku 1948, kdy se setkal s režisérem Akirou Kurosawou, který ho na základě kamerové zkoušky, kdy byl Mifuneho výkonem zcela ohromen, obsadil do filmu Opilý anděl, příběhu nemocného gangstera a jeho lékaře, kterého ztvárnil další Kurosawův dvorní herec Takashi Shimura. Spolupráce Kurosawy a Mifuneho následně trvala téměř dvacet let a společně vytvořili šestnáct filmů, z nichž mnohé se řadí k té největší japonské klasice.

 

Filmy, které Kurosawu proslavily, a které patřily k jeho oblíbeným tématům, byly filmy s historickým námětem, často o samurajích. Dvojice společně překvapila svět filmem Rashomon (1950) se svým specifickým způsobem vyprávění, kdy několikrát vidíme tytéž události, avšak pokaždé z jiného úhlu; Sedm samurajů (1954) prosadilo Kurosawu jako světového tvůrce akčních filmů a Mifuneho jako ztělesnění samuraje. U Kurosawy rovněž mohl v nejrůznějších rolích ukázat i svůj komediální talent, ať už jako bláznivý Kikuchiyo ze Sedmi samurajů, nebo jako morous Sanjuro z filmů Yojimbo (1961) či Sanjuro (1962). Posledním filmem, který spolu vytvořili, je drama Rudovous z roku 1965.

Mifune, přestože hrál různorodé role, byl přece jen nejvíce spojován s rolí samuraje, a v samurajských dramatech se objevoval po celý život. Z dalších japonských samurajských filmů, v nichž se objevil, můžeme jmenovat např. trilogii Samuraj z 50. let o slavném šermíři Musašim Mijamotovi, jméno Samuraj rovněž neslo drama z roku 1965. Ve vedlejší roli samuraje se objevil ve filmu Zběsilost (1966) v hlavní roli s Tatsuyou Nakadaiem, bez zajímavosti není film Vzpoura z roku 1967. Svého Sanjura si tak trochu zopakoval ve dvacátém dílu série o slepém šermíři Zatoichim, Zatoichi vs. Yojimbo (1970).

V šedesátých letech se ovšem začal na plátnech objevovat i mimo domácí Japonsko. Poprvé se v americkém filmu objevil v roce 1966 v závodnickém dramatu Gran Prix, kde se objevil vedle Jamese Garnera či Yvese Montanda. Roku 1968 dostal velkou příležitost ve filmu Johna Boormana Peklo v Pacifiku, kde je vedle Lee Marvina jediným hercem ve filmu. Skutečnou postavu admirála Yamamota ztvárnil v Bitvě o Midway (1976). Objevil se i v evropském filmu, a to ve westernu Rudé slunce (1971), kde si zahrál opět samuraje, který se potýká s neznámým westernovým prostředím v doprovodu bandity v podání Charlese Bronsona. Zahrál si i ve Spielbergově filmu 1941 (1979).

Během 70. a 80. let se věnoval i práci pro televizi, například v seriálu Šógun (1980). Pokoušel se i režírovat, ale jeho jediný film nesklidil příliš veliký úspěch. V 80. letech pak v Tokiu otevřel vlastní hereckou školu. Naposledy se ve filmu objevil roku 1995, na Štědrý den roku 1997 pak zemřel na selhání organismu ve věku 77 let.

Filmy:
1954 - Sedm samurajů
1958 - Tři zločinci ve skryté povnosti
1961 - Yojimbo

1962 - Sanjuro

1969 - Rudá hříva

1970 - Zatoichi vs. Yojimbo
1971 - Rudé slunce
1979 - Zimní zabíjení

KAKUSHI-TORUDE NO SAN-AKUNIN (1958)

Tento týden si posvítíme na samuraje. Co znamená katana? 

Údajně i tento Kurosawův film se dočkal remaku, tedy nepřiznaného. Nějaké Star Wars od nějakého Lucase... No, to je nesmysl. Prakticky jediné, co oba filmy mají společné, je to, že v nich princezna utíká před nepřátelským vojskem. Jestli někdo vií v postavě Mifuneho předchůdce Obi Wan Kenobiho a Hana Sola v jednom, ještě dejme tomu, ale dva vidláci mají s C-3PO a R2D2 společnou jen otravnost. Navíc na ně Lucas zdaleka neklade až takový důraz, jako Kurosawa. Což je právě kamenem úrazu filmu.

Pokud se týkalo hlavní zápletky, Mifuneho, princezny, to se mi líbilo. V centru dění jsou ale dva naprostí blbečkové, jejichž osudy sice zpočátku byly celkem zajímavé, ale postupně byli oba vykresleni jako dvě naprosté krysy bez kousíčku cti, které by pro trochu výdělku nebo záchranu svého života práskly nebo zabily vlastní matku. A Kurosawa nám o jejich eskapádách trpělivě vypráví dvě a půl hodiny. Naštěstí čím dál děj postupuje, tím více scén se obejde bez nich, protože zrovna vzali roha, nebo se Mifune právě utkává v souboji se svým protivníkem. Mimochodem, když tohle má být předloha pro Star Wars, tak Darth Vader je kde? Stejně jako v Sedmi samurajích má zlo podobu spíše neosobní masy nepřátel, o kterých se mluví, ale neztělesňuje ho žádná konkrétní postava.

Kdyby to mělo hodinu a půl a nesoustředilo se to tolik na ty dva blbečky, tak bych z toho měl výrazně lepší pocit. V dnešní době je hodně zvláštní vidět film, který se na chudé dívá svrchu jako na krysy a jednoznačně straní šlechtě. Na druhou stranu Kurosawa si tyhle postavičky zřejmě oblíbil tak, že jim věnuje drtivou většinu stopáže. Bohužel. 6/10

a.k.a. The Hidden Fortress, Tři zločinci ve skryté pevnosti
Režie: Akira Kurosawa
Hrají: Toshiro Mifune, Minoru Chiaki, Kamataru Fujiwara, Susumu Fujita, Takashi Shimura, Misa Uehara
Hudba: Masaru Sato
Produkce: Toho
Japonsko 1958