THE SHOW WITH A NAME - REVIZIONISTICKÉ WESTERNY část 4 - SKUTEČNÉ OSOBNOSTI

Čtvrtý díl povídání o westernech 70. let se zaměřuje na zpracování osudů skutečných postav amerického Západu. Jak se liší pojetí Billyho Kida, Jesse Jamese, Buffalo Billa nebo Divokého Billa Hickoka od jejich klasických předobrazů?

THE SHOW WITH A NAME - KLASICKÉ WESTERNY ČÁST 6 - PISTOLE MNOHA STATEČNÝCH

Šestý díl už přesahuje do 60. let. Nejdříve se podíváme na dva hrdiny, jejichž jména se dostala i do názvů filmů, abychom přešli přes filmy s Randolphem Scottem k nejslavnějšímu americkému westernu vůbec a jeho třem pokračováním, která původnímu filmu nesahají po kotníky. Konečně ale také blíže prozkoumáme pistole, které leží celou dobu před námi!

PAT GARRETT A BILLY KID KONEČNĚ V HD

Rovnou ve 4K a ve zcela novém sestřihu!

Criterion dva roky od oznámení, že se něco chystá, konečně zveřejnil info, a v červenci tak konečně světlo světa spatří hned dvě HD edice Peckinpahovy klasiky - ve 4K čtyřdisková a ve full-HD dvoudisková.

Obsahovat budou zcela novou restaurovanou verzi původního Peckinpahova sestřihu z roku 1973, který byl konečně nalezen a zrestaurován. (Skrýval se pod označením The Racquet Club). Film v této podobě bude mít 126 minut, což je i delší než můj sestřih, kde bylo vše (viz zde).

Další obsah plné verze:

• New 4K digital restoration of the 50th Anniversary Release, supervised by editors Paul Seydor and Roger Spottiswoode, with uncompressed monaural soundtrack
• New 4K digital restoration of the Original Theatrical Release, with uncompressed monaural soundtrack
• Audio commentary for the 50th Anniversary Release featuring Seydor, Spottiswoode, and critic Michael Sragow
• Two 4K UHD discs of the films presented in Dolby Vision HDR and two Blu-rays with the films and special features
• New 2K digital master of director Sam Peckinpah’s Final Preview Cut, with uncompressed monaural soundtrack
• Dylan in Durango, a new interview with author Clinton Heylin about the film’s soundtrack
• Passion & Poetry: Peckinpah’s Last Western, a new program about the making of the film
• Archival interview with actor James Coburn
• Trailer and TV spots
• English subtitles for the deaf and hard of hearing
• PLUS: An essay by author Steve Erickson

Jen doufám, že se to bude prodávat i v Evropě.  

That is a very good question.

CROSS OF IRON (1977)

Tento týden bude věnován ne herci, ale režisérovi, Samu Peckinpahovi. Nenatočil toho tolik, abych to nezvládl vidět všechno, takže proč se do toho nepustit.

A rozhodně jsem začal od správného místa. Železný kříž bude nejspíš posledním velkým a opravdu dobrým Peckinpahovým filmem, který ale, jak u něj bylo zvykem, byl postižen obrovskými problémy už při natáčení (to je tak, když jediný, kdo vám dá peníze na film, je producent německých erotických filmů), takže se v podstatě ani nedotočil. Což je ale poznat vlastně jen na otevřeném konci, protože jinak poví, co povědět chce.

Zatímco Richard Attenborough točil ve stejné době svůj velkospektákl Příliš vzdálený most s nablýskanými hvězdami, a o rok dřív Charlton Heston v čisté košili hrdinně padl v Bitvě o Midway, Peckinpah ukazuje válku naprosto bez příkras. Vojáci nejsou hrdinové, ale parta chlapů, která se jen snaží přežít. Chlapů, kteří jsou špinaví a smradlaví, každou vteřinou kolem nich vybuchují granáty a šrapnely a co chvíli hrozí, že Rudá armáda znovu zaútočí. Není obvyklé, že válečný film sleduje německé vojáky a že vlastně jim držíme pěsti, ale ani omylem film není proválečný a pronacistický, spousta scén nabízí pravý opak.

Kdysi jsem viděl první hodinu a vzdal jsem to někde potom, co se Coburn vrátil z lazaretu. Asi mi připadalo, že film nemá moc děje a základní kostru bere z podobně drsného Remarquova románu Na západní frontě klid. Udělal jsem chybu, protože až pak se začne rozvíjet děj točící se kolem snahy nadutého zbabělého velitele získat bez námahy železný kříž. Zatímco jeho vojáci čelí neustálému nebezpečí a svá ocenění získávají v podstatě proti své vůli, Stransky je ochoten leda tak tahat za provázky v pozadí a jinak se jen krčit pod stolem a čekat rozkazy shora.

Je pravda, že herci v hlavních rolích jsou už na svoje role staří. Plukovníkovi wehrmachtu na Krymu by nemohlo táhnout na sedmdesát. Coburnovi táhlo na padesát, Schellovi rovněž, a většina Coburnovy čety vypadá taky na čtyřicet. Ale mladší herci by prostě neměli tak vyžilé ksichty a v očích životní zkušenost, kterou Coburn a ostatní mají. Proti tomu v kontrastu stojí krásná tvář (i tělo) Senty Berger v epizodce zdravotní sestry. Chválit herecké výkony Coburna, Schella, Warnera a dalších by bylo nošením dříví do lesa, takže spíš upozorním na to, že velkým písmem si producent nechal do titulků napsat svoji ženu, hvězdičku německých softporen Veronique Vendell, která tu hraje němou roli sovětské vojačky, v které vlastně vůbec nemusí hrát.

Bitevní scény jsou plné slow motion a krátkých střihů, tedy všeho, co Peckinpah poprvé vybalil v Divoké bandě. Jenže zatímco tam jsme u přestřelek byli vzrušení a napjatí, tady je akce a násilí sice mnohem víc, ale co zůstává je jenom chaos, bordel, zmar. Divoká banda umírala za svou věc, vojáci na obou stranách padají do zákopů, aniž by v podstatě tušili za co.

Nejlepším Peckinpahovým filmem pořád zůstávají Strašáci. Spolu s Alfredem Garciou, Patem Garrettem a Billym Kidem a Divokou bandou však Železný kříž jasně patří do pětice toho nejlepšího, co Peckinpah vytvořil. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem ho viděl celý, ale určitě to dnes nebylo naposledy. 9/10

a.k.a. Železný kříž, Steiner - Das Eiserne Kreuz

Režie: Sam Peckinpah

Hrají: James Coburn, Maximilian Schell, James Mason, David Warner, Klaus Löwitsch, Vadim Glowna, Roger Fritz, Senta Berger, Arthur Brauss, Veronique Vendell, Dieter Schidor, Fred Stillkraut, Michael Nowka, Demeter Bitenc

Hudba: Ernest Gold
Produkce: EMI Films, Constantin Film

Západní Německo / Velká Británie 1977

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA XXVI - PAT GARRETT A BILLY THE KID

 The Show With No Name je zpět v takřka plné síle a opět se podíváme na daleký Západ!

BITE THE BULLET (1975)

Už jsem to tu kdysi lehce v minirecenzi naťuknul, ale proč se na to nepodívat blíž. Na film jsem si vzpomněl vzhledem k 92. narozeninám Genea Hackmana, a říkal jsem si, že bych se s ním podíval na nějaký western. Je pravda, že tohle asi není to nejreprezentativnější, to bychom hledali spíš v devadesátkách, ale řekněte, kdy jindy hrál Hackman takhle kladnou postavu?

Film namísto klasického westernu spíše připomíná filmy jako Báječní muži na létajících strojích, Tajný závod, nebo extrémní Cestu gladiátorů 2000, totiž jde o závod a sledování putování různorodých postav, které soupeří o dva tisíce dolarů. Jak to tak bývá, v sázce je ve skutečnosti mnohem víc, než jen peníze. Motivy postav k závodu jsou různé - finanční zisk, získání slávy, sport, úspěch, někdy může jít i o něco jiného, než se na první pohled zdá. Přestože závodníků je deset, výraznějších jich je méně - což je logické, sledovat deset dějových linek by bylo trochu moc. Už takhle je v tom trochu zmatek.

Největší prostor mají jednoznačně Gene Hackman, James Coburn, Jan-Michael Vincent a Candice Bergenová. Už když jsem to viděl poprvé, díval jsem se hlavně kvůli Coburnovi a předpokládal jsem, že se z něj vyloupne zlosyn. O to větší jsem měl vlastně radost, že Hackman s Coburnem tu jsou za ty správňáky, kteří si vždy v úzkých pomůžou. K padouchovi má blízko Vincent, který hraje dost nesympatického hejska, machrujícího na všechny okolo. Poté, co je jeho ego zlomeno, ale dojde i on k proměně, i když možná až moc velké. Bergenová hraje bývalou děvku, která závodí s poměrně nejasnými motivy, což ale film nijak neakcentuje. Je sice dobře, že nedojde k románku mezi ní a žádným se závodníků, ale na druhou stranu je diskutabilní, že úplně všechny ženy ve filmu jsou děvky. I ty, o kterých se jen mluví.

V dalších rolích uvidíme klasika westernu a jízdy na koni vůbec, Bena Johnsona, bez kterého by to snad ani nešlo (Johnson začínal jako jezdec rodea a ve filmu jako kaskadér pracující s koňmi, než mu John Ford začal dávat role). Roli sympatického Angličana si střihl Ian Bannen,dál tu máme sympatického Mexičana, který má bolesti zubů, a jehož dějová linka paradoxně dala filmu originální název. (Upřímně, ten český sedí mnohem víc.) A tady asi je jasně vidět problém - filmu dost chybí výrazná záporná postava. Vincent se "vyléčí", a i když se ke konci pár lotrů objeví, nic moc nepředvedou a hned jsou odklizeni ze scény. Ani jezdec, najatý boháčem, který vsadil obrovské peníze, není padouch - skoro ho nevidíme, a když ano, mluví o svých spolujezdcích s respektem.

Hudbu k filmu složil Alex North, ale během sledování jsem na to zapomněl, a předpokládal jsem, že buď to byl Maurice Jarre, nebo Jerry Goldsmith. Tak moc mi oba dva ta hudba připomínala - včetně toho, že je občas nepatřičně rozjuchaná.

700 mil v sedle působí o pár let opožděně, občas trochu zmatečně, a je to možná příliš dlouhý film na to, kolik napětí vlastně poskytuje. Ale hlavně díky obsazení se na to dá i více než ty dvě hodiny pěkně koukat, a kdo chce vidět Hackmana a Coburna jako sympatické machry, kteří vše zvládnou levou zadní a ještě si u toho zajezdí na koních, asi lepší příklad nenajde. 7/10

a.k.a. 700 mil v sedle

Režie: Richard Brooks

Hrají: Gene Hackman, James Coburn, Candice Bergen, Ben Johnson, Jan-Michael Vincent, Ian Bannen

Hudba: Alex North
Produkce: Columbia

USA 1975

SPAGVEMBER 2021

Tak jo. Hororový speciál se mi do konce dotáhnout nepodařilo, a že se pouštím hned do ještě ambicióznějšího projektu? No, loni jsem zvládl 23 filmů během celého měsíce, letos si ani zdaleka nemyslím, že bych to dotáhl takhle vysoko. Ale proč to nezkusit. Nadšení do hororového speciálu vyprchalo ve dnech, kdy jsem neměl čas, a tou dobou jsem se naopak nadchl do zopakování spousty různých špaget. Samozřejmě zkusím i něco nového, ale mám toho na opakování dost. A právě jsem třeba objevil existenci filmu, o kterém jsem dosud vůbec nevěděl.

Tento týden navíc slaví 100 výročí narození Charles Bronson. Že už jsem všechny spaghetti westerny s ním viděl? No, tak zařadíme i filmy, které přímo spaghetti nejsou, ale mají nějakou návaznost. Loni jsem se hodně pouštěl do Lee Van Cleefa, letos to vidím hodně na Gemmu.

 

1. Podivné dědictví (1972) (1.11.)

Klasika, ale už se mi trochu okoukala. Pět let jsem ji neviděl, a stejně si to pořád pamatuju scénu za scénou, slovo od slova. Budu muset dělat delší pauzu.

2. Django (1966) (2.11)

Další klasika, tentokrát mi padla do nálady trochu víc.

3. Companeros (1970) (6.11.)

Pár dní jsem musel vynechat, tak snad to doženu.

 

4. Cut-throats Nine (1972) (6.11.)

Článek bude. 

5. His Name Was Holy Ghost (1972) (7.11.)

Článek bude.

6. Velká přestřelka (1966) (8.11.)

Další klasika, která se dá vidět vždycky.

 

7. Seven Dollars on the Red (1966) (9.11.)

Článek bude. 

8. Ať žije Django! (1968) (11.11.)

Ani nevím, kolikrát už jsem tohle viděl - dokud jsem měl prakticky vyjma Leoneho a trinityovek ze špageťáků jen tohle a Dnes já, zítra ty!, koukal jsem na oba pořád dokola a těšil se, až někdy uvidím spoustu dalších spaghetti westernů s podobnou atmosférou. A ono jich zas tolik není.. Jinak Terence Hill tu chvílemi vážně vypadá naprosto stejně jako Franco Nero.

9. A Stranger in Town (1967) (12.11.)

Čím víc spaghetti westernů vidím, tím víc u tohohle žasnu, jak se za pár kaček a s naprosto minimalistickým scénářem dá natočit tak atmosferický a zábavný film.

10. Důvod žít a zemřít (1972) (14.11.)

Teď už na tom vidím řadu chyb, od dost pomalé a rozvláčné režie, přes unylé výkony většiny herců, scénář děravý jako ve filmu zmíněný ementál, až po samotnou premisu sedmi chlapů, kteří postřílí celé cca dvoustovkové osazenstvo pevnosti. Ale jako úplně nejnudnější pasáž se mi zdál úvod. Možná bylo od tvůrců amerického sestřihu vlastně chytré, že ho ustřihli a začali až v samotné pevnosti s popravami. Od té chvíle jsem se už díval celkem se zájmem a občas, zvláště při Spencerově působení v pevnosti, i s napětím.

11. Sabata (1969) (15.11.)

Díky společnosti Eureka za výborný Blu ray boxset - ne tak vymazlený, jako ten sartanovský od Arrow, ale i tak pěkný. Takže čísla 11, 12 a 13 budou Sabatovky, a dost možná je dám všechny ještě dneska.

12. Sbohem, Sabato (1970) (15.11.)

K tomuhle v podstatě už nic nového asi napsat nemůžu, jen, že mě štve, jak anglická verze zprznila Nicolaiovu hudbu.

13. Návrat Sabaty (1971) (15.11.)

Kdyby to nebyl třetí díl Sabaty, asi už bych na něj nekoukal nikdy.  Žel, třetí díl to je, a tak jsem ho zase protrpěl. Děj nedává smysl, pobaví jen máloco, a drží to už jen sám Lee Van Cleef. A i ten má paruku.

14. Trumfové eso (1968) (16.11.)

Patnáct let jsem snil o tomhle okamžiku. Patnáct let. Každou noc. A vždycky tam hrála hudba. V mojí představě hrály smyčce pomalej, roztouženej waltz. Já potřebuju hudbu.

15. Captain Apache (1971) (17.11.)

Článek bude.

16. Don't Wait, Django, Shoot! (1967) (20.11.)

Dva dny jsem zase musel vynechat, ale zítra plánuju menší gemma-fest, tak to snad doženu aspoň trochu. Tohle je natahované až běda, ale z Mulargiových westernů je to asi nejlepší, už jen díky Rassimovovi, který je rozhodně lepší hrdina než Steffen.

17. Arizona Colt (1966) (21.11.)

Viděno v plné dvouhodinové verzi, a popravdě, líbilo se mi to o dost víc než napoprvé. Nevím, jestli za to může jen předchozí zkrácená verze, nebo jestli mi to teď nějak víc sedlo, naposledy jsem to viděl kdysi dávno a okolnosti si nepamatuju. Jediné, s čím mám pořád problém, je představitelka hlavní hrdinky. Původně ji měla hrát Ida Galli, ale francouzská koprodukce trvala na francouzské herečce.

18. Fort Yuma Gold (1966) (21.11.)

Další Gemma, kterého jsem naposled viděl před lety, a dost mě to bavilo. Jasně, je to naivní, ale pořád se něco děje. Záběry na krajinu jsou v HD verzi dechberoucí.

19. The Long Days of Vengeance (1967) (22.11.)

U tohohle jsem se ale už ani napodruhé moc nepobavil, i přes nezkrácenou a kvalitnější verzi. Jinak zaujalo mě, v kolika filmech Gemma uteče nebo je propuštěn z basy či zajateckého tábora.

20. In a Colt's Shadow (1965) (27.11.)

Pár dní jsem zase musel vynechat, ale jsem teda na dvacítce. Článek bude.

21. Kapsy plné dynamitu (1971) (28.11.)

Tentokrát jsem si film pustil z Blu Raye s komentářem Christophera Fraylinga. Spousta zajímavých informací.

22. Pistole pro Ringa (1965) (29.11.)

Opět jsem si film pustil s komentářem na Blu Ray. Na Fraylinga to nemělo, ale pár zajímavých věcí jsem se dozvěděl.

ZLATÝ KOLT 2022

Nejlepší film: Companeros 

(nominace Kapsy plné dynamitu, Django, Trumfové eso, Velká přestřelka)

Nejlepší režie: Sergio Leone (Kapsy plné dynamitu) 

(nominace Sergio Corbucci, Sergio Sollima, Giuseppe Colizzi)

Nejlepší herec v hlavní roli: Rod Steiger (Kapsy plné dynamitu) 

(nominace Bud Spencer, Eli Wallach, Franco Nero, James Coburn)

Nejlepší herečka v hlavní roli: Yanti Somer (Podivné dědictví) 

(nominace Rada Rassimov, Sophie Daumier, Pilar Velazquez, Iris Berben)

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Eduardo Fajardo (Django)

(nominace Fernando Rey, Fernando Sancho, Kevin McCarthy, Romolo Valli) 

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Rosalba Neri (Arizona Colt)

(nominace Nieves Navarro za více filmů, Emma Cohen) 

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Kapsy plné dynamitu)

(nominace Bruno Nicolai, Armando Trovajoli, Francesco de Masi, Gianfranco Reverberi) 

Nejlepší souboj: nůž vs pistole (Velká přestřelka)

Nejlepší přestřelka: Django a jeho překvapení v rakvi (Django)

Nejlepší pohledy: Lee Van Cleef (Sabata)

Nejlepší využití minimálního rozpočtu: A Stranger in Town

Nejlepší kulomet: Django

PAT GARRETT A BILLY THE KID - POROVNÁNÍ

Sam Peckinpah patří k těm zneuznaným tvůrcům, kteří se proslavili navzdory tomu, že mnohé jejich filmy se dostaly k divákm původně v úplně jiné, než zamýšlené verzi. Celoživotně válčil s producenty, kteří jeho díla různě přesříhávali, nebo ho z projektů dokonce vyhazovali apod. Asi nejhorší zásahy udělali do Majora Dundeeho a právě do Pata Garretta a Billyho Kida.

Přehled verzí:
1. kinoverze 1973 - 106 minut
2. Turner Preview Version 1988 - 122 minut
3. 2005 Special Edition - 115 minut

Zatímco Peckinpah sám zpracoval svou 125 minut dlouhou verzi, studio MGM, které se obávalo pramalé komerčnosti filmu, sestříhalo 106 minut dlouhý film, ze kterého vynechali spoustu scén, kde se nestřílí. MGM prostě chtělo novou Divokou bandu, a věděli, že to od Peckinpaha nedostanou.

Skoro úplná verze se dostala k divákům až v roce 1988. Ale i ta má své mouchy.

Roku 2005 se pak filmoví odborníci rozhodli sestavit novou verzi, "jak by si ji asi Sam přál." Což je pitomost, vzhledem k tomu, že verze z roku 1988 vychází z originálního Peckinpahova sestřihu. Budiž ke cti firmě Warner Bros, která novou verzi vydala na DVD, že jde o dvoudiskovou edici obsahující i verzi z roku 1988.

U nás dlouho běžela právě jen verze z roku 1988. Vyšla na VHS (dabing Pavel Rímský - Coburn, Pavel Soukup - Kristofferson), poté ji uvedla ČT (Rösner - Skopal, dále třeba Větrovec (Wills), Somr (Elam), Lipský (Cook jr.), tuhle verzi bych hrozně chtěl slyšet). Po vydání speciální edice bohužel sama ČT svůj dabing zavrhla a vysílala jen speciální verzi s titulky. Po nějaké době se film objevil na MGM (příšerný dabing Županič - Gelnar), kde ovšem vyhrabali kinoverzi! Ale díky bohu za to, jinak bych se k ní asi nedostal... No a před nedávnem film uvedla Nova Cinema, která opět vyrobila nový dabing (Rímský - Bareš), a světe div se, je to ta Turnerova verze.

Rozdíly:
1. kinoverze neobsahuje:
Prolog s vraždou Pata Garretta.
Úvodní titulky následují po úvodní scéně, psané žlutě. Bob Dylan uveden ještě před názvem filmu,
Poté, co Ollinger (R.G. Armstrong) srazí Billyho na kolena, chybí část jeho výhružek.
Hudba hraje přes vraždu Boba Ollingera.
Po udělání Alamosy šerifem chybí scéna s Patovou manželkou a hned se jde ke guvernérovi (Robards).
Přes smrt šerifa (Slim Pickens) hraje Knocking on Heaven's Door.
Scéna s lahvemi následuje po Billyho odjezdu z Old Fort Sumneru.
Chybí scéna s Johnem Chisumem (Barry Sullivan).
Ustřihnuta část monologu Lemuela (Chill Wills) o děvkách. 

Při smrti Alamosy Billa (Jack Elam) hraje bezeslovná verze Knocking on Heaven's Door.
Chybí scéna se dvěma dědky (Dub Taylor a Elisha Cook jr.) v herberku.
Billy se vrací do Fort Sumneru hned po Pacově (Emilio Fernandez) smrti. Ve střelbě se procvičuje mezi scénou s Ruthie Lee a ránem, kdy za Garrettem přijde Poe.
Je tu scéna s Ruthie Lee, ale není tu scéna s ostatními prostitutkami.
Rupert si nestěžuje, že mi Garrett zničil podnik.
Scéna se Samem Peckinpahem omezena na dvě věty.
Chybí záběr Poea (John Beck), jak se plíží v troskách Fort Sumneru.
No a na konci chybí návrat k prologu, když už jsme ho neviděli ani předtím. Závěrečné titulky běží přes obrázek Coburna a Kristoffersona z úvodní scény.

2. Turnerova verze / director's cut
V podstatě obsahuje všechno, co jsem napsal, že chybí v kinoverzi. Jediné, co film stále postrádá, je scéna s Garrettovou ženkou (Aurora Clavel), a chybí tu také scéna s Ruthie Lee (otázka proč, je celkem důležitá, důležitější než následné dovádění s děvkami).
Úvodní titulky tvořeny zmraženými obrazy z úvodní scény, jak v sépiovém prologu, tak v následné scéně z roku 1881.
V úvodních titulcích uveden Bob Dylan až po ostatních hercích, mezi Chillem Willsem a Jasonem Robardsem titulek s Barrym Sullivanem.
Po udělání Alamosy šerifem scéna, jak Billy Kid prchá a je zbaven okovů.
Při smrti Slima Pickense hraje bezeslovná verze Knocking on Heaven's Door.

Při smrti Alamosy Billa (Jack Elam) hraje skladba, která se znovu ozve při Garrettově příchodu do Fort Sumneru..
Scéna s lahví je zařazena až po scéně s dědky a před nalezením umírajícího umučeného Paca (Emilio Fernandez).
Billy se vrací do Fort Sumneru až po scéně s prostitutkami. Jeho cvičení střelby až po tom, co Poe má zavolat místního šerifa (Richard Jaeckel).
V závěru se opakuje Garrettova vražda.
V závěrečných titulcích je uvedena Aurora Clavelová, i když se ve filmu nevyskytuje, uvedeni jsou i Elisha Cook jr. a Dub Taylor.

3. Speciální edice
Po porovnání kinoverze se speciální edicí můžu zodpovědně říct, že tato verze vznikla prakticky jen doplněním kinoverze o některé scény z Turnerovy verze.
Máme tu prolog s umírajícím Garrettem. Úvodní titulky ale následují až po úvodní scéně, je do nich doplněno jméno Barryho Sullivana.
Poté, co Ollinger (R.G. Armstrong) srazí Billyho na kolena, chybí část jeho výhružek.
Hudba hraje přes vraždu Boba Ollingera.
Poprvé se tu objevuje scéna s Garrettovou ženou (Aurora Clavel).
Scéna s lahvemi následuje po Billyho odjezdu z Old Fort Sumneru.
Chybí scéna se dvěma dědky (Dub Taylor a Elisha Cook jr.) v herberku.
Billy se vrací do Fort Sumneru hned po Pacově (Emilio Fernandez) smrti. Ve střelbě se procvičuje mezi scénou s Ruthie Lee a ránem, kdy za Garrettem přijde Poe.
Rupert si nestěžuje, že mi Garrett zničil podnik.
Scéna se Samem Peckinpahem omezena na dvě věty.
Chybí záběr Poea (John Beck), jak se plíží v troskách Fort Sumneru.
No a na konci chybí návrat k prologu, když už jsme ho neviděli ani předtím. Závěrečné titulky běží přes zmražený obraz posledního záběru Garrettova odjezdu.

Co se mě týče, z dostupných verzí za ideální nepovažuji ani jedinou. Kinoverze je hrozná. Turnerova verze má trochu problém s tempem a chybí v ní pořád dvě důležité scény. Oproti tomu speciální verze pár scén zase postrádá, a úvodní scéna v ní zdaleka není tak zapamatovatelná, jako v originální. Na druhou stranu řazení scén v ní je lepší (lahve jsou za půlkou WTF, v půlce přesně sedí), Knocking on Heaven's Door ke scéně se Slimem Pickensem prostě patří. Sestříhal jsem si vlastní zařazením chybějících scén do té poslední (měla nejlepší obraz) a doplněním správného úvodu a závěru. Ale upřímně, v celku jsem si to ještě nepouštěl a při zopakování filmu před dvěma dny jsem zvolil Turnerovu verzi z DVD.

JAMES COBURN - VIDEA

Poslední část speciálu - rozhovory a další zajímavosti.

THE LAST OF SHEILA (1973)

Tak jsem místo Železného kříže sáhl po jiném filmu... A nelituji.

Pevnost Boyard s Jamesem Coburnem coby otcem Furou! Skoro. Nebo spíš Deset malých černoušků s filmovými hvězdami? Každopádně jde o hru s tajemstvím, která nikdo nechce, aby se proflákla.

Jednak je to krimithriller čerpající ze vzorů Agathy Christie, jednak film o filmech. James Coburn hraje zazobaného producenta, jehož ženu kdosi srazil autem a ujel. O rok později sezve obstarožního režiséra (James Mason), filmovou hvězdu (Raquel Welch) s manželem (Ian McShane), neúspěšného scenáristu s manželkou (Richard Benjamin a Joan Hackett) a agentku (Dyan Cannon) na svou jachtu pojmenovanou po zesnulé ženě, tedy Sheila, a oznámí jim, že budou hrát hru s tajemstvím. Ze začátku se většina celkem baví, až na pár lidí, kteří mají pochybnosti kvůli svým tajemstvím, jež měla zůstat ukryta. A samozřejmě v průběhu hry pořád přituhuje.

Netěšte se moc tedy zrovna na Coburna, protože je jen jedním ze sedmi hráčů. Svůj prostor mají všichni, a většina herců podává kvalitní výkony (snad jen kromě Raquel Welch, která prostě hrát neuměla - ale hystericky tu neřve, tak se dá přežít). Dost mě překvapila Dyan Cannon, jejíž postava mě bavila vedle Coburna asi nejvíc, Joan Hackett jsem skoro nepoznal. James Mason je chvílemi trochu patetický, ale jindy výborný.

A právě na hercích a na detektivní zápletce plné nejrůznějších twistů film stojí nejvíc. Ty Černoušky to připomíná asi nejvíc, a vlastně se jim to skoro vyrovná. Akorát určitá část filmu, kdy už máte pocit, že všechno víme poněkud brzy, se táhne trochu déle. Taky je škoda, že opravdu podezřelých je celkem málo, přesto se vám asi skutečnou zápletku a skutečného pachatele uhodnout nepodaří. Jinak na scénáři se podílel Anthony Perkins - škoda, že tu sám nehraje. 8/10

a.k.a. Konec Sheily
Režie: Herbert Ross
Hrají: Richard Benjamin, Dyan Cannon, James Coburn, Joan Hackett, James Mason, Ian McShane, Raquel Welch
Hudba: Billy Goldenberg
Scénář: Anthony Perkins, Stephen Sondheim 
Produkce: Warner Bros
USA 1973