Mifune znovu, tentokrát ne jako samuraj.
Ani jsem to nevěděl, ale tohle je už v pořadí třetí film
Kihachiho Okamota, který jsem viděl, a zvláště ze začátku mi silně připoínal jeho o rok starší
Kiru! s
Tatsuyou Nakadaiem. Zde je ovšem hrdinou
Mifune, ač jeho postava má rozhodně blíž k postavě rádobysamuraje z
Kiru! než k Sanjurovi. Představitel onoho rádobysamuraje tu je ovšem také, jeho postava má ale blíž k
Mifuneho Yojimbovi ze
Zatoichi to Yojinbo, který, světe div se, rovněž točil
Okamoto.
Děj se odehrává v roce 1868, kdy padl rod Tokugawa a nový císař vyslal jednotky, aby ovládly území, dosud spravovaná šogunovými krutými správci. S příslibem velkých úlev pro rolníky se nechá do armády naverbovat i sedlák Gonzo, který se následně vydává do své rodné vsi, aby zvěstoval novou dobu a připravil vše pro příchod armády. Ovšem přestože ze začátku se zdá, že úspěch bude snadný, vše se značně zkomplikuje, a končit se rozhodně nebude tak zvesela, jak film začíná.
Trochu mi vážně připadalo, že v některých momentech
Okamoto jakoby rozpracovává motivy ze svého předchozího filmu, ovšem zde je posouvá jiným směrem. Těžko se mi teď ale popisuje, jakým, protože bych nerad něco vyzradil. Takže snad jen, že
Rudá hříva je dalším z těch japonských samurajských filmů, kde kromě akce a uřvaných zbabělců najdeme i celkem dost hloubky, a pod povrch se vydáváme dost pozvolna. Postavy zloduchů, kteří chtějí zvrátit situaci zpátky, jsem si sice celkem dost pletl, a za celý film jsem si zapamatoval jen dvě jména, ale to nevadí, na to už jsem u Japonců zvyklý.
Mifune svým výkonem dává vzpomenout více na Kikuchyia než na Sanjura, možná byl na roli kapku starý, ale vůbec to nevadí, ostatní jsou celkem odpovídající, ale je fakt, že u japonských filmů se herci těžko hodnotí.
Jinak
Okamotův styl je dost jiný než
Kurosawův, působí o dost zbrkleji, akčněji, zároveň trochu uřvaněji, ale vždy s požadovaným efektem. Taky jsou zde jasně vidět značné inspirace nejen americkým, ale i evropským westernem. I hudba
Masaru Satóa zní kolikrát až špagetově. A ostatně téma zrazené revoluce najdeme v Itálii často. A zde možná i působivěji a ne tak plakátově podané jako třeba v
Kulce pro generála. Tak si říkám, že bych se snad měl po letech podívat znova na toho
Zatoichiho vs. Yojimba, co si pamatuju, stálo to za to.
7,5/10
a.k.a. Rudá hříva, Red Lion
Režie: Kihachi Okamoto
Hrají: Toshiro Mifune, Shima Iwashita, Etsushi Takahashi a další
Hudba: Masaru Sató
Japonsko 1969
Žádné komentáře:
Okomentovat