PAR UN BEAU MATIN D'ÉTÉ (1965)

Francouzská krimi natočená podle knihy Jamese Hadleyho Chase. Do letošního roku u nás neuvedená, a je pravda, že k tomu nejlepšímu ať od Deraye nebo s Belmondem se neřadí.

Děj se točí kolem stárnoucího tvrdého gangstera, který má plán, jak zbohatnout. Do toho zatáhne svého starého přítele, hypochondra Maxe, který už má po krk vedení prodělávající restaurace a starání se o nemocnou matku. Plán je jednoduchý - unesou dceru miliardáře a budou vymáhat výkupné, navíc se s ní usadí ve vile slavného malíře, jehož donutí ke spolupráci, protože uvězní i jeho ženu a dítě. Ve dvou na to nestačí, je potřeba ještě někoho, tak Max přijde na starého kámoše Belmonda a jeho sestru, kteří se mezitím živí divadýlkem - ona svede boháče v baru, on v nejlepším přiletí a vymáhá od boháče peníze za to, že věc nepůjde hlásit na policii coby zneužívání nezletilých. 

Začátek skákal trochu sem a tam, ale jakmile se plán dal do pohybu, bylo to docela napínavé. Ne, že by se někdo měl bát o to, co se stane s Geraldine Chaplinovou v roli unesené dcery, spíše o rodinu pana Vláčka Ferzettiho v roli malíře. Byť gauneři, s výjimkou šéfa Tamiroffa, se chovají spíše jako v klasické belmondovské komedii, Georges Géret si neustále stěžuje na zdraví svoje a své matky a Belmondo se chová skoro jako Antonio Cerutti, člověk skoro až čeká na větu "časy jsou zlé, Kamile". Jenže ve druhé polovině se, aby se děj trochu zamotal, postavy s výjimkou Belmonda začnou chovat úplě obráceně, a mnohá rozhodnutí a dění ani nedávají moc smysl.

Jako nejzajímavější mi tak připadá, že alespoň zvenku je ranč, kde se točilo, ten samý, kde k podobné situaci došlo ve stejném roce v Pistoli pro Ringa. Zrovna tomuhle filmu by víc seděla barva, ač je jasné, že vzhledem k předloze vše Deray stylizoval do noirové černobílé. Z obsazení mě asi nejvíc bavil Géret, z žen se mi nejvíc líbila Analía Gadé v roli Ferzettiho manželky, byť Sophie Daumier za ní o moc nezaostává. Adolfo Celi se objeví jen na chvilku, aspoň už tu není Gert Fröbe, který hrál v těchhle černobílých belmondovkách z této doby snad všude - ne, že bych Fröbeho neměl radši než Celiho, ale změna je fajn. Nicméně, tohle asi není belmondovka, ke které bych se rád vracel a chtěl ji vidět znovu. 6/10

a.k.a. Jednoho letního rána, Crime on the Summer Morning

Režie: Jacques Deray

Hrají: Jean-Paul Belmondo, Sophie Daumier, Akim Tamiroff, Georges Géret, Geraldine Chaplin, Gabriele Ferzetti, Analía Gadé, Manuel Zarzo

Hudba: Michel Magne

Podle románu Jamese Hadleyho Chase
Produkce: SN Prodis

Francie / Itálie / Španělsko 1965

OIK'S REDEMPTION TOUR část 3

Všichni je milovali. Mně se nelíbily. Po letech je čas je znovu prověřit. Mýlí se ostatní nebo já? Je něco, co jsem v nich z nějakého důvodu neviděl? Které filmy budou nadále zatraceny, a které dojdou vykoupení?

 

LE PROFESSIONNEL (1981)

Poprvé viděno: 2009

Hodnocení tehdy: 76% (tehdejší divná matika, dnešním hodnocením bych býval dal 7/10)

Hodnocení ČSFD: 84%

Hodnocení IMDB: 7,4/10

Tehdy jsem už v článku psal, že jsem nepochopil, proč je ten film tak oslavovaný. Inu proto, že tu běžel v době, kdy se máloco lepšího dostalo do kin, v televizi hned krátce po revoluci a ve spoustě lidí dokonce vrostlo přesvědčení, že existoval ještě dabing z kina, dokonce si vycucali z prstu obsazení... Pokud film viděli jako malí, určitě se jim vryl do paměti a dívají se na něj růžovějšími brýlemi než já tehdy.

Po letech ale musím uznat, že se mi to líbilo víc než tehdy. Mouchy to samozřejmě má, ale nejdřív by se mělo chválit, takže tím začnu. Naprosto největším plusem je samozřejmě sám Belmondo v hlavní roli. Jen málo herců působilo tak magneticky, že z nich divák nebyl schopen spustit oči. Belmondo tu střídá hned několik poloh, od drsné a tvrdé přes vážnou až po šaška, který vodí směle svoje protivníky za nos. Chytře napsaný scénář, kdy agent tajné služby rozjíždí šílenou honičku, aby se pomstil svým nadřízeným, kteří ho předhodili protivníkovi. Dovedete si představit, že by v americkém filmu na vině stála samotná vláda a tajná služba USA? Ne, vinu by nesl konkrétní padouch, od kterého by se vláda distancovala, případně by nic nevěděla, kdežto tady je Belmondo obětován v zájmu obchodu mezi Francií a banánovou republikou v Africe.

Plusem je určitě i Hosseinův Rosen, který je možná trochu jednorozměrný, ale Hossein ho hraje tak civilně a úsporně, jak jen může, Beaunova postava bývalého přítele, který je příliš zbabělý, aby udělal správnou věc, a samozřejmě by plusem byla i Morriconeho hudba. Jenže s ní mám trochu problém. Ennio totiž pro film novou hudbu nesložil, Georges Lautner si vybral jen dvě starší, nedoceněné skladby, které byly dodatečně opatřeny automatickými bicími. Ale ok, proč ne. Jenže protože ty skladby jsou jen dvě, zvláště legendární Chi Mai je tak nadužívaná, až to bolí. Jsou scény, kde sedí perfektně. A pak jsou takové, kde je jako pěst na oko.

Druhým větším negativem je pak Lautnerova režie. Nejsem si jist, zda Belmondo natočil více filmů s Lautnerem nebo s Verneuilem, ale Verneuil z nich byl rozhodně ten lepší. Zvláště honička zhruba v polovině filmu je dost špatná a skoro jsem u ní zíval nudou. Nejen, že na Kořist se nechytá, ale i honička v o dva roky starším Policajtovi nebo rošťákovi dopadla mnohem lépe. A nemusela končit tak divně komicky. S humorem je tu taky trochu problém, protože v některých místech, zvláště ve scénách s prostitutkou, film najednou chytne náladu, jako by to byla komedie typu Veselé Velikonoce. Drsný a vážný Belmondo se najednou změní v lva salónů a žena, která by logicky měla být vyděšená, že v pokoji našla cizího chlapa, který toho, kterého čekala, zmlátil a nacpal do skříně, se do něj ihned zamiluje. Ne, tohle sem vůbec nesedí.

Ale ani jedno mi ve výsledku nevadilo tolik. Nejvíc asi ta honička. Jinak určitě mezi belmondovkami jeden z těch nejlepších filmů, a příště se na to určitě znovu podívám dřív než po patnácti letech ;) 

Nové hodnocení: 8/10

Verdikt: Zlepšení dojmu oproti předchozímu zhlédnutí.

a.k.a. Profesionál

Režie: Georges Lautner
Hrají: Jean-Paul Belmondo, Jean Desailly, Cyrielle Clair, Robert Hossein, Michel Beaune, Jean-Louis Richard, Marie-Christine Descouard, Bernard-Pierre Donnadieu, Elisabeth Margoni, Pierre Vernier
Hudba: Ennio Morricone
Produkce: Gaumont
Francie 1981

MINIRECENZE - REWATCH SPECIAL IV

A zas tu máme pár již viděných filmů, o kterých jsem tu buď nepsal, nebo jen stručně shrnu, zda se můj názor na ně za léta nezměnil.  

HOT SHOTS! (1991)

Všechno to haló ohledně nového Top Gunu mě ani tak nepřiělo jít na novinku a podívat se na originál, ale spíš se vrátit k skvělé parodii, díky které originál asi nemusím ani vidět. Charlie Sheen má sice AAAAAAAAAAAAIDS, ale i tak ho mám radši než Toma Cruise. Jednička sice nemá na dvojku, ale protože jsem se na ni jako malý díval méně, moc jsem si ji nepamatoval a díky tomu se skvěle pobavil.

HOT SHOTS: PART DEUX (1993)

Dvojka je přece jen o třídu výš. Tohle už hraničí s dokonalostí, především díky Sheenovi, Lloydu Brdgesovi, Richardu Crennovi a Jerry Halevovi, který, bohužel, navždy zůstal jen dvojníkem Saddáma Hussajna. Rambo, Základní instinkt, Apokalypsa, Terminátor, vše se tu kříží s nečekanou lehkostí a slavná scéna se slepicí je jen třešničkou na dortu. Možná mám radši dvojku i díky lepšímu dabingu, u jedničky mi přece jen vadí, že Trávníček, Meduna a Švarc mluví prakticky všechny postavy a málem si i povídají sami mezi sebou.

 

KDYBY TISÍC KLARINETŮ (1964)

Kdysi jsem to viděl a nelíbilo se mi to. Teď jsem to viděl znovu a jediné, co se mi líbilo, bylo asi dvacet minut uprostřed filmu, kdy vojáci ještě dělají show sami pro sebe a v rychlém sledu následují hity jako Tereza, Babeta a Vy byste pořád seděla. Pokud původní Suchého námět ještě měl nějaký chatrný příběh, ten ve filmu mizí a mění se v nesouvislý sled hudebních vystoupení, kde všechny scény, které by snad mohly dát všemu nějaký smysl, jsou rychle utnuty. Herci jako Brodský nebo Růžek nemají jakoukoli šanci cokoli předvést a nechávají se zastínit neherci typu Vostřela či Šlitra, případně zpěváky jako je Matuška nebo Gott. Ale většina těch písní nestárne.

 

COMMANDO (1985)

Pojďme zpátky do akce. Komando jsem si zopakoval s rychlodabingem, jehož překladatel překládal nadávky příliš doslova, takže Arnoldovo úsečné Fuck you! (ve smyslu Jdi do prdele!) přeložil jako "Já bych tě nejradši zm*dal," obdobně Dukovo "Fuck you, asshole!" jako "Já bych tě zm*dal ty prdelko!" Stěžejní hlášky typu "Spí jako zabitej" nebo "Co jsi udělal se Sullym? Pustil jsem ho." mu ale unikly, takže příště už bez rychlodabingu.

 

12 ANGRY MEN (1957)

Tak jsem si pustil kousek, abych viděl, jak pěkně hraje blu ray... A dokoukal jsem to do konce. Jestli mám nějakou top 10 filmů vůbec, tohle tam patří. Spíš než nějaké 2001, než Shawshank nebo Občan Kane (oba se mi ale líbily) a další údajně nejlepší filmy všech dob.

 

SUNSET BOULEVARD (1950)

Z původního článku jsem měl dojem, že jsem to asi nadhodnotil. Píšu tam strašně negativně a pak 8/10? Ale ten film si je zaslouží, jen Norma Desmond mě asi děsí víc než všichni Drákulové a Frankensteini dohromady. To je nechutná postava! Zatímco s Christopherem Leem cenícím zuby bych vlastně i v klidu pokecal, v přítomnosti Normy Desmond bych se nechtěl nikdy ocitnout. Jinak je to ale výborný film.

 

LA GRANDE VADROUILLE (1966) 

Snažil jsem se zopakovat více Funesů, ale přípravy na cestu mi to nějak zhatily... No neměl jsem moc chuť. Velký flám je samozřejmě super, takže není moc co napsat. Das ist přestávka.

 

OSCAR (1967)

Oscara jsem si moc nepamatoval a čekal jsem prostě další z řady Funesovek. O to víc mě ale pobavil. Nejen díky Funesovi, jako o život hrají i David, Gensacová či Préboist a Rich jim skvěle přihrává.

 

LE CERVEAU (1969)

Velkého šéfa jsem zopakoval už v době úmrtí velkého Bébela, a asi to byl v tu dobu ten film, který jsem s ním potřeboval vidět. Sice se tu dělí o prostor s Bourvilem, Nivenem či Wallachem, ale každý z nich má svůj prostor, kde zazáří. Větu "Překonávám se." občas používám v práci.

 

NEJISTÁ SEZÓNA (1987)

Cimrmany jsem měl vždycky rád, a proč si je po letech nepřipomenout. Tenhle film je sice dost suchý, ale skutečné trampoty divadla s komunistickou cenzurou představovanou těmi největšími blby líčí dobře. Navíc tu máme snad všechny kromě Vondrušky, který se údajně urazil, jakou roli mu napsali, tak tu Čepelka hraje Vondrušku. Mrzí mě, že jsem nikdy neviděl naživo Jaroslava Weigela, pokud byl v soukromí takový, jako v tomhle filmu, byl to frajer. Závěrečná scéna ve všech kopiích vypadá jako stočená z bety, že by před revolucí byla vystřižena? No, už to, že se tenhle film v roce 1987 schválil, natočil a uvedl, a že bývalý vedoucí Barrandova, který stál za zakazováním filmů a tvůrců, Ludvík Toman, si tu zahrál roličku tupého vedoucího, to samo je zázrak.

JEAN-PAUL BELMONDO 1933-2021

Jen přijď, ty oceáne temný jak duše má! Z vln tvých teskný sten dých a zoufalost moji dobře zná. Jsou osobnosti, u kterých si člověk ani nepřipouští, že by nás mohly opustit. Belmondo byl jednou z nich. Sbohem a díky za všechny filmy.

ÉCHAPPEMENT LIBRE (1964)

V podstatě jen další Belmondův film, kde hraje rozhněvaného mladého muže, který je jednak vlečen láskou k vypočítavé ženě, jednak ale tentokrát má vlastní plán, i když to tak dlouho nevypadá. Tvůrci jako by se v první polovině 60. let snažili udělat další U konce s dechem, ale pro běžného diváka. A úplně to nevychází.

Belmondo tu hraje pašeráka, kterému vlastně nemáme důvod fandit. Nejdřív ho nezajímá nic než peníze, a pak se zblázní do Jean Sebergové a ukradne pro ni zboží, které pašuje. V druhé polovině navíc dost ubývá humoru, a očekáváte prakticky jakýkoli konec, včetně možnosti smrti obou hlavních postav. A v té první ho taky nebylo tolik.

V centru dění je Belmondo, obklopený spoustou dalších známých herců z různých končin světa. Vzhledem k francouzsko-italsko-španělsko-německé koprodukci tu najdeme opravdu kdekoho. Jenže jen Sebergová, Gert Fröbe coby hlavní zloduch (co jiného) a Enrico Maria Salerno jako Belmondův líný italský kámoš mají trochu více prostoru. Z klasických Belmondových soupputníků se prakticky jen mihnou Michel Beaune a Jean-Pierre Marielle - a to Marielle vypadá na poměrně důležitou postavu! Ne, jak náhle se objevil, tak náhle zmizí. Zrovna tak Fernando Rey jako podezřívavý celník, nemluvě o Fernandu Sanchovi jako libanonském trhovci, Robertu Camardielovi jako řeckému zubaři nebo Dianě Lorys jako italské krásce. Takže díky aspoň za svůdnou Sebergovou a Goldfingera Fröbeho.

Celkově, ne, že bych se u toho nudil. Ale je to jedna z těch belmondovek vidět a zapomenout. V posledních dnech jsem si pár dlouho neviděných belmondovek zopakoval, a tahle nová byla jednoznačně nejslabší. Sám Jean-Paul tu vlastně zanechá menší dojem než ve Sto tisících dolarech na slunci, kde hrál vedlejší postavu ve svém vlastním filmu... A to je co říct. Jestli se na tohle někdy podívám znovu, leda by se objevil původní kinodabing s Třískou. 6/10

a.k.a. Záhadný kontraband
Režie: Jean Becker
Hrají: Jean-Paul Belmondo, Jean Seberg, Gert Fröbe, Enrico Maria Salerno, Wolfgang Preiss, Petar Martinovitch, Fernando Rey, Jean-Pierre Marielle, Michel Beaune, Fernando Sancho, Roberto Camardiel, Diana Lorys, José Jaspe, Dominiqe Zardi
Hudba: Martial Solal
Produkce: C.C.F.C.
Francie / Itálie / SRN / Španělsko 1964

JEAN-PAUL BELMONDO 88

 Všechno nejlepší!