SPAGVEMBER 2024

Listopad je tu, špaget čas.

1. Django (1966) /1.11./

A začít klasikou se vždycky vyplatí.

2. Pistole pro Ringa (1965) /3.11./

Viděno s překrývacím dabingem TV Premiéra, což bylo hrozný, ale pravda je, že v angličtině mi ten film nikdy nepřipadal tak vtipnej. Docela překvapení.

3. Ringo se vrací (1965) /3.11./

Dva odlišné filmy od stejného týmu. Stejní herci v úplně jiných rolích. Tenhle je z těch dvou jednoznačně lepší.

4. Companeros (1970) /4.11./

Vamos a matar, companeros!! Od Corbucciho můj nejoblíbenější, vylepšená verze Žoldnéře po událostech jara 1968 a zhlédnutí Divoké bandy. Hned několik scén si z ní dost půjčuje.

5. Boot Hill (1969) /5.11./

Spencer s Hillem jsou jistota, ale tomuhle filmu strašně ubližuje nevyrovnaný, zřejmě narychlo psaný scénář, s pár skvělými scénami, pár hroznými, a celkově nedržící pohromadě. Přitom potenciál tu byl.

6. Město bastardů (1971) /6.11./

Článek bude.

7. Johnny Yuma (1967) /8.11./

Tohle jsem si asi opakovat nemusel. Engelbert Humperdinck s nejotravnějším poskokem vůbec proti dřevěnému gentlemanovi a překvapivě opravdu brutálním padouchům, kteří umlátí dítě k smrti. To už jsem si nepamatoval a nečekal to, stejně jako incestní vztah mezi hlavním padouchem a jeho sestrou. Rosalba Neri ❤

8. El Puro (1969) /9.11./

Článek bude.

9. Savage Guns (1971) /9.11./

Článek bude.

10. Taste of Killing (1966) /11.11./

Kdysi dávno jsem to bral asi moc tradičně a doslovně. Příběh, ve kterém není kladná a záporná strana, protože obránci zlata se chovají jako úplně stejné svině jako jeho dobyvatelé. Za George Martina aspoň pláče žena a dítě, kdo by plakal za Craiga Hilla, když jemu samotnému nezáleží na nikom? Napodruhé výrazně lepší dojem.

11. Pohřběte je hluboko (1968) /13.11./

Bože to je nuda. A nastříhané kusy Taste of Killing a dalších filmů do toho vůbec nepomáhají. Viděno z originální VHS od Davaye, takže většinu rolí mluví četnická pátrací stanice Brno.

12. Armáda pěti mužů (1969) /14.11./

Má to svoje mouchy, ale zejména díky Morriconemu to stojí opakovaně za vidění. Peter Graves mi tam ale nějak moc nesedí, zatímco James Daly zapadá docela dobře. Střídání italských a španělských lokací je občas hodně divoké.

13. I Want Him Dead (1968) /15.11./

Narozdíl od Taste of Killing, tohle se v mých očích nijak neposunulo. Natočené je to moc pěkně, ale děj je tak stupidní, až je to iritující, stejně jako přehrávání béčkových herců a kaskadérů v pro ně příliš důležitých rolích. Každopádně zkusím s Craigem Hillem zkouknout i něco, co jsem ještě neviděl, ať mám lepší možnost porovnat.

14. No Graves on Boot Hill (1968) /16.11./

Článek bude...

15. Mé jméno je Nikdo (1973) /16.11./

Trochu jsem si potřeboval spravit náladu klasikou, což se povedlo. Zajímavé je, že v italské verzi se divák z titulků vůbec nedoví, že ve filmu je i R. G. Armstrong, Geoffrey Lewis, Leo Gordon nebo Steve Kanaly.

 

16. Trumfové eso (1968) /22.11./

Pár dní nebyla vůbec energie ani čas, takže snad to teď aspoň trošku doženu.  

17. Hodný, zlý a ošklivý (1966) /23.11./

Proč ne trochu změny, takže Trumfové eso i GBU jsem si teď pustil z VHS kopií - tedy v případě Esa nahrávku z ČT z doby před dvaceti lety, GBU z ripu z originální VHS. On tomu ten ořez zas tak moc nakonec neubírá, ale příště samozřejmě zase pěkně kvalitní, neořezaná a nedabovaná verze.

18. The Dirty Fifteen (1967) /23.11./

Článek bude.

Tak letos jen 18. Vypadl jsem z toho a víc nedávám. I to je ale docela dost. Hrdiny letošního speciálu byli jednoznačně Craig Hill (5 filmů, z toho dva nové), Bud Spencer (3 filmy), Terence Hill (také 3 filmy) a Robert Woods (2 nové filmy). Co mě mrzí, je, že jsem nakonec nezařadil víc Lee Van Cleefa, který letos byl jen v Hodném, zlém a ošklivém, nedošlo na zopakování Kapes plných dynamitu a Run, man, run z pěkných kopií z Blu Ray, nedal jsem filmy, které jsem loni odložil, jako třeba Corbucciho Křiváci, které jsem naposledy viděl někdy v roce 2010.

ZLATÝ KOLT 2024

Nejlepší film: Hodný, zlý a ošklivý

Nominace: Companeros, Ringo se vrací, Mé jméno je Nikdo, Trumfové eso

 

Nejlepší režie: Sergio Leone (Hodný, zlý a ošklivý)

 Nominace: Sergio Corbucci (Companeros), Giuseppe Colizzi (Trumfové eso), Duccio Tessari (Ringo se vrací), Tonino Valerii (Mé jméno je Nikdo)

 

Nejlepší herec v hlavní roli: Terence Hill (Mé jméno je Nikdo)

Nominace: Eli Wallach (Trumfové eso), Franco Nero (Companeros), Clint Eastwood (Hodný, zlý a ošklivý), Henry Fonda (Mé jméno je Nikdo)

 

Nejlepší herečka v hlavní roli: Rosalba Neri (Johnny Yuma)

Nominace: Nieves Navarro (Ringo se vrací), Stella Stevens (Město bastardů), Simonetta Vitelli (Savage Guns)

 

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Eli Wallach (Hodný, zlý a ošklivý)

Nominace: Telly Savalas (Město bastardů), Bud Spencer (Trumfové eso), Lee Van Cleef (Hodný, zlý a ošklivý), Jack Palance (Companeros)

 

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Hodný, zlý a ošklivý)

Nominace: Luis Bacalov (Django), Nico Fidenco (Taste of Killing), Carlo Rustichelli (Trumfové eso), Ennio Morricone (za vše ostatní, zejména Mé jméno je Nikdo, Armádu pěti mužů, Ringo se vrací a Companeros)

Nejlepší přestřelka: Django vs 48 mužů (Django)

Nejlepší souboj: je nutné se ptát?

Nejlepší bitka: Ringo vs Paco Fuentes (Ringo se vrací) 

Nejlepší půlvoják: Shorty (Hodný, zlý a ošklivý)

Nejlepší kolt: skládačka z obchodu (Hodný, zlý a ošklivý)

Nejlepší drtič jablek: Bud Spencer (Trumfové eso)

Nejlepší tučňák: Franco Nero (Companeros)

Nejlepší nohy v punčochách: Simonetta Vitelli (Savage Guns)

Nejlepší nákup: padouši ve filmu El Puro

Nejlepší minirole, zpětně považovaná za velký part: Kevin McCarthy (Trumfové eso)

WINTER KILLS (1979)

Konspirační thrillery většinou nemám rád. Nevybavím si žádný, kromě I jako Ikaros, který bych chtěl vidět znova, a nevybavím si vůbec žádný, kde rozuzlení spiknutí dává smysl a lze ho z toho, jak se děj odvíjí, pochopit. A Zimní zabíjení je asi ten nejzmatenější ze všech.

Děj se točí kolem rodiny Keganů (což je skoro Kennedy). Už jen uvěřit bizarnímu předpokladu, že mladší syn rodiny vůbec neví nic o tom, čím se jeho rodina živí a kde se bere obrovské bohatství, které má. Jeff Bridges hraje v podstatě mladší verzi Dudea, levicového idealistu, který celý film se zděšením zjišťuje, že jeho otec je multimiliardářský kapitalistický fašista, který ovládá celou Ameriku, nechal svého staršího syna zvolit prezidentem, akorát mu ho někdo zavraždil. Na loď, kde po letech Bridges slouží jako námořník, přiletí Richard Boone s neobvyklým nákladem - zmrdem z Benátek. Ten se přizná, že byl najatým vrahem, a umře. Dude se vydává pátrat, přičemž mu s tím vlastně proti jeho vůli pomáhá jeho otec, kterého hraje sám John Huston. Na cestě, kde se ho neustále někdo snaží zabít, a svědkové umírají dřív, než se k nim Dude může dostat, se Dude setkává se všemi osobnostmi, které ve světě filmu něco znamenaly v roce 1965.

Obsazení je opravdu nabité a právě to mě přimělo se na film podívat. Kromě již zmíněných Bridgese, Boonea a Hustona tu máme:
Anthonyho Perkinse jako špionážního mistra,

Toshira Mifuneho v roli člověka v Hustonově sídle - hraje v jediné scéně a nemá v ději opodstatnění,

Dorothy Maloneovou jako Bridgesovu matku, 

Sterlinga Haydena jako armádního pošuka v tanku,

Eliho Wallacha jako mafiána,

Ralpha Meekera jako jiného mafiána,

Tomase Miliana jako mafiánského bosse,

Brada Dextera jako šéfa policie,

Joea Spinella celého zafačovaného, 

Candice Rialsonovou, Agnetu Eckemyr (z Blindmana), Tisu Farrow či Camillu Sparv jako sexy milenky Hustona.

A v titulcích neuvedenou Elizabeth Taylor, namaskovanou jako Divine z Pink Flamingos. 

Snad jen právě Perkins se z nich ale objeví trochu více. Zejména u Mifuneho dost zarazí, proč tohle vůbec vzal. U Wallacha překvapí, že narozdíl od Maloneové, Haydena nebo Meekera v tom hraje víc než v jedné scéně, ale jen ve flashbacích a důležitost jeho postavy v ději stejně nepochopíte. U Miliana překvapí, kde se v tomhle bere.

V podstatě jestli něco je zajímavé, ale vyšumí to rovněž do prázdna, je poznávání naivního Bridgese, v jak prohnilém světě žije, ať už ve vztahu k otci, tak ve vztahu k milence - která je tu stejně jen kvůli překvapivě explicitní sexuální scéně a odhalování se v restauraci. Vše, co se týče pátrání po vrazích prezidenta, je tak zamotané, že se člověk poměrně rychle ztratí, scenárista a režisér si ani neuvědomuje, že když každého svědka někdo oddělá dřív, než může Bridgesovi něco říct, tak se asi děj nemůže moc posouvat. Závěrečná pointa pak staví celý předchozí děj totálně na hlavu, s tím se ale asi počítá.

Nenechte se zlákat hvězdným obsazením. Zimní zabíjení za váš čas nestojí. Nejvíc lze ocenit kameru Vilmose Zsigmonda, ale ten stejně dobře natočil mnoho jiných, lepších filmů. 4/10

PS. Zaklínání se tím, že má jít o černou komedii, je jen zástěrka pro to, jak je film v některých momentech nechtěně vtipný. 

a.k.a. Zimní zabíjení

Režie: William Richert

Hrají: Jeff Bridges, John Huston, Anthony Perkins, Richard Boone, Eli Wallach, Sterling Hayden, Dorothy Malone, Tomas Milian, Belinda Bauer, Ralph Meeker, Toshiro Mifune, Brad Dexter, Joe Spinell, Tisa Farrow, Candice Rialson, Agneta Eckemyr, Camilla Sparv, Elizabeth Taylor

Hudba: Maurice Jarre
Produkce: Avco Embassy

USA 1979

LUCIO FULCI A JEHO FILMY

Zatím nemám úplně energii na klasickou biografii, pojďme se tedy podívat na Fulciho filmografii. Nemohu podrobně projít všechny jeho filmy, zejména ty první, ale to nejdůležitější si připomeneme.

 

První filmy samostatně Fulci natočil v roce 1959. 

SPAGVEMBER 2023

Přes dvacítku se asi letos nedostanu, koneckonců začínám později. Ale co půjde, to dám.

Už jsem připraven. Tři formáty domácího videa + disky + stream čekají. Chybí jen 35 mm filmy.

 

Tady si AI, až na obličej, poradila se zadáním dobře.

Po zadání "spaghetti western" ale vyjelo toto.

 

1. Colorado Charlie (1965) /4.11./

Z VHSky. Článek bude.

2. Tre pistole contro Cesare (1966) /4.11./

Nic světoborného, ale pořád dost zábavný kousek. Lepší obsazení by byl George Hilton než Thomas Hunter, ale nevadí mi tu, plusem je ale především Giombiniho hudba a Delia Boccardo.

3. Pravá a levá ruka ďábla (1970) /5.11./

Mnohokrát viděná klasika, o které asi už nic nového napsat nemůžu.

4. Malý unavený Joe (1971) /5.11./

Vlastně totéž. 

5. Co my máme společného s revolucí? (1972) /5.11./

Hele, dohnal jsem to. Článek bude.

6. Velká přestřelka (1966) /7.11./

Blu Ray od Powerhouse - nádherná kvalita. Nový překlad italské verze, ne ten vyhádaný od Franco Cleefa, trochu odhalil nové významy některých scén.

7. And God Said to Cain (1970) /8.11./

Bůh není, ďábel není, a je-li, má tvář Klause Kinskiho. Blu Ray od Arrow opět výborné, zejména vynikne vynikající vizuální stránka.

8. Navajo Joe (1966) /10.11./

A víte že se mi to po letech líbilo víc, než kdysi? Reynolds jako hrdina ani Sambrell jako hlavní padouch mi sice pořád moc nesedí, ale dějově už mi to nepřipadalo tak strašně zlé a má to tu správnou špagetovou atmosféru. Top 5 Corbucci to sice pořád není, ale posunulo se to o něco výš.

9. Specialista (1969) /10.11./

Tohle jsem neviděl ještě déle. Ze začátku jsem měl pocit, že tohle asi bude opravdu spíš podprůměr, ale od objevení se Mario Adorfa se to dost zvedne a ujetý konec se mi tentokrát líbil. V místě, kde přestala platit jakákoli pravidla, se totiž může opravdu stát naprosto cokoli. 

10. Two Faces of the Dollar (1967) /11.11./

Článek bude.

11. Gentleman Killer (1967) /13.11./

Článek bude.

12. Žoldnéř (1968) /15.11./

Blu Ray od 88 Films. Vypadá pěkně, ale Arrow či Powerhouse si daly větší práci.

13. Napřed střílej, pak se ptej (1975) /16.11./

Zopakovat veškerého Corbucciho, co můžu a dlouho jsem neviděl, nebyl v tomhle případě nejlepší nápad. Wallach a Gemma se snaží, natočené to není blbě, ale je to nevtipná nuda a Milian se zbytečně ztrapňuje. Rozjuchaná hudba od De Angelisů to taky moc nezachraňuje. 

14. Stříbrné sedlo (1978) /19.11./

Pomrkávání na starší Gemmovy westerny je fajn, Geoffrey Lewis dělá se svými ksichty konkurenci Kinskimu, potěší účast Fulciho stálice Cinzie Monreale i stálice pozdních špaget Donalda O'Briena, rovněž špagetové legendy Aldo Sambrella, natočené je to dobře... Jenže co je to platné, když ten spratek je nejotravnější dítě v dějinách filmu. Od začátku jsem měl chuť ho zabít sám.

15. Valdezovi koně (1973) /21.11./

Článek bude.

16. Chuck Moll (1970) /22.11./

Poprvé jsem to viděl po hodně dlouhém hledání jen v němčině a líbilo se mi to. Podruhé už moc ne. Teď po nějakých dalších deseti letech, některé nápady jsou dobré, Barboni režíruje úplně jinak než pak Trinityho, hlavní čtyřka funguje (nebo spíš trojka, Woody Strode je tu opravdu hodně dřevěný), jen té Idy je tu hrozně málo. Ale proč by jí taky mělo být víc, že. Úvodní pasáž s hořícím blázincem by fungovala i v hororu.

17. Kill, Django, Kill First! (1971) /24.11./

Článek bude.

18. $10.000 Blood Money (1967) /27.11./

Vizuálně i režijně výborné, jen scénář je trochu slabší a předvídatelný a kazí to postava komického fotografa, která se sem vůbec nehodí. Ale oceňuje se uvěřitelná romance i vztah hlavního padoucha a jeho otce, to jsou detaily, na které se ve špagetách většinou celkem kašlalo.

19. They Call Me Hallelujah (1971) /28.11./

Většinou dobře vyrovnané mezi klasickými špagetami a komedií, jen občas je humor nemístně laciný. Co do toho ale vůbec nepatří je postava kozáka v podání Charlese Southwooda. Stejně se objeví až za půlkou a působí v tom silně zbytečně.

ZLATÝ KOLT 2023

Nejlepší film: Velká přestřelka

(Nominace Žoldnéř, Pravá a levá ruka ďábla, $10.000 Blood Money, Co my máme společného s revolucí?)

 

Nejlepší režie: Sergio Corbucci (Žoldnéř)

(Nominace Sergio Sollima /Velká přestřelka/, Lucio Fulci /Stříbrné sedlo/, Romolo Guerrieri /$10.000 Blood Money/)

 

Nejlepší herec v hlavní roli: Charles Bronson (Valdezovi koně)

(Nominace Gianni Garko, Klaus Kinski, Lee Van Cleef, Paolo Villaggio)

 

Nejlepší herečka v hlavní roli: Delia Boccardo (Death Walks in Laredo)

(Nominace Ida Galli, Yanti Somer, Loredana Nusciak, Giovanna Ralli)

 

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Claudio Camaso ($10.000 Blood Money)

(Nominace Tomas Milian, Jack Palance, Geoffrey Lewis, Robert Camardiel)

 

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Nieves Navarro (Velká přestřelka)

(Nominace Anna Orso, Cinzia Monreale, Krista Nell, Francoise Fabian)

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Velká přestřelka)

(Nominace Bruno Nicolai, Nora Orlandi, Guido a Maurizio de Angelis, Angelo Francesco Lavagnino)

Nejlepší souboj: Žoldnéř

Nejlepší přestřelka: 

Nejlepší bitka: závěr Pravé a levé ruky ďábla

Nejlepší šerif: Bambino (Pravá a levá ruka ďábla)

Nejlepší vrah šerifů: Stardust (Fernando Sancho v $10.000 Blood Money)

Nejlepší Caesar: Enrico Maria Salerno (Death Walks in Laredo) 

Filmy, které už ve Spagvemberu/Spagtemberu byly: Velká přestřelka

THE RED SHOW WITH SEVEN NAMES - MUKA NEVIŇÁTEK

Yellow Killer vytvořený umělou inteligencí, je zpět, aby vám nakecal spoustu nesmyslů o Fulciho klasice, které pak musím vyvrátit.

LA POLIZIA ACCUSA: IL SERVIZIO SEGRETO UCCIDE (1975)

Luc Merenda, francouzsko-italský protipól Jirky Bartošky, vyšetřuje zamotaný zločin, přičemž se zdá, že mu hází pod nohy klacky úplně každý. Na což by měl být u italské policie zvyklý.

Poté, co jsem se nedávno vrhnul na Castellariho, rozhodl jsem se obdobně pustit do Martina a dát si pár jeho filmů, co jsem už třeba i viděl, nebo co ještě ne. Silent Action byl dlouho dost těžko dostupný, dokud v roce 2021 nevyšel v krásné edici na Blu Ray. Nemělo to pověst úplně toho nejlepšího a nejzásadnějšího, co by od Martina z poliziotteschi člověk měl vidět. A asi není, to ale neznamená, že je to vyloženě špatné.

Po všech těch osmdesátkových trashích bylo osvěžující vidět italský film, kde si tvůrci dali se scénářem práci, aby dával smysl. Bohužel taky ale zvláště první polovina v podstatě připomíná československé kriminálky té doby. Pořád se jen kecá, kecá, kecá, vrší se jméno na jméno, dva zdánlivě nesouvisející případy se prolínají a člověk aby si začal kreslit plánek, aby se v tom vůbec vyznal. Zhruba v půlce ale začne akce přibývat, a na závěr dostaneme něco, co jsem vůbec nečekal - velkou přestřelku s teroristy plnou samopalů, vrtulníků a granátů! Přičemž teda k zemi padají lidi, kteří jsou od malého výbuchu granátu poměrně daleko. Ale to je jen mírná kritika k filmu, který na akčních scénách nestojí.

Hlavního poldu ztvárnil Luc Merenda, kromě vyšetřování si najde čas i na románek s novinářkou Deliou Boccardo, ale nijak to děj neruší, spíš mu napomáhá, navíc Boccardo je vždy velmi sympatická, jen má člověk od začátku jasno, že se policistova přítelkyně konce filmu nejspíš nedožije. Zda je to tak i tady, to neprozradím. Merenda tady má poměrně jednoduchou roli a zvládá ji poměrně dobře. Ale vůbec na straně zákona a vyšetřovatelů ty postavy moc prokreslené nebývají, takže i Mel Ferrer se pohybuje v rámci své figury státního návladního. Zajímavější je to s Tomasem Milianem coby vyšetřovatelem z rozvědky, který silně překvapí velmi civilním výkonem.

Jinak tady je hromada postav, takže bohužel ani na záporné straně nenajdeme nějaké velmi výrazné postavy a vynikající herecké výkony, všichni hrají, jak jsou zvyklí. A všechny už jsme viděli v mnoha filmech. Poměrně sedící, ale ne moc výraznou hudbu složil Luciano Michelini.

Z poliziottesca mám u Martina docela deficit, narozdíl od gialla, pokusím se ho dohnat. Tohle nepatří k tomu nejlepšímu, co jsem v žánru viděl. Ale ještě je tu poznat ten Martino, co točil gialla pár let předtím, takže dostaneme dost dobrou kameru, i když na nějaké atmosferické scény můžeme zapomenout. 6,5/10

a.k.a. Silent Action

Režie: Sergio Martino

Hrají: Luc Merenda, Mel Ferrer, Tomas Milian, Delia Boccardo, Gianfranco Barra, Paola Tedesco, Claudio Gora, Claudio Nicastro, Michele Gammino, Carlo Alighiero, Antonio Casale, Carlo Gaddi, Loredana Nusciak, Arturo Dominici, Franco Giornelli, Giancarlo Badessi, Gofreddo Unger, Riccardo Petrazzi, Fortunato Arena

Hudba: Luciano Michelini
Produkce: Medusa Distribuzione

Itálie 1975

THE SHOW WITH A NAME - VELKÁ PŘESTŘELKA A RUN, MAN, RUN

 Další díl The Show With a Name je o dvou westernech Sergia Sollimy, které nedávno vyšly na Blu Ray v nové edici.

SPAGTEMBER 2022

Už několik let zasvěcuji spaghetti westernům měsíc listopad a loni a předloni se mi dokonce povedlo vidět o dost více filmů než jindy. K tomu samozřejmě přispěla covidová situace, kdy jsem byl doma a měl jsem čas. Na druhou stranu, když mám, nabuzen nedávnou návštěvou míst, kde se ty filmy točily, na ně chuť teď, proč čekat na listopad, když stejně nevím, co bude? Proč si špagetový měsíc neudělat už v září? Uvidíme, jak to vyjde, ale začal jsem rovnou dvojákem.

 

1. Django spara per primo (1966) (1.9.)

Naposledy jsem to viděl poté, co jsem film přeložil, od té doby semtam kousek. Kromě závěrečné bitky na tom v podstatě je všechno ok, akorát ani nic moc zapamatovatelného, kromě Nicolaiovy hudby a úsměvu Galliové.

2. Sonny and Jed (1972) (1.9.)

Ve srovnání Corbucci jasně vede. Sonny a Jed nejsou jeho nejlepší western a Milian tu víc než dost přehrává, ale vyrovnávají to skvělí Georgeová a Savalas. A vlastně to, ač jsem to viděl po velice dlouhé době, jako celek mám radši než Djanga.

3. Buddy míří na západ (1981) (2.9.)

Slabší než Trinity, ale lepší než velká část spencerovek té doby. A jak teď ve filmu vidím Mini Hollywood, hned mám radost.

 

4. Sette winchester per un massacro (1967) (5.9.)

Článek bude. 

 

5. Blindman (1971) (7.9.)

Nekorektní ujetost s nezpívajícím Broukem. Dřív se mi to líbilo víc, ale určitý šmrnc si to uchovalo pořád.

6. Pro hrst dolarů (1964) (10.9.)

Pár dní jsem musel vynechat, ale pokračuju s klasikou.

 

7. The Federal Man (1972) (11.9.)

Článek bude. 

8. Cena moci (1969) (12.9.)

Snaha o konspirační politický thriller, která je ale dost naivní. Jinak to je ale celkem v klidu a kulisy použité po Tenkrát na Západě jsou fajn.

9. One Dollar Too Many (1968) (13.9.)

Článek bude.

10. Bůh odpouští, já ne! (1967) (14.9.)

Další mnohokrát viděná, ale pořád dobrá, klasika. Jen ji trochu zpomaluje scéna, kde bandité přivlečou mrtvého šerifa do kantýny.

11. If You Meet Sartana, Pray For Your Death (1968) (16.9.)

Já to pochopil! Jo, trvalo mi to asi čtyři nebo pět zhlédnutí, ale konečně je mi jakž takž jasný, co se v tom filmu vlastně děje a kdo je kdo :D

12. I am Sartana, Your Angel of Death (1969) (17.9.)

A tentokrát se mi to zase líbilo víc. Škoda jen, že závěrečná přestřelka ve tmě je tak táhla a nepřehledná. Kinski tu má asi nejneobvyklejší roli, co kdy hrál.

13. Have a Good Funeral, My Friend... Sartana Will Pay (1970) (18.9.)

Tentokrát mě to už moc nebavilo. Napínavé scény spíše nudí a příliš se v tom kecá oproti předchozím dílům. Čtvrtý jsem měl vždy nejradši, uvidíme, jak obstojí.

 

14. Light the Fuse... Sartana is Coming (1970) (18.9.)

Jo, čtvrtý film s Garkem je rozhodně nejlepší. Určitě pomohla větší finanční injekce i trochu jinak vyprávěný příběh než obvykle. Díl s Hiltonem asi vynechám...

15. Poklad na Stříbrném jezeře (1962) (23.9.)

Pár dní jsem vynechat musel, tentokrát kvůli oční operaci, po které jsem napřed nemohl vidět vůbec nic. Ale pár filmů do konce měsíce ještě zvládnu. A že Vinnetou není spaghetti western? No a co... Kéž by si Herbert Lom zapadoušil i v nějakém opravdovém špageťáku.

16. Vinnetou (1963) (23.9.)

Nevíme, jestli jsou tito muži vinni. My si to myslíme, ale nevíme to. Tak to by nás měli pustit, jestli se nepletu, hihihi!

17. Vinnetou - rudý gentleman (1964) (23.9.)

Mrtvej indián, dobrej indián!

 

18. Vinnetou - poslední výstřel (1965) (24.9.)

Tak se mi, koukám, ze spagtemberu stalo opakování vinnetouovek. Ale tak aspoň jsem si je mohl pustit z kazety, což má svoje kouzlo.

19. Old Surehand (1965) (25.9.)

Pár dobrých momentů se najde, ale jsou totálně zabité přehráváním zejména Srdoće, Románové a Grangera, a scenáristou, který je nedokáže využít a na jeden dobrý nápad navrší hromadu hnoje. 

20. Vinnetou a Old Shatterhand v údolí smrti (1968) (25.9.)

Pořád na Mayovské vlně, ale všechny ty filmy jsou jednak koprodukce s Itálií, jednak tenhle je hodně pod vlivem špaget, nejvíc ze všech, jednak třeba městečko z tohohle filmu se tuším objevilo v Ballata per un pistolero. Bílé pero Vinnetouovi rozumí. Kanoe je pro něj připravena.

 

21. Vinnetou a míšenka Apanači (1966) (26.9.)

Sežeru smeták, jestli to nebyl Vinnetouův vraník! Vlastně nevím, jestli je horší Old Surehand nebo tohle. Blbé je to asi stejně oboje, u Surehanda mě sice hlavní postavy nebetyčně serou, ale tady je snad smutnější sledovat, co udělali z Vinnetoua, Shatterhanda a Hawkense. Místo hrdého náčelníka Apačů tu máme hodného kámíka německých dětiček čtoucích Bravíčko, Shatterhand nabádá dělníky k násilí a Hawkens je už úplný debil. Jo, díky za Údolí smrti, aspoň série nemusela končit tak trapně tímhle a Firehandem. 

ZLATÝ KOLT 2022

Nejlepší film: Poklad na Stříbrném jezeře

(nominace Pro hrst dolarů, Vinnetou, Bůh odpouští, já ne!, Sonny and Jed)

 

Nejlepší režie: Sergio Corbucci (Sonny and Jed)

(nominace Harald Reinl, Sergio Leone, Giuliano Carnimeo, Giuseppe Colizzi)

 

Nejlepší herec v hlavní roli: Tomas Milian (Sonny and Jed)

(nominace Lex Barker, Gianni Garko, Clint Eastwood, Giuliano Gemma)

 

Nejlepší herečka v hlavní roli: Ida Galli (Django spara per primo)

(Nominace Karin Dor, Susan George, Daniela Giordano, Marianne Koch)

 

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Frank Wolff (Bůh odpouští, já ne!)

(nominace Gian Maria Volonté, Ralf Wolter, Telly Savalas, Fernando Sancho)

 

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Nieves Navarro (Light the Fuse... Sartana is Coming)

(nominace Marie Versini, Agneta Eckemyr, Erika Blanc, Karin Dor)

 

Nejlepší hudba: Luis Bacalov (Cena moci)

(nominace Martin Böttcher, Ennio Morricone, Bruno Nicolai, Stelvio Cipriani)

 

Nejlepší souboj: Pro hrst dolarů

Nejlepší přestřelka: Light the Fuse... Sartana is Coming (střílející varhany)

Nejlepší hrdina: Old Shatterhand (Poklad na Stříbrném jezeře)

Nejlepší padouch: Ramon Rojo (Pro hrst dolarů)

Nejlepší překvapivá hostující hvězda: Ringo Starr (Blindman)

Nejlepší slepec: Tony Anthony (Blindman)

Nejlepší skalp: Sam Hawkens (Poklad na Stříbrném jezeře)

Nejlepší karbaník: Sartana (If You Meet Sartana... Pray For Your Death)

Nejlepší pončo: Clint Eastwood (Pro hrst dolarů)

TEPEPA (1969)

Po několikerém zopakování filmu jsem si připomněl i zdejší článek, a došel jsem k tomu, že bude lépe napsat o Tepepovi znovu. Přece jen původní verze byla psaná dávno a špatně, snad se mi to teď povede lépe.

Prve jsem film srovnával s pozdějšími Kapsami plnými dynamitu, ale ono asi neškodí úplně srovnat to s ostatními špageťáky z období mexické občanské války. Tepepa funguje jako určitý článek v řadě, a jak jsou Companeros v podstatě remakem Žoldnéře, Tepepa do jisté míry navazuje na Kulku pro generála. Rozdíl je v tom, že u Žoldnéře nebyl s vyzněním prvního filmu po událostech roku 1968 spokojen režisér, zatímco u Kulky pro generála nebyl spokojen scénárista. Byl jím Franco Solinas, levicový autor, tvůrce minimálně námětů nejen ke Kulce pro generála a Tepepovi, ale i třeba k Velké přestřelce, Žoldnéři a Ostrovu v ohni, což sice není western, ale to třeba Velká přestřelka původně také být neměla. Solinasovými scénáři se linou vždy podobná témata - mocní a bohatí vs. bezmocní a chudí, jejichž síla ale spočívá ve vlastenectví, pospolitosti a udatnosti. Mexická občanská válka se svými zamotanými dějinami (podrobně jsem je popsal v podcastu č. 3) pak skýtá pro tohle téma úrodnou půdu, stejně jako druhé téma - cizinec, který přichází do víru revoluce s osobními motivy, a buď se nakonec na stranu revoluce přidá, nebo zůstane u svých sobeckých zájmů a je revolucí smeten.

V případě Tepepy je oním cizincem anglický lékař, který chce zabít hrdinu revoluce. Nejsem si jist, zda tohle už není pod vlivem Petroniho či spoluscenáristy Della Mey, ale hrdina revoluce není plakátový hoch z propagandistického žurnálu, ale bandita, zloděj, křupan, lhář a vrah. Jeho odboj pramení z jeho omezenosti a celkově na něm není moc co následovat. Přesto za ním většina Mexičanů ochotně jde, což je uvěřitelné i díky živelnému a charismatickému výkonu Tomase Miliana. Je pravda, že je tu hráno i na jeho podobu s podobně mylně idealizovaným Che Guevarou, zastřeleným jen o rok dříve. Ale je to Milian, kdo film ovládá, film se naprosto správně jmenuje podle jeho postavy, a on sám je s filmem takřka synonymní - Tepepa sice ani zdaleka není mým oblíbeným Milianovým westernem, ale je asi prvním, na který si vzpomenu.

Anglického lékaře hraje nedávno zesnulý John Steiner. Jeho postava nemá být podobná ani Nerovu ultracool Polákovi (kterého v takovou postavu stejně, myslím, změnil až Corbucci), ani Castelovu chladnému homosexuálnímu vrahovi, je neurotická, zaslepená pomstou a ve svém zaslepení skoro až nelidská. V tomhle seskupení hlavních postav není pak divu, že jinak poměrně odporný, krutý a chladnokrevný plukovník Cascorro je nakonec nejsympatičtější z hlavních postav, vlastně se dá říct, že je to jen strážce pořádku, byť je to pořádek, se kterým woke Mexičani nesouhlasí. Navíc ho hraje Orson Welles. Welles asi potřeboval peníze na výrobu dalšího filmu, který stejně nedokončil, a z Tepepy si udělal vlastní show, takže vyhnal z placu režiséra a režíroval se sám, navíc nesnášel Miliana a na place ho urážel. Pokud se ale nepletu, se Steinerem vycházel dobře. Wellesův stoický výkon je ale perfektní a vlastně je to jediný důvod, proč film sledovat v angličtině. Italský dabér tu jeho ležérnost prostě ani nezkoušel napodobit.

Koho ale režisér asi vnímal jako hrdinu, je ale bohužel malý chlapec, který je protivný, netalentovaný a kdyby ho vojáci někde cestou picli, divákům by vůbec nechyběl. Právě tento mexický Pavlík Morozov je ale tou nadějí revoluce, země a svobody. Právě v jeho postavě je vidět asi největší návaznost na Kulku pro generála - tam je otázka, zda má cizinec rád Mexiko, jen úvodem do děje, zde je stěžejní otázkou. Rovněž tamější závěrečná výzva, aby chlapec nekupoval chleba ale dynamit je zde právě tímto pionýrem uskutečněna.

Perfektní je prostředí včetně využití historických částí města Guadix, úžasná je Morriconeho hudba. Napoprvé se mi ale film určitě líbil více. Napotřetí už mě na tom vlastně nic moc nepřekvapilo. Před znovuzhlédnutím jsem měl pocit, že si nic nepamatuju, ale jak jsem to sledoval, skoro vše se mi vybavilo. Takže na opakovaná zhlédnutí to moc není. Poprvé jsem dal 8/10, teď musím snížit na 7. nedá se svítit.

a.k.a. Blood and Guns
Režie: Giulio Petroni
Hrají: Tomas Milian, Orson Welles, John Steiner, José Torres, Luciano Casamonica, Annamaria Lanciaprima, Paloma Cela, George Wang, Francisco Sanz, Giancarlo Badessi
Hudba: Ennio Morricone
Produkce: Magna
Itálie / Španělsko 1969

SPAGVEMBER 2021

Tak jo. Hororový speciál se mi do konce dotáhnout nepodařilo, a že se pouštím hned do ještě ambicióznějšího projektu? No, loni jsem zvládl 23 filmů během celého měsíce, letos si ani zdaleka nemyslím, že bych to dotáhl takhle vysoko. Ale proč to nezkusit. Nadšení do hororového speciálu vyprchalo ve dnech, kdy jsem neměl čas, a tou dobou jsem se naopak nadchl do zopakování spousty různých špaget. Samozřejmě zkusím i něco nového, ale mám toho na opakování dost. A právě jsem třeba objevil existenci filmu, o kterém jsem dosud vůbec nevěděl.

Tento týden navíc slaví 100 výročí narození Charles Bronson. Že už jsem všechny spaghetti westerny s ním viděl? No, tak zařadíme i filmy, které přímo spaghetti nejsou, ale mají nějakou návaznost. Loni jsem se hodně pouštěl do Lee Van Cleefa, letos to vidím hodně na Gemmu.

 

1. Podivné dědictví (1972) (1.11.)

Klasika, ale už se mi trochu okoukala. Pět let jsem ji neviděl, a stejně si to pořád pamatuju scénu za scénou, slovo od slova. Budu muset dělat delší pauzu.

2. Django (1966) (2.11)

Další klasika, tentokrát mi padla do nálady trochu víc.

3. Companeros (1970) (6.11.)

Pár dní jsem musel vynechat, tak snad to doženu.

 

4. Cut-throats Nine (1972) (6.11.)

Článek bude. 

5. His Name Was Holy Ghost (1972) (7.11.)

Článek bude.

6. Velká přestřelka (1966) (8.11.)

Další klasika, která se dá vidět vždycky.

 

7. Seven Dollars on the Red (1966) (9.11.)

Článek bude. 

8. Ať žije Django! (1968) (11.11.)

Ani nevím, kolikrát už jsem tohle viděl - dokud jsem měl prakticky vyjma Leoneho a trinityovek ze špageťáků jen tohle a Dnes já, zítra ty!, koukal jsem na oba pořád dokola a těšil se, až někdy uvidím spoustu dalších spaghetti westernů s podobnou atmosférou. A ono jich zas tolik není.. Jinak Terence Hill tu chvílemi vážně vypadá naprosto stejně jako Franco Nero.

9. A Stranger in Town (1967) (12.11.)

Čím víc spaghetti westernů vidím, tím víc u tohohle žasnu, jak se za pár kaček a s naprosto minimalistickým scénářem dá natočit tak atmosferický a zábavný film.

10. Důvod žít a zemřít (1972) (14.11.)

Teď už na tom vidím řadu chyb, od dost pomalé a rozvláčné režie, přes unylé výkony většiny herců, scénář děravý jako ve filmu zmíněný ementál, až po samotnou premisu sedmi chlapů, kteří postřílí celé cca dvoustovkové osazenstvo pevnosti. Ale jako úplně nejnudnější pasáž se mi zdál úvod. Možná bylo od tvůrců amerického sestřihu vlastně chytré, že ho ustřihli a začali až v samotné pevnosti s popravami. Od té chvíle jsem se už díval celkem se zájmem a občas, zvláště při Spencerově působení v pevnosti, i s napětím.

11. Sabata (1969) (15.11.)

Díky společnosti Eureka za výborný Blu ray boxset - ne tak vymazlený, jako ten sartanovský od Arrow, ale i tak pěkný. Takže čísla 11, 12 a 13 budou Sabatovky, a dost možná je dám všechny ještě dneska.

12. Sbohem, Sabato (1970) (15.11.)

K tomuhle v podstatě už nic nového asi napsat nemůžu, jen, že mě štve, jak anglická verze zprznila Nicolaiovu hudbu.

13. Návrat Sabaty (1971) (15.11.)

Kdyby to nebyl třetí díl Sabaty, asi už bych na něj nekoukal nikdy.  Žel, třetí díl to je, a tak jsem ho zase protrpěl. Děj nedává smysl, pobaví jen máloco, a drží to už jen sám Lee Van Cleef. A i ten má paruku.

14. Trumfové eso (1968) (16.11.)

Patnáct let jsem snil o tomhle okamžiku. Patnáct let. Každou noc. A vždycky tam hrála hudba. V mojí představě hrály smyčce pomalej, roztouženej waltz. Já potřebuju hudbu.

15. Captain Apache (1971) (17.11.)

Článek bude.

16. Don't Wait, Django, Shoot! (1967) (20.11.)

Dva dny jsem zase musel vynechat, ale zítra plánuju menší gemma-fest, tak to snad doženu aspoň trochu. Tohle je natahované až běda, ale z Mulargiových westernů je to asi nejlepší, už jen díky Rassimovovi, který je rozhodně lepší hrdina než Steffen.

17. Arizona Colt (1966) (21.11.)

Viděno v plné dvouhodinové verzi, a popravdě, líbilo se mi to o dost víc než napoprvé. Nevím, jestli za to může jen předchozí zkrácená verze, nebo jestli mi to teď nějak víc sedlo, naposledy jsem to viděl kdysi dávno a okolnosti si nepamatuju. Jediné, s čím mám pořád problém, je představitelka hlavní hrdinky. Původně ji měla hrát Ida Galli, ale francouzská koprodukce trvala na francouzské herečce.

18. Fort Yuma Gold (1966) (21.11.)

Další Gemma, kterého jsem naposled viděl před lety, a dost mě to bavilo. Jasně, je to naivní, ale pořád se něco děje. Záběry na krajinu jsou v HD verzi dechberoucí.

19. The Long Days of Vengeance (1967) (22.11.)

U tohohle jsem se ale už ani napodruhé moc nepobavil, i přes nezkrácenou a kvalitnější verzi. Jinak zaujalo mě, v kolika filmech Gemma uteče nebo je propuštěn z basy či zajateckého tábora.

20. In a Colt's Shadow (1965) (27.11.)

Pár dní jsem zase musel vynechat, ale jsem teda na dvacítce. Článek bude.

21. Kapsy plné dynamitu (1971) (28.11.)

Tentokrát jsem si film pustil z Blu Raye s komentářem Christophera Fraylinga. Spousta zajímavých informací.

22. Pistole pro Ringa (1965) (29.11.)

Opět jsem si film pustil s komentářem na Blu Ray. Na Fraylinga to nemělo, ale pár zajímavých věcí jsem se dozvěděl.

ZLATÝ KOLT 2022

Nejlepší film: Companeros 

(nominace Kapsy plné dynamitu, Django, Trumfové eso, Velká přestřelka)

Nejlepší režie: Sergio Leone (Kapsy plné dynamitu) 

(nominace Sergio Corbucci, Sergio Sollima, Giuseppe Colizzi)

Nejlepší herec v hlavní roli: Rod Steiger (Kapsy plné dynamitu) 

(nominace Bud Spencer, Eli Wallach, Franco Nero, James Coburn)

Nejlepší herečka v hlavní roli: Yanti Somer (Podivné dědictví) 

(nominace Rada Rassimov, Sophie Daumier, Pilar Velazquez, Iris Berben)

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Eduardo Fajardo (Django)

(nominace Fernando Rey, Fernando Sancho, Kevin McCarthy, Romolo Valli) 

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Rosalba Neri (Arizona Colt)

(nominace Nieves Navarro za více filmů, Emma Cohen) 

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Kapsy plné dynamitu)

(nominace Bruno Nicolai, Armando Trovajoli, Francesco de Masi, Gianfranco Reverberi) 

Nejlepší souboj: nůž vs pistole (Velká přestřelka)

Nejlepší přestřelka: Django a jeho překvapení v rakvi (Django)

Nejlepší pohledy: Lee Van Cleef (Sabata)

Nejlepší využití minimálního rozpočtu: A Stranger in Town

Nejlepší kulomet: Django